My Němci máme také nárok na to, aby se v takovýchto věcech u soudů vyšší stolice jednalo nejen v českém, nýbrž také v německém jazyku. Žádáme, aby zpravodajové u soudů vyšších stolic v takovýchto věcech podávali také německé referáty a aby vyhlášení rozsudku co do celého obsahu rozsudků dálo se nejen v českém, nýbrž také v německém jazyce.
Žádáme, aby nejen výrok rozsudku, nýbrž také všechny důvody rozsudku v takovýchto věcech vyhlašovány byly nejen v českém, nýbrž také v německém jazyce.
Žádáme, aby tato jazyková práva přiznávána byla Němcům z moci úřední a aby nebyli tázáni o tom, zdali na přiznání těchto práv trvají anebo se jich zříkají.
Tážeme se pana ministra spravedlnosti:
1. Je panu ministru spravedlnosti známo, že četné soudy vyšší stolice při jednání podávají jednojazyčně české referáty a že často vyhlašují dvojjazyčně jen výrok ve věci samé, nikoli však také důvody rozhodnutí?
2. Je panu ministru spravedlnosti známo, že soudy vyšší stolice použití těchto jazykových práv často činí odvislým od toho, zda strany podají v té příčině návrh?
3. Je pan ministr spravedlnosti ochoten zaříditi, aby soudy vyšší stolice z úřední moci uznávaly a používaly jazykových práv, jež přísluší Němcům, jestliže z obsahu spisů vychází na jevo, že byť jen jedné straně takováto práva příslušejí?
4. Je pan ministr spravedlnosti ochoten jako dozorčí úřad upozorniti presidia soudů vyšší stolice na to, že pro přiznání jazykových práv platí zásada oficielnosti, nikoli však pouze zásada uplatňovaná některou stranou?
V Praze dne 13. července 1936.
Dr Tischer,
Liehm, Frank, Schösser, Krczal, Garlik, ing. Löhnert, Enhuber, Michler, Fritsch, Pfrogner, ing. Weller.
284/8 (původní znění).
Interpellation
des Senators Dr. Friedrich Tischer
an den Herrn Justizminister
wegen gesetzwidriger Sprachenpraxis bei Gerichten höherer Instanz.
Die Überlastung der Gerichte höherer Instanz hat es mit sich gebracht, daß die Sprachenrechte der Deutschen von diesen Gerichten oftmals vernachlässigt werden.
Wir Deutschen haben einen Rechtsanspruch darauf, daß auch diese Gerichte, soweit sich ihre Wirksamkeit auf einen Gerichtsbezirk erstreckt, in dem nach der letzten Volkszählung wenigstens 20% Staatsbürger deutscher Nationalität (völkischer Zugehörigkeit) wohnen, in allen Angelegenheiten, deren Erledigung ihnen auf Grund dessen., daß ihr Wirkungskreis sich auf diesen Bezirk erstreckt, zusteht, von den Deutschen Eingaben in deutscher Sprache annehmen und diese Eingaben auch in deutscher Sprache erledigen.
Wir Deutschen haben auch einen Anspruch darauf, daß in spolchen Angelegenheiten bei den Gerichten höherer Instanz nichtallein in čechischer, sondern auch in deutscher Sprache verhandelt wird. Wir verlangen, daß die Berichterstatter bei den Gerichten höherer Instanz in solchen Angelegenheiten auch deutsche Referate erstatten und daß die Urteilsverkündung hinsichtlich des gesamten Inhaltes der Urteile, nicht nur in čechichischer, sondern auch in deutscher Sprache erfolgt.
Wir verlangen, daß nicht nur der Urteilsspruch, sondern auch die gesamten Urteilsgründe in solchen Angelegenheiten nicht nur in čechischer, sondern auch. in deutsscher Sprache verkündet werden.
Wir verlangen, daß diese Sprachenrechte den Deutschen von amtswegen zuerkannt werden und sie nicht darüber gefragt werden, ob sie auf der Zuerkennung dieser Rechte bestehen oder darauf verzichten.
Wir stellen an den Herrn Justizminister die Anfrage:
1. Ist dem Herrn Justizminister bekannt, daß zahlreiche Gerichte höherer Instanz bei den Verhandlungen einsprachig česchische Referate erstatten und sie oftmals lediglich den Ausspruch in der Sache selbst, keineswegs aber auch die Entscheidungsgründe zweisprachig verkünden?
