(1) Jednací řád pro ústřední
národní pojišťovnu a její organisační
složky vydá představenstvo. Schvaluje jej ministerstvo
ochrany práce a sociální péče
po dohodě s pověřenectvem pro sociální
péči, ustanovení o postavení lékařského
a zdravotního personálu národního
pojištění též po dohodě
s ministerstvem zdravotnictví a pověřenectvem
zdravotnictví.
(2) Jednací řád obsahuje zejména předpisy:
a) o složení, svolávání, jednání,
usnášení a činnosti zastupitelských
sborů (§§ 5, 7, 11,17, 21, 26, 30), jejich předsednictev
a odborných komisí,
b) o právech a povinnostech těchto sborů,
jejich předsedů a členů,
c) o právech a povinnostech ředitelství (§§
13, 22, 31), ředitele a vedoucího lékaře
(§ 31),
d) o vnitřní organisaci a činnosti nositele
národního pojištění a o služební
podřízenosti a odpovědnosti,
e) o způsobu zastupování nositele národního
pojištění navenek, o formě aktů
právně zavazujících a o formě
úředních vyřízení,
f) o formě úředních vyhlášek
nositele národního pojištění.
(1) Státní dozor nad prováděním
národního pojištění a nad činností
ústřední národní pojišťovny
a jejích územních organisačních
složek vykonává ministerstvo ochrany práce
a sociální péče. Dozor nad prováděním
léčebné péče v národním
pojištění vykonává ministerstvo
ochrany práce a sociální péče
v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
(2) Pokud se výkon dozoru týká Národní
pojišťovny pro Slovensko, provádí jej
ministerstvo ochrany práce a sociální péče
prostřednictvím pověřenectva pro sociální
péči.
(3) Hospodaření Ústřední národní
pojišťovny a jejích územních organisačních
složek podléhá kontrole nejvyššího
účetního kontrolního úřadu
podle zákona ze dne 20. března 1919, č. 175
Sb., o zřízení a působnosti nejvyššího
účetního kontrolního úřadu.
Ministerstvo ochrany práce a sociální péče
je oprávněno vyžadovati, aby mu Ústřední
národní pojišťovna předložila
knihy, listiny, zápisy a doklady a aby mu byla dána
vysvětlení potřebná k provádění
dozoru. Pověřenectvo pro sociální
péči může tak učiniti prostřednictvím
ministerstva ochrany práce a sociální péče.
(2) Ministerstvo ochrany práce a sociální
péče může dále vyžadovati,
aby orgány Ústřední národní
pojišťovny byly svolány ke schůzím,
a může je samo svolati, nebylo-li jeho vyzvání
vyhověno.
(3) Nejsou-li orgány Ústřední národní
pojišťovny zřízeny nebo zdráhají-li
se vykonávati své povinnosti, může ministerstvo
ochrany práce a sociální péče
vykonávati jejich pravomoc svým zástupcem
na útraty Ústřední národní
pojišťovny.
(1) Ústřední národní pojišťovna
je povinna předložiti ministerstvu ochrany práce
a sociální péče za každý
kalendářní rok přehled o stavu národního
pojištění spolu se zprávou a statistickými
výkazy o svém hospodaření, o vývoji
ústavu a o stavu jmění a způsobu jeho
uložení.
(2) Početní podklady národního pojištění
a jejich změny, jakož i pojistně matematická
bilance Ústřední národní pojišťovny
podléhají schválení ministerstva ochrany
práce a sociální péče.
(3) Ministr ochrany práce a sociální péče
je povinen předkládati tyto výkazy a zprávy
a početní podklady Národnímu shromáždění.
(1) Vláda může na návrh ministra ochrany
práce a sociální péče rozpustiti
představenstvo Ústřední národní
pojišťovny, nedbá-li ve svých usneseních
přes výstrahu opětovně ustanovení
zákona, nařízení a jednacího
řádu nebo vzpírá-li se příkazům
týkajícím se provádění
státního dozoru, a přenésti správu
a zastupování Ústřední národní
pojišťovny na komisi, kterou jmenuje podle návrhu
ministra ochrany práce a sociální péče
učiněného v dohodě s pověřencem
pro sociální péči. Tato komise spravuje
a zastupuje Ústřední národní
pojišťovnu až do doby, kdy se ustaví představenstvo
nově zvolené. Ustanovení o představenstvu
platí o této komisi obdobně.
(2) Komise musí opatřiti, aby nové volby
představenstva byly provedeny nejdéle do tří
měsíců ode dne rozpuštění.
O právních prostředcích proti rozhodnutím
nositele národního pojištění
rozhodují
1. pojišťovací úřady (§ 49)
a pojišťovací soudy (§ 53);
2. vrchní pojišťovací úřady
(§ 50) a vrchní pojišťovací soudy
(§ 59);
3. nejvyšší pojišťovací soud
(§ 62).
