Proto plným právem žádáme, aby zákon o Jednotném svazu českých zemědělců byl v nejkratší době projednán a schválen tak, aby tato jednotná organisace českých zemědělců stejně jako Svaz slovenských rolníků mohla býti ještě účinněji zapojena do výstavby a budování naší lidově demokratické republiky. (Potlesk.)

Úkoly, které pro naše zemědělce z vládního budovatelského programu v nastávajícím dvouletí vyplývají, jsou velké, avšak radostné. Naši zemědělci a jejich odborní pomocníci, agronomové a zootechnici, jsou na výši, která zaručuje, že dvouletý plán v zemědělství bude nejen splněn, nýbrž překročen a že zemědělci nejen uživí národ dobře, ale připraví také dostatečné množství svých speciálních a kvalitních výrobků na zahraniční trh.

Za jediný rok, uplynulý od vítězně ukončené národní revoluce, prokázali zemědělci, překonavše velké potíže a překážky, svou schopnost živitelů a zásobitelů celého národa. Tím spíše to dokážou i nyní, když vidí, že jejich požadavky jsou součásti vládního programu, který bude a musí býti uskutečňován.

Aby zemědělci mohli s větší chuti a elánem ke splnění svého úkolu nastoupiti, potřebuji tři splnitelné předpoklady, jimiž jsou: pevnost cen a měny, zajištění stálých pracovních sil a dostatek strojů a pohonných látek. Poněvadž všechny tyto předpoklady jsou obsahem vládního prohlášení Gottwaldovy budovatelské vlády, budeme my komunisté pro něj nejen hlasovati, nýbrž slibujeme, že učiníme vše, co je v našich silách, aby vládní pracovní program vlády i dvouletý plán výstavby naší lidové a demokratické republiky byly pro blaho a štěstí celého národa co nejdříve uskutečněny. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. Tichota. Dávám mu slovo.

Posl. Tichota: Paní a pánové!

Veřejní a státní zaměstnanci s povděkem vítají onu část vládního programu, která hovoří o jejich potřebách. Pozastavuji se však nad tím, že právě tato část programu je velmi skoupá.

Ve všech dobách a neméně i dnes platí poznatek, že státní správa a veřejná služba může sloužiti občanům a plniti úkoly, jež se od státu žádají, jen tehdy dobře, má-li dobré zaměstnance a dobrý zaměstnanecký aparát. A dobří zaměstnanci, to znamená především spokojení zaměstnanci.

Na státní správu jsou kladeny postupem doby stále vyšší požadavky, neboť úkoly státních úřadů a podniků trvale vzrůstají. Souběžně se zvýšením pracovních úkolů přibývá odpovědnosti a požadavků kladených na veřejné zaměstnance. Dalo by se očekávati, že státní správa přiměřeně a spravedlivě zhodnotí zvýšené pracovní zatížení veřejných zaměstnanců, jak je vidíme téměř ve všech oborech státní služby, zejména v soudnictví, na železnicích, poštách, finančních úřadech a podobně, a upraví jejich zaměstnanecké platy tak, aby zaručovaly alespoň prostý a jednoduchý životní standard. Musím vsak bohužel konstatovati, že dnešní platy veřejných zaměstnanců ani tomuto požadavku nevyhovují. Již první světová válka přinesla značné zdražení životních potřeb a prvý, kdo na to doplatil, byl veřejný zaměstnanec. Jeho platy, tak jak byly stanoveny platovým zákonem z r. 1907, byly zvýšeny jen nepatrně a toto zvýšení se zdaleka nevyrovnalo vzestupu cen životních potřeb. Tak veřejný zaměstnanec živořil v očekávání, že státní správa dostojí své povinnosti a novým platovým zákonem dá mu to, což jeho jest, to je slušnou a přiměřenou odměnu za jeho službu. výsledkem byl platový zákon č. 103/1926 Sb. Tento nový zákon přinesl však nová zklamání a způsobil mnohé křivdy. Až dosud, to je celá dvě desetiletí, se veřejný zaměstnanec dožaduje zlepšení svých příjmů, a veškeré jeho volání bylo oslyšeno. Provisorní úpravy jeho bídu nezmenšily. A kde stojí dnes? Neváhám říci, že je na pokraji hospodářské katastrofy. Příčina je jasná. v prosinci minulého roku stouply ceny životních potřeb o více než 300 %, kdežto platy veřejných zaměstnanců byly zvýšeny namnoze ani ne o 150 %. Tento stav je neudržitelný s hlediska sociálního, hospodářského, populačního i politického. veřejní zaměstnanci právem poukazují na tyto nové křivdy, které na nich páše veřejná správa. Zdůrazňují zejména, že jsou nepoměrně hůře placení než zaměstnanci v soukromém podnikání i v znárodněných podnicích.

Je příznačné, že státní správa v oboru mzdové politiky má dvojí tvář a dvojí praxi: jinak měří při regulaci mezd zaměstnanců v soukromém podnikání a jinak zaměstnancům vlastním. Namátkou uvádím jen jeden případ: vyhýbkář čs. státních drah v mosteckém revíru má poloviční plat vyhýbkáře Stalinových závodů.

Nelze zastírat skutečnost, že veřejní zaměstnanci se svými dosavadními platy nevystačí a že pod tíhou této skutečnosti kryjí své potřeby půjčkami a tím jejich standard ještě více upadá. To je stav neblahý, kterému musí státní správa za každou cenu zabránit. Tento zjev se vyskytuje zvláště ve větších městech a pak v pohraničí, kde životní náklady jsou vesměs vyšší než v zemědělských krajích, případně ve vnitrozemí, a kde zaměstnanci slouží za velmi ztížených podmínek a poměrů za menší mzdy a platy než mnohde ve vnitrozemí. Poslanci strany čs. národních socialistů litují proto, že dosud nedošlo k projednání jejich návrhu zákona na přiznání pohraničního přídavku nejen státním a veřejným, ale i ostatním zaměstnancům, přiděleným do pohraniční oblasti státu.

Jsou-li platové poměry veřejných zaměstnanců v činné službě neutěšené, tím hůře jsou na tom pensisté, jejichž požitky jsou vyměřeny ještě ze starých, nízkých pensijních základen. Třebaže budovatelský program vlády na tyto nejubožejší z ubohých nepamatoval, je nutno přímo říci, že je mravní povinností, aby nebyli opuštění a aby se jim dostalo spravedlnosti. Je litovati, že těm vysloužilcům a vdovám finanční správa dosud ještě zcela nevyplatila ani to minimum, které jim přísluší, neboť namnoze jim ještě plně nevyplatila ani drahotní přídavky podle zákona č. 39/1946 Sb. Vyplatila jim pouze zálohy.

Vítáme příslib vlády, že během roku 1947 bude provedena nová úprava platů veřejných zaměstnanců a že bude pro ně vydán nový, lepší a spravedlivější platový zákon. Souhlasíme s tím, že předpokladem pro zlepšení hmotných poměrů veřejných zaměstnanců bude především řádná a věcná reorganisace veřejné správy. To je první úkol správné a odpovědné personální politiky. Veřejnou administrativu nutno zjednodušit a tím i zlevnit. Třeba odstranit přemíru různých zaměstnaneckých kategorií, stavovských skupin a skupineček a vybudovati zaměstnanecké stavy na jednoduchém principu podle funkci, odpovědnosti úkolů a předběžného školení. Instituce kancelářských pomocných sil a pomocných zřízenců podle platové úpravy z r. 1926 je nutno odstranit. Nový platový zákon je třeba vybudovat na úhelné zásadě moderního socialistického světového názoru, podle principu spravedlnosti, že každý má býti placen podle svých schopností a užitku, který jeho práce přináší pro národní pospolitost, Vzorem může tu býti 12. článek ústavy Sovětského svazu, jednající o hodnocení každého pracovníka podle jeho způsobilosti a výkonnosti. V dnešních státních hospodářských poměrech nutno vésti všechno úsilí k tomu, aby byla povznesena pracovní morálka, ale i posílena chuť k práci. Tak bude dosaženo toho, aby práce byla pociťována jako požehnání a nikoliv jako nepříjemné břemeno. To platí především i pro pracovníky ve veřejné službě.

