(4) Rozhodnutí železničního správního úřadu podle odstavce 2 a 3 bude uveřejněno ve Sbírce zákonů a nařízení jako vyhláška ministra, jemuž přísluší dozor na dráhy.
(5) Obsahují-li jiné předpisy nedotčené tímto zákonem některá ustanovení o drahách soukromých, platí tato ustanovení pro dráhy nestátní (soukromé) podle tohoto zákona.
§ 213.
(1) Zákon nabude účinnosti 30 dnů po vyhlášení, ač nevyplývá-li něco jiného z ustanovení odstavců 2 až 4.
(2) Nebude-li do 30 dnů po vyhlášení zákona vydáno prováděcí nařízení k §§ 187 a 188, nabudou
a) ustanovení §§ 1 až 116, 123 až 138, 140 až 194,
b) příslušné zmocnění pro úpravu vládním nařízením udělené v části šesté,
c) ustanovení části sedmé, pokud věcně souvisí s předpisy uvedenými za písm. a), účinnosti teprve současně s prováděcím nařízením k §§ 187 a 188.
(3) Nabudou-li vzhledem k předchozímu odstavci ustanovení §§ 117 až 122 a 139 dříve účinnosti, užije se § 124, odst. 4, §§ 127 až 133, § 142, odst. 1, §§ 143 a 144, § 189, odst. 2 pro účel ustanovení §§ 117 až 122 a 139 tak, jako by nabyly účinnosti současně s těmito ustanoveními. To platí i pro užití těchto ustanovení, podle §§ 145, 159, 167 a 183.
(4) Ustanovení § 209, odst. 2,. jímž se zrušují předpisy úrazového pojištění a zaopatření, přiznávající zaměstnancům dráhy nebo jejich pozůstalým vyšší úrazový důchod, jakož i ustanovení § 211 nabudou účinnosti 1. ledna roku následujícího po vyhlášení zákona. Až do tohoto dne užije se pro nároky na vyšší úrazové důchody, dotčené v dovolaném ustanovení § 209, odst. 2, zákonů č. 27/1869 a č. 147/1902 ř. z.
(5) Předpisy zákona platí i pro pokračování v řízení ve věcech již projednávaných. Jestliže pravoplatným vyvlastňovacím nálezem byla stanovena pro horní dílo bezpečnostní opatření ve prospěch dráhy, sluší tento nález pokládati za opatření úřadu podle § 59, odst. 1 a §§ 60 a 61.
§ 214.
Provedení zákona.
Zákon provede ministr železnic v dohodě se zúčastněnými ministry.
J. Malypetr v. r.,
předseda.
Dr Říha v. r.,
sněm. tajemník.
Josef Vičánek v. r.,
zapisovatel.
Příloha
podle části čtvrté (§ 195) železničního zákona, obsahující upravené znění zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastnění k účelům vybudování a provozu drah.
Zákon ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastnění k účelům vybudování a provozu drah, v upraveném znění podle § 195 železničního zákona.
§ 1.
Železničnímu podniku, kterému byla udělena koncese k vybudování a provozu dráhy (§§ 10 a 174 železničního zákona) nebo jehož obecná prospěšnost byla uznána železničním správním úřadem (§ 124 železničního zákona), přísluší výkon vyvlastňovacího práva v plném rozsahu, přípustném podle § 365 obč. zák.
I. Předmět a rozsah vyvlastnění.
§ 2.
(1) Vyvlastňovací právo může býti k účelům trvalého nebo zatímního vyvlastnění vykonáno jenom potud, pokud je to nutné k vybudování a provozu dráhy.
(2) Toto právo zahrnuje v sobě zejména právo žádati:
1. aby byly postoupeny pozemky,
2. aby byly přenechány prameny a jiné soukromé vody,
3. aby byly zřízeny služebnosti a jiná věcná práva na nemovitých věcech, jakož i aby byla postoupena, omezena nebo zrušena uvedená věcná práva a také taková práva, jejichž výkon je vázán určitým místem,
4. aby byla trpěna opatření, která omezují výkon vlastnického nebo jiného práva na pozemku.
