§ 188.

(1) Z úkonů veřejné železniční správy buďte, nebrání-li tomu zvláštní zřetele, přikazovány (úplně nebo z části) podle § 187:

a) udílení souhlasu k oddělení jednotlivých částí od celku dráhy podle § 26, odst. 2;

b) úkony souvisící s poměrem dráhy k majetku v okolí dráhy podle § 40, po případě § 43, odst. 2, po prvním vybudování dráhy, pokud nejde o úkony velkého rozsahu nebo výjimečné povahy;

c) vydávání stavebního povolení a povolení k užívání podle § 43, odst. 2, jde-li o stavby na dráze, které nemají velkého rozsahu, velkého významu dopravního, hospodářského nebo vojenského, nebo výjimečné technické povahy;

d) úřední vyzkoušení vozidel podle § 44;

e) úkony dozoru podle § 45, odst. 2;

f) úkony vyplývající z ustanovení § 47, odst. 4, § 48, odst. 2, věty poslední, §§ 50, 51 a 52, § 54, odst. 2, věty poslední, § 55, odst. 2, věty poslední, § 56 a § 57, odst. 1 a 2, hledíc, kde je toho třeba, ke zvláštnímu způsobu součinnosti stanovenému v § 192, odst. 2, po prvním vybudování dráhy, pokud nejde o úkony velkého rozsahu nebo výjimečné technické povahy;

g) povolování výjimek pro zakázané pásmo podle § 102, odst. 2, jakož i vydávání povolení podle § 104, odst. 2, věty druhé, a odst. 3;

h) úkony vyplývající z ustanovení § 105 a 106 o užívání pozemků v okolí dráhy, po prvním vybudování dráhy, nejde-li o užívání, kterým by dráha mohla býti mimořádným způsobem dotčena;

ch) úkony vyplývající z předpisu § 111, odst. 1 o povinnosti železničního podniku informovati obecenstvo a varovati je před nebezpečím, pokud nejde o pokyn a směrnice všeobecné povahy;

i) úkony vyplývající z předpisu § 138, odst. 2 o výkonu služební přísahy (policejní);

j) všeobecné úkony veřejné železniční správy, u nichž zřetele účinnosti a úspornosti vyžadují, aby byly obstarávány nižšími úřady nebo orgány;

(2) Nebuď přikazována, ač nejde-li o úkony vyplývající z předpisu § 138, odst. 2, pravomoc ve věcech zaměstnanců drah.

II. Řízení. Vynutitelnost rozhodnutí neb opatření úřadu vykonávajícího veřejnou železniční správu.

§ 189.

(1) Neustanovuje-li se v tomto zákoně nebo v předpisech podle něho vydaných, po případě v předpisech, které platí pro přechodnou dobu (§ 209, odst. 3), nic jiného, sluší pro řízení o věcech, které náležejí do působnosti úřadu vykonávajícího veřejnou železniční správu, zahrnujíc v to řízení exekuční, užíti předpisů platných pro řízení o věcech náležejících do působnosti politických úřadů.

(2) Vykonatelné rozhodnutí neb opatření úřadu vykonávajícího veřejnou železniční správu lze vynutiti politickou nebo soudní exekucí.

(3) Směrnice, pokyny a jiné podobné úpravy povahy všeobecné, které je železniční správní úřad podle ustanovení tohoto zákona oprávněn vydávati, uveřejňují se ve věstníku, v němž železniční správní úřad uveřejňuje opatření a vyhlášky ve věcech přepravních; platnosti nabývají dnem uveřejnění. Toto ustanovení však netřeba zachovati, žádá-li toho zájem obrany státu; uvedený zájem posuzuje se výhradně podle valného uvážení úřadů.

III. Kdo rozhoduje o pochybnosti, která vyplyne z ustanovení § 1.

§ 190.

