284/12 původní znění.
Interpeltation
des Senators Karl Garlik
an den Herrn Minister des Innern
wegen gesetzwidrigen Verbotes des volkstümlichen Böhmerwaldliedes "Wenn ich der Heimat grüne Auen..."
Die Bezirksbehörde in Prachatitz hat mit Bescheid vom 4. Juni 1936, Zahl 10/123a, das Singen des Liedes "Wenn ich der Heimat grüne Auen..." wegen angeblicher Gefährdung der öffentlichen Ruhe und Ordnung verboten. Dieses Verbot ist vollständig unbegründet und kränkt die deutsche Bevölkerung, weil dieses Lied im Böhmerwalds allgemein gesungen. wird und in dem Verbote ein unzulässiger Eingriff in die freie kulturelle Betätigung der Sudetendeutschen erblickt wird.
Wir stellen daher an den Herrn Minister des Innern die Anfragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, den Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, dafür zu sorgen, daß das Verbot des Liedes "Wenn ich der Heimat grüne Auen..." aufgehoben wird, weil es in keiner Weise die öffentliche Ruhe und Ordnung gefährdet und auch zu keinem Gesetze im Widerspruche steht?
Prag, am 13. Juli 1936.
Garlik,
Bock, Keil, Fritsch, Frank, ing. Mayr, ing. Löhnert, Patzak, Schösser, W. Müller, Enhuber.
Překlad ad 284/13.
Interpelace
senátora K. Bocka
na pana ministra vnitra
stran protizákonného zabavování a pozastavování praporů a vlajek sudetoněmecké strany.
Není zákona, který příslušníkům politických stran zakazuje nositi, veřejně ukazovati a vyvěšovati prapory a vlajky.
Není zákona, který pro takovéto případy předepisuje vyžádati si úřední povolení.
Přes to stává se opětovně, že podřízení orgánové správní tyto symboly sudetoněmecké strany pozastavují, ba dokonce zabavují, což příslušní okresní hejtmani trpí.
Poněvadž interpelanti zásadně zamítají vyslovovati paušální podezřívání, uvádějí několik typických případů z nesčetného počtu takovýchto případů:
a) Dne 9. března 1936 jel Richard Neuber, šofér, Praha II, Hybernská 4, s autem poslance dr H. Neuwirtha k polednímu městem Ústí nad Labem. Na autě byla vlajka sudetoněmecké strany, tedy malý trojhranný, červený praporeček, který měl uprostřed na bílém poli červeným písmem označení strany "SdP". Když Neuber obědval, svinul vlajku drátem, aby nebyla odcizena. Když se Neuber vrátil k autu, nalezl na autě lístek se slovy "Hlaste se u nejbližšího strážníka na křižovatce". Neuber hlásil se na to u jmenovaného strážníka, který chtěl vlajku zabaviti. Neuber prohlásil, že pro to není právního důvodu. Na to šel strážník s Neuberem k policejnímu inspektorovi. Tento prohlásil, že je vlajka zabavena. Na to žádal Neuber písemný výměr o provedeném zabavení. Pak telefonoval inspektor s místem, Neuberovi neznámým, při čemž Neuber učinil poznámku, že auto patří poslanci dr H. Neuwirthovi. Po skončení telefonického rozhovoru poznamenal úředník: "Promiňte, že se tak stalo." Prohlásil, že Neuber v policejním okresu ústeckém s vlajkou jezditi nesmí, ježto tam všechny politické odznaky jsou zakázány.
Důkaz: Richard Neuber, šofér, Praha II, Hybernská 4, jako svědek.
b) Dne 5. dubna 1936 o půl 10. hodině dopolední byl František Thumser, pekař v Chebu, který se nalézal v doprovodu svého švagra Adama Wilflinga z Chebu, zadržen dvěma četníky v Horních Lomanech u Chebu. Jeden četník poznamenal k Thumserovi: "Dejte to dolů!" Při tom ukázal četník na vlajku na kole. Thumser vyhověl tomuto vyzvání.
