Náš organisační zákon o jednotném odborovém hnutí budí zaslouženou pozornost zejména v cizině. Můžeme jen vycházet z pevné víry, že jde o zařízení, která státu, vládě a všem občanům prospějí v jejich úsilí o blahobyt a spokojenost. Jednotná, dobrovolná odborová organisace však nesmí býti má-li míti důvěru všech nástrojem mocenského úsilí některé z politických stran. Zákonem o závodních radách a závodních zastupitelstvech zaměstnanců dali jsme zaměstnancům nový rozšířený druh zastoupení a vlivu v podnicích a v úřadech. Nesmíme v tom však viděti jen právo, nýbrž také spoluodpovědnost za naši výrobu, za blahobyt a bídu našeho lidu.

Vítáme výzvu vládního prohlášení, že je nutno urychleně ukončit očistu našeho národního a veřejného života. Okresní a zemské národní výbory mají bez průtahů a spravedlivě vyřešiti všechny zbývající trestní případy podle dekretu o provinění proti národní cti. Je totiž v zájmu budovatelského programu, aby se do všech odvětví veřejného života co nejdříve vrátil potřebný klid. Je také správné, že vláda žádá, aby neprávem nařčení občané byli rehabilitováni.

Předpokladem skutečné demokracie je naprosté respektování právního rádu všemi orgány státní moci. Proto pokládáme za velmi potěšující jasná slova vládního prohlášení, že vláda je rozhodnuta zajistit, aby ve všech úsecích veřejné správy byly zachovávány zákony republiky a aby všichni občané respektovali právní řád, který jsme si sami dali. (Potlesk.) Spoléháme na nekompromisní provádění tohoto slibu, což bude znamenat klid v životě veřejném i soukromém a přispěje více než cokoli jiného ke zdaru budovatelského programu, který si vláda vytkla.

V zahraniční politice vládního prohlášení postrádáme jasnější vytčení oprávněného požadavku příslušných úprav našich hranic s Německem v náš prospěch. Naproti tomu pokládáme za správné, že vládní prohlášení nemá ani zmínky o Těšínsku, neboť pro náš národ a pro náš stát těšínská věc není nikterak sporná a vlastně není ani žádnou otázkou. (Potlesk.)

K branné politice vlády zaujímáme, jak se samo sebou rozumí, kladné a nejvýš vřelé stanovisko, poněvadž i v první republice jsme nejednali jinak. Jest a musí být naší snahou, abychom svou národní a státní budoucnost zajistili po všech stránkách co nejlépe, především po stránce vojensko-mocenské a mezinárodně-politické zapojením do nejširší kolektivní bezpečnosti po boku našeho velkého spojence, Sovětského svazu, a ovšem také svým vlastním úsilím branným, které nezahrnuje jen péci o armádu, ale o veškerý náš lid, poněvadž na něm, na všech jeho vrstvách bez rozdílu věku a pohlaví bude záviset, jak v osudových dobách obstojí.

Prohlašuji, že čs. strana národně socialistická bude podporovati bezvýhradně vše, co směruje k nejvyšší vojenské připravenosti a pohotovosti armády. (Potlesk.)

Ke konci budiž mi dovoleno ještě uvítati ujištění vlády, že chce překládati osnovy zákonů sněmovně včas a odstranit tak nepěkné zjevy dřívější, kdy sněmovna pod tlakem časové tísně musila mnohé osnovy projednávat chvatně, bez možnosti podrobného studia ve výborech a bez rozpravy. v plenu. Budeme proto slib, daný ve vládním prohlášení, stále připomínat a jeho plnění se dožadovat.

Čs. strana národně socialistická, již mám čest zde zastupovati, souhlasí s vládním prohlášením třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků a zástupci této strany v ústavodárném Národním shromáždění budou hlasovati pro jeho přijetí. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr John. Dávám mu slovo.

Posl. dr John: Paní a pánové!

