Veliká pozornost a zdatnost nemalého počtu našich odborníků musí býti však obrácena k intensivní výrobě živočišné a v této pak k stálému zlepšování našeho chovatelství. Tímto směrem bude nutno zaměřiti zvláště naše pohraniční a horské okresy zemědělské, aby se právě v těchto oblastech zemědělci věnovali chovatelství v míře daleko větší nežli dosud jako hlavnímu a nejvýnosnějšímu zdroji ve svých hospodářstvích.

150. 000 hektarů půdy v pohraničí, přidělených ministerstvem zemědělství okresním a oblastním pastvinářským družstvům, bude zde sloužiti při svém plném zapojení a využití jako účinný prostředek právě našemu chovatelství a dobytkářství. Jest jen zapotřebí, aby celá organisace a práce těchto pastvinářských družstev byla co nejrychleji a co nejlépe dobudována a jednotně v rámci vypracovaných plánů pak také řádně vedena. Obavy, jež se tu a tam vyskytly mezi zemědělci, zvláště v těchto týdnech, kdy následkem sucha a nedostatku krmiv, peněz a někde i pracovních sil nastala větší nabídka jatečního dobytka, že ho bude zase v krátké době nadbytek a tím že bude opět živočišná výroba hluboce ztrátová, jsou liché. Nebylo ani v minulosti u nás žádné krise z nadbytku a z nadvýroby. v letech, kdy se hromadil neprodejný dobytek, měli jsme miliony špatně placených anebo nezaměstnaných konsumentů a jejich rodin, kteří by bývali snadno spotřebovali i dvakráte více, než co spotřebovali a než co zemědělec tehdy na obživu jejich vyrobil. v naší lidově demokratické republice nebudou a nesmí se opakovat ony neblahé zjevy starého kapitalisticko-liberalistického pořádku, a proto může i náš zemědělec bez obav vyrábět daleko více a bez ztrát, hlavně v živočišné produkci.

K plnění tohoto krásného poslání, jímž je zajišťování výživy pro celý národ, potřebuji naši zemědělci pocit pevné jistoty, kterou jim vedle dostatku půdy dává spravedlivé ocenění jejich práce v cenách jejich výrobků. Je pochopitelné a sami zemědělci jsou si toho také plně vědomi že po šestileté válce a vyrabování naší krásné země nacistickými hordami nelze v ničem a tudíž ani v zemědělské výrobě dosáhnouti ihned plně rentabilních cen. Proto bylo nutno použiti formy odstupňovaných cen, aby především malým a středním zemědělcům mohlo býti poněkud více nežli ostatním pomoženo, neboť oni také nejvíce této pomoci potřebují. Bylo již řečeno, že je to opatření přechodné, platící pro dobu, než tu budou jiná opatření, jako je na př. přistup k mechanisaci, nová daňová reforma atd., pomocí kterých se zvedne životní, kulturní a sociální úroveň malých a středních zemědělců, kteří se nejvíce se svými rodinami nadřou.

Neméně důležitou otázkou, která znamená nejen výši, ale i pevnost cen zemědělských výrobků, je další část programu o reorganisaci distribuce. To je zájem nejen zemědělců, ale i eminentní zájem všech konsumentů zemědělských výrobků. Musí proto býti z distribučního procesu vyřazen za prvé každý, kdo v něm je zbytečný, a za druhé každý, kdo místo služby sleduje své kořistnické osobní zájmy k obohacování sebe na úkor zemědělců jako výrobců a na úkor spotřebitelů. Na doklad, že tomu tak bylo a jest, uvedu jen jediný z nesčetných příkladů. Téměř po celý rok vede se již jednání o způsob zpeněžování jatečního dobytka. Zemědělci se domáhají zpeněžování cestou družstevní a zpeněžování v mase, to jest podle skutečné výtěžnosti na venkovských rozdělovnách a jednatelským způsobem na velkých trzích, kde prozatím z technických důvodů nelze zavésti zpeněžování v mase. Činí-li při dnešních dodávkách spotřeba masa ročně cca půl milionu kilogramů, ošizení zemědělce o pouhou jednu korunu na jednom kilogramu, což při odhadu v živém zpeněžování při celé sérii stupnic není žádným uměním, a na druhé straně ošizení konsumenta o 1 Kčs na 1 kg při podobné manipulaci při třídění masa podle jakostních tříd do výseku a k zpracování, představuje celkovou sumu - při spotřebě cca půl milionu kg - téměř 1 miliardu Kčs, o kterou se pak jako o bezpracné zisky děli ti, kdož vedou pokřik proti oprávněnému požadavku zemědělců a konsumentů.