2. Ist dem Herrn Justizminister bekannt, daß Gerichte höherer Instanz die Anwendung dieser Sprachenrechte oftmals davon abhängig machen, daß die Parteien einen diesbezüglichen Antrag stellen?
3. Ist der Herr Justizminister bereit zu veranlassen, daß die den Deutschen zustehenden Sprachenrechte bei den Gerichten höherer Instanz von den Geriehten von amtswegen anerkannt und angewendet werden, wenn aus dem Akteninhalt hervorgeht, daß auch nur einer Partei solche Sprachenrechte zustehen?
4. Ist der Herr Justizminister bereit, im Aufsichtswege die Präsidien der Gerichte höherer Instanz darauf aufmerksam zu machen, daß für die Zuerkennung der Sprachenrechte Offizialmaxime, keineswegs aber bloße Parteimaxime gilt?
Prag, am 13. Juli 1936.
Dr Tischer,
Liehm, Frank, Schösser, Krczal, Garlik, Ing. Löhnert, Enhuber, Michler, Fritsch, Pfrogner, Ing. Weller.
Překlad ad 284/9.
Interpelace
senátora K. Schössera
na pana ministra železnic
stran životu nebezpečných poměrů na železničních přejezdech.
Periodický časopis "Die Zeit", sudetoněmecký deník, přinesl ve svém čísle ze dne 2. července 1936 na stránce 7 článek pod nadpisem: "železniční závory - úřední šiml kráčí klidně přes mrtvoly."
Ministerstvo železnic nepovažovalo za nutné reagovati nějak na závažné připomínky tohoto velikého tuzemského denního listu. Interpelanti sdělují tudíž ve výtahu obsah tohoto článku panu ministru železnic na vědomí:
"Nechceme si stěžovati do nechráněných železničních přejezdů v naší zemi, které každého měsíce stojí určitý počet mrtvých, kteří se konečně již při sestavování rozpočtu státních drah dávají do rozpočtu, nýbrž chceme promluviti jen o chráněných železničních přejezdech, o železničních závorách, které proti lepšímu poznání jsou udržovány ve stavu, který si rovněž vyžádá nesčetně mrtvých.
Kdo projíždí autem Německo, shledá, že každá železniční závora je natřena červeno-bíle, jeden metr červeně, jeden bíle. Stejně natřeny jsou mřížky visící na závoře k silnici, na rychlíkových tratích nalézáme na závorách nastavené 40 cm vysoké a několik metrů dlouhé plechy, rovněž červeno-bíle natřené, aby závory bily více do očí.
Ve skandinávských zemích shledáváme žlutočerveně natřené závory anebo celé zahradní ploty v těchto barvách s velkým červeným bodem uprostřed, které uzavírají jednoui silnici, jednou železniční trať. Ve všech zemích evropských shledáváme závory se svítivými kontrastujícími barvami, přičemž jedna je vždy červená; jen u nás jsou předepsány barvy bílá a černá, při čemž závora je natřena jen uprostřed na jeden metr černě. Takovéto závory se vůbec neodrážejí za šera, ve směru proti východu a západu slunce pro oslnění anebo na silnicích ležících na konci sklonu. Kouř strojů začerňuje bílou barvu a závoru není za šera viděti. O oslnění sluncem jsme již mluvili, přicházíme-li k takovýmto závorám včas, kdy slunce jest hluboko. Leží-li závora na konci sklonu, kryje se, ježto automobilista přijíždí shora, s tělesem silnice, ba také s tělesem dráhy a s kolejemi. Ale nejméně viditelny jsou takovéto závory tehdy, vedou-li přes asfaltovanou silnici, která byla v zimě jízdou zbavena sněhu, kdežto na obou stranách sníh ještě leží. Pak kryje se černé místo závory s černým asfaltem a bílá místa se sněhem.