Vzejde-li pochybnost, zda běží o dopravní zařízení podobné dráze a zda se tedy tento zákon vztahuje na takové dopravní zařízení (§ 1), rozhodne železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany a s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, a to buď pro všecko dopravní zařízení určitého druhu (rozhodnutí se vyhlásí ve věstníku, v němž železniční, správní úřad uveřejňuje opatření a vyhlášky ve věcech přepravních) anebo pro jednotlivé případy.

IV. Věci souvisící s výkonem veřejné železniční správy.

§ 191.

(1) Byl-li podán opravný prostředek proti rozhodnutí jiného úřadu první stolice, které bylo podle zákonných ustanovení vydáno v dohodě se železničním správním úřadem nebo se zemským úřadem, pokud vykonává státní výsost ve věcech drah v první stolici (po případě v dohodě s činitelem, jemuž byla přikázána pravomoc těchto úřadů ve smyslu §§ 187 a 188), může naříkané rozhodnutí býti v druhé stolici změněno ve věci, která byla předmětem dohodování, jenom v dohodě se železničním správním úřadem. Stejná zásada (změna rozhodnutí v dohodě) platí také tehdy, jestliže v odvolacím řízení by měl býti změněn obsah rozhodnutí, kterým bylo vyhověno připomínkám podle § 52, odst. 2, § 57, odst. 2, § 60, odst. 2, § 61, odst. 2, stanovisku zaujatému podle § 192, odst. 2, nebo připomínkám železničního podniku podle § 104, odst. 2.

(2) Byl-li podán opravný prostředek proti rozhodnutí, které podle zákonných ustanovení vydal v první stolici zemský úřad; pokud vykonává státní výsost ve věcech drah (po případě činitel, jemuž byla přikázána pravomoc zemského úřadu ve smyslu §§ 187 a 188), v dohodě s jiným úřadem, může naříkané rozhodnutí býti v druhé stolici změněno ve věci, která byla předmětem dohodování, jenom v dohodě s úřadem, jenž je jinému úřadu v pořadí správních stolic nadřaděn, po případě v dohodě s týmž jiným úřadem, pakli rozhoduje v jediné stolici. Stejná zásada (změna rozhodnutí v dohodě) platí také tehdy, jestliže v odvolacím řízení by měl býti změněn obsah rozhodnutí, jímž bylo vyhověno připomínkám podle § 32, odst. 2, po případě § 43, odst. 2, nebo stanovisku zaujatému podle § 192, odst. 2.

(3) Jestliže byl podán opravný prostředek proti rozhodnutí zemského úřadu, při jehož vydávání odpadl zvláštní způsob součinnosti stanovený v § 32, odst. 2, § 43, odst. 2, § 52, odst. 2, § 57, odst. 2 a §192, odst. 2 z té příčiny, že u zemského úřadu se soustředila pravomoc úřadů různých oblastí veřejné správy, může naříkané rozhodnutí býti změněno ve věci, která by byla jinak předmětem uvedeného zvláštního způsobu součinnosti, jenom v dohodě s ministerstvem zemědělství, s ministerstvem veřejných prací nebo se železničním správním úřadem, podle toho, jakého druhu součinnost odpadla.

§ 192.

(1) Nemůže-li tehdy, kdy podle zákonných ustanovení má rozhodnutí vydati železniční správní úřad v dohodě s jiným úřadem nižší stolice nebo jiný úřad nižší stolice v dohodě se železničním správním úřadem, býti dosaženo dohody, nastoupí místo úřadu nižší stolice kompetence příslušného ministerstva; vykonává-li veřejnou železniční správu zemský úřad (po případě činitel, jemuž byla přikázána pravomoc ve smyslu §§ 187 a 188), nastoupí místo zemského úřadu (označeného činitele) kompetence železničního správního úřadu. Kompetence se takto přesunuje také tehdy, jestliže úřad nemíní vyhověti připomínkám podle § 52, odst. 2, § 57, odst. 2, § 60, odst. 2 a § 61, odst. 2.

