Spravodlivú sociálnu a hospodársku rovnoprávnosť ako aj všeobecné zvýšenie životnej úrovne dosiahneme len uplatňovaním solidaristických zásad do hĺbky i do šírky.

Pod týmto zorným uhlom dívame sa aj na dvojročný plán vlády na znovuvýstavbu obnovenej republiky, najmä na snahu zvýšiť priemyselnú i poľnohospodársku produkciu aspoň na úroveň predvojnovú, odstrániť všeobecnú bytovú núdzu rozsiahlym stavebným programom, najmä v krajoch najviac postihnutých vojnou, a účelnou a cieľavedomou industrializáciou Slovenska pozdvihnúť jeho hospodársku úroveň na úroveň v českých zemiach.

K rekonštrukčnému úsiliu vlády treba poznamenať, že okrem opatrení na odstránenie nedostatku pracovných síl v rámci národnej mobilizácie práce bude potrebné účinne vplývať aj na zvýšenie pracovnej výkonnosti, a to dvíhaním pracovnej morálky a potláčaním špekulačných bezpracných dôchodov.

K organizácii výrobného a distribučného aparátu zdôrazňujeme potrebu vylúčiť strannícke vplyvy, lebo ide o problém zabezpečenia potrieb štátu a všetkých vrstiev ľudu bez ohľadu na ich politickú príslušnosť. Okrem toho predpokladom prosperity celého plánovaného hospodárstva je mravný, poctivý a odborne spôsobilý človek.

I tá najdokonalejšia sústava plánovaného hospodárstva splní svoje poslanie len vtedy, ak jej realizácia sa sverí len ľuďom poctivým, mravne bezúhonným a odborne spôsobilým.

V otázke štabilizácie meny považujem za povinnosť v prvom rade vysloviť hlboké uznanie odstupujúcej vláde, menovite p. ministrovi dr Vavrovi Šrobárovi, ako aj všetkým zúčastneným činiteľom za ich úspešné dielo pri obnovení československej meny a za ich prazieravú menovú politiku v najťažších časoch. Dúfame. že aj novej vláde sa podarí úspešne zdolať všetky úlohy, ktoré ju v otázke ďalšej štabilizácie meny očakávajú. Vláda zaiste použije aj iných vhodných zdrojov pre ciele štabilizácie meny, ak výťažok majetkových dávok ukáže sa nedostatočným bez toho, že by bolo potrebné uvaľovať nové ťarchy na občianstvo. a to najmä výťažok z predaja zásielok UNRRA a pod. Bolo by veľmi žiadúce, aby celá hospodárska politika. najmä cenová a mzdová, smerovala k dosiahnutiu úplnej rovnováhy medzi zásobou a prílivom spotrebných statkov a množstvom obeživa a tak bola zabezpečená kúpna sila našej koruny a dôvera nášho ľudu doma i celého zahraničia v stálosť našej koruny, ako to bolo tradičné.

Za dôležité považujem zdôrazniť aj snahu po zjednodušení verejnej správy vnútornej a celej štátnej správy, a to už aj za tým cieľom. aby sa tým uvoľnilo určité percento pracovných síl do priemyslu alebo do iných podnikaní a usporilo na štátnych výdavkoch a takto získaných úspor použilo sa na zlepšenie hmotného postavenia štátnych zamestnancov. K organizácii peňažníctva poznamenávam len toľko. aby vláda všemožne podporovala finančné ústavy zákonnými. administratívnymi i propagačnými opatreniami v ich úsilí pri plnení funkcie sberní úspor.

Uznávame potrebu ďalekosiahlej plánovanej daňovej reformy; prihovárame sa len. aby daňový systém bol zjednodušený a volený tak, aby vyhovoval súčasne aj potrebám ľudu. Predovšetkým bude treba pamätať na to aby novým daňovým systémom neodčerpávala sa pokiaľ možno majetková podstata, ale len výnos, a aby majetkové podstaty boly zásadne postihnuté daňami len pri ich prevode.

S radosťou vítame prísľub vlády. že bude veľkú pozornosť venovať starostlivosti o matku a deti v najširšom slova smysle. Zdôrazňujeme len, že táto starostlivosť mala by sa diať v prvom rade cez rodinu, lebo ona je základom spoločnosti a prvotným miestom výchovy dieťaťa.

