To je důležité zejména pro území zabraná na vojenská cvičiště - Neveklovsko, Sedlčansko, Vyškovsko a jinde - kde u postižených osob bude vyřešena otázka, proti komu mají svůj nárok uplatnit.

K § 5. V dosavadním § 3 stačilo v úvodních slovech odst. 1 nahradit citaci § 2. Text, který přejímá doslova obsah § 1, odst. 1 a 2 dekretu č. 108/1945 Sb. a ve svém odst. 3 odkazuje na kompetenční normu § 1, odst. 4 téhož dekretu, mohl jinak zůstat beze změny.

K § 6. V § 6 byla doplněna druhá věta odst. 1, a to zmínkou o příslušných pověřenectvech - to je důsledek rozšíření osnovy na Slovensko. Jinak ustanovení bylo ponecháno, ačkoli v ústavně-právním výboru byly vysloveny vážné pochyby, zda je vhodné, aby tomu, kdo má nárok na restituci, bylo vrácení jeho majetku odpíráno jen proto, že je toho majetku třeba pro důležité zájmy veřejné, a bylo poukazováno k tomu, že by se i po restituci daly takové veřejné zájmy uspokojit podle jiných předpisů, na př. vyvlastněním a pod.

Ovšem nelze popřít, že tam, kde už je jisto, že vzhledem k důležitým zájmům veřejným nemůže být věc ponechána v rukou soukromých, by bylo zbytečnou komplikací, aby se provedla restituce a pak se majetek vyvlastňoval, po případě podroboval jiným právním řízením. Výbor tedy ponechal ustanovení vládního návrhu, avšak očekává, že veřejná správa bude možnosti, které jí toto ustanovení poskytuje, užívat velmi opatrně a se vší možnou šetrností k zájmům původních vlastníků, případně jejich právních nástupců, a důvěřuje, že účast ministerstva spravedlnosti, které nebude v takových případech mít vlastní zájmy resortní, bude účinnou brzdou, kdyby se snad požadavky jiných resortů přepínaly.

Na ochranu osob, které uplatňují nárok na restituci, přijal ústavně-právní výbor dodatek, že na veřejné zájmy se nelze odvolávat, nedojde-li prohlášení ministerstva spravedlnosti do tří měsíců ode dne, kdy žádost o uznání veřejných zájmů došla ministerstvu spravedlnosti, na Slovensku povereníctvu pre súdnictvo. Tímto dodatkem se výbor snaží zabránit tomu, aby se snad řízení zbytečně neprotahovalo.

Druhý odstavec § 6 - který ustanovuje, že v případech zvláštního zřetele hodných může se poskytnout peněžitá náhrada také tehdy, měly-li by se vrátit věci, kterých ten, proti komu nárok směřuje, nezbytně potřebuje pro sebe, svou rodinu a svou domácnost a bez kterých se nemůže obejít - byl přijat se zřetelem na Slovensko, kde se asi často vyskytují případy, že by se restituce týkala i věcí nezbytně nutných pro toho, kdo je k ní povinen, a pro kruh jeho rodiny a domácnosti, třebas přímo i věcí, které jsou ze sociálních důvodů vyňaty z exekuce. Jestliže se naopak ten, komu by se věci měly vrátit, bez nich může slušně obejít, zejména nemá-li pro ně vůbec upotřebení, je v zájmu sociálního klidu, aby se na naturální restituci nenaléhalo. Při praktickém užití tohoto předpisu bude nutno zvážit zájmy obou stran a v případě, že by zájem byl přibližně stejný, bude nutno se odchýlit od pravidla, platného při publiciánské žalobě, že in pari causa melior est conditio possidentis, a rozhodnout ve prospěch toho, kdo se restituce domáhá.

Navržený text se ovšem nespokojuje tím, aby se přihlédlo jen k potřebám jedné i druhé strany, a předpokládá, že i jinak půjde o případ zvláštního zřetele hodný. Tím má být aspoň vyloučeno, aby se přiznávané výhody dovolával ten, jehož jednání z doby poroby nutno odsuzovat, na př. ten, kdo se o přidělení konfiskovaného nebo arisovaného majetku ze sobeckých zájmů důrazně ucházel nebo dokonce na provedení těchto zásahů do majetku naléhal nebo k nim přímo dával podnět.

Byl tu ještě připojen další odstavec, a to odstavec, který ustanovuje, že ten, kdo je povinen vrátit něco, co v tomto paragrafu je stanoveno, může se domáhat toho, aby se zřetelem k sociálním a majetkovým poměrům strany na přiměřenou dobu bylo toto plnění odloženo nebo aby mu byly povoleny splátky, zejména v případě, když poskytne přiměřenou jistotu. Toto ustanovení se jevilo také účelné vzhledem k tomu, že skutečně mohou nastat případy, kdy příslušná osoba k plnění povinná bude v takové situaci, že by nemohla plnění provésti najednou, byla by pak vystavena zbytečným exekučním krokům, a to by opět nepřispělo k sociálnímu klidu, který máme na zřeteli.

Ještě bych k § 6 všeobecně uvedl, že k uspokojení nároků, o kterých je zde řeč, dojde, pokud by takové nároky podle jiných ustanovení právního řádu podléhaly zvláštnímu režimu, jen za šetření předpisů o tom daných. Jestliže tedy na příklad bude restituce uplatňována proti osobě, jejíž majetek propadl konfiskaci podle dekretu čís. 108/1945 Sb., nebude možno požadovat na Fondu národní obnovy, ač se nárok bude uplatňovat proti němu, aby zaplatil hned také peněžité náhrady, které budou osobě k restituci oprávněné podle § 6 osnovy příslušet. Uspokojení takových nároků bude možné až po provedení § 5, odstavec 1, čís. 3 citovaného dekretu čís. 108/1945 Sb., takže prozatím bude možno dosáhnout jen naturální restituce; ta ovšem bude zhusta pro poškozeného toho času pravděpodobně nejdůležitější.

K § 7. K 1. odstavci dosavadního § 5 je připojeno upozornění na souvislost ustanovení o vrácení toho, čeho se dostalo osobě oprávněné požadovat restituci, s ustanovením § 6 o náhradách. Kompensace, na kterou se naráží, byla by ovšem přípustná i bez zvláštního předpisu. S druhé strany ovšem připojený výslovný předpis nic nemění na obecných pravidlech kompensace, zejména že musí jít o pohledávky a závazky mezi týmiž subjekty. Jen zdánlivou odchylkou od této zásady bude, že srážka zůstane přípustná v případech odst. 3, neboť pro stát může propadnout jen to, nač by měla nárok osoba k restituci zavázaná - argumentem jsou slova: "to, co by mělo býti podle odst.1 vráceno" - to jest napřed se provede započtení, jako by podmínek odst. 3 nebylo, a teprve rozdíl se odvede Fondu národní obnovy.

Ústavně-právní výbor vypustil § 7 vládního návrhu, který jednal o tom, že strany se mají před zahájením soudního řízení pokusit o přímou dohodu. Tato možnost je stranám vždycky vyhrazena, avšak ústavně-právní výbor se obával, že by snad některý soudce činil zahájení soudního řízení závislým na průkazu, že se pokus o mimosoudní dohodu stal a že selhal.

V § 9 je malá změna proti § 8 vládního návrhu, jejímž účelem je předejít obtíže, které by mohly vzniknout, kdyby se objevily pochybnosti v otázce, zda orgán, který svého času národní správu zavedl, byl k tomu při správném výkladu § 7 dekretu čís. 5/1945 Sb. opravdu příslušný.

§§ 10 až 13 přejímají §§ 9 až 12 vládního návrhu s jedinou změnou, že totiž bylo vypuštěno z § 10 vládního návrhu ustanovení odst. 3. V době, kdy se pracovalo na prvních redakcích vládního návrhu, mělo toto ustanovení svůj smysl, neboť se tehdy teprve připravovaly dekrety o znárodnění čís. 100 až 103/1945 Sb. a nebylo možno odhadnout, kdy bude znárodnění provedeno. Po této stránce je ustanovení překonáno a podobné případy se sotva už vyskytnou. Také přerušení řízení na neurčitou dobu nebylo by vlastně žádným řešením a jen by oddalovalo konečné vyřízení věci.

§ 14 uvádí osvobození od poplatku. Ústavně-právní výbor provedl doplnění v tom směru, že osvobození od poplatku se vztahuje také na taková jednání, kterými strany odčinily již tyto neplatné převody dobrovolnou dohodou před účinností zákona. Ústavně-právní výbor také tím, že do poslední věty vsunul slůvko "přímo", jasně vyslovil, že má býti zajištěno, že v těch případech, kdy věc přešla několikrát - bylo to třeba v případech postupného vyvražďování celých židovských rodin - se mezi převody nebudou zpoplatňovat a zdaňovat.

§ 15 obsahuje ustanovení o tom, co se rozumí neplatnými právními předpisy. Vymezení obsažené v prvním odstavci musí stačit pro správnou aplikaci § 2 v praxi, ale nebude jistě nevhodné, usnadní-li se rozhodování stranám, jejich právním poradcům i soudům tím způsobem, že se oficielně vyhlásí seznam neplatných předpisů, na které § 2 míří, aspoň těch nejdůležitějších. Zvolené znění ovšem naznačuje, že uveřejnění seznamu není podmínkou aplikace § 2 a že uveřejněný seznam nemusí být vyčerpávající. Zejména máme na mysli, že asi nebude třeba uveřejnit všechny německé a maďarské předpisy, podle kterých se někdy postupovalo na územích od republiky dočasně odtržených.

§ 16 je důležitý proto, že ustanovení dekretu čís. 108/1945 Sb. zůstávají samozřejmě osnovou nedotčena. Co se o tomto dekretu praví v § 4, odst. 1, větě 1, není žádnou novotou, neboť restituční nárok osoby státně nespolehlivé je jako majetkové právo dekretem stejně už konfiskován a v § 7, odst. 3 se dosah dekretu jen nepatrně rozšiřuje. V jednom směru bylo však nutno citovaný dekret poněkud změnit, a to z důvodů naznačených v mých dřívějších vývodech, v poznámkách k § 4, odst. 2 osnovy. V § 2, odst. 3 citovaného dekretu je totiž z konfiskace vyňat majetek, jehož v době po 29. září 1 938 pod tlakem okupace nebo v důsledku národní, rasové nebo politické persekuce pozbyly osoby, které nenáležejí pod ustanovení § 1 dekretu. Vzhledem k tomu nepříslušejí Fondu národní obnovy u takového majetku ani práva plynoucí z části II dekretu, zejména ani správa, a tento majetek je spravován nejvýš národními správci. Pokud ale národní správy zavedeny nebyly, není tento majetek prozatím náležité zachycen. Tomu má odpomoci právě navržený § 16, podle něhož budou Fondu národní obnovy příslušet i co do takového majetku práva, jaká má podle části II citovaného dekretu co do majetku konfiskovaného, a rozšíří se na ochranu onoho majetku i trestní sankce § 19 dekretu čís. 108/1945 Sb. Aby bylo jasno: majetek, o který jde, zůstává ovšem i nadále vyňat z konfiskace - proto ta ustanovení dekretu čís. 108/1945 Sb. se na něj rozšiřují jen "přiměřeně" - a proto také nebude o něm platit část III dekretu, týkající se přídělu nebo jiného upotřebení majetku konfiskovaného. Co se s oním majetkem stane, až bude jisto, že nedojde k jeho vrácení oprávněným osobám - zejména tedy, kdyby prošla lhůta podle § 8 - bude nutno rozhodnout zvláštním zákonem.

Druhý odstavec § 16 zmocňuje vládu, aby podle potřeby svěřila správu majetku, o který jde, jinému úřadu nebo orgánu. Ústavně- právní výbor přijal stylisaci, že vláda může nařízením stanovit podrobnosti správy majetku uvedeného v odst. 1 a tuto správu přenést na jiný úřad nebo orgán. Touto stylisací má být také vládě vyhrazena možnost zajistiti účast na správě takového majetku zástupcům interesovaných organisací.

§ 17 je pojat jaksi jen z důvodů opatrnosti, aby bylo tímto zákonem také jasně vysloveno, že se jím plní slib, obsažený v § 1, odst. 2 dekretu č. 5 z r. 1945.

Ke konci bych ještě rád zdůraznil, že poměr nového zákona k jiným předpisům právního řádu nebylo třeba výslovně řešit. Vzhledem k tomu, že zákon zakládá restituční nároky i pro osoby, které budou s hlediska devisových předpisů cizinci, tedy pro devisové cizince, je účelné poznamenat, že veškerá omezení, kterými devisové právo postihuje majetkové transakce ve prospěch devisových cizinců, disposiční úkony a vůbec majetkově-právní vztahy mezi tuzemskem a cizinou, budou ovšem platit i co do majetku, jehož se těmto osobám dostane podle projednávaného zákona. Je to snad věc samozřejmá, ale přesto jsem považoval za důležité na ni upozornit.

Jak jsem uvedl na začátku, touto osnovou plníme určité morální závazky, které mělo i Prozatímní Národní shromáždění, totiž, aby skutečně co nejdříve byly odčiněny všechny křivdy, ke kterým došlo za okupace z důvodu převodů, které se příčí našemu demokratickému pojetí i našemu morálnímu cítění.

Považuji za svou povinnost poděkovat legislativnímu odboru ministerstva spravedlnosti, zejména p. sekčnímu šéfovi dr Srbovi, který tomuto zákonu věnoval mimořádnou práci a skutečně učinil vše, aby tato osnova mohla býti přijata ještě tímto Národním shromážděním.

Ústavně-právní výbor navrhuje, aby byla osnova zákona po změnách, které provedl ústavně-právní výbor, přijata ve znění připojeném ke zprávě, aby tím byl splněn úkol, který jsme si vytkli. (Souhlas.)

Místopředseda Tymeš: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava se nekoná.

Přistoupíme ke hlasování.

Osnova má 18 paragrafů, nadpisy paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, to je s jejími 18 paragrafy, nadpisy paragrafů, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 10. Druhé čtení osnovy zákona o uplatnění nároků z neplatnosti majetkových převodů a majetkově-právních jednání z doby nesvobody (tisk 448).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Burian: Pozměňovacích návrhů není; je třeba opravit dvě malé tiskové chyby:

Na str. 3 v 9. řádku ve větě: "Pokud nárok uplatňuje národní správa, zavedená do podniku. . ." má býti "podniků".

Na str. 5 v odst. 4 ve 4. řádce ve slově "majetkovým" vypadlo písmeno "t".

Místopředseda Tymeš: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji Prozatímní Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, s opravami právě uvedenými, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 10. odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme k projednávání jedenáctého odstavce pořadu, jímž je

11. Zpráva výborů soc.-politického a zemědělské o (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 362) o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu v rámci národní výstavby státu.

Zpravodajem je za výbor soc.-politický p. posl. Cígler. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Cígler: Dámy a pánové!

Osnova zákona o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu v rámci národní výstavby státu je neobyčejně důležitá a není nadsázkou, že je skutečně ohrožena existence naší zemědělské výroby a tím také bezprostředně výživa našeho obyvatelstva.

Vládní návrh, který byl přikázán soc.-politickému výboru, má vyřešit tento kritický stav a zajistit pracovní síly, zejména pro práce jarní, jako na př. práce v kulturách cukrovky, zeleniny atd. Zákon však neřeší, bohužel, což je jeho minus, otázku stálých pracovních sil v zemědělství.

Je velmi správné, je-li v úvodním paragrafu tohoto zákona označena povinnost pomoci zemědělství jako mravní a právní povinnost obyvatel Československé republiky. Byli jsme si v soc.-politickém výboru vědomi, že při projednávání zákona musíme mít na zřeteli, že jde o existenční problém republiky. S tohoto hlediska byl návrh také posuzován a většina členů soc.-politického výboru se vyjádřila v tom smyslu, že má-li být pomoc skutečně účinná, je nezbytně nutno, aby téměř půl milionu pracovních sil, které v zemědělství chybějí - a to není číslo nijak přehnané - bylo skutečně pro zemědělství zajištěno.

Nemohli jsme proto jinak než rozšířit některá ustanovení vládního návrhu. Stalo se tak zejména v §§ 3 a 13, které jsme úplně změnili. Naproti tomu považoval soc.-politicky výbor za svou povinnost zvýšit věkovou hranici u dětí, o které pečují vdané ženy, z 6 na 10 let, na rozdíl od vládního návrhu, který stanovil jinou věkovou hranici pro obce malé a jinou pro ostatní místa. Kromě toho byly provedeny ještě některé menší úpravy formálního rázu v §§ 4, 5 a 9. Některé změny, zejména ustanovení § 13, znamenají zostření zákona, a je do jisté míry paradoxní, že je provedl právě soc.-politický výbor. Vycházíme ovšem z toho stanoviska, že hospodářská a sociální politika spolu vždy úzce souvisí, a tato souvislost je v přítomné době ještě markantnější. Co by nám bylo platno, kdybychom, vedeni ohledy příliš sociální sentimentality, usnesli zákon nedostatečný a při tom ohrozili tak důležitý sektor našeho hospodářství, jako je zemědělství a zároveň naše výživa? Naopak, zdoláme-li s úplným zdarem ony naléhavé úkoly, které nám zemědělská výroba ukládá, řešíme nejenom eminentně důležitou otázku hospodářskou, nýbrž také sociálně-politickou.