(2) Dříve než rozhodne železniční správní úřad, po případě silniční úřad, vodoprávní úřad nebo politický úřad, jemuž přísluší dozor na lesy, podle předpisu § 47, odst. 4, § 48, odst. 2, věty poslední, § 50, odst. 2, § 51, odst. 1, věty poslední, a odst. 2, věty poslední, § 54, odst. 2, věty poslední, § 55, odst. 2, věty druhé, § 56, odst. 1, věty druhé, a odst. 2, věty druhé, a § 106, odst. 1, věty třetí, poskytne železniční správní úřad příslušnému silničnímu nebo vodoprávnímu úřadu, po případě naopak, nebo politický úřad, jemuž přísluší dozor na lesy, železničnímu správnímu úřadu příležitost, aby k věci, o kterou jde, zaujal v přiměřené lhůtě stanovisko. Bylo-li stanovisko v této lhůtě zaujato a nemůže-li mu vyhověti, užije se přiměřeně zásad předcházejícího odstavce. Je-li jak na straně veřejné železniční správy, tak na straně jiné oblasti veřejné správy příslušné ministerstvo, neplatí předcházející ustanovení a rozhodnutí třeba vydati ve vzájemné dohodě:

§ 193.

Ministerstvo národní obrany může úkony, které mu příslušejí podle předpisů části první a druhé tohoto zákona, přikázati vojenským velitelstvím (úřadům), a to buď s obecnou platností nebo pro jednotlivé případy.

§ 194.

Jestliže pravomoc, která podle předpisů části první a druhé tohoto zákona náleží okresnímu úřadu, by měl vykonávati orgán města s vlastním statutem nebo se zřízeným magistrátem, vykonává tuto pravomoc v případech, kdy uvedené město je stranou, zemský úřad.

ČÁST ČTVRTÁ.

Úprava znění zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastnění k účelům vybudování a provozu drah.

§ 195.

Zákon č. 30/1878 ř. z. platí nadále ve znění, které je uvedeno v příloze. Územní rozsah jeho platnosti se nemění.

ČÁST PÁTÁ.

Odpovědnost za škody.

1.Škody na osobě.

Vznik odpovědnosti.

§ 196.

(1) Byl-li někdo poškozen na těle (na zdraví) neb usmrcen při železniční dopravě na trati úkony nebo jevy, kterými se navenek projevuje nebezpečnost vlastní této dopravě, odpovídá za škodu, která z toho vznikne, železniční podnik.

(2) Této odpovědnosti je však podnik zproštěn, jestliže škoda

1. vzešla:

a) ze zavinění poškozeného nebo

b) z neodvratného jednání osoby jiné nebo

2. byla neodvratná a nelze ji odvozovati ani z povahy nebo stavu provozních zařízení, ani ze zvláštního způsobu, selhání nebo nedostatků jejich činnosti.

(3) Neodvratnost (odstavec 2) záleží v tom, že něco nemůže býti zamezeno takovou opatrností při vedení provozu a zacházení s příslušnými zařízeními dopravy, která se srovnává se zákonem a předpisy podle něho vydanými, a není-li jich, s povahou věci.

(4) Za zavinění (odstavec 2) se pokládá také takové jednání poškozeného, které mu nelze přičítati k vině jenom pro jeho věk nebo pro nedostatky zdraví, tělesných nebo duševních schopností.

(5) Jako jednání osoby jiné (odstavec 2) nemůže podnik namítati jednání osoby, která vykonává službu při dopravě.

(6) Vzešla-li škoda nebo její rozsah částečně způsobem uvedeným v odstavci 2, buď s uvážením všech okolností uznáno, že železniční podnik odpovídá jen za její poměrnou část.

§ 197.

Rozsah odpovědnosti.

(1) Při poškození na těle (na zdraví) uhradí železniční podnik náklady na nutné léčení poškozeného a nahradí mu ušlý, po případě v budoucnosti ucházející výdělek, není-li poškozený pro následky úrazu schopen výdělku zčásti nebo zcela ani ve svém povolání ani v jiném přiměřeném zaměstnání, zaplatí mu, domáhá-li se toho, bolestné, které je přiměřené vytrpěným bolestem, jakož i poskytne mu náhradu za zohyždění. Byl-li výdělek poškozeného neobyčejně vysoký, zmenší soud přiměřeně náhradu, přihlížeje ke všem okolnostem.