(3) Vyvlastňovací právo může býti vykonáno také na příslušenství předmětu vyvlastnění.
(1) Je-li tu předpoklad podle § 2, může býti trvalé nebo zatímní postoupení pozemků žádáno potud, pokud je toho potřebí k vybudování dráhy a stanic, k zřízení budov na dráze a na stanicích v souvislosti s potřebami provozu dráhy nebo pokud je toho potřebí k jiným dílům, jejichž vybudování náleží železničnímu podniku, dále k uložení zemních hmot a rumu, pokud je potřebí při stavbě je odstraniti, a konečně k získání potřebných hmot násypových, kamení a štěrku.
(2) Právo žádati, aby byl postoupen nějaký pozemek k zatímnímu užívání, se nevztahuje na budovy, na obytné prostory, ani na takové pozemky, o nichž lze předvídati, že jejich podstata by se zamýšleným užíváním změnila podstatně a trvale.
(3) Vlastník pozemku přenechaného k zatímnímu užívání je oprávněn žádati, aby železniční podnik koupil pozemek, jestliže užívání trvá déle než 6 měsíců po zahájení provozu, po případě déle než 2 roky, byl-li pozemek postoupen k užívání teprve po zahájení provozu.
II. Předmět a rozsah odškodnění.
§ 4.
(1) Železniční podnik je povinen dáti vyvlastněnému za veškeré majetkové újmy, které mu byly způsobeny vyvlastněním, náhradu odpovídající odškodnění podle § 365 obč. zák.
(2) Za vyvlastněného sluší pokládati toho, jemuž náleží předmět vyvlastnění, nebo toho, jemuž na předmětu vyvlastnění náleží věcné právo spojené s vlastnictvím jiného předmětu.
§ 5.
Zjišťuje-li se odškodnění, nutno míti zření také k újmám, které vyvlastněním utrpí uživatelé, poživatelé a nájemci a které má nahraditi vyvlastněný, a to potud, pokud náhrada, kterou třeba dáti za předmět vyvlastnění, nemá sloužiti k uspokojení odškodňovacích nároků příslušejících vůči vyvlastněnému.
§ 6.
Jestliže se vyvlastňuje toliko část pozemkového majetku, třeba při určení odškodnění míti zření nejen k ceně pozemku, jenž má býti postoupen, ale také k tomu, oč se zmenší cena zbývající části pozemkového majetku.
§ 7.
(1) Zjišťuje-li se odškodnění, nebuď přihlíženo k okolnostem, o nichž je jasné, že byly způsobeny v úmyslu, aby se jich užilo jako základu pro zvýšení nároků na odškodnění.
(2) K ceně zvláštní záliby, potom k zvýšení ceny, které nastane u předmětu vyvlastnění ve spojitosti s vybudováním dráhy, se při výpočtu odškodnění nehledí.
§ 8.
(1) Odškodnění buď zaplaceno hotově. To se stane při trvalém vyvlastnění zaplacením jistiny, při zatímním vyvlastnění placením důchodu.
(2) Má-li však zatímní vyvlastnění v zápětí zmenšení ceny, k němuž nebylo hleděno při stanovení důchodu, buď za ně poskytnuta náhrada zaplacením jistiny, jakmile skončí zatímní vyvlastnění.
§ 9.
(1) Nemůže-li býti jistina, kterou třeba zaplatiti, zjištěna úplně z té příčiny, že újma, která má býti odhadnuta, nedá se napřed stanoviti, je každá strana oprávněna žádati, v přiměřených časových obdobích aspoň jednoročních, aby bylo stanoveno odškodnění náležející za újmy, které se staly zatím patrnými.
