V době nesvobody byla naše území nepřítelem hospodářsky vyssávána. Stále klesající výroba zemědělská nestačila krýti nařizované dodávky, takže v oboru výroby živočišné bylo saháno na podstatu. V oboru výroby průmyslové a živnostenské byly takové podniky, jež podle názoru okupantů nebyly nezbytné pro vedení války, zrušeny proto, aby z jejich výrobních zařízení byl získán materiál pro výrobu válečné výzbroje.

V obnovené republice jevil se proto nejen nedostatek předmětů výživy a jiných denních potřeb, ale i výrobních zařízení, potřebných pro výrobu mírovou. Kromě toho ve většině výrobních odvětví nedostávalo se surovin, polotovarů i pomocných látek k výrobě nového zboží. Proto při obnově právního pořádku v úseku celním nezbývalo, než zároveň na dobu do konce roku 1945 suspendovati i hospodářská cla. Jen finanční cla na kávu, koření a tabák byla ponechána v platnosti v předválečné výši na opatření aspoň částečné úhrady výdajů celní správy.

Nejisté poměry měnové i cenové a rozvrácené poměry dopravní, způsobené jednak nedostatkem dopravních prostředků, jednak nesjízdností železničních tratí a nesplavností vodních toků, poškozených válkou, však znemožňovaly vzestup dovozu a tím bylo bržděno žádoucí oživení výroby. Proto vládním nařízením ze dne 14. prosince 1945, čís. 152 Sb., byla dočasná suspense cel s menšími výjimkami prodloužena do konce června 1946.

V mnohých oborech výrobních, zejména tam, kde je dosti domácích surovin nebo kde se podařilo dovézti dostatečné množství surovin, projevuje se již pokročilá konsolidace výroby, takže v příslušných odvětvích bude moci býti po 1. červenci tohoto roku ponechána v platnosti potřebná celní ochrana. Avšak u předmětů výživy jak z oboru výroby rostlinné, tak živočišné nebude možno v dohledné době krýti domácí výrobou ani nezbytnou potřebu a budeme ještě delší dobu značnou měrou odkázáni na dovoz nedostávajících se potravin. Podobně je tomu u některých surovin, polotovarů a pomocných látek, potřebných pro výrobu průmyslovou. V mnohých průmyslových podnicích, jež před válkou byly zařízeny na výrobu polotovarů, přistupuje k tomu okolnost, že příslušná výrobní zařízení byla z nich za války odvlečena nebo byla válkou poškozena a nebyla dosud nahrazena novými.

Přizpůsobení naší hospodářské struktury rozsahu tuzemské spotřeby a vývozním možnostem vyžaduje náležité reorganisace rozsahu jednotlivých výrobních odvětví, má-li býti zajištěna jejich prosperita a předem zabráněno krisím, které vznikají, když v některém oboru je výroba předimensována nad rozsah odbytových možností. Toto přebudování hospodářské struktury republiky, výroby i odbytu potrvá několik let, i když bude prováděno s vynaložením všech sil zúčastněných činitelů. Podle toho, jak bude pokračovati konsolidace hospodářských poměrů a jak se bude vyvíjeti obchodní styk s cizinou, bude též záhodno postupné upravovati celní ochranu, danou celními sazbami. Při tom bude nutno míti náležitý zřetel na vývoj cenových i měnových poměrů, jež v souvislosti se škodami, způsobenými válkou světovému hospodářství, nejsou v některých státech dosud ustáleny a nedovolují proto činiti potřebná opatření s platností dlouhodobou.

Všechny tyto okolnosti dokazují, že pro přechodnou dobu je zapotřebí, aby vládě bylo umožněno cestou nařizovací rychle činiti potřebná opatření v oboru cel, jak toho podle vývoje hospodářské situace budou vyžadovati okamžité zájmy státu.

V mimořádných hospodářských poměrech poválečných nestačí zmocnění obsažené v článku IV, odst. 4 vládního nařízení ze dne 10. června 1933, čís. 96 Sb., podle něhož za mimořádné nouze lze dočasně, vždy však nejdéle na dobu půl roku, zrušiti nebo přiměřeně snížiti cla u obilí, mlýnských výrobků, dobytka, tuků a masa, poněvadž bude záhodno dočasně suspendovati cla i na nedostávající se předměty výroby průmyslové. Nestačí též zmocnění, dané ustanovením článku II zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb., neboť podle něho lze pomocí součinitelů k celním sazbám upravovati celní sazby tak, aby ochrana daná celními sazbami byla přiměřeně zachována i za přesunů měnových a cenových, nelze však podle něho cla zrušovati.

Proto se navrhuje, aby na přechodnou dobu do konce roku 1948 bylo pro úpravu cel dáno vládě podobné zmocnění, jaké též obsahoval § 1 zákona ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb., jímž tehdy byla vláda zmocněna, aby po dobu mimořádných poměrů hospodářských, domácích i zahraničních, nařízením upravovala celní sazebník, a doporučuje se, aby navržený zákon o úpravě celního sazebníku v době přechodně byl schválen v předloženém znění, jak je rozpočtový výbor projednal.

Po stránce rozpočtové bylo v rozpočtu na rok 1946 počítáno s celními úlevami, nutnými v tomto roce, a výnos cel je preliminován asi o třetinu níže než v posledním roce předválečném. Provedením zákona též nevzniknou žádné nové výdaje pro stát. (Souhlas.)

Místopředseda Tymeš: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 9. Druhé čtení osnovy zákona o úpravě celního sazebníku v době přechodné (tisk 428).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Fusek: Nejsou.

Místopředseda Tymeš: Není tomu tak.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji Prozatímní Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 9. odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme k projednávání desátého odstavce pořadu, jímž je

10. Zpráva výhoru ústavně-právního (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 126) o uplatnění nároků z neplatnosti majetkových převodů a majetkově-právních jednání z doby nesvobody.

Zpravodajem je pan posl. dr Burian. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Burian: Paní a pánové!

Osnovou zákona o uplatnění nároku z neplatnosti majetkových převodů a majetkově-právních jednání z doby nesvobody plníme také určitou morální povinnost. Víme, že za doby okupace došlo k řadě převodů majetkoprávních a jiných majetkových jednání, zásahů veřejné moci do majetku, které byly neslučitelné s požadavky demokracie, s požadavky rovnosti občanů, jednání, která využívala tehdejší psychologické tísně a způsobovala převody majetkové, které s hlediska občanské morálky by obstáti nemohly.

Vládní návrh měl platit jen pro zemi Českou a Moravskoslezskou, a to vzhledem k tomu, že se omezoval na provedení § 1 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, čís. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkové-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďaru, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, tedy na předpis, jehož platnost byla místně omezena jen na zemi Českou a Moravskoslezskou.

Ve výboru ústavně-právním však převládl názor, že je velmi účelné a dokonce nutné řešiti tuto otázku celostátně, tedy vydati takovou normu zákonnou, která by tuto materii upravovala jednotně pro celé státní území. Tato účelnost jevila se tím spíše naléhavou, že na Slovensku nebylo dosud ani ustanovení o neplatnosti majetkových převodů, které by odpovídalo § 1 dekretu č. 5 Sb. z r. 1945.

Vzhledem k tomuto názoru bylo ovšem nutno pozměniti jak označení zákona, tak také další stylisaci zákona tak, aby to skutečně odpovídalo právním poměrům, které se v zemi České a Moravskoslezské vyvíjely jinak než na Slovensku. K jednotlivým ustanovením zákona bych si dovolil uvésti toto:

K § 1. Toto ustanovení je utvořeno z § 1, odst. 1 vládního návrhu, ale odkaz na § 1, odst. 1 dekretu č. 5 z r. 1945 byl nahrazen reprodukcí obsahu tohoto předpisu s určitými dodatky. Pro Slovensko § 1 znamená určitou novotu, poněvadž tam zjednává onen materiálně-právní předpoklad pro vyslovení neplatnosti majetkových převodů a přechodů. Pro zemi Českou a Moravskoslezskou je tu určité novum v dodatku, který přijal ústavně-právní výbor, že totiž převody ty jsou neplatné, ledaže ten, na koho majetek přešel nebo kdo uzavřel jiné majetkově-právní jednání, je osoba státně spolehlivá a bude prokázáno, že k majetkovému převodu nebo jinému majetkově-právnímu jednání došlo za přiměřenou úplatu buď z podnětu původního vlastníka resp. oprávněného nebo v převážném jeho zájmu. Tento dodatek jest jakýmsi obmezením zásady, že všechny majetkové převody nebo jiná majetkově-právní jednání, uzavřené za nesvobody pod tlakem okupace nebo persekuce, jsou neplatné. Ústavně-právní výbor je totiž toho názoru, že by neodpovídalo zcela spravedlnosti, kdyby restituční nárok mohl být uplatněn i proti osobě, která třeba se zúčastnila na jednání uzavřeném pod tlakem okupace nebo persekuce a nemůže přesto býti s hlediska občanské morálky snad viněna z něčeho nesprávného. Ovšem podmínky pro výjimku nově formulovanou musí prokázati ten, kdo se brání restitučnímu nároku, a musí prokázati podmínky tak, jak je zákon stanoví, to znamená, že musí v každém případě prokázat, že k převodu došlo za přiměřenou úplatu a že se tak stalo buď z podnětu dřívějšího vlastníka nebo v jeho převážném zájmu.

§ 2 je nyní formulován šíře proti tomu, jak tato myšlenka dříve byla pojata ve vládním návrhu, a to proto, poněvadž chceme postihnouti i tu právní situaci, která byla na Slovensku. Vládní návrh mohl právem navazovati na zásady platné v zemi České a Moravskoslezské pro obnovení právního pořádku, t. j. na ústavní dekret presidenta republiky č. 11/1944 a na předpisy, které byly nebo budou dány k provedení těchto zásad, na př. zák. č. 76/1946 Sb. Právní stav na Slovensku v těchto oborech je podstatně odchylný. Rozdíly jsou jak v základech, t. j. mezi článkem 1 a 2 cit. ústavního dekretu č. 11/1944 Úř. věst. čsl. na jedné straně a mezi § 2 nařízení Slovenské národní rady o vykonávaní zákonodárnej, vládnej a výkonnej moci na Slovensku, č. 1/1944 Sb. n. SNR na druhé straně, tak v podrobnostech; také není na Slovensku prozatím ani spolehlivého podkladu pro úpravu zrušování úředních výroků, který by byl obdobou předpisů čl. II, čl. 6 a 8 přílohy k zákonu č. 12/1946 Sb., a čl. III téhož zákona. Se zřetelem na Slovensko bylo tedy nutno vložiti do osnovy materiálně-právní ustanovení, které by překlenulo dosavadní rozdíly a vyplnilo mezery, jež by mohly bránit úspěšnému provádění restituce. Ovšem i v českých zemích prokáže toto ustanovení dobré služby, neboť tady budou některé otázky také pochybné a ty budou nyní touto dikcí objasněny.

S tohoto hlediska zabývá se nový § 2 především případy, které jsou obdobou majetkových převodů podle § 1 neplatných, t. j. případů, kdy jinak než právním jednáním - tedy zpravidla smlouvou - byl po 29. září 1938 dosavadní vlastník připraven o svůj majetek z důvodů podle právního řádu republiky zavržení hodných. Zhuštěný text chce - jako už § 1, odst. 2 vládního návrhu - zachytit veškeré způsoby, kterými se tak v době poroby dálo. Na prvním místě jsou uvedeny případy, kdy byl majetek konfiskován přímo právní normou, jak tomu bylo na př. u německého nařízení ze dne 12. července 1939 o úpravě právních poměrů o předmětech bývalé československé branné moci. Tyto případy nejsou tak četné. - Druhou kategorii, která bude prakticky asi nejdůležitější, tvoří případy, kdy právní norma byla podkladem konfiskace, arisace a podobných zásahů a kdy konkretní zásahy byly prováděny jednotlivými akty orgánů normou k tomu povolaných.

Pokud se u těchto kategorií mluví o neplatných právních předpisech, míní se tím předpisy blíže charakterisované v § 15. V oblasti českých zemí budou to předpisy, které podle terminologie čl. II, čl. 2 zákona o obnovení právního pořádku netvoří součást československého právního řádu a nejsou ani dočasně použivatelné. Tato terminologie je však dosud cizí právnímu řádu slovenskému a nebylo možno jí proto užíti. Vymezení "neplatných právních předpisů" by vlastně systematicky patřilo do § 2, ale nebylo dobře možno je tam zařadit z důvodů stylistických, neboť text § 2 by byl příliš přetížen a také by se do § 2 nehodilo zmocnění, jež je obsaženo v § 15, odst. 2.

Do třetí kategorie náleží případy, kdy přechod majetku byl proveden výrokem soudním nebo úředním, zejména výrokem opřeným o předpis platný, nebo aspoň podle čl. II, čl. 2 odst. 1, věty prvé zákona o obnovení právního pořádku použivatelný. Tady je podmínkou, že dotčený výrok soudní nebo úřední bude jako výrok z doby nesvobody zrušen nebo změněn, na př. v českých zemích podle zákona č. 76/46 nebo podle nařízení č. 7/46 Sb. nariadenia Slovenskej národnej rady na Slovensku. Vzhledem k čl. III zák. č. 12 z r. 1946 mohou sem náležet i rozhodnutí, vydaná svého času bez právního předpisu.

Aby se předešlo všem pochybnostem, zdůrazňuji, že podle § 2 ve spojení s § 15 nerozhoduje, kdy došlo k přechodu majetku právním předpisem podle § 15 neplatným nebo na základě takového předpisu. To má význam pro Slovensko, pokud by se tam z § 2 nař. č. 1/1944 Sb. n. Slov. nár. rady chtělo dovozovat, že arisační a podobné předpisy lze považovat za neplatné až od 1. září 1944, kdy řečené nařízení nabylo účinnosti. I kdyby byl tento názor správný, nemohl by mít vlivu na praksi nového zákona, neboť z rozhodných a jasných ustanovení § 2 a § 15 vyplyne jasně, že veškeré majetkové zásahy, které přímo či nepřímo ať v kterékoli době způsobil předpis ve smyslu § 15 neplatný, musí býti odčiněny.

Pro ony tři kategorie případů, které jsem právě rozebral, vyslovuje právě první věta § 2, že vlastník, resp. nejde-li o ztrátu vlastnictví, jiný oprávněný, má stejné nároky jako ten, kdo majetku pozbyl majetkovým převodem neplatným podle § 1. Pokud by se tedy takový nárok nedal odvodit z obecných ustanovení, uvedená věta jej přímo zakládá. Druhá věta rozšiřuje zásady vytčené ve větě první pro přechod majetku přiměřeně také na jiné zásahy do majetku, jakými by mohly být na př. výmaz hypotéky nebo naopak zatížení majetku novými břemeny a pod.

Ovšem mimo oblast zákona zůstávají ty případy, kdy byl majetek odňat nebo jinak do něho zasaženo akty, které neměly ani zdání nějaké legální činnosti, tedy na př. případy krádeže, loupeže, i když je provedli příslušníci gestapa nebo Hlinkovy gardy. Tedy tyto případy zůstávají stále protiprávními jednáními a pro restituci majetku v takových případech stačí obecné předpisy.

§ 3 vlastně jen jinak stylisuje dřívější obsah § 1, odst. 3 vládního návrhu a má za účel objasnit to, co mají další ustanovení na mysli, když se mluví o nároku nebo o nárocích.

K § 4 chtěl bych uvést toto: Změna v odst. 1 § 2 vládního návrhu záleží jen v tom, že zkrácená citace dekretu č. 5/1945 Sb. byla nahrazena citací plnou a souběžně bylo citováno nařízení Slovenské národní rady č. 50/45 Sb. nar. Slov. nár. rady, které zavedlo instituci národní správy na Slovensku. Při projednávání odst. 1 bylo v ústavně-právním výboru uvažováno, zda pro výklad pojmu "věci" stačí, že v důvodové zprávě se činí odkaz na § 285 obč. zákoníka. Protože však pouhá citace by nebyla možná vzhledem ke Slovensku, kde zásada § 285 obč. zákoníka platí jen jako právo obyčejové, dal výbor přednost tomu výslovně vedle "věci" uvést též "práva".

Druhý odstavec zůstal beze změny, ale hned bych v této souvislosti poukázal na to, že zařazením předpisu § 16, odst. 1, byla rozhodnuta důležitá otázka, proti komu by se na soudě uplatnil nárok na vrácení majetku, jehož způsobem reprobovaným podle § 1 a 2 nabyla na př. německá říše nebo jiný subjekt, spadající pod § 5 (dosud § 3). Pasivně legitimován tu bude místně příslušný fond národní obnovy, zřízený dekretem č. 108/1945 Sb.