A tak známe jednu silniční závoru, kterou každoročně za měsíc patnáckrát někdo prorazí. Jen velké vzdálenosti mezi závorou a tělesem dráhy dlužno děkovati, že nebylo již více mrtvých a úplně rozbitých vozidel. Dráha protíná tam silnici velmi ostrým úhlem, závora je kolmo na silnici, následkem toho je mezi kolejemi a závorou velký tříhranný kus země. Do tohoto trojúhelníku zachraňuje se většina vozidel, jež prolomila závoru. Při soudních přelíčeních podaří se obhájci, že většina těch kteří prolomili závoru, bývá osvobozena, poněvadž jim nelze vytýkati neopatrnost při řízení vozidla. Pokaždé zúčastní se přelíčení zástupce státní dráhy, aby jako soukromý účastník uplatňoval náklad opravy závor.
Mohlo by se také poukázati k tomu že optická věda nezvratně prokázala, že ve volné přírodě barvy bílá a červená nejvíce kontrastují, kdežto na příklad na plakátech se černý tisk na žlutém papíru nejlépe odráží.
Tážeme se pana ministra železnic:
Je pan ministr ochoten zaříditi, aby výstražná znamení na všech železničních přejezdech provedena byla na místě nenápadných barev černo-bílé v nápadných barvách bílo-červené?
V Praze dne 13. července 1936.
Schösser,
Liehm, Frank, Fritsch, Tschakert, Bock, Maixner, Michler, Krczal, Pfrogner, Keil, Krommer, Stellwag.
284/9 (původní znění).
Interpellation
des Senators Karl Schösser
an den Herrn Eisenbahnminister
wegen lebensgefährlicher Zustände an den Bahnübergängen.
Die periodische Druckschrift "Die Zeit", Sudetendeutsches Tagblatt, brachte in ihrer Nummer vom 2. Juli 1936 auf Seite 7 einen Artikel unter dem Titel "Bahnschranken - der Amtsschimmel schreitet ruhig über Tote".
Das Eisenbahnministerium hat es nicht für notwertdig gehalten, auf die schwerwiegenden Vorhalte dieser großen inländischen Tageszeitung irgendwie zu reagieren. Die Inlterpellanten bringen daher den Saehverhalt dieses Artikels dem Herrn Eisenbahnminister auszugsweise zur Kenntnis:
"Wir wollen nicht Klage führen über die ungeschützten Bahnübergänge unseres Landes, die monatlioh ihre bestimmte Anzahl Tote kosten welche schließlich schon bei der Budgetaufstellung der Staatsbahn mit in Rechnung gestellt werden, sondern wir wollen bloß von den geschützten Bahnübergängeü sprechen, von den Bahnschranken, die wider bessere Einsicht in einem Zustande gehalten werden, der ebenfalls ungezählte Tote fordert.
Wer seinen Kraftwagen durch Deutsehland lenkt, der fíndet jede Bahnschranke rot-weiß gestrichen, einen Meter rot, einen weiß. Ebenso gestrichen ist das von der Schranke zur Straße herabhängende Gitterwerk, bei Eilzugstrecken findet man auf die Schranken aufgesetzte 40 Zentimeter hohe und mehrere Meter lange Bleche, ebenfalls rot-weiß gestrichen, um die Schranken augenfälliger zu machen.
In den Skandinavischen Ländern stößt man auf gelb-rot gestrichene Schranken, oder auf ganze Gartenzäune in diesen Farben mit einem großen, roten Punkt in der Mitte, die einmal die Straße und im anderen Falle die Bahnlinie sperren. In allen Ländern Europas trifft man auf Schranken mit leuchtenden kontrastierenden Farben, wobei die eine immer die rote ist; nur bei uns hat man weiß und schwarz vorgeschrieben, wobei die Schranke nur in der Mitte auf einen Meter schwarz gestrichen ist. Solche Schranken heben sich in der Dämmerung, in der Richtung gegen Sonnenauf- und -untergang wegen Blendung oder auf Straßen, die am Ende eines Gefälles liegen, überhaupt nieht ab. Der Rauch der Maschinen schwärzt das Weiß und die Schranke ist in der Dämmerung nicht zu sehen. Von der Sonnenblendung sprachen wir schon, wenn man zur Zeit des Sonnentiefstandes zu einer solchen Schranke kommt. Liegt die Schranke am Ende eines Gefälles, so deckt sie sich, da der Kraftfahrer von oben kommt, mit dem Straßenkörper, ja auch mit dem Bahnkörper und mit den Geleisen. Am unsichtbarsten aber sind solche Schranken dann, wenn sie über eine Asphaltstraße führen, die im Winter in der Mitte schneefrei gefahren wurde, während zu den beiden Seiten der Schnee noch liegt. Dann deckt sich die schwarze Stelle der Schranke mit dem schwarzen Asphalt und die weißen Stellen mit dem Schnee.
Und so kennen wir eine Bahnsehranke, die jahraus jahrein im Monat fünfzehnmal durchfahren wird. Nur dem großen Abstand zwischen der Schranke und dem Bahnkörper ist es zu verdanken, daß es nicht schon mehr Tote und gänzlich zertrümmerte Fahrzeuge gegeben hat. Die Bahn schneidet die Straße dort unter einem sehr spitzen Winkel, die Schranke steht senkrecht zur Straße, infolgedessen liegt zwischen den Geleisen und der Schranke ein großes Stück dreieckigen Landes. In dieses Dreieck retten sich die meisten, die Schranke durchbrechenden Fahrzeuge. Bei den Gerichtsverhandlungen gelingt es dem Verteidiger, die meisten Schrankenknacker frei zu bekommen, weil ihnen eine Unvorsichtigkeit in der Fahrzeugführung nicht vorgeworfen werden kann. Jedesmal wohnt ein Vertreter der Staatsbahn der Verhandlung bei, um als Privatbeteiligter die Kosten der Schrankenreparatur geltend zu machen.
Man könnte aueh darauf hinweisen, daß die optische Wissenschaft einwandfrei erwiesen hat, daß in der freien Natur die Farben weiß und rot am meisten kontrastieren, während zum Beispiel auf Plakaten der sehwarze Druck auf gelbem Papier am besten hervorsticht.
Wir stellen an den Herrn Eisenbahnminister die Anfrage:
Ist der Herr Eisenbahnminister bereit, zu veranlassen, daß die Warnungszeichen an allen Bahnübergängen anstatt in den unauffälligen Farben schwarz-weiß in den auffälligen Farben weiß-rot ausgestattet werden?
Prag, am 13. Juli 1936.
Schösser,
Liehm, Frank, Fritsch, Tschakert, Bock, Maixner, Michler, Krczal, Pfrogner, Keil, Krommer, Stellwag.
Překlad ad 284/10.
Interpelace
senátora W. Müllera na pana ministra vnitra stran protizákonné kontroly veřejných schůzí lidu tajnými policisty.
Množí se případy, že se veřejných schůzí sudetoněmecké strany zúčastňují tajní policisté. Takovýto postup je nedůstojný svobodného práva shromažďovacího; neboť pro kontrolu schůze stačí úplně oficielní zástupce vlády.
Dne 27. února 1936 konala se v Poříčí u Trutnova, soudní okres trutnovský, veřejná schůze, při které byl svolavatelem přístup omezen na členy sudetoněmecké strany a zvlášť pozvané hosty. Na této schůzi mluvili posl. Hubert Birke a posl. Richard Knorre. Na tuto schůzi dostavil se tajný policista Liška a předloživ svou legitimaci tajného policisty, vyžádal si přístup. Na to zúčastnil se v občanském oděvu u stolu řečníků schůze a stenografoval několik výňatků z řečí poslanců Birke a Knorre.
Dne 12. března 1936 konala se v Poříčí u Trutnova dělnická schůze sudetoněmecké strany, která rovněž byla hlášena jako veřejná schůze a svolavatelem omezena na členy sudetoněmecké strany. Také na tuto schůzi dostavil se tajný policista Liška. Pozdravil při vstupu do místnosti schůze slovem "Heil" a legitimoval se poznamenav, že je zde úředně. Na to zúčastnil se schůze a stenografoval podávané zprávy a sdělemí.
V neděli dne 22. března 1936 konal se v Trutnově jako veřejná schůze sjezd stavovských skupin sudetoněmecké strany. Také sem dostavil se tajný policista Liška a prohlásil, že má zvláštní příkaz kontrolovati schůzi. Když tajný policista Liška byl upozorněn, že pro tuto věc podají poslanci sudetoněmecké strany interpelaci, opustil sál.