(2) Jakmile uplynou 3 roky, počítané ode dne výkonu trvalého vyvlastnění, po případě jakmile skončí zatímní vyvlastnění, může se žádati, aby byla s konečnou platností stanovena jistina, která má býti zaplacena.
§ 10.
(1) Železniční podnik je povinen na žádost toho, jenž je oprávněn žádati odškodnění, složiti jistotu za všecko odškodnění, která má dáti po výkonu vyvlastnění (§§ 8, 9).
(2) Na státu nemůže se žádati, aby složil jistotu.
(3) Požádá-li o to některá strana, ustanoví soud příslušný k určení odškodnění způsob a výši jistoty, která má býti složena, a to po slyšení obou stran. Soud může před rozhodnutím slyšeti znalce.
(4) Otázku, zda jistota stačí, posoudí soud podle volného uvážení.
III. Vyvlastňovací řízení.
A. Jak se určuje předmět a rozsah vyvlastnění.
§ 11.
Předmět a rozsah vyvlastnění se určuje na základě skutkových okolností, k nimž sluší při tom hleděti, a se zřením k výsledku komisionálních šetření, která jsou konána, aby byl přezkoumán podrobný projekt znázorňující vybudování dráhy (politická pochůzka).
§ 12.
Železniční podnik předloží úřadu, příslušnému k vydání stavebního povolení pro stavbu dráhy nebo pro stavbu na dráze, vedle podrobného projektu pozemkové výkupní plány a seznamy žádaných pozemků i práv, oboje sestavené odděleně podle katastrálních území.
(2) V těchto seznamech sluší uvésti okresní soudy, v jejichž obvodu jsou obce položeny, a všecka katastrální čísla a plošné výměry parcel, u nichž má nastati vyvlastnění, jakož i žádané plochy.
(3) Úřad označený v odstavci 1 podrobí tento projekt předběžnému zkoumání a nařídí, pokládá-li jej za způsobilý k provedení, politickou pochůzku dráhy.
§ 13.
(1) Politickou pochůzku podle § 12, odst. 3 provádí zpravidla komise povolaná prováděti politickou pochůzku v řízení předcházejícím před vydáním stavebního povolení pro příslušnou stavbu dráhy nebo stavbu na dráze.
(2) Jinak provádí politickou pochůzku komise, skládající se ze zástupce zemského úřadu, jenž komisi vede, ze zástupce úřadu příslušného k vydání stavebního povolení pro stavbu dráhy nebo pro stavbu na dráze a ze zástupce okresního úřadu. Železničnímu správnímu úřadu zůstává vyhrazeno, aby komisi přiměřeně zesílil, žádá-li toho příslušný veřejný zájem.
(3) K politické pochůzce sluší pozvati železniční podnik a starosty obcí, jichž se dráha dotýká.
§ 14.
(1) Než se vyhlásí politická pochůzka, musí železniční podnik předložiti zemskému úřadu seznam jmen a bydliště vyvlastněných (§ 4), po případě jejich zástupců, a to pro každé katastrální území. Jsou-li pozemky, které mají býti vyvlastněny, zapsány v pozemkové knize, třeba v seznamu uvésti také knihovní vložky.
(2) Tento seznam, jakož i pozemkové výkupní plány a seznamy, které mají býti předloženy podle § 12, musí býti veřejně vyloženy v příslušných obcích po dobu aspoň 15 dní, dříve než se koná politická pochůzka.
(3) Zároveň buď v oznámení, které třeba vyvěsiti v obci a vyhlásiti způsobem v místě obvyklým, označeno, v kterém místě a počínajíc kterým dnem může každý nahlédnouti do vyložených písemností, jakož i buď označena lhůta, v níž každý zúčastněný může u okresního úřadu vznésti ústně nebo písemně námitky proti žádanému vyvlastnění.
(4) Určení času, obsažená v těchto oznámeních, třeba uvésti v obecnou známost ediktem s označením katastrálních území dotčených zamýšlenou stavbou. Tento edikt buď jednou uveřejněn v zemském věstníku pro příslušnou zemi.
