Vládní program v zemědělství může býti spolehlivě splněn jen tehdy, když bude odstraněna disparita mezi zemědělstvím a průmyslem, kteréžto disparitě nerozumíme jen v otázce cen, nýbrž i s hlediska sociálního. Neboť jedno podmiňuje druhé. Jestliže před válkou za 1 q pšenice obdržel rolník 3 páry bot, dostane dnes sotva jeden pár. Za takovýchto podmínek bychom nedosáhli zlepšení a zvýšení zemědělské výroby.

Souhlasíme s konfiskací půdy skutečných zrádců a kolaborantů ve vnitrozemí. Dělení půdy ve vnitrozemí, které souvisí s tímto zabavením, nesmí se však státi pohrůžkou nebo dokonce možností k šikanování nevinných, jimž by se pak bez náhrad brala půda jako skutečným vinníkům. Takovéto jednání je v rozporu se zárukou ústavních svobod. Očekáváme, že vláda bude volati k plné odpovědnosti ty, kdo se odvažovali sahati na demokratické svobody čestných občanů našeho státu.

Stavební obnova a stavebnictví vůbec vyžaduje dlouhodobého plánování. Provádění staveb je výsledkem obsáhlého procesu, spočívajícího ve zjištění technických a hospodářských podkladů, vypracování generálních a podrobných projektů a zvláště rozpočtů a úvah o rentabilitě. Máme-li účelně budovat nové objekty obytné a veřejné, potřebujeme především řádnou a úplnou statistiku bytů a místností kancelářských a jejich dosavadního využití. Musíme si ovšem býti vědomi vážného nedostatku stavebních dělníků.

Po technické stránce by nebylo možno stavební obnovu zvládnout jenom státním aparátem a bude účelné využít tu spolupráce civilních inženýrů, architektů a stavitelů s praktickými zkušenostmi.

Budoucí stavební činnost nutno podporovat vybudováním moderní stavební legislativy. Dosavadní stavební řády, přes 60 let staré, je nutno nahraditi novým jednotným řádem stavebním, který by umožňoval pružné přizpůsobování stavební činnosti neustálému technickému pokroku. Organisaci stavebnictví je nutno nově upravit vybudováním národního svazu stavebnictví.

Ve veřejné správě technické vítáme vytvoření ministerstva veřejných prací, jehož potřebu naše strana propagovala již od prvních dob porevolučních.

V očekávaném rozvoji osobní dopravy poukazujeme na nezbytnou potřebu, aby hlavní město Praha bylo opatřeno v nejkratší době podzemní drahou. Venkov je třeba vybavit zdokonalenou sítí autobusových a zvláště trolleybusových spojů, které nevyžadují velkých investic stavebních a umožní levný provoz zužitkováním doma vyrobené elektrické energie. Ministerstvo dopravy by mělo věnovati větší pozornost elektrisaci našich drah, jejíž vybudování by umožnilo velké, až 60 % úspory uhlí a vedlo by k zhospodárnění a zrychlení provozu.

Přejeme si, aby se Slovensku dostalo co nejdříve hospodářské úrovně českých zemí, neboť věříme, že pak dojde k odstranění sociálních rozdílů vůči zemím českým. Proto budeme podporovat industrialisaci Slovenska co nejúčinněji. Připomínáme ovšem, že se to může státi jen v rámci finančních možností našeho státu podle celkového finančního plánu a tak, aby nebyly výrobní obory, zakotvené ve vhodných podmínkách v zemích českých, neorganicky vytrhávány ze svého prostředí.

Osidlovací politika neřeší jen úkoly, jez se dotýkají omezeného pásu podél hranic. Dotýká se také hluboce politické i hospodářské struktury celého státu. Především je nutno zdůrazniti, že velké historické dílo osidlovací je mezinárodně zaručeno postupimskou dohodou, podle níž se garanty naší osidlovací politiky staly vítězné velmoci. Přáli bychom si, aby při osidlování platil jen zájem národního celku, aby se pěstovala politika celého národa, a nikoli stranická, jak jsme to viděli při volbách a jak to namnoze vidíme dosud. (Potlesk.) To především znamená, že naše správa lidová musí jednati vždy objektivně, aby chránila právní stav, a ne aby jej sama rušila. Tímto zájmem se ovšem musí říditi i všechna normativní opatření, jež souvisí s politikou osidlovací.