K očiste verejného života, za ktorú sa staviame v tom najširšom slova smysle, t. j. i vo smysle boja proti každému druhu korupcie, podotýkame toľko: Ak je potrebné zdôrazňovat, očistu na Slovensku, tak je potrebné zdôrazňovať ju v celej republike, a to u každého, kto sa previnil na republike a na jej národoch. Bolo by žiadúce, aby sme vedení rodoláskou pracovali všetci pre získanie všetkých poblúdilých, zavedených a pomýlených cudzorodými protidemokratickými, protisociálnými, protinárodnými a protištátnymi ideami, pre myšlienku opravdivej demokracie, sociálnej spravodlivosti a pre štátnu myšlienku československú a zapojili ich postupne do nášho budovateľského úsilia.

V zahraničnej politike stotožňujeme sa úplne s vládou v tom, že záruka našej bezpečnosti je v prvom rade trvalé spojenectvo a všestranná spolupráca so Sovietskym sväzom a všetkými slovanskými štátmi. Rovnako je potrebné rozvíjať a prehlbovať priateľstvo a naše politické, hospodárske i kultúrne styky so západnými veľmocami, veľkou Britániou, Spojenými štátmi americkými i Francúzskom, ako aj s ostatnými demokratickými štátmi sveta.

Zdôrazňujeme taktiež, že svetový mier a tým aj naša bezpečnosť závisí aj od kolektívnej spolupráce všetkých mierumilovných národov, a preto sme za všestrannú podporu Organizácie Spojených národov, ktorá má svetový mier podložiť a zabezpečiť nielen vojenskými, ale i sociálnymi a hospodárskymi opatreniami v medzinárodnom merítku.

Pokiaľ ide o našu armádu, budovanú na nových zásadách, zdôrazňujeme popritom všetkom, že jej príslušníci so môžu politicky organizovať a uplatňovať poťah jej nadstranníckosti v záujme našej vnútornej i vonkajšej bezpečnosti.

Na koniec vyhlasujem, že s uvedenými výhradami schvaľujeme úplne vládne vyhlásenie a skladáme do vlády plnú našu dôveru, že zdolá všetky vytýčené úlohy s vypätím všetkých svojích síl. Veríme. že svoje poslanie splní v rámci celkového svojho programu i na Slovensku v súčinnosti s orgánmi na Slovensku. v tomto úsilí prajeme jej budovateľskému dielu veľa úspechov a plného zdaru. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Rozehnal. Dávám mu slovo.

Posl. dr Rozehnal: Slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Svěřený úkol, dáti republice novou ústavu, vtiskl tomuto Národnímu shromáždění vznešený přívlastek "ústavodárné". Chci proto navázat na tento přívlastek a věnovat pozornost naší ústavě a její tvorbě, která bude vpravdě významu historického.

Naše nová ústava bude historickým mezníkem zásadního významu, neboť bude ukazovat směr cesty do budoucnosti našeho národa nejen pro generaci dnešní, ale i pro celé řady generaci příštích. Nynější situace liší se od situace z r. 1918 podstatně v tom, že tehdy jsme po staletích kladli ústavní základy samostatného státu, kdežto dnes po šesti letech nejhroznějšího násilí a útisku nacismu zabezpečujeme ústavní základy svobodného státu tím, že obměňujeme a přizpůsobujeme ústavu novým poměrům. Přece však je tato chvíle historická a svým významem tak mocná jako žádná jiná, neboť na rozdíl od dob prvé republiky klademe tentokrát po mnoha staletích základy národního státu. Chceme v něm zabezpečit budoucnost ne pro zrádné příslušníky cizích národních menšin, ale pro věrné příslušníky našeho českého a slovenského národa.

V této nové naší ústavě jako pramenu veškeré právní úpravy společenského života musí se zrcadliti základní živné ideje národního, společenského a kulturního života.

První, základní touto ideou je duch křesťanský, jak jej z nejposlednější minulosti ozářil do životnosti Masaryk. Bez křesťanství by nebylo dnes českého národa, který byl zachráněn před postupující germanisací věrozvěsty svatým Cyrilem a Methodějem, kteří nám přinesli nejen Písmo svaté a s ním křesťanství, nýbrž i písmo slovanské a s ním naší národní kulturu. Neuznání tohoto faktu svědčí buď o nedostatku poučení z historie nebo o snaze překroutiti historii.

