(2) Z určení náhrady za poskytnutí věcných prostředků, pro jejíž výši jsou rozhodné úředně stanovené sazby nebo ceny, může se ten, jehož se to týká, do patnácti, dní od doručení rozhodnutí o určení náhrady odvolati k příslušnému nadřízenému velitelství (úřadu), má-li za to, že:nebylo správně použito úředně.stanovených sazeb anebo cen. Odvolání třeba podati u velitelství (úřadu), které náhradu určilo; toto velitelství (úřad) může samo odvolání vyhověti, má-li je za odůvodněné. Rozhodnutí nadřízeného velitelství (úřadu) je konečné.

(3) Není li osoba, jíž se to týká, spokojena s určením náhrady za poskytnutí věcných prostředků v jiných případech, než které jsou uvedeny v předcházejícím odstavci, může do šesti měsíců od doručení rozhodnutí o určení náhrady podati námitky u okresního úřadu, v jehož obvodu byl věcný prostředek poskytnut; tyto námitky se projednají podle ustanovení § 155.

(4) Byla-li náhrada vyplacena, aniž se oprávněné osobě dostalo o určení náhrady zvláštního písemného uvědomení, počítají se lhůty uvedené v odstavcích 2 a 3 ode dne výplaty náhrady.

Oddíl 4.

Další řízení o náhradách za osobní úkony a za věcné prostředky převzaté do užívání a do vlastnictví.

§ 155.

(1) O námitkách podaných podle § 149, odst. 3 a § 154, odst. 3 rozhodují zvláštní komise, zřízené u okresního a zemského úřadu a u ministerstva národní obrany; příslušnost těchto komisí stanoví vládní nařízení.

(2) Okresní komise se skládá ze zástupce okresního úřadu jakožto předsedy, z jednoho zástupce vojenské správy a z jednoho zástupce finanční správy. K jednání komise mohou vyslati odborné zájemnické vrstvy svého zástupce s hlasem poradním; podrobnosti, zejména o právech a povinnostech takových zástupců, jakož i o způsobu jich určování, stanoví vládní nařízení. Z rozhodnutí okresní komise lze do patnácti dní ode dne jeho doručení podati u okresního úřadu odvolání k zemské komisi, jež o něm rozhodne s konečnou platností.

(3) Zemská komise se skládá ze zástupce zemského úřadu jakožto předsedy, z jednoho zástupce vojenské správy a z jednoho zástupce finanční správy. K jednání komise mohou vyslati odvětví státní správy, jež nemají v zemské komisi zastoupení, svého zástupce s hlasem poradním, mají-li o věc v komisi projednávanou zvláštní zájem. O zastoupení odborných zájemnických vrstev při jednání zemské komise, jestliže tato komise projednává věci v první stolici, platí obdobně ustanovení platná pro okresní komise. Z rozhodnutí zemské komise v první stolici lze do patnácti dní ode dne jeho doručení podati u zemského úřadu odvolání k ministerské komisi při ministerstvu národní obrany.

(4) Ministerská komise se skládá ze zástupce ministerstva národní obrany, jenž komisi předsedá, z jednoho zástupce ministerstva vnitra a z jednoho zástupce ministerstva financí. Jde-li o náhradu za věcný prostředek poskytnutý pro odvětví státní správy, jež nemá v ministerské komisi zastoupení, může příslušné ministerstvo vyslati do komise jako jejího dalšího člena svého zástupce. Vedle toho může vyslati do ministerské komise jako člena svého zástupce též to ministerstvo v komisi nezastoupené, kterému přísluší chrániti hospodářské zájmy vrstev, k nimž patří osoba nárok na náhradu uplatňující; zájmy zaměstnanecké tu zastupuje ministerstvo sociální, péče, zájmy zemědělské ministerstvo zemědělství a zájmy ostatních výrobců příslušná ministerstva. O zastoupení odborných zájemnických vrstev při jednání ministerské komise, jestliže tato komise projednává věci v první stolici, platí obdobně ustanovení odstavce 2.