Je známo, že majetek německý je podle dekretu presidenta republiky č. 108 konfiskován zákonně. Výnos jeho je určen pro stát a má být odveden k vázaným účelům, to je k obnově naší měny. Proto budeme podporovati všechny snahy, které budou zacházeti s těmito hodnotami, jež dnes patří státu, s péčí nejlepšího hospodáře. K tomu nás vede nejen smysl pro právo a dějinnou spravedlnost, nýbrž i zdravý smysl hospodářský.

Místa, která rozhodují o naší měně, předpokládají, že konfiskovaný majetek vynese 80 miliard Kčs. K tomu se připočítává výnos dávky z majetku a z přírůstku v částce 30 miliard Kčs. Jestliže se podaří tyto částky sehnat pro obnovu naší měny, jsme zachránění před největší katastrofou, jež by nás mohla stihnout v podobě inflace a tak znehodnotit dílo naší národní revoluce. Zájem národního celku musí stát nad jakýmikoli formami sobectví, ať již individuálního ci kolektivního.

Velké koncerny průmyslové se odvolávají na dekret č. 109 a projevují snahu, aby konfiskované střední průmyslové podniky byly připojeny k znárodněným průmyslovým koncernům. Odůvodňují to tak, že zde jde o dvě skupiny, jez vznikly stejným právním aktem: obě byly konfiskovány. Je tu však podstatný rozdíl mezi konfiskací majetku Němců, zrádců a kolaborantů a mezi nacionalisací velkých průmyslových podniků. Jestliže se dnes hodlají afilovati střední konfiskované průmysly k velkým koncernům postátněným, obcházejí se administrativní cestou předpisy zákonů nacionalisačních. Domnívám se, že osidlovací úřad a Fond národní obnovy nemohou schváliti tuto připravovanou praxi, a to s hlediska široké hospodářské politiky národní.

Vysvětlím to stručně takto: V exportu, který je základnou naší životní míry, má střední průmysl mnohem snadnější možnosti než velké nacionalisované podniky, které svou výrobní posici opírají většinou o mezinárodní smlouvy. V době deflační krise se střední průmysl osvědčil a udržel vlastními silami, zatím co velké koncerny byly často zachraňovány z podpor státních. Ačkoli nemáme dosud trvalý režim v těchto konfiskovaných podnicích, už dnes se mnohé z nich, které jsou pod přechodnou správou, účastní čile na vývozu.

Jakmile v nedaleké době dojde k přidělování rodinných domků, živností a obchodů, objeví se nesnáze, které se dnes již předběžně projevují přidělováním správy nad těmito konfiskáty. Jde v podstatě o dva tábory: o dosavadní správce a o ty, kteří svůj nárok odvozují z dekretu č. 108 a nejnověji ze zákona č. 136. Zájmy těchto obou skupin staly se předmětem stranické agitace a nezřízené volební konkurence, a to zpravidla na újmu zájmů státu. Celkové dílo osidlování rozrušují tak trvale sporné otázky, které se vyskytly v konfiskační praxi podle dekretu č. 112 a dekretu č. 108. Dosud se nepodařilo vyjasnit, co patří do oboru konfiskace a přídělu Národního fondu zemědělského a co do oboru Fondu národní obnovy. Národní fond zemědělský konfiskuje a dokonce přiděluje rodinné domky, které nejsou v žádné souvislosti se zemědělskou půdou. Ministerstvo zemědělství si dokonce činilo nárok disponovat samostatně s velkým pražským palácem. V tomto směru dostáváme skoro denně řadu protestů a námitek z různých měst a míst a očekáváme, že vláda zjedná nápravu.

Vládní prohlášení se nezmiňuje o nutnosti zlepšení pomoci pozůstalým po obětech nacismu. Presidentským dekretem ze 17. července 1945 o zatímním zaopatření obětí války a nacistické persekuce mají invalidé a pozůstalí po obětech nacismu zajištěny pravidelné měsíční zálohy na zaopatřovací požitky. Tyto zálohy jsou nedostatečné. Činí se tu rozdíl podle důvodu smrti živitelů rodin. Zaopatřovací požitky nutno sjednotit, poněvadž nejhůře jsou postiženy ženy barikádníků, kde je v rodinách nejvíce dětí a jejich pense je méně než poloviční proti zaopatřování vdov po politických vězních. Invalidé z revoluce, nemocní a invalidní lidé z věznic, koncentračních táborů a fronty dostávají invalidní rentu v rozsahu pouze mezi 250 až 1. 000 Kčs měsíčně. Toto nedefinitivní řešení musí býti nahrazeno zákonem, který sjednotí zaopatřovací požitky vdov a sirotků po aktivních účastnících národního odboje, zvýší zaopatřovací požitky rodičům, kteří byli na mrtvého odkázáni, zvýší renty invalidům a umožní jim zařazení do pracovního procesu. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.)

Nedostatek pracovních sil musí býti přemáhán nejen rozmnožením jejich počtu, ale především zvýšením výkonnosti a zlepšením organisace. Dosahuje-li na př. uhelná výroba dosud. sotva výše předválečné, ale zaměstnává-li podle výkazu státního úřadu statistického náš báňský průmysl nyní 118. 000 osob proti 83. 000 r. 1937 a při tom vyžaduje ještě výpomoci uhelných brigád, dokazuje to, že práce na dolech není účelně organisována, a je nutno žádati v tom směru zlepšení.

V organisaci výrobního a distribučního aparátu je nám velkým zadostiučiněním, že vládní program přijímá zásadu odborného vedení podniku bez zřetele k stranické legitimaci a zdůrazňuje zásadu osobní odpovědnosti.

Vítáme odhodlání vlády přikročiti neprodleně k reorganisaci zájmových svazů podnikání a provésti při tom jejich zhospodárnění a zjednodušení. Při tom klademe na první místo požadavek demokratisace těchto svazů. Proto přichází naše strana s požadavkem, aby ještě dříve, než bude provedena úplná reorganisace svazů, byly provedeny do nich volby. Členstvo svazů volá po tom, aby bylo representováno zástupci demokraticky volenými z jeho středu, a nehodlá od tohoto požadavku ustoupiti. (Potlesk.)

Tak jako je nutno zabránit přílišnému rozmělňování a na druhé straně zase rozrůstání mamutích družstevních podniků, musí býti zachována také již košickým programem zaručovaná rovnováha mezi kolektivní a soukromou formou podnikání. Předpisy o omezení při zřizování podniků musí platiti stejnou měrou pro podniky znárodněné, družstevní i soukromé. (Potlesk.) Neběží však jen o právní předpisy, nýbrž také a někdy zvláště o administrativní praxi při jejich provádění.

Snahu vlády po zjednodušení a zlevnění distribuce budeme plně podporovati. Připomínáme vsak zároveň, že ve zdravě vybudované distribuci vidíme důležitý prvek sociální, který je dnes často přehlížen. Ve své dnešní funkci musí být účelná a hospodárná distribuce především orgánem a zástupcem spotřebitelů proti výrobě. Proto nesmí být výroba mocensky ani potlačována, ani pohlcována. To platí zejména o poměru distribuce ke znárodněnému průmyslu, který projevuje mocensky sice pochopitelnou, avšak hospodářsky neodůvodněnou snahu ovládnouti sám distribuci a tak jednostranně ovlivniti spotřebu. Bude jen v zájmu spotřebitelů, jestliže prostřednictvím hospodárné a účelné distribuce ať už to budou družstva, či soukromé obchody budou podporovány a vyvolávány snahy po nových metodách výrobních, větší výkonnosti a po lepších a levnějších výrobcích. V tomto směru se měla vláda ve svém prohlášení jasněji vyjádřit. Vládní prohlášení mohlo také více pamatovat na ujištění o ochraně a podpoře soukromého podnikání.

Důvěra široké veřejnosti v naše měnová opatření musí vésti k tomu, aby co nejméně peněz zůstalo mimo peněžní ústavy. Thesaurace znamená nejen zvýšení oběživa, nýbrž i zpomalení jeho oběhu a zmenšení úvěrových prostředků. Proto je přímo vlasteneckou povinností každého z nás spořit a ukládat přebytky své práce u peněžních ústavů. K vyřešení zbývajících, a to větší části t. zv. nekrytých vkladů bude třeba nezbytně použíti konfiskovaného majetku nepřátelského, a proto postrádáme ve vládním prohlášení zmínku o měnovém fondu, který bude třeba zřídit.

Ve finanční politice budeme stále dbát o ozdravení našeho veřejného hospodářství, jehož pasivita by ohrožovala všechnu hospodářskou budoucnost, spornost, přesné rozpočtové hospodaření umožňující několikaleté plánování finanční, zjednodušení administrativy finančních úřadů a peněžních ústavů, zjednodušení systému daňového jsou úkoly, které považujeme za velmi naléhavé a budeme na nich rádi spolupracovat.

Rozvoj zahraničního obchodu a jeho organisace je pochopitelně jedním z nejdůležitějších problémů naší hospodářské politiky. Ve vládním prohlášení však postrádáme ocenění významu samostatného obchodu dovozního a vývozního. Shledáváme se tam sice s obvyklým ujištěním o vyloučení všeho neoprávněného meziobchodu, s čímž lze zajisté plně souhlasiti, avšak postrádáme tam ocenění významu, který má zkušený vývozce se svými znalostmi zahraničního trhu, zvyků, předpisů a instituci.

Parlamentní kontrolu veřejného i znárodněného hospodářství považujeme za jeden z největších kladů vládního programu a přičiníme se, aby byla vybudována účelně a účinně. Lze si jen přáti, aby parlamentní úsporná a kontrolní komise byla co nejdříve v činnosti. (Hlasy: Správně!)

Otázky sociální a zdravotní, jejichž řešení je uloženo ústavodárnému Národnímu shromáždění, jsou úkolem nadmíru důležitým, ježto od jejich řešení závisí spokojenost a štěstí národa. Nejobtížnějším úkolem bude ovšem řádné vyřešení otázek mzdových a platových, jakož i cen. Snaha vlády zmenšit všemi prostředky znehodnocování měny zvyšováním mezd a platů jest ovšem správná. Třeba však míti na paměti, že odměna za každou práci musí být úměrná cenám, jinak bychom nedosáhli žádoucího zvýšení celkové životní úrovně. Zejména u veřejných zaměstnanců bude třeba spravedlivých úprav, protože byli záměrně Němci za války nejvíce poškozeni, aniž se jim dostalo jakékoli náhrady.

Péče o dítě musí býti prohloubena, a to nejen ve směru zdravotním, nýbrž i ve směru sociálním. Zavedení rodinných přídavků je při dnešních drahotních poměrech naprosto nedostačující.

Pokud veřejný zájem vyžaduje zařazení zeny do výrobního procesu, musí býti náležitě dbáno jejího tělesného uzpůsobení, zvláště v době, kdy se zena má stát matkou. Zdůrazňujeme samozřejmý, ale dosud nedostatečně dodržovaný požadavek spravedlivého hodnocení výdělečné práce žen podle zásady: za stejnou práci stejný plat. S povděkem bereme na vědomí, že vláda přijala do svého prohlášení také ujištění, že se bude snažit, aby se dostalo řádného sociálního i hospodářského ocenění práci zeny v domácnosti. Ačkoliv je nám potřebí každé pracovní síly, nesmějí sociální poměry ani zákonná opatření donucovat matku k takovému výdělečnému zaměstnání, které by ji zbavovalo možnosti řádně plnit povinnosti

Mimořádnou pozornost je třeba věnovat ochraně mladistvých pracovníků.

Je správné, uvažuje-li se o zavedení všeobecného národního pojištění. Zejména je nutno, aby se v nejkratší době dostalo alespoň nemocenského pojištění také živnostníkům, obchodníkům, zemědělcům a všem osobám samostatně pracujícím.