Na této základně musí býti vybudován i nový platový řád veřejných zaměstnanců, musí být však vybudován zdola a stanovit nikoliv nejvyšší, nýbrž nejnižší platy a mzdy, tvořící záruku slušného životního standardu.

S velikou nadějí hleděli státní a veřejní zaměstnanci vstříc očekávané renominaci, která měla odčinit staré křivdy. S opravdovou lítostí však rekapitulujeme výsledek této renominace a stěžujeme si, že místo odčinění křivd napáchala křivdy nové, a to horší než dřívější. Až dosud nikdy nedošlo k tak velkým nesrovnalostem při povyšování, dosud nikdy, třebaže se povyšování dříve dělo bez přímé spolupráce a kontroly zaměstnanců, nedošlo k tak nespravedlivému zařazování a přeskakování jako při provádění renominační akce. Stížností a odvolání proti tomu bylo podáno tolik, že se jasně ukázala nutnost celou renominaci přísně přezkoušet, vadné a nespravedlivé provedení zrušit a přikročit k opravdovému odstranění křivd. Upozorňuji na tuto skutečnost naší vládu s prosbou, aby vrátila veřejným a státním zaměstnancům víru ve spravedlnost, aby tak se spokojenými a existenčních starostí zbavenými zaměstnanci mohla počítat při plnění svého budovatelského plánu.

Vláda si vytkla za úkol dokončit měnovou reformu, stabilisovat měnu a uskutečnit novou, moderní reformu daňovou. Tento velký a snad nejdůležitější cil k upevnění našeho hospodářství je však nedosažitelný bez potřebného počtu odborně vyškoleného finančního úřednictva. V době, kdy se neustále mluví o nadbytku státních zaměstnanců, jsme svědky naprostého nedostatku zaměstnanců ve finanční správě, na jejichž bedrech leží dnes úkol, přesahující jejich síly, t. j. řádné a rychlé vyměřování dávek z majetkového přírůstku a dávek z majetku. Hrozí tu nebezpečí, že tento nedostatek odborně kvalifikovaných sil vážně ohrozí včasné vyměřování a tím i placení zákonem stanovených daní a dávek a tím i hospodářství státu. Prosím proto, aby ministerstvo financí věnovalo této okolnosti okamžitou a zvýšenou pozornost.

Naléhavě voláme, aby dříve než bude přikročeno k vydání již první vládou slíbeného platového zákona, byla zrušena ona protisociální okupantská vládní nařízení, vydaná podle nacistického vzoru, která nespravedlivě rozdělila státní a veřejné zaměstnance úpravou na dnešní dobu opravdu provokativní. Jsou to vládní nařízení čís. 15, 16, 17, 18 a 19 z r. 1944, o nichž již v Prozatímním Národním shromáždění bylo tolik mluveno. Je předcházela vládní nařízení z r. 1942, stejně nespravedlivá a nesociální. veřejní zaměstnanci jsou tu hodnocení nikoli podle kvality své práce, nýbrž podle příslušnosti k určitým služebním třídám či kategoriím. Jsou to zejména příslušníci nižších kategorií, kteří i po dvojím povýšení podle předpisů vydaných pro renominaci získávají na svých příjmech částky velmi nepatrné, zatím co v kategoriích nejvyšších je přírůstek platu i při jednom povýšení velmi citelný. Vypracování nového platového zákona vyžádá si pochopitelně ještě delší doby, ale má-li býti projevena dobrá vůle vlády, o níž státní a veřejní zaměstnanci nepochybují, nesmí se dále otálet se zrušením těchto vládních nařízení. Také dělnictvo tabákové režie čeká marně na splnění svého požadavku, aby bylo zařazeno mezi pragmatikální zaměstnance. Svým výkonem prokázali tito zaměstnanci již dávno, ale také po revoluci, že nezůstávají za ostatními veřejnými zaměstnanci, a právem se dožadují úpravy svého služebního poměru. Je mnoho oprávněných stížností státních a veřejných zaměstnanců, více než času vyměřeného této rozpravě. Tlumočím naší nové vládě jen dvě nejnaléhavější: odstraňte všechny křivdy a nesrovnalosti napáchané vládním nařízením čís. 379/1938 Sb., ať už jde o křivdy spáchané předčasným pensionováním anebo na bývalých provdaných zaměstnankyních a zejména křivdy způsobené zpětnou účinností, přiznanou tomuto vládnímu nařízení z doby poroby.

