V nejtěsnější souvislosti s tím, co jsem právě řekl, je také otázka nedostatku pracovních sil, které se věnuje v exposé pana ministerského předsedy po zásluze zvlášť významná pozornost. Nedostatek pracovních sil je relativní pojem. Záleží na tom, vzhledem k čemu tento nedostatek posuzujeme. Kdybychom trvali stále na myšlence, že budeme přiměřovati počet daných pracovních sil, jak je budeme míti po odsunu Němců a Maďarů, k dřívějšímu, předválečnému rozsahu našeho národního hospodářství, k předválečnému rozsahu našeho vnitřního i zahraničního trhu a k předválečnému počtu všech výrobních zařízení, stáli bychom opravdu před katastrofálním nedostatkem pracovních sil, který by nebylo lze zhojiti žádnou i sebe promyšlenější soustavou protiopatření. Uvědomíme-li si však to, co jsem řekl dříve, že totiž s odsunem Němců a Maďarů nám odcházejí nejen pracovní síly, nýbrž že se též úží náš vnitřní trh a že se početně zmenšuje naše obyvatelstvo se všemi toho důsledky pro hospodářství jak soukromá, tak veřejná, nevyhlíží již problém nedostatku pracovních sil zdaleka tak beznadějně, uvážíme-li, jak veliký máme reservoir pracovních sil ve zbytnělé státní administrativě i v mnohých odvětvích výrobních a služby poskytujících.

Jiný, speciální, avšak přechodný je problém zvýšené potřeby pracovních sil pro neodkladné práce restaurační. Hlavním úkolem hospodářského plánování je po mém soudu právě zaříditi výrobu tak, aby byla přiměřená zmenšenému spotřebnímu vnitřnímu trhu, avšak schopná rozvoje a růstu, a aby si vyžádala právě tolik pracovních sil, kolik máme k disposici, a aby při tom co nejvíce z nepřátelského majetku zůstalo v provozu. (Hluk. - Předseda zvoní.) Je to nejen nejsložitější, avšak také nejtěžší úkol hospodářského plánování a zároveň úkol nejnepopulárnější, protože se bude dotýkati lidí.

Zcela jiného druhu je myšlenka, že cestou k překonání nedostatku pracovních sil je stupňování produktivity práce, pokud se týče zvýšení roční pracovní doby zvýšením počtu pracovních dní. Stupňováním produktivity práce v tomto smyslu, které je nejvýše žádoucí, roste národní produkt, avšak současně se uvolňují pracovní síly pouze potud, pokud zároveň zvýšení produktivity uvnitř té které výrobní jednotky podniku umožňuje oddisponovati z ní jistý počet pracovních sil jinam. Tak tomu není všude. I v těch případech však, ve kterých je to možné, by nemohlo dojíti k oddisponování pracovních sil, jestliže by zvýšená produktivita následkem pilnější práce, lepší organisace práce, racionalisace a pod. byla závislá na daném počtu pracovních sil, takže by oddisponováním části těchto pracovních sil úhrnný produkt závodu opět poklesl i při jinak zvýšené výkonnosti zbylých pracovníků.

Valná část naší výroby se odehrává ve znárodněných podnicích, a exposé pana ministerského předsedy slibuje, že budou co nejdříve dobudovány a postaveny na zdravou finanční a obchodní základnu, jakož i prohlašuje, že vedoucí orgány budou odpovědny za jejich hospodárný provoz. To vše je správné a nejvýše nutné: znárodněné podniky, patřící, jak se praví, národu, musí státi pod veřejnou kontrolou národa, bude potřebí uveřejňovati jejich bilance a zejména také konkrétně upraviti odpovědnost vedoucích za obchodní úspěch těchto podniků. (Potlesk.) Že úprava této materie bude nesnadná, je nasnadě, pokud bychom ji chtěli řešiti jako otázku viny a trestu, protože v hospodářském a obchodním životě nejsou až na výjimky tyto pojmy trestního práva dobře aplikovatelné. V každém případě předpokládá odpovědnost i neobmezenou možnost jednati, a proto se správně vytyčuje v prohlášení pana ministerského předsedy, že rozhodování o otázkách provozu bude příslušeti pouze těmto odpovědným orgánům. (Potlesk.) Bylo by velmi doporučitelné, kdyby příslušné ministerstvo dalo urychleně studovati celou otázku odpovědnosti vedoucích orgánů ve znárodněném průmyslu a předložilo záhy konkrétní návrh v této věci.