(5) Komise rozhodují o tom, zdali je tu povinnost k náhradě, většinou hlasů, při rovnosti hlasů rozhoduje mínění, pro které hlasoval předseda komise. Též o výši náhrady, která se má poskytnouti, rozhodují komise většinou hlasů; nedosáhne-li při tom žádné mínění většiny, připočítávají se hlasy dané pro největší částku tak dlouho k hlasům daným pro částku nejblíže menší, až se dosáhne většiny hlasů.

(6) O řízení ve věcech náležejících do působnosti komisí uvedených v předcházejících odstavcích platí obdobně ustanovení platná, o řízení před politickými úřady. Věcné potřeby komisím dodají a jejich kancelářské práce obstarají úřady, u nichž jsou komise zřízeny.

§ 156.

(1) Nedostalo-li se oprávněné osobě do šesti měsíců po skončení stavu branné pohotovosti, nebo u nemovitostí, podržených i po skončení tohoto stavu v užívání podle § 94, odst. 6, do šesti měsíců po jich vrácení ani písemného uvědomení o tom, co bylo o náhradě jí podle zákona příslušející určeno, ani přímého zaplacení, může se domáhati toho, aby o jejím nároku na náhradu bylo rozhodnuto přímo komisemi uvedenými v § 155. žádost o to třeba podati nejpozději do šesti měsíců po uplynutí lhůt právě uvedených u okresního úřadu, v jehož obvodu byl věcný prostředek poskytnut aneb osobní úkon vykonán. Neby1a-li žádost v uvedené lhůtě podána, nárok na náhradu zaniká.

(2) O jednání a rozhodování komisí o nárocích na náhradu, uvedených v předcházejícím odstavci, platí obdobně ustanovení § 155.

Oddíl 5.

Náhrada škody způsobené na věcných prostředcích převzatých do užívaní.

§ 157.

(1) Při vrácení věcných prostředků, jež byly převzaty do užívání, poskytne se - vedle náhrady uvedené v § 151 - též náhrada škody, která byla na oněch věcných prostředcích způsobena v době jich užívání k účelům obrany.státu. Při stanovení náhrady škody třeba přihlížeti k rozdílu obecné ceny věcného prostředku v době odevzdání a v době vrácení. To platí i o poškození nemovitosti, které bylo způsobeno provedením podstatných změn na nemovitosti nebo zbouráním budovy.

(2) Za opotřebení, které vzniklo obyčejným užíváním, se náhrada neposkytuje; to platí též o poškozeních zaviněných osobou, která věcný prostředek poskytla, neb jejími lidmi nebo třetí osobu, za niž ten, kdo věcného prostředku užíval, neodpovídá. Rovněž se neposkytuje náhrada za škodu vzniklou osobě, která věcný prostředek poskytla, tím, že ho nemohla jinak užíti, protože jej musila pro účely obrany státu odevzdati, nebo tím, že si za dotčený věcný prostředek opatřila jinou (náhradní) věc. Stejně tak není nároku na náhradu většího nákladu, jenž oné osobě vznikl obtížnějším obděláváním nemovitosti po jejím vrácení, ani na náhradu škody vzniklé tím, že nemovitost není ihned po vrácení tak výnosná, jako byla při převzetí do užívání k účelům obrany státu.

(3) Nároku na náhradu škody. není, jestli že nemovitost po vrácení není sice v tom stavu, v jakém byla převzata, avšak její poškození bylo v dostatečné míře odklizeno tak, že nemovitosti může býti dřívějším obvyklým způsobem užíváno. To platí obdobně i o věcných prostředcích movitých.

(4) Ten, kdo převzal movitý věcný prostředek k užívání, jest oprávněn jej převzíti před jeho vrácením kdykoli do vlastnictví; může tak učiniti zejména, jestliže by náhrada škody, kterou by měl podle tohoto paragrafu poskytnouti, převyšovala náhradu uvedenou v § 153. Rovněž může býti za podmínek uvedených v § 153, odst. 4 poskytnut za poškozený věcný prostředek jiný věcný prostředek, stejného.druhu a co možná, stejné hodnoty.

