§ 176.

Kdo bez dovolení vlády najímá příslušníka republiky pro vojenskou službu cizí moci nebo pro službu v cizím ozbrojeném nebo na vojenský způsob organisovaném sboru, spolku nebo skupině, nebo kdo najímání. takové zprostředkuje, trestá se za zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let.

§ 177.

(1) Kdo bez povoleni uvedeného v § 42, odst. 1, 2 a 4 anebo proti zákazu vydanému podle § 42, odst. 3 a 4 vyveze doveze nebo proveze předměty uvedené v § 42, odst. 1 a 2, bude potrestán, není-li čin přísněji trestný, za přečin vězením nebo tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let.

(2) Stejně bude potrestán,
kdo do ciziny nabízí nebo zašle konstrukční a funkční popisy, výkresy a jiné pomůcky, podle nichž možno usuzovati na konstrukci a funkci předmětů a zařízení. potřebných k obraně státu nebo je podle toho vyrobiti nebo zaříditi,
kdo proti ustanovení § 44 pro sebe nebo pro jiného ohlásí vynález k patentování v cizině, nebo jej do ciziny přenechá, nebo jej nedrží v tajnosti před osobami nepovolanými.

§ 178.

Kdo se s jiným spolčí k spáchání nebo k páchání některého z trestných činů uvedených v §§ 171 až 177, k účasti při takovém spolčení navádí, nutí neb je podporuje,
kdo k některému z trestných činů uvedených v §§ 171 až 177 navádí nebo veřejně (§ 39, č. 2 zákona na ochranu republiky) podněcuje,
bude potrestán, není-li čin přísněji trestný, za zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let.

§ 179.

Kdo užívaje nepravých průkazů, pod nepravým jménem, podplatě příslušné činitele neb jinak záludně vnikne do podniku důležitého pro obranu státu (§ 18) nebo do obvodu opevněných aneb jiných pro obranu státu důležitých míst (§ 35, odst. 1), bude potrestán za přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let.

§ 180.

(1) Kdo úmyslně vyzradí nepovolané osobě výrobní neb obchodní tajemství (§§ 32 a 33), o němž nabyl vědomosti jakožto orgán, jemuž byla svěřena prohlídka nebo dozor podle ustanovení tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných, anebo jinak při své úřední činnosti, bude potrestán pro přečin vězením nebo tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let.

(2) Kdo hrubou nedbalostí způsobí, že se takové obchodní nebo výrobní tajemství, o němž nabyl vědomostí způsobem uvedeným v odstavci 1, může státi známým nepovolané osobě, bude potrestán soudem za přestupek vězením od osmi dní do tří měsíců.

§ 181.

(1) Pokus o přečiny uvedené v tomto zákoně je trestný.

(2) Ustanovení této hlavy platí též pro osoby podřízené pravomoci vojenských soudů.

§ 182.

(1) Za spolčení podle tohoto zákona se nepokládá takové spolčení, které se omezilo toliko na manžela (manželku), na rodiče nebo na děti nebo na osoby žijící v společné domácnosti.

(2) Jako účastník spolčení se dopustí trestného činu uvedeného v § 172, odst. 2, § 173, odst. 3, § 174, odst. 2 a § 175, odst. 2 i ten, kdo bez předchozí dohody s účastníky spolčení tam uvedeného svým činem vědomě jeho účel podporuje.

§ 183.

(1)Při odsouzení za přečin anebo za zločin.uvedený v tomto zákoně může soud vedle, trestu na svobodě uložiti trest na penězích, zejména byl-li čin spáchán ze zištnosti nebo v úmyslu poškoditi republiku. Tento trest se vyměří při odsouzení za přečin od 1.000 Kč do 500:000 Kč, při odsouzení za zločin od 10.000 Kč do 5,000.000 Kč.

(2) Tresty na penězích, uložené podle tohoto zákona, připadají státu.

§ 184.

(1) Při odsouzení za zločin uvedený v §§ 172 až 175 může soud vyřknouti, že jmění odsouzeného připadá zcela nebo zčásti státu.