Se zvlášť velikým pochopením přijme pak naše veřejnost ujištění pana ministerského předsedy, že při obsazování vedoucích míst ve znárodněném průmyslu nesmí rozhodovati stranická příslušnost, nýbrž odborná znalost a státní spolehlivost. (Potlesk.) Je mi zadostiučiněním, že se tento samozřejmý požadavek, o kterém jsem mluvil před třemi čtvrtinami roku v Prozatímním Národním shromáždění, stal důležitým bodem vládního programu. I zde bylo by nejvýš potřebné upraviti právně přijímací řízení a dáti je pod veřejnou odbornou kontrolu. Bude to v zájmu věci i ochranou vládě a příslušným úředním činitelům před neodůvodněným podezíráním ze stranickosti. Nepochybuji o tom, že vláda tomuto pilnému požadavku mého poslaneckého klubu urychleně vyhoví.

Zvlášť veliká pozornost celé naší veřejnosti byla soustředěna zcela nepochybně na ony partie prohlášení pana ministerského předsedy, které se týkají měny, státního rozpočtu a finančních otázek vůbec. To je v peněžním hospodářství a po zkušenostech z dvojí války během jedné generace samozřejmé. Občané chtějí vědět, jaký bude osud peněžních úspor, vzniklých z jejich peněžního důchodu, a tudíž konečný efekt jejich práce a hospodaření. Jsou si vědomi toho, že špatně spravovaná měna, dopouštějící převýdej oběziva, musí vésti k jednomu ze dvou nevyhnutelných důsledků: buďto k inflaci je-li volné hospodářství nebo ke vzniku "přebytečné kupní síly" je-li hospodářství v cenách řízeno která musí býti odčerpávána nebo odčerpána nakonec se stejným úhrnným efektem pro peněžní důchodce, jako nastane-li inflace. Po této stránce je pro veřejnost cenným ujištěním, že vláda bude činiti opatření k tomu, aby byla udržena stabilita měny a aby bylo. zabráněno inflaci. (Potlesk.)

Dalekosáhlý význam tohoto ujištění vlády si uvědomíme tehdy, uvědomíme-li si zároveň, co znamená "stabilita měny", která se tímto ujištěním vlády stává jedním z bodů dvouletého hospodářského plánu. Měna je tehdy stabilní, jestliže se nemění kupní síla měnové jednotky z příčin na straně organisace měny. Nemáme nikdo zájem na tom, aby se kupní síla měnové jednotky neměnila vůbec, vždyť máme zájem na tom, aby ceny jednotlivých statků klesaly, aby se za měnovou jednotku následkem toho dostalo více koupit a tak rostl náš blahobyt, a opačným změnám cen jednotlivých statků, zdražování, nemůžeme dobře zabránit. Máme však zájem na tom, aby se kupní síla měnové jednotky neměnila z příčin na straně organisace měny, jako je tomu, když cedulová banka umožňuje převýdej oběživa. Umožní-li převýdej oběživa, dojde ke snížení kupní síly měnové jednotky vždy, třeba různou cestou podle toho, jak se věc zařizuje. Jsou-li ceny schopny samovolného. pohybu, t. j. nejsou-li vázány diktátem, zvednou se a nastane znehodnocení úspor v penězích i znehodnocení pevných důchodů, které se musí teprve přizpůsobovati. Nejsou-li ceny schopny samovolného pohybu, jsou-li vázány a je-li vázána i spotřeba, zůstávají peníze neupotřebeny není co koupit při uměle nízkých cenách a řízené spotřebě pokud se neprotlačují na černý inflační trh. Stát pak buď hned nebo s odstupem času musí tou neb onou metodou odčerpávati nadbytečné peníze vždy se ztrátou jejich kupní síly. Prohlášení, že vláda chce zabránit inflaci a udržovat stabilitu měny, obsahuje však v sobě záruku, že nebude financování, které by vedlo k řečeným důsledkům.

V souladu s tímto odhodláním vlády, starati se o stabilitu měny, je 1 její prohlášení, že rozpočtová politika musí směřovati ke snížení schodků ve všeobecné státní i veřejné správě, která musí podle programu vlády pracovati hospodárněji a levněji. Je velkou ctí exposé pana předsedy vlády, že si vytyčuje tento nesmírně těžký a velmi nepopulární úkol, jehož splnění si vyžádá mnoha nelibých zásahů. Jen bych k tomu přidal, že zároveň je naším pilným úkolem také předimenzovati celý administrativní aparát a nakonec přizpůsobit celý budget našim novým, budoucím poměrům, vyznačujícím se sníženým počtem obyvatelstva. Nebude to lehká práce, stejně jako nebude lehké dosáhnouti plně požadavku stability měny; čím více se však během příštích dvou let k oběma metám přiblížíme, tím více si zajistíme i úspěch celého dvouletého plánu, před nímž stojíme. (Hluk. Předseda zvoní.)

Finanční prostředky potřebné k uskutečnění dvouletého plánu se mají získat jednak z vlastních prostředků podniků, jednak úvěrem u peněžních ústavů, jednak z prostředků veřejných. Není pochyby o tom, že u všech těchto zdrojů jsou a budou finanční prostředky jenom v obmezené míře a že tedy bude také potřebí počítati s pomocí cizí a starati se o předpoklady pro nás přijatelného úvěru v cizině. Středem naší problematiky stále zůstává, jak jsem již zdůraznil ve své řeči rozpočtové před Prozatímním Národním shromážděním, péče o nás vnitřní peněžní trh. Dané, rozsahu našeho národního produktu a výší cenové hladiny jistě nadměrné množství již vydaného. oběživa je dostatečným rámcem pro veřejné úvěrové operace, podaří-li se arci vyvolati mobilisaci a ekonomickou distribuci všech volných peněžních prostředků.

S tímto úkolem souvisí plán na reorganisaci našeho znárodněného peněžnictví a řízení peněžního trhu vůbec, při čemž zde mám za to, že si přece jenom tlak reality vyžádá jistých změn v některých bodech zamýšleného vybudování soustavy našeho peněžnictví.

Není možné a ani není úkolem vyčerpati všechny body exposé pana předsedy vlády a doprovoditi je poznámkami. Bude ostatně právě úkolem naší odborné veřejnosti a vědy, aby se pilně účastnila objektivně a kriticky další nutné spolupráce na plánu naší budovatelské práce, vylepšovala jej, doplňovala a opravovala všude tam, kde se toho každému objeví potřeba. Mám vůbec obecně za to, že v tomto směru je nás veřejný život do značné míry kulhavý u srovnání s dřívějšími dobami, že totiž je málo vážné veřejné diskuse v tisku jak denním, tak odborném o aktuálních veřejných problémech, ačkoliv je toho třeba jako soli. V tomto směru je však také nutno konstatovat, že ve srovnání s první republikou jsme dosud tak chudí na odborný tisk dosud nevychází u nás na příklad ani jeden obsažnější vědecký národohospodářský časopis že se musíme vážně nad tímto nedostatkem zamyslit. Je také nutně třeba obecné změny psychologie, je třeba vzájemnou, někdy do nezdravých rozměrů vyrostlou stranickou nedůvěru nahraditi vírou jednoho ve druhého, že, i když jsme různých názorů, přece všichni poctivě sledujeme společný a týž cíl prospěchu naší vlasti. (Potlesk.) V tom je konečně také jediná zástava opravdové jednotnosti národa, protože naprosté jednotnosti názorové dosáhnouti nelze nikdy. (Potlesk.)

Předseda: Prosím paní a pány poslance, aby se za referátů pokud možno zdrželi konferování mezi sebou, a když už se tomu nemohou vyhnout, aby to dělali způsobem co možno nejšetrnějším. (Potlesk.)

Dále má slovo p. posl. Slánský.

Posl. Slánský (uvítán potleskem): Dámy a pánové!

Nová vláda v čele s Klementem Gottwaldem je první naší vládou po osvobození, která vzešla ze všeobecných, tajných, rovných a přímých voleb. Tyto volby, konané 26. května t. r., vejdou do dějin naší republiky jako nejvýznamnější volby, jaké kdy byly u nás provedeny.

V těchto volbách se rozhodovalo o tom, jakou dějinnou cestou bude utvářen další osud našeho státu. Před naším lidem stály na vybranou dvě cesty: cesta dalšího. budování naší republiky na zásadách lidově demokratických v duchu upevnění a rozvíjení vymožeností naší národní a lidové revoluce, a druhá cesta, cesta odklonu od těchto revolučních vymožeností a návratu k starému předmnichovskému režimu velkokapitalistických klik.

Byly u nás reakční síly, které hlásaly, že 26. květen přinese změnu a zvrat v dosavadním politickém kursu. Těmito hlasy reakce se dali před volbami zmást i někteří političtí činitelé v domnění, že velmi početné masy dřívějších stoupenců zakázaných stran ovlivní výsledek voleb ve prospěch reakce. Lidé, kteří takto počítali, vsadili na špatnou kartu. Vycházeli z nesprávného předpokladu, že náš lid se ničemu nenaučil z krutých zkušeností, které zaplatil potoky krve.

Volby 26. května zjednaly jasno o smýšlení našeho lidu, který se tak jednoznačně vyslovil pro udržení dosavadního lidového a demokratického kursu v budování nového státu. To došlo mimo jiné výrazu i v tom, že z voleb vyšla jako nejsilnější strana komunistická strana Československa, pro niž se vyslovilo 40 % českého lidu. Není u nás obdoby takového velikého. volebního vítězství politické strany. Někteří lidé se snaží zlehčit tento výsledek voleb různým vysvětlováním příčin úspěchu komunistické strany. Ale pravda je ta, že komunistická strana sklízí tu ovoce své poctivé politiky a práce. Národ viděl komunisty v nejtěžších chvílích své poroby jako obětavé bojovníky, viděl je při výstavbě republiky jako přední budovatele nového státu. My komunisté zůstáváme však i ve chvíli volebního úspěchu skromní a střízliví a dáme si dobrý pozor, aby se nám nezatočila hlava z úspěchu. Víme, že právě síla naší strany ukládá nám velkou odpovědnost, že před námi stojí těžké úkoly, které můžeme a musíme řešit jen za svorné spolupráce všech složek národní fronty. (Potlesk.)

Znovu prohlašujeme, že my komunisté učiníme vše, abychom udrželi a ještě více upevnili naší národní jednotu, naší Národní frontu, která je jak sůl potřebná v dnešním období, v období překonávání velkých poválečných obtíží.

Byli a jsou u nás lidé, kteří nám komunistům podkládají, jako bychom sledovali nějaké skryté cíle a usilovali o nějaký diktátorský, totalitní, násilnický režim. To jsou ovšem jen pomluvy a výmysly, vypůjčené z nechvalně známé Goebbelsovy velkovýrobny protikomunistických lží. Komunisté jsou a zůstanou neochvějnými bojovníky proti všem formám reakce a pozůstatkům fašismu, ale zároveň a právě proto jsou nejdůslednějšími zastánci a ochránci všech demokratických svobod lidu. A o tom jsme podali důkaz nikoliv slovy, ale skutky. Už v prosinci roku 1943 při našem politickém jednání s panem presidentem dr Benešem v Moskvě jsme prohlásili, že chceme budovati naší novou republiku pokojně a bez občanské války, že chceme svorně spolupracovati s druhými politickými stranami na principu fair play a za stejných podmínek, za stejných chancí pro všechny. A tak se dělo při budování našeho nového národního a státního života. Vzpomeňme jen, jak brzy po osvobození, kdy mnozí lidé tehdy také strašili, že komunisté využijí přítomnosti Rudé armády k násilnému zavedení komunistického režimu, jsme projevili velikou ústupnost a v zájmu svorné spolupráce v Národní frontě jsme přistoupili na princip parity v národních výborech, ačkoliv jsme znali sílu naší strany.