(2) Byl-li někdo usmrcen nebo vzešla-li smrt z poškození na těle (na zdraví), nahradí železniční podnik přiměřené náklady pohřbu. Osobám, které zemřelý byl povinen po zákonu vyživovati, po případě vychovávati (pozůstalí), uhradí podnik přiměřené náklady na výživu, po případě na výchovu, pokud zemřelý byl by býval k nim povinen.

(3) Připadnou-li z toho důvodu, že nastalo poškození na těle (na zdraví) neb usmrcení, poškozenému nebo pozůstalému dávky z veřejnoprávního pojištění nebo nahrazujícího je zaopatření, zmenšuje se náhrada škody podle ustanovení předcházejících odstavců o řečené dávky, příslušnému nositeli pojištění (zaopatření) však přísluší proti železničnímu podniku nárok podle ustanovení tohoto dílu na místě poškozeného nebo pozůstalého, a to až do výše dávek, které je nositel pojištění povinen poskytovati. Dostane-li se z téhož důvodu pozůstalému jiných značných majetkových výhod a není-li to k pozůstalému při slušném uvážení všech okolností nespravedlivé, může soud přiměřeně zmenšiti náhradu podle ustanovení odstavce 2, druhé věty, přihlížeje ke všem okolnostem; do majetkových výhod však nebuďte zahrnovány náhrady vyplácené podle pojistné smlouvy.

§ 198.

Náhrada ve způsobu důchodu.

(1) Náhradu za ztracenou nebo zmenšenou výdělečnou způsobilost, jakož i náhradu nákladů na výživu, po případě na výchovu, přiřkne soud, nedohodnou-li se strany jinak, jako roční důchod, který je třeba platiti v měsíčních lhůtách napřed.

(2) Změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodné pro stanovení důchodu ať výrokem soudním nebo dohodou, může soud na žalobu železničního podniku důchod zastaviti nebo snížiti, na žalobu pak poškozeného důchod zvýšiti nebo, byl-li zastaven, znovu jej přiznati.

§ 199.

Promlčení a oznamovací povinnost.

(1) Nároky na náhradu škody podle ustanovení §§ 196 až 198 se promlčují v 6 měsících ode dne, kdy poškozený zví, jaká je škoda. Když poškozený nezví, jaká je škoda, zaniknou nároky po 3 letech ode dne, kdy nastalo poškození na těle (na zdraví) neb usmrcení.

(2) K zachování nároků na náhradu škody podle ustanovení §§ 196 až 198 se vyžaduje, aby ten, kdo byl poškozen na těle (na zdraví) nebo pozůstalí po usmrceném (jeden z pozůstalých), oznámil některé služebně železničního podniku, že nastalo poškození na těle (na zdraví) neb usmrcení, a to do 4 týdnů ode dne, kdy zví o poškození neb o usmrcení; jinak tyto nároky zanikají, ledaže zameškání označené lhůty nelze tomu, kdo byl povinen učiniti oznámení, přičítati za vinu, anebo že se některá služebna železničního podniku doví v uvedené lhůtě jiným způsobem o poškození neb o usmrcení.

(3) Nositel pojištění je povinen svůj nárok podle ustanovení § 197, odst. 3 oznámiti železničnímu podniku do 30 dnů ode dne, kdy byl přiznán důchod nebo jiná dávka, jinak jeho nárok zanikne.

§ 200.

Nároky zaměstnanců účastných veřejnoprávního úrazového pojištění (zaopatření), jakož i nároky vojenských osob.

(1) Železniční podnik neodpovídá podle ustanovení § 196 a následujících za škody na osobě svých zaměstnanců, kteří jsou účastni veřejnoprávního úrazového pojištění nebo nahrazujícího je úrazového zaopatření, jde-li o úraz, na který se vztahuje řečené pojištění nebo zaopatření.

