§ 4, odst. 2 zákona č. 1/1924 Sb. se zrušuje.
§ 5, odst. 3 zákona č. 1/1924 Sb. zní:
"O placení daně a o jejím zajištění
a požadování předem platí obdobně
příslušná ustanovení o dani z
cukru."
§ 17 zákona č. 1/1924 Sb. zní:
"(1) Státní a jiné veřejné
úřady nebo orgány jsou povinny poskytovati
v mezích své působnosti pomoc při
provádění tohoto zákona.
(2) Dopravní podniky jsou povinny dovoliti orgánům
pověřeným prováděním
tohoto zákona, aby v úředních hodinách
nahlížely do dopravních záznamů
a činily z nich potřebné výpisy."
K § 18 zákona č. 1/1924 Sb. připojuje
se další odstavec tohoto znění:
"(4) Stvrzenku nutno uschovati tři léta."
Předpisy o dani ze zapalovadel (nař. ze dne 29.
srpna 1916, č. 278 ř. z. se všemi změnami
a doplňky) se mění takto:
§ 1, odst. 2, písm. a) a b) nař. č.
278/ 1916 ř. z. bude zníti takto:
"Daň ze zapalovadel činí:
a) u sířených zápalek 0.20 Kčs
z každého balení, neobsahujícího
více než 90 kusů; u balení s větším
obsahem vždy 0.20 Kčs z každých 90 kusů
nebo z části tohoto počtu;
b) u jiných zápalek:
aa) u odtrhávacích dřevěných
zápalek dlouhých nejvýše 6 cm a balených
ve složkách do papírových kartonů
0.08 Kčs z každého balení neobsahujícího
více než 20 kusů; u balení s větším
obsahem vždy 0.08 Kčs z každých 20 kusů
nebo z části tohoto počtu;
bb) u ostatních zápalek 0.20 Kčs z každého
balení neobsahujícího více než
60 kusů; u balení s větším obsahem
vždy 0.20 Kčs z každých 60 kusů
nebo z části tohoto počtu."
Sazby daně stanovené pro zapalovače v §
8, odst. 1 nař. č. 278/1916 ř. z. ve znění
§ 1, odst. 2 zákona ze dne 18. prosince 1931, č.
1 Sb. z r. 1932 činí:
a) u kapesních zapalovačů vážících
jednotlivě nikoliv více než 25 gramů...
15.- Kčs,
b) u kapesních zapalovačů vážících
více než 25 gramů... 30.- Kčs,
c) u stolních a nástěnných zapalovačů...
90.- Kčs za kus; jsou-li tyto zapalovače částečně
nebo úplně ze stříbra, činí
daň trojnásobek shora uvedené výměry,
u zapalovačů, které jsou částečně
nebo úplně ze zlata, pateronásobek.
§ 5, odst. 4, 5 a 6 nař. č. 278/1916 ř.
z. se nahražují tímto zněním:
"Daň ze zapalovadel u zápalek odvádí
státní pokladně za bezprostředního
ručení výrobců prodejní organisace
výrobců zápalek, najednou z celého
množství zápalek, které v jednom kalendářním
měsíci bylo vyskladněno do volného
oběhu, a to do posledního všedního dne
příštího kalendářního
měsíce, pokud nestanoví ministr financí
v dohodě s pověřencem financí vyhláškou
ve Sbírce zákonů a nařízení
jiný platební den v rámci, této lhůty."
§ 3, odst. 4 a § 8, odst. 6 nař. č. 278/
1916 ř. z. bude zníti takto:
"(4) Výrobce je povinen vésti tyto daňové
záznamy:
a) záznam o výrobě zapalovadel,
b) záznam o zdaněném odbytu zapalovadel,
c) měsíční účet daně
ze zapalovadel.
Každá zásilka z výrobny musí
býti opatřena dokladem o tom, že jde o zásilku
v daňovém záznamu řádně
zapsanou. Obsah záznamů a způsob jejich vedení
určí ministerstvo financí v dohodě
s pověřenectvem financí."
Předpisy o dani z elektrických zdrojů záření
(zákon ze dne 24. února 1933, č. 38 Sb.)
se mění takto:
§ 2; odst. 1 až 3 zákona č. 38/1933 Sb.
zní:
"(1) Daň z elektrických žárovek
(§ 1, odst. 1,. č. 1) se řídí
podle jmenovitého příkonu (ve wattech) a
činí za žárovku
do 60 voltů a do 5 wattů | 0.60 Kčs, |
nad tyto hranice do 40 wattů | 3.60 Kčs, |
nad 40 do 60 wattů | 6.60 Kčs, |
nad 60 do 75 wattů | 9.- Kčs, |
nad 75 do 100 wattů | 12.- Kčs, |
nad 100 do 150 wattů | 15.- Kčs, |
nad 150 do 200 wattů | 19.50 Kčs, |
nad 200 do 300 wattů | 24.- Kčs, |
nad 300 do 500 wattů | 30.- Kčs, |
nad 500 wattů | 30.- Kčs, |
s přirážkou 7.50 Kčs za každých
dalších i začatých 100 wattů.
(2) U žárovek vícevláknových
platí se daň podle úhrnného jmenovitého
příkonu všech vláken.
(3) Daň z elektronové lampy (§ 1, odst. 1,
č. 2) činí 20.- Kčs."
§ 4, zákona č. 38/1933 Sb. zní:
"(1) Ohlašování poplatných úkonů
upravuje vládní nařízení.
(2) O placení daně a o jejím zajištění
a požadování předem platí obdobně
příslušná ustanovení o dani z
cukru."
Daně uvedené v tomto oddílu se nově
upravují takto:
Dani z masa podléhá maso z poraženého
skotu, ovcí, vepřového bravu a maso z poražených
koní.
(1) Daň z masa činí
a) u skotu, ovcí a vepřového bravu... 1.20 Kčs,
b) u koní... 0.90 Kčs za 1 kg živé váhy.
(2) živou váhou se rozumí váha zvířete
zjištěná bezprostředně před
poražením ustanoveným úředním
vážným po srážce neb přirážce
přípustné podle předpisů trhové
organisace (nyní Svaz pro dobytek, maso a ryby - dále
jen trhová organisace) pro kusy překrmené
nebo lačné.
(3) Při dovozu z ciziny činí daň
1. z nezpracovaného masa (včetně vnitřností)
a ze syrového tuku:
a) skotu, ovcí a vepřového bravu... 1.50 Kčs,
b) koňského... 1.20 Kčs;
2. z připravovaného masa a tuku:
a) skotu, ovcí a vepřového bravu... 2.25 Kčs,
b) koňského... 1.80 Kčs za 1 kg.
(4) Při nutném poražení nebo při
poražení z úředního nařízení
platí se daň pouze z masa způsobilého
k lidskému požívání, a to podle
váhy úředně zjištěné
veterinářem; daň se platí v těchto
případech sazbou uvedenou v odstavci 3, č.
1; písm. a) nebo b). Bylo-li dáno maso do nuceného
výseku, platí se daň poloviční
sazbou.
(5) Dani z masa nepodléhají poražení
vepřů a ovcí, která konají
nebo vykonati dají pro spotřebu ve své domácnosti
a pro osoby trvale nebo sezónně zaměstnané
v jejich zemědělském hospodářství
chovatelé dobytka, kteří neprovozují
živnost řeznickou, uzenářskou nebo hostinskou,
hospodaří na zemědělské půdě
a jsou z toho důvodu povinni platiti daň z obratu.
Totéž platí o poraženích, kteráž
konají nebo konati dají pro spotřebu své
domácnosti osoby trvale zaměstnané v zemědělství,
pokud chovají vepře a ovce v rámci služebních
smluv.
(6) Osoby, které obhospodařují role a louky
a podléhají z toho důvodu dani z obratu,
jsou povinny platiti bez ohledu na to, zda poražení
konají či nikoliv, paušální částku
4 Kčs z každého hektaru jimi obhospodařovaných
rolí a luk kromě pastvin. Tato paušální
částka se vyměřuje zároveň
s daní z obratu a podle ustanovení platných
pro tuto daň.
(7) V případech domácích poražení
nespadajících pod ustanovení odst. 5 a 6
činí daň:
a) u vepřového bravu... 90.- Kčs,
b) u ovcí... 45.- Kčs z každého kusu.
Daň jest povinen platiti:
1. při nutném poražení nebo při
poražení z úředního nařízení
ten, komu bylo maso přiděleno k prodeji nebo ke
spotřebě;
2. při ostatních poraženích ten, kdo
je na vlastní účet vykonává
nebo vykonati dává;
3. při dovozu z ciziny poplatník celní pohledávky
(zák. č. 114/1927 Sb.).
(1) Daňová povinnost vzniká:
1. u masa z tuzemského poražení poražením
zvířete;
2. u masa, které se doveze z ciziny do volného oběhu
v tuzemsku, přestupem celní hranice.
(2) Pokud není ustanoveno jinak; smí se poražení
prováděti s výjimkou poražení
označených v § 41, odst. 4 a 7 jen na jatkách.
(1) Daň z masa je splatná:
1. v případech § 41, odst. 1 bezprostředně
před poražením;
2. v případech § 41; odst. 3 při splatnosti
celní pohledávky (§ 96 zák, č.
114/1927 Sb.);
3. v případech § 41, odst. 4 do 24 hodin po
vykonané prohlídce masa;
4. v případech § 41, odst. 7 před poražením;
jde-li však o nutné poražení nebo o poražení
z úředního nařízení
podle ustanovení, č. 3.
(2) Daň se platí:
1. v případech § 41, o dst. 1 a 4 v hotovosti
u peněžního ústavu ustanoveného
pro příslušnou přídělovou
úřadovnu jakožto platebna;
2. v případech § 41, odst. 3 zároveň
s celní pohledávkou;
3. v případech § 41, odst. 7 daňovou
známkou nalepenou na ohlášku a návrh
na schválení domácího poražení,
která pak musí býti úředně
znehodnocena; totéž platí v případech
uvedených v odstavci 1, č. 3, jde li o domácí
poražení.
(3) Subjekt daně, jest povinen ohlásiti předem
každé zamýšlené poražení.
(4) Způsob ohlašování, placení
a odvádění daně, jakož i vzory
daňových známek určí vládní
nařízení.
Od daně jest osvobozeno:
1. při dovozu z celní ciziny připravené
maso, které si veze cestující k vlastní
spotřebě na cestě a to v množství
přiměřeném jeho stavu a osobním
poměrům, účelu a trvání
jeho cesty a délce pobytu s ní spojeného;
2. při vývozu do celní ciziny připravené
maso za podmínek, které stanoví ministerstvo
financí po dohodě s pověřenectvem
financí.
Ukáže-li se po vykonaném poražení
a po zaplacení daně, že maso z celého
zvířete nebo z větší jeho části,
není způsobilé k lidskému požívání,
vrátí okresní finanční ředitelství
po slyšení platebny na písemnou žádost
poměrnou část daně z masa. Žádost
jest doložiti osvědčením veterináře.
Řádně doložená žádost
budiž padána u zmíněného úřadu
do 14 dnů po vykonaném poražení.
Nebyla-li daň z masa řádně a včas
zaplacena; ručí za ni rukou společnou a nerozdílnou:
1. podnikatel masné živnosti nebo ten, kdo poražení
vykonal, věděl-li nebo mohl-li z okolností
usouditi, že daň nebyla zaplacena;
2. podnikatel veřejných i soukromých jatek,
v nichž bylo poražení bez zdanění
provedeno;
3. platebna daně z masa (§ 44, odst. 2, č.
1) za nevybranou případně neodvedenou daň;
4. obec, nebyla-li daňová známka nalepena
na podanou ohlášku a na návrh schválení
domácí ho poražení nebo nebyla-li jí
znehodnocena (§ 44, odst. 2, č. 3);
5. držitel masa při nutných poraženích
nebo poraženích z úředního nařízení,
nebylo-li poražení přídělové
úřadovně řádně ohlášeno;
stejně ručí ten, kdo provádí
nucený výsek;
6. osoby uvedené v §§ 99 a 100 celního
zákona u masa dovezeného z celní ciziny.
(2) Za daň z masa ručí maso, pokud jest v
moci (držení) daňového subjektu (§
42) nebo osoby, která je převzala neprávem,
ač věděla nebo z okolností mohla usuzovati,
že daň ne byla zaplacena. O ručení za
daň z masa dovezeného z celní ciziny platí
§§ 99 a 100 celního zákona.
(3) Daň požívá přednostní
ho zákonného zástavního práva
na masné živnosti, jejím zařízení,
na zásobách a jiném příslušenství,
jakož i na podnikatelových nemovitostech; jde-li o
daňový nedoplatek starší jednoho roku,
jest přednostní právo závislé
na tom, že nedoplatek byl nejdéle do jednoho roku
počínajíc dnem po splatnosti příslušné
daňové částky zajištěn.
(1) Nebyla-li daň včas a v plné výši
zaplacena nebo platebnou (§ 44, odst. 2, č. 1) odvedena,
jest zaplatiti z dlužných nebo neodvedených
daňových částek bez újmy případného
zavedení důchodkového trestního řízení
přirážku pro zmeškání obdobně
podle ustanovení o přirážce pro zmeškání
platných pro přímé daně.
(2) O promlčení a vymáhání
daně platí předpisy pro přímé
daně obdobně.
(3) Při dovozu platí o obdobně ustanovení
§§ 98, 102 a 104 celního zákona.
(1) Kdo po živnostensku vykonává poražení
zvířat vyjmenovaných v § 40 pro jiné
podniky (veřejné jatky) nebo pro potřebu
vlastního podniku (soukromé jatky) anebo kdo maso
zpracovává nebo prodává, jest povinen
předem tento podnik písemně trojmo ohlásiti
místně příslušnému důchodkovému
kontrolnímu úřadu a v ohlášce
vyznačiti místnosti prodejní, skladní
a výrobní, jakož i prostory, kde se poražení
provádějí; také každá
podstatná změna v ohlášeném stavu
musí býti podobně bez průtahu oznámena.
(2) Ten, koho postihuje povinnost podle předchozího
odstavce, musí označiti ohlašovaný podnik
před zahájením jeho provozu u podniků
již provozovaných do 14 dnů po počátku
účinnosti tohoto zákona - zvenčí
zřetelně nápisem obsahujícím
jméno (firmu) podnikatelovo a druh podniku.
(1) Veškeré masné podniky (§ 49) podléhají
úřednímu dozoru.
(2) Úřední orgány pověřené
tímto dozorem jsou oprávněny za dne kdykoliv,
v noci však jen, je-li podnik v činnosti, vstupovati
do podniku a prostorů s ním spojených, prodlévati
tam podle potřeby, žádati od podnikatele nebo
jeho zástupce potřebné vysvětlivky
a nahlížeti do všech záznamů a
listin, pokud mohou sloužiti jakožto podklady pro kontrolu
této daně; jsou oprávněny činiti
z nich výpisy, po případě je na stvrzenku
odebrati.
(3) Podnikatel, správce podniku a v jejich nepřítomnosti
jejich zástupce jsou povinni při úředním
jednání konati na požádání
sami nebo svými zaměstnanci pomocné práce
a dovoliti bezplatně používati vah s příslušenstvím.
(4) V každé masné živnosti musí
býti váha s potřebnými závažími
způsobilá ke zvážení masa, které
jest v živnosti, jinak jest úřední orgán
pověřený dozorem oprávněn dáti
maso zvážiti jinde na útraty podnikatelovy.
(5) Úřednímu dozoru podléhají
též osoby, které vykonaly nebo které
daly vykonati poražení domácí, nutné
neb úředně nařízené,
bylo-li prováděno mima jatky.
Věcně příslušné pro řízení
ve věcech této daně jsou:
1. v I. stolici okresní finanční ředitelství;
2. v II. stolici v zemích České a Moravskoslezské
zemská finanční ředitelství
a na Slovensku pověřenectvo financí.
(2) Při dovozu jsou věcně příslušnými
úřady celní správy, a to:
1. v I. stolici celní úřad,
2. v II. stolici úřady příslušné
v řízení o stížnostech podle
§ 110 případně § 111 celního
zákona.
(3) Místní příslušnost okresních
finančních ředitelství se řídí
místem poražení. Při dovozu jest místně
příslušným ten celní úřad,
který předměty podrobené dani projednává
do volného oběhu.
(4) Důchodkovým dozorem se pověřují
důchodkové kontrolní úřady.
(1) Rozhodnutí a opatření ve věcech
daně z masa vydávají úřady
označené v § 51.
(2) Rozhodnutí a opatření musí obsahovati
označení úřadu, u kterého,
a lhůtu, ve které může býti podán
opravný prostředek.
(3) Odvolání proti rozhodnutím a opatřením
jest podati do 30 dnů písemně u úřadu,
který je vydal.
(4) Odvolací lhůta počíná dnem
po doručení; je zachována, bylo-li odvolání
v odvolací lhůtě podáno za účelem
doručení na úřední potvrzení
u poštovního úřadu.
(5) Počátek a běh lhůty se nestaví
nedělemi nebo státně uznanými svátky
a památnými dny. Připadne-li poslední
den lhůty na neděli, státně uznaný
svátek nebo památný den, končí
lhůta teprve příštím všedním
dnem.
(6) O odvolání rozhoduje s konečnou platností
finanční úřad II. stolice. Příslušejí
mu při tom táž práva jako okresnímu
finančnímu ředitelství. Odvolací
úřad může, pokud nenastalo promlčení,
rozhodovati také o daňové povinnosti a naříkanou
daň zvýšiti.
(7) Odvolání nemá odkládacího
účinku ani co do placení ani co do vymáhání
daně.
(8) Odvolání podané na nepříslušném
místě se vrátí straně s patřičným
poučením. Odvolání podané opožděně
zamítne okresní finanční ředitelství;
proti tomuto zamítnutí lze se odvolati k finančnímu
úřadu II. stolice.
(9) Proti opatřením výkonných úřadů
může po stižený podati námitky
do tří dnů okresnímu finančnímu
ředitelství, které rozhodne s konečnou
platností.
(10) O odvoláních proti výměře
daně při dovozu platí ustanovení §
110, případně § 111 celního zákona.
(1) Státní a jiné veřejné úřady
nebo orgány, trhová organizace, její členové,
podřízené a pomocné orgány,
trhy na jatečný dobytek, rozdělovny atd.
a platebny jsou povinny poskytovati v mezích své
působnosti pomoc při provádění
tohoto zákona.
(2) Dopravní podniky jsou povinny dovoliti orgánům
pověřeným prováděním
tohoto zákona, aby v úředních hodinách
nahlížely do dopravních záznamů
a činily z nich potřebné výpisy.
(1) Kdo jakýmkoliv způsobem zkrátí
nebo zatají daň z masa nebo se o to pokusí,
dopouští se těžkého důchodkového
přestupku a trestá se pokutou ve výši
čtyř až osminásobku daně, připadající
na předmět trestného činu.
(2) Nelze-li daň, podle níž jest pokutu vyměřiti,
ani zjistiti ani odhadnouti, uloží se podle okolností
případu pokuta do 300.000 Kčs.
(3) Kdo jedná proti ustanovením čl. XI tohoto
zákona a prováděcím nařízením
podle něho vydaným jinak než jest uvedeno v
odst. 1, trestá se pokutou od 20 do 20.000 Kčs.
(4) Ustanovení trestního zákona důchodkového
o nejvyšší výměře peněžitých
trestů platí jen tehdy, když místo pokuty
převyšující tuto nejvyšší
výměru uloží se trest na svobodě.
(5) Je-li pokuta nedobytná, nastoupí místo
ní náhradní trest vězení (uzamčení)
od jednoho dne až do jednoho roku; náhradní
trest vězení (uzamčení) se stanoví
tak, že se uloží za každých 100 Kčs
až 300 Kčs pokuty podle míry provinění
a podle výdělečných, majetkových
a jinakých osobních poměrů viníkových
jeden den vězení.
(6) Trestnost činů důchodkových se
promlčuje ve třech letech a nebyla-li daň
zkrácena nebo ohrožena, v jednom roce; promlčení
počíná dnem, kdy byl trestný čin
spáchán.
(7) Úřady a důchodkové soudy rozhodující
o trestných činech důchodkových hodnotí
provedené důkazy podle volného uvážení.
(8) Jinak platí o stíhání a trestání
trestných činů důchodkových
podle čl. XI tohoto zákona a nařízení
podle něho vydaných ustanovení trestního
práva důchodkového.
(9) Živnostníkovi (§ 49), který proti
ustanovením čl. XI opětně porušil
předpisy tohoto zákona, může býti
na návrh finančního úřadu odňato
živnostenské oprávnění.
(1) Maso, které jest uloženo v masné živnosti
jinde než v místnostech podnikatelem podle §
49 ohlášených nebo jinde než stanoví
předpisy trhové organizace, nebo jehož zdanění
se neprokáže, může býti prohlášeno
za propadlé bez ohledu na to, komu patří
a zda se zavede proti určité osobě trestní
řízení důchodkové.
(2) Úřední orgány pověřené
dozorem jsou v takovém případě oprávněny
postarati se na útraty dotčených osob o bezpečné
uschování takových předmětů
až do rozhodnutí příslušného
finančního úřadu; hrozí-li
nebezpečí v prodlení, zařídí
jeho prodej podle příslušných předpisů
o hospodaření masem.
Dani z vína moštu a ovocných šťáv
(dále zkráceně daň z vína)
podléhají vína, mošty a ovocné
šťávy, ať již tuzemského původu
nebo sem dovezené z celní ciziny, pokud byly vyrobeny:
1. z vinných hroznů (zkráceně nápoje
z vinných hroznů);
2. z jiného ovoce včetně jedlých bobulí
(zkráceně nápoje z ovoce a bobulí);
3. z jiných látek nežli uvedených pod
č. 1 a 2 (na příklad medu, sladu a pod.),
pokud získané nápoje nahrazují hroznové
nebo ovocné víno, mošt nebo šťávy
(zkráceně umělé nápoje).
(1) Daň činí z jednoho litru tekutiny
a) u nápojů z vinných hroznů... 3.-
Kčs,
b) u nápojů z ovoce a bobulí, pokud jejich obsah alkoholu nepřesahuje 15 objemových procent... 1.50 Kčs,
přesahuje-li 15 objemových procent... 2.50 Kčs,
c) u umělých nápojů... 3.- Kčs.
(2) Spolu s daní z vína se platí přirážka
k této dani ve prospěch státu, která
činí v případě odstavce 1,
písm. a) 2 Kčs, v případě odstavce
1, písm. b) při obsahu alkoholu do 15 objemových
procent 1 Kčs, nad 15 objemových procent 1.50 Kčs,
v případě odstavce 1, písm. c) 2 Kčs.
Platiti daň jest povinen:
1. kdo nápoje dani podrobené vyrábí pro další prodej nebo odbyt;
2. kdo je vyrábí pro vlastní spotřebu, nejsou-li splněny podmínky § 63;
3. kdo je dováží z celní ciziny a je
povinen platiti celní pohledávky (§ 8 celního
zákona č. 1.4/1927 Sb.).