Okresní úřady ochrany práce, po případě
jejich pobočky v sídlech okresních národních
pojišťoven působí zvláštními
odděleními jako úřady pojišťovací.
Zemské úřady ochrany práce působí
zvláštními odděleními jako vrchní
pojišťovací úřady.
(1) Pojišťovacím úřadům
náleží rozhodovati o opravných prostředcích
proti výměrům nositele národního
pojištění, pokud rozhodování
není přikázáno pojišťovacím
soudům.
(2) Vrchním pojišťovacím úřadům
náleží rozhodovati o opravných prostředcích
proti rozhodnutím pojišťovacích úřadů.
(1) Rozhodovati o opravných prostředcích
podle § 51, odst. 1 náleží tomu věcně
příslušnému pojišťovacímu
úřadu, v jehož obvodě je sídlo
okresní národní pojišťovny, která
napadený výměr vydala, nebo bydliště
(sídlo) stěžovatelovo.
(2) Rozhodovati o opravných prostředcích
proti rozhodnutím pojišťovacích úřadů
náleží těm věcně příslušným
vrchním pojišťovacím úřadům,
v jejichž obvodě jest úřad, který
rozhodl ve věci v první stolici.
(1) Pojišťovací soudy se zřizují
v sídle sborových soudů I. stolice pro jejich
obvod.
(2) Vládním nařízením může
býti sídlo soudu přeloženo nebo může
býti zřízeno více soudů a obvod
jejich působnosti určen.
(1) Pojišťovací soud se skládá
z předsedy, potřebného počtu jeho
náměstků a potřebného počtu
přísedících.
(2) Předsedu a jeho náměstky jmenuje předseda
sborového soudu II. stolice, v jehož obvodě
je sídlo pojišťovacího soudu, ze soudců
z povolání v činné službě
nebo na odpočinku.
(3) Přísedící a jejich náhradníky
jmenuje zemský úřad ochrany práce,
v jehož obvodu je sídlo pojišťovny, z řad
pojištěnců, a to na návrh jednotné
odborové organisace a zájmových organisací
zastupujících ostatní skupiny pojištěnců.
Mezi přísedícími musí býti
v dostatečném počtu zastoupeny všechny
skupiny pojištěnců národního
pojištění.
(1) Přísedícím pojišťovacího
soudu může býti pouze, kdo je volitelný
za člena zastupitelského sboru podle §§
32 a 37, nemůže však jím býti člen
některého zastupitelského sboru.
(2) Úřad přísedícího
pojišťovacího soudu je čestný.
Přísedící mají nárok
na náhradu hotových výloh a na náhradu
za ztrátu času a ušlý výdělek.
Náhrady mohou býti stanoveny pevnými částkami.
(3) Funkční období, na které jsou
přísedící jmenováni, je šestileté.
Přísedící zůstávají
v úřadech i po uplynutí této doby,
dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.
(4) Přísedící pojišťovacího
soudu slíbí předsedovi rukou dáním,
že budou vykonávati úřad svůj
svědomitě a nestranně a že budou zachovávati
zákony.
(5) Předseda pojišťovacího soudu zbaví
úřadu přísedícího, u
něhož nebyly nebo již nejsou podmínky
pro úřad přísedícího
nebo který trvale zanedbává povinnosti svého
úřadu. Přísedícímu,
který zanedbává povinnosti svého úřadu,
může předseda uložiti náhradu útrat
řízení zmařeného jeho vinou.
(6) Proti rozhodnutím předsedy podle předchozího
odstavce, jež je doručiti písemně, je
možno stěžovati si k vrchnímu pojišťovacímu
soudu písemnou stížností, podanou u
předsedy pojišťovacího soudu v 15 dnech
ode dne doručení.
(7) Vládním nařízením budou
vydány podrobné předpisy o jmenování
přísedících a zbavení úřadu
přísedícího, jakož i o službě
u pojišťovacích soudů, a bude upraven
jejich jednací řád. Rovněž budou
vládou upraveny předpisy o odměnách
předsedů a náměstků pojišťovacích
soudů.
Pojišťovacím soudům náleží
rozhodovati:
1. o žalobách proti výměrům nositele
pojištění, jimiž se rozhoduje o pojistných
dávkách, čítajíc v to dávky
z připojištění;
2. ve sporech o náhradu mezi nositelem pojištění
a veřejnými zdravotními ústavy (zařízeními),
vzniklých z plnění povinností uložených
řádem národního pojištění;
3. ve všech sporech, které jim budou řádem
národního pojištění přikázány.
(1) Rozhodovati o žalobách proti výměrům,
uvedeným v § 56, č. 1, náleží
pojišťovacím soudům, v jejichž obvodě
je sídlo okresní národní pojišťovny
nebo národní pojišťovny, která
napadený výměr vydala, nebo v jehož
obvodě má žalobce své bydliště.
(2) Rozhodovati ve sporech uvedených v § 56, č.
2 a 3 náleží pojišťovacímu
soudu, v jehož obvodě je sídlo (bydliště)
žalované strany.
(1) Pojišťovací soudy rozhodují o žalobách
podle § 56, č. 1 v tříčlenných
senátech, jinak samosoudci.
(2) Senáty se skládají z předsedy,
jímž je předseda soudu nebo některý
z jeho náměstků, a dvou přísedících,
které povolává předseda.
Vrchní pojišťovací soudy se zřizují
pro zemi Českou v Praze, pro zemi Moravskoslezskou v Brně
a pro Slovensko v Bratislavě.
(1) Vrchní pojišťovací soud se skládá
z předsedy, jeho náměstků, potřebného
počtu soudců z povolání a potřebného
počtu přísedících.
(2) Ustanovení §§ 54 a 55 platí obdobně
s těmito odchylkami:
a) Předsedu, jeho náměstky a soudce z povolání
jmenuje ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem ochrany
práce a sociální péče, přísedící
jmenuje ministr ochrany práce a sociální
péče. Pokud jde o vrchní pojišťovací
soud v Bratislavě, stane se jmenování v dohodě
s příslušnými pověřenci.
b) Vrchní pojišťovací soud rozhoduje v
tříčlenných senátech, jde-li
o odvolání proti rozhodnutí pojišťovacích
soudů vydaných ve věcech, o kterých
náleží rozhodovati samosoudci, a o stížnostech
do rozhodnutí pojišťovacího soudu, jinak
rozhodují v pětičlenných senátech.
Tříčlenné senáty se skládají
z předsedy, jímž jest předseda soudu
nebo některý z jeho náměstků,
a dvou soudců z povolání, senáty pětičlenné
mimo to ze dvou přísedících, které
povolává předseda.
(3) Vrchním pojišťovacím soudům
náleží rozhodovati o opravných prostředcích
proti rozhodnutím pojišťovacích soudů.
Řízení před pojišťovacími
a vrchními pojišťovacími soudy upraví
zvláštní zákon.
Pro celou oblast Československé republiky se zřizuje
nejvyšší pojišťovací soud se
sídlem v Praze.
(1) Členy nejvyššího pojišťovacího
soudu jsou: první president, druhý president, senátní
presidenti a senátní radové.
(2) Členové nejvyššího pojišťovacího
soudu jsou služebním postavením i platovým
zařazením postaveni na roveň členům
nejvyššího soudu obdobné služební
funkce. Jmenuje je z osob práva znalých president
republiky k návrhu vlády. Aspoň tři
pětiny těchto členů musí míti
způsobilost k soudcovskému úřadu.
(3) Pomocné konceptní práce nejvyššího
pojišťovacího soudu obstarávají
členové sekretariátu a pomocní referenti,
kteří se povolávají z řad osob
práva znalých, pokud vykazují vynikající
znalost sociálního pojištění.
(4) Ostatní práce vykonávají zaměstnanci
účetní, kancelářské,
pomocné kancelářské a zřízenecké
služby.
Předpisy o organisaci nejvyššího pojišťovacího
soudu se vyhrazují zvláštnímu zákonu.
Až do vydání tohoto zákona platí
o organisaci nejvyššího pojišťovacího
soudu, pokud se z tohoto zákona nepodává
jinak, obdobné předpisy platné pro vnitřní
ústrojenství nejvyššího soudu.
Nejvyšší pojišťovací soud rozhoduje:
1. o dovoláních proti rozsudkům vrchních
pojišťovacích soudů. Dovolání
je přípustno pro nezákonnost;
2. o stížnostech proti rozhodnutím nebo opatřením
vrchního pojišťovacího úřadu.
Stížnost je přípustna pro vadnost řízení
a nezákonnost.
Řízení před nejvyšším
pojišťovacím soudem upraví zvláštní
zákon. Až do vydání tohoto zákona
je užíti v řízení o dovoláních
podle § 65, č. 1 obdobně předpisů
o řízení před nejvyšším
soudem a v řízení o stížnostech
podle § 65, č. 2 obdobně předpisů
zákona ze dne 16. června 1937, č. 164 Sb.,
o nejvyšším správním soudě.
Služba u nejvyššího pojišťovacího
soudu je postavena na roveň službě v ústředních
úřadech nebo v úřadech jim na roveň
postavených.
(1) Služební dohled nad pojišťovacími
soudy přísluší předsedům
sborových soudů I. stolice a nad vrchními
pojišťovacími soudy předsedům sborových
soudů II. stolice a nad nejvyšším pojišťovacím
Soudem ministru spravedlnosti, kterému náleží
nejvyšší dohled nad pojišťovacím
soudnictvím vůbec.
(2) O disciplinární odpovědnosti soudců
z povolání činných u pojišťovacích
soudů, vrchních pojišťovacích soudů
a nejvyššího pojišťovacího soudu
platí všeobecná ustanovení o disciplinární
odpovědnosti soudců vůbec.
(1) Osobní a věcné náklady na pojišťovací
úřady a soudy hradí stát.
(2) Místnosti, pomocný personál a kancelářskou
agendu opatří pro pojišťovací soud
okresní úřad ochrany práce, v jehož
sídle je soud zřízen, a pro vrchní
pojišťovací soud zemský úřad
ochrany práce.
(1) Ústřední národní pojišťovna
zahájí činnost podle ustanovení tohoto
zákona dnem počátku jeho účinnosti.
(2) Tímto dnem se zrušují:
1. Ústřední sociální pojišťovna
v Praze,
2. Všeobecný pensijní ústav v Praze,
3. Ústřední bratrská pokladna v Praze,
4. Ústredná sociálna poisťovňa
v Bratislavě,
5. úrazové pojišťovny podle zákona
č. 1/1888 ř. z. v platném znění,
6. náhradní ústavy pensijního pojištění
podle zákona č. 26/1929 Sb. v platném znění,
7. Pensijní ústav soukromých drah v Brně
a náhradní zařízení podle vládního
nařízení č. 33/1933 Sb.,
8. nemocenské pojišťovny v zemích České
a Moravskoslezské podle zákona č. 221/1924
Sb. v platném znění,
9. okresní sociální pojišťovny
na Slovensku podle nařízení č. 11/1945
Sb. n. SNR a Závodná nemocenská poisťovňa
Čsl. Dunajplavby v Bratislavě,
10. úřadovny sociálního pojištění
v pohraničním území podle dekretu
presidenta republiky č. 93/1945 Sb. a vyhlášky
ministra ochrany práce a sociální péče
č. 558/1945 Ú. l. I,
11. revírní bratrské pokladny podle vládního
nařízení č. 70/1943 Sb. v platném
znění,
12. Nemocenská pojišťovna soukromých zaměstnanců
v Praze,
13. Léčebný fond veřejných
zaměstnanců v Praze,
14. Léčebný fond poštovních zaměstnanců
v Praze,
15. nemocenské pojišťovny továren na tabák,
16. nemocenská pojišťovna československých
státních drah v Praze,
17. Kněžská nemocenská pokladna v Přerově,
18. státní zaopatření horníků
podle zákona č. 148/1942 Sl. z. v platném
znění,
19. Ústřední svaz nemocenských pojišťoven
v Praze,
20. Svaz pensijních ústavů v Praze,
21. Ústředí nositelů pojištění
podle dekretu, presidenta republiky č. 93/19 45 Sb. a vyhlášky
ministra ochrany práce a sociální péče
č. 558/1945 Ú. l. I.
(3) Dnem, který bude určen vládním
nařízením, se dále zrušují:
1. Fondy pro invalidní a starobní pojištění
zaměstnanců československých státních
drah v Praze a Bratislavě,
2. Fondy pro invalidní a starobní pojištění
poštovních zaměstnanců v Praze a Bratislavě,
3. Provisní fondy československé pošty
v Praze a Bratislavě,
4. úrazové zaopatření železničních
a poštovních zaměstnanců v Praze a Bratislavě,
5. Pensijní fond Národního divadla v Praze,
6. Pensijní fond Poštovní spořitelny
v Bratislavě.
(4) Movité i nemovité jmění, jakož
i všechna práva a závazky nositelů pojištění,
svazů, zařízení a fondů, uvedených
v odstavcích 2 a 3, přecházejí dnem
jejich zrušení na ústřední národní
pojišťovnu.
(5) Podrobnosti o převzetí práv a závazků
u ústavů, uvedených v odstavci 2, č.
6 a 7, jakož i o způsobu krytí převzatých
závazků a o povinnostech zaměstnavatelových
z toho plynoucích, stanoví ministerstvo ochrany
práce a sociální péče vyhláškou
v úředním listě. Totéž
platí i pro pensijní pojištění
na vyšší dávky, prováděné
Ústřední sociální pojišťovnou
v Bratislavě podle nařízení č.
17/1946 Sb. n. SNR; příslušná vyhláška
bude vydána v dohodě s pověřenectvem
pro sociální péči. Pokud jde o fondy
a zařízení, uvedené v odstavci 2,
č. 14 a 15 a v odstavci 3, stanoví tyto podrobnosti
vláda nařízením.