Kdo může dále popřít, že naše volby 26. května byly nejsvobodnějšími volbami, jaké se kdy za existence Československé republiky konaly? Nebylo jedné konfiskace novin, jedné zakázané schůze, jednoho případu volebního teroru, jednoho význačnějšího incidentu a nebylo snad ani jednoho případu předvolebních srážek a rozbíjení schůzí, tak obvyklých při každých volbách v předmnichovské republice. Tak klidný a svobodný průběh měly volby v nové republice, spravované vládou, v níž mají význačnou účast komunisté a v níž. příslušník asi strany spravuje také ministerstvo vnitra.

My komunisté půjdeme i nadále cestou svorné spolupráce s ostatními stranami Národní fronty. Při tom však prohlašujeme, že co nejostřeji odmítáme jakékoliv pokusy korigovat vůli lidu, projevenou volebními výsledky, tvořením různých protikomunistických seskupení, jak se to stalo. v některých význačných českých městech při obnově národních výborů. (Potlesk komunistických poslanců.) Byla-li respektována vůle lidu v měřítku celostátním a podle našich demokratických tradic byl sestavením vlády presidentem republiky pověřen představitel největší vládní strany, pak nechť si z tohoto dodržování demokratických zásad hlavou státu vezmou příklad i všichni ostatní. (Potlesk komunistických poslanců.) A to bude nejlepší záruka toho, aby nedocházelo k žádným demonstracím a stávkám, jichž si ani my komunisté nepřejeme. Právem se před celým světem chlubíme, že jsme se dovedli vyhnout jakýmkoli vnitřním krisím a otřesům. To bylo umožněno jen tím, že jsme dosud svorně v Národní frontě spolupracovali, ničeho nečinili, co by vůli našeho lidu odporovalo, naopak jsme tuto vůli li u plnili, a to jak prováděním pronikavých reforem, tak i dodržováním principu, že lid je zdrojem veškeré moci a že jeho demokraticky projevená vůle musí být vždy respektována. Chceme věřit, že zjevy, k jakým došlo v některých městech, zůstanou jen ojedinělými a místními episodami a že při nastávajícím plnění nových úkolů se nám podaří ještě více zpevnit soudržnost Národní fronty. A že tomu tak bude, toho dokladem a příslibem jsou prvé úspěšné kroky naší Národní fronty a naší nové vlády. Je to především jednomyslná a manifestační volba dr Edvarda Beneše presidentem republiky. (Potlesk.) Je to dále dohoda, uzavřená mezi českými a slovenskými politickými stranami Národní fronty, která při plném respektování práv svébytného slovenského národa ještě více upevňuje státní jednotu naší republiky. (Potlesk.) Je to konečně velký budovatelský program, který nám byl v předešlé schůzi ústavodárného Národního shromáždění předložen.

Vítáme všichni, že se nová vláda v poměrně krátké době dohodla na tak význačném a obsáhlém vládním programu, jakým je budovatelský program vlády Klementa Gottwalda. Tento vládní program je zcela novým typem vládního programu. Nelze jej srovnat s vládními programy žádné z předmnichovských vlád. To byly programy všeobecné, které obsahovaly k ničemu nezavazující formulace a sliby a které brzy po přednesení upadaly v zapomenutí. Košický vládní program byl prvním programem, který se stal historickým dokumentem. Byl to. program hlubokých revolučních změn, které položily základy k novému lidovému a demokratickému režimu osvobozeného státu. Druhým historickým dokumentem se stane program nynější vlády, který se vyznačuje tím, že kromě zásad nové ústavy obsahuje dvouletý plán obnovy a výstavby republiky. Po prvé čteme ve vládním programu přesné číslice, kolik má být vyrobeno milionů tun uhlí, železa, ocele, kolik kilowattů elektrického proudu, kolik lokomotiv, železničních vozů, traktorů, aut a o kolik procent se má zvýšit chov jednotlivých druhů dobytka, kolik bytů má být opraveno a kolik nových postaveno a jaká jiná opatření provedena, abychom za dvě léta nejen dosáhli, ale i překročili předválečnou výší výroby a zároveň i předválečnou výši životní úrovně našeho lidu.