Bylo by jen nošením dřiví do lesa mluviti o tom, že tak a podobně je tomu u celé řady jiných produktů zemědělské výroby, ať jde o zeleninu, ovoce, brambory atd. Stejně nutnou jeví se i reorganisace distribuce, opatřující zemědělcům stroje, nářadí, umělá hnojiva, pohonné látky, uhlí a pod. I zde musí nastati velmi radikální změny a opatření, směřující k tomu, aby zjednodušenou a hlavně zlevněnou distribucí dosaženo bylo snížení výrobních nákladů v zemědělské výrobě a v zemědělských podnicích.

Tuto cestu sleduje právě zemědělské družstevnictví a proto musí býti jeho činnost, která je vedena myšlenkou služby zemědělci, všestranně umožňována a podporována. Činnost zemědělského družstevnictví není namířena proti malým obchodníkům nebo živnostníkům, nýbrž proti velkorozdělovačům a různým generálním zastupitelstvím, kteří neviděli ani stroj nebo dělníka - výrobce, ani zemědělce, který stroj potřebuje, ale do jejichž rukou a kapes plynuly vždy největší bezpracné zisky.

Přestavbě a dobudování moderního a všem potřebám zemědělců sloužícího zemědělského i ostatního družstevnictví překáži zastaralý zákon družstevní, neodpovídající duchu dnešní doby. Považujeme proto za nutné, aby jedním z prvních zákonů ústavodárného Národního shromáždění byl vedle zákona o Ústřední radě družstev též nový, na demokratických zásadách založený zákon družstevní, který nebude překážet a brzdit, nýbrž podporovat mohutnou výstavbu zemědělského družstevnictví ve všech sektorech a všude, kde se jeví jeho účelnost a potřeba v zájmu zemědělců a distribuce zemědělských výrobků stejně jako jejich potřeb.

Neméně naléhavá a nutná pro naší vládu je i otázka snížení cen strojů a ostatních průmyslových výrobků, pohonných látek, umělých hnojiv a ostatních, aby sníženy byly podstatně výrobní náklady v zemědělské výrobě a tak v budoucnu umožněna a zajištěna taková rentabilita těžké práce zemědělců, jaké nelze docilovati zvýšením cen produktů na úkor konsumentů.

Zemědělci nevidí svou záchranu v honbě za vysokými cenami svých výrobků, kterážto cesta mohla by nakonec znamenat ohrožení měnové reformy a pevnost měny samé. Právě proto musí nastati soustavné a účinné snižování cen všech výrobků průmyslových, bez kterých se zemědělci nemohou obejíti a které, jsou-li neúměrně drahé, prohlubují disparitu mezi výrobou zemědělskou a průmyslovou, jejímž následkem bylo vždy snižování životní úrovně zemědělců a útěk zvláště mladých. lidí z venkova do měst. Aby obojímu mohlo býti úspěšně čeleno, musí býti také plánovitě uskutečňována mechanisace práce v zemědělství.

Vybudováním velkých státních nebo družstevních strojních stanic, vybavených v budoucnosti dostatečným počtem traktorů, mláticích garnitur, samovazačů, nákladních aut a všech ostatních velkých hospodářských strojů, které si nebudou moci pro nerentabilnost zvláště střední a menší zemědělci sami obstarati, usnadní se to, co vesnice potřebuje, zbaví se té největší dřiny, hlavně těžké práce pro slabé potahy, a ušetři se i práce osobní a ruční.

S tím ovšem souvisí i základní problém vesnice, to je úplná elektrifikace každé zemědělské usedlosti, její kuchyně, dojení krav a pohonu všech strojů, zařízených dosud na pohon ruční nebo potažní.