Další a stejně mocnou základní ideou je duch lidovosti a lásky ke svobodě, jak to lze pozorovati v každé epoše našich dějin, jakož i duch spravedlnosti a bytostné lásky k právu, jak to lze pozorovati na nejstěžejnějších postavách našich dějin. Sláva naší bohaté tisícileté historie národní spočívá na těchto největších ideách, které musí býti duchovním základem naší nové ústavy, aby tato ústava byla důstojnou pokračovatelkou naší ústavy z r. 1920 a celé naší národní tradice, neboť státy se udržují jen těmi ideami, z nichž se zrodily.

Chceme proto vybudovati stát lidové demokracie, pro niž platí první věta dosavadní ústavní listiny, že lid je jediným zdrojem, správněji pramenem, veškeré státní moci. věta tato je postulátem, který především vyjadřuje, že je nutno ve státě tvořiti zákony demokratickou, t. j. parlamentární cestou a že tento stát má býti státem zákonů, to jest, že každý veřejný akt moci výkonné musí býti založen na zákoně. Stát sám je personifikaci právního řádu a proto nemůže jej bořiti tím, že by se stavěl mimo právní řád nebo dokonce proti právnímu řádu.

Ten, kdo se staví proti těžce vydobytým a krvavě vykoupeným výsledkům revoluce, jež byly již zabezpečeny a postaveny na právní základnu, a ten, kdo nedbá tohoto revolučního zákonodárství, není již revolucionář, kdyby to sebe více a sebe déle o sobě tvrdil, nýbrž je reakcionář, i kdyby k zastření skutečného stavu věcí použil jakékoliv barvy.

Postulát, podle něhož lid je jediným zdrojem veškeré státní moci, může býti nahrazen větou, že "lid má býti také vykonavatelem veškeré veřejné moci", a to již je postulát laického státu na rozdíl od státu byrokratického. Zkušenost a moudrost však učí, že nutno hledati synthesu mezi oběma těmito póly vzhledem na potřebu odbornosti ve státní správě, vzhledem na nutnost ekonomie čili hospodárnosti ve státní správě a konečně v neposlední řadě vzhledem na požadavek přesného provádění zákonů. A v tom spočívá celé jádro naší ústavně-politické problematiky.

Oprávněné volání proti byrokratismu, jemuž se nevyhne ani laické ústrojenství, není totožné s voláním proti byrokracii. Hledáme takovou státní a veřejnou organisaci, která bude co nejlépe a při tom co nejméně byrokraticky sloužiti lidu při zachování obou řečených zásad.

Naše první prozatímní ústava z r. 1918 byla připravena Národním výhorem, který byl organisován shora a proto se nemohl rozvinout. Po tomto osvobození položili jsme základy nadějnému životu národních výborů, které jsou dnes organisovány zespodu a které proto mají nejlepší naděje na rozkvět této instituce. Naše nová ústava musí přinésti vyřešení i tohoto problému národních výborů, ale nemůže jim přinésti zdokonalení jejich, které může býti pouze výsledkem jejich vlastní uspokojující a dobré praxe.

Úhelným kamenem celé naší ústavy musí býti právní jistota. (Potlesk.) Všichni občané žádají právní jistotu, kterou však nesmíme zaměňovati s neměnností právního řádu. Právní jistota znamená především jistotu, že každému děje se s hlediska právního a se strany veřejné moci po právu. Dále to znamená, že dané svobody a daná, nabytá práva zůstávají zachována a nedotčena. Tento požadavek však není v praxi vždy splnitelný a proto občané alespoň žádají, aby svobody a nabytá práva mohly býti dotčeny jen správním aktem jistého druhu, t. j. nikoliv nezávisle na jejich vůli nebo bez jejich vůle, nýbrž aktem zákonodárným, pokud se týče aktem ve formě zákona ústavního.

V tom spočívá celý smysl kodifikace t. zv. základních práv a svobod občanských, jejichž ochranu bude nutno na rozdíl od dosavadního ustanovení hlavy páté dnešní ústavní listiny postaviti vesměs pod ochranu nejen obyčejných, nýbrž ústavních zákonů.

"Svobodou" rozumíme postulát, aby nebylo zasahováno veřejnou mocí do určité sféry, leč na základě zákona, pokud se týče ústavního zákona.

"Právem" se zde rozumělo v celku totéž, totiž že stát ponechá volnost - svoboda osobní, domovní, svědomí, projevu, učení a majetku, - anebo dopomůže svým právním řádem k určitým jednáním - svoboda spolčovací a shromažďovací, právo petiční.