Podle § 12 shromažďovacího zákona může úřad vyslati do schůze zmocněnce nebo zástupce vlády. Je však úřadu nedůstojno vysílati do schůze tajné policisty na místě zástupců vlády. Také podle instrukcí pro vládní zástupce má se vládní zástupce dostaviti zpravidla v uniformě.
Sudetoněmecká strana rozvíjí svou politickou činnost zcela veřejně a pociťuje to jako urážku, že se její činnost podezřívá a na ni dozírá tajnými policisty, když úřadu je beze všeho možno vysílati oficielní vládní zástupce.
Tážeme se tudíž pana ministra vnitra:
1. Je panu ministru vnitra praxe podřízených úřadů, v interpelaci vytýkaná, známa?
2. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?
3. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby do schůzí, pokud vůbec je nějaká kontrola nutnou, vysíláni byli oficielní a uniformovaní zástupcové vlády, nikoli však tajní policisté?
4. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti, proč se právě v politickém okresu trutnovském používá při schůzích tajných policistů jakožto vládních zástupců a kdo za tento postup odpovídá?
5. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti, zdali je tu příčina k zavedení disciplinárního řízení?
V Praze dne 13. července 1936.
W. Müller,
Bock, Frank, Enhuber, ing. Löhnert, dr Tischer, Maixner, Patzak, Garlik, Pfrogner, Liehm, Tschakert.
284/10 (původní znění).
Interpellation
des Senators Wilhelm Müller
an den Herrn Minister des Innern
wegen gesetzwidriger Kontrolle öffentlicher Volksversammlungen durch Geheimpolizisten.
Es mehren sich die Fälle, daß an öffentlichen Versammlungen der Sudetendeutschen Partei Geheimpolizisten teilnehmen. Ein solcher Vorgang ist eines freien Versammlungsrechtes unwürdig; denn zur Kontrolle der Versammlung genügt vollständig der offizielle Regierungsvertreter.
Am 27. Feber 1936 fand in Parschnitz, Gerichtsbezirk Trautenau, eine öffentliche Versammlung statt, bei der der Zutritt vom Einberufer auf Mitglieder der Sudetendeutschen Partei und besonders geladene Gäste beschränkt worden war. In dieser Versammlung sprachen Abg. Hubert Birke und Abg. Richard Knorre. Zu dieser Versammlung erschien der Geheimpolizist Liška und forderte unter Vorweis seiner Geheimpolizistenlegitimation den Eintritt. Hierauf nahm er in Zivil am Tische der Redner teil und stenographierte einige Auszüge der Reden der Abgeordneten Birke und Knorre mit.
Am 12. März 1936 fand in Parschnitz eine Arbeiterversammlung der Sudetendeutschen Partei statt, die ebenfalls als öffentliche Versammlung gemeldet und vom Einberufer auf Mitglieder der Sudetendeutschen Partei beschränkt worden war. Auch in dieser Versammlung erschien der Geheimpolizist Liška. Er grüßte beim Eintritt ins Versammlungslokal mit "Heil" und legitimierte sich mit der Bemerkung, er habe dienstlich hier zu tun. Hierauf nahm er an der Versammlung teil und stenographierte die erstatteten Berichte und Mitteilungen mit.
Am Sonntag den 22. März 1936 fand in Trautenau in Form einer öffentlichen Versammlung eine Tagung der Standesgruppen der Sudetendeutschen Partei statt. Auch hier erschien der Geheimpolizist Liška und erklärte, er habe besondere Weisung, die Versammlung zu kontrollieren. Als Liška aufmerksam gemacht wurde, daß wegen dieses Sachverhaltes eine Interpellation von den Abgeordneten der Sudetedeutschen Partei eingebracht werden würde, verließ der Geheimpolizist Lišta den Saal.
Gemäß § 12 des Versammlungsgesetzes steht es der Behörde frei, Abgeordnete oder Regierungsvertreter zur Versammlung zu senden. Es ist jedoch der Behörde unwürdig, Geheimpolizisten an Stelle von Regierungsvertretern zur Versammlung zu entsenden. Auch nach den Instruktionen für die Regierungsvertreter hat der Regierungsvertreter in der Regel in Uniform (zpravidla v uniformě) zu erscheinen.