(2) To platí obdobně také o škodách na osobě státních zaměstnanců, kteří konají svou službu na tratích železničního podniku.

(3) Rovněž neodpovídá železniční podnik za takové škody vojenských osob, které konají svou službu na trati železničního podniku.

(4) Zaměstnanec nebo vojenská osoba (pozůstalí) nemůže nárok na náhradu škod na osobě, o nichž jednají odstavce 1 až 3, uplatňovati proti zaměstnanci dráhy, leč by tento zaměstnanec způsobil škodu na osobě ze zlého úmyslu nebo z hrubé nedbalosti.

§ 201.

Neplatnost úmluv o vyloučení odpovědnosti.

Jde-li o cestující neb o osoby, které jsou vzhledem k svému služebnímu poměru pravidelně nebo za účelem zhotovení díla zaměstnány v železničním obvodu, jsou úmluvy, jimiž se předpisy tohoto dílu napřed vylučují neb omezují, neplatné.

II. Škody na věcech.

§ 202.

Bez újmy toho, co se ustanovuje na jiných místech tohoto zákona nebo v předpisech podle něho vydaných o odpovědnosti železničního podniku za škody na věcech, odpovídá železniční podnik za škody, které byly způsobeny na sousedním majetku vybudováním, udržováním a provozem dráhy. Ustanovení § 196, odst. 2 až 6 platí obdobně.

III. Platnost jiných předpisů.

§ 203.

Předpisy §§ 196 až 198 se nevylučuje širší odpovědnost podle ustanovení obecného práva občanského, vyjímajíc ustanovení o odpovědnosti za škodu vzniklou z nebezpečného podnikání.

IV. Odpovědnost za škody ze střetnutí provozu dráhy s provozem silničního motorového vozidla.

§ 204.

(1) Vznikla-li škoda na osobě nebo na věcech ze střetnutí železniční dopravy na trati (§ 196) s provozem silničního motorového vozidla, posuzují se nároky mezi těmi, kdož jinak jsou podle platných předpisů z této události povinně odpovědni, podle předpisů obecného práva občanského.

(2) Třetí osoby, kterým vznikla škoda z události uvedené v odstavci 1, mohou uplatňovati své nároky na náhradu proti každé osobě, která odpovídá z toho neb onoho provozu, podle předpisů platných o její odpovědnosti. Tato osoba však může žádati, aby její závazek k náhradě škody podle dotčených předpisů byl omezen na tu poměrnou část škody, která je přiměřená účasti jejího provozu při způsobení škody vzhledem k účasti ostatních povinně odpovědných provozů; toto omezení nemá vlivu na přisouzení útrat sporu. Žalobu proti každé z odpovědných osob lze podati u každého soudu místně a věcně příslušného pro některou z nich. Doba od podání žaloby na osobu odpovědnou z jednoho provozu do pravoplatného skončení sporu se nezapočítává do promlčecích lhůt pro nároky proti osobám odpovědným z ostatních povinně odpovědných provozů, ani do lhůt ustanovených pro podání žaloby proti těmto osobám, ani do jiných lhůt, jejichž zmeškání má v zápětí právní újmu.

(3) Jde-li o odpovědnost za škodu vzniklou z události. uvedené v odstavci 1, sluší posuzovati nároky pozůstalých podle téhož druhu předpisů (podle ustanovení o povinné odpovědnosti nebo podle obecného práva občanského), podle něhož by se posuzovaly nároky zemřelého.

V. Soudní příslušnost.

§ 205.

(1) Žaloby na železniční podnik o náhradu jakýchkoli škod mohou býti podány také u věcně příslušného soudu, v jehož obvodě byla škoda způsobena.

(2) Toto ustanovení však neplatí pro žaloby o náhrady škod založené na přepravní smlouvě, vyjímajíc škody na osobě a spolu s nimi vzniklé škody na věcech.

ČÁST ŠESTÁ.

Úprava vládním nařízením.

§ 206.