Důkaz: František Thumser, pekař v Chebu, Adam Wilfling v Chebu, jako svědkové.
c) Dne 13 dubna 1936 byl Josef Ott, okresní zástupce sudetoněmecké strany v Chebu, poblíž chebského hřbitova svědkem následující příhody:
Poblíž školy v Reichersdorfu pozastavila četnická hlídka motocyklistu s přívěsným vozíkem, poněvadž měl na svém kole vlajku sudetoněmecké strany. Četnictvo pozastavilo osobu sedící v přívěsném vozíku, protože měla připnutý odznak sudetoněmecké strany. Oba odložili pak ihned pozastavené odznaky. Pan Josef Ott vyptával se pak ve své vlastnosti jako člen okresního zastupitelství sudetoněmecké strany u četnictva a obdržel tuto odpověď: "Podle zákona je zapovězeno nositi odznaky a vlajky strany, ať je to kterákoli strana; četnictvo že to bude vždy pozastavovati."
Důkaz: Josef Ott, člen okresního zastupitelství v Chebu, jako svědek.
d) Dne 1. května 1936 zabavila pátračka z Chebu v osadě Steinhof u Kynšperka nad Ohří třem členům sudetoněmecké strany, kteří jsou pak uvedeni jako svědkové, po jedné vlajce sudetoněmecké strany, kterou měli na kolech. Auto pátračky mělo číslo P 2548.
Důkaz: Jan Bauer, klempířský pomocník v Kynšperku nad Ohří, Antonín Eberl, horník v Kynšperku nad Ohří, Rudolf Kühnel, dělník v Liboci-Pochlovicích.
e) Dne 3. května 1936 zabavil policejní strážmistr Alois Dackal u jednoho cyklisty jménem Josef Andres, bytem ve Starém Sedle 260, okres Loket, poblíž mostu vedoucího z Rybářů do Karlových Varů, resp. potom na policejní strážnici cyklistickou vlajku sudetoněmecké strany.
Důkaz: Josef Andres ve Starém Sedle č. 260, okres Loket.
f) V neděli dne 9. května 1936 potkal pan Václav Wagner, kamaník v Křišťanově, na procházce velitele četnické stanice v Křišťanově, pana Václava Šindeláře. Tento zpozoroval, že Wagner měl odznak sudetoněmecké strany a odňal mu tento odznak s odůvodněním, že odznak je zakázán. Dále se tázal Šindelář pana Wagnera, co odznak stál.
Důkaz: František Czech v Křišťanově, Hanuš Heinrich v Křišťanově, jako svědkové.
g) Willibald Lanzendörfer, kupec v Tachově, správce okresu sudetoněmecké strany, vyvěsil dne 19. května 1936 na domě v Tachově, ve kterém se nalézá okresní vedení sudetoněmecké strany, všem úřadům známý prapor sudetoněmecké strany. Dopoledne dne 19. května 1936 dostavili se dva četníci, kteří z rozkazu šéfa politického úřadu v Tachově nařídili sejmouti prapor. Tomuto nařízení bylo vyhověno, samozřejmě však vyžádáno vydání výměru s poučením o právních prostředcích, podána stížnost a vzneseny námitky a odvolání.
Důkaz: Willibald Lanzendörfer, kupec v Tachově jako svědek, spis č. 17.481/36, 18-2T-342.
h) Dne 20. června 1936 o 8. hodině dopolední byl Jiří Stingl z Littengrünu na okresní silnici Littengrün-Kynšperk nad Ohří zadržen četníkem z četnické stanice Kynšperk nad Ohří a donucen sejmouti svou vlajku sudetoněmecké, strany se svého kola. K jeho námitkám, že vlajka není zákázána, nevzal četník zřetele.
Důkaz: Adam Renz v Littengrünu č. 77, jako svědek.
Všechna tato pozastavení a zabavení nejsou v žádném zákoně odůvodněna. Jsou tudíž nepřípustna a musí býti předmětem disciplinárního vyšetřování. Žádnému podřízenému úřadu nenapadne pozastavovati anebo dokonce zabavovati odznaky, vlajky a prapory některé jiné politické strany. Jen sudetoněmecká strana, nejsilnější strana ve státě vůbec, je cílem takovýchto protizákonných opatření.
Tážeme se tudíž pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten dát tuto věc vyšetřiti?
2. Je pan ministr ochoten poučiti vhodnými pokyny všechny podřízené úřady, že ani prapory, ani vlajky, ani odznaky sudetoněmecké strany nejsou zakázány a že tudíž jak jejich pozastavování tak také zabavování je nepřípustno?
3. Je pan ministr ochoten dát zavésti disciplinární vyšetřování proti všem úředním osobám, které ve vytýkaných případech provedly anebo zařídily pozastavení nebo zabavení odznaků sudetoněmecké strany?
V Praze, dne 14. července 1936.
Bock,
ing. Weller, Liehm, Keil, Tschakert, Michler, Frank, Krczal, Pfrogner, Schmidt, dr Tischer,Krommer.
284/13 (původní znění).
Interpellation
des Senators Karl Bock
an den Herrn Minister des Innern
wegen gesetzwidriger Beschlagnahme und Beanstündung von Fahnen und Wimpeln der Sudetendeutschen Partei.
Es gibt kein Gesetz, das den Angehörigen politischer Parteien verbietet, Fahnen und Wimpeln zu tragen, öffentlich zu zeigen und zu hissen.
Es gibt kein Gesetz, das für solche Fälle die Einholung einer behördlichen Bewilligung vorschreibt.
Trotzdem ereignet es sich immer wieder, daß diese Symbole der Sudetendeutschen Partei von untergeordneten Organen der Verwaltung unter Duldung der zuständigen Bezirkshauptleute beanständet, ja sogar beschlagnahmt werden.
Da die Interpellanten es grundsätzlich ablehnen, Pauschalverdächtigungen auszusprechen, führen sie einige typische Fälle aus der Unzahl dieser Vorfälle an:
a) Am 9. März 1936 fuhr Richard Neuber, Chauffeur, Prag II., Hybernská 4, mit dem Auto des Abgeordneten Dr. Hans Neuwirth gegen Mittag durch die Stadt Aussig. Auf dem Auto war ein Wimpel der Sudetendeutschen Partei, also ein kleines dreieckiges, rotes Fähnchen, das in der Mitte auf weißem Grunde die Parteibezeichnung "SdP" in roter Schrift aufwies. Während Neuber sein Mittagessen einnahm, rollte er den Wimpel mit Draht zusammen, damit er nicht entwendet werde. Als Neuber zum Auto zurückkehrte, fand er auf dem Auto einen Zettel mit den Worten "Melden Sie sich bei dem nächsten Wachmann an der Kreuzung" vor. Neuber meldete sich hierauf bei dem genannten Wachmanne, der den Wimpel beschlagnahmen wollte. Neuber erklärte, daß hiefür die rechtliche Grundlage fehle. Hierauf ging der Wachmann mit Neuber zum Polizeiinspektor. Dieser erklärte, der Wimpel sei beschlagnahmt. Hierauf verlangte Neuber einen schriftlichen Bescheid über die erfolgte Beschlagnahme. Sodann telephonierte der Inspektor mit einer Neuber unbekannten Stelle, während Neuber die Bemerkung fallen 1ieß, daß das Auto dem Abgeordneten Dr. Hans Neuwirth gehört. Nach Beendigung des Telephongespräches bemerkte der Beamte: "Verzeihen Sie, daß das geschehen ist." Er erklärte, daß Neuber mit dem Wimpel im Polizeibezirke Aussig nicht fahren dürfe, da dort sämtliche politische Zeichen verboten seien.
Beweis: Richard Neuber, Chauffer, Prag II., Hybernská 4, als Zeuge.
b) Am 5. April 1936, um 1/2 10 Uhr vormittags, wurde Franz Thumser, Bäcker in Eger, der sich in Begleitung seines Schwagers, Adam Wilfling aus Eger, befand, von zwei Gendarmen in Oberlohma bei Eger angehalten. Der eine Gendarm bemerkte zu Thumser: "Geben Sie das Ding herunter!" Hiebei wies der Gendarm auf den Fahrradwimpel. Thumser entsprach dieser Aufforderung.
Beweis: Franz Thumser, Bäcker in Eger, Adam Wilfling in Eger, als Zeugen.
c) Am ß. April 1936 war Josef Ott, Bezirksvertreter der Sudetendeutschen Partei in Eger in der Nähe des Egerer Friedhofes Zeuge folgenden Vorfalles:
In der Nähe der Schule von Reichersdorf wurde ein Motorradfahrer mit Beiwagen von einer Gendarmerieabteilung beanständet, weil sein Rad einen SdP-Wimpel trug. Die Gendarmerie beanständete den Insassen des Beiwagens wegen eines angesteckten SdP-Abzeichens. Beide legten sodann die beanständeten Abzeichen ab. Herr Josef Ott erkundigte sich sodann in seiner Eigenschaft als Bezirksvertretungsmitglied der SdP bei der Gendarmerieabteilung und erhielt folgende Antwort:. "Laut Gesetz ist das Tragen von Parteiabzeichen und Wimpeln verboten, sei es welche Partei auch immer; die Gendarmerie werde diesen Zustand immer beanständen."
