Ustanovení čl. XI, § 47, odst. 2 a 3 tohoto zákona platí pro daň z vína obdobně.

(1) Držitel tuzemské vinice jest povinen ohlásiti ji dvojmo místně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu, a to nejpozději do 4 týdnů ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti. Také ten, kdo za platnosti tohoto zákona vinice nově zakládá, jest povinen to ohlásiti stejným způsobem v roce založení. I každá podstatná změna v ohlášeném stavu musí se podobně bez průtahu oznámiti.

(2) Každý pěstitel vína musí hlásiti každoročně do 14 dnů po ukončení vinné sklizně množství vinných hroznů, jakož i způsob, jak bylo nebo bude hroznů použito a má-li se tak státi k výrobě moštu, přesně označiti místo, kde se bude mošt vyráběti nebo kde byl vyroben.

(3) Bližší ustanovení o způsobu, obsahu i formě ohlášek uvedených v tomto paragrafu stanoví finanční úřad II. stolice vyhláškami v obcích, kde se víno ve větším rozsahu pěstuje.

(1) Výrobci, kteří hodlají po živnostensku vyráběti nápoje podrobené dani podle tohoto zákona, jsou povinni předem ohlásiti písemně trojmo příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu svůj podnik a v ohlášce vyznačiti místnosti výrobní, skladní i prodejní; také každou pozdější podstatnou změnu v ohlášeném stavu jest třeba stejným způsobem neprodleně oznámiti.

(2) Ti, jež postihuje povinnost podle předchozího odstavce, musí označiti ohlašovaný podnik před zahájením jeho provozu - u podniků již provozovaných do 14 dnů po počátku účinnosti tohoto zákona - zvenčí zřetelně nápisem obsahujícím jméno (firmu) podnikatelovo a druh podniku.

(1) Každý výrobce nápojů podléhajících dani jest povinen ohlašovati příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu:

a) nejpozději před zahájením výroby den, kdy výroba započne a kdy pravděpodobně skončí, množství surovin určených k zpracování a přibližné množství šťáv nebo nápojů, které budou získány;

b) nejpozději do dvou dnů po ukončení výroby skutečně zpracované množství surovin a druh i množství vyrobených nápojů.

(2) Ohlášení podle odstavce 1 budiž učiněno dvojmo; jedno vyhotovení bude straně potvrzené vráceno.

(3) Povinnosti podle odstavce 1 podléhá i výrobce podle § 63, odst. 1, č. 1, písm. a) a b).

(1) Výrobce jest povinen vésti o výrobě (příjmu), jakož i o odbytu (vydání) nápojů podrobených této dani záznamy a jest povinen vydati každému odběrateli nápojů stvrzenku.

(2) Odběratel nápojů z výrobního podniku jest povinen žádati od výrobce aby mu vydal stvrzenku podle předcházejícího odstavce; neobdrží-li ji, jest povinen ohlásiti to neprodleně důchodkovému kontrolnímu úřadu.

(3) Způsob ohlašování podniků a výroby, jakož i obsah daňových záznamů a stvrzenek upraví vládní nařízení.

(1) Ustanovení čl. XI, § 50, odst. 1 až 3 o úředním dozoru, § 51 o věcné příslušnosti finančních úřadů, § 52 o opravných prostředcích a § 53 o součinnosti úřadů a veřejných orgánů platí pro tuto daň obdobně.

(2) Ustanovení o úředním dozoru platí také pro ty, kdož nápoje podrobené dani vyrábějí pro vlastní spotřebu neb k jakémukoliv jinému odbytu.

(3) Okresní finanční ředitelství jest oprávněno naříditi podnikům, které po živnostensku vyrábějí nápoje podléhající dani z vína, aby je ukládaly jen v nádobách úředně přeměřených.

(4) Okresní finanční ředitelství jest oprávněno, má-li důvodnou domněnku, že opatření podle předcházejících ustanovení nepostačují k zajištění daně, dáti výrobce pod zostřený úřední dozor. Zostřený úřední dozor záleží v tom, že se výrobci uloží, aby hlásil množství a způsob uložení vyrobených nápojů podrobených dani, jakož i předem každé jejich vypravení z podniku a aby konal podrobné zápisy o jejich výrobě, příjmu a vydání. Kromě toho může finanční úřad žádati, aby byla složena jistota za daň.