§ 15.
(1) Den, kdy pravděpodobně začne v obci šetření, ustanoví vedoucí komise a buď vyhlášen způsobem v místě obvyklým. Mezi tímto vyhlášením a počátkem šetření musí uplynouti aspoň 8 dnů.
(2) Kdož podali včas námitky u okresního úřadu, buďte pozváni ke komisi zvláště.
(3) Každý zúčastněný má na vůli, aby se dostavil k šetření a vznesl námitky proti žádanému vyvlastnění.
(4) K námitkám, které by byly vzneseny, když šetření v obci se skončí, se nehledí.
§ 16.
(1) Vedoucí komise se má podle možnosti přičiniti, aby se strany dohodly.
(2) Vezme-li se žádost za vyvlastnění zpět, anebo prohlásí-li vyvlastněný, že je ochoten povoliti žádané vyvlastnění, buď to poznamenáno v protokolu, jenž se vede o jednání.
(3) Vždy však sluší vyšetřiti poměry závažné pro rozhodnutí o žádaném vyvlastnění a do protokolu pojmouti výsledky šetření s uvedením, jakých základů bylo užito.
(4) Při těchto šetřeních nelze připustiti jednání o odškodnění, které má býti poskytnuto z příčiny vyvlastnění.
(5) Vztahuje-li se šetření na více katastrálních území, sluší je uzavříti pro každé katastrální území a předložiti zemskému úřadu.
§ 17.
(1) Když zemský úřad přezkoumá předložené mu spisy, určí předmět a rozsah vyvlastnění tím, že vydá jeden nebo více vyvlastňovacích nálezů. Malé odchylky ve výměře, které se zjistí po přesném zaměření v přírodě, nezpůsobují potřebu nového vyvlastňovacího nálezu.
(2) Závisí-li rozhodnutí na vyřízení některé otázky, kterou přísluší řešiti úřadu vykonávajícímu veřejnou železniční správu, buď rozhodnutí odloženo, až tento úřad oznámí konečně platné vyřízení návrhu komise.
§ 18.
(1) Nálezy vyvlastňovací buďte dodány železničnímu podniku a vyvlastněným, po případě osobám, o nichž je úřadu známé, že na ně přešlo právo, které má býti vyvlastněno.
(2) Vyvlastňovacímu nálezu mohou odvoláním odporovati jenom ti vyvlastnění, kteří vznesli včas námitky proti vyvlastnění, jejich právní nástupci (§§ 14, 15) nebo železniční podnik potud, pokud nález nevyhověl žádosti, kterou učinila strana podávající odvolání.
(3) O odvolání rozhodne ministerstvo vnitra v dohodě se železničním správním úřadem a jinými ministerstvy, jejichž okruh působnosti je dotčen věcí, která má býti řešena.
(4) O tom, který předmět a v jakém rozsahu má býti vyvlastněn, je nepřípustný pořad práva.
§ 19.
Když nález vyvlastňovací nabude moci práva, jsou osoby, vůči nimž je vyvlastnění účinné, povinny se zdržeti jakékoli změny na předmětu vyvlastněném kromě té, kterou přináší s sebou pokračování v řádném hospodářství, ač nebylo-li ovšem umluveno něco jiného, nebo nejde-li o opatření potřebná k zachování předmětu vyvlastnění a neodkladná.
§ 20.
(1) Je-li pozemek, který je předmětem vyvlastnění, zapsán v pozemkové knize, má zemský úřad příslušný k rozhodování v první stolici, jakmile.vyvlastňovací nález nabude moci práva, požádati knihovní soud o poznámku vyvlastnění a zašle mu doklady potřebné k zjištění pozemku; ony doklady vyžádá, je-li toho třeba, od železničního podniku.
(2) Knihovní soud zapíše poznámku v příslušné knihovní vložce.
(3) Tato poznámka má účinek, že nikdo, kdo se domůže následujícího zápisu, se nemůže odvolávati na to, že o vyvlastnění nevěděl.
