Jak z přehledu patrno, nedosahuje navrhovaná daňová sazba ani trojnásobku u daně z cukru, umělého másla a zápalek a dosahuje právě jen uvedené meze u daně z droždí, kyseliny octové, šumivého vína, jedlých mastných olejů, zapalovačů a zdrojů záření; u minerálních olejů a to u benzinu, petroleje a mazacích olejů jest daňové zatížení jenom nepatrně zaokrouhlena směrem vzhůru nad zmíněný limit, u benzolu a plynových olejů, jež jsou převážně tuzemského původu, jest pak zatížení poněkud nižší.

Zdanění vyšší než 300% jest navrženo toliko u masa, piva, umělého sádla a vína a to z těchto důvodů:

Maso bylo v roce 1938 zatíženo jen daní neobyčejně nízkou, která sazbou 20 hal. z 1 kg činila jen 1.60% prodejní ceny u masa hovězího, 1.52% u masa vepřového a 1.82% u sádla, ač na př. daň z cukru činila 30.67%, daň z droždí 44.44%, z prodejní ceny; předpokládáme-li, že se cena masa v průměru ustálí na 50 Kčs za 1 kg, dosáhne tak navržená sazba kvoty jen 3% z prodejní ceny, takže ani potom nebude lze mluviti o přílišném daňovém zatížení.

U daně z piva nenavrhuje osnova oproti stavu dnešnímu vůbec žádného zvýšení, podržujíc daňovou sazbu placenou konsumenty po dobu nesvobody okupantům. Přihlížíme-li k tomu, že spolu se svobodou dostalo se všem pracujícím podstatného zvýšení příjmů a že již při nižších bývalých příjmech nesli totéž daňové zatížení plynoucí nepříteli, aniž se zříkali konsumu piva, jest jistě plně oprávněno očekávati .finanční správy, že nezměněné zatížení konsumu piva nenarazí na obtíže u konsumentů nyní, kdy budou přinášeti tuto obět' svému vlastnímu státu a kdy i kvalita piva bude podstatně zlepšena.

Umělé sádlo bylo v roce 1938 zdaněno velmi nízko. Daňová sazba byla nyní zavedena jen pro úplnost, neboť umělé sádlo se nyní nevyrábí. Konsum nebude tedy touto sazbou prakticky zatížen.

U daně z vína, zvýšena jest daňová sazba na více než třikrát vzhledem k tomu, že i prodejní cena vína stoupla nad tento trojnásobek a to daleko více, nežli navrhované daňové zatížení.

Při navrhovaných sazbách bude pravděpodobný výnos nepřímých daní včetně státních finančních monopolů tento:

Viz tabulku.

*) Od 1. července 1946.

Vzhledem k tomu, že preliminované nároky resortů dosahují 30 - 40 miliard Kčs, jest jisto, že zůstane i přes zvýšení spotřebních daní tu značná částka, pro kterou bude musiti hledati finanční správa ještě dodatečné krytí.

Spotřební daň vkládá se do výrobního nákladu, tvoří jeho pevnou, nepružnou složku, která musí býti konsumentem v ceně zaplacena, takže se jí zvyšuje prodejní cena tovaru postiženého daní. Za normálních poměrů, kdy jest alespoň do jisté míry udržována rovnováha mezi nominelní hodnotou peněžního oběživa na straně jedné a hodnotou obíhajících statků na straně druhé, odpovídá každé ceně určitá spotřeba a tudíž i odbyt, jemuž se výroba musí přizpůsobiti. Za těchto normálních poměrů brzdí tedy nutně každé zvýšení ceny odbyt a proto i výrobu. Při nedostatku zboží a přebytku peněz ustupuje sice tato skutečnost do pozadí, ale nyní, když finanční správa usiluje na straně jedné o zavedení normálních poměrů měnových odčerpáváním přebytečného oběživa a na straně druhé se snaží všemi prostředky o zvýšení výroby a rozmnožením zásob spotřebních statků dodat ponechanému peněžnímu kapitálu potřebnou reálnou náplň, jest nutné, otázkou věcné únosnosti spotřebních daní se zabývati.

Pohyb cenové hladiny není však ještě u některých spotřebních statků ukončen a proto finanční správa nemůže vyčísliti navrhované daňové zatížení přesným poměrem k těmto definitivním cenám. Berou se proto pro výpočet věcného zatížení v níže uvedeném přehledu za základ jen ceny fiktivní, vypočítané tak, že se k nynějším prodejním cenám připočítává jenom navržené zvýšení daňového zatížení. Při tom však jest naprosto jisté, že skutečné prodejní ceny budou vzhledem k dosavadním ztrátovým cenám a vzhledem k tomu, že i většina mezd a platů má tendenci ještě stoupající, podstatně vyšší a že proto navržené daňové zatížení bude relativně vzhledem k cenám podstatně nižší než v následujícím přehledu se uvádí.

Zatížení spotřebních předmětů činí v roce 1938, 1944 a podle osnovy:

Viz tabulku.

Hledíc k všeobecnému zvýšení cen hlavních spotřebních statků na 300% oproti cenám z roku 1938 a k navrhovanému zvýšení daňových sazeb v mezích téhož násobku, lze všeobecně říci, že se nové daňové zatížení ve svém poměru k cenám oproti roku 1938 vůbec nemění.

Úhrnné zatížení 5 členné rodiny dělnické v Praze, sestávající podle šetření SÚS z muže, ženy a 3 dítek, provedeného methodou representativní (synové 13 a 9 let, dcera 11 let) činilo u jednotlivých spotřebních daní v roce 1938:

Úhrnné zatížení 5 členné rodiny nepřímými daněmi včetně finančních monopolů činilo tedy v roce 1938 Kč 879.26 a v procentech důchodu 5.0799%.

Zatížení téže rodiny v pátém přídělovém období od 1. 9. 1945 do 14. 10. 1945 podle sazeb nyní platných, t. j. říšských sazeb jakož i zatížení podle sazeb v přiložené osnově navrhovaných jest patrno z přehledu obsaženého na další straně této důvodové zprávy:

Viz tabulku strana.

Zvýšené zatížení rodinného důchodu z 5.08% na 6.25% patrné z přehledu jest ve značné části jen zdánlivé, neboť v přehledu jest již počítáno se zvýšenými daňovými sazbami, avšak s nynějšími, tedy ještě nestabilisovanými, důchody. Poněvadž však se zvyšováním cen spotřebních statků byly zvýšeny též mzdy a platy, jmenovitě u vrstev sociálně slabších, bude u zvýšených důchodů zatížení spotřebními daněmi relativně, t, j. k důchodu nižší, nežli se v přehledu uvádí. Osnova nabude asi účinnosti nejdříve k 1. lednu 1946, kdy možno již čekati s určitostí ukončení tvorby cen a mezd, takže celkové zvýšení daňového zatížení bude nižší oproti skutečnému stavu, nežli jest v tabulce uvedeno.

Pro srovnání jest uvedeno v dalším zatížení téže rodiny navrhovanými spotřebními daněmi a jinými konkurenčními dávkami v téže době:

Poznámky k tabulce:

¹) Při ceně lihu 125 Kčs za 1 hl se počítá jako daň 102.50 Kčs. Pro 40%ní rum činí zatížení 102.60 Kčs X 40 = 41.00 Kčs za jeden litr.

²) Na jeden kus pečiva o váze 50 g se spotřebuje 1 gram droždí. Předpokládáno, že se vybere všechno pečivo.

³) Spotřeba na hlavu asi 0.1 litru, 5 členná rodina 0.5 litru. 1% kyseliny v litru je zatíženo 0.18 Kčs, 4% = 0.72 Kčs a 0.5 litru 0.36 Kčs.

Tabulka zahrnuje pouze jedno zásobovací období z toho důvodu, že dávky potravinové se často mění od období k období, takže je nemožno odhadovati příděly na celý rok. Potraviny této rodině jsou přidělovány na 2 lístky pro dospělé nad 20 let, 2 přídavkové lístky P 3 a 3 lístky pro mladistvé od 6 - 20 let. Celkový příjem odpovídající dani ze mzdy 16.- Kčs týdně (Cenové zprávy SÚS č. 7) a daňovou skupinu IV., při slevě na 3 osoby činí 582 Kčs týdně, t. j. 30.264 Kčs ročně, a zásobovací období (: 13) = 2.328 Kčs.

Daňový předmět se přesněji vymezuje. Tovární ohražení cukrovarů a připevňování úředních uzavíracích známek jako průkaz o zdanění se pro nepraktičnost zrušuje. Za účelem přesnější kontroly zavádí se povinnost vedení záznamu a výrobě cukru. Řízení při vyskladňování surového cukru za účelem jeho odeslání do rafinerie se zjednodušuje a zároveň se ruší též předepsané úřední intervence při zdaněném vyskladňování cukru. Daňové platby se odsunují bez zvláštního povolení o více než jeden měsíc. Zrušují se ustanovení o daňových úvěrech a zavádí se placení daně službou poštovní spořitelny na účet finančního úřadu I. stolice.

Předpisy o dani z droždí se mění tím, že se sazba daně zvyšuje na trojnásobek a že se zavádí - jako u všech ostatních nepřímých daní - placení daně u okresního finančního ředitelství (dosud u berního úřadu).

Daňové sazby byly zvýšeny na trojnásabek, což je podmíněno všeobecnou valorisací cen. Odloučením Podkarpatské Ukrajiny odpadly tři továrny na chemickou kyselinu octovou, které představovaly 89% výroby celé bývalé Československé republiky. Proto bylo též třeba změniti dosavadní, zákonem stanovený poměr kyseliny kvasné ke konsumní kyselině chemické. Vyřazení továren Podkarpatské Ukrajiny by odpovídal poměr 89 : 11, místo toho byl však stanoven poměr 85 : 15, tedy výhodnější pro průmysl chemický. Zároveň byla upravena výtěžnost kvasné kyseliny ze 101 hl ° lihu na 76% místo dřívějších 70%, což odpovídá nynějšímu stavu.

Při stanovení nových daňových sazeb zavedlo se rozlišování minerálních olejů též podle viskosity. Nová úprava placení daně a zrušení úvěrů je ve shodě s úpravou placení daně u cukru a ostatních spotřebních daní. Pokud jde o benzin, používaný v zemědělství a k pohonu leteckých motorů, ponechává se stav dosud platný v zemi České a Moravskoslezské, t. j. neobnovují se daňové výhrady, poskytované až do roku 1940 pro tyto způsoby použití benzinu. Malá spotřeba takto zvýhodněného benzinu zvyšovala neúměrně režii daňové kontroly a tím snižovala daňový výnos. Mimo to cena benzinu v obou těchto případech jest součástí výrobních nákladů a jest cenovými předpisy zakalkulována do cen výrobků, resp. do dopravních cen.

Ponechávají se daňové sazby, včetně přirážky, platné v zemi České a Moravskoslezské, a pouze odstupňování sazeb podle výstavu piva se mění v jednotnou sazbu, vypočtenou váženým průměrem. Zavádí se placení daně obdobně jako je tomu u daně z cukru. Zrušuje se snížení daně z titulu kontingentace vzhledem k nové úpravě hospodaření pivem. Státní podpora malých pivovarů se dále prodlužuje.

Pro zjednodušení kontroly odstraňuje se dělení dávkových sazeb podle ceny šumivého vína a stanoví se kromě toho jednotná sazba za jeden litr; dávkové sazby se zvyšují a zavádí se státní přirážka. Placení dávky se upravuje obdobně jako u daně z cukru; čímž odpadá placení berními známkami. Tím se mění dávka z daně páskové na daň výrobní. Vzhledem k tomu se nově upravují též ustanovení o propadnutí, daňových stvrzenkách a trestní ustanovení.

Sazby daně z umělých jedlých tuků zvyšují se na trojnásobek a zavádí se placení daně u okresního finančního ředitelství jako u ostatních nepřímých daní.

Daňová sazba zůstává stejná jako v r. 1938. Ve skutečnosti jest však o něco nižší, neboť tehdy se počítala hodnotová sazba podle cen docílených na dolech, tedy účtovaných odběratelům, kdežto nyní se počítá z úředně stanovených cen na dole. V důsledku toho se zrušují i ustanovení o zprostředkovatelích. Z kontrolních důvodů se nařizuje uschovávání stvrzenek. Daň se prozatím až do 30. června 1946 nevybírá, aby byla umožněna hospodářská obnova.

Daňová sazba u zapalovačů se zvyšuje na trojnásobek, daňová sazba u zápalek se zvyšuje nepatrně, aby byla zachována cena 1 Kčs za krabičku. Placení daní se připíná u zápalek na stávající prodejní organisace výrobců (po jedné v Praze a v Ružomberoku), které odvádějí daň přímo státní pokladně, čímž se podstatně snižuje daňová režie.

Daňové sazby se zvyšují na trojnásobek. Na příště se bude daň platiti u okresního finančního ředitelství jako u jiných nepřímých daní.

Daňový výnos dosavadní daně z masa, platné do r. 1940, byl velmi snižován daňovou režií, neboť poplatným úkonem se stávalo každé poražení dobytčete a daňovým subjektem každý řezník, prodávající maso po živnostensku, nebo chovatel, porážející dobytče pro svou vlastní spotřebu. Z toho vzniklo veliké množství daňových aktů a obtížná, na venkově prakticky neproveditelná, daňová kontrola. Proto bylo celé daňové řízení připjato na normy řízeného hospodářství.

Prodej a koupě dobytčete se při živnostenských porážkách provádí výlučně přes přídělové úřadovny, u jichž plateben jest skládána kupní cena; u nich bude placena též daň z masa. U t. zv. domácích porážek vepřů a ovcí zaplatí chovatel daň nalepením daňové známky současně se známkou pro Svaz pro dobytek, maso a tuky, placenou za povolení k porážce, udělené místním národním výborem. U zemědělců, kteří platí daň z obratu, byl ponechán dosavadní daňově technicky výhodný způsob placení daně formou paušálu z obhospodařovaných rolí a luk současně s daní z obratu.

Poněvadž řízenému hospodářství nepodléhají kozy, muly a osli a ježto výnos z porážek těchto zvířat byl by nízký, byla daň z masa těchto zvířat zrušena.

Výše daně se stanoví v tuzemsku zásadně podle živé váhy dobytčete úředně zjištěné před jeho porážkou, výjimkou (u porážek nutných a úředně nařízených) podle váhy masa, způsobilého k lidskému požívání, nebo (u porážek domácích) z kusu podle druhu dobytka, u masa dováženého z ciziny podle váhy dovezeného masa. U nuceného výseku se zavádí sazba poloviční. Daňovým osvobozením se hodlá v budoucnu podporovati vývoz.

Poněvadž řízené hospodářství platí pouze v zemi České a Moravskoslezské, byla na Slovensku ponechána dosavadní daň z masa a pouze její sazby byly valorisovány a zrušeno tam zdanění koz, mulů a oslů.

Zdaňování vína, které dříve spadalo pod všeobecnou daň nápojovou, nevyhovovalo pro svůj zastaralý systém, který spočíval ve vybírání daně z vína v maloobchodě, t. j. při odbytu vína pod 40 litrů. Tím vznikl velký počet zdaňovaných poplatníků, což zvyšovalo neúměrně počet daňových aktů a ztěžovalo a zdražovalo daňovou agendu: Proto byla dosavadní konstrukce daně přetvořena na daň výrobní, čímž se počet poplatných stran pronikavě zmenší a docílí podstatné úspory v nákladech na vybírání daně. Tím bylo vyhověno také přání slovenských zájemců, neboť pěstování vína se provádí z valné části na Slovensku.

Rozlišování daňových sazeb u nápojů z ovoce a bobulí podle objemových procent alkoholu bylo uvedeno v soulad s celními předpisy. Výrobci se umožňuje zaplacení daně ve splátkách.

Nově se zavádí v Československé republice neznámá daň z cigaretových papírků a dutinek. Jest to doplňková daň k tabákovému monopolu, neboť jí se alespoň částečně zdaňuje spotřeba tabáku doma vypěstovaného, která se za války tak rozbujela. Jest to typická daň výrobní, vybíraná v několika továrnách přímo u výrobce, čímž její režie jest nepatrná. Její výnos se odhaduje částkou 100,000.000 Kčs ročně. Celkové roční zatížení u jednoho kuřáka lze odhadnouti částkou 26 Kčs. Daňově se osvobozuje cigaretový papír, použitý státní tabákovou režií k výrobě cigaret, poněvadž v tomto případě by se daň započítávala do výrobních nákladů monopolních výrobků. Nezdaňuje se rovněž papír, jehož používají kuřáci lulek k balení tabáku a to pro jeho nepatrnou spotřebu.

S vybíráním daně z motorových vozidel a daně z jízdného za hromadnou dopravu osob motorovými vozidly se vyčkává do doby poválečného uspořádání silniční motorové dopravy. Stejně tak i zákon o povinném míšení lihu s pohonnými látkami se ponechává zatím in suspenso.

Z dosavadních monopolů se obnovují monopol tabákový, solný, monopol výbušnin a umělých sladidel.

Úprava monopolu tabákového, který přirozeně i za nových poměrů zůstane hlavním sloupem nepřímého zdanění, nevyžaduje podstatných právních změn, a nutné změny organisační, výrobní a administrativní budou provedeny, aniž by vyžadovaly legislativního zákroku. Monopol solný podržuje osnova přes to, že ztrátou Podkarpatské Ukrajiny jsme téměř zcela pozbyli solných zdrojů, a to z toho důvodu, že hospodaření solí jest nyní organisováno v zemi České a Moravskoslezské jako monopol hospodářský v rukou "Solných mlýnů a. s." v Olomouci a na Slovensku jako státní finanční monopol. V důsledku toho jeví se daňové podchycení formou monopolu jako nejjednodušší, neboť nebude vyžadovati na Slovensku vůbec žádného opatření, v zemi České a Moravskoslezské pak pouhé dohody mezi ministerstvem financí a "Solnými mlýny a. s." o provádění monopolu a odvádění monopolní dávky.

Monopol výbušnin přebírá návrh oproti roku 1938 beze změn, neboť zaručuje finanční správě dosti značný zisk téměř bez režie. Toto řešení však pokládá finanční správa za pouhé provisorium a o dalším trvání tohoto monopolu bude rozhodnuto dodatečně po propočtení národohospodářských důsledků tohoto monopolu.

Monopol umělých sladidel podržuje osnova v prvé řadě jako ochranu výroby cukru řepového a pak jako nejjednodušší formu zdanění.

Nově se zavádí monopol lihový. Ve skutečnosti však existoval tento monopol v.Československé republice již od roku 1918 a měnily se jen orgány, jimž stát svěřoval hospodaření lihem. Od r. 1923 hospodařila s lihem pod státním dozorem organisace výrobců "Společnost pro zpeněžení lihu", v posledních letech na základě čl. VI, § 6 zákona č. 86/1932 Sb. z. a n. Za německé okupace byl zaveden v zemi České a Moravskoslezské říšský monopol lihový (na t. zv. protektorátním území teprve od 1. října 1940), jehož předpisy a nařízení byla po osvobození prozatím ponechána v platnosti na základě dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944 o obnovení právního pořádku. Na Slovensku nepřestaly v oboru lihovém platiti předválečné základní zákony československé a hospodaří tam dosud organisace výrobců "Slovenská lihová společnost" v Bratislavě.

Již při poslední československé úpravě cit. zákonem č. 86/1932 Sb. z. a n. bylo vážně počítáno s možností, že se hospodaření s lihem opět ujme stát. Článek VI, § 6 stanoví o tom mezi jiným: "S lihem, který jest pod závěrou, může hospodařiti buď státní finanční správa na účet státu, nebo může pověřiti tímto hospodařením obchodní společnost, jež bude hospodařiti svým jménem na svůj účet. V prvém případě bude upravena organisace a způsob lihového hospodaření státního podle zák. čís. 404/1922 Sb. z. a n., nebo zvláštním zákonem. Pro případ druhý budou platiti ustanovení, uvedená v následujících odstavcích a ve smlouvě, kterou uzavře vždy na dobu nejvýše 4 let ministr financí s dotyčnou společností a jež podléhá schválení vlády."

Finanční správa navazuje nyní na toto ustanovení a navrhuje, aby byl zřízen československý monopol lihový jakožto pokračování stavu, v historických zemích zásadně již nyní platného, a na Slovensku poměrně snadno vybudovatelného. Jde především o monopol prodejní. Líh jest sice vydatným pramenem státních příjmů (více než jedna miliarda ročně), avšak v důsledku svých speciálních poměrů odbytových mohl by se státi též příčinou stamilionových ztrát pro státní pokladnu. Důvody, pro které již před válkou byla státu vyhražena možnost hospodařiti na vlastní účet, nyní převládají a přibyly k nim nové úkoly takového rozsahu, že za daných okolností by jiný způsob úpravy nebyl účelný, ba ani dobře možný. Hlavní lihovarské suroviny (brambory, řepa, melasa) jsou v zájmu celostátního vyživovacího plánu přísně obhospodařovány. Ve výrobním plánu lihovarském bude nutno mezi dosavadní důležité skupiny lihovarských podniků - lihovary zemědělské a průmyslové - účelně včleniti nové odvětví, které u nás za války vzniklo a zmohutnělo, totiž sulfitové lihovary při výrobě celulosy. Ve spotřebě lihu panuje pak téměř ve všech oborech nejistota, pramenící jednak z poválečného neklidu, jednak z nejasnosti příštího mírového hospodářského vývoje. Tak v oboru pitné spotřeby bude nutno pracně zdolávati nad pomyšlení rozšířenou pokoutní výrobu, která při vysoké prodejní ceně lihu nepřestane býti lákavou i za dostatečného zásobování. V octářském úseku bude třeba vedle daňové stránky dále upravovati soutěživost obou hlavních druhů octa, totiž kvasného octa lihového a octa z chemické kyseliny. Při průmyslové spotřebě lihu půjde jednak o podporu nových odvětví výrobních, jednak o konkurenci nových surovin (na př. rozpustidel). Také vývoz lihu, který zvláště nyní po válce může býti alespoň dočasně velmi významným oborem kompensačním, vymyká se soukromohospodářskému uspořádání a neskýtá dosud žádoucího přehledu. Konečně není dosud zdaleka jistoty o spotřebě, která byla v lihovém odbytu co do množství největší, totiž o pohonných látkách.

Jest zajisté zřejmo, že soukromohospodářské podniky a organisace by nebyly s to, aby zvládly, uspořádaly a uspokojivě řídily i jen jednotlivý z těchto spletitých a skloubených úseků, natož aby je mohly v celku navzájem zdárně usmířiti a vyvážiti se zřetelem na potřeby národní, jež se v lihovém hospodářství více než kdy jindy projevují. Před válkou činila prodejní cena zdaněného lihu asi desetinásobek, dnes již téměř dvacetinásobek výrobní ceny hlavních druhů lihu; při vhodné cenové politice a účelném uspořádání výroby při odbytu může lihový monopol vynésti státní pokladně již příštím rokem i při omezené výrobě více než jednu miliardu Kčs, za normálního odbytu pak značně více.

Po stránce organisační přidružuje se návrh, jak již uvedeno, zákona čís. 86/1932 Sb. z. a n. (úprava hospodaření s lihem), dále zákona č. 4041922 Sb. z. a n. a vládního nařízení č. 206/1924 Sb. z. a n. (hospodaření ve státních závodech) a konečně v některých ustanoveních také světových monopolních úprav, přizpůsobených našim poměrům. Dále pak respektuje i dekrety presidenta republiky č. 101 a 118 Sb. z roku 1945.

Československého zákona o dani z lihu má býti používáno jako vžitého, na Slovensku ostatně bez přerušení platného předpisu prováděcího a kontrolního do té doby, než podle zdejších potřeb a podle zkušeností nabytých v cizích státech, bude vydána soustava prováděcích předpisů monopolních, na níž ministerstvo financí již pracuje.

K jednotlivým částem návrhu zbývá ještě dodati, že § 97 (ustanovení organisační) se opírá především o citované předpisy o hospodaření ve státních závodech. Práva a povinnosti československého monopolu lihového (§ 98) jsou pojaty jako ve všech zákonech o monopolech lihových vzhledem k vylíčeným úkolům co nejšíře, aby byla zachována žádoucí pružnost; potřebné podrobnosti budou doplněny prováděcími předpisy. Nové suroviny lihovarské jsou vyhraženy státu i po stránce výrobní, ale monopol nemusí výrobu provozovat. Výroba lihu (§ 99) jest řešena zatímně; pro nejbližší dobu jest velmi omezena nedostatkem surovin, ale v budoucnosti bude zapotřebí opatrného vyvážení zájmů jednotlivých lihovarských skupin mezi sebou i s možnostmi odbytovými. V § 100 se stanoví monopolní daň jako ekvivalent příjmů a jeho konkurenční cenové vyrovnání z oněch poměrně nepatrných množství lihu, která se do monopolního hospodaření nehodí nebo která mu uniknou. O prozatímní platnosti předpisů zákona o dani z lihu (§ 101) byla již shora řeč; navržené doplňky mají především zabrániti zkracování státních příjmů nezákonným způsobem, dnes neobyčejně rozšířeným a trvale lákavým. Součinnost jiných veřejných orgánů (§ 102) při provádění zákona jest obvyklým opatřením zajišťovacím, obsaženým obdobně v československém zákoně o dani z lihu i ve všech cizích lihových zákonech. Poradní sbor (§ 103) byl podobným způsobem předepsán již v čl. VI, §. 8 shora cit. zákona čís. 86/1932 Sb. z. a n.; nynější návrh zavádí větší pružnost v obsazení i v činnosti. Trestní ustanovení (§ 104) vyžadují vzhledem k důležitosti a k povážlivému rozšíření tajné výroby přísnosti co největší.