A druhá: poučte všechny úřady provádějící dekret presidenta republiky čís. 53 z r. 1945, aby se při výkladu jeho ustanovení řídily duchem tohoto dekretu, t. j. aby se snažily odstranit všechny křivdy spáchané okupanty, a nikoliv aby využívaly nejasnosti dekretu k odmítání odůvodněných požadavků.

Mám neskromné přáni, aby moje připomínky neupadly po schválení vládního prohlášení v zapomnění a nezůstaly jen v těsnopisecké zprávě o této schůzi. Ať slouží jako skrovný příspěvek k opravdovému řešení služebních a platových poměrů státu nejoddanější a nejvěrnější složky, státních a veřejných zaměstnanců. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, jímž je pan posl. dr Erban.

Posl. dr V. Erban: Paní a pánové!

Program třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků je nesporně programem konsolidačního období, do něhož Československá republika vstoupila zejména také v oboru našeho národního hospodářství ještě za vlády Fierlingrovy. Proto také v hospodářské části vládního programu spatřujeme především úsilí nové vlády o upevnění všeho toho, co dala našemu lidu loňská národní revoluce, a dále úsilí o konečnou úpravu naší nové hospodářské soustavy zákony a normami, které se stanou nedílnou součástí nového československého právního řádu a jež budou míti svůj pevný základ v příští ústavní listině republiky Československé.

Naše národní hospodářství vidíme jako nedílný celek, v němž oba sektory, znárodněný i neznárodněný, musí být stejně předmětem péče ústavodárného Národního shromáždění a nové vlády. Je tedy třeba věnovat v nemenší míře pozornost i všem otázkám hospodářství soukromého, družstevního i mezinárodního, jako otázkám hospodářství znárodněného. Naším cílem je soustavně zvyšovat životní úroveň československého lidu. Podmínkou toho je stále zvyšovat a zlepšovat výrobu jak průmyslovou, tak zemědělskou a živnostenskou, zlepšovat distribuci, zvýšit a zlevnit dovoz nezbytných surovin a polotovarů ze zahraničí, zlepšit a zlevnit naší dopravu a po této stránce zejména také zlepšit naše dopravní spojení s cizinou. Je rovněž nezbytné, aby celé naše národní hospodářství bylo postaveno na zdravý finanční základ a aby v něm byla zavedena účelná administrativa a organisace navazující na zjednodušenou a zlevněnou úpravu státní a veřejné správy vůbec.

Znárodnění velkého a klíčového průmyslu, akciových bank a pojišťoven, které bylo loni provedeno, bylo už v podstatě dovršeno v oboru průmyslovém účelnou organisací znárodněného průmyslu, rozděleného nyní na odvětví podle rázu výroby a v rámci jednotlivých odvětví na národní podniky. Na úspěchu znárodněné výroby závisí v podstatě úspěch celého našeho hospodaření tím spíše, že zahrnuje surovinovou základnu a energetické zdroje, živící československou výrobu. Na tomto místě je třeba říci, že Fierlingrova vláda splnila provedením nacionalisace velký požadavek našeho pracujícího lidu a že tím zároveň položila velmi pevný základ pro budování nového socialistického, společenského a hospodářského řádu ve svobodném a nezávislém Československu. Dnes už je snad jasné, že jakýkoliv pokus o zmaření nebo ohrožení naší nacionalisace byl by už předem odsouzen k nezdaru, neboť by narazil na živelný odpor dělnictva a všeho pracujícího lidu a stejně ovšem na odpor všech politických činitelů, kteří si uvědomují, že znárodnění je věci lidu. Proto považujeme úsilí o rozkvět znárodněného hospodářství za hlavní cíl hospodářské politiky nové vlády. (Potlesk.)