Beweis: Josef Ott, Mitglied der Bezirksvertretung in Eger, als Zeuge.
d) Am 1. Mai 1936 beschlagnahmte eine Fahndungsabteilung aus Eger in der Ortschaft Steinhöf bei Königsberg a. d. Eger drei Mitgliedern der Sudetendeutschen Partei, die nachstehend als Zeugen angeführt werden, je einen Fahrradwimpel der Sudetendeutschen Partei. Das Auto der Fahndungsabteilung trug die Nummer P 2548.
Beweis: Johann Bauer, Spenglergehilfe in Königsberg a. E., Anton Eberl, Bergarbeiter in Königsberg a. E., Rudolf Kühnel, Arbeiter in Leibitsch-Pochlowitz.
e) Am 3. Mai 1936 beschlagnahmte der Polizeiwachtmeister Alois Dackal bei einem Radfahrer namens Josef Andres, wohnhaft in Altsattel 260, Bezirk Elbogen, in der Nähe der von Fischern nach Karlsbad führenden Brücke, bezw. nachher auf der Polizeiwachstube einen Fahrradwimpel der Sudetendeutschen Partei.
Beweis: Josef Andres in Altsattel Nr. 260, Bezirk Elbogen a Eger.
f) Am Sonntag den 9. Mai 1936 begegnete Herr Wenzel Wagner, Steinmetz in Christiansberg, auf einem Spaziergange den Postenkommandanten des Gendarmeriepostens Christiansberg, Herrn Václav Šindelář. Dieser bemerkte, daß Wagner ein Abzeichen der Sudetendeutschen Partei trug und nahm ihm dieses Abzeichen mit der Begründung ab, daß das Abzeichen verboten sei. Ferner fragte Šindelář Herrn Wagner, wie teuer das Abzeichen gewesen sei.
Beweis: Franz Czech in Christiansberg, Hans Heinrich in Christiansberg, als Zeugen.
g) Willibald Lanzendörfer, Kaufmann in Tachau, Bezirksleiter der Sudetendeutschen Partei, hißte am 19. Mai 1936 an dem Hause in der Kaltegasse in Tachau, in dem sich die Bezirksleitung der Sudetendeutschen Partei befindet, die allen Behörden bekannte Fahne der Sudetendeutschen Partei. Am Vormittag des 19. Mai 1936 erschienen 2 Gendarmen, die im Auftrage des Chefs der politischen Behörde in Tachau die Einziehung der Fahne anordneten. Diese Anordnung wurde befolgt, jedoch selbstverständlich die Herausgabe eines Bescheides mit Rechtsmittelbelehrung gefordert, die Beschwerde erhoben und Einwendungen und Berufung eingebracht.
Beweis: Willibald Lanzendörfer, Kaufmann, Tachau, als Zeuge, der Akt Zahl: 17481/36, 18-2T-342.
h) Am 20. Juni 1936 um 8 Uhr vormittag wurde Georg Stingl aus Littengün von dem Gendarmerieposten der Gendarmeriestation Königsberg a. E. auf der Bezirksstraße Littengrün-Königsberg a. E. angehalten und zur Abnahme seines SdP-Wimpels auf dem Fahrrad verhalten. Auf seine Einwendungen, daß der Wimpel nicht verboten sei, nahm der Gendarm keinen Bedacht.
Beweis: Adam Renz in Littengrün Nr. 77, als Zeuge.
Alle diese Beanständungen und Beschlagnahmen sind in keinem Gesetze begründet. Sie sind daher unzuhlässig und müssen den Gegenstand einer Disziplinaruntersuchung bilden. Es fällt keiner Unterbehörde ein, die Abzeichen, Wimpeln und Fahnen irgendeiner anderen politischen Partei zu beanständen oder gar zu beschlagnahmen. Nur die Sudetendeutsche Partei, die stärkste Partei im Staate überhaupt, ist das Ziel derartiger gesetzwidriger Maßnahmen.
Wir stellen daher an den Herrn Minister des Innern die Anfragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, diesen Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, durch geeignete Weisungen alle, Unterbehörden darüber aufzuklären, daß weder die Fahnen noch die Wimpel noch die Abzeichen der Sudetendeutschen Partei verboten sind und daher sowohl ihre Beanständung als auch die Beschlagnahme unzulässig sind?