Když se před víc než jedním rokem ujímala v Košicích vláda Zdeňka Fierlingra své moci, bylo to v době, která byla podstatně jiná, než je dnešní. Tehdy daleko největší část našeho území byla obsazena ještě nepřátelskou mocí, tehdy ještě nad naším územím křižovala nepřátelská letadla, tehdy také ještě mezi námi byli vybíráni ti, kteří byli mučeni v německých žalářích a kteří byli stavěni ke zdi. Je pochopitelné, že podstatně jiné musely býti první úkoly této naší první vlády, že podstatně jiné musilo býti také tempo, se kterým musila přistupovat ke svým pracím. Za této situace byla soustředěna, a to právem, všechna činnost vládní zprvu k tomu, aby s podporou zahraničních armád a s podporou spřátelených vojsk vyrvala z rukou nepřátelských naše ú zemí. Když konečně naše území byla osvobozena, bylo samozřejmé, že celá ta spousta úkolů, které se valily, musela býti zmáhána daleko spíš politickým instinktem a jasnozřivostí než podle určitého, přesně vypracovaného plánu.

Ale přece a to ještě v době, kdy my jsme zde byli v moci našich nepřátel přišla vláda s programem, který se opíral především o Národní frontu. Jestliže hlavní část oněch myšlenek, které byly vysloveny v košickém vládním programu, je součástí také programu vlády Gottwaldovy, musíme v tom spatřovati potvrzeni, že obě vlády Zdeňka Fierlingra splnily dokonale svůj úkol, neboť připravily právě dnešek, ve kterém můžeme vytvářeti v daleko větším poklidu a jistotě osud našeho státu do budoucna. (Potlesk.)

Myslím proto, abychom my jako sněmovna na tomto rozhraní dvou etap našeho nového života cítili i onu povinnost a slušnost vzdát dík těm, kteří odcházejí a kteří svůj úkol splnili za tak těžkých okolností, a přivítat s přáním plného zdaru ty, kterým v tomto období moc vládní je svěřena. (Potlesk.)

Úkoly, před které je postavena vláda, vzešlá z ústavodárného Národního shromáždění, zvoleného demokratickými volbami vším lidem naší Československé republiky, jsou nepochybně značné a velké. Nic na nich neubírá skutečnost, že jsou navazováním na ony cíle, které byly vytyčeny v minulém období, že jsou jejich prohloubením, prohnětením a zkonkretisováním. My vítáme především onu velikou skutečnost, že vláda Klementa Gottwalda představila se této sněmovně a našemu lidu jako vláda Národní fronty. Opětně všechny politické strany našeho státu dovedly disciplinovaně podříditi zájem boje o politickou moc vyššímu zájmu státu. A dovolte mi, abych to zdůraznil a konstatoval, že v tom právě my sociální demokraté vidíme velké vítězství mravní, kterého jsme jako národ nebyli schopni dosáhnout nikdy dříve. (Potlesk.)

Jestliže rozdělíme ony úseky, načrtnuté ve vládním programu, pak se nám zcela určitě jeví největším dílem, které máme splniti a vykonati, dílo ústavodárné. Je to dáno již. jménem tohoto slavného Národního shromáždění, že jako nositel vůle našeho lidu a jeho mluvčí má ono, a především ono, vytvořiti základní zákon našeho státu, zákon, kterým budou určeny osudy naše, a to jak soukromé, tak i veřejné, možná na desítiletí. Proto, už po stránce pracovního plánu měli bychom my, to znamená tato sněmovna, trvati na tom, aby i příprava základního státního zákona byla provedena především parlamentem, přirozeně v úzké součinnosti s vládou a s celou Národní frontou.