§ 21.
(1) Projeví-li se potřeba, aby mimo politickou pochůzku se konalo oddělené nebo dodatečné jednání k určení předmětu, jenž má býti trvale nebo zatímně vyvlastněn, ať železniční podnik podá žádost u okresního úřadu, v jehož obvodu tento předmět leží, označe zároveň předmět vyvlastnění i vyvlastněného, předlože pomůcky k zjištění předmětu a uveda důvody potřeby.
(2) Okresní úřad nařídí projednání a přibéře k němu obě strany.
(3) Co se týká dalšího řízení, užije se §§ 16 až 20.
§ 22.
(1) Od řízení směřujícího k určení předmětu a rozsahu vyvlastnění může býti upuštěno, jestliže nastala v této věci dohoda mezi železničním podnikem a vlastníkem.
(2) Na žádost železničního podniku zapíše knihovní soud poznámku vyvlastnění (§ 20).
B. Jak se zjišťuje odškodnění.
§ 23.
(1) Odškodnění, které třeba dáti z příčiny vyvlastnění, určí soud, ač nestanoví-li je dovolená dohoda mezi železničním podnikem a vyvlastněným.
(2) Za dovolenou se pokládá taková dohoda jenom tehdy, když není třetích osob, jimž by příslušel nárok na uspokojení z odškodnění vzhledem k jejich věcným právům, anebo když takové třetí osoby vyslovily souhlas s dohodou ve veřejné nebo legalisované listině.
(3) Není potřebí, aby souhlas byl vysloven, když běží o částečné postoupení knihovního tělesa a zástava zachová, třebaže bylo uskutečněno postoupení, zákonnou jistotu odpovídající § 1374 obč. zák., a když jiná věcná práva nemohou býti zřejmě ohrožena na své jistotě.
(4) Požádá-li o to strana, je knihovní soud povolán vydati potvrzení, že je tu náležitá jistota, když se o tom přesvědčí vykonaným šetřením.
§ 24.
(1) Soud určí odškodnění na žádost železničního podniku; ale i vyvlastněný je oprávněn za to žádati, nepodá-li železniční podnik tuto žádost do roka potom, co vyvlastňovací nález nabude moci práva.
(2) Určiti odškodnění přísluší okresnímu soudu, v jehož obvodu má býti uskutečněno vyvlastnění.
(3) K žádosti za takové určení třeba přiložiti vyvlastňovací nález neb osvědčení o dohodě ve smyslu § 22 a doklady potřebné k zjištění předmětu vyvlastnění.
(4) Žádost může býti učiněna v jednom podání stran všech předmětů vyvlastnění, vyskytujících se v katastrálním území.
§ 25.
(1) Soud vyšetří podle zásad řízení nesporného poměry rozhodné pro stanovení odškodnění na místě samém a přibéře jednoho nebo, žádají-li toho zvláštní okolnosti, dva znalce.
(2) Soud vybere znalce ze seznamu, jejž sestaví a vyhlásí vrchní soud v dohodě se zemským úřadem. Seznamy se sestavují a vyhlašují vždy každý pátý rok; v období 5 let buďte seznamy, projeví-li se toho nutnost, jen opraveny nebo doplněny; takové opravy a doplňky musejí býti vyhlášeny.
(3) Strany mohou vznésti námitky proti způsobilosti znalců, dokud nezačne šetření. K takovým námitkám třeba hleděti z moci úřední, jestliže se soudu zdají býti hodnověrnými.
§ 26.
(1) Soudce vybídne znalce, aby podali, prohlédnouce předmět vyvlastnění, své dobré zdání o odškodnění, které třeba dáti.
(2) Každý znalec je povinen udati jak skutkové okolností, o něž se opírá dobré zdání, tak ostatní základy svého ocenění.