3. Ist der Herr Minister bereit, gegen alle Amtspersonen, die in den gerügten Fällen eine Beanständung oder Beschlagnahme der Wahrzeichen der SdP durchgeführt haben oder veranlaßt haben, Disziplinarverfahren einleiten zu lassen?
Prag, am 14. Juli 1936.
Bock,
Ing. Weller, Liehm, Keil, Tschakert, Michler, Frank, Krczal, Pfrogner, Schmidt, Dr. Tischer, Krommer.
Překlad ad 284/14.
Interpelace
senátora W. Maixnera
na pana ministra vnitra
stran protizákonného omezování svobody slova poslance F. Maye.
Okresní úřad v Německém Jablonném zakázal výměrem ze dne 11. května 1936, č. 10/527 schůzi svolanou na den 13. května 1936 ve 20.45 hod. do hostince Františka Winklera v Dolním Lichtenvaldu s následujícím odůvodněním:
"Dne 8. května 1936 konala se v sousední obci Krompachu schůze sudetoněmecké strany, na které referoval také poslanec F. May. Referát tohoto řečníka zavdal podnět k úřednímu rozpuštění schůze. Jest odůvodněna obava, že se ohlášený řečník znovu přidrží vývodů, pro které schůze v Krompachu byla rozpuštěna; tomu však nutno vzhledem k zachování veřejného klidu a pořádku předejíti."
Toto odůvodnění je neslýchaným zásahem do svobody slova zvolených zástupců lidu.
Poslanec May mluvil dne 8. května 1936 na schůzi v obci Krompachu v okresu cvikovském. Tato schůze proběhla úplně klidně a zcela nerušeně. Jen pro výklad o politice t. zv. mladých aktivistů rozpustil vládní komisař dr Sušický od okresního úřadu v Německém Jablonném schůzi a opustil místnost. Na to vzdálili se účastníci schůze bez jakéhokoliv dalšího vyzvání. Přítomní četníci tehdy ani nevstoupili do sálu, aniž měli příčinu nějak zakročiti. Klid a pořádek nebyl tehdy nikterak ohrožen aneb dokonce porušen. Účastníci zachovali se naprosto ukázněně.
Odůvodnění zákazu schůze v Dolním Lichtenvaldu jest jedinečné. Takováto praxe může přece vésti k tomu, aby zvolenému poslanci vůbec zabránila plniti svou povinnost politické kontroly a svým voličům podávati zprávu! Poslanec F. May mluvil po dobu své politické činnosti již ve více nežli tisíci schůzích. Z těchto schůzí byly jen dvě rozpuštěny a to pokaždé jmenovaným panem dr Sušickým od okresního úřadu v Německém Jablonném.
Bývala kdysi praxe, že se v zakazovacím výměru neuváděla vůbec žádná skutečnost, na jejímž základě úřad domněle došel k přesvědčení, že veřejný klid a pořádek jest ohrožen. Tato praxe za kontroly sudetoněmecké strany ustává. Nastane-li však praxe uváděti takové protizákonné důvody, jak to činí vytýkaný výměr, pak se poměry stále ještě nezlepšily; neboť uvedené důvody právě skutečně žádnými důvody nejsou. Jsou to zcela paušální argumenty proti osobnosti poslance, které skutečnostmi nikterak nejsou odůvodněny a které znamenají nepřípustné zasahování do ústavně zaručené svobody projevů mínění a do ústavně zaručených práv zvoleného poslance.
Tážeme se tudíž pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti stav věci?
2. Je pan ministr ochoten pečovati o to, aby nedocházelo k zákazům schůze z toho důvodu, že některá jiná schůze, ve které některý poslanec jednou vystupoval jako řečník, z nějakých důvodů byla rozpuštěna?
3. Je pan ministr ochoten dát zavésti disciplinární řízení proti úředníkům, kteří mají vinu na zákazu?
V Praze, dne 14. července 1936.
Maixner,
Bock, Pfrogner, W. Müller, ing. Mayr, ing. Löhnert, Schösser, Frank, Fritsch, Krczal, Liehm, Tschakert.
284/14 (původní znění).
Interpellation
des Senators Wilhelm Maixner
an den Herrn Minister den Innern
wagen gesetzwidriger Finschränkung der Redefreiheit den Abgeordneten Franz May.