Aby však mohla býti s úspěchem prováděna mechanisace a využita moderní technika pro velkou většinu polních prací, zvláště většími stroji ze strojních stanic, bude nutné a účelné sceliti roztříštěnou a generacemi rozkouskovanou půdu na větši, alespoň několikakorcové celky. Dosavadní způsob scelování pozemků podle starých zákonných předpisů je jednak velmi zdlouhavý, jednak pak pro zemědělce velmi nákladný. Má-li se proto umožnit obdělávání pozemků stroji v míře co největší, nezbývá než vypracovati moderní zákon scelovací, který by umožnil rychlý, jednoduchý a hlavně levný průběh scelovacího řízení, aby v době co možná nejkratší byla tato základní podmínka mechanisace a strojního obdělávání půdy a jednotlivých kultur uskutečněna. Jinak zůstala by myšlenka mechanisace a použití stroje jako pomocníka v těžké práci zemědělců nedosažitelným a nesplnitelným snem o snazším a radostnějším životě na vesnici, kterého nemohlo by býti dosaženo.

Marné by bylo také jakékoli mudrování a filosofování nad hrozivým nedostatkem pracovních sil v zemědělství, neboť do výroby, v níž i po jejím zmechanisování bude vždycky dosti ruční těžké práce, která se stroji vykonávat nedá, by se bez umožnění a uskutečnění mechanisace a používání strojů nikdy pracovní síly v dostatečném počtu nesehnaly, ba naopak by ze samého venkova spíše tíhly do moderně vybavených a technicky zmechanisovaných závodů průmyslových.

Zemědělci s uspokojením kvitují také všechna nutná opatření vlády k udržení pevnosti naší měny i s nezbytným opatřením vázaných vkladů jako součástí k úspěšnému provedení měnové reformy. Avšak v zájmu dalšího rychlejšího hospodářského rozvoje je zapotřebí, aby měnová reforma byla v nejkratší době ukončena a část vázaných vkladů, hlavně malých a středních zemědělců, uvolněna na potřebné investice, jimiž jsou dnes hlavně nákupy strojů, dobytka, hnojiv, opravy hospodářských i obytných budov atd., které povedou k dalšímu roztočení kol v průmyslové i jiné výrobě.

Jako další úkol stojí před naším ústavodárným Národním shromážděním provedení spravedlivé daňové reformy. Dosavadní způsob ukládání daňových povinností je nadále nemožný a neudržitelný. Spousta daňových a poplatkových předpisů, které jsme podědili po nebožce rakousko-uherské monarchii, flastrována byla dalšími za prvé druhé republiky i za protektorátu tak, že tvoří dnes neproniknutelnou a nesrozumitelnou džungli, ve které se nevyznají nejen poplatníci, ale ani sami berní úředníci, ba ani daňoví odborníci. Za tohoto stavu je pak pochopitelné, že veliká většina našich zemědělců neví vůbec po celý rok, na čem jest, neboť tone v záplavě předpisů, složenek, upomínek na nedoplatky, prostě je v začarovaném kruhu berního šimla, který skáče a řehtá, jako to bývalo dříve, od Nového roku až do Silvestra.

Proto zemědělci vítají, že v rámci prohlášení naší nové vlády je pamatováno na úpravu daní novou daňovou reformou.

Zemědělec má rád přehlednost, srozumitelnost a pořádek. Tomu musí rozumět i nová ve vládním prohlášení projektovaná daňová reforma, která musí jednak zjednodušit celý systém daňový, jednak přihlížeti k hospodářským poměrům jednotlivých vrstev poplatníků tím, že bude zavedena soustava progresivně odstupňovaných daní s nezdanitelným minimem, zajišťujícím existenci drobných zemědělců, obchodníků a živnostníků, a naproti tomu postihující velké příjmy a zisky těch, kdož je mají a proto vyšší daně platit mohou a musí. To je zásada, která v lidově demokratické republice musí býti samozřejmostí a proti které nemá a nemůže míti nikdo práva si stěžovati. Je-li demokratické, aby měl někdo velké příjmy a zisky, je dvojnásob demokratická zásada, že i na daně musí nejvíce platit ten, kdo má z čeho platit a jehož existence není tím nijak ohrožena. (Potlesk.)