Tím se dotýkám jedné bolesti a nemoci, kterou náš parlamentarism v této republice trpí. Je nepochybné, a byl to možná tak - trochu onen přízrak delegačního volení předchozího Prozatímního Národního shromáždění, že jsme nedovedli vyzvednouti význam a činnost parlamentu v demokratické republice na onu výši, kterou má míti. A bylo by proto podstatnou naší chybou a omylem, kdybychom nereklamovali pro ústavodárné Národní shromáždění i ony základní práce, které znamenají přípravu naší ústavy. Je jasné, že souhlasíme plně s tím, aby také náš vědecký svět byl zapojen a zúčastnil se práce přímo na tomto velkém a nepochybně také budovatelském díle. Bylo by to nejlépe možné ustavením komise anebo zvláštního sboru, sestaveného především ze členů parlamentu, dále ze členů vlády a konečně ze zástupců Národní fronty, který by otázky nové ústavy podrobil diskusi a studiu a který by potom předložil vládě ke konečnému schválení a předložení plenu parlamentu návrh naší nové magnae chartae. Prosím, aby této věci byla věnována zvláštní pozornost, neboť věřte, že republika bude demokratickou jenom tehdy, jestli parlament demokraticky bude provádět všechna ona práva, která mu přísluší. (Potlesk.) V rámci ústavy musíme se především zabývati otázkou státoprávního poměru Čechů a Slováků v jednotném státě. I po oněch událostech, které provázely slovenské volby, mám zato, že není v Československé republice podstatného rozdílu v názoru, a to jak na našem východě, tak i zde, že šťastná budoucnost a rozkvět národa Čechů i národa Slováků jsou jedině možné v jednom státě, v jedné, nedílné Československé republice. (Potlesk.) To, paní a pánové, považuji za hlavní a základní problém, který vlastně problémem není, nýbrž jest poznanou už dnes pravdou. To, jak vnitrostátně se upraví soužití těchto dvou tak blízkých národů, je podle mého mínění významu druhotného, a musíme dát příležitost, aby život si sám vytvářel ony formy, které mu nejlépe hoví, poněvadž jakýkoliv dekret, jakýkoliv zákon bude považován za znásilnění. S tohoto hlediska si obě předchozí vlády počínaly nanejvýš správně, když ponechávaly volnost růstu a úpravy těchto poměrů mezi Čechy a Slováky, jak toho nejlepším dokladem je právě skutečnost, která již po volbách, před krátkou dobou vyzněla v závěr v protokolech vlády a potom Národní fronty, v závěr, kterým bylo naše soužití upraveno novým, lepším a dokonalejším způsobem. Nebylo by vhodné, abychom vytvořili z ústavy svěrací kazajku, která by nedala možnost, aby si život vyhmatával ony formy, které mu nejlépe hoví.

Jestliže otázka Čechů a Slováků má být z nejzákladnějších problémů naší nové ústavy, pak nepochybně bude to také otázka formulování oněch zásad, které znamenají a představují naši lidovou demokracii. Zdá se dnes, a nám sociálním demokratům se to zdá především, že každou chvilku někdo je ochoten učiti nás a celý národ, co to je demokracie a jak si ji máme vykládat. Jednou se vidi demokracie v tom, když necháme volnost liberalistickému řádění, podruhé je viděna demokracie v tom, když připustíme, aby byl vymýšlen a vkládán do ní systém, který s demokracií nemá nic společného. Uvědomme si, prosím - poslední události to naprosto jasně ukazují - že nelze demokracii vykládat podle vůle a přání jen jedné složky národa a že zejména lid není složkou jedné strany, ale že je to něco, co patří celému národu a tedy i nám všem. (Potlesk.) Demokracie, a my demokraté o tom nikdy nepochybujeme, přináší řadu výhod, ale na druhé straně se musíme také umet spokojit s těmi snad nepříjemnými důsledky demokratickými, které nás někdy nutí podříditi se zájmům většiny. Dovolte mi, abych se přesto dotkl jednoho problému, který před krátkou dobou zvířil tak značně naší veřejnost, problému vytváření národních výborů dole, ať už v místech nebo okresech. Považujeme-li za demokratický systém to, že strana, která získala 26 % v kraji, má nárok na vedoucí posice, na to, aby měla předsednictví v okresu nebo místě, naproti tomu co další dvě strany - počítejme to podle poměrů u nás - získaly po 25 % a čtvrtá 24 %, tu myslím, že to správný demokratický výklad není. Vycházíme z formy Národní fronty a důsledně za ni stojíme. My sociální demokraté jsme socialisty i demokraty. (Výborně!) A při této příležitosti zdůrazňujeme, že nám musí být dána a také je dána právě demokratickou formou této republiky ona možnost, abychom zejména, nemůžeme-li souhlasiti s osobou, tak jako tomu bylo v konkrétních případech, mohli volit - a také jsme volili - ona sdružení, která nám nejlépe vyhovují. (Potlesk.)

Vítáme dále, že ve vládním programu je zdůrazněna skutečnost, že všechny občanské a osobní svobody musejí býti zachovány v největší míře. Mluvívá se u nás velmi často o totalitě a o tom, že bychom se měli jít učit demokracii také někam jinam. Dovolte mi, abych konstatoval, že pravděpodobně tito učitelé demokracie by se velmi divně dívali na poměry, které by se vyvinuly u nás, kdybychom, jako na př. v Americe, po volbách změnili celou strukturu státního aparátu a vytvořili totalitu proti straně menšinové. Myslím, že z těchto úvah jasně vyplývá, že musíme si vytvořiti zvláštní, specificky československý typ demokracie, oné demokracie, která byla vytvářena po desítiletí a, dovolte mi, podle mého přesvědčeni, již po staletí v tomto národě a státě, v národě, který je demokratickým svojí vlastní podstatou. (Potlesk.) Považuji za nejzákladnější prvek každé demokracie, a tedy i této nové demokracie naší, prvek veřejné kontroly. víme, že nemůžeme dnes svěřit všechna demokratická práva, a možná žádná demokratická práva, těm, kteří demokraty nejsou a kteří naopak bojují proti demokracii. Ale kromě toho musí být pro nás jasné, že demokracie, a demokracie československá především, se může rozvíjet ve prospěch národa a státu jen tehdy, jestliže bude kontrolována všemi poctivými demokraty, a domnívám se, že není pochyb, že všechny zúčastněné strany v tomto státě a v tomto parlamentu jsou upřímné demokratickými a proto ve všech oborech demokratické státní správy musí jim býti přiznáno právo, aby mohly zjistit, jakým způsobem moc svěřená té neb oné osobě je vykonávána. Ať se to, prosím, týká vlády, ať se to týká oněch mnohokrát bolavých otázek naší národní bezpečnosti, ať se to týká dokonce i armády, musíme volit formu kontroly, která nejlépe vyhovuje našemu státu a naší demokracii. Přímým důsledkem kontroly a podle mého mínění důležitou složkou demokracie je kritika.

Po zkušenostech našeho prvého parlamentu a podle toho, jak věci vypadají v našem tisku a v naší veřejnosti, mám za to, že tento národ neoplývá jednou vlastností, to znamená vlastnosti umět kritisovat a umět také kritiku přijímat. Neznáme přece jenom kritiku, která je prostředkem politického boje a politické nenávisti, nýbrž kritiku positivní, kritiku tvůrčí a konstruktivní. A myslím, že parlament by zůstal i dále jenom troskou parlamentu, kterou byl, právě proto, že jsme nedovedli tohoto prostředku konstruktivní práce použít a že jsme ho nedovedli také kladné pro budování státu a našeho života využít. Je nepochybné, že v rámci naší ústavy musí být zakotveny všechny ony základní zákony, kterými je přetavován náš hospodářský, politický a sociální život, zejména všechny ony dekrety o znárodnění dolů, hutí, těžkého průmyslu, energetického a ostatního velkého průmyslu, dekrety, které znamenají také zestátnění financí a bankovnictví.

Jako sociální demokrat chtěl bych zde zdůraznit, že to, co jsme prozatím v tomto úseku udělali, není zdaleka socialisaci, není zdaleka socialismem. Došli jsme zatím k přechodné formě státního kapitalismu, k formě, která nese v sobě velmi značná nebezpečí, kdyby bylo zneužito demokratické moci kýmkoliv a jakkoliv a kdyby v tomto případě zneužití demokracie byly zneužity také nesmírné mocenské prostředky, které tímto způsobem byly dány a věčné budou v rukou státu. Proto je nám jasné, že ústava nesmi a nemůže být ústavou, zaručující nám jenom demokratické svobody, ale že musí jit dál, že musí jít dokonce ještě přes ony sociálně reformní snahy, které se v našem státě projevují, že musí naprosto jasně otevírat cesty k strukturálně novému státu, že musí být tedy ústavou také socialistickou. (Potlesk.)

