Vypracování ústavy není ovšem pouze jediný úsek, kterým se musí a bude zabývat ústavodárné Národní shromáždění, nýbrž daleko největší část jeho práce musí býti věnována normální tvorbě zákonů. Uvědomme si, prosím, že vznikla řada nepochopení a také závad v této republice tím, že nebyly respektovány zákony. A já jako právník velmi dobře vím, že důvod, který především k tomuto stavu vedl, byl ten, že zákony, které u nás prozatím ještě platí, nejsou z valné své části zákony ani republiky prvé, tím méně republiky nové, nýbrž jsou pozůstatkem nenáviděných režimů a proto lidu cizí. Je proto nutno vypěstovati v našem lidu a v zástupcích naší demokracie vědomí, že československý zákon je závazný pro každého občana této republiky, ať se mu to líbí nebo nelíbí, protože je zákonem daným naším lidem a v jeho zájmu, protože vytváří náš nový právní řád.

Ve vládním programu a v souhlase se stanoviskem československé sociální demokracie je uvažována celá souvislost Československé republiky a její zapojení do mezinárodní situace. Naše úzké a bratrské spojení s SSSR není jenom výsledkem oficiální politiky, ale prosím, zdůrazněme to a uvědomme si to vždy znovu je především jasným požadavkem všeho našeho lidu. (Potlesk.) I když předválečná koncepce naší zahraniční politiky vyhovovala mezinárodní situaci, ve které jsme tehdy žili, přece jen i tehdy náš lid svým srdcem i přesvědčením tíhl k velkému spojenectví se slovanským bratrem na východě.

Vedle toho a to, myslím, právě pro nás Čechoslováky je zcela jasné náš poměr k západním velmocem a demokraciím musí být a také bude nejpřátelštější. My nejsme naplněni hořkostí vůči lidu Anglie, Francie a Ameriky za ony trpké chvíle, které jsme prožili r. 1938. My jsme tehdy velmi dobře věděli, že to není věc lidu Anglie, Francie a Ameriky, nýbrž že jde o věc politiků rázu Chamberlainova a pod. Jestliže přes to naše srdce byla zachvácena zármutkem a bolestí, pak jen proto, že jsme cítili blížiti se ony doby, které budou znamenat nejen porobu našeho lidu, ale které budou znamenat tisíce a miliony obětí z řad těch, jejichž vlády tak ochotně přikyvovaly návrhům německým.

Rozvíjejme všechny možnosti, které nás sblíží s těmito demokraciemi západními, a vybudujme naše přátelství k nim na oné poctivosti, která pro československý národ po celou dobu předválečnou v jeho zahraniční politice je tak příznačnou, buduje naše přátelství na síle daného slova, na síle poctivé přátelské spolupráce. (Potlesk.)

Jistě, že se nás stále smutně a těžce dotýká skutečnost, že nemůžeme navázat s novým osvobozeným Polskem ony přátelské styky, jaké bychom si přáli. Po dlouhou řadu měsíců jsme byli vystaveni nenávistné propagandě, po dlouhou řadu měsíců jsme již vystaveni značné agresi. Podle mého přesvědčení můžeme však odpovídat na tuto propagandu jenom propagandou upřímného přátelství s Polskem. Naše argumenty jsou argumenty, opírající se o pravdu, že síla a bezpečnost Polska je odvislá od síly Československa a naopak, a že tedy musí být vzájemně respektovány všechny předpoklady rozvoje síly obou těchto států. Těšínsko není pro nás problémem, nýbrž nutností, která v zájmu Polska musí být respektována Polskem.

Jestliže jsem jako Moravan chtěl k tomu říci něco navíc, pak tedy jenom prosbu, abychom se znovu a znovu přátelstvím a jeho zdůrazňováním napojovali na tento veliký národ slovanský, abychom s ním mohli pracovat na veliké budoucnosti nejen naší, ale zároveň i jeho. (Potlesk.)