(6) Dokud nebude řádem národního pojištění
stanoveno jinak, postupuje ústřední národní
pojišťovna podle příslušných
předpisů dosavadních, zejména pokud
jde o poskytování a výměru dávek,
a může k tomu používati zařízení,
která dosud sociálnímu pojištění,
zajištění nebo zaopatření (odstavce
2 a 3) sloužila. Do té doby povede Ústřední
národní pojišťovna hospodaření
a účtování nositelů pojištění,
zařízení a fondů zrušených
podle odstavce 2 a 3 odděleně; společné
správní náklady rozvrhne úměrně.
Bližší předpisy vydá ministerstvo
ochrany práce a sociální péče,
pokud jde o Slovensko v dohodě s pověřenectvem
pro sociální péči.
Jiným ústavům veřejného nebo
soukromého pojištění není ode
dne počátku účinnosti tohoto ustanovení
dovoleno užívati názvu "Národní
pojišťovna" ani samostatně ani ve spojení
s jinými přídomky a doplňky. Používají-li
dosud takového názvu, jsou povinny jej změniti
nejdéle do jednoho měsíce jinak bude jejich
název změněn z moci úřední.
(1) Při převzetí nositelů pojištění,
jejich svazů, zařízení a fondů,
uvedených v § 70, odst. 2 a 3, převezme ústřední
národní pojišťovna jejich zaměstnance
a vstoupí do jejich služebních smluv. Není
však povinna ponechati převzatým zaměstnancům,
i když byli trvale ustanoveni, služební postavení,
které měli u dosavadního zaměstnavatele,
a poskytovati jim funkční služné a jiné
přídavky (výhody, naturální
byty a pod.), odvislé od výkonu jejich dřívější
funkce nebo služebního postavení.
(2) Pro všechny převzaté zaměstnance
platí ustanovení služebního a disciplinárního
řádu (§ 39, odst. 1), kterým budou též
upraveny pensijní požitky převzatých
zaměstnanců, ode dne počátku jeho
účinnosti. ústřední národní
pojišťovna zařadí převzaté
zaměstnance do platových stupňů a
služebních kategorií tohoto řádu,
které budou odpovídati jejich novému služebnímu
postavení, a vyměří jim služební
požitky podle tohoto řádu se započtením
služební doby pravoplatně započtené
a se slušným zřetelem k jejich dosavadnímu
zařazení. Případná odchylná
ustanovení služebních smluv pozbývají
platnosti.
(3) Odepře-li převzatý zaměstnanec
konati služby pro Ústřední národní
pojišťovnu za podmínek stanovených v odstavci
2, má se za to, že dobrovolně vystupuje ze
služeb; v tom případě nemá nároku
na odškodné, i kdyby mu to jeho dosavadní služební
smlouva zaručovala. To platí i tenkrát odepře-li
zaměstnanec konati službu v jiném místě,
než ve kterém byl dosud zaměstnán.
(4) Při překládání zaměstnanců
prováděném v souvislosti se zahájením
činnosti ústřední národní
pojišťovny vezme se slušný zřetel
k jejich osobním poměrům.
(5) Zaměstnanci podniku, kteří byli přiděleni
k výkonu prací pro náhradní ústav
pensijního pojištění tohoto podniku
nebo pro závodní nemocenskou pojišťovnu
tohoto podniku, mohou do 3 měsíců ode dne
počátku účinnosti zákona prohlásiti,
že vstupují do služeb ústřední
národní pojišťovny. V takovém případě
platí obdobně ustanovení předchozích
odstavců.
(6) Ustanovení předchozích odstavců
platí obdobně i pro lékaře, zubní
techniky, porodní asistentky a pod., pokud vykonávali
služby pro nositele pojištění, svazy,
jejich zařízení a fondy uvedené v
§ 70, odst. 2 a 3.
Právní jednání, písemnosti
a knihovní zápisy, jichž je třeba ke
zřízení Ústřední národní
pojišťovny a jejích složek, ke zrušení
a převzetí dosavadních nositelů pojištění,
svazů, zařízení a fondů (§
70, odst. 2 a 3) jsou osvobozeny od poplatků, daní
a jiných dávek.
(1) Až do konečné úpravy požívá
ústřední národní pojišťovna
a její složky všech úlev a osvobození
od daní, poplatků a dávek, které náleží
sociálně pojišťovacím ústavům
a zařízením podle dosavadních předpisů
o sociálním pojištění nebo podle
platného daňového, poplatkového a
dávkového práva neb i podle předpisů
jiných.
(2) Ústřední národní pojišťovna
a její organisační složky jsou povinny
poplatkovým ekvivalentem jako nositelé pojištění
uvedení v § 6 zákona ze dne 8. dubna 1938,
č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu.
