Tento nedostatek lze překonati jen národní mobilisací práce, jenom pomoci všech možností a prostředků, které nám poskytuje lidově demokratický režim. A tyto možnosti tu v každém případě jsou. V celku je u nás již nyní zaměstnáno v tak zv. vyšších službách asi o 300. 000 zaměstnanců více než před válkou. Nezvýšil se však počet dělníků. Tato skutečnost nám říká, že máme k disposici velké reservy, které lze při účelném rozdělení zaměstnanců začleniti do výroby. Dále nám ukazuje statistika o celkové zaměstnanosti, že v lednu 1945, tedy ještě za okupace, bylo ve vnitrozemí podle stavu nemocenských pojištěnců 2, 350. 000 zaměstnanců. K tomu je nutno připočísti ještě české zaměstnance totálně nasazené v Říši, uvězněné ve věznicích a koncentračních táborech, dále české osoby zaměstnané v pohraničí, takže celkový počet českých zaměstnanců činil v lednu 194 5 asi 2, 950. 000. Koncem roku 1955 činil však počet zaměstnanců, připočítáme-li i ty, kteří byli v té době anebo jsou nyní v armádě. asi 2, 400. 000. V letošním roce vstoupili do pracovního procesu noví zaměstnanci, ale přes to je nutno počítati s tím, že je u nás ještě asi 400. 000 až 450. 000 osob, které se výdělečné práci vyhýbají. Vezmeme-li v úvahu oněch 350. 000 neúčelně zaměstnaných přebytečných státních, veřejných, soukromých a jiných zaměstnanců a 450. 000 těch, kteří se práci vyhýbají, přicházíme k závěru, že máme k disposici přibližně 800. 000 pracovních sil, s nimiž lze počítati pro začlenění do výroby. To znamená, že proti celkové potřebě pracovních sil, která se jeví asi počtem 550. 000, jsou zde zjevné nebo skryté reservy v počtu asi 800. 000 osob. Získáme-li aspoň 60 procent těchto pracovních sil pro výrobu, bude splněn nejdůležitější předpoklad pro zdárné splnění dvouletého hospodářského plánu. Tento nástin o stavu naší zaměstnanosti dokazuje, že je opravdu zapotřebí promyšlených a energických opatření.

Dostatečný počet zaměstnanců do produktivního zaměstnání získáme, učiníme-li každému srozumitelným a jasným, že přechod do produktivního zaměstnání je nejvlastenečtější povinností přítomné doby, a učiníme-li vše, aby produktivní práce, zejména práce fysická, byla považována za práci pro vlast nejzáslužnější. (Potlesk.) tak jak to v budovatelském programu uvedl předseda vlády Klement Gottwald: "Každý jednotlivec musí cítit jako svou vlasteneckou povinnost zúčastniti se hospodářského budování svého státu."

Proto bude nutné usnadniti přechod do produktivního zaměstnání všemi prostředky. Při energickém a důsledném včleňování do práce lze předpokládat, že potřeba pracovních sil bude uspokojena na základě zásady dobrovolnosti. Nevyhneme se však při tom novým nutným opatřením, jako je zřizování přeškolovacích středisek, kde by účastníci získali za krátkou dobu potřebnou kvalifikaci pro své nové povolání. Přeškolování musí být prováděno tak, aby v žádném případě nebylo na újmu přeškolovaným. Mimo to je nutno zajistiti těm, kteří budou přemístění k produktivní práci, nároky z pensijního pojištěni, jakož i všechny jinak nabyté nároky, dokud nebude všeobecné zavedeno národní pojištění.