Řekl jsem již, že československá sociální demokracie zúčastnila se aktivně a vydatně na pracích spojených s vypracováním nového vládního programu, že byla zastánkyní myšlenky Národní fronty, a to dokonce v dobách, kdy ve vzkypěném předvolebním zápase tak mnozí na ní zapomínali. Proto se také plně hlásí k vládnímu programu, proto také budeme podporovat tuto vládu při jeho provádění a proto také důsledně, jak to československá sociální demokracie vždy činila, budeme spolupracovat s vládou na budování šťastnější budoucnosti Československé republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Přerušuji projednávání 1. odstavce pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je:

2. Ústní zpráva výboru ústavně-právního (podle § 35 jedn. rádu) o vládním návrhu ústavního zákona (tisk 8), jímž se mění ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. dubna 1945, č. 1 Sb., o nové organisaci vlády a ministerstev v době přechodné.

Zpravodajem je pan posl. dr Řehulka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Řehulka: Slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Poněvadž se při projednávání předmětného vládního návrhu vyskytly stran znění článku I., věty 2., potíže spíše politického než právního rázu, byl ústavně-právní výbor nucen rokovati o návrhu nejen ve schůzi včerejší, nýbrž i ve schůzi dnešní, když mezitím vláda a Národní fronta vzniklé rozpory odstranila. Vzhledem k tomu nemohl ústavně-právní výbor z ryze technických důvodů vydati svou zprávu tiskem. Proto nezbývá mně jako zpravodaji nic jiného, než podati slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění toliko zprávu ústní s krátkým úvodním přehledem vývoje legislativy, tykající se vlády Československé republiky podle ústavní listiny a ústavních zákonů ji pozměňujících.

Předpisy ústavní listiny Československé republiky ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb., o vládě byly pozměněny ústavním dekretem presidenta republiky ze dne 2. dubna 1945, č. 1. Sb., o nové organisaci vlády a ministerstev v době přechodné, jenž byl schválen a ratihabován ústavním zákonem Prozatímního Národního shromáždění ze dne 26. března 1946, č. 57 Sb. Dobou přechodnou se míní vzhledem k uznávané zásadě kontinuity právního řádu doba od osvobození státu do uzákonění nové ústavy, již má uskutečniti naše řádně zvolené ústavodárné Národní shromáždění. Potřeba nové organisace vlády a ministerstev byla vyvolána zjednodušením politických poměrů ve státě a dohodou politických stran Národní fronty podle košického programu.

Podle původního znění naší ústavní listiny náleželo presidentu republiky právo jmenovat předsedu vlády a členy vlády (ministry) podle § 70 a stanoviti počet ministrů podle § 64, odst. 1, čís. 7 a určiti, který z členů vlády má říditi jednotlivá ministerstva § 72. Vláda sama pak měla právo zvoliti ze sebe jednoho náměstka předsedova, který předsedu zastupoval, a nemohl-li jej zastupovati, měl tak učiniti věkem nejstarší člen vlády § 71.

Dekret čís. 1/45 Sb. změnil tato ustanovení ústavní listiny v několikerém směru. Předně přiznal presidentu republiky právo nejen jmenovat předsedu vlády a cleny vlády (ministry), ale i pět náměstků předsedy vlády, kteří s předsedou vlády tvoří nyní nový dílčí vládní kolektiv předsednictvo vlády jejž původní ústava neznala. Pravomoc předsednictva vlády nebyla dekretem stanovena. Jde tu o t. zv. politické ministry, representující 6 původních stran Národní fronty, ač dekret sám jim expressis verbis titul ministrů nepřiznává. Předsedu vlády ovsem už některé zákony z prvé republiky označovaly "ministerským předsedou".

Počet ministerstev měl býti podle § 65 ústavní listiny stanoven zákonem, což bylo provedeno v prvé republice celou radou zákonů. President republiky měl a má dosud právo jmenovati nejen členy vlády, kteří jsou šéfy ministerstev, ale i tak zv. ministry bez portefeuille, jak se stalo i nyní.