(1) Pokud nebudou zvoleny nebo jmenovány podle předpisů
hlavy první zastupitelské sbory Ústřední
národní pojišťovny a jejích územních
organisačních složek, jmenuje na jejich místo
ministr ochrany práce a sociální péče
na návrh Ústřední rady odborů
správní komise. Správní komise ústřední
národní pojišťovny vykonává
s výhradou odstavce 4 funkci sboru delegátů
a představenstva, správní komise územních
organisačních složek Ústřední
národní pojišťovny vykonávají
funkci správních sborů nebo výborů.
Počet členů správních komisí
a jejich složení, stanoví vláda nařízením.
(2) Po včlenění osob samostatně výdělečně
činných do národního pojištění
rozšíří se správní komise
uvedené v odstavci 1 o zástupce těchto pojištěnců,
jmenované ministrem ochrany práce a sociální
péče na návrh příslušných
zájmových organisací.
(3) Ministr ochrany práce a sociální péče
může odvolati jednotlivé funkcionáře
po slyšení ústřední rady odborů
- pokud jde o členy jmenované podle odstavce 2,
po slyšení příslušných zájmových
organisací - a na jejich místo nebo na místo
odpadlých funkcionářů jmenuje způsobem
uvedeným v odstavci 1 po případě 2
osoby jiné.
(4) Pokud předseda a místopředsedové
ústřední národní pojišťovny
nebudou zvoleni sborem delegátů, jmenuje a odvolává
je president republiky. Předpisy § 8, odst. 1, věta
druhá a třetí platí obdobně.
(5) Ministr ochrany práce a sociální péče
vykonává působnost podle předchozích
odstavců, pokud jde o Slovensko, v dohodě s pověřencem
pro sociální péči.
První jednací řád Ústřední
národní pojišťovny vydá ministr
ochrany práce a sociální péče
po dohodě s pověřencem pro sociální
péči na návrh Ústřední
národní pojišťovny do tří
měsíců po účinnosti zákona.
Ustanovení § 43, odst. 1, věta druhá
platí obdobně.
(1) Do té doby než pojišťovací úřady
a soudy podle hlavy druhé zahájí činnost,
projednávají se opravné prostředky
a žaloby proti rozhodnutím dřívějších
nositelů pojištění i Ústřední
národní pojišťovny a jejích organisačních
složek u úřadů a soudů příslušných
podle dosud platných předpisů.
(2) Až do vydání zákona podle §
61 platí:
a) o odporování rozhodnutím nositelů
pojištění před pojišťovacími
soudy a o přípustnosti opravných prostředků
proti rozhodnutím pojišťovacích soudů
předpisy platné pro jednotlivé druhy pojištění,
b) o řízení před pojišťovacími
soudy (vrchními pojišťovacími soudy) předpisy
dosud platné pro pojišťovací soudy (vrchní
pojišťovací soud) podle zákona č.
221/1924 Sb., vyjímajíc věci úrazového
pojištění (zaopatření dělnického),
pro něž platí ustanovení vládního
nařízení č. 262/1934 Sb.
(3) Věci zahájené v den, kdy započnou
činnost pojišťovací soudy podle hlavy
druhé přecházejí v tom stavu, v jakém
jsou od soudů dosud příslušných
na soudy příslušné podle tohoto zákona.
Ministr ochrany práce a sociální péče
se zmocňuje, aby vydal vyhláškou - pokud jde
o Slovensko, po dohodě s pověřencem pro sociální
péči - ve Sbírce zákonů a nařízení
další organisační a přechodná
opatření potřebná k vybudování
národního pojištění. Pokud jde
o opatření, týkající se péče
zdravotní, učiní je ministr ochrany práce
a sociální péče v dohodě s
ministrem zdravotnictví, a pokud jde o Slovensko, též
s pověřencem pro zdravotnictví.
(1) Ustanovení § 71 a § 78 nabývá
účinnosti dnem vyhlášení tohoto
zákona. Ostatní ustanovení nabývají
účinnosti 30 dnů po vyhlášení.
(2) I během této doby lze konati všechny přípravy
a práce nutné k tomu, aby ustanovení tohoto
zákona mohla ve stanovený den vstoupiti v účinnost.
(3) Ustanovení tohoto zákona provede ministr ochrany
práce a sociální péče v dohodě
s ostatními zúčastněnými členy
vlády.
Zákon o vybudování národního
pojištění je základním z řady
zákonů majících tvořiti řád
národního pojištění. Vzhledem
k mimořádné důležitosti národního
pojištění opatřen byl preambulí
zachycující stěžejní zásady,
na nichž národní pojištění
má býti budováno.
Tyto základní a závazné zásady
jsou blíže rozvedeny v uvozovacích ustanoveních
zákona (čl. I. - X.), jež jsou rámcovými
předpisy, jichž podrobné provedení bude
obsaženo ve zvláštních zákonných
úpravách.
Nároky z pojištění příslušejí
v souhlasu s programem vlády národní fronty
a všeobecným přesvědčením
všem pracujícím vrstvám, tudíž
i samostatně výdělečně činným
a spolupracujícím členům jejich rodin.
Účast na pojištění nemůže
ovšem býti ponechána volné úvaze
oprávněných, nýbrž v souhlase
se všeobecnými zásadami sociálně
pojišťovacími nutno ji formulovati jako pojistnou
povinnost. Přesné vymezení jednotlivých
kategorií osob podléhajících pojistné
povinnosti ponechává se zvláštním
zákonům.
Pojištění po stránce osobní takto
vymezeného budou účastny všechny pracující
vrstvy obyvatelstva, tedy jistě více než 90%
příslušníků národa. Nazývá
se proto právem pojištěním národním.
Do národního pojištění se zahrnují
též spolupracující členové
rodiny, pokud nahrazují placenou cizí pracovní
sílu. Vynecháním této početné
kategorie by vznikla nežádoucí disparita a
mezera v okruhu pojištěných osob a v jejich
nárocích zejména v pojištění
dlouhodobém.
Řád národního pojištění
soustřeďuje předpisy o pojištění
krátkodobém (nemocenském) i dlouhodobém
(důchodovém) včetně pojištění
úrazového.
Po stránce hospodářské i pojistně-technické
bude národní pojištění vybudováno
jako jednotný hospodářský celek, což
povede k snazšímu vyvažování risik
a značným administrativním úsporám.
I systém dávkový bude pokud možno postaven
na jednotný základ při splnění
samozřejmého předpokladu, že bude v
celku zlepšen a že bude zejména šetřeno
nabytých nároků.
Všechna risika plynoucí z nezaviněné
ztráty či zmenšení pracovní způsobilosti
pojištěncovy budou kryta předpisy řádu
národního pojištění. Pojišťovně
se ukládá vedle provádění vlastního
pojištění spolupůsobiti i při
důležitých úkolech celonárodního
významu, diktovaných účelnou populační
politikou, jako je zabezpečení rodin s nezaopatřenými
dětmi, a při sociálním zabezpečení
nezaměstnaných. Forma spolupůsobení
a nikoli přímého pojištění
zvolena proto, že důvody všeobecně politické
a tím i princip zajištění převažují
nad momenty pojišťovacími. Třebaže
tedy provádění politiky populační
a regulace zaměstnanosti a z ní vyplývající
péče o nezaměstnané přísluší
orgánům jiným a vymyká se z užšího
rámce pojištění, jest účelné
svěřiti provádění určitých
přesně vymezených úkolů (zejména
poskytování určitých dávek
"po případě vybírání
příspěvků), vybudovanému aparátu
pojišťovacímu, který tyto úkoly
může v rámci vlastní agendy zdolati
hladce a bez odkladu.
Oprávněným z národního pojištění
zaručují se všechny dosavadní dávky,
při čemž současně se ukládá
jejich prohloubení a rozšíření.
Pro budoucí zákony řádu národního
pojištění se stanoví jako vedoucí
zásada, že úhrn dávek všech druhů
má poskytnouti nejúplnější ochranu
zdraví (péči kurativní a preventivní)
a zabezpečiti, dojde-li k pojistnému případu,
v podstatě životní úroveň, která
je v průměru obvyklá u té vrstvy pracujících,
ke které pojištěnec patří.
Přijetím této zásady se národní
pojištění záměrně odklání
od systémů platných v některých
jiných zemích, které poskytují zásadně
pouze existenční minimum a ponechávají
soukromé péči jednotlivcově vše,
co jde nad toto minimum.
Vedle poskytování dávek je zvláštním
úkolem národního pojištění
i plánovitá zdravotní péče,
léčebná (budování nemocnic,
sanatorií, ozdravoven atd.) i preventivní (boj proti
sociálním chorobám, soustavné prohlídky
pojištěnců, zejména mladistvých
atd.), jakož i všechna jiná péče
preventivní (úrazová zábrana, péče
o zdravé bydlení atd.).
Rozsah úkolů a hmotných prostředků
svěřených národnímu pojištění
bude tak dalekosáhlý, že se bude týkati
téměř všech občanů a všech
oborů života sociálního i hospodářského.
Je přirozené, že ve státě s řízeným
a plánovaným hospodářstvím
a se záměrně řízenou finanční,
hospodářskou a sociální a zdravotní
politikou je třeba zladiti činnost národního
pojištění s plány, které byly
stanoveny v jednotlivých oborech, s nimiž národní
pojištění spolupracuje a přichází
do styku. Zvláště důležitá
je koordinace činnosti národního pojištění
v oboru činnosti zdravotnické vzhledem k rozsahu
úkolů, jež budou na tomto poli svěřeny
národnímu pojištění. Ustanovení
věty druhé vyznačuje proto konkretněji,
jakým způsobem bude zabezpečena potřebná
koordinace činnosti národního pojištění
s politikou státní v tomto sektoru.
Jednotnou organisací národního pojištění
se odstraní nevýhody plynoucí z dosavadní
roztříštěnosti předpisů
o veřejnoprávním pojištění
po stránce organisační, materielní
i administrativní. Jednotné řízení
nevylučuje však účelnou decentralisaci
úkolů svěřených jednotlivým
složkám jediného nositele pojištění,
jímž jest Ústřední národní
pojišťovna. O tomto rozdělení úkolů
pojednává první hlava zákona.
Správa pojištění jest autonomní.
Zásada autonomie se zachovává a důsledně
provádí, poněvadž se osvědčila
a je v souladu se zásadami lidové demokracie. Poněvadž
pojištění slouží pojištěncům,
vykonávají jeho správu v orgánech
k tomu povolaných pojištěnci. Poněvadž
k pojištěncům náležejí i
osoby samostatně výdělečně
činné, bude i jim zaručena účast
na správě. Na všeobecnou kontrolu činnosti
autonomních orgánů je pamatováno předpisy
o státním dozoru. Zásady tohoto článku
se podrobně rozvádějí v hlavě
první.
Ústřední národní pojišťovna
bude v mezích své kompetence vydávati různé
akty schopné právní moci, jimiž bude
zasahovati do právní sféry pojištěnce
nebo podnikatele. Je třeba zaručiti, aby v těchto
případech byla straně dána možnost
objektivního instančního přezkoumání
výměrů Ústřední národní
pojišťovny kontrolními orgány na nositeli
pojištění nezávislými. Při
organisaci těchto orgánů třeba přihlédnouti
k dosavadním zkušenostem získaným v
tom směru v sociálním pojištění,
zejména je třeba zajistiti především
odbornost těchto orgánů, dále pak
jednotnost judikatury.
Podrobné předpisy o organisaci kontrolních
orgánů obsahuje hlava druhá.
Procesní předpisy upravující řízení
u nositele pojištění a u orgánů
kontrolních je třeba přizpůsobiti
zvláštním potřebám pojištění.
Proto odstavec 2 tohoto článku stanoví, že
řízení bude upraveno zvláštním
zákonem.
Pojistné - ať bylo placeno zaměstnavateli celé
nebo hrazeno zaměstnavateli a zaměstnanci určitým
podílem - tvoří národohospodářsky
součást výrobních nákladů.
Opouští se proto dosavadní fikce, že pojistné
hradí z části zaměstnavatelé
a z části zaměstnanci, a text výslovně
vyjadřuje skutečný stav. Tato úprava
je také účelná z důvodů
administrativních a znamená úsporu jak pro
podniky, tak pro nositele pojištění.
Činnost národního pojištění
není jen v zájmu pojištěnců,
nýbrž jeho výsledky se projeví ku prospěchu
celého národa (sociální zabezpečení,
zvýšení zdraví, podpora populace, rovnoměrné
rozdělení národního důchodu
a pod.). Je proto odůvodněné, aby i stát
přispíval na pojištění.
Přechod od dosavadního stavu k zásadě
vyslovené v tomto článku musí se ovšem
státi v souladu s celkovou státní hospodářskou
politikou, zejména v souladu s politikou mzdovou a cenovou.
Provedení této zásady se proto vyhrazuje
zvláštním zákonům a umožňuje
se tak zejména též její etapové
uskutečnění.
Předpokládá se, že v konečném
stadiu všichni dosavadní nositelé sociálního
pojištění a všechna zaopatřovací
zařízení a fondy vplynou do organisačního
systému národního po jištění.
Ve většině případů stane
se tak podle ustanovení hlavy třetí ihned,
u některých zařízení dojde
k začlenění teprve postupně zvláštními
zákony, až pro to budou dány předpoklady
v úpravě materielně právních
předpisů.
Řádem národního pojištění
rozumí se soubor všech norem, upravujících
národní pojištění ve směru
organisačním, materielním i formálním.
Jakmile zákon o vybudování národního
pojištění nabude působnosti, stanou
se všechny dosavadní předpisy o sociálním
pojištění - pokud zůstanou v platnosti
- součástí řádu národního
pojištění.
Jednota organisační bude postupně doplněna
jednotou materielně i formálně právní,
a to vydáním zákonů provádějících
zásady uvedené v článcích I.
až IX., čímž teprve se řád
národního pojištění stane uceleným
a jednotným právním systémem.
Předpisy o pensijním zaopatření veřejných
zaměstnanců, které při dosavadní
koncepci služebního poměru veřejných
zaměstnanců jsou součástí předpisů
o služebním poměru těchto zaměstnanců,
nezahrnují se do řádu národního
pojištění a zůstávají
podle výslovného ustanovení odstavce 3 nedotčeny.