Velkým nedostatkem našeho venkova je špatné bydlení většiny jeho obyvatelstva, nedostatečné stáje a prasečníky, špatné nebo žádné výběhy pro dobytek, nedostatek vhodných hospodářských budov, dále pak vodovodů, kanalisace, komunikačních spojů a průjezdů obcemi atd. Musí proto býti vždy pamatováno na tyto základní nedostatky venkova, které brzdí jeho kulturní a sociální povznesení po celá desetiletí. Začít možno ihned ve válkou postižených okresích a obcích plánovitou výstavbou jich jako vzorů, aby v příštích letech mohlo býti nabytých zkušeností použito pro úpravu a výstavbu obcí ve všech ostatních krajích v celé republice.

S tím úzce souvisí i vysazování hlavně ovocných stromů všude tam, kde jsou pro to jen poněkud příznivé podmínky, a to nejen na návsích, ulicích, ale i podél silnic a cest, a konečně i zakládání sadů okolo obcí Tím nejen zkrášlíme náš venkov, ale získáme pro zemědělce i obce vydatné zdroje příjmů a pro obyvatelstvo, zvláště pak pro děti, tolik dnes potřebné ovoce. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

V oboru sociální péče stojíme před velkým a historickým úkolem, jímž je zapojení zemědělců a jejich rodin do národního a starobního pojištění a vybudování moderního, jednotného živelního pojištění, ve kterém by se soustředily všechny druhy dosavadního pojišťovnictví, které je pro svou roztříštěnost drahé a zemědělcům proto nevyhovuje.

Kapitolou pro sebe je nedostatečná zdravotní a léčebná péče na našem venkově. Přestože se pracuje většinou v přírodě a na zdravém vzduchu, je rozsah chorob a všech druhů nemocí u dětí, stejně jako u osob dospělých a hlavně přestárlých, poměrné daleko větší než v městech a průmyslových závodech. Je to tím, že léčení je - zvláště pro drobné zemědělce a jejich rodiny - drahé a tím nedostupné. Onemocní-li na delší čas kterýkoli z příslušníků zemědělcovy rodiny, padne na léčení mnohdy celý roční důchod na chalupě, ba někdy ani nestačí, a tak se zpravidla hledá lékařská pomoc, až když je, jak se říká, smrt na jazyku. Proto musí národní pojištění také v zájmu zdraví venkovského lidu znamenat otevření přístupu k léčebné péči a lékařské vědě každému, kdo jí potřebuje, aby byl zachráněn pro naší velkou národní pracovní rodinu.

Máme-li na venkově sociální problém, pak je to problém, jak rychle a účinně pomoci statisícům žen našich zemědělců. Od rána do noci, v zimě jako v létě jsou zavaleny prací v domácnosti, ve stáji a v hospodářství, stejně jako na polích. Ve věčném spěchu, práci a starosti běží život našich zemědělských žen, a teprve když onemocní, se pozná pravdivost rčení, že bez hospodáře to jde špatně, ale bez hospodyně že to nejde v hospodářství vůbec. A jaká jsou práva zemědělské ženy v minulosti? Mluvilo se o nich v ústavní listině, že je postavena na roveň muži, v gruntovních knihách se dovíme, že je knihovní spoluvlastnicí hospodářské usedlosti. Přes to však, že má největší zásluhy o výživu národa, zůstala daleko od toho, aby její práce a píle byla v dobách minulých oceněna alespoň tím, že by jí byla práce ulehčena. Zde bude nutná v rámci mechanisace naše rychlá pomoc, a musí proto platit zásada: méně slov a slibů, a více skutků. Elektrisace kuchyně i hospodářství, vhodné stroje k vykonání alespoň těch nejtěžších ručních prací, prádelny, žehlírny, dojící přístroje, sušárny na brambory a vše ostatní, co již dávno má k disposici žena ve městě, musí se dostat do vesnice, aby se i zde zemědělská žena cítila rovnoprávným členem národa nejen na papíře, ale v budoucnu v naší demokratické republice i ve skutečnosti.