Po osvobození státu dekret č. 1 z roku 1945 navázal na dřívější právní řád a stanovil, že v čele státní správy je šestnáct přesně pojmenovaných ministerstev, a zavedl jako další novum instituci tří státních tajemníků, kterou naše ústava dříve neznala, kteří jsou též cleny vlády, a to v ministerstvech zahraničních věcí, národní obrany a zahraničního obchodu, ustanoviv vzhledem k úpravě poměru mezi Čechy a Slováky, že je-li v uvedených ministerstvech ministrem Čech, bude státní tajemník Slovák a naopak.

Působnost jednotlivých ministerstev měla být upravena zákonem. Takový zákon dosud nebyl vydán, stejně jako není vymezena kompetence státních tajemníků, což se patrně stane teprve v nové ústavě, po příp. v zákonech ji doplňujících.

Nejen změna mocenských posic politických stran po nedávných volbách a politické dohody, jež byly uzavřeny v posledních měsících mezi Čechy a Slováky, ale hlavně zkušenost z praxe jednotlivých ministerstev od doby jejich vzniku byly příčinou, že vláda považovala za nutno předložiti ústavodárnému Národnímu shromáždění právě projednávaný návrh na změnu dekretu presidenta republiky č. 1 z roku 1945 Sb., ovšem opět pouze na dobu přechodnou, než bude usnesena nová ústava.

Ukázalo se zejména nutným obnovit okupanty zrušené ministerstvo veřejných prací, sloučené s bývalým ministerstvem železnic v nynější ministerstvo dopravy. Ministerstvo dopravy je těžko zvladatelným administrativním tělesem, které neorganicky slučovalo nesourodé obory, na což zejména si stěžovali naši technikové a což brzdilo nezbytně nutný pokrok ve všech oborech techniky.

V poslední dohodě mezi Čechy a Slováky bylo sjednáno, že u předsednictva ministerské rady bude zřízen právnický poradní sbor, jehož úkolem bude koordinovati nařízení Slovenské národní. rady s celostátními zákony a připravovati sjednocení zákonodárství. Při rekonstrukci nynější třetí vlády Československé republiky došly však strany Národní fronty k názoru, že bude účelnější obnoviti dřívější ministerstvo unifikací, které má býti nazváno ministerstvem pro sjednocení zákonů.

Konečně bylo uznáno za účelné, aby příliš dlouhý název ministerstva "ochrany práce a sociální péče" byl zkrácen v dříve už vžitý název "ministerstvo sociální péče". V důsledku těchto navrhovaných změn vzroste počet ministerstev z 16 na 18. Poněvadž však k obsazení naší třetí vlády podle zásady poměrného zastoupení tento zvýšený počet ministerstev včetně dvou státních tajemníků postačoval, jevilo se obsazení místa státního tajemníka pro ministerstvo zahraničního obchodu přebytečným a proto vláda ve svém návrhu na změnu dekretu navrhla, aby funkce tohoto státního tajemníka byla na přechodnou dobu zrušena.

Proti tomuto byť i přechodnému zrušení místa státního tajemníka byly se strany slovenských poslanců vzneseny námitky, ježto byli toho názoru, že zrušení funkce by se příčilo košické dohodě a politickými dohodami zaručeným právům Slováků, a proto Národní fronta i vláda ve své včerejší schůzi projevila souhlas s tím, aby čl. I, odst. 2 vládního návrhu byl pozměněn tak, že místo kteréhokoliv státního tajemníka může zůstati neobsazeno.

Ústavně-právní výbor ve shodě s uvedeným stanoviskem vlády navrhuje proto, aby ústavodárné Národní shromáždění se usneslo na změně uvedeného odstavce v tom smyslu, že místo původního znění návrhu: " Zrušuje se funkce státního tajemníka v ministerstvu zahraničního obchodu" má odst. 2 článku I zníti takto: "(²) V § 3 téhož ústavního dekretu připojuje se na konci tato věta: Místo státního tajemníka může zůstati neobsazeno."