Vycházíme-li z daného stavu věci a zajistíme-li všem, kteří budou postupně přecházet z tak zv. vyšších služeb k dělnické nebo jiné produktivní práci, jejich novou existenci, bude mít z toho naše národní hospodářství dvojí prospěch. Za prvé opustí neproduktivní síly místa, kde jejich pracovních sil a schopností může být využito jenom nepatrnou měrou. Úkoly, dané na těchto pracovištích, lze zdolati s mnohem menším počtem zaměstnanců a tím také s menším finančním nákladem. Za druhé přejdou tyto nevyužité pracovní síly k práci produktivní, kterou naše hospodářství nejvíce potřebuje. I když tito pracovníci v době přeškolování nepodají plný výkon, jsou pro naše hospodářství významným přínosem, protože budou napomáhat. při tvoření nových statků a hodnot. Za dřívějšího hospodářského systému první republiky byly by tyto síly prostě propuštěny, staly by se konkurenty svých soudruhů v povolání a zatěžovaly by tak hospodářství státu. Dnes nebudou ponechány samy sobě. Naše lidově demokratická republika zaručuje všem právo na práci, ovšem ne, kde by si každý přál, nýbrž tam, kde to potřeba žádá. Dává jim možnost plniti svou čestnou povinnost prací rukou, prací pro blaho národa, za jehož zachování jiní kladli své životy. v poměrech tak převratných, jako je doba po největší válce světových dějin, nemůže být změna v povolání pokládána za oběť, zvláště když toho vyžaduje zájem šťastné budoucnosti našeho lidu. Významným činitelem při plnění budovatelského dvouletého plánu bude řádně organisovaná práce žen. Příklady z války nás učí. že opatření. která byla učiněna pro organisování polodenního zaměstnání žen z domácnosti, nejen v Sovětském svazu, ale i v Anglii, se plně osvědčila a že na příklad v Anglii se podařilo při čtyřhodinové pracovní době získati pro výrobu téměř plný milion žen z domácnosti. Účast žen při uskutečňování hospodářského plánu předpokládá, aby ve všech podnicích byly zřízeny jesle pro děti, mimo to aby byla rozšířena síť závodních kuchyní a aby byla zaměstnaným ženám dána možnost používat závodních prádelen a správkáren. Již nyní máme opravdu vzorné příklady, jak plně se ženy v zaměstnání osvědčují. Na příklad ve studenecké továrně na vagony je zaměstnáno při různých strojích 270 žen. Najdeme zde ženy u vrtacích anebo jiných obráběcích strojů. kde na příklad dělnice Galiová a Chudobová obsluhovaly dříve společně, každá po čtyři hodiny, jednu vrtačku. Nyní, když přišly prázdniny a děti nemusí navštěvovat školu, pracují tu dobrovolně plné osmihodinové směny. V jiném oddělení této továrny, ve šroubárně, pracuje mladá dělnice Sládečková, která je nejúspěšnějším zaměstnancem tohoto oddělení a příkladem všem, i mužům a chlapcům, svým výkonem i jakostí práce.

Důležitá je také otázka zařazení pensistů a osob se sníženou pracovní schopností do výrobního procesu.

Zvýšená péče musí býti věnována také účelnému včleňování dorostu do práce. I to nám pomůže k nápravě dnešního nezdravého poměru mezi produktivní a neproduktivní prací. Bude to ovšem také vyžadovat reformy odborného školství, rozšíření učňovských internátů, zajištění hmotné existence učňů a zejména vytvoření přívětivého a přitažlivého, radostného ovzduší v internátech a na pracovních místech. Je nutno, aby starší zaměstnanci jim byli pečlivými a starostlivými, avšak i přívětivými soudruhy v práci.

Důležitý úkol při zařazování pracovních sil do výrobního procesu budou mít úřady ochrany práce, jejichž základním posláním je hospodařiti lidskou pracovní silou v zájmu národního celku. Úřady ochrany práce musíme proto vybudovat tak, aby byly schopné plnit jedno z nejdůležitějších poslání t. j. účelné umisťování zaměstnanců a jejich převádění na nová pracoviště. Měly by pokládat za otázku své cti a svého národního uvědomění, aby se mohly vykázat co největším počtem pracovníků přemístěných a účelně zařaděných do produktivní práce. Měly by v tomto směru navzájem mezi sebou i soutěžit. Měly by být informátory o všech výhodách a úlevách, které budou poskytovány těm, kdož dobrovolně přejdou z neproduktivního zaměstnání do zaměstnání produktivního. Na této činnosti úřadů ochrany práce a na celé této náborové a přemisťovací akci budou zúčastněni rovněž zvláště vybraní a schopní pracovníci Revolučního odborového hnutí a závodních rad. Přechod do produktivního zaměstnání je nutno podporovat mohutnou celostátní propagační akcí v tisku, rozhlase, ve filmu a vůbec všemi propagačními prostředky, které jsou nám k disposici. Kontrola, která se právě nyní v závodech a v podnicích provádí, aby se zjistil počet přebytečných zaměstnanců, musí být ještě daleko důslednější. Podle jejích výsledků a zjištění bude nutno, aby byla v jednotlivých závodech a podnicích provedena veliká akce pro získání přebytečných pracovních sil a pro jejich umístění v oborech, které hospodářský plán označuje za nejdůležitější.