(5) Okresní finanční ředitelství může, uzná-li to vhodným, zaříditi stálý úřední dozor na svůj náklad. Byl-li výrobce pro zkrácení daně trestán, může okresní finanční ředitelství naříditi na dobu nutné potřeby stálý úřední dozor na jeho náklad.

(6) Místní pří slušnost finančních úřadů se řídí místem výrobny.

(1) V podnicích podléhajících této dani provádějí dozorčí úřady podle potřeby zjišťování zásob.

(2) Podrobnosti o zjišťování zásob o přípustných výtratách, o zdaňování schodků a o projednání přebytků stanoví vládní nařízení.

(1) Předměty podrobené dani, které jsou uloženy jinde než v místnostech ohlášených podle § 68 nebo jejichž zdanění se řádně neprokáže, může u osob, uvedených v § 58, finanční úřad prohlásiti za propadlé bez ohledu na to, komu patří a zdali se proti určité osobě zavede důchodkové trestní řízení nebo ne.

(2) Orgány pověřené důchodkovým dozorem jsou v tomto případě oprávněny postarati se na útraty dotčených osob o bezpečné uschování takových předmětů až do rozhodnutí příslušného finančního úřadu.

(1) Zásoby nápojů uvedených v § 56, č. 1 uložené kdekoliv v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, a zásoby nápojů uvedených v § 56, č. 2 a 3 uložené mimo výrobní podniky, podléhají dodatečnému zdanění, převyšuje-li jejich množství v jednotlivém případě 40 litrů a není-li osvobozeno od daně podle § 63 nebo nebylo-li již zdaněno. Ze zásob, které podléhají dodatečnému zdanění, nepodléhá dani 40 litrů.

(2) Kdo má v den počátku účinnosti tohoto zákona zdanitelné nápoje, musí nejpozději do 14 dnů podati u příslušného důchodkového kontrolního úřadu dvojmo ohlášku s těmito údaji: jméno, bydliště, množství uskladněných nápojů podléhajících dani odděleně podle jednotlivých druhů a příslušnou částku daně. Jeden potvrzený stejnopis ohlášení se vrátí.

(3) Daň je povinen zaplatiti ten, u něhož jsou nápoje uloženy, případně u zásilek jejich příjemce, a to zároveň s podáním ohlášky. Okresní finanční ředitelství může povoliti na žádost odklad placení daně nebo může svoliti, aby daň byla zaplacena ve splátkách, nejdéle však do tří měsíců po dni, kdy tento zákon nabývá účinnosti. Pokud pochází zásoba ze sklizně roku 1945, platí pro její zdanění ustanovení § 61, odst. 1, písm. a).

(4) Daň budiž zaplacena šekovým vplatním lístkem poštovní spořitelny v zemích České a Moravskoslezské na účet příslušného zemského finančního ředitelství, na Slovensku na účet pověřenectva pro finance.

(1) Kdo použije předmětu osvobozeného od daně k jinému než povolenému účelu, dopouští se těžkého důchodkového přestupku a trestá se pokutou ve výši čtyř- až osminásobku daně připadajícího na předmět trestného činu.

(2) Jinak platí o stíhání a trestání trestných činů důchodkových obdobná ustanovení čl. XI, § 54 tohoto zákona.

Nově se zavádí:

Dani z cigaretového papíru podléhá cigaretový papír, který je buď již upraven na cigaretové obaly (dutinky, lístky) nebo je za cigaretový papír označován nebo papír, o němž lze z okolností důvodně souditi, že jest za cigaretový papír určen (dále jen cigaretový papír).

(1) Daň činí za 1.000 cigaretových lístků či dutinek 10 Kčs. Zároveň s daní se vybírá přirážka ve prospěch státu ve výši 50% z maloprodejní ceny. Ministr financí může pro tuto přirážku stanoviti vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení pevné sazby podle průměrných cen.

(2) Nelze-li určiti, kolik cigaretových obalů bude možno vyrobiti z cigaretového papíru, pokládá se vždy 28 cm² za jeden obal.

Daň je povinen platiti:

1. při tuzemské výrobě, kdo cigaretový papír vyrábí pro další prodej nebo odbyt;

2. při dovozu z ciziny poplatník celní pohledávky (§ 8 celního zákona č. 114/1927 Sb.).

(1) Daňová povinnost vzniká vyrobením cigaretového papíru.

(2) O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru.

(3) Ministr financí může naříditi a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásiti placení daně daňovými známkami.

Při dovozu tvoří daň součást celní pohledávky, o níž platí předpisy celního zákona (zák. č: 114/1927 Sb.).

Za podmínek stanovených ministerstvem financí je osvobozen od daně cigaretový papír, který

1. bude přepraven z papírny do výrobny cigaretového papíru nebo cigaretových obalů, nebo bude přepraven z jedné výrobny cigaretových obalů do druhé,

2. bude odebrán státní tabákovou režií, aby se ho použilo k výrobě cigaret,

3. bude vyvezen do celní ciziny.

Ustanovení čl. XI, § 47, odst. 2 a 3 tohoto zákona platí zde obdobně.

(1) Nebyla-li daň zaplacena v plné výši a včas, jest zaplatiti z úhrnného daňového dluhu bez újmy případného zavedení důchodkového trestního řízení přirážku pro zmeškání (poplatek z prodlení) obdobně podle ustanovení o přirážce pro zmeškání platných pro přímé daně.

(2) O promlčení a vymáhání daně platí obdobně předpisy pro přímé daně.

(3) Při dovozu platí obdobně ustanovení §§ 98, 102 a 104 celního zákona.

(1) Kdo v tuzemsku vyrábí cigaretový papír nebo cigaretové obaly, musí to ohlásiti nejpozději do 14 dnů po dni, kdy tento zákon nabývá účinnosti, místně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu a v ohlášce vyznačiti místnosti výrobní, prodejní a skladní. Také každou podstatnou změnu v ohlášeném stavu musí úřadu bez průtahu oznámiti. Kdo hodlá založiti takovou výrobu, musí to ohlásiti nejméně 14 dní předem.

(2) Ten, koho stíhá povinnost podle předchozího odstavce, musí dáti ohlašovaný podnik před zahájením jeho provozu - u podniků již provozovaných do 14 dnů po počátku účinnosti tohoto zákona - zvenčí zřetelně označiti nápisem obsahujícím jméno (firmu) podnikatelovu a druh podniku.

(3) Podrobnosti o ohlašování a označování podniků stanoví ministerstvo financí.

(1) Výrobce cigaretového papíru nebo cigaretových dutinek a lístků je povinen vésti o výrobě (příjmu), o odbytu (vydání) a o zdanění záznamy a je povinen vydati každému odběrateli cigaretového papíru stvrzenku o jeho zdanění.

(2) Odběratel cigaretového papíru z výrobny je povinen žádati od výrobce, aby mu vydal daňovou stvrzenku; neobdrží-li ji, je povinen ohlásiti to neprodleně důchodkovému kontrolnímu úřadu.

(3) Podrobné předpisy o těchto záznamech a o daňových stvrzenkách vydá ministerstvo financí.

(1) Ustanovení čl. XI, § 50, odst. 1 až 3 o úředním dozoru, § 51 o věcné příslušnosti finančních úřadů, § 52 a opravných prostředcích a § 53 o součinnosti úřadů a veřejných orgánů platí pro tuto daň obdobně.

(2) Podnikatel nebo správce podniku a v jejich nepřítomnosti jejich zástupce jest povinen při úředním jednání konati na požádání sám nebo svými zaměstnanci pomocné práce.

(3) Ustanovení čl. XII, § 71, odst. 4 o zostřeném dozoru a odst. 5 o stálém dozoru platí rovněž obdobně.

(4) Místní příslušnost finančních úřadů se řídí místem výrobny.

Ustanovení čl. XII, § 72 tohoto zákona platí obdobně.

Ustanovení čl. XII, § 73 tohoto zákona se použije pro tuto daň obdobně.

(1) Platí-li se daň z cigaretového papíru připevněním daňových známek, dopouští se - nejde-li o zkrácení daně - těžkého důchodkového přestupku a trestá se pokutou ve výši čtyř- až osminásobku daně připadající na předmět trestného činu, ten, kdo cigaretový papír opatří padělanou nebo již jednou použitou daňovou známkou nebo cigaretového papíru, který měl býti opatřen daňovou známkou, bez berní známky nabývá, uschovává, nabízí nebo prodává.

(2) Jinak platí, o stíhání a trestání trestných činů důchodkových obdobně trestní u stanovení čl. XI, § 54 tohoto zákona.

Nevybírají se až na další tyto daně:

Předpisy o dani z motorových vozidel a o dani z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly (hlava VIII zákona ze dne 12. dubna 1935, č. 77 Sb.).

Zrušují se tyto daně:

1. Daň z limonád, minerálních a sodových vod (zákon ze dne 21. prosince 1937, č. 248 Sb.);

2. potravní daň na čáře (zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 264 Sb.);

3. daň z přípravků ke kypření těsta (zákon ze dne 12. února 1936, č. 40 Sb.);

4. daň z vodní síly (zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 338 Sb.).

Beze změny platí:

Monopol výbušných látek (zákon ze dne 15. července 1919, č. 414 Sb.) zůstává v platnosti beze změny.

V monopolních předpisech uvedených v tomto oddílu se provádějí tyto změny:

Předpisy o solném monopolu se mění a doplňují takto:

§ 7, odst. 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 326 Sb. zní:

"Licenční poplatek při dovozu z celní ciziny činí při kuchyňské soli

za 100 kg váhy, která je základem vyclení. Za sůl kamennou se považuje sůl získaná hornicky (též rozemletá), za sůl vařenou sůl získaná ze solných jezer, pramenů, solanek a pod. a za sůl přepychovou jemná a velmi čistá sůl kuchyňská, jakýmkoliv způsobem získaná, která se dováží v sáčcích, kartonech, plechovkách, lahvích a v podobném malém balení o váze nejvýše 5 kg, zpravidla pod různými názvy a s rozmanitým označením."

Ustanovení § 1 dekretu presidenta republiky o opatření v řízení vyživovacího hospodářství ze dne 27. října 1945, č. 118 Sb. zůstávají nedotčena.

Předpisy o monopolu tabákovém platí s touto změnou:

§ 1 zákona ze dne 29. ledna 1920, č. 74 Sb. bude zníti:

"Při dovozu tabáku a tabákových výrobků z celní ciziny jest zapraviti kromě cla licenční poplatek, který se stanoví za doutníky, cigarety a jiné tabákové výrobky a suroviny, částkou 1.200 Kčs za 1 kg váhy, která jest základem vyclení."

Monopol umělých sladidel (zákon ze dne 21. prosince 1937, č. 270 Sb. s prováděcím nařízením) zůstává v platnosti s tímto doplňkem:

Ustanovení § 1 dekretu presidenta republiky o opatření v řízení vyživovacího hospodářství ze dne 27. října 1945, č. 118 Sb. zůstávají nedotčena.

Nově se zavádí:

(1) Lihem, který jest podle čl. VI, § 5 zákona ze dne 7. června 1932, č. 86 Sb., pod závěrou, hospodaří na účet státu československý monopol lihový.

(2) Vrchní vedení československého monopolu lihového vykonávají ministerstvo financí a ministerstvo výživy za účasti správního sboru.

(3) Správu československého monopolu lihového provádí ústřední ředitelství československého monopolu lihového se sídlem v Praze. Ústřednímu ředitelství podléhají prodejny československého monopolu lihového, provádějící podle jeho pokynů obchodní činnost monopolní.

(4) Ve své činnosti řídí se československý monopol lihový obchodními zásadami. Veškeré osobní a věcné výdaje spojené s prováděním hospodaření lihem kryje československý monopol lihový ze svých příjmů. Jeho přebytky se odvádějí do státní pokladny.

(5) V čele ústředního ředitelství československého monopolu lihového stojí ústřední ředitel, kterého jmenuje vláda ke společnému návrhu ministra financí a ministra výživy. Ústřední ředitel zastupuje úřad navenek při všech jeho právních jednáních se soudy i úřady. Ústřednímu ředitelství jest přidělen potřebný počet zaměstnanců, kteří jsou ve věcech služebních podřízeni ministerstvu financí.

(6) Proti rozhodnutím nebo opatřením československého monopolu lihového, pokud nespadají v jeho činnost obchodní, přísluší tomu, proti němuž svědčí, právo odvolání k ministerstvu financí, které rozhoduje v dohodě s ministerstvem výživy. Odvolání, jež nemá účinku odkládacího, jest podati do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí nebo opatření u ústředního ředitelství československého monopolu lihového.

(7) Bližší předpisy o organisaci československého monopolu lihového a jeho jednací řád vydá ministr financí společně s ministrem výživy.

(1) Na československý monopol lihový přenášejí se veškerá práva, vyhrazená čl. VI zák. č. 86/1932 Sb. vládě, ministru nebo ministerstvu financí. Československému monopolu lihovému vyhražuje se dále též výlučné právo dovozu i vývozu lihu, jakož i výlučné právo vyráběti líh ze surovin, z nichž líh nebyl na území Československé republiky po živnostensku vyráběn roku 1938 nebo dříve. Výkonem práv zmíněných v předcházející větě může československý monopol lihový pověřiti i osoby třetí a upravovati pak vhodným způsobem výrobu, dodávku, cenu nebo upotřebení lihu, bera při tom zřetel též na nabyté právo nebo na pokrok při výrobě a zužitkování lihu sulfitového.

(2) Československý monopol lihový jest oprávněn určovati, vzhledem k situaci výrobní a odbytové, v jakém množství, k jakým účelům a komu má býti líh dodáván. Přísluší mu též právo kontrolovati s hlediska ochrany státních příjmů pohyb lihovarských surovin, výrobu, čištění, uskladňování, vyskladňování i zpracování lihu a obchod s ním, jakož i obchod s lihovými výrobky, zvláště s lihovinami a octem a to buď vlastními orgány nebo orgány finanční správy pověřenými správou nepřímých daní.

(3) Zřizování, rekonstrukce a jakékoliv vlastnické převody lihovarských podniků, t. j. lihovarů, rafinerií lihu, deshydračních stanic a svobodných (monopolních) skladišť lihu - dále jen lihovarské podniky - nebo změny v osobách jejich podnikatelů jsou přípustny po slyšení československého monopolu lihového.

(4) Vlastníci případně podnikatelé lihovarských podniků jsou povinni vyhověti bez odkladu všem příkazům daným československým monopolem lihovým v mezích jeho oprávnění.

Ve výrobním období 1945/1946, t. j. v době od 1. října 1945 do 30. září 1946 zůstávají v lihovarech v platnosti výrobní oprávnění stanovená pro období 1944/1945, pokud československý monopol lihový nepovolí úchylky.

(1) Monopolní dani z lihu podléhá:

1. veškerý líh vyráběný v konsumních lihovarech, který nebyl řádně odevzdán československému monopolu lihovému, ač mu odevzdám býti měl, anebo který byl z jeho disposic neprávem odňat; na přípustné výrobní, dopravní i skladní výtraty jest při tom bráti zřetel;

2. veškerý líh vyráběný v produkčních lihovarech;

3. veškerý líh a lihové výrobky, dovezené z celní ciziny jinak než československým monopolem lihovým.

(2) Sazba monopolní daně z lihu rovná se:

1. u lihu vůbec a u výrobků, na něž československý monopol lihový dodává líh za plnou cenu, výši rozdílu mezi průměrem přejímacích cen lihu melasového a bramborového, za něž československý monopol lihový přejímá líh od výrobců, a plnou cenu prodejní;

2. u výrobků, na něž československý monopol lihový dodává líh za snížené ceny, výši rozdílu mezi průměrem přejímacích cen lihu melasového a bramborového, za které československý monopol lihový přejímá líh od výrobců, a příslušnou sníženou prodejní cenu.

(3) Číselnou výši monopolní daně z lihu vyhlašuje ministr financí ve sbírce zákonů a nařízení.

(4) Ministr financí se zmocňuje, aby sazbu monopolní daně z produkčního lihu snížil nejvýše však o 15%.

(5) Bylo-li v produkčním lihovaru vyrobeno padle úředního zjištění množství alkoholu větší o více než 20% nežli bylo k výrobě ohlášeno a zdaněno, stihá se tato úchylka jako těžký důchodkový přestupek, a mimo to může býti požadován úrok ve výši stanovené ministrem financí, a to z té částky monopolní, daně, která připadá na zjištěný rozdíl a na dobu od splatnosti daně až do dne, kdy byla daň zaplacena. Při opakování může se přijímání dalších opovědí poplatné výroby lihu činit závislým na složení přiměřené jistoty.

(6) Ministr financí může zatížiti monopolní daní z lihu také líh, který v lihovinách nahrazuje ten líh, z něhož by jinak byla monopolní daň podle odstavce 1, č. 2 nebo 8 zaplacena, anebo nahrazuje líh československým monopolem lihovým k účelům pitným řádně uvolněný.