K těmto základním a nynější ústavní listinou zaručeným právům občanským má v nové ústavní listině přistoupiti zaručení dalších práv, a to zejména práva na práci a práva na spravedlivou odměnu, jakož i práva na vzdělání.

Právo na práci znamená zde postulát, aby každý občan byl zaměstnán a nebyl vydán nebezpečí hladu přes to, že by byl k práci ochoten a práce schopen. Právo na spravedlivou odměnu znamená zde poukaz k zákonodárci, aby mzdovou politiku zařizoval tak, aby mzdy byly skutečně spravedlivé. Ústavní kodifikace těchto zásad nebude již novinkou, neboť tyto zásady došly ústavního zakotvení v článku 12 ústavy SSSR ustanovením: každý podle svých schopnosti, každému podle jeho práce. Stavíme se proti bezpracným důchodům, ale stejně se stavíme proti bezpracným vydáním. (Potlesk.)

Právo na vzdělání není u nás rovněž novinkou, neboť jsme je měli, i když nedošlo výslovného výrazu v dosavadní ústavě. Ústavní kodifikace bude sledovati pouze ten cíl, aby bylo zdůrazněno, že nikomu nedostatek jmění nesmi býti překážkou pro možnost dalšího vzdělání.

Stanovisko čs. strany lidové k ideologické náplni těchto základních práv a svobod je dáno křesťanskou základnou a mravním řádem na této základně vybudovaným. Bez mravního řádu je celý právní řád pouhou prázdnou slupkou, státní moc pak jen organisovaným násilím a bezprávím. Bez mravního řádu není zloděj trestán za to, že něco ukradl a dopustil se něčeho nemravného a nečestného, ale za špatný průkaz zlodějské způsobilosti a za to, že se dal chytit. vina německého národa nespočívá v tom, že v čelo národa postavil Hitlera, který o sobě tvrdil, že byl zvolen demokratickou cestou, nýbrž spočívá v tom, že souhlasil s jeho počiny a nedovedl či nechtěl zabrániti soustavnému porušování nejzákladnějších zásad křesťanství.

Novou ústavou chceme dobudovat naší demokracii.

Máme v našem národě skutečné štěstí, že máme tak mocné pilíře demokracie, jako byl náš první president-Osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryka jako je náš druhý president-Budovatel dr Edvard Beneš. (Potlesk.)

Sláva jejich jména dávno přestoupila hranice našeho státu a jejich jméno stalo se vlastnictvím celého kulturního společenství všech lidí. A my bychom byli špatnými syny našeho národa, kdybychom chtěli snižovati jejich autoritu tím, že bychom chodili pro vzory demokracie někam do ciziny. (Potlesk.) vzhledem k odpovědnosti, kterou máme k naší slavné tisícileté historii a kterou máme k budoucnosti našeho národa, je naší jedinou a svatou povinnosti, abychom si vybudovali svou vlastní českou demokracii. Masarykova demokracie však není možná bez křesťanství. Budeme proto trvati na tom, aby naše ústava nebyla ve sporu s křesťanskými normami. Hájíme myšlenku právní jistoty, takže budeme hájit i myšlenku dokonalé úpravy svobod a práv občanských. Sociální reformismus bude vítati všechna ustanoveni, která zakládají lepší sociální život národa a obsažnější spravedlnost v něm. Přes to však nechceme přeceňovati ústavu, která je pouze základem a která, nejsouc doplňována životem a právními normami, danými pod ústavní kontrolu a naplněnými týmiž ideály, na nichž ústava spočívá, může se nakonec státi hluchou literou. Proto musíme koncipovati ústavu tak, aby byla opravdu mezí, ale také směrnicí pro zákonodárce a všechny veřejné orgány. (Potlesk.)

Avšak i toto všechno by nepomohlo, kdyby zde nebylo opravdové duševní a duchovní kultury mravnosti v nás všech. A to je také smyslem toho, proč čs. strana lidová klade na svůj štít křesťanskou morálku s heslem: Ježíš - ne Caesar. (Potlesk.) Je to heslo, které skýtá největší záruku a nejlepší jistotu, že pod ním naše republika zvítězí a že náš národ přečká další tisíciletí. (Bouřlivý potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Hušek. Dávám mu slovo.