(1) Vedle zmocnění, které bylo uděleno na jiných místech, zmocňuje se vláda, aby nařízením upravila podrobnosti ustanovení tohoto zákona.

(2) Vláda se zmocňuje zejména:

a) aby upravila řízení předcházející před udělením koncese a před vydáním stavebního povolení, a to podle možnosti tím způsobem, aby konaných šetření bylo užito k obojímu účelu, aby obě řízení spolu souvisela i vzájemně se doplňovala a aby pro potřebu železničních projektů bylo co nejvíce užito pozemkového katastru;

b) aby upravila řízení předcházející před povolením k užívání dráhy, jakož i aby ustanovila, v kterých případech má místo dodatečná kolaudace (§ 42, odst. 3) a jakým způsobem bude prováděna;

c) aby stanovila, přidržujíc se směrnic stanovených tímto zákonem, složení komisí, pokud komise budou včleněny do jednotlivých řízení;

d) aby určila, v jaké formě bude vydáváno stavební povolení nebo povolení k užívání dráhy; při tom může býti tato věc zařízena pro jednoduché případy také tím způsobem, že příslušné povolení vydá komise, mající účast v řízení, jménem úřadu příslušného k vydání stavebního povolení pro stavbu dráhy nebo pro stavbu na dráze;

e) aby ustanovila, že železniční správní úřad může vydati v mezích zákonných ustanovení zvláštní řády týkající se jednotlivých složek vybudování, udržování a provozu dráhy;

f) aby ustanovila, že železniční podnik je povinen předložiti katastrálnímu měřickému úřadu pomůcky potřebné k zápisu v pozemkovém katastru a v pozemkové knize;

g) aby ustanovila., zda a v jaké výši třeba platiti taxy za provádění úředních vyzkoušení, prohlídek a zkoušek podle § 45, odst. 2 a § 75, odst. 2;

h) aby stanovila tvar stejnokroje a služebního odznaku, jakož i podmínky, za nichž mají býti nošeny;

ch) aby blíže vymezila rozsah povinnosti podle ustanovení § 141, odst. 2;

i) aby stanovila odchylky od předpisů části druhé pro dráhy, které k výcvikovým nebo jiným vojenským účelům buduje, udržuje nebo provozuje vojenská správa, zejména odchylky z užití §§ 44, 45 a 75.

(3) Vláda se zmocňuje, aby stanovila, že železniční podnik je povinen se pojistiti proti následkům odpovědnosti za všechny nebo některé škody podle části páté tohoto zákona, při čemž může určiti nejmenší pojistné částky, na které musí býti pojištění sjednáno pro jednotlivou pojistnou příhodu.

(4) Vláda se zmocňuje, aby upravila pro železniční podniky věci sborů důvěrníků s přihlédnutím jak k zásadám zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech, tak ke zvláštní povaze drah.

ČÁST SEDMÁ.

Závěrečná ustanovení.

§ 207.

Mezinárodní železniční styk.

(1) Mezinárodní železniční styk a věci s ním souvisící upravují zpravidla mezinárodní smlouvy. Ustanovení těchto smluv, vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení, mají po dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní.

(2) Vláda se zmocňuje, aby nařízením opatřila, čeho je třeba ku provedení mezinárodních smluv (odstavec 1), zejména pokud jde o vyhlašování počátku a konce jejich účinnosti ve styku s jednotlivými státy.

(3) Nestanoví-li mezinárodní smlouvy nic jiného, platí ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných též pro mezinárodní železniční styk, zejména pro železniční styk se sousedními státy.

§ 208.

Součinnost při povolování nebo zřizování linií pro leteckou dopravu.

Pravidelné linie pro veřejnou leteckou dopravu se zřizují též v dohodě se železničním správním úřadem.

Derogační ustanovení.

§ 209.

(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, nebo se z něho jinak nepodává, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně.

