Naši soudcové jsou nyní organisováni
v rámci čtyř různých politických
stran. Můžeme si však všichni být
jisti jednou věcí: Uvádím případ
sice absurdní, ale kdyby ke kterémukoliv z těchto
našich dobrých, poctivých a nebojácných
soudců přišel sám předseda jeho
vlastní politické strany s intervencí a kdyby
tlak celé politické strany byl sebe silnější,
poctivý československý soudce by raději
roztrhal legitimaci své vlastní strany anebo by
resignoval na svůj úřad, než by porušil
spravedlnost, právní řád a svou soudcovskou
nezávislost a čest. (Potlesk.) Tyto nekompromisní
zásady zdrcující většiny našich
soudců, ať již jakéhokoliv politického
přesvědčeni, jsou známy všem
představitelům našeho veřejného
života. Proto je také naším úkolem,
abychom šířili a pozvedli vážnost
soudcovského stavu před celou naší veřejností.
Soudruh posl. Harus si zde právě před
chvíli stěžoval na to, že byl odsouzen
k 6 měsícům žaláře za
výrok, kterým chválil Rudou armádu.
Je mi toho velmi líto a hanbím se za ten rozsudek,
který byl tehdy vydán, ale říkám
na adresu pana kol. Haruse, že to nebyla vina soudce,
který ho odsoudil, poněvadž ten soudil podle
litery zákona, a tento zákon, na podkladě
kterého byl odsouzen, byl dílem někoho docela
jiného. (Posl. Harus: Vždyť on ještě
platí!) Je totiž jisté, že doba revoluce
přináší změněné
poměry a že cítíme, že je třeba
odkliditi některé staré zákony, které
dnes platí a které potřebují, aby
do staly příštipek nebo aby byly odstraněny
vůbec. (Posl. Harus: Dejte si pozor nechvalte Rudou
armádu, ten zákon platí!) Ten zákon
už dnes nemůže být aplikován tak,
jak byl tehdy aplikován. (Posl. Harus: To soudce jej
tak vykládal!) Soudce jej vykládal podle poměrů,
které byly.
Cítíme všichni, že je potřebí
zákony změnit, a proto voláme po něčem,
co je velmi důležité, aby byl velmi úzký
kontakt mezi poslaneckou sněmovnou, námi, kteří
zákony děláme, mezi ministerstvem spravedlnosti
a mezi československými soudci, a přimlouvám
se vřele za to, abychom je zvali také do našich
parlamentních výborů a abychom zjišťovali,
jaká je mentalita širokých lidových
vrstev, které volají po určité změně
v právním řádu. A tato změna
právního řádu, slavná sněmovno,
musí býti rychlá a prudká a nesmíme
odkládat některé zákonné změny
na dlouhou dobu tak, jak tomu bylo v dobách před
rokem 1938. Při této příležitosti
zas a znovu se přimlouvám, aby co nejdříve
platil v Československé republice moderní
civilní soudní řád pro české
země a Slovensko, moderní občanský
zákoník a také moderní trestní
zákoník, poněvadž jenom tenkrát
naše justice bude odpovídat té nové
mentalitě našeho lidu, když bude odpovídat
volání nové doby. Ovšem nemůžeme
nedostatky zákona, nedostatky rychlé práce
parlamentní připisovat na účet československým
soudcům, kteří jsou strážci zákona
ať již je zákon jakýkoli.
A vracím se ještě jenom letmo do temných
dob okupace. Tehdy si Němci přáli, aby nám
zářilo slunce jenom o milostivě udělované
dovolené v Heydrichově akci. Veřejně
konstatuji v parlamentě, že v obvodu krajských
soudů v Praze se nenalezl ani jediný soudce nebo
úředník, který by se byl dobrovolně
přihlásil. To jen tak jako malou připomínku
a eventuální porovnání s tím,
jak tomu bylo jinde.
A nyní musíme konstatovat, že tento statečný,
poctivý a spravedlivý stav soudcovsky je velmi vážně
ohrožen. Dověděli jsme se, že nám
chybí polovina proti předválečnému
stavu. Pan ministr nám řekl, že okupanti učinili
vše, aby stav českých soudců a státních
zástupců zdecimovali. Z celkového počtu
soudců a státních zástupců
byl každý desátý od Němců
uvězněn a z uvězněných plných
40 % bylo popraveno nebo umučeno. Před tímto
faktem je nutno se hluboce skloniti a různé výtky
s různých stran odpověděti jenom stručně:
cifry mluví. 50 % soudců, státních
zástupců a soudních úředníků
bylo za doby okupace nakomandováno na nucené práce.
Dělnici, kteří s nimi spolupracovali, mohou
potvrditi, že tito nasazení byli jenom geniálními
sabotéry, mařícími vítězství
říše.
Když znovu vyšlo slunce naši svobody a republika
začala žit a pracovat, každý se snažil
přiložit ruku k dílu a stavěl se tam,
kde se domníval, že bude nejlépe na místě.
Do služeb ministerstva spravedlnosti však nebyl velký
nával. Od revoluce bylo přijato do soudních
služeb pouze 46 mladých absolvovaných právníků.
Systemisovaný stav pro obvod zemského soudu v Čechách
je 280 soudcovských čekatelů. 234 se jich
tedy nedostává pro české soudy. V
obvodu krajského soudu v Praze, který zahrnuje 21
venkovských okresních soudů, 7 okresních
soudů v Praze, vedle soudu pojišťovacího
a rozhodčího a 3 krajských soudů,
je pouze 28 auskultantů. Tedy auskultant anebo soudcovský
čekatel je dnes neobyčejně vzácný
zjev. Pomalu jich bude méně než soudních
presidentů, a půjde-li to tak dále, budeme
auskultanty hledat jako květ zlatého kapradí
v pohádkách, aby naše justice a naše spravedlnost
nevymřely. Od revoluce odešlo několik desítek
soudců na velmi exponovaná místa v jiných
resortech anebo důležitých úřadech.
Známý státní zástupce dr Tržický
zastává vysoký úřad v předsednictvu
ministerské rady. Soudní rada Patočka je
v presidiu zemského národního výboru.
V ministerstvu výživy, sociální péče,
ve státní bezpečnosti, v plánovací
komisi, v Hospodářské radě, v ministerstvu
informaci a jinde všude jsou vítanými pomocníky
českoslovenští soudcové. Osobním
tajemníkem ministra vnitra je soudce dr Adamec, který
v květnové revoluci otevřel vrata Pankráce
všem politickým vězňům. A ministr
vnitra sám uznává veliký význam
soudců právě v jeho resortu, a věřte
mi, paní a pánové, že toto uznání
ministra vnitra musí těšit každého
československého soudce, právě že
je z úst ministra vnitra. Je to tedy veliké uznání
a je jisté, kdyby pan ministr spravedlnosti dal souhlas
k uvolnění v každém případě,
kde se o ně českoslovenští soudcové
hlásí, že by z jeho resortu odešla ještě
řada dalších schopných lidí.
I když se znovu vyslovujeme proti resortnímu přímusu,
který není demokratickým zařízením,
přece jen musíme uvážit, že situace
ministra spravedlnosti v personálním směru
není hodná závisti. Nejenže za okupace
soudců ubylo a nyní přibyly soudy v pohraničí,
ale na naše soudce byly ještě vloženy nové,
důležité a vysoce odpovědné funkce,
spojené s očistou našeho národního
života. Tuto činnost vykonávají soudcové
vedle svého normálního pracovního
výkonu, který nesmí ochabnout, aby neutrpěl
běh normálního souzení, který
má nyní tendenci vzestupnou. Nepřeháním,
řeknu-li, že mezi soudci je takové pracovní
zatížení, že jeden pracuje nejméně
za dva, a při tom nereptá. Ovšem trvale není
tento stav možný, poněvadž by soudcové
klesali pod tíhou práce. Tím by trpělo
nejen jejich zdraví, ale i jejich výkon, a to nesmíme
dopustit, poněvadž nám všem záleží
na dobrém jméně československé
justice.
Jak tedy odpomoci tíživé situaci, ve které
je v tomto směru ministr spravedlnosti? Všichni členové
vlády i parlamentu musejí uznat fakt, že resort
ministerstva spravedlnosti vyžaduje k trvale dobrému
výkonu justičních zaměstnanců
mimořádné pozornosti, a řekla bych,
téměř skleníkové péče.
Co pomůže ministrovi v jeho poctivé a upřímné
snaze o zlepšení? Na prvém místě
zavedení automatického postupu nebo postačující
zvýšení počtu systemisovaných
míst ve vyšších stupních funkčního
služného a skutečné obsazování
těchto míst při povyšování
výběrem. Podle názoru soudců by nynějším
poměrům v justici odpovídalo povyšování
kombinací obou těchto způsobů, a to
automatickým postupem až do 5. Nebo 6. Stupně
funkčního služného a potom postup výběrem.
Dalo by se očekávat, že takto upravené
platové vyhlídky by přitáhly do soudních
služeb potřebný počet kvalifikovaných
nových právníků.
Jak jsem již řekla, u soudů pracují
soudcové i soudní úředníci
jeden za dva i za tři. Nereptají a pracují
za jeden plat. Je jisto, že za těchto okolností
se k soudům nepohrne nikdo, kdo se řídí
zásadou: za dobrou práci dobra mzda. I tady by se
dalo mnoho odpomoci, a to tak, že by se mohl v rámci
dosavadních finančních úhrad vypláceti
zvláštní soudcovský přídavek
započitatelný do pense, tedy v rámci úspor,
které vznikají z obsazení pod systemisaci.
Velmi vřele se přimlouvám za to, aby pan
ministr věnoval této věci svou pozornost.
Dále je nutné urychlené jmenování
v soudní službě před ostatními
resorty, alespoň pokud jde o okresní soudce, kteří
tvoři největší kádr soudcovský,
a nač čekají soudcové II. skupiny
velmi netrpělivě, vykonávajíce někteří
tuto funkci již šest až sedm let.
Nutno uvažovat i o tom, jak odlehčiti soudci v úkonech,
které dosud podle platných předpisů
vykonává, ačkoli by je mohl za něho
vykonávati někdo jiný. Tu mám na mysli
schopné soudní zaměstnance a přimlouvám
se za to, aby se hojně používalo ustanovení
o aktuárech. Znajíc jejich schopnosti z prakse,
neobávala bych se přenésti na ně i
různé drobné konceptní práce.
Podle zákona o aktuárech může se v některých
případech prominout i nedostatek předběžného
školního vzděláni, jsou-li zde faktické,
praksí i mimoškolním studiem nabyté
vědomosti. Bylo by si jen přáti, aby byla
často dávána dispens od nedostatku školního
vzdělání, jsou-li zde skutečné
schopnosti, jako tomu je ve velmi mnohých případech
našich soudních zaměstnanců.
A ještě něco pro soudní zaměstnance:
bylo by na místě, aby se jim vojenská služba
započítávala i do platového postupu.
Říká se oprávněně, že
justice je Popelkou mezi jinými resorty i co do zevního
vybavení. Přála bych paním a pánům
poslancům, aby si přišli prohlédnouti
budovu největšího pražského soudu,
t. j. krajského soudu civilního na Ovocném
trhu. Jak nehygienické, přímo zdraví
ohrožující místnosti a to také
nepřidá na chuti vstupovati do soudních služeb
a má to také za následek pokles mínění
veřejnosti o autoritě soudce v nedůstojném
prostředí. Zejména za dnešního
nedostatku otopu, kdy v jedné kancelářské
místnosti krajského soudu civilního za plného
provozu soudní kanceláře soudili dokonce
ještě dva referenti současně obtížné
manželské spory s řadou svědků
se čtyřmi rozvedenými stranami. Nemusím
se tajit tím, že v této úřadovně
krajského soudu civilního to vypadá ne jako
u krajského soudu na Ovocném trhu, ale spíše
jako na perském trhu, a to vážnosti našim
soudům nepřidá. Proto se velmi vřele
přimlouvám za to, aby justice byla také po
zevní stránce vybavena lépe vypravenými
místnostmi a budovami, které by odpovídaly
jejímu významu.
Když se mladý právník octne venku před
budovou sešlého okresního soudu a dívá
se na výstavnou budovu bývalého okresního
úřadu, rozhodne se spíše pro službu
v tomto hygienickém prostředí, než aby
pracoval jako mladý soudce v kobce, která se hodí
spíš pro kriminál než pro sídlo
důstojné, vznešené naši spravedlnosti.
Vysoká mravní sila našeho soudcovského
stavu spočívá i na hluboké právní
kvalifikaci. Téměř dvacet let studia a předchozí
prakse potřebuje u nás soudce k tomu, aby mohl vykonati
soudcovskou zkoušku a stát se samostatným soudcem.
Ano, mohl by jej nahraditi kterýkoli laik, ale jen ten,
který by měl totéž vzdělání
a potřebnou kvalifikaci. Československé právo
a naše justice vůbec má svou slavnou historickou
tradici v české minulosti. Je to tradice mnoha staletí
skvělé právní služby a některé
instituty českého práva jsou úplně
naše, jako na př. zemské desky a pozemkové
knihy, kterých ani římské právo
neznalo. Proto ptáme-li se u příležitosti
výkladu pana ministra spravedlnosti, jakou cestou máme
nadále jit, odpovídáme, že naší,
českou, československou cestou, jejíž
právo vždycky podpíralo v slavných dobách
našeho národa politiku státu, založenou
na heslech "pravda a právo vítězí"
a "spravedlnost je jen jediná: spravedlnost pro všechny".