Mnoho z toho, co bylo řečeno o ženách, platí i o naší zemědělské mládeži, která velmi utrpěla šestiletou nacistickou okupací ve svém občanském i odborném vzdělání. Tato mládež však, která dovedla odolati jedu výplodů Moravcových a Hrubého o nutném zapojení národa pod ochranná křidla hákového kříže, která dovedla se zbraní v ruce bojovat za národní svobodu, dokáže také dnes i v budoucnu býti nositelem zemědělského a ostatního pokroku na vesnici. Jest ovšem žádoucno a nutno otevříti jí všechny brány a umožnit přístup všude tam, kde bude čerpat pro sebe potřebné vědění: do hospodářských i vysokých škol a kursů všech druhů a pustit ji k práci v národních výborech, v zemědělských družstvech, v Jednotném svazu českých zemědělců a prostě všude tam, kde se buduje a rozhoduje o lepším a radostnějším zítřku na vesnici.

Přes všechny trampoty a svízele, ve kterých vinou dřívějších režimů celých desetiletí žijí naše vesnice, mají i ony své půvaby a zábavy, na které se těší staří i mladí po celý rok, a jednou z nich je pro naše zemědělce provádění myslivosti. Proto se setkala s tak velkým ohlasem vyhláška ministra zemědělství o umožnění myslivosti nejen na vlastních pozemcích, nýbrž i na pozemcích státních lesů a statků. Bohužel však dosavadní honební zákon i jeho výklad a prakse zabraňují širokým masám zemědělců získati a držeti honitby a povolení práva prováděti myslivost, která se stala privilegovaným právem lidí bohatých a vlivných, kteří povětšině z venkova nejsou, nevlastní půdu a se zemědělstvím neměli a nemají nic společného. Je pak pochopitelné, že zemědělce zlobila a urážela tato skutečnost, měli-li se dívat, jak panstvo vedle zábavy si odváží i odstřelenou zvěř, kterou oni na svých polích živili. Proto brzké vydání připravovaného nového honebního zákona odčiní křivdy páchané na celých selských generacích a dá jim a jejich honebním společenstvům právo držeti a prováděti honitbu nejen na jejich vlastní půdě, nýbrž i na půdě státních lesů a statků. (Potlesk.)

Ke konci pak považuji za nutné zmíniti se o nutnosti konečného vydání zákona o ustavení Jednotného svazu českých zemědělců. Tento zákon měl býti projednán již v Prozatímním Národním shromáždění, bohužel přes veškeru naší snahu zůstal mezi nevyřízenými resty pro nepochopení, které sledovalo jiné cíle než vybudování jednotné a silné odborné organisace českých zemědělců. Je pochopitelné, že nevydáním tohoto zákona, který byl již v zemědělském výboru projednán, trpí jak zemědělci, tak i odborné síly, úředníci a zaměstnanci Svazu. Přes tuto nepřízeň a nepochopení v některých kruzích se již podařilo vybudovati organisaci Jednotného svazu jako pevný skloubený celek zdola až nahoru. Ve svých více než desetitisících místních sdruženích má již téměř na 1/2 milionu členů. Organisační nadstavbou místních sdružení jsou sdružení okresní, která jsou vybudována ve všech politických okresích nebo i v okresích soudních.

Odborná činnost Svazu ve výrobě rostlinné i živočišné je řízena z pražského ústředí a z brněnské expositury více než 30 celkem dobře vybavenými oblastními úřadovnami. Svými orgány autonomními i odbornými účastní se Svaz všech důležitých jednání v otázkách zemědělských jak na ministerstvech, u centrálních úřadů a trhových svazů, tak i u národních výborů atd. Žel, že při těchto jednáních pociťujeme velmi často nedostatek zaviněný nevydáním zákona o veřejnoprávním postavení Jednotného svazu českých zemědělců, neboť mnohý z pánů, který se těžko loučí s komandérskými způsoby z doby okupace, nám při prosazování a hájení požadavků a zájmů i potřeb zemědělců nadhazuje, že nemáme k této činnosti právního podkladu.