(3) V těch případech, kdy se vyvlastňuje část pozemkového majetku, mají znalci obzvláště uvésti odděleně výpočet sumy, kterou třeba dáti jako náhradu za zmenšení ceny zbývající části pozemkového majetku.
(4) Má-li odškodnění, které třeba dáti vyvlastněným, zahrnouti v sobě také náhradu za újmy, které postihnou třetí osoby, jejichž nároky se neuspokojují z náhrady za vyvlastněný pozemek (§ 5), sluší sumu připadající na uspokojení takových újem označiti zvláště.
(5) Vznikne-li spor ve věci skutkových okolností, buď vydáno, žádá-li toho některá strana, na základě každého sporného předpokladu zvláštní dobré zdání o odškodnění, které třeba dáti.
§ 27.
Žádají-li toho obě strany, může určení odškodnění býti rozšířeno na objekty, které nejsou předmětem vyvlastňovacího nálezu nebo dohody ve smyslu § 22; obě strany tu musejí souhlasiti s tím, aby tyto objekty byly vyvlastněny.
§ 28.
Má-li železniční podnik za to, že tím, že by vybudoval, aniž je k tomu jinak povinen, to neb ono dílo, by se podstatně zmenšil nárok na odškodnění, může si vyhraditi volbu mezi několika způsoby vybudování tohoto díla a žádati, aby odškodnění bylo stanoveno, hledíc ke každému jím označenému způsobu vybudování.
§ 29.
Vznese-li vyvlastněný nějaký požadavek, neb učiní-li železniční podnik některou nabídku, má to vedoucí protokolovati; dále má pojmouti do protokolu dobré zdání znalců, skutkové okolnosti a základy, na nichž je založeno, jakož i případné připomínky a námitky stran.
§ 30.
(1) Dohodnou-li se železniční podnik a vyvlastněný o odškodnění, které třeba dáti, buď tato dohoda, lze-li ji pokládati za dohodu dovolenou podle § 23, pojata do protokolu.
(2) Nevyhovuje-li dohoda ustanovení § 23, možno ji zapsati do protokolu jenom tehdy, když smluvená částka není menší než částka, kterou označí znalci, anebo než průměr jimi označených částek, vyskytne-li se různost v dobrých zdáních.
(3) Dohoda, která byla zapsána do protokolu se zachováním předcházejících ustanovení, má účinek soudního narovnání.
§ 31.
(1) Neuskuteční-li se narovnání, rozhodne soud, jaké odškodnění má býti dáno; zároveň určí, je-li tu předpoklad označený v § 26, odst. 4, částku, která připadá na náhradu újem třetích osob.
(2) Toto rozhodnutí může býti vzato v odpor toliko rekursem.
(3) Lhůta k rekursu je 15 dnů.
(4) Rekurs třeba podati ve dvou vyhotoveních. Jedno vyhotovení buď dodáno odpůrci stěžovatele, jenž může v době 15 dnů podati vyjádření. Jakmile toto vyjádření dojde, po případě nadarmo uplyne uvedená 15 denní lhůta, buďte spisy z moci úřední předloženy vrchnímu soudu.
(5) Předcházející ustanovení platí též, béře-li se v odpor rozhodnutí vrchního soudu.
(6) Uplatňovati pořadem práva nároky, o nichž bylo rozhodnuto v řízení, které upravuje tento zákon k účelům určení odškodnění, je nepřípustné.
§ 32.
(1) Domnívá-li se strana, že skutkové okolnosti, k nimž sluší hleděti při určení odškodnění, nebyly úplně nebo správně vylíčeny při šetření konaném podle § 25, může požádati, než uplyne lhůta ustavená pro rekurs proti rozhodnutí soudu o odškodnění, soud, který šetření nařídil, aby bylo vykonáno ohledání.
(2) Žádosti buď vyhověno, jsou-li v ní přesně označeny skutečnosti neb skutkové stavy, které mají býti zjištěny.
(3) Nařizuje a prováděje ohledání, řídí se soud předpisy, jak prováděti důkazy na věčnou paměť.
