Mladí lidé se hlásili dobrovolně do československé armády, ale československé státní občanství jim přiznáno nebylo. Přišli sem také profesoři a učitelé škol Komenského, když nám nacisté ve Vídni zavřeli školy a oni musili odejít. tito učitelé a profesoři musili podle rakouských zákonů změnit své československé státní občanství za občanství rakouské. Tehdy jsme ujednali s naším vyslancem dr Kroftou a s panem ministrem zahraničí dr Benešem, že nám všem, kteří jsme k tomu byli nuceni, bude československé státní občanství vráceno. Bohužel naše úřady se tím naprosto neřídí a všechny žádosti nechávají nevyřízeny.

Také sem přešlo a žije zde hodně našich krajanů, kteří utekli do vlasti před bombardováním. všichni však nemohli použít úřední přesídlovací akce, poněvadž ještě nefungovala. Je tedy zapotřebí, aby se československé státní občanství dalo všem těm, kteří jsou národnostně a politicky spolehliví. Mnozí, kteří sem přišli ze strachu před nacisty nebo kteří musili uprchnout z politických důvodů, mnoho zde zakusili jenom proto, že měli rakouskou státní příslušnost, ač byli mnohdy lepšími Čechy nežli ti, kteří je tady pronásledovali. Ve Vídni totiž přísně zkoumáme a prověřujeme každého, kdo se míní vrátit do vlasti. Každý musí vyplnit a správně zodpovědět 24 otázek. My ve Vídni jsme přísnější než vy zde ve vlasti; chceme, aby se sem vrátili jenom ti nejlepší naši Češi a Slováci.

Dosud máme ve Vídni prověřeno 21.000 krajanů. Akce pokračuje a doufáme, že se do vlasti vrátí na 30.000 Vídeňských Čechů. Dosud je jich zde usazeno přes 5.000. Ujišťuji vás, že sem přijdou vesměs zdatní lidé. Naše vídeňská menšina byla dříve většinou dělnická, proletářská. Nyní je zase ponejvíce živnostenská. Že sem nepřijdou lidé, kteří by byli státu na obtíž, je vidno z toho, že podle statistiky a podle zjištění, která jsme udělali, mají naši vídeňští krajané v nemovitostech, domech a jiných penězích na 3 miliardy Kčs. Tedy vrátí se sem lidé, kteří mají dosti prostředků, aby se zde mohli postavit na vlastní nohy; ale vracejí se sem také velice kvalifikovaní dělníci, výborní živnostníci, žádní zlatokopové. Nechtějí od naší vlasti nic více než to, co měli v cizině, v té nepřátelské cizině, a to by rádi také zde měli. Přinesou nám vedle strojů také své schopné a pracovité ruce, kterých tady bude zapotřebí. Naši zahraniční krajané chtějí pracovati ve vlasti s láskou, když v cizině museli pracovat pro cizí. Ta Vídeň pocítí odchod našich krajanů. Státní činitelé si nepřejí, aby Čechové a Slováci odešli z Vídně, protože vědí, jaký to bude míti následek. Ve Vídni jsou pořád ještě hromady ssutin, poněvadž není pracovitých rukou, které by je odklízely. Vídeň vyrostla z našich peněz, z daní, které se do Vídně hrnuly z českých zemí, Vídeň vyrostla také z mozolů českých dělníků a živnostníků. ve Vídni snad není jediného domu, na němž by nepracovaly české ruce ať cihlářů, zedníků, fasádníků anebo živnostníků. A přesto přece ve Vídni po nás ohrnovali nos a vysmívali se nám, ze naši lidé a náš národ se skládá jenom z učedníků, služek a nádeníků, ale není to pravda. Vídeň i vědecky a umělecky tyla z našich českých lidí. Vídeň má proslulou nejslavnější lékařskou školu na světě. Do této školy hrnuly se tisíce lidí až z Ameriky, lékaři - adepti medicinské vědy. A kdo ji založil? Ta slavná lékařská vídeňská škola byla založena naším doktorem Rokytanským, Škodou, Albertem a řadou jiných českých profesorů, kteří na universitě působili. - I jinak to byli také naši. Vídeň zdobí mnoho krásných obrazů našich velkých umělců; na př. Hynais, který se narodil ve Vídni jako syn chudého proletáře, vyzdobil tam ty nejkrásnější budovy - operu, činohru a umělecká musea. Hynais je ten malíř, který zde v Praze namaloval krásnou, nezapomenutelnou oponu v Národním divadle. To je náš vídeňský rodák. A také sochaři. Kam jste se podívali, všude jste viděli výtvory českých sochařů. Teď už je bohužel neuvidíte, protože je buď ukradli nacisté a udělali z nich kanony, byly-li z bronzu, anebo byly za náletů zničeny.

Byla to díla našich umělců, a totéž možno říci o hudebnících a zpěvácích. Podívejte se na příklad na největší českou tragédku Sklenářovou - Malou, která má pomník vedle Musea a která se narodila ve Vídni. A tady se v Praze obdivovali, když se v Praze ještě špatně česky mluvilo, jak krásně dovedou naši lidé ve Vídni česky mluvit.

Přátelé, bylo nás ve Vídni mnoho; nevím kolik, ale myslím, že Vídeň byla nejenom největším českým městem, kde bylo víc Čechů a Slováků než v Praze samé, ale také i největším českým hřbitovem, kde se nám ztratilo nejvíc lidí. Na příklad při sčítání lidu ve Vídni v roce 1900 bylo zjištěno, že v českých zemích se narodilo a do českých zemí přísluší 551.928 občanů, tedy daleko víc než půl milionu. A těch ostatních, co se narodili ve Vídni anebo byli příslušní do Vídně, do ostatních rakouských zemí anebo na Slovensko, tehdy v Uhersku, bylo 760.000, takže téměř polovina lidí, kteří ve Vídni bydleli, byla českého původu.

Ale při sčítáni nás vždy napočetli málo. Roku 1910 nás napočítali 98.000. že to nesouhlasilo, že počítat ve Vídni neuměli, je vidno z toho, že po světové válce se vystěhovalo z Vídně úřední československou akcí 113.000 lidí a bez úřední akce našich konsulárních úřadů na 100.000, tedy daleko přes 200.000. A když jsme potom měli v roce 1919 volby, když už tolik lidi odešlo, dostala naše samostatná česká kandidátka 65.000 hlasů a do radnice nás přišlo osm městských radů. Bylo to překvapení pro tehdejší Vídeň. Z toho je vidno, jak vlastně počítali a kolik nás tam bylo.

Chtěl bych ještě připomenout, že česká Vídeň dala nejenom Vídni samé, ale také našemu národu slavné a velké lidi. Ve Vídni se na příklad narodila největší česká spisovatelka Božena Němcová. Dalo by se o tom vypravovat velmi mnoho. Chci jenom připomenout, že ve Vídni studoval a učiteloval náš prvý president T. G. Masaryk, že tam působil i náš nynější president dr Beneš a psával do našich Dělnických listů. České dělnické hnutí, které za persekuce v Čechách muselo utéci z Prahy, se odebralo do Vídně i se svým orgánem, Dělnickými listy, v nichž potom působili nejlepší lidé z českého socialistického hnutí, Steiner, Hybeš, Krapka, Němec, Tomášek, z literátů pak působili v Dělnických listech Ivan Olbracht, Malířová a Mařka Majerová.

Ta naše menšina ve Vídni byla jako vrba u potoka. Byť jí usekávali a ulamovali jak chtěli, vždycky se zase zazelenala a vyhnala nové větve. Nyní však tomu bude konec. Do Vídně se nebudou stěhovat naši lidé, ale z Vídně se vrátí všichni domů. Do Vídně nepůjdou již naši lidé, které z domova vyháněla bída, poněvadž byl náš lid vyssáván cizáky. Náš lid se nebude vracet do Vídně, která za monarchie náš národ tak zle utiskovala a která teprve za sociálních demokratů k nám Čechům byla spravedlivá.

Naši krajané se vrátí domů, vrátí se do vlasti, po které tolik toužili. Krev není voda. A ta česká krev v našich lidech kypěla a toužila po domově. Nyní zásluhou naší vlády a presidenta Beneše uskutečňuje se dílo historického významu. Česká a slovenská zem bude opravdu česká a slovenská, nikoli pouze svým názvem. Naše úřady a především naši byrokraté měli by si to uvědomit a v žádostech našich zahraničních krajanů neměli by vidět pouhý úřední akt, nýbrž živého člověka - krajana, který celý život toužil po vlasti a chce v ní poctivé pracovat. Neznechucovat jim tedy prvé kroky v osvobozené vlasti. Budou naší vlasti na prospěch. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Ke slovu niet nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Vykonáme teraz oddelené hlasovanie o každej zo spoločne prejednávaných predloh.

Dočasné Národné shromaždenie je spôsobilé sa usnášať. Budeme tedy hlasovať o prvom odstavci poriadku.

Ad 1. Hlasovanie o osnove zákona o priznávaní hospodárskych a právnych úľav krajanom vracajúcim sa do vlasti, najmä z Maďarska (tlač 365).

Zpravodajcom je za výbor ústavne - právny posl. dr Čech, za výbor osídlovací posl. Uhlířová.

Osnova má 2 paragrafy, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Poneváč není pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať podľa zprávy výborovej naraz. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto tedy súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 2 paragrafy, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech pozdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Dočasné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsednictva podľa § 54, odst. 1 rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.

Ad 1. Druhé čítanie osnovy zákona o priznávaní hospodárskych a právnych úľav krajanom vracajúcim sa do vlastí, najmä z Maďarska (tlač 365).

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr Čech: Nie sú.

Zpravodaj posl. Uhlířová: Nemám oprav.

Podpredseda Cvinček: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ak ju Dočasné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech pozdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Dočasné Národné shromaždeme prijalo túto osnovu zákona také v čítaní druhom.

Tým je vybavený 1. odstavec poriadku.

Nebude-li námietok, prikročíme k prejednávaniu 5. odst. poriadku a potom sa vrátime k odst. 3 a ďalším poriadku tejto schôdze. (Námietky neboly.)

Námietok niet. Prikročíme tedy k prejednávaniu piateho odst. poriadku, ktorým je:

5. Zpráva výborov soc. - politického a rozpočtového (podľa § 35 rokov. poriadku) o návrhu posl. Zápotockého, E. Erbana, Sovu, Vandrovca, dr Pátkovej, dr Dolanského, dr Pešku a dr Bunžu (tlač 355) na vydaní zákona o zvláštnych služobných prídavkoch sudcov a súdnych zamestnancov (tlač 359).

Zpravodajom za výbor soc. - politický je pán posl. Tichota. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Tichota: Paní a pánové!

Návrh zákona o zvláštních služebních příplatcích soudců a soudních zaměstnanců, podaný poslanci všech stran Národní fronty, sleduje aspoň nepatrné finanční odškodnění zaměstnanecké složky, která od revoluce pracuje v soudnictví za neskonale těžkých poměrů. Naše ústavní listina, zaručující soudcům nezávislost, učinila soudce závislými výhradně na služebních platech, které samy o sobě jsou zcela nedostatečné a vzhledem k jejich stále stoupajícímu a stupňovanému výkonu a důležitosti téměř nedůstojné povolání tak vysokého. Soudce nesmí mít jinou honorovanou funkci než své povolání a také jeho jediným příjmem smí být jenom jeho plat. Již v r. 1937 byly platové poměry soudců uznány nedostačujícími a zákon č. 186 z toho roku odměnil je přídavkem, započitatelným do pense. Avšak v době nesvobody byl tento přídavek zrušen. Zrušení tohoto přídavku lze bezpečně připočítati na vrub německé nenávisti proti českým soudcům, kteří za tak těžkých a pro ně velmi nebezpečných podmínek dovedli se ve svých rozsudcích vzepřít fašistické zvůli a násilí a osvobozovali nebo jen mírně trestali tam, kde jejich němečtí kolegové vynášeli rozsudky mnohaletého žaláře, ba i smrti.

Po revoluci se postavení soudců ani újmy z něho plynoucí nezměnily. Nepříznivá situace je tu daleko tísnivější také tím, že skutečný stav soudců proti stavu systemisovanému je až o 54 % menší. Jen v Čechách chybí do systemisovaného stavu 533 soudcovských úřednických sil. A přes to vykonávají soudcové nejen běžnou agendu soudní, nýbrž zdolávají i mimořádné úkoly, plynoucí z poválečných poměrů. Po revoluci mnoho soudů v Čechách a na Moravě nebylo obnoveno a jejich obvody byly přiděleny soudům, které zůstaly v činnosti. Při tom vsak tyto zvětšené obvody jsou tak nedostatečně personálně dotovány. Že chod soudů pro blízkou budoucnost je nebezpečně ohrožen a tím je ohrožena i justice a vrcholné zájmy státu. Je řada soudů, které proti r. 1938, kdy jejich obvod byl značně menší, vykazují ani ne poloviční stav personálu. Soudní agenda rozrostla mezitím zejména v úseku poručenském a pozůstalostním, ale ani agenda pozemkových knih a firemního rejstříku nezůstala pozadu. Je to následek majetkových přesunů, způsobených Němci za okupace, i důsledek porevolučních konfiskačních zákonů. Bohužel, i v trestní agendě je silný vzrůst. Lidové soudnictví a národní soudy zatěžují soudcovské síly tak, že s velkými obtížemi vyřizují nejnaléhavější případy, zejména vazební.

Mimořádné lidové soudnictví i národní soudy uložily soudcům povinnost, aby si získali nutné vědomosti politické, hospodářské i organisační, kterých potřebují k rozhodování podle nových zákonných ustanovení. Tyto povinnosti zatěžují ovsem těž státní zástupce i ostatní soudní zaměstnance.

Návrh je plně zdůvodněn i pokud se týká zaměstnanců nejvyššího správního soudu v Praze, kde rovněž skutečný stav nedosahuje ani poloviny stavu systemisovaného. Na příklad z 13 míst senátních presidentů jsou dosud obsazena jenom 3, ze 48 senátních radů jen 25 a v sekretariátě místo 17 je obsazeno pouze 11 míst. Stejně je tomu i u ostatních služeb. Nejvyšší správní soud je nucen řešiti nejnovější problémy, které přicházejí při výkladu revolučních zákonů. Je to zejména rozhodování v případech konfiskace zemědělského majetku, znárodnění podniků, při odčinění křivd veřejným zaměstnancům a více jiných. Nejvyššímu správnímu soudu připadne nejvýznačnější a nejdůležitější úkol, aby vyložil nové právní normy tak, aby zapadly v rámec nově utvářených poměrů.

Je tedy navrhovaný přídavek zcela opodstatněn. Že poměry v soudní službě jsou málo lákavé pro nové adepty soudní služby, potvrzuje skutečnost, že je nejen nedostatek soudcovského dorostu, ale že i ostatního soudního personálu je málo, protože platové a služební podmínky v průmyslu, advokátních kancelářích i jinde jsou daleko vábivější.

To, co jsem řekl o soudcích, platí též o justičních úřednících ministerstva spravedlnosti, kteří mají soudcovskou kvalifikaci a jsou podle zákona povolávání do ministerstva z řad soudců a ostatních kategorií soudních zaměstnanců.

Náklad na tento přídavek je odhadnut částkou 40mil.Kčs ročně. Kdyby vsak stav soudců měl početně dosáhnouti systemisovaného stavu, zvýšila by se vydání jen na soudce asi o 49 mil. Kčs ročně. Protože i rozpočet ministerstva spravedlnosti na r. 1946 počítá přibližně se stavem systemisovaným, je výdaj spojený s navrhovanými přídavky kryt i v rámci tohoto rozpočtu.

K této osnově soc. - politického výboru je podán poslanci Národní fronty pozměňovací návrh, který zní:

a) aby v nadpise místo slov "soudců a soudních zaměstnanců" byla uvedena slova "soudců z povolání a ostatních justičních zaměstnanců";

b) aby v § 1, odst. 1, místo slov "úředníkům uvedeným v § 53 platového zákona č. 103/26 Sb." byla uvedena slova "konceptním úředníkům justiční správy, kteří mají podle § 4 zákona o organisaci soudů ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., způsobilost k úřadu soudcovskému a jsou ustanovení u některého soudu anebo justičního úřadu".

Důvody: Osnovaným zákonem má se dostati hmotného nadlepšení všem zaměstnancům, kteří jsou účastní na budování československého soudnictví a nesou obtížné břímě výkonu soudnictví a jeho správy. Jsou to všichni ti, které zákon povolává na místa soudců a veřejných žalobců, s ostatními pomocnými zaměstnanci soudů a úřadů v oboru ministerstva spravedlnosti. Z této pospolitosti justičních zaměstnanců nesmějí býti vyjímáni zaměstnanci, kteří byli přiděleni nebo převedeni jako soudci, státní zástupci, kancelářští zaměstnanci a zřízenci od soudů k ministerstvu spravedlnosti. Tu třeba si uvědomiti, že konceptní úředníci státních zastupitelství a ministerstva spravedlnosti jsou vesměs zaměstnanci se soudcovskou kvalifikací. Je to zákon, který nařizuje, že každý z nich musí mít soudní praksi a soudcovskou zkoušku. Stejně i kancelářští zaměstnanci a zřízenci ministerstva spravedlnosti se doplňují z řad soudních zaměstnanců. Je proto mezi zaměstnanci soudů a ministerstva spravedlnosti stálá fluktuace. Bylo by proto nejen neodůvodněné, ale přímo nespravedlivé, kdyby měli býti vyňati zaměstnanci, kteří dosud sloužili u soudů a poté byli bez vlastní vůle ze služebních důvodů - obyčejně pro svou výtečnou kvalifikaci - přeloženi do ministerstva spravedlnosti. Vyloučení těchto zaměstnanců z nadlepšení, které by jim náleželo, kdyby byli zůstali u soudů, by přivodilo hromadný útěk z ministerstva spravedlnosti a znemožnilo doplňování stavu zaměstnanců ministerstva spravedlnosti.