Výklad ministra spravedlnosti byl očekáván
nejen kruhy odbornými, nýbrž celou československou
veřejností a vyvolal všeobecné uspokojení.
Pan ministr promluvil z duše našemu člověku,
který právní jistotu a životní
bezpečnost pokládá za statky nejvzácnější.
Je to jen samozřejmost, řeknu-li, že strana
čs. nár. socialistů bude pro jeho exposé
hlasovat.
Ke konci ještě tlumočím vzkaz soudců
a soudních zaměstnanců panu ministrovi: Velmi
intensivně cítí všechny bolesti justičního
resortu. Váží si hluboce svého resortního
šéfa a jeho významné činnosti.
S nim chtějí všichni oddaně a účinně
pracovat ze všech sil pro dobré jméno československé
justice, které také nám, parlamentu, musí
býti nejdražší. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dalším přihlášeným
řečníkem je pan posl. Mráz.
Uděluji mu slovo.
Posl. Mráz: Slavná sněmovno, vážené
paní, pánové!
K vývodům pana ministra spravedlnosti, jenž
sám konstatoval, že jsou v justiční
správě nedostatky, chtěl bych uvésti
několik příkladů z mého zlínského
volebního kraje. Především mi budiž
dovoleno poněkud podrobněji rozvésti případ
zrádce Kramoliše z Valašského Meziříčí
a tamějšího advokáta dr Dorazila. Činím
tak proto, že ten případ vedl i k zabavení
komunistického časopisu Pravdy. Je to první
případ, kdy v lidové demokratické
republice byl zabaven časopis, který se bije za
očistu českého národa, a proto je
to případ neobyčejně povážlivý.
Kdyby se zabavení antifašistického tisku mělo
pro takové věci opakovat, mohlo by to vést
k dalekosáhlým následkům. Případ
vyvolal ve veřejnosti samozřejmě neobyčejné
pobouření. Proto považuji za svou povinnost
jej vylíčiti také před Prozatímním
Národním shromážděním.
Při tom budu nucen pranýřovat též
protinárodní postup zmíněného
advokáta, který byl původcem zabavení
časopisu. Rovněž uvedu řadu případů
od lidového soudu z Nového Jičína
a také od lidového soudu v Uherském Hradišti.
Tím se ovšem nechci dotýkat těch soudců
z povolání nebo soudců z lidu anebo těch
advokátů, kteří konají svědomitě
svou národní a demokratickou povinnost a kterých,
bohudík, je většina. Totéž platí
o veřejných žalobcích. Budu-li ve své
řeči kritisovat některé z nich, jsou
to jen ti, kteří nekonají své povinnosti
tak, jak to je v retribučním dekretu uzákoněno.
V Novém Jičíně se konalo dne 28. listopadu
1945 přelíčení proti Milanu Kramolišovi,
který za německé okupace po dobu 4 let dobrovolně
slouzil u werkschutzu, nosil uniformu werkschutzu i mimo službu,
využíval jí k vymáhání
různých výhod pro sebe, zdravil nacistickým
pozdravem, měl takovou důvěru u gestapa,
že mu svěřovalo převážení
politických vězňů do koncentračního
tábora, a Kramoliš dokonce po jednom Čechovi
střílel, když mu během transportu utekl.
Tento Kramoliš byl za své služby Němci
odměněn povýšením i peněžitým
darem, který ovšem jako příznivec velkoněmecké
říše daroval německému Červenému
kříži. Tento zrádce byl lidovým
soudem osvobozen, což vyvolalo mezi obyvatelstvem na Valašsko-Meziříčsku
nesmírné pobouřeni, a to tím spíše,
že mimořádným lidovým soudem
v Novém Jičíně byla v poslední
době osvobozena řada vyložených zrádců
a tamější veřejný žalobce
bezdůvodně zastavil řízení
proti řadě zrádců a kolaborantů.
Vina na těchto křiklavých poměrech
je ve veřejnosti přisuzována též
advokátovi dr Dorazilovi z Valaš. Meziříčí,
který jen do 26. ledna t. r. za vysoké honoráře
převzal obhajobu 28 Němců, zrádců
a kolaborantů a jehož vystupování před
soudem je lidem všeobecně odsuzováno. Tak tomu
bylo i v přelíčení proti zrádci
Kramolišovi.
V tomto procesu líčil advokát dr Dorazil
věc tak, jakoby Kramoliš byl úplně v
právu, když se dal dobrovolně k werkschutzu,
když nosil uniformu werkschutzu i mimo službu, když
zdravil hitlerovským pozdravem. Zde dr Dorazil šel
dokonce tak daleko, že si troufal prohlásit: "Přece
jim nemohl říci ťnazdarŤ anebo zpívat
Kde domov můj." Dále tvrdil, že prý
si Čech, po kterém zrádce Kramoliš střílel,
když mu na cestě do koncentráku utekl, měl
býti vědom, že Kramoliše útěkem
vystavuje do nemilé situace. O tom, že zrádce
Kramoliš byl za své služby odměněn
peněžitým darem, který věnoval
německému Červenému kříži,
a že ho nikdo k werkschutzu nenutil, se advokát dr
Dorazil při své obhajobě ovšem nezmínil.
Za to však zdůrazňoval čestnost a pravdivost
Němce Machnika, kterého zrádce Kramoliš
vedl za svědka, a naproti tomu označil výpovědi
českých svědků proti Kramolišovi
za babské klepy.
Předseda senátu mimořádného
lidového soudu, kterým byl tehdy president krajského
soudu Viktor Tereba, nejen že toto počínání
advokáta Dorazila trpěl a nepotrestal ho za protinárodní
výrok o státní hymně a za urážku
svědků. Považoval za nedostačující
důkaz proti Kramolišovi dokázané skutečnosti,
že se dal dobrovolně k werkschutzu, že nosil
uniformu werkschutzu i mimo službu, že zdravil nacistickým
pozdravem, že střílel po Čechovi. Konečně
byl předseda senátu pan Tereba i proti tomu, aby
byli slyšeni další svědkové. Pak
došlo k osvobozujícímu rozsudku pro zrádce
Kramoliše. Tím se ovšem věc neskončila.
Dne 21. prosince uveřejnil časopis Pravda ve Valaš.
Meziříčí otevřený list
p. dr Dorazilovi, v němž Bedřich Hlásek
z Krhové podrobil obhajobu zrádce Kramoliše,
jak byla vedena advokátem dr Dorazilem, ostré, ale
při tom naprosto slušné kritice. A tu advokát
Dorazil šel ve svém troufalém reakčním
počínání ještě dále,
a opět našel podporu u krajského soudu v Novém
Jičíně, ke kterému se utekl, když
neobstál před veřejností, která
jeho jednání nejostřeji odsuzovala. Podal
proti Bedřichu Hláskovi a proti odpovědnému
redaktoru časopisu Pravda žalobu pro urážku
na cti s návrhem na zabavení čísla,
v němž byl zmíněný otevřený
list vytištěn. Jak má dr Dorazil málo
národního cítění, vysvitá
také z toho, že v žalobě dokonce mluví
o svých stycích, resp. o stycích své
ženy s ministrem zrádcovské protektorátní
vlády Hrubým a s kanceláří
říšského protektora Fricka. Jakého
je advokát Dorazil vůbec smýšlení,
vysvitá ostatně z toho, že ve své žalobě
nazývá Bedřicha Hláska záměrně
"novodobým vlastencem".
Konečně k vylíčení charakteru
advokáta Dorazila slouží i případ
Eduarda Vanducha, povozníka ve Valaš. Meziříčí,
kterému 11. února 1943 poslal upomínku na
K 141,90 v tomto znění: "Žádáme
vás zdvořile, abyste tento obnos nejpozději
do 20. února t. r. vyrovnal, ježto jinak budeme nuceni
zakročiti proti Vám exekučně. Kdyby
se ukázalo, že exekuce je bezvýsledná
a platiti pro špatné nebo vůbec žádné
příjmy nemůžete, byli bychom pak ochotni
zaopatřiti Vám prostřednictvím úřadu
práce takové místo, kde byste pak mohl dostáti
svým platebním povinnostem. Vždyť víte,
že o pracovní síly je nouze a že jsou
hledány. "Zde zřejmě advokát
Dorazil naráží na zaopatření
práce v Německu, čili, že byl ochoten
vyhnat českého člověka pro pár
mizerných korun na práci ve prospěch Německa.
A tomuto člověku bylo dovoleno beztrestně
si před soudem tropiti šašky z národní
hymny a z vlastenectví poctivých Čechů.