Ústavně-právní výbor uvažoval dále, zda název obnoveného ministerstva veřejných prací odpovídá plně jeho bývalé a budoucí kompetenci. Pojem "veřejné práce" vztahuje se jen na agendu povahy konstruktivně technické, ač obnovené ministerstvo veřejných prací stejně jako i bývalé ministerstvo veřejných prací mělo a bude míti kompetenci daleko širší. Vycházeje z těchto úvah usnesl se ústavně-právní výbor navrhnouti ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby ministerstvo veřejných prací bylo pojmenováno ministerstvem techniky a aby tedy slova "veřejných prací" v článku I, odst. 1, č. 1 byla nahrazena slovem "techniky".

Konečně ústavně-právní výbor souhlasně s názorem vlády usnesl se na tom, navrhnouti ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby názvu "Ústavodárné Národní shromáždění" bylo při vydávání všech jím usnesených zákonů užíváno konstantně, tak jako tomu bylo ve stálé legislativní praxi Prozatímního Národního shromáždění, a to z toho důvodu, aby byl pregnantně vyznačen speciální úkol, jejž ústavodárnému Národnímu shromáždění uložil článek 1, odst. 1 a 2 ústavního zákona ze dne 11. dubna 1946, č. 65 Sb.

Proto ústavně-právní výbor navrhuje, aby už v nadpisu předmětného vládního návrhu byla provedena změna v tom směru, že věta, začínající slovy "Národní shromáždění", bude zníti "Ústavodárné Národní shromáždění".

Se zřetelem na to, že ve věci pozměněného znění vládního návrhu bylo dosazeno politické dohody, usnesl se ústavně-právní výbor na tom, že v tomto konkrétním případě nejde o zákon ústavní, jenž by se týkal ústavněprávního postavení Slovenska, k jehož platnosti bylo by zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny poslanců zvolených na Slovensku, čímž ovšem se nijak neprejudikuje právům Slováků, zaručeným jim v článku 9 ústavního zákona ze dne 11. dubna 1946, čís. 65 Sb., a sdělil to předsednictvu ústavodárného Národního shromáždění.

Ústavně-právní výbor navrhuje proto ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby se usneslo o předmětném vládním návrhu ve znění, pozměněném ústavně-právním výborem, které zní takto: "Ústavní zákon ze dne 1946, jímž se mění ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. dubna 1945, čís. 1 Sb., o nové organisaci vlády a ministerstev v době přechodné. Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:

(¹) V § 2 ústavního dekretu číslo 1/1945 Sbírky ve výpočtu ministerstev provádějí se tyto změny:

1. za ministerstvo dopravy zařazuje se ministerstvo techniky (Potlesk.),

2. ministerstvo ochrany práce a sociální péče označuje se jako ministerstvo sociální péče,

3. na konci výpočtu připojuje se ministerstvo pro sjednocení zákonů.

(²) V § 3 téhož ústavního dekretu připojuje se na konci tato věta: "Místo státního tajemníka může zůstati neobsazeno."

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej

všichni členové vlády. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Přistoupíme proto k hlasování. Osnova má 2 články, nadpis zákona a úvodní formuli.

Nebude-li námitek, budeme hlasovati o celé osnově najednou podle ústní zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Poněvadž ústavní zákon vyžaduje ke svému schválení podle § 33 ústavní listiny a § 56, odst. 3 jedn. řádu třípětinové většiny všech poslanců, dám sečísti hlasy.

Žádám pp. zapisovatele, aby spolu s členy sněmovní kanceláře provedli sčítání hlasů, a to: p. posl. dr Špánik v 1. a 2. úseku, p. posl. dr Bartuška v 3. a 4. úseku, p. posl. Bolen v 5. a 6. úseku, p. posl. Sova v 7. úseku a na presidiální tribuně.

Pan posl. Sova s panem tajemníkem NS zjistí výsledek hlasování.

Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s celou osnovou ústavního zákona, to je s jejími 2 články, dále s nadpisem zákona a s úvodní formulí podle ústní zprávy výborové, nechť pozvedne ruku a ponechá ji zdviženu, dokud nebude provedeno sčítání. (Děje se.)

Pro osnovu vyslovilo se 214 hlasů, proti se nevyslovil nikdo.

Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu ústavního zákona ve znění ústní zprávy výborové kvalifikovanou většinou třípětinovou z nynějšího poctu všech poslanců.