(2) Zrušují se zejména:

dekret dvorní kanceláře ze dne 28. prosince 1843, č. 40.114, sb. zák. pol. sv. 71, č. 137, o zřizování nových staveb v obvodu dráhy,

cís. nařízení ze dne 16. listopadu 1851, č. 1 ř. z. z roku 1852, a zák. čl. XIII/1908, po případě nařízení č. 6125/1907 M. E. (uh. m. předsednictvo) (provozní řády železniční),

nařízení ze dne 14. září 1854, č. 238 ř. z. (železniční koncesní zákon), a nařízení č. 4973/1868 K. K. M. (uh. m. veřejných prací a dopravy) (koncesní statut železniční),

nařízení ze dne 2. ledna 1859, č. 25 ř. z., o zamezení a odstranění kolisí mezi podniky horními a železničními a nebezpečenství, která vznikají z kolisí pro jistotu života a majetku,

zákon ze dne 5. března 1869, č. 27 ř. z., o odpovědnosti železničních podniků za tělesná poranění neb usmrcení lidí, která byla způsobena událostí na drahách, zákon ze dne 12. července 1902, č. 147 ř. z., o odpovědnosti drah, a zák. čl. XVIII/1874, o odpovědnosti za usmrcení nebo tělesné poranění způsobené drahou, jakož i předpisy úrazového pojištění a zaopatření (§ 200, odst. 1), přiznávající zaměstnancům dráhy a jejich pozůstalým vyšší úrazový důchod v případech, v nichž by jim příslušely, kdyby nebyli na úraz pojištěni nebo zaopatřeni, nároky na náhradu škody podle zákonných ustanovení o povinné odpovědnosti (čl. VII, odst. 5 zákona ze dne 20. července 1894, č. 168 ř. z., o rozšíření úrazového pojištění, ve znění zákona ze dne 21. srpna 1917, č. 363 ř. z., a zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., jakož i předpisy vydané podle § 4 zákona ze dne 18. prosince 1887, č. 1 ř. z. z roku 1888, o úrazovém pojištění dělnickém, ve znění zákona č. 207/1919 Sb. z. a n.), bez újmy nároků založených úrazy, které nastaly přede dnem účinnosti tohoto ustanovení (§ 213, odst. 2),

předpisy čl. 421,.odst. 3, a čl. 422 až 431 zák. č. 1/1863 ř. z. a §§ 422 až 433 zák. čl. XXXVII/1875,

zákon ze dne 14. července 1927, č. 110 Sb. z. a n., o železniční přepravě,

zákon ze dne 8. srpna 1910, č. 149 ř. z., o drahách nižšího řádu, zák. čl. XXXI/1880, o drahách místních, ve znění zák. čl. IV/1888, bez újmy práva výkupu, jak bylo pro stát založeno těmito zákony,

zákon ze dne 16. června 1892, č. 41 čes. z. z., jakož i § 7 zákona ze dne 16. května 1895, č. 54 mor. z. z., a § 7 zákona ze dne 3. června 1895, č. 45 slez, z. z., strany užívání veřejných silnic a cest ke zřizování drah,

zákon čl. XVII/1914, o železničním služebním řádě,

zákon ze dne 8. února 1921, č. 59.Sb. z. a n., kterým se mění ustanovení § 24, odst. 2 zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o sestavení seznamů znalců v řízení týkajícím se vyvlastnění k účelům vystavění a provozování železnic,

vládní nařízení ze dne 20. dubna 1934, č. 79 Sb. z. a n., o úpravě některých poměrů veřejných hlavních a místních drah státních a drah státem spravovaných k veřejným pozemním komunikacím.

(3) Dokud nebude vydána úprava vládním nařízením podle tohoto zákona (§ 206, po případě zmocnění udělená na jiných místech), nebo jiná úprava všeobecné povahy předvídaná tímto zákonem, užije se při provádění tohoto zákona dosavadních předpisů, které upravují příslušné předměty, se změnami, které vyplývají z ustanovení tohoto zákona a postupně vydávaných prováděcích předpisů. Než bude vydáno vládní nařízení podle § 32, odst. 1, věty třetí, jest orgánem, jemuž je svěřeno hájení odpovídajícího veřejného zájmu, zástupce příslušného úřadu, který je k místnímu šetření vysílán podle dosavadních předpisů.

(4) Odkazují-li jiné předpisy na některé předpisy, které se zrušují, nastupují na místo zrušených předpisů příslušná ustanovení tohoto zákona, po případě prováděcích předpisů. To platí obdobně i o upraveném znění zákona č. 30/1878 ř. z.; na místo § 42 dosavadního znění zákona č. 30/1878 tu nastupují §§ 7 až 9 tohoto (železničního) zákona.

§ 210.

(1) Nedotčeny zůstávají:

1. zákon ze dne 27. června 1919, č. 373 Sb. z. a n., o doplnění sítě železniční stavbou drah místních, avšak bez újmy ustanovení § 162, odst. 1 tohoto (železničního) zákona, a zákon ze dne 22. prosince 1920, č. 690 Sb. z. a n., o převzetí soukromých železnic do správy státní;

2. zákonná ustanovení, která upravují platové poměry zaměstnanců územní samosprávy;

3. zákonná ustanovení, která ukládají železničním podnikům některé povinnosti ve prospěch státní finanční správy;

4. ustanovení zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 Sb. z. a n., o zřízení a působnosti nejvyššího účetního kontrolního úřadu;

5. předpisy, podle nichž je železniční podnik povinen, dříve než vydá služební řád (jeho změnu), jednati s výborem důvěrníků;

6. ustanovení § 13, odst. 4 a 5 zákona ze dne 11. června 1901, č. 66 ř. z., o stavbě vodních drah a provedení úpravy řek;

7. ustanovení zákona o obraně státu.

(2) Jde-li o svazky územní samosprávy, zůstávají v platnosti též zákonná ustanovení o výkonu dozoru na tyto svazky, jejich orgány a zaměstnance.

§ 211.

(1) Ve veřejnoprávním úrazovém pojištění zaměstnanců železničních podniků (za součást takových podniků se pokládají i jejich pomocné a vedlejší závody, zahrnujíc v to také odvětví dopravy motorovými vozidly) se zvyšují sazby důchodů takto:

Důchody	Dosavadní sazby	Zvýšené sazby
zraněných a úhrnu pozůstalých	dvě třetiny	75 %
pozůstalým	20 %	30 %
	15 %	17,5 %
	ročního pracovního výdělku

(2) Pro pojištění uvedené v odstavci 1 platí v celém území státu ustanovení § 7, odst. 5 zák. č. 1/1888 ř. z., ve znění zák. č. 363/1917 ř. z., a ustanovení čl. VII, odst. 1 a 2 zák. č. 168/1894 ř. z.

(3) Důchody úrazového zaopatření zaměstnanců železničních podniků (§ 4 zák. č. 1/1888 ř. z., ve znění čl. III zák. č. 207/ 1919 Sb. z. a n.) nesmějí býti nižší než důchody úrazového pojištění zvýšené podle odstavce 1 a 2.

(4) Za železniční podnik ve smyslu odstavců 1 a 3 se nepokládá dráha, která je toliko součástí jiného podniku.

(5) Zvýšení podle odstavců 1 až 3 se týká jenom úrazů, které se přihodí ode dne účinnosti tohoto paragrafu (§ 213, odst. 4).

§ 212.

(1) Dráhy, které byly podle dosavadních předpisů pokládány za dráhy hlavní, místní (vedlejší) nebo drobné, posuzují se jako dráhy hlavní, vedlejší (místní) nebo drobné podle tohoto zákona.

(2) Vznikne-li pochybnost, jakou povahu měla dráha před účinností tohoto zákona, rozhodne železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany, přihlížeje k významu a výkonnosti dráhy.

(3) Jde-li o dráhu místní zřízenou podle zák. čl. XXXI/1880 a zák. čl. IV/1888, o drahách místních, může železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany prohlásiti takovou dráhu, přihlížeje k jejímu významu a výkonnosti, za dráhu drobnou ve smyslu tohoto zákona, a to do 6 měsíců od jeho účinnosti.