Rozhodující úlohu při uskutečňování plánu bude míti vzestupná tendence výkonu na hlavu a směnu, projevující se již dnes téměř ve všech průmyslových odvětvích a ve všech závodech a podnicích, kde organisace výroby pokročila natolik, že plynulá výroba je zajištěna. Zvyšování výkonu na hlavu a směnu není vždy jen věcí pracovní morálky, ale také věcí organisace práce, přísunu materiálu a všeho toho, co souvisí s plynulou výrobou. Čísla o výrobě uvedená v hospodářském plánu vycházejí také z toho předpokladu, že výroba na hlavu a směnu bude i nadále stoupat. Úkoly, stanovené plánem, vycházejí z reálných předpokladů a jsou proto splnitelné.

Vezmeme-li za základ nynější těžbu kamenného uhlí, dosáhli jsme výkonu 0.88 tuny na hlavu a směnu. Do konce roku 1948 chceme dosáhnout zvýšení výkonu na 1.15 tuny na hlavu a směnu. Uvážíme-li. že v květnu 1945 byla těžba na hlavu a směnu nižší než 20 % předválečného výkonu a že již nyní dosahuje dvou třetin předválečné těžby, vidíme, že úkol plánem stanovený je vyměřen odpovědně a střízlivě. Předválečné výše tím ovšem ještě nedosáhneme. Je nutno bráti v úvahu různé, okupanty zanedbané přípravné investiční práce, které musí býti v kamenouhelných dolech provedeny.

Při těžbě hnědého uhlí jsme letos dosáhli výkonu 1.81 tuny na hlavu a směnu a na konci hospodářského plánu chceme dosáhnouti zvýšení výkonu na 2.2 tuny na hlavu a směnu. Zvýšením výkonu na hlavu a směnu stoupne těžba kamenného uhlí z letošních 14.3 milionu tun koncem roku 1948 na 16.7 mil. tun, v hnědém uhlí z 19.7 mil. tun na 23.9 mil. tun.

Také výroba elektrického proudu bude velmi podstatně zvýšena. Hospodářský plán stanoví, že vzroste na 7. 400 mil. kilowattových hodin ročně. To je zvýšení o 37 % proti nynějšímu stavu a o 81 % proti stavu předválečnému. Nynější výroba je vyšší než před válkou proto, poněvadž byly provedeny různé rekonstrukce, které umožňují plné využití kapacity strojů, což dříve nebylo. Předpokládá se, že bude dokončena elektrárna Ervěnice II. s výkonností 140. 000 kilowattových hodin. Komořany taktéž se 140. 000 kilowattových hodin. elektrárna Barbora v Karvinné s výkonností 120. 000 kilowattových hodin a mimo to elektrárny v Poříčí, v Třebovicích a na Slovensku, takže výstavbou elektráren vzroste jejích kapacita celkem o 660. 000 kilowattových hodin. Roční výkonnost těchto elektráren bude podle předpokladu asi 2. 000 milionů kilowattových hodin, což odpovídá danému stavu a investicím, které se již podnikají.

V produkci železa dosáhne letošní výroba asi 950. 000 tun a při splnění hospodářského plánu, t. j. koncem r. 1948, dosáhne 1, 400. 000 tun. Letošní výroba surové oceli dosáhne asi 1, 600. 000 tun a stoupne koncem r. 1948 na 2, 200. 000 tun. To předpokládá zvýšení těžby železné rudy o půl milionu tun a zvýšení těžby manganové rudy o 22. 000 tun proti nynějšímu stavu. Další podmínkou je též zvýšení dovozu železně rudy o 270. 000 tun proti nynějšímu stavu a zvýšení dovozu manganové rudy, zvýšení dodávky koksového uhlí o 1/2 milionu tun, hotového koksu asi o 200. 000 tun. Budou-li splněny tyto dodávky, a ty splněny budou, zaručují naše hutě splnění plánu ve výrobě surového železa a oceli.

Výrobní úkoly, které byly stanoveny pro kovoprůmysl, jsou odhadnuty na základě dnešní kapacity a dnešního stavu pracovních sil, avšak za předpokladu, že budou provedeny vnitřní přesuny pracovních sil a že potřeba železa pro tyto úkoly ve výši 330. 000 tun ročně bude kryta. O tom. že tyto úkoly mohou být splněny, svědčí na příklad výroba železničních nákladních vagonů, která má stoupnout koncem r. 1948 na 15. 000 kusů. Avšak již nyní bylo dosaženo reorganisací této výroby a jejím převedením na výrobu pásovou takových výsledků, že za měsíc červen bylo vyrobeno a dáno do služeb naší dopravy 973 nových železničních vagonů, což znamená že nynější výroba dosahuje 1000 vozů měsíčně Právě tak je tomu, pokud jde o výrobu lokomotiv, traktorů, nákladních aut a jiných strojů Pouze nedostatek pneumatik a zapalovacích za řízení brání, aby tisíce nových automobilů, vy robených v národních podnicích, nezdobily naše silnice. Dosažené úspěchy jsou zárukou, že úkoly, stanovené hospodářským plánem pro jednotlivé hospodářské úseky, budou splněny.

Důležitost hospodářských odvětví. Těžisko hospodářského plánu leží v klíčových oborech průmyslu. Tyto obory představují co do hodnoty výroby třetinu celkové naší národní produkce a jsou základem rozvoje všech ostatních hospodářských odvětví. Výsledky plánování v těchto základních a klíčových odvětvích umožňují plánování výroby ve všech ostatních oborech. Podle předpokladů, stanovených plánem, dosáhneme v oborech pro náš hospodářský život rozhodujících koncem r. 1948 průměrně o 50 % vyšší produkce nežli před válkou.

Je správné, že se v budovatelském plánu odpovědně vychází z předpokladu, že celou na výrobu nelze zvýšit o stejný počet procent jako v průmyslu základním. Naopak je jasné, že v určitých oborech průmyslu, pro existenci národa méně důležitých a pro národní hospodářství nevýhodných, budeme výrobu účelně omezovat. Hospodářský plán nejen že odstraňuje tímto řešením poválečné potíže, nýbrž klade i trvalé základy k příštímu dlouhodobému plánování.

Stavební obnova a investice. Obnova a výstavba bytů. o které mluví hospodářský plán, má odstranit chronickou bytovou nouzi. Předpokládané stavební investice vycházejí z toho, že by si stavební výroba v roce 1947 vyžádala nákladu asi 13 miliard, v roce 1948 asi 17 miliard. Předpokládá se, že by bylo postaveno pro potřebu průmyslu asi 20. 000 dělnických bytů, kalkulovaných po 180. 000 Kčs, což si vyžádá vydání 3.6 miliardy Kčs. Dále: družstva postaví asi 5. 000 tisíc nových bytů za stejných nákladů, což si vyžádá 0.9 miliardy. Program stavební obnovy. který stanoví za úkol obnovu poškozených domů, čímž se získá 70. 000 nových bytů, vyžaduje vydání na jeden byt 65. 000 Kčs a celkového nákladu 4,5 miliardy. Dále obnova 15. 000 zničených domků průměrně po dvou bytech poskytne dalších 30. 000 bytů s oferovaným nákladem po 150. 000 Kčs na jeden byt a vyžádá si celkového nákladu 4,5 miliardy, takže na provedení staveb a oprav domů vynaložíme úhrnem 13,5 miliardy.

Další investice, plánované v období dvouletky pro potřeby průmyslu a zemědělství, předpokládají vydání 6 miliard. Předpokládaná vydání na veřejné investice, jako dráhy, stavby pro sociální. zdravotní a kulturní služby. školy atd., si vyžádají celkového nákladu 10,5 miliardy. Tyto investice byly odhadnuty na základě letošního mimořádného rozpočtu a za předpokladu. že investice stejného rozsahu budou technicky proveditelné a hospodářsky nutné i v letech 1947 až 1948.

Vycházíme-li z vydání z r. 1937, kdy náklady na stavbu a obnovu obytných domů, na stavební investice v průmyslu a na veřejné investice, bez investic provedených v zemědělství, činily 4. 364 milionů korun, a vycházíme-li z těchto základů pro dvouletku, docházíme k závěru, že roční průměr vletech 1947 a 1948 bude vyžadovat na stavbu a obnovu obytných domů 6. 750 milionů, na stavební investice v průmyslu bez zemědělství 2. 675 milionů, v zemědělství 325 milionů a na veřejné investice 5. 255 milionů korun. Celkový roční průměr si vyžádá tudíž 15 miliard.