Prvním předpokladem rozvoje a úspěchu československého hospodářství v příštích dvou letech jest účelné plánování a řízení jak výroby, tak i distribuce a hospodářství finančního, ale i soustavné plánování v oboru politiky mzdové, cenové a daňové. Abychom dosáhli cíle hospodářského plánu, kterým je zejména celkové zvýšení výroby proti stavu předválečnému, musíme dosáhnouti konsolidace a zvýšení výroby průmyslové, řemeslné i zemědělské. Za tím účelem je zejména třeba zvýšiti výrobu investičních statků, neboť tím přispějeme k tomu, aby naše výroba spočinula na pevných základech.

Souhlasíme s výrobními čísly, jak jsou uvedena ve vládním programu. Ale aby se stala skutečnosti v průběhu příštích dvou let, je na prvém místě nezbytné použíti všech prostředků ke zvýšení těžby uhlí. Kdybychom nedokázali splnit tento předpoklad, zůstal by celý náš výrobní plán na papíře. Pokud se týče opatření vedoucích ke zvýšení těžby uhlí, nejde vládní program do podrobností. Máme na mysli opatření rázu technického i opatření směřující ke zvýšení pracovního výkonu. v době co nejkratší musí vláda opatřiti nové stroje a zařízení pro báňský průmysl a rovněž tak se musí postarati, látkami a dopravními prostředky. Už několikráte jsme upozornili na trvající nedostatek pracovních sil v hornictví, který pochopitelně vzrůstal a vzrůstá s postupujícím odsunem Němců. l když v hornictví zůstane dočasné 11 nebo 12 tisíc Němců, bude stále ještě třeba přivést do báňského průmyslu 27-29 000 dělníků, aby produkce ihned stoupla a udržela se na výši určené plánem. Jakmile bude proveden odsun Němců úplně, bude třeba dodati našem u hornictví 46-47 000 namnoze nezapracovaných sil.

V této souvislosti je třeba poukázat na nedostatečnou úpravu mezd, neboť rozdíl mezi mzdou dělníka pracujícího na povrchu a dělníka zaměstnaného pod povrchem není takový, aby horník pracující pod povrchem měl jistotu, že jeho namáhavá a často zdraví ohrožující práce je náležitě oceňována. Bude třeba provádět intensivní dobrovolnou pracovní mobilisaci, přidělování k práci na dolech podle dekretu presidenta republiky čís. 88 Sb. z r. 1945 a dále se postarat o přednostní zajištění náboru dorostu do hornictví, o urychlení repatriace a reemigrace československých horníků ze zahraničí a řadu opatření dalších. Při tom jest ovšem bezpodmínečně nutné provedení takové platové úpravy sociálního zajištění zaměstnanců v hornictví, která dá jejich práci náležité ocenění. Za tím účelem je třeba na jedné straně znemožniti t. zv. černé mzdy v jiných oborech a naproti tomu provésti daňové zvýhodnění vyšších výdělků dosažených zvýšením výkonu a přiznati havířům slevy jízdného na drahách bez ohledu na výši výdělku. Stejně tak je jim třeba poskytnout zvláštní výhody v oboru sociálního pojištění. Bytová péče o horníky je prozatím nedostačující, takže je třeba co nejdříve přikročit k velkorysé stavební akci, která by hornickým krajům pomohla odstranit bytovou krisi.

Na dodávkách uhlí závisí také zvýšená výroba železa a oceli, která je dalším předpokladem plynulého hospodářského chodu našeho průmyslu. v tomto oboru je zejména také nutno, aby vláda zajistila plynulé dodávky rudy ze Sovětského svazu a zvláště též ze Švédska, při čemž ovšem je nutno vyřešit otázku dopravy, hlavně otázku transitu přes Polsko. Je přirozeným našim požadavkem, aby Polsko dopravovalo po svých dopravních cestách rudu, kterou objednáváme ze Švédska, stejně jako my po svých vlastních drahách dopravujeme polské uhlí přes své území do Francie a Italie. Je zřejmé, že bude-li splněn plán v oboru těžby uhlí a výroby železa a oceli, není pochyby, že bude splněn také ve všech ostatních průmyslových oborech.