Die Bezirksbehöde in Deutsch Gabel hat mit Bescheid vom 11. Mai 1936, Zahl 10/527, die für den 13. Mai 1936 um 20.45 Uhr in Franz Winklers Gasthaus in Niederlichtenwalde einberufene Versammlung mit folgender Begründung verboten:
"Am 8. Mai 1936 hot in der benachbarten Gemeinde Krombach eine Versammlung der Sudetendeutschen Partei stattgefunden, auf der auch der Abgeordnete Franz May referiert hat. Das Referat dieses Redners hot Anlaß zur amtlichen Auflösung der Versammlung gegeben. Es ist die Befürchtung begründet, daß der gemeldete Redner sich neuerdings an jene Ausführungen halten wird, wegen denen die Versammlung in Krombach aufgelöst wurde; dem muß aber mit Rücksich auf die Erhaltung der öffentlichen Ruhe und Ordnung vorgebeugt werden."
Diese Begründung ist ein unerhörter Eingriff in die Redefreiheit der gewählten Volksvertreter.
Abgeordneter May hat am 8. Mai 1936 in einer Versammlung in der Gemeinde Krombach, im Bezirke Zwickau, gesprochen. Diese Versammlung verlief vollkommen ruhig und ohne jede Störung. Lediglich wegen der Erörterung der Politik der sogenannten Jungaktivisten löste der Regierungskommissär Dr. Sušický von der Bezirksbehörde Deutsch-Gabel die Versammlung auf und verließ das Lokal. Hierauf entfernten sich die Versammlungsteilnehmer ohne jede weitere Aufforderung. Die anwesenden. Gendarmen hatten damals weder den Saal betreten noch irgendeinen Grund einzuschreiten. Die Ruhe und Ordnung wurde damals in keiner Weise gefährdet oder gar gestört. Die Teilnehmer haben sich vollkommen diszipliniert verhalten.
Die Begründung des Versammlungsverbotes in Niederlichtenwalde ist einzig dastehend. Eine solche Praxis kann ja dazu führen, einen erwählten Abgeordneten überhaupt davon abzuhalten, seine politische Kontrollpflicht zu erfüllen und seiner Wählerschaft Bericht zu erstatten! Abgeordneter Franz May hat während seiner politischen Tätigkeit bereits in mehr als tausend Versammlungen gesprochen. Von diesen Versammlungen wurden nur zwei anfgelöst, und zwar jedesmal von dem genannten Herrn Dr. Sušický von der Bezirksbehörde Deutsch Gabel.
Früher einmal bestand die Praxis, im Verbotsbescheine überhaupt keine Tatsache anzuführen, auf Grund deren dle Behörde angeblich zur Überzeugung gelangte, daß die öffentliche Ruhe und Ordnung gefährdet sei. Diese Praxis ist unter der Kontrolle der Sudetendeutschen Partei im Rückgange begriffen. Wenn aber dle Praxis einreißt, solche gesetzwidrige Gründe anzuführen, wie es der gerügte Bescheid tut, dann hat sich der Zustand hoch immer nicht gebessert; denn die angeführten Gründe sind eben wirklich keine Gründe. Sie sind ganz pauschalmäßige Argumente gegen dle Persönlichkeit eines Abgeordneten, die in keiner Weise durch Tatsachen gerechtfertigt sind und einen unzulässigen Eingriff in die verfassungsmäßig gewährleistete Freiheit der Meinungsäußerung und in dle veirfassungsmäßig gewährleisteten Rechte eines gewählten Abgeordneten darstellen.
Wir stellen daher an den Herrn Minister des Innern die Anfragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, den Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, dafür zn sorgen, daß keine Versammlungsverbote aus dem Grunde erfolgen, weil eine andere Versammlung, in der irgendein Abgeordneter einmal als Redner aufgetreten ist, aus irgendwelchen Gründen aufgelöst wurde?
3. Ist der Herr Minister bereit, gegen die am Verbote schuldtragenden Beamten das Disziplinarverfahren einleiten zu lassen?
Prag, am 14. Juli 1936.
Maixner,
Bock, Pfrogner, W. Müller, ing. Mayr, Ing. Löhnert, Schösser, Frank, Fritsch, Krczal, Liehm, Tschakert.
Překlad ad 284/15.
Interpelace
senátora S. Keila
na pana ministra železnic
stran stranicky-politického zadávání prací správcem inž. Kristofem v Usťčorně, Podkarpatská Rus.
U železniční správy v Usťčorně (Podkarpatská Rus), úřaduje správce inž. Kristof. Ten zadává také práce železniční správy. Všechno mluví pro to, že tento správce při zadávání prací postupuje podle stranicky-politických hledisek; neboť členy karpatoněmecké strany, předseda Konrad Henlein, má sepsány podle jmen. Chodí ke každému vedoucímu pracovního oddílu, který pracuje u železniční správy, a dává si podávati zprávu, kteří dělníci jsou příslušníky karpatoněmecké strany, předseda Konrad Henlein. Zjistí-li se někdo z našich členů, musí buď ihned práci opustiti anebo přestoupiti k agrární straně. Předloží-li někdo členskou knížku agrární strany, přijme se do práce.
Tento postup je zjevně nepřístojný; příčí se hrubě slavnostní zásadě § 128 ústavní listiny, který všem státním občanům bez ohledu k jejich národní příslušnosti dává stejné právo na práci ve veřejných službách. Tento postup je však také disciplinárně trestný, neboť žádný veřejný úředník nesmí při zadávání prací postupovati stranicko-politicky.
Konečně je zde podezření skutkové podstaty podle § 1 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 309 proti útisku, poněvadž dlužno zkoumati, zdali inž. Kristof při zadávání prací svého postavení jako úředník použil k tomu, aby protiprávně od někoho vynutil opomenutí, totiž opomenutí přistoupiti ke karpatoněmecké straně, předseda Konrad Henlein.
Tážeme se tudíž pana ministra železnic:
1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti stav věci, v interpelaci vytýkaný?
2. Je pan ministr železnic ochoten všem příslušným úředníkům želeniční správy připomenouti, že zadávání prací nesmí se díti ani podle národnostně-politických ani podle zásad stranicko-politických?
3. Je pan ministr železnic ochoten zavésti proti inž. Kristofovi, železničnímu správci v Usťčorně (Podkarpatská Rus) disciplinární řízení?
V Praze, dne 14. července 1936.
Keil,
Fritsch, Michler, Patzak, Krczal, Garlik, Schmidt, Frank, ing. Weller, Enhuber, Tschakert, Krommer.
284/15 (původní znění).
Interpellation
des Senators Siegmund Keil
an den Herrn Minister für Eisenbahnen
wegen parteipolitischer Arbeitsvergebung durch den Verwalter Ing. Kristof in Königsfeld, Karpathenrußland.
Bei der Bahnverwaltung in Königsfeld (Karpathenrußland) amtiert ein Verwalter Ing Kristof. Dieser vergibt auch die Arbeiten der Bahnverwaltung. Es spricht alles dafür, daß dieser Verwalter bei der Verebung der Arbeiten nach parteipolitischen Gesichtspunkten vorgeht; denn er hot die Mitglieder der Karpathendeutschen Partei, Vorsitzender Konrad Henlein, namentlich konskribiert. Er geht zu jedem Arbeitsführer, der bei der Bahnverwaltung arbeitet, und läßt sich berichten, welche Arbeiter der Karnathendeutschen Partei, Vorsitzender Konrad Henlein, angehören. Wird eines unserer Mitglieder festgestellt, muß es entweder sofort die Arbeit verlassen oder zur Agrarpartei übertreten. Falls jemand ein Mitgliedsbuch der Agrarpartei vorweist, wird er in die Arbeit aufgenommen.
Dieser Vorgang ist offenbar mißbräuchlich; er verstößt gröblich gegen den feierlichen Grundsatz dos § 128 der Verfassungsurkunde, der allen Staatsbürgern ohne Rücksicht auf ihre Valkszugehörigkeit das gleiche Recht auf Arbeit in öffentlichen Diensten gibt. Der Vorgang ist aber auch disziplinar, denn kein öffentlicher Reamter darf bei Arbeitsvergebungen parteipolitisch vorgehen.
Endlich besteht der Verdacht des Tathestandes nach § 1 des Gesetzes vom 12. August 1921. Slg. 309. gegen die Nötgung. weil zu untersuchen ist, ob Ign. Kristof bei der Versgebung von Arbeiten seine Stellung als Reamter dazu benütz hat. um widerrechtlich von jemandem eine Unterlassung, nämlich die Unterlassung des Beitrittes zur Karpathendeutschen Partei, Vorsitzender Konrad Henlein, zu erzwingen.
Wir stellen daher an den Herrn Minister für Eisenbahnen die Anfragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, den in der Interpellation gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?