Z toho vysvítá, že celkový stavební program je po odpočítání vzestupu cen v rozsahu 300 % o 10 % až 15 % vyšší než investice v r. 1947. Investice v průmyslu předpokládají náklad 10 miliard. V zemědělství počítaje v to výrobu zemědělských strojů, jako výrobu 18. 000 traktorů, tisíců jiných hospodářských strojů a další investice si vyžádají celkového nákladu 5 miliard. Další veřejné investice byly pro léta 1947 až 1948 odhadnuty částkou 10 miliard. Mimo to je nutno počítati s jinými investicemi v částce asi jedné miliardy. Celkem nám vychází na ostatní investice úhrnný náklad 26 miliard. Tento úhrn investic stavebních, průmyslových a ostatních činí tedy pro období let 1947 až 1948 56 miliard, tedy průměrně ročně 28 miliard. vycházíme-li z toho, že naše celková výroba. bude asi stejná jako před válkou a průmyslová výroba ještě asi o 10 % vyšší, a dále že ceny budou přibližně trojnásobné, pak bude národní důchod trojnásobkem národního důchodu z roku 1937, čili bude činit asi 180 miliard korun ročně.

Podíl investic v částce 28 miliard ročně činí tedy asi 16 % národního důchodu. Můžeme proto plným právem vyjádřit názor, že toto procento investic bude pro naše hospodářství únosné. Pokud jde o kapitalistické země, odhaduje se, že podíl investic na národním důchodu dostupoval v době konjunktury výše 10 až 12 %. v Sovětském svazu byl podíl investic na př. v roce 1932, t. j. v době první pětiletky, 24 %, v roce 1937 19 %. Tyto investice obsahovaly sice zčásti také náhradní investice, takže procento pravých investic v SSSR bylo již menší, na druhé straně však musíme vycházet z toho, že v Sovětském svazu byla ještě tenkrát výroba na hlavu a směnu menší než u nás, takže můžeme počítati s tím, že s vyšší výrobou na hlavu a směnu můžeme investovat i větší procento. Mimo to máme před sebou i zkušenosti z doby okupace, kdy nám Němci v době války ukradli každoročně, jak bylo zjištěno, pro výdaje na válku 40 % národního důchodu. Tento důchod byl dáván na válku, ke všeobecnému ničení, a my nyní dáváme 16 % národního důchodu na výstavbu, která má zabezpečit šťastnou budoucnost národa a sloužit k všeobecnému prospěchu.

V dvouletém hospodářském plánu budou ovšem hrát důležitou roli mzdy. V závěru. je nutno zmíniti se ještě o linii mzdové politiky, vymezené dvouletým programem. Spravedlivá mzda, oceňující výkon jednotlivce, je důležitým předpokladem pro zvýšení pracovního úsilí a tím pro zvýšení výroby. Proto je nutno uvítati, i že budovatelský plán vlády proklamuje v oblasti mzdové politiky soustavu mzdy podle zásluhy, při níž bude plně přihlíženo k výkonu jednotlivce, k obtížnosti a odpovědnosti práce, stejně jako k předběžné průpravě. Dokladem, jak zavedení soustavy mezd podle zásluhy zvyšuje pracovní výkon, jsou výsledky plzeňské Škodovky.

Škodovy závody v Plzni vyrobily v letech 1930 - 1938 211 lokomotiv pro tuzemsko a 103 pro export. Celkem 314 lokomotiv za osm let, t. j. za měsíc průměrně 3 lokomotivy. V červnu 1945, tedy ještě v době, kdy Škodovka byla z velké části v rozvalinách, obdržela první objednávku na 40 těžkých nákladních lokomotiv typu 534. Tyto lokomotivy váží prázdné bez tendru 70 tun. Přípravné práce si vyžádaly 6 měsíců. Již tato přípravná lhůta je poměrně velmi krátká proti době mírové, kdy si příprava vyžádala průměrně 10 měsíců. v prosinci, jak je všeobecně známo, vyjela ze Škodových závodů první lokomotiva, vyrobená po osvobození. v lednu a v únoru nebyla vypuštěna žádná lokomotiva, poněvadž nebylo injektorů. výroba injektorů totiž u nás dříve před válkou nebyla, objednávaly se z ciziny. Jejich potřeba si vynutila zařízení vlastní výroby injektorů. která se nyní provádí v Brně. To umožnilo, že v březnu vyjelo ze Škodovky 6 nových lokomotiv, v dubnu 8, v květnu 11, v červnu 9, do konce června celkem 35. Při tom je ve Škodových závodech hotovo dalších 8 lokomotiv, pro které však nejsou injektory, poněvadž naše nová výrobna injektorů jich zatím nestačí dodat dostatečný počet. Nynější výroba lokomotiv ve Škodových závodech v Plzni činí 10 kusů nových lokomotiv za měsíc. mohla by však býti zvýšena na 14 kusů měsíčně. Ovšem to by si vyžádalo přemístění dalších pracovních sil do lokomotivky, zejména do kotlárny a slévárny. Tato výroba byla prováděna ve staré lokomotivce plzeňské Škodovky.