(5) Náhrada podle ustanovení odstavce 1 přísluší u movitých věcných prostředků jen tehdy, dojde-li po skončení užívání skutečně y k jich vrácení; nestane-li se tak (bud' proto, že dotčené věcné prostředky byly převzaty dodatečně do vlastnictví, nebo proto, že tak nelze učiniti pro jich úplné zničení nebo ztrátu), přísluší jen náhrada podle ustanovení § 153.

§ 158.

(1) O náhradu škody podle ustanovení předcházejícího paragrafu má oprávněná osoba neb její zástupce požádati při vrácení věcného prostředku u příslušné komise (§ 88).

(2) Nebylo-li možno přesvědčiti se o vadách věcného prostředku při jeho vrácení, nebo jde-li o vady skryté, lze uplatniti nárok na náhradu škody i po vrácení, a to u okresního úřadu, v jehož obvodu byl věcný prostředek vrácen, nejpozději však do čtyř neděl ode dne vrácení. Náhradu škody lze v tomto případě poskytnouti jen tehdy, prokáže-li se nepochybně, že vada vznikla v době před vrácením. Ustanovení předcházejícího odstavce platí obdobně též v tom případě, když z jakýchkoli důvodů byl věcný prostředek vrácen bez komisionálního řízení.

(4) Nároky na náhradu škody, které nebyly uplatněny v lhůtách stanovených v předcházejících odstavcích, zanikají.

§ 159.

(1) O nárocích na náhradu škody.způsobené na věcných prostředcích, uplatňovaných podle ustanovení předcházejícího paragrafu, rozhoduje v případech stanovených vládním nařízením komise, za jejíž součinnosti se věcné prostředky vracejí (§ 88), byl-li u ní nárok podle § 158, odst. 1 uplatněn. Nebylo-li možno, aby komise uvedená v odstavci 1 o nárocích u ní uplatňovaných rozhodla, nebo jde-li o nároky uplatněné u okresního úřadu podle § 158, odst. 2 a 3, rozhodují o takových nárocích komise uvedené v § 155, odst. 1, pro něž platí obdobně i ostatní ustanovení § 155.

§ 160.

(1) Při poskytnutí náhrady za poškození nemovitostí mohou býti předepsány podmínky stran skutečného použití této náhrady k obnovení poškozené nemovitosti.

(2) Vládní nařízení určí, které úřady jsou povinny dbáti toho, aby podmínkám předepsaným podle odstavce 1 bylo vyhověno, a jakým způsobem lze splnění těchto podmínek vynutiti.

Oddíl 6.

Náhrada škody vzniklé z jiného nakládání s věcnými prostředky a z plnění jiných závazků.

§ 161.

(1) Byla-li věcná plnění poskytnuta tím, že držitelé věcných prostředků - aniž je odevzdali pro účely obrany státu do vlastnictví nebo do užívání - jinak s nimi podle úředního určení naložili [§ 82, odst. 1, pístu. b)], nebo snášeli, aby s nimi bylo naloženo způsobem, kterého žádají potřeby branné moci nebo obyvatelstva neb jiné účely obrany státu [§ 82, odst. 1, písm. c)], přísluší oprávněným osobám - nestanoví-li zákon jinak - náhrada škody podle ustanovení §§ 163 a 164. (2) Při poskytování náhrady podle odstavce 1 lze přihlížeti jediné k hmotné škodě, která tomu, kdo nárok uplatňuje, vznikla přímo z dotčeného nakládání. Náhrada škody, jež snad z tohoto nakládání vzešla nepřímo, stejně tak jako náhrada za ušlý zisk anebo jakákoliv jiná náhrada v těchto případech nepřísluší.

§ 162.

(1) Vznikne-li škoda z plnění jiných v §§ 148 až 161 - neuvedených závazků - které vyplývají přímo z tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných, anebo které byly podle těchto právních ustanovení zvláště uloženy přísluší tomu, kdo takové závazky plnil, nárok na náhradu škody podle ustanovení §§ 163 a 164, jestliže uvedená právní ustanovení nárok na náhradu výslovně přiznávají.

(2) Při stanovení náhrady lze tu přihlížeti jediné k hmotné škodě, která, tomu, kdo nárok uplatňuje, vznikla přímo z plnění dotčeného závazku. Náhrada škody jež snad z plnění tohoto závazku vzešla nepřímo, stejně tak jako náhrada za ušlý zisk anebo jakákoliv jiná náhrada v těchto případech nepřísluší.

§ 163.

(1) Nárok na náhradu škody podle ustanovení §§ 161 a 162 třeba uplatniti u okresního úřadu, v jehož obvodu je věcný prostředek, který byl předmětem nakládání podle § 161, anebo v jehož obvodu byl závazek podle § 162 plněn, a to do šesti měsíců od doby, kdy poškozený o škodě zvěděl, nejpozději však do tří let od dotčeného nakládání s věcným prostředkem nebo od plnění jiného závazku.

(2) Nebyl-li nárok na náhradu škody uplatněn ve lhůtě uvedené v odstavci 1, zaniká.

§ 164.

O nárocích na náhradu škody, vzniklé z jiného nakládání s věcnými prostředky (§ 161) nebo z plnění jiných závazků (§ 162), rozhodují komise uvedené v § 155, odst. 1, pro něž platí obdobně i ostatní ustanovení § 155.

Část 2.

Ustanovení o válečných škodách.

§ 165.

Na škody, které byly způsobeny nepřítelem vůbec aneb úkony vlastního nebo spojeneckého vojska v boji nebo v přímé souvislosti s bojem, ustanovení tohoto zákona se nevztahují; tyto škody se posuzují jako škody válečné, o nichž platí ustanovení zvláštní.

HLAVA VIII.

Trestní ustanovení.

Část 1.

Správní přestupky.

§ 166.

(1) Nejde-li o čin přísněji trestný; bude okresním úřadem pro přestupek potrestán:
1. kdo se opomine hlásiti na výzvu učiněnou podle tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných,
2. kdo neposlechne v ustanovené lhůtě povolání k osobním úkonům,
3. kdo řádně neplní povinnosti
osoby povolané k zvláštním úkonům podle § 3 branného zákona,
osoby povolané k osobním úkonům (hlava V, část 2, oddíl 3),
osoby vázané pracovní povinností (hlava V, část 2, oddíl 1),
veřejného nebo jiného zaměstnance, uvedeného v § 64 anebo veřejného funkcionáře uvedeného v § 65 (hlava V, část 2, oddíl 2),
osoby přibrané k jiné osobní účasti při obraně státu (hlava V, část 2, oddíl 4),
jež vyplývají přímo ze zákona, služebních řádů neb jiných předpisů, nebo byly podle těchto právních ustanovení zvlášť uloženy.

(2) Byl-li vinník potrestán disciplinárně, může okresní úřad od potrestání upustiti.

§ 167.

(1) Nejde-li o čin přísněji trestný, bude okresním úřadem pro přestupek, potrestán:
1. kdo na výzvu, učiněnou podle tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných, věcné prostředky nepřihlásí, je zatají nebo o nich učiní nesprávné údaje,
2. kdo poruší povinnost vésti v evidenci a jako dobrý hospodář opatrovati věcné prostředky pod závěru dané,
kdo takové věcné prostředky nedovoleně zcizí, zastaví, spotřebuje nebo zpracuje,
3. kdo se činů uvedených pod č. 2 dopustí stran věcných prostředků, které sice nebyly dány pod závěru, avšak na které dotčené povinnosti byly rozšířeny podle ustanovení § 102,
4. kdo za branné pohotovosti státu poruší povinnost dodati věcné prostředky, již má podle příslušných ustanovení tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných, nebo jež jest založena na smlouvě s některým veřejným úřadem (ústavem) nebo hospodářským organismem (§ 110), stejně tak jako další dodavatel, zprostředkovatel anebo zaměstnanec, který porušením svých povinností ohrozí nebo zmaří řádné plnění povinnosti k dodávce,
5. kdo nevyhoví povinnosti poskytnouti podle tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných úřadu neb orgánu státní (vojenské) správy informace, nebo kdo poskytne informace nesprávné,
6. kdo řádně legitimovaným orgánům, vykonávajícím podle jednotlivých ustanovení tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných prohlídku nebo dozor (kontrolu), neposkytne přístup na pozemky, do budov, do obchodních a provozovacích místností, sklady a jiných místností nebo míst, aby tam provedly prohlídku, nebo jim nedovolí odebrati vzorky věcných prostředků nebo jim odepře nahlédnouti do obchodních a hospodářských knih a jejich příloh, dokladů a záznamů, anebo nedovolí činiti z nich výpisy.

Trestný je i ten, kdo se činu dopustil při zastoupení osoby, která má některou z uvedených povinností, jakožto její zřízenec, zmocněnec, zástupce neb jiný orgán.

§ 168.

(1) Nejde-li o čin přísněji trestný nebo o čin trestný podle jiných právních ustanovení (§ 115, odst. 2), bude okresním úřadem pro přestupek potrestán, kdo řádně neplní jakoukoli jinou v §§ 166 a 167 neuvedenou - povinnost, jež vyplývá přímo z tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných nebo byla podle těchto právních ustanovení zvlášť uložena, anebo byla v zájmu obrany státu smluvně převzata.

(2) Ustanovení § 166, odst. 2 a § 167, odst. 2 platí i tu.

§ 169.

(1) Jestliže povinnost jednati určitým způsobem nebo něco opominouti postihuje právnické osoby neb jiná sdružení osob anebo majetku, a je-li na nesplnění této povinnosti ustanoven trest, lze - není-li jinak stanoveno - uložiti trest orgánu, který je podle právních předpisů povolán uvedené právnické osoby (sdružení) po té stránce zastupovati. Skládá-li se tento orgán z několika fysických osob, má právo a na vyzvání úřadu povinnost ustanoviti ze sebe jednu nebo více svéprávných osob, které jsou pak odpovědny za zachování předpisů; jinak jsou odpovědny za zachování předpisů všechny fysické osoby, z nichž se orgán skládá, leč by dokázaly, že nezpůsobily trestné jednání.

(2) Přesunouti placení trestů na penězích (pokut), uložených podle předchozích ustanovení zřízencům, zmocněncům, zástupcům nebo jiným orgánům na právnické osoby neb jiná sdružení osob anebo majetku, o něž jde, jest zakázáno. Úmluvy tomu odporující jsou právně neúčinné.

(3) Právnické osoby neb jiná sdružení osob anebo majetku ručí však rukou společnou a nerozdílnou s potrestaným za tresty na penězích (pokuty) a za náklady řízení, uložené jejich zřízencům, zmocněncům, zástupcům neb jiným orgánům, jakož i za náhradu škody, jestliže úřad je povolán o ní rozhodovati; jinak zůstávají předpisy o ručení za náhradu škody nedotčeny.

§ 170.

(1) Správní přestupky uvedené v §§ 166 až 168 se trestají vedle trestů uvedených v části 3 této hlavy trestem na penězích (pokutou) do 60.000 Kč nebo trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců neb obojím tímto trestem.

(2) Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti zároveň uložen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě na čin stanovené. Náhradní trest vězení (uzamčení) za nedobytnou pokutu může býti uložen současně s trestem na svobodě; v tom případě však nesmí trest na svobodě spolu s uvedeným trestem náhradním činiti více než šest měsíců.

Část 2.

Soudní trestné činy.

§ 171.

1. Kdo v úmyslu, aby unikl

povinnosti k zvláštním úkonům podle § 3 branného zákona,

povinnosti k osobním úkonům (hlava V, část 2, oddíl 3),

pracovní povinnosti (hlava V, část 2, oddíl 1),

povinnosti veřejného nebo jiného zaměstnance uvedeného v § 64 anebo veřejného funkcionáře uvedeného v § 65 (hlava V, část 2, oddíl 2),

povinnosti k jiné osobní účasti při obraně státu (hlava V, část 2, oddíl 4),

jakékoli jiné osobní povinnosti, jež vyplývá z tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných nebo byla podle těchto právních ustanovení zvlášť uložena, nebo byla v zájmu obrany státu smluvně převzata:
opustí území republiky, předstírá vadu nebo nemoc, učiní se poškozením svého zdraví nebo těla zcela nebo částečně nezpůsobilým k plnění některé z uvedených povinností,
anebo užije lsti neb jakýchkoli pletich,

bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let.

(2) Co bylo poskytnuto k uniknutí některé z uvedených povinností, propadá v prospěch státu.

§ 172.

(1) Kdo z hrubé nedbalosti některou povinnost uvedenou v § 171 zcela nebo zčásti neplní, ač tím může zmařiti nebo značně ztížiti dosažení úkolu, který mu byl uložen, nebo řádné plnění povinností jiných osob, nebo činnost podniku důležitého pro obranu státu nebo výkon služby (funkce), anebo kdo z hrubé nedbalosti plní některou uvedenou povinnost tak, že tím může způsobiti následky právě uvedené, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

(2) Kdo se dopustí činu uvedeného v předcházejícím odstavci úmyslně, bude potrestán pro přečin tuhým vězeném od tří měsíců do tří let, a byl-li vinník již jednou pravoplatně odsouzen pro přečin nebo zločin podle této hlavy zákona, anebo dopustil-li se činu jako účastník spolčení, jehož účelem bylo způsobiti následky uvedené v odstavci 1, bude potrestán, za zločin těžkým žalářem od jednoho roku do desíti let; jednal-li vinník kromě toho v úmyslu poškoditi republiku, nebo bylo-li mu známo, že svým činem ohrožuje značnou měrou zájmy obrany státu, nebo jsou-li tu jiné, zvlášť přitěžující okolnosti, bude potrestán za zločin těžkým žalářem od pěti do desíti let.

(3) Ustanovení předcházejících odstavců se neužije, je-li čin přísněji trestný podle jiných zákonných ustanovení.

§ 173.

(1) Kdo na výzvu, učiněnou podle tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných, úmyslně věcné prostředky nepřihlásí, je zatají neb o nich učiní nesprávné údaje,
kdo věcné prostředky dané pod závěru úmyslně nedovoleně zcizí, zastaví, zpracuje nebo spotřebuje, nebo úmyslně poruší povinnost opatrovati je jako dobrý hospodář,
kdo se stejného činu dopustí u věcných prostředků, které sice nebyly dány pod závěru, avšak na které byly dotčené povinnosti rozšířeny podle ustanovení § 102,
kdo za branné pohotovosti státu úmyslně poruší povinnost dodati věcné prostředky, již má podle tohoto zákona, vládních nařízení nebo jiných předpisů podle něho vydaných, anebo jež je založena na smlouvě s některým veřejným úřadem (ústavem) nebo hospodářským organismem (§ 110),
kdo úmyslně poruší jakýkoliv jiný věcný závazek, jenž vyplývá přímo ze zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných, anebo byl podle těchto právních ustanovení zvlášť uložen, anebo byl v zájmu obrany státu smluvně převzat,
bude potrestán, převyšuje-li hodnota věcných prostředků, jichž se trestný čin týká, nebo způsobená škoda 20.000 Kč, pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let..

(2) Stejně bude potrestán,
kdo se činu uvedeného v odstavci 1 dopustí při zastoupení osoby, která má některou z uvedených povinností, jakožto její zřízenec, zmocněnec, zástupce neb jiný orgán,
kdo jakožto další dodavatel, zprostředkovatel anebo zaměstnanec úmyslným porušením svých povinností ohrozí nebo zmaří plnění povinnosti k dodávce.

3. Převyšuje-li však hodnota věcných prostředků, jichž se trestný čin uvedený v předcházejících odstavcích týká, nebo škoda jím způsobená 100.000 Kč, nebo byl-li vinník již jednou pravoplatně odsouzen pro přečin neb zločin podle tohoto zákona, nebo dopustil-li se činu uvedeného v předcházejících odstavcích jako účastník spolčení, jehož účelem bylo zmařiti nebo ztížiti řádné plnění věcných závazků, bude vinník potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do desíti let, a jestliže kromě toho jednal v úmyslu poškoditi republiku, nebo mu bylo známo, že svým činem ohrožuje značnou měrou zájmy obrany státu (zejména zásobování vojska neb obyvatelstva), nebo jsou-li tu jiné, zvlášť přitěžující okolnosti, těžkým žalářem od pěti do dvacíti let.

§ 174.

(1) Kdo věda, že tím ohrožuje zájmy obrany státu, úmyslně poruší jiné - v §§ 171 až 173 neuvedené - povinnosti, jež vyplývají přímo z tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných, anebo byly podle těchto právních ustanovení zvlášť uloženy, nebo byly v zájmu obrany státu smluvně převzaty, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let.

1. Dopustí-li se vinník činu uvedeného v předcházejícím odstavci jako účastník spolčení, jehož účelem bylo zmařiti nebo ztížiti řádné plnění povinností uvedených v odstavci 1, nebo byl-li vinník již jednou pravoplatně odsouzen pro přečin anebo zločin podle tohoto zákona, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do desíti let, a jestliže kromě toho jednal v úmyslu poškoditi republiku, nebo jsou-li tu jiné, zvlášť přitěžující okolnosti, těžkým žalářem od pěti do dvacíti let.

§ 175.

(1) Kdo v úmyslu, aby zmařil anebo ztížil řádné plnění povinností, jež vyplývají přímo z tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných anebo byly podle těchto právních ustanovení zvlášť uloženy, nebo byly v zájmu obrany státu smluvně převzaty, anebo aby zmařil anebo ztížil činnost podniku důležitého pro obranu státu nebo výkon služby (funkce) zničí, poškodí nebo poruší jakýkoli věcný prostředek, sloužící k plnění uvedených povinností, k činnosti podniku důležitého pro obranu státu nebo k výkonu služby (funkce), jej odejme jeho použití nebo jej učiní neupotřebitelným, bude potrestán, není-li čin přísněji trestný, za zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let.

(2) Převyšuje-li hodnota věcných prostředků, jichž se trestný čin uvedený v předcházejícím odstavci týče, nebo škoda jím způsobená, 100.000 Kč nebo dopustil-li se vinník takového činu jako účastník spolčení, jehož účelem bylo zmařiti nebo ztížiti řádné plnění povinností uvedených v odstavci 1 nebo činnost podniku důležitého pro obranu státu nebo výkon služby (funkce), anebo jsou-li tu jiné, zvlášť přitěžující okolnosti, bude vinník potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do desíti let, a jestliže kromě toho jednal v úmyslu poškoditi republiku, nebo mu bylo známo, že svým činem ohrožuje značnou měrou zájmy obrany státu, bude potrestán těžkým žalářem od pěti do dvacíti let.

(3) Bez újmy trestního stíhání může okresní úřad pachateli uložiti, aby na svůj náklad pořídil místo zničeného, poškozeného nebo porušeného věcného prostředku nový věcný prostředek, anebo aby jej uvedl do stavu k použití způsobilého. Nevyhoví-li pachatel příkazu takto mu danému, může okresní úřad podle potřeby na jeho vrub sám zaříditi, aby dotčený věcný prostředek byl nově pořízen anebo poškozený nebo porušený věcný prostředek uveden do použitelného stavu.