(2) O zabavení jmění platí obdobně ustanovení § 18, odst. 2 až 6 zákona č. 568/1919 Sb. z. a n.

§ 185.

(1) Při odsouzení za zločin uvedený v tomto zákoně vysloví soud zároveň jako vedlejší ` trest, že odsouzený pozbývá.čestných práv, občanských; totéž může vysloviti soud při odsouzení za přečin, byl-li spáchán z pohnutek nízkých a nečestných.

(2) Ustanovení § 32, odst. 2 až 4 zákona na ochranu republiky platí i v tomto případě.

Část 3.

Společná ustanovení.

§ 186.

Byl-li týž trestný čin spáchán několika jednáními neb opominutími, která jsou předmětem téhož rozhodování, sčítají se hodnoty nebo škody, pocházející z těchto jednotlivých jednání neb opominutí, všude tam, kde na výši hodnoty nebo škody závisí buď posouzení trestného činu jako správního přestupku nebo jako přečinu nebo zločinu a pokud jde o soudní trestné činy, míra trestnosti.

§ 187.

(1) Bylo-li živnosti, jiného povolání nebo podniku zneužito k spáchání trestného činu uvedeného v tomto zákoně, nebo byly-li spácháním takového trestného činu hrubě porušeny povinnosti, které z dotčené živnosti, povolání nebo podniku vyplývají, a je odůvodněna obava, že bude i nadále živnosti, povolání nebo podniku zneužíváno, nebo že budou porušovány povinnosti z nich plynoucí, může okresní úřad, byl-li ten, o jehož živnost, povolání nebo podnik jde, pro uvedený trestný čin odsouzen, anebo nedošlo-li k jeho odsouzení jen proto, že tu byl důvod, vylučující nebo zrušující trestnost činu nebo vylučující jeho stíhání:
a) naříditi dozor má vykonávání živnosti (na vykonávání povolání, na činnost podniku);
a) dáti živnost (povoláni, podnik) do vnucené správy;
c) vysloviti ztrátu živnostenského oprávnění, a nebo jde-li o reální živnost aneb o jiné povolání nebo podnik, zákaz vykonávat živnost anebo zákaz vykonávat jiné povolání nebo podnik.

(2) Za podmínek uvedených v odstavci 1 může okresní úřad popatření tam uvedená učiniti i tehdy, když se trestného činu dopustil zřízenec, zmocněnec, zástupce neb jiný orgán osoby, o jejíž živnost, povolání nebo podnik jde, anebo osobu trestně odpovědnou nelze zjistiti.

(3) V rozhodnutí, které okresní úřad učiní podle ustanovení předcházejících odstavců, určí zároveň dobu do pěti let, po jejímž uplynutí toto opatření zaniká, a byla-li vyslovena ztráta živnostenského oprávnění, přestává pro dotčenou osobu překážka, takového oprávnění opět nabýti. Proti rozhodnutí úřadu není opravného prostředku. Před uplynutím určené lhůty může okresní úřad opatření zrušiti, pominula-li jeho potřeba.

(4) Je-li důvodné podezření, že bude živnosti, povolání nebo podniku dále zneužíváno, nebo že budou povinnosti, o nichž je řeč v odstavci 1, dále porušovány, a je-li naléhavě nutno, aby tomu ubylo ihned čeleno, může okresní úřad po zavedeni trestního řízení učiniti opatření, uvedené v odstavci 1, písm. a) nebo b), zatímně.

(5) Vládní nařízení vydá podle potřeby bližší předpisy o tom, jak mají býti opatření uvedená v odstavci 1 vykonána.

(6) Náklad na dozor anebo na vnucenou správu jde na vrub osoby, jejíž živnost, povolání nebo podnik byly dány pod dozor anebo do vnucené správy, v případech uvedených v odstavci 4 však jen tehdy, nebylo-li podezření, jež bylo příčinou opatření tam uvedených, výsledky trestního řízení úplně vyvráceno.

§ 188.

(1) Ukládá-li soud trest na penězích zřízenci, zmocněnci, zástupci neb jinému orgánu osoby, při jejímž zastoupení byl trestný čin spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.

(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí i o trestech na penězích, ukládaných. okresními úřady, neplatí-li ručení osoby, v jejímž zastoupení byl správní přestupek spáchán, již podle ustanovení § 169, odst. 3.

(3) Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručení uloženo podle odstavců 1 a 2, nebo jíž takové ručení náleží podle § 169, odst..3, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.

§ 189.

Propadnutí.

(1) Má-li osoba, obviněná z trestného činu uvedeného v tomto zákoně, ve svém majetku předměty, jichž se tento trestný čin týká, nebo předměty, jež si za ně opatřila., nebo hodnotu takových předmětů,
předměty, jimiž se tímto trestným činem obohatila, neb jiné předměty, jež si za ně opatřila, nebo hodnotu takových předmětů,
předměty, jimiž tento trestný čin byl podniknut, nebo které byly tímto trestným činem vyrobeny nebo získány, nebo které jsou zřejmě určeny k spáchání takového trestného činu,
může je soud (okresní úřad) při odsouzení prohlásiti za propadlé v prospěch.státu.

(2) Na propadnutí může soud (okresní úřad) nalézti i tehdy,
a) náleží-li to, co uvedeno v odstavci 1, osobě, při jejímž zastoupení se vinník trestného činu uvedeného v odstavci 1 dopustil jakožto zřízenec, zmocněnec, zástupce neb jiný orgán, anebo
a) dostalo-li se to, co uvedeno v odstavci 1, do majetku jiné osoby bud' trestným činem, pro nějž se trestní řízení koná, nebo jednáním obviněného, směřujícím k tomu, aby bylo propadnutí zmařeno.

(3) Nehledě k výsledku trestního řízení, může soud (okresní úřad) prohlásiti předměty uvedené v odstavcích 1 a 2 za propadlé tehdy, ohrožují-li bezpečnost státu, zvláště pak vojska, zásobování vojska neb obyvatelstva, veřejnou bezpečnost anebo veřejný pořádek, anebo ztěžuje-li trestný čin zásobování vojska neb obyvatelstva. To platí též v těch případech, nedá-li se osoba za dotčený trestný čin trestně odpovědná zjistiti.

(4) Soud (okresní úřad), jemuž náleží vyřknouti propadnutí, může k jeho zabezpečení zaříditi, aby dotčené předměty neb jejich hodnota byly vhodně zajištěny, a nelze-li zajištění předmětů provésti pro nebezpečí zkázy, zhoršení nebo pro nepoměrný náklad na zajištění, aby byly prodány, není-li jich k účelům trestního řízení nezbytně potřebí. Výtěžek prodejem získaný třeba vhodným způsobem uložiti, a bylo-li prohlášeno propadnutí, propadá tento výtěžek v prospěch státu.

(5) Zásoby věcných prostředků podléhajících státnímu hospodaření, k nimž se nikdo nehlásí nebo o nichž je podezření, že byly zatajeny, mohou býti bez předchozího úředního výroků podle ustanovení odstavců 1 až 4 na potvrzení okamžitě převzaty a může jich býti použito k účelům stanoveným v předpisech, vydaných o státním hospodaření.s těmito věcnými prostředky.

§ 190.

(1) Kdykoli může býti výrokem soudu (okresního úřadu) podle §§ 187 až 189 postižena jiná osoba než obviněný, musí býti obeslána také tato osoba, je-li soudu (okresnímu úřadu) známa, k jednání v první stolici; je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci, a činiti návrhy. To platí i tehdy, když vinníka, nelze stíhati, nebo když osobu trestně odpovědnou nelze ujistiti.

(2) Výrok, kterým se činí některé opatření uvedené v §§ 187 až 189, třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu), nejde-li o opatření, které se činí nezávisle na výsledku trestního řízení nebo mimo ně.

(3) Kdo je výrokem o opatřeních podle §§ 187 až 189, pojatým do rozsudku (trestního nálezu), postižen, má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro.soudní trestné činy může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku a trestu.

(4) Nekonalo-li se o soudním trestném činu hlavní přelíčení, učiní výrok uvedený v §§ 188 a 189 na návrh veřejného žalobce soud, který by;byl jinak příslušný k trestnímu řízení, a to rozsudkem po veřejném líčení, užívaje přiměřeně ustanovení o hlavním přelíčení. Je-li toho třeba, může býti předtím konáno šetření. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí i tu.

§ 191.

(1) Je-li cizinec odsouzen pro zločin uvedený v tomto zákoně, může soud na návrh veřejného žalobce zároveň vysloviti, že se odsouzený vypovídá z území republiky Československé i z území cizího státu, obsazeného československým nebo spojeneckým vojskem.

(2) V ostatních případech odsouzení pro trestný čin uvedený v tomto zákoně může okresní úřad, a jde-li o soudní trestný čin, na návrh veřejného žalobce soud odsouzeného vypověděti z území uvedených v odstavci 1, byla-li trestným činem ohrožena bezpečnost státu, zvláště pak vojska, zásobování obyvatelstva nebo vojska, veřejná bezpečnost anebo veřejný pořádek.

§ 192.

Osobě, která byla odsouzena pro některý z trestných činů uvedených v tomto zákoně, může okresní úřad za podmínek uvedených v § 191, odst. 2 zakázati pobyt v určitém místě neb obvodu na nějaký čas anebo navždy, nebo ji dáti pod policejní dohled.

§ 193.

(1) Při odsouzení pro některý trestný čin uvedený v tomto zákoně se označí, vyžaduje-li toho veřejný zájem, v rozsudku (trestním nálezu) časopisy (nejvýše tři), v nichž má býti rozsudek (trestní nález), v každém jednou, uveřejněn na útraty odsouzeného. Soud (okresní úřad) může též naříditi, aby rozsudek (trestní nález) byl v obci, kde vinník bydlí, a v obci, kde se trestného činu dopustil, veřejně vyvěšen nebo jinak uveřejněn.

(2) Soud (okresní úřad) stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.

HLAVA IX.

Závěrečná ustanovení.

§ 194.

(1) Nestanoví-li zákon, vládní nařízení nebo předpisy podle něho vydané nic jiného, rozumějí se:
a) osobami nejen osoby fysické a právnické, ale i jiná sdružení osob anebo majetku, která povahu právnických osob nemají;
a) držitelem věci (věcného prostředku) každá osoba, která ji má v své moci, při čemž nerozhoduje, je-li též skutečným vlastníkem anebo držitelem podle obecného práva občanského, či má-li ji v své moci z j mých důvodů; u právnických osob, neb jiných sdružení osob anebo majetku mají práva a povinnosti držitelů osoby (správní orgány), které jsou podle příslušných předpisů povolány k zastupování nebo správě těchto útvarů;
c) cizincem každá fysická osoba, která nemůže prokázati československé státní občanství.

(2) Věcným prostředkem se rozumí vše, čeho lze užíti k potřebám branné moci, obyvatelstva nebo k jiným účelům obrany státu. Za movitý věcný prostředek se považuje také elektřina neb jiná, přírodní síla, člověkem vyrobená nebo zachycená.

(3) Pole je území, v němž jsou rozloženy útvary operujících armád (útvary bojové i útvary služeb), náležející do pravomoci hlavního velitele; zápolí je území, které není polem. Ministr národní obrany stanoví podle návrhu hlavního velitele rozhraní mezi polem a zápolím a zařídí, aby toto rozhraní, jakož i jeho pozdější změny podle průběhu operací byly vhodným způsobem uvedeny v známost úřadům, soudům a osobám, jichž se to týká. Pole se dělí na operační pásmo a na etapu. Operační pásmo je přední část pole, v níž jsou jednotky zasazeny do boje; ubývající část pole se nazývá etapou. Rozhraní mezi operačním pásmem a etapou stanoví velitelé armád.

(4) Tam, kde se tento zákon, