A nyní to hlavní. Krajský soud v Novém
Jičíně vyhověl návrhu advokáta
dr Dorazila a zabavil číslo Pravdy z 25. prosince
1945, ač tak podle zákona učiniti nemusil.
Prosím, osm měsíců po revoluci je
zabavován list strany, která byla vůdkyní
národa v nejtěžším boji o existenci
a v tomto boji přinesla nesmírné oběti,
t. j. strany komunistické, protože se zmínil
o činnosti advokáta, jehož obhajoba vzbudila
veřejné pohoršení.
Dne 28. ledna sešlo se 2500 občanů na veřejné
schůzi, svolané Svazem národní revoluce
za spoluúčasti všech politických stran
Národní fronty ve Valašském Meziřičí,
a všemi účastníky byla jednomyslně
přijata resoluce, která byla podepsána všemi
čtyřmi stranami a zaslána vládě
republiky Československé a ministerstvu spravedlnosti.
V této resoluci se ostře protestuje proti rozsudkům
mimořádného lidového soudu v Nov.
Jičíně, kterými byli osvobozeni vyložení
zrádci a kolaboranti, a proti tomu, že veřejný
žalobce tohoto soudu zastavuje hromadně řízení
proti zrádcům a kolaborantům. Dále
se v této resoluci protestuje proti těm advokátům,
kteří nepoužívají svých
znalostí k tomu, aby zachovali úctu památce
mrtvých českých mučedníků,
a naopak za jidášský groš propůjčují
své služby Němcům a českým
zrádcům a kolaborantům. V resoluci se důrazně
žádá, aby takovým advokátům
a la dr Dorazil bylo ihned zakázáno další
zastupování před lidovými soudy a
aby k lidovým soudům vůbec byli připuštěni
jen advokáti ex offo. Nakonec se žádá
přezkoumání všech případů,
kdy Němci, zrádci a kolaboranti byli mimořádným
lidovým soudem v Nov. Jičíně osvobozeni,
resp. kdy proti nim tamějším veřejným
žalobcem bylo zastaveno trestní řizení.
K zastavení trestního řízení
chci uvésti tento příklad: Vlček Jaroslav
z Jarcové, čís. 32, u Valaš. Meziříčí,
byl členem ústředního vedení
NTF, skupiny Lofler a župním vedoucím pro valašskou
župu. Byl rovněž ve skupině Mariově,
kde se 7. července 1940 zúčastnil druhého
mimořádného zasedání velké
fašistické rady a vůbec silně agitoval
pro tuto fašistickou skupinu. Za okupace vydával se
za Němce a pomoci Němců vydíral na
českém obyvatelstvu, což n u bylo dokázáno.
Veřejný žalobce v Nov. Jičíně
řízení proti němu podle § 90
trest. řádu zastavil. Mohl bych uvésti další,
jako případ Machala Antonína, Procházky
Antonína, Hanuše Aloise, Šupiny Františka,
Hally Oldřicha, Pokorného Rudolfa, Pospěcha
Václava, Podbořilové Marie, Szautnerové
Antonie, Szautnerové Fridy, Matušky Richarda, Kroupy
Oldřicha, Robkové Hildy, Robkové Stely, Voznice
Augustina, Sadílka Karla, Šrámka Jana, Raaba
Wilibalda.
I případ MUDr Richarda Langa, obvodního lékaře
ve Valašském Meziříčí,
charakterisuje poměry v Novém Jičíně.
Narodil se v r. 1876. Jeho manželka je Němka, jeho
švagr Martin byl za okupace agilním a obávaným
Němcem ve Valašském Meziříčí.
MUDr Lang byl od 12. května 1945 zajištěn ve
vazbě ONV ve Valašském Meziříčí.
Byl podle ústřední členské
kartotéky Vlajky zaregistrován dne 18. července
1940 jako zástupce vedoucího Vlajky ve Val. Meziříčí
pod číslem legitimace 75.018. Byl funkcionářem
fašistického Svazu válečníků,
za okupace byl ve Val. Meziříčí t.
zv. "Bezirksleiter des öffentlichen volksaufklärungsdienstes"
a kromě toho byl podezřelý z udavačství.
Státní zastupitelství v Novém Jičíně
(pan dr Vachalík) nařídilo vyšetřující
komisi ONV ve val. Meziříčí, aby byl
dr Lang propuštěn na svobodu, že trestní
řízení proti němu bylo zastaveno.
Ještě před jeho propuštěním
dostavil se syn jmenovaného, pan Milan Lang, k vyšetřující
komisi ONV ve Val. Meziříčí a vyhrožoval
členům komise, že si to s nimi ještě
vyřídí, že nechtějí jeho
otce propustit na svobodu, že má v tom směru
již dobré informace od státního zástupce
dr Vachalíka. Dr Lang byl propuštěn 26. září
1945 na svobodu. Později bylo nařízeno jeho
opětné zajištění na základě
přípisu zemského národního
výboru v Brně. V té době bydlil již
dr Lang se svým synem Milanem v Novém Jičíně
a jeho syn Milan se dostavil do úřadu ONV ve Val.
Meziříčí a žádal, aby
mu byly vydány do vlastních rukou veškeré
spisy, týkající se jeho otce, že je
odevzdá sán úřadu okresního
národního výboru v Novém Jičíně.
Spisy mu ovšem vydány nebyly, avšak dr Lang je
dosud na svobodě, trestní řízení
proti němu obnoveno nebylo a také se vůbec
nevede.
I u jiných prokurátorů zlínského
kraje jsou podobné zjevy. Na př. prokuratura v Uherském
Hradišti zastavila řízení proti inž.
Josefu Cejpovi z Hodonína, o němž je jasně
prokázáno, že v podnicích České
akciové dýhárny vyštvával dělníky
k větším výkonům ve prospěch
německé říše pod pohrůžkou
udání gestapu, německým úřadům
a úřadu práce, jakož i vyhrožoval
postavením ke zdi, odstřelením a zavřením
v Dachau a Osvětimi. Dále je dokázáno
i to, že nutil mladistvé zaměstnance totálně
nasazené v České akciové dýhárně
k delší pracovní době než 8 hodin
denně a za menši mzdu jen proto, aby zvýšil
výkon závodu pro válečnou výrobu
ve prospěch německé říše,
že dokonce některé zaměstnance udal
úřadu práce a řadě jiných
zaměstnanců hrozil, že půjdou pro sabotáž
na "patřičné místo", to
je do koncentráku. Při tom v knize konferencí
navrhoval zlepšování výroby leteckých
překližek a pažeb k puškám, upozorňoval
z vlastní iniciativy na různé závady
v provozu továrny jen proto, aby se zavděčil
řediteli továrny, ortsleiterovi Němci Bandhauerovi.
Další takový případ je zastavení
řízení proti Janu Dobrošovi ze Strážnice,
který jako funkcionář vinařského
družstva využil styků kriminálního
rady Němce Nussbauma, se kterým chodil do vinného
sklepa "na pijatiky" a se kterým si tykal, k
tomu, aby udal ředitele vinařského družstva
v Bzenci Miroslava Skálu, čímž zavinil
týrání jeho a dalších 6 úředníků
při vyslýchání gestapem.
Ani rozsudky vynesené u lidového soudu v Uherském
Hradišti nejsou neseny duchem dekretu presidenta republiky
č. 16. Na př. František Žůrek z
veselí nad Moravou, narozený 11. listopadu 1893
ve Veselí, rolník a obchodník tamtéž
č. 120, byl žalován pro zločin §
3 retribučního dekretu, propagaci a podporu nacistického
a fašistického režimu, spáchaný
tím, že prohlásil, že Němci musí
mít vrata otevřená a Rusko že. nemůžeme
k nám pustit, jinak by bylo s námi zle. Urážlivě
se vyjadřoval o presidentu Benešovi, že
nás chtěl prodat Rusku. Žůrek projevoval
uspokojení nad okupací, tvrdil, že Němci
tu měli být už před 10 lety, naléhal
na odstranění obrazů presidenta Beneše
a Masaryka z radnice ve Veselí, chválil německou
armádu a její úspěchy. Byl dále
žalován pro zločin podle § 11 retribučního
dekretu, pro udávání. Udal u Němce-celního
úředníka a tím také u gestapa
starostu ve veselí. Byl však odsouzen jen pro delikty
podle § 3, odst. 2, kdežto z propagace nacismu a fašismu
byl osvobozen. Byl odsouzen jen k 3 letům těžkého
žaláře přes to, že v dekretu je
stanoven trest od 10-20 let, který má být
zmírněn jen za mimořádných
okolností. Státní zástupce navrhoval
trest 12 let. Neprávem bylo použito § 16, odst.
2, a vinník odsouzen pouze na tři roky. (Předsednictví
pře vzal místopředseda Tymeš.)
O tom, jak je lid nespokojen s některými rozsudky
lidového soudu v Uherském Hradišti, svědčí
také resoluce, kterou jsem dostal od národního
výboru velkého Zlína, která zní
takto: "Ve Zlíně dne 2. ledna 1946. Zlínské
občanstvo je právem pobouřeno několika
rozhodnutími mimořádného lidového
soudu v Uherském Hradišti v poslední době,
kdy případy vyložených a usvědčených
zrádců, udavačů a kolaborantů
Švábeníka, Moravce a Čistína,
kteří kromě vlastní zrady na národě
a státu mají na svědomí životy,
majetek a bezpečnost občanů, byly postoupeny
řádnému soudu. Místní národní
výbor jako první instance lidové správy
upozorňuje důrazně na tyto případy,
vedené zřejmě proti vládnímu
programu a proti duchu retribučního dekretu. Podobný
postup mimo jiné zbytečně zatěžuje
jak mimořádné, tak lidové soudnictví
a při tom neplní své poslání.
Buď byly tyto případy nedostatečně
připraveny, takže během přelíčení
byly objeveny nedostatky, nebo obhajoba využila neúplností
dekretu a způsobem příčícím
se běžným názorům na právo
vymohla úlevu zrádcům. Tlumočíme
zde znovu požadavek zlínského občanstva,
vyslovený a jednotně schválený na
veřejném projevu místního národního
výboru ve Zlíně dne 24. listopadu m. r.,
kde bylo žádáno, aby přidělování
obhajoby před mimořádným lidovým
soudem se dělo z moci úřední ve smyslu
vládního programu. Předseda MNV Morýs."
Podobných resolucí byla usnesena na zlínském
okrese řada a rovněž i v jiných okresech.
Množí se také případy, kdy kolaboranti
žalují české lidi pro urážku
na cti, když jim řekli, že jsou fašisté,
nebo když jím učinili podobnou výtku.
Stalo se na př. ve Zlíně, že paní
Šromová byla odsouzena k 5 dnům vězení
proto, že řekla člověku, který
míval za oknem velmi často obraz Hitlera, že
je kolaborant.
Tato žena, jejíž jeden synovec seděl v
Buchenwaldě a druhý se jí domů vůbec
nevrátil, má sedět za to, že jí
udal pro urážku na ctí člověk,
proti kterému se vede vyšetřování
u vyšetřující komise ve Zlíně
pro kolaborantství, člověk, jenž nemá
národní a státní spolehlivost.
Lid nese zejména nelibě, když vidí,
že se v tak důležité instituci, jako je
justiční správa, vyskytne případ
korupce. Jistý mlynář žižlavský
z Veselí nad Moravou byl propuštěn ze zajišťovací
vazby. Lidé nad tím kroutili hlavou a sledovali
mlynáře, co bude dělat dál. A tu viděli,
že jednoho dne vezl na voze 16 pytlů mouky směrem
k Uherskému Hradišti. Jeden dobrý občan
jej dal sledovat, a tu se zjistilo, že ta mouka byla zavezena
obchodnici Procházkové do Mařatic. Když
tam přišla stráž národní
bezpečností, obchodnice udala, že nikdy se
zmíněným mlynářem v žádném
obchodním spojení nebyla a že si ani tuto mouku
neobjednala, a dodala, že mouka jí byla dána
bez poukazů, a to pro Františka Kulhajma, advokátního
koncipienta u dr Líbalové v Uherském Hradišti.
A jak tento sám prohlásil nějakému
příteli, měla být pro vyšetřujícího
soudce. A jako náhodou bydlel u obchodnice Procházkové
vyšetřující soudce dr Vlachynský,
který před tím vyšetřoval právě
zmíněného mlynáře Žižlavského
pro kolaborantství a propustil ho z vazby. A když
Sbor národní bezpečnosti provedl u manželky
tohoto soudce prohlídku, našlo se v jeho bytě
6 pytlů mouky z 16 pytlů, které tam Žižlavský
vezl.
Lidový soud v Uherském Hradišti si kromě
toho osvojoval práva, která mu vůbec nepřísluší.
Na př. dává oznámení o zastavení
řízení a při nich dává
nařízení, že se mají ihned zrušit
majetková opatření, která byla učiněna
vůči člověku, proti kterému
je řízení zastaveno. K tomu lidový
soud nemá vůbec žádného oprávnění,
neboť národní správy jmenují
po uvážení, zda člověk byl národně
nebo státně nespolehlivý místní,
okresní a zemské národní výbory
nebo příslušná ministerstva podle toho,
o jakou majetkovou hodnotu jde. Podobnými přípisy
uváděl soud řadu národních
výborů v omyly, jak se to stalo na př. s
následujícím usnesením u ONV v Holešově,
kde rovněž na základě tohoto přípisu
byla národní správa zrušena a pak musela
být znovu dosazena. Výnos zněl takto: "Mimořádný
lidový soud v Uherském Hradišti zastavuje trestní
řízení proti Václavu Skuherskému
mladšímu, Václavu Skuherskému staršímu
a Julii Skuherské, bytem v Holešově, Náměstí
č. 1, podle § 90 trestního řízení.
Mimořádný lidový soud v Uherském
Hradišti, dne 22. listopadu 1945. Předseda
senátu Jaroslav Ocelík.
Okresnímu národnímu výboru v Holešově
na vědomí s tím, že opatření
o majetku nutno ihned zrušit. Předseda senátu
dr Jaroslav Ocelík."
Tento přípis je jasný a ukazuje, že
lidový soud v Uh. Hradišti si opravdu osobuje práva,
která mu nepřísluší, a plete
se do věcí, do kterých mu nic není.
Zde bude nutno, aby pan ministr spravedlnosti zjednal nápravu,
aby se podobné případy už neopakovaly.
Usnesením mimoř. lidového soudu v Uh. Hradišti
ze dne 6. prosince 1945, č. j. Lsv 553/ 45, bylo zastaveno
trestní řízení podle § 90 tr.
ř. proti Janu Dutkovi, bývalému předsedovi
správní komise města Holešova z doby
t. zv. protektorátu. Je nepochopitelné, jak mohlo
být zastaveno trestní řízení
proti člověku, který všemi osobami,
jež s nim přišly do přímého
úředního styku, jest usvědčován
jako typický zastánce nacismu a fašismu, který
s nezvyklou služební horlivostí přisluhoval
okupantům, dal pořádat pro úředníky
z vlastní iniciativy kursy němčiny, žádal,
aby ve službě čeští zaměstnanci
mluvili německy přesto, že dobře věděl,
že německy neumějí, který uspořádal
oslavy Hitlerových narozenin a pří jejích
zahájení i zakončení zdravil vztyčenou
pravicí a slovy: Vůdci zdar!, a když se mu
od českých zaměstnanců nedostalo odpovědi,
přímou výzvou je nutil k tomu, aby tak učinili
stejně. Za tuto svoji záslužnou činnost
dostal tento typický kolaborant řád Svatováclavské
orlice a nyní od mimořádného lidového
soudu přípis o zastavení trestního
řízení. Když jsme spíš prostudovali,
zjistili jsme, že není jediného protokolu,
který by mluvil ve prospěch obviněného,
až na dva, a to protokol jeho syna dr Dutky a protokol dr
Františka Schneeweise, jenž je ve městě
znám jako zastánce kolaborantů.
Další případ je zastavení řízení
proti Václavu Zbořilovi, jenž byl obviněn
ze zločinu podle § 3 retribučního dekretu.
Toto obvinění je odůvodněno těmito
skutečnostmi a důkazy: 1. Již v září
1938 poslal tehdejšímu předsedovi vlády
republiky Československé dr Milanu Hodžovi
dopis, v němž se přimlouvá a navrhuje
připojení Československé republiky
k říši na základě plebiscitu.
2. V den okupace českých zemí německými
vojsky, t. j. 15. března 1939, poslal telegram dr Háchovi
a min. předsedovi Beranovi, v jichž schvaloval
včleněn naších zemí do svazku
německé říše. 3. V říjnu
1938 a později v r. 1939 schvaloval začlenění
našich zemí do svazku říše a tím
nepřátelskou vládu na našem území
dvěma zápisy v pamětní knize, chované
tehdy ve weekendovém domku v obci Brusné. 4. Podporoval
nacistické a fašistické hnutí peněžitými
dary, zejména darem 10.000 K pro oddíly SS, darem
1000 K pro Winterhilfe, 5000 K pro německý Červený
kříž. Dále věnoval 1000 K na
potřeby Svazu pro spolupráci s Němci. 5.
Propagoval a schvaloval nacistické hnutí a nepřátelskou
vládu na území republiky ve svých
projevech před různými lidmi, jako na př.
za jízdy vlakem před lidmi v kupé shromážděnými
tak, že tím vzbudil pohoršení, před
Jaroslavem Tomšíkem pří příležitostí
jeho návštěvy pronesl výrok: "Zaplať
Pán Bůh za Hitlera; všichni čeští
lidé by měli na kolenou děkovat Bohu, že
nám jej seslal," a při různých
příležitostech před svými zaměstnanci.
6. Podporoval nacistické hnutí a válečnou
moc německých okupantů tím, že
nabídl Němcům k disposici svůj vynález
"autopedes" s úmyslem, aby ho bylo použito
k válečným účelům, byť
i jeho nabídka byla pro nepatřičnost vynálezu
zamítnuta. 7. Zdravil při různých
příležitostech nacistickým pozdravem
zdvižením pravice a slovy: Heil Hitler!, na př.
na ulici při setkání s osobami německé
národnosti, při vstupu do jednací síně
okr. soudu v Bystřici, při úřední
návštěvě bezpečnostních
orgánů ve svém domě, při návštěvách
různých koncertů a jinde.
Václav Zbořil zastával v době zvýšeného
ohrožení republiky funkci předsedy okrskové
skupiny českého Svazu pro spolupráci s Němci
pro politický okres Holešov a v té funkci vyvinul
nadměrnou činnost organisační, zejména
při získávání členů.
Předsedal a řídil dvě veřejné
schůze tohoto Svazu, pořádal užší
schůze Svazu ve svém bytě, pracoval horlivě
a energicky pro vzrůst Svazu tím, že rozkázal
svým zaměstnancům rozesílat jednotlivým
osobnostem v okrese přihlášky, dával
jejich vyřízení urgovat, když nebyly
dlouho vráceny, nutil své zaměstnance ke
vstupu do Svazu pro spolupráci s Němci.
Věcí, ze kterých byl Václav Zbořil
obviněn, je jistě dostatek, takže mohl být
opravdu lidovým soudem odsouzen, ale řízení
proti němu bylo zastaveno.
Další kuriositou uhersko-hradišťskou je
případ advokáta dr Zerzáně.
Byl zajištěn u lidového soudu a dodnes není
řízení skončeno. Podle informací
má býti celý případ předán
lidovému soudu. Ovšem soudu v Uh. Hradišti naprosto
nevadí, že tento pan dr Zerzáň, který
je ve vyšetřování, chodí k soudu
obhajovat a zastupovat strany, jako na př. mimo jiné
v trestní věci Strapínově z Lopeníku.
Uherskohradišťští advokáti reagovali
na zprávu časopisu Slovácko, která
ho ve skutečnosti odhalila, podali rozklad advokátní
komoře a ta jim oznámila, že jí okolnosti
nebyly známy. Přesto však zůstalo při
této odpovědi a nebyla učiněna náprava.
V civilních sporech obhajoval spoustu lidí. I zde
se musí zjednat náprava. Nikde v úřadech
nepracují ti, proti kterým se vede vyšetřování,
poněvadž se jim nemůže důvěřovat,
ale zde vidíme, že před soudem je připuštěn
člověk, nemající národní
a státní spolehlivosti, aby hájil a zastupoval
čs. občany.
Dále by bylo žádoucí, aby spisy osob,
proti kterým řízení u lidového
soudu bylo zastaveno, byly co nejrychleji předány
okresním národním výborům,
trestní nalézací komisi, aby se mohlo zavésti
řízení podle dekretu 138 o některých
proviněních proti národní cti.
Je pravda, že rozsudky mimořádných lidových
soudů jsou usnášeny celými senáty
a tedy také čtyřmi soudci z lidu. Ale jaká
je praxe na př. u lidového soudu v Uh. Hradišti?
Soudci z lidu dostávají pozvánky k přelíčení
4 nebo 3 dny a někdy i den před přelíčením.
Na pozvání není vůbec oznámeno,
o které případy jde, a nejen to, soudcům
z lidu se vůbec nezasílají opisy protokolů
projednávaného případu, takže
přijdou k přelíčení úplně
neinformováni a jsou odkázáni na to, co u
přelíčení samí slyší,
a tam přirozeně záleží na samotném
předsedovi senátu, jak celé přelíčení
vede. Může tedy soudce z povolání, jestli
mu na tom záleží, vyzvednout polehčující
okolností a zlehčit přitěžující
okolnosti. Je-li ovšem soudce dobrý Čech a
demokrat, vyzvedne jak polehčující, tak i
přitěžující okolnosti, aby soud
mohl pak spravedlivě rozhodnout. Rovněž na
předvolávání svědků
k přelíčení nemají soudci z
lidu u zmíněného soudu v praxi žádného
vlivu. Svědkové jsou obesíláni předem
toliko podle uvážení předsedy senátu
a často se stává, že z více svědků
k přelíčení je zavolána jen
část, takže i kdyby soudce z lidu měl
určité otázky na svědky, nemůže
je pak pronést, nýbrž je odkázán
toliko na svědecké protokoly, ve kterých
může býti opomenuto všelicos, někdy
i závažné a důležité věci.
To jsou závady v praxi v přelíčení
u lidového soudu nejen v Uh. Hradišti, ale i v Novém
Jičíně a také v Brně, jak jsem
měl sám možnost se o nich jako lidový
soudce přesvědčit. Znovu podotýkám,
že většina předsedů lidových
soudů dělá očišťovací
práce velmi svědomitě a poctivě. Přesto
však se najdou jedinci, kteří pomáhají
ať už vědomě nebo neúmyslně
zrádcům a kolaborantům, jak tomu jíž
uvedené případy nasvědčují.