(4) Podá-li se žádost do 8 dnů po dodání rozhodnutí, které stanoví odškodnění, může soud na žádost uložiti držiteli předmětu, jenž má býti ohledán, aby se až do skončení ohledání zdržel jakékoli změny, která by ohledání ztížila.
(5) Rekurs proti nařízení, aby ohledání bylo provedeno, nebo proti příkazu podle předcházejícího odstavce nemá odkládacího účinku.
§ 33.
(1) Užije-li železniční podnik práva vyhrazeného mu v § 28, podle něhož může žádati vybudování díla na několikerý způsob, rozhodne soud o odškodnění se zřením ke každému navrženému způsobu vybudování a ponechá železničnímu podniku volnost volby. Jestliže železniční podnik do 3 měsíců potom, co mu bylo dodáno rozhodnutí, neprohlásí u soudu, že se rozhoduje pro ten neb onen způsob vybudování, může vyvlastněný žádati, aby proti železničnímu podniku platila domněnka, že se rozhodl pro ten způsob vybudování, vzhledem k němuž bylo určeno nejvyšší odškodnění.
(2) Na žádost strany vysloví soud výsledek volby usnesením, uveda zároveň odškodnění, které má býti dáno.
§ 34.
(1) Jestliže soudem určené odškodnění záleží v jistině, nutno je dáti před výkonem vyvlastnění, ač nedává-li se dodatečně podle ustanovení § 9.
(2) Zaplatí-li železniční podnik jistinu, kterou třeba dáti jako odškodnění, po uplynutí více než 15 dnů, co bylo sjednáno narovnání nebo co bylo dodáno soudní rozhodnutí, které určuje odškodnění, je povinen zaplatiti zákonné úroky z prodlení ode dne, kdy se stalo narovnání nebo kdy bylo dodáno pravoplatné rozhodnutí. Jestliže však železniční podnik užil práva vyhrazeného mu v § 28, je na každý způsob zavázán, aby zaplatil úroky z prodlení ode dne, kdy mu bylo dodáno rozhodnutí, které stanoví odškodnění s výhradou volby.
§ 35.
(1) Sumu odškodnění je plniti, pokud z ní mají býti uspokojeny nároky třetích osob z jejich práv věcných, složením k soudu i tehdy, nejde-li o případy § 1425 obč. zák. Složení k soudu není nutné, prokáže-li se způsobem vyhovujícím § 23, že jistota věcných práv, která příslušejí těmto třetím osobám, je zachována přes uskutečněné vyvlastnění.
(2) Nároky uvedených třetích osob se uspokojují podle předpisů o rozvrhu nejvyššího podání při nucené dražbě. Skutečnost, že odškodnění bylo složeno, buď z moci úřední poznamenána ve veřejné knize, jde-li o předmět zapsaný v takové knize.
(3) Tato poznámka má stejné účinky jako poznámka o vykonané nucené dražbě.
IV. Výkon vyvlastnění.
Práva a povinnosti železničního podniku a vyvlastněného.
§ 36.
(1) Nucený výkon vyvlastnění, které bylo stanoveno pravoplatným rozhodnutím nebo dohodou sjednanou podle §§ 22 a 27, přísluší okresnímu úřadu.
(2) Nucený výkon buď povolen na žádost železničního podniku, prokáže-li, že splnil povinností stran dání nebo zajištění odškodnění, pokud tyto povinnosti bylo třeba splniti před vyvlastněním.
(3) Výkonu vyvlastnění není na překážku, že předmět vyvlastnění přešel od osoby, proti níž bylo zavedeno vyvlastnění, na osobu třetí, anebo že nastaly jiné právní změny týkající se tohoto předmětu.
(4) Nucený výkon nemůže býti zdržen ani okolností, že rozhodnutí, určující odškodnění nebo stanovící jistotu, kterou třeba dáti, bylo vzato v odpor rekursem.
§ 37.
Nedá-li železniční podnik odškodnění, určené rozhodnutím soudu nebo narovnáním, anebo nedá-li jistotu, určenou soudem, a to do 15 dnů potom, co bylo učiněno narovnání nebo co soudní rozhodnutí nabylo moci práva, může vyvlastněný přiměti železniční podnik, aby dal odškodnění a úroky z prodlení, nebo složil jistotu, vedením exekuce podle předpisů řízení sporného.
§ 38.
(1) Dokud vyvlastnění není vykonáno, anebo dokud nenastane určení odškodnění narovnáním nebo soudním rozhodnutím, je oprávněn železniční podnik v době jednoho roku potom, co vyvlastňovací nález nabyl moci práva, vyvlastněný však po uplynutí této doby, požádati zemský úřad, který vyvlastňovací nález vydal, za zrušení tohoto nálezu.
(2) Tohoto práva nemůže užíti strana, která již požádala soud za určení odškodnění.
(3) Žádosti za zrušení vyvlastňovacího nálezu třeba vyhověti, jsou-li splněny podmínky stanovené v předcházejících odstavcích.
(4) Rozhodnutí zemského úřadu mohou obě strany vzíti v odpor odvoláním. Ustanovení § 18, odst. 3 platí i pro toto odvolání. Jakmile rozhodnutí nabude moci práva, dá zemský úřad podnět knihovnímu soudu, aby vymazal knihovní poznámku o vyvlastňovacím nálezu učiněnou podle § 20.
§ 39.
(1) Železniční podnik musí nahraditi škodu, která vzejde z toho, že nedal vykonati vyvlastnění.
(2) Co se týká náhrady této škody, možno nastoupiti na železniční podnik pořadem práva.
V. Řízení za mimořádných poměrů.
§ 40.
Žádá-li naléhavý veřejný zájem, aby se vyvlastnění k účelům železničním stalo co nejdříve (na př. z té příčiny, že je nutné napraviti nebo zameziti provozní poruchy, že je třeba obnoviti bezpečnost provozu, nebo že toho vyžadují zřetele obrany státu), může býti užito - bez újmy toho, jak rozhodne úřad příslušný k vydání stavebního povolení pro stavbu dráhy nebo pro stavbu na dráze o opatření trvalé povahy - následujících předpisů o zkráceném řízení.
§ 41.
(1) Žádost za zavedení jednání k určení předmětu a rozsahu vyvlastnění buď podána zemskému úřadu, při čemž buď dbáno předpisu § 21.
(2) Zemský úřad ustanoví vedoucího jednání, jenž přibéře k jednání strany a vydá neprodleně po ukončení jednání vyvlastňovací nález.
(3) Odvolání, podané proti tomuto nálezu, nemá odkládacího účinku.
§ 42.
(1) Železniční podnik může žádati u příslušného okresního soudu za určení odškodnění; při tom musí prokázati, že bylo zahájeno řízení označené v § 41.
(2) Přípravy k šetření, která mají býti konána podle § 25, třeba tak zaříditi, aby šetření mohla býti vykonána, dovolují-li to okolnosti, v den, jenž bude určen pro jednání o předmětu a rozsahu vyvlastnění, a aby mohla následovati hned po vydání vyvlastňovacího nálezu.
(3) Ustanovuje znalce, není soud vázán seznamem, o němž je řeč v § 25.
VI. Závěrečná ustanovení.
§ 43.
Náklady vyvlastňovacího řízení a náklady určení odškodnění soudem postihují železniční podnik, ač nevzešly-li z neoprávněného podnětu strany.
§ 44.
Vydání toho, co bylo složeno u soudu vzhledem k ustanovením tohoto zákona, je osvobozeno od placení poplatků za uschování.
§ 45.
Ustanovení tohoto zákona, neplatí pro dráhu, pro jejíž vybudování a provoz přísluší výkon vyvlastňovacího práva podle obecného horního zákona.