Die Sudetendeutsche Partei entfaltet ihre politische Tätigkeit in aller Offenheit und empfindet es als Kränkung, daß ihre Tätigkeit beargwöhnt und van Geheimpolizisten überwacht wird, wo die Behörde ohneweiteres die Möglichkeit hat, ofizielle Regierungsvertreter zu entsenden.
Wir stellen daher an den Herrn Minister des Innern die Anfragen:
1. Ist dem Herrn Minister des Innern die in der Interpellation gerügte Praxis der Unterbehörden bekannt?
2. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?
3. Ist der Herr Minister bereit, dafür zu sorgen, daß zu Versammlungen, soweit überhaupt eine Kontrolle notwendig ist, offizielle und uniformierte Regierungsvertreter, keineswegs aber Geheimpolizisten entsandt werden?
4. Ist der Herr Minister bereit, untersuchen zu lassen, warum gerade im politischen Bezirke Trautenau Geheimpolizisten als Regierungsvertreter bei Versammlungen verwendet werden und wer für diesen Vorgang verantwortlich ist?
5. Ist der Herr Minister bereit, untersuchen zu lassen, ob ein Anlaß zur Einleitung eines Disziplinarverfahrens vorliegt?
Prag, am 13. Juli 1936.
W. Müller,
Bock, Frank, Enhuber, Ing. Löhnert, Dr. Tischer, Maixner, Patzak, Garlik, Pfrogner, Liehm, Tschakert.
Překlad ad 284/11.
Interpelace
senátora R. Tschakerta
na pana ministra vnitra
stran neoprávněné tělesné prohlídky tajnými policisty bez dostatečných důvodů podezření.
Množí se případy, že tajní policisté, aniž by předložili soudní rozkaz, zadržují bezúhonné státní občany, přivedou je k některému bezpečnostnímu úřadu a provádějí tělesnou prohlídku, která obyčejně zůstává bez výsledku.
Obzvláště typický případ udál se dne 29. března 1936 v Podmoklech: Tehdy chtěl bezúhonný československý státní občan Ingo Kreysler v Děčíně, Masarykovo nám. 8, jeti vlakem v 19.17 hod. z Podmokel do Malého Chvojna na schůzi, aby tam promluvil. Bezprostředně před odjezdem vlaku byl Kreysler agentem státní policie, jménem Falot, vyzván, aby opustil vlak a aby ho následoval. Na nástupišti musel Kreysler agentovi ukázati svou tobolku. Tajný policista prohlédl tobolku jen zběžně a prohlásil, že Kreysler ho musí následovati a že vlakem v žádném případě nesmí odjeti. Na to odvedl tajný policista pana Kreyslera na četnictvo a vyzval ho, aby vyprázdnil všechny kapsy. Dále ohmatal tajný policista pana Kreyslera po celém těle, aby zjistil, zda nezůstalo ještě něco v kapsách. Poněvadž samozřejmě nebylo toho nejmenšího nalezeno, musel býti Kreysler zase propuštěn.
Kreysler zameškal vlak. Musel tudíž jeti do schůze autem a měl tím výlohy 70 Kč. Případ je typickým pro řadu jiných případů, ve kterých prováděny byly tělesné prohlídky bez předložení soudcovského rozkazu.
Tážeme se tudíž pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti stav věci?
2. Je pan ministr ochoten poskytnouti záruky, že se tělesné prohlídky tajnými policisty budou prováděti jen tehdy, je-li zde odůvodněné podezření?
3. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby tajní policisté před tělesnou prohlídkou předložili soudcovský rozkaz, také tehdy, jestliže je ten, jehož prohlížejí, k tomu nevyzval?
4. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti, zdali postup tajného policisty Falota odpovídal zákonu, obzvláště zdali mu jeho nadřízený úřad přikázal tělesnou prohlídku Ingo Kreyslera a zdali tu byly dostatečné důvody podezření, které tělesnou prohlídku jeví v zákoně býti odůvodněnou?
V Praze dne 13. července 1936.
Tschakert,
Schmidt, Frank, Fritsch, ing. Löhnert, W. Müller, Keil, Pfrogner, ing. Weller, Krommer, Liehm, Garlik.
284/11 (původní znění).
Interpellation
des Senators Robert Tschakert
an den Herrn Minister des Innern
wegen unbegründeter Leibesvisitation durch Geheimpolizisten ohne genügende Verdachtsgründe.
Es mehren sich die Fälle, daß Geheimpolizisten, ohne einen richterlichen Befehl vorzuweisen, unbescholtene Staatsbürger anhalten, zu irgendeiner Sicherheitsbehörde bringen und eine Leibesvisitation vornehmen, die gewöhnlich erfolglos verläuft.
Ein besonders typischer Fall hat nich am 29. März 1936 in Bodenbach ereignet: Damals wollte der unbescholtene čechoslovakische Staatsbürger Ingo Kreysler in Tetschen a. E., Masarykplatz 8, mit dem Zuge um 19.17 Uhr von Bodenbach nach Kleinkahn zu einer Versammlung fahren, um dort zu sprechen. Unmittelbar vor Abgang des Zuges wurde Kreysler von einem Agenten der Staatspolizei, namens Falot, aufgefordert, den Zug zu verlassen und ihm zu folgen. Auf dem Bahnsteige mußte Kreysler dem Agenten seine Brieftasche zeigen. Der Geheimpolizist sah die Brieftasche nur flüchtig durch und erklärte, KreysIer müsse ihm folgen urid dürfe mit dem Zug auf keinen Fall wegfahren. Hierauf führte der Geheimpolizist Herrn Kreysler auf die Gendarmerie und forderte diesen auf, sämtliche Taschen auszuräumen. Ferner griff der Geheimpolizist Herrn Kreysler am ganzen Körper ab, um zu untersuchen, ob nicht noch etwas in den Taschen behalten wurde. Da selbstverständlich nicht das geringste gefunden wurde, mußte Kreysler wieder entlassen werden.
Kreysler vensäumte den Zug. Er mußte daher mit einem Auto zur Versammlung reisen und hatte dadurch Auslagen von Kč 70.-. Der Fall ist für eine Reihe von anderen Fällen typisch, in denen Leibesvisitationen vorgenommen wurden, ohne Vorweisung eines richterlichen Befehles.
Wir stellen daher an den Herrn Minister des Innern nachstehende Anfragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, den Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, Garantien zu schaffen, daß Leibesvisitationen durch Geheimpolizisten nur dann vorgenommen werden, wenn ein begründeter Verdacht besteht?
3. Ist der Herr Minister bereit, dafür zu sorgen, daß Geheimpolizisten vor einer Leibesvisitation einen richterlichen Befehl vorweisen, auch dann, wenn sie vom Durchsuchten nicht hiezu aufgefordert werden?
4. Ist der Herr Minister bereit, untersuchen zu lassen, ob das Vorgehen des Geheimpolizisten Falot dem Gesetze entsprochen hat, insbesondere, ab er von seiner vorgesetzten Behörde zur Leibesvisitation des Ingo Kreysler beauftragt war und ob genügende Verdachtsgründe vorlagen, die die Leibesvisitation im Gesetze begründet erscheinen ließen?
Prag, am 13. Juli 1936.
Tschakert,
Schmidt, Frank, Fritsch, Ing. Löhnert, W. Müller, Keil, Pfrogner, Ing. Weller, Krommer, Liehm, Garlik.
Překlad ad 284/12.
Interpelace
senátora K. Garlika
na pana ministra vnitra
stran protizákonného zákazu lidové šumavské písně "Wenn ich der Heimat grüne Auen..."
Okresní úřad v Prachaticích zakázal výměrem ze dne 4. června 1936 č. 10/123a pro domnělé ohrožení veřejného klidu a pořádku zpívati píseň "Wenn ich der Heimat grüne Auen...". Tento zákaz je naprosto neodůvodněný a uráží německé obyvatelstvo, poněvadž se tato píseň na Šumavě všeobecně zpívá a v zákazu spatřuje se nepřípustný zásah do svobodných kulturních projevů sudetských Němců.
Tážeme se tudíž pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti stav věci?
2. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby zákaz písně "Wenn ich der Heimat grüne Auen..." byl zrušen, poněvadž žádným způsobem veřejný klid a pořádek neohrožuje a také žádnému zákonu neodporuje?
V Praze, dne 13. července 1936.
Garlik,
Bock, Keil, Fritsch, Frank, ing. Mayr, ing. Löhnert, Patzak, Schösser, W. Müller, Enhuber.