Odbyrokratisování veřejné správy, její decentralisace, její zlidovění, je jistě důležitým problémem, který také musí být ústavou a zákony k ní připojenými naprosto nově a základně řešen. V podstatě se osvědčila myšlenka národních výborů, a pokud se tak nestalo, došlo k těmto závadám především proto, že nebyly jasně vymezeny meze mezi mocí a vlivem, jimiž má působit přímý zástupce lidu na jedné straně, a mezi oním vlivem, kterým musí působit odborně vzdělaný úředník.

Dovolte mně, abych při této příležitosti především zdůraznil jednu skutečnost. Nemůžeme si představit žádný stát, tím méně moderní stát, který jde na cestě k lepší organisaci, kterou nesporně znamená socialismus, bez dobrého kádru úřednictva. vždyť nakonec i úředník není ničím jiným než zástupcem lidu, a zájem státu i lidu vyžaduje, aby jeho kvalita byla nejlepší, aby jeho mravní předpoklady byly pokud možno nejvyšší. A vážení pánové a paní, to, co prozatím v tomto směru bylo uděláno, naprosto nestačí, to naopak tuto důležitou složku našeho státního života podstatně zbavilo autority. v neposlední řadě působí zde neblahým vlivem skutečnost, že jsme nedovedli vyřídit finanční a hospodářské zajištění našeho úřednictva. Poměry, v jakých dnes náš státní zaměstnanec žije, jsou opravdu křivdou a pravým nepochopením základních zásad výstavby našeho státu. Není zdaleka přehnané, tvrdím-li, že v mnoha případech platíme přímo hladové mzdy a že náš státní zaměstnanec jenom díky své vysoké morálce dovedl se přesto přenést a plní své povinnosti, jak za dané situace jenom bylo možné. Je proto jistě zájmem naší samosprávy a jejího růstu směrem ke zlidovění, abychom vytvořili kádr úřednictva, který bude dobře placen, abychom se tedy konečně zbavili pověry, že špatně placený úředník znamená lacinou státní správu. (Potlesk.)

I v této debatě, týkající se vládního programu, dotkli jsme se rozdělení moci mezi jednotlivé instituce naší samosprávy. vývoj věcí prozatím zbavoval místní národní výbory spousty úkolů a přenášel je na výbory okresní a někdy také zemské. To podle mého přesvědčení není cesta, která vede k zlidovění samosprávy, to naopak znamená novou centralisaci, nový odstup od širokých vrstev našeho lidu. Je potřeba si i v tomto směru jasně stanovit plán a rozdělit ony funkce, které mohou být vykonávány nižšími složkami národních výborů, rovnoměrně mezi obce a okresy.

Musíme se také naprosto nutně zabývat otázkou, setrváme-li ještě nadále u zřízení zemského nebo vrátíme-li se ke zřízení krajskému, jak to už svého času i v prvé republice došlo výrazu v ústavním zákoně. Mluvím jistě za řadu krajů, když zdůrazním, že v nich převládá naprosto jednoznačné přesvědčení, že rozkvět těchto hospodářských a mnohdy i kulturně samostatných celků bude a může být dán jenom tehdy, když bude zavedeno krajské zřízení správní. (Potlesk.)

Řekl jsem již, že zakotvení základních myšlenek, týkajících se znárodnění průmyslu a bank, je velkým úkolem, kterým se bude muset zabývat naše ústavodárné Národní shromáždění i vláda při vytváření ústavy. Ale chtěl bych právě na tuto skutečnost navázat zjištění, že musíme přijít s podepřením autority národních ředitelů v našem znárodněném průmyslu. Podíváte-li se dnes do našeho průmyslu, vidíte, že v mnohém jeho sektoru není dostatek oné statečnosti, která by rozdělila funkce, vytvořené v národním průmyslu, spravedlivě a rovnoměrně mezi ředitelství a závodní rady. Bude věcí odborů, aby velmi pečlivě sledovaly a slaďovaly tuto činnost obou těchto významných složek našeho národního průmyslu a aby zejména podepřely v zájmu zvýšení pracovní morálky autoritu národních ředitelů, pakliže chceme s produktivitou našeho průmyslu a především znárodněného jít podstatně kupředu.