(1) Ani konsumní ani produkční daň z lihu včetně zemské přirážky, zprošťovací dávky, dávky z lisovaného droždí, ani kontrolní poplatek z daněprostého lihu s výjimkou lihu motorového se nevybírají, avšak ustanovení zákona o dani z lihu ze dne 20. června 1888, č. 95 ř. z. příp. zák. čl. XX/1899 a zák. čl. XXVIII/1908 se všemi pozdějšími změnami a doplňky, pokud jednají o zajištění, platbě, vymáhání, stíhání a o trestání trestných činů v oboru těchto daní, zůstávají v platnosti s výhradou změn dále uvedených i nadále a platí obdobně o zajištění, platbě, vymáhání, stíhání a o trestání trestných činů monopolní daně z lihu; při tom platí předpisy o konsumní dani pro monopolní daň z konsumního lihu a předpisy o produkční dani z lihu obdobně pro monopolní daň z produkčního lihu. Bližší předpisy o monopolní dani podle § 100, odst. 6 vydá ministerstvo financí.

(2) Předpisy zákona o dani z lihu a jeho prováděcího nařízení o odběru a použití lihu od daně osvobozeného platí obdobně pro odběr a použití lihu prodaného československým monopolem lihovým za sníženou prodejní cenu.

(3) § 23 zák. č. 95/1888 ř. z. a § 21 zák. čl. XXVIII/1908 se doplňují takto:

"Podnikatel jest povinen prokázati výpisem z firemního rejstříku neb ověřeným výpisem z pozemkové knihy, kdo je vlastníkem podniku, a potvrzením příslušného místního národního výboru národní spolehlivost svoji, případně správce neb dílovedoucího podniku.

Finanční úřady mohou odmítnouti osobu podnikatele případně správce nebo dílovedoucího lihovarského podniku, jimž bylo dokázáno vědomé nebo zaviněné zkrácení daně nebo dávek z lihu."

(4) § 31, odst. I zák. č. 95/1888 ř. z. a § 30 zák. čl. XX/1899 ve znění čl. II zák. č. 687/1920 Sb. se mění případně doplňují takto:

"K látkám, které mohou býti v produkčních lihovarech zpracovány, patří též topinambury, pokud se nezpracují pařením, nýbrž studenou, enzymatickou cestou."

(5) § 58, odst. 1 a 2 zák. č. 95/1888 ř. z. a § 56, odst. 1 a 2 zák. čl. XXVIII/1908 se mění a budou zníti:

"Poplatný úkon lihovaření buď ohlášen písemně nejdéle do 24 hodin před započetím výroby místně příslušnému dozorčímu úřadu. Jde-li o lihovar produkční, buď současně s ohláškou předložena stvrzenka a zaplacení monopolní daně z lihu. Ohláška se podává na úředních tiskopisech ve dvojím vyhotovení. Podepíše ji podnikatel nebo správce lihovaru. Dozorem pověřený úřad nepřijme ohlášky psané nezřetelně, v níž bylo něco měněno, škrtáno nebo vymazováno."

(6) Zákon ze dne 7. června 1932, č. 85 Sb. o povinném míšení lihu s pohonnými látkami, s vládním nařízením ze dne 22. července 1932, č. 127 Sb., se až do dne, který určí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení ministr financí společně s ministrem výživy, neprovádějí.

(1) Státní a jiné veřejné úřady nebo orgány jsou povinny v mezích své pravomoci spolupracovati při provádění tohoto zákona, jmenovitě oznámiti bezodkladně každé přestoupení předpisů o československém monopolu lihovém nejbližšímu finančnímu úřadu spravujícímu nepřímé daně (okresní finanční ředitelství, orgány technické finanční služby, důchodkové kontrolní úřady).

(2) Dopravní podniky jsou povinny připustiti, aby orgány československého monopolu lihového nebo finanční orgány spravující nepřímé daně nahlížely do zápisů o přepravě zboží a pořizovaly si z nich potřebné výpisy, a dávati jim žádané vysvětlivky.

(1) Při československém monopolu lihovém se zřizuje poradní sbor, který se skládá ze zástupců: ministerstva financí, pověřenectva pro finance, ministerstva výživy, pověřenectva pro výživu a zásobování, ministerstva zemědělství, pověřenectva pro polní hospodářství a pozemkovou reformu, ministerstva vnitřního obchodu, ministerstva národní obrany, ministerstva dopravy, pověřenectva pro dopravu a veřejné práce, ministerstva průmyslu, pověřenectva pro průmysl a obchod, ministerstva zahraničního obchodu, dále

ze zástupců zemědělských lihovarů, lihovarů průmyslových, rafinerií lihu a drožďáren,

ze zástupců produkčních lihovarů,

ze zástupců dodavatelů lihovarských surovin,

ze zástupců lihovarských zaměstnanců,

ze zástupců průmyslových spotřebitelů lihu,

ze zástupců obchodu a živností líh zpracujících,

ze zástupců posledních spotřebitelů lihu,

ze zástupců motorového provozu a

ze zástupce rafinerií minerálních olejů.

(2) Ministr financí společně s ministrem výživy stanoví počet zástupců v jednotlivých oborech v odst. 1 uvedených a může podle potřeby rozšířiti počet zastoupených oborů.

(3) Zástupce ministerstev a jejich náhradníky jmenuje příslušný ministr; veškeré další členy a jejich náhradníky jmenuje ministr financí společně s ministrem výživy po slyšení příslušných ministerstev. Jmenování členů a jejich zástupců se děje na dobu neurčitou; člena nebo zástupce lze kdykoliv odvolati a nahraditi jiným.

(4) Poradní sbor bude svoláván podle potřeby předsedou, kterého jmenuje ministr financí společně s ministrem výživy; funkce v něm jest čestná a členové případně jejich náhradníci mají jen nárok na přiměřené odškodné.

(5) Poradnímu sboru přísluší podávati československému monopolu lihovému dobrá zdání ve všech důležitějších otázkách týkajících se lihového hospodaření, případně podávati v těchto věcech iniciativní návrhy. Předseda má právo přizvati do schůzí poradního sboru potřebné znalce.

(6) Členové poradního sboru i jejich náhradníci složí do rukou předsedy slib, že budou zastávati svou funkci vždy tak, a by byl hájen co nejlépe zájem národního celku a že zachovají úřední tajemství o věcech, jež budou předsedou označeny za důvěrné. Poradní sbor může své schůze i usnesení konati buď v plenu nebo utvořiti odborné podvýbory stálé nebo pro jednotlivé otázky.

(7) Schůzí poradního sboru zúčastní se československý monopol lihový potřebným počtem zástupců. Bližší podrobnosti o organisaci, o působnosti a o jednacím řádu poradního sboru budou vydány ministerstvem financí společně s ministerstvem výživy.

(8) Kancelář poradního sboru bude obstarávati československý monopol lihový.

(1) Peněžité pokuty stanovené v čl. VII, §§ 1 a 2 zák. č. 86/1932 Sb. a pokuty stanovené vůbec na jednoduché důchodkové přestupky tohoto monopolu se zvyšují na dvojnásobek.

(2) Nelze-li monopolní daň, podle níž jest pokutu vyměřiti, ani zjistiti ani odhadnouti, stanoví se pokuta až do 1,000.000.- Kčs podle okolností případu.

(3) Je-li pokuta nedobytná, nastoupí místo ní náhradní trest vězení (uzamčení) od jednoho dne do jednoho roku. Náhradní trest vězení (uzamčení) se stanoví jeden den za 100.- Kčs až 300.- Kčs podle míry provinění a podle výdělečných majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových.

(4) Úřady a soudy rozhodující o trestných činech důchodkových hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

(5) Trestné činy uvedené v § 100, odst. 5, stíhají a trestají se podle předpisů, které platí pro stíhání a trestání trestných činů důchodkových spáchaných proti ustanovení o monopolní dani z produkčního lihu.

(6) Při odsouzení podnikatele případně správce nebo dílovedoucího lihovaru pro monopolní zkrácení může býti vyslovena též ztráta nároku na výrobní oprávnění.

(7) Veškeré látky i výrobky, jichž bylo nebo mělo býti použito při jednání, zakládajícím skutkovou podstatu těžkého důchodkového přestupku, propadají bez náhrady ve prospěch státu.

Ustanovení článku XI, § 51 o věcné příslušnosti finančních úřadů, § 52 o opravných prostředcích a § 53 o součinnosti úřadů a veřejných orgánů platí obdobně také pro daň z cukru, z droždí, z kyseliny octové, z minerálních olejů, z piva, pro dávku ze šumivého vína, daň z umělých jedlých tuků, z uhlí, ze zapalovadel a z elektrických zdrojů záření.

Pokud jde o příslušnost v trestních věcech důchodkových, může učiniti ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení opatření odchylná od dosavadní úpravy.

(1) Nebyly-li splatné daňové částky včas a v plné výši zaplaceny, jsou vykonatelny a budou vymáhány i s příslušenstvím řízením donucovacím.

(2) Přirážka pro zmeškání (poplatek z prodlení) podle ustanovení o přirážce pro zmeškání platných pro přímé daně vybírá se obdobně podle § 7, odst. 2 také u těch nepřímých daní, u nichž není o tom v tomto zákoně výslovného ustanovení.

(1) Platnosti pozbývají všechny předpisy, které se příčí ustanovením tohoto zákona.

(2) Předpisy o dani z masa (zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb., ve znění zákonů ze dne 2. července 1936, č. 199 Sb. a ze dne 8. července 1942, č. 141 Slov. zák. s jejich prováděcími nařízeními) na Slovensku prozatím zůstávají v platnosti se změnami sazeb, jak jsou uvedeny v příloze tvořící podstatnou část tohoto zákona.

Ministr financí se zmocňuje, aby učinil správní opatření k zamezení nesrovnalostí a tvrdostí, které by mohly vzniknouti prováděním tohoto zákona.

Věci, které se týkají nepřímých daní a státních finančních monopolů a které nebyly do dne, kdy tento zákon nabývá účinnosti, právoplatně vyřízeny, budou projednány podle právních předpisů, platných před tímto dnem, úřady a orgány věcně a místně k tomu příslušnými podle tohoto zákona.

Ministr financí se zmocňuje, aby upravil a ve státním jazyce vyhlásil ve Sbírce zákonů a nařízení závazné znění zákonných ustanovení o nepřímých daních, státních finančních monopolech a o trestním právu důchodkovém, jak vyplývá z pozdějších jejich změn a doplňků a z tohoto zákona.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1946 a platí na celém území Československé republiky s těmito výjimkami:

1. ustanovení o dani z masa nabudou účinnosti na Slovensku dnem, který stanoví ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení;

2. ustanovení o dani z uhlí nabudou účinnosti na celém území státu dnem 1. července 1946. Dosavadní předpisy platné pro tuto daň se do toho dne neprovádějí a daň se nevybírá.

Tento zákon provede ministr financí spolu se zúčastněnými ministry.

(1) Daň z masa činí 1.50 Kčs za 1 kg.

(2) Zapravuje-li se daň ze živých zvířat, sráží se u koní polovina, u hovězího a skopového dobytka jedna třetina, u telat a hříbat (do 85 kg živé váhy) jedna pětina a u vepřového dobytka jedna desetina.

(3) Zapravuje-li se daň ze zabitých telat a hříbat do 70 kg mrtvé váhy a ze zabitého skopového dobytka, vesměs v kůži, sráží se jedna desetina.

(4) Z masa připraveného a z masných výrobků činí daň o polovinu více, t. j. 2.25 Kčs za 1 kg.

Daň z masa činí:

Poražení drobného hospodářského zvířectva pro vlastní spotřebu nepodléhají této dani; daň se platí paušálem 30% katastrálního výtěžku obhospodařované polnohospodářské půdy.

Přiloženou osnovou sleduje finanční správa trojí cíl:

1. obnovu československého práva v oboru nepřímých daní včetně státních finančních monopolů a to na celém území republiky,

2. podstatné zjednodušení jak celého systému nepřímých daní, tak i hlavních technických ustanovení jednotlivých daní a

3. zvýšení státních příjmů, které jest nezbytným předpokladem vyrovnaného státního rozpočtu a tím i měnové stability.

Spotřební daně (včetně státních finančních monopolů) náležejí ve všech státech světa k nejdůležitějším zdrojům státních příjmů a to i v dobách zcela normálních, kdy dobrá zaměstnanost výroby, spolu s čilou směnou statků, zaručují vysokou hladinu národního důchodu a dávají tím i dobrý základ pro výnos daní vázaných na důchod a výnos, totiž daní přímých. Tak na příklad roku 1933 - 1934 byla účast nepřímých daní na státních příjmech v některých státech světa:

V době válečné klesá ovšem význam nepřímých daní pro státní pokladnu jednak absolutně pro nedostatek zboží, jednak relativně v poměru k přímým daním, poněvadž výnosy těchto pro inflaci se zvyšují. Mimo to zpravidla nepostačují sazby nepřímých daní sledovati stoupající křivku cen zboží, čímž je relativní snižování výnosu nepřímých daní ještě více urychlováno. Tak činily u nás státní příjmy:

V době poválečné ustává obvykle inflační příliv peněz, podmíněný placením válečných dodávek, čímž se snižuje číselně peněžní národní důchod a tím i výnos přímých daní. Naopak zvýšení výroby na mírovou úroveň zvyšuje reálný důchod poskytnutím většího množství spotřebních statků, které podléhají daním nepřímým, čímž se zvyšuje jejich výnos.

Také pro nejbližší dobu možno čekati zvýšený význam nepřímých daní pro státní příjmy jednak proto, že zamýšlená stabilisace měny není pojmově slučitelnou s inflačním rozmnožováním oběživa prováděným okupanty v době nesvobody, dále pak proto, že nelze ihned očekávati plných příjmů daní výnosových, když téměř veškerý průmysl musí teprve provésti přeměnu na mírovou výrobu, při čemž bude nutno v některých odvětvích počítati ještě s nedostatkem paliva, surovin i pracovních sil, dále pak, ježto valné oblasti státu, jmenovitě země Moravskoslezská a Slovensko, byly přímo postiženy válkou a konečně proto, že poválečná doba přinesla pronikavou změnu i v sociální struktuře našeho národa.

Vyrovnaný státní rozpočet jest nezbytným předpokladem každého spořádaného státu, neboť bez něho není myslitelným ani hospodářský pořádek ani měnová stabilita, které jedině umožňují výrobní i prodejní kalkulaci a normální chod směny statků, hospodářské plánování a tím i národní blahobyt. Obrovské úkoly uvalené v době poválečné na státní pokladnu, vyžadovati budou proto těžké oběti ode všech vrstev obyvatelstva a vzhledem k očekávanému poklesu výnosu daní přímých bude nutno přinésti tyto oběti převážně formou zatížení daněmi nepřímými.

Přiložená osnova jest jen pouhým provisoriem majícím za účel překlenouti údobí, jehož finanční správa nezbytně potřebuje k úplné reorganisaci oboru nepřímých daní od základu a ve všech směrech, tedy jak legislativní úpravy celé materie, tak i správních i výkonných úřadů tuto materii spravujících i správní methody, jíž bude pro administrování těchto daní použito. Tuto definitivní úpravu přiložená osnova již připravuje a proto provádí v přítomném návrhu značné zlepšení celé upravované daňové oblasti ve všech směrech.

Celý navrhovaný daňový systém jest především vybudován s hlediska přísné úspornosti a to jak sledováním zásady "méně daní, ale výnosných", tak i rigorosním přezkoušením a zjednodušením celé struktury i všech kontrolních opatření veškerých daní, jak starých, tak i nově zaváděných, jak co do účelnosti tak i co do nutnosti a konečně i za tím cílem, aby naprosto mohla zaniknouti t. zv. druhá daňová armáda, totiž armáda soukromých sil, pomocí nichž musel podnikatel zdolávati svoje daňové úkoly a aby také počet potřebných finančních sil mohl býti proti stavu z roku 1938 restringován.

Zásada "málo daní, ale výnosných" přispívá beze sporu vydatně k žádoucí úspornosti daňového systému, neboť nadpočet daní zvyšuje i počet daňově kontrolovaných stran, což činí nutným zaměstnávání většího počtu kontrolních sil a úřadů, takže daňová režie státu vzrůstá. Vytčené zásadě vyhovuje osnova tím, že neobnovuje veškeré bývalé československé nepřímé daně platné v roce 1938, nýbrž vypouští z celkového počtu 18 daní - čtyři nepřímé daně. Při vylučování daní rozhodovaly ovšem nejen důvody úspornosti, nýbrž i hlediska sociální a hospodářská. Tak zrušena daň z limonád, sodových a minerálních vod nejenom z důvodů úsporných, nýbrž i z důvodů sociálních, daň z vodní síly též z důvodů národohospodářských, daň z přípravků ke kypření těsta též pro relativně vysoké zatěžování poplatníka lepením berních známek a potravní daň na čáře zrušena jak pro zaostalost celého systému, tak i pro vysokou režii. Mimo to prozatím, t. j. až do vyjasnění hospodářských poměrů, nebude vybírána daň z motorových vozidel a daň z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly.

Daň z lihu přeměňuje se na státní finanční monopol a nově se zavádí daň z cigaretového papíru jakožto aspoň částečné zdanění tabáků doma vypěstovaných a unikajících proto z monopolního hospodaření státu. Z daní s nižším výnosem podržuje osnova jen takové, jichž buď potřebuje jako ochrany proti přesunu spotřeby (daň z kyseliny octové, cukru škrobového a umělých sladidel), nebo ježto výroba dotyčných daňových předmětů jest prováděna toliko v několika málo podnicích (šumivé víno, výbušniny), takže vybírání daně je jednoduché a není spojeno téměř se žádnou režií.

Navrhovaný systém nepřímých daní sestává z daní:

daň z cukru,

daň z droždí,

daň z kyseliny octové,

daň z minerálních olejů,

daň z piva,

daň ze šumivého vína,

daň z umělých jedlých tuků,

daň z uhlí,

daň ze zapalovadel,

daň z elektrických zdrojů záření,

daň z masa,

daň z vína, moštu a ovocných šťáv,

daň z cigaretového papíru;

z monopolů:

monopol tabákový,

monopol solný,

monopol výbušnin,

monopol umělých sladidel,

monopol lihový,

tedy úhrnem z třinácti daní a pěti monopolů oproti dřívějšímu stavu, který sestával z osmnácti daní a čtyř monopolů.

Také druhou zásadu úspornosti, totiž zjednodušení všech nepřímých daní v jejich celkové struktuře i v pomocných prostředcích provádí osnova rigorosně a to jmenovitě u těch daní; které byly dosud spojeny s tou nejvyšší režií, totiž u daně z vína a z masa. Tyto daně staví osnova na zcela novou základnu, snižujíc tím zcela pronikavě počet kontrolovaných daňových stran, takže dociluje značného snížení daňové režie snížením počtu potřebných dozorčích orgánů a snížením práce jak jejich, tak i poplatníků. Také u ostatních daní provádí se pronikavé zjednodušení po stránce daňově technické, ruší se předpisy o továrním ohrazení, o berních známkách, odstraňují se úřední intervence při zdaněném a částečně i nezdaněném vyklizování daňových předmětů, zavádí se všeobecně odsun daňových plateb o více než jeden měsíc za současného zrušení daňových úvěrů, zatěžujících dosud značně jak poplatníky tak i finanční úřady skládáním jistot, jejich evidencí i uvolňováním, vystavováním daňových směnek a manipulací s nimi, placením provisí ručícím peněžním ústavům atd.; zavádí se jednotné placení nepřímých daní na účet úřadů I. stolice, čímž bude nejúčelněji čeleno daňovým nedoplatkům a budou podstatně zjednodušeny a normalisovány daňové záznamy stran. U daňových záznamů vedených úřady bude zjednodušení a normalisování nařízeno cestou interní.

Na zásadu přísné úspornosti nezapomnělo ministerstvo financí ani ve své interní organisaci centrální správy nepřímých daní, kde byly zrušeny hlavně ministerské censurní účtárny pro nepřímé daně, zaměstnávající dříve značný počet účetních sil a kontrolní i správní služba se současně usilovně přebudovávají podle zásad moderní pružné správní methody inspekční, osvědčivší se plně již ve finanční službě čelných světových států.

Leč ani sociální stránku nepřímých daní neponechala osnova bez povšimnutí, neboť celý navrhovaný daňový systém jest vybudován převážně na zdanění potřeby zbytné, t. j. na zdanění tabáku, cigaretového papíru, lihu, piva a vína. Výnos těchto daní odhaduje osnova na 6.789,527.500 Kčs, t. j. 69.873% úhrnného výnosu daní nepřímých a finančních monopolů (9.716,947.500.-Kčs). Přezkoušení daňového zatížení poplatníků navrhovanými daněmi bylo ministerstvem financí provedeno velmi pečlivě a přehledné výsledky tohoto zkoumání jsou uloženy v dílu V. této důvodové zprávy. Rovněž při zrušování daní z limonád, sodových a minerálních vod, bylo hledisko sociální rozhodujícím.

S hlediska národohospodářského provedeno zhodnocení navrženého systému v dílu IV. této důvodové zprávy.

Navrhovaným zjednodušením dosavadního daňového systému připravuje se vytvoření jednotného zákona, upravujícího celé nepřímé zdanění podle zásad moderních správních method. Touto konečnou normou budou pak získány předpoklady též pro konečnou organisaci finančních úřadů, neboť napřed musí býti úkoly všech finančních úřadů přesně známy a normami vytýčeny a pak teprve bude možno připraviti jejich definitivní strukturu.

Přes to, že rozpočtové práce nejsou ještě zdaleka ukončeny, odhaduje finanční správa podle dnešního stavu rozpočtové nároky resortů pro příští rok 1946 částkou 30 - 40 miliard Kčs. Tyto výdaje měly by býti, pokud možno, kryty řádnými státními příjmy, tedy z výnosů daní přímých, nepřímých, poplatků, daně z obratu, cel a ze zisků státních podniků nemonopolních.

U daní přímých nutno pro budoucnost počítati se silným poklesem výnosu a to z důvodů, které již byly předeslány.

Stejně tomu bude u poplatků, poněvadž reorganisace našeho národního hospodářství není dosud skončena.

U daně z obratu lze očekávati při navržené 3% sazbě, při alespoň 70%ní výrobnosti a při zachování počtu dosavadních obratů a cen, mírné zvýšení.

U cel nedovoluje hospodářská situace stanovení všech celních sazeb v předválečné výši, nýbrž u předmětů výživy, u polotovarů a tam, kde domácí výroba zdaleka nestačí ke krytí potřeby, lze jen podle pokroků konsolidace hospodářských poměrů postupně obnovovati cla, takže výnos cel se nebude v roce 1946 zdaleka rovnati výnosu předválečnému.

Státní podniky s výjimkou státních finančních monopolů neposkytnou v roce 1946 pravděpodobně vůbec žádného zisku.

Z toho všeho je patrno, že řádná úhrada státního rozpočtu, jak již dříve byla zdůrazněno, musí býti hledána v prvé řadě v oboru nepřímého zdanění.

Po celou dobu nesvobody bylo naše národní hospodářství jen předmětem soustavného vykořisťování se strany okupantů, kteří, aby docilovali nejnižších cen dodávaných statků a nejnižších mezd, stanovili prodejní ceny hluboko pod výrobní náklady, takže veškerá naše výroba žila ze své podstaty. Nezbytná potřeba postaviti výrobu na trvale zdravý základ vynucuje si nyní zvýšení prodejních cen alespoň na tu výši, aby byly kryty výrobní náklady. Toto zvýšení bylo již provedeno tak, že se ceny zvýšily oproti roku 1938 asi na 300%.

Vzhledem k tomu bylo by odůvodněné, aby též specifické daňové sazby byly zvýšeny stejnou měrou jako ceny, t. j. trojnásobně, avšak se zřetelem k tomu, že finanční situace obnoveného státu jest po válce daleko těžší než byla situace našeho státu 1938, bude nutno, aby daňové sazby byly po případě zvýšeny i nad tuto mez.

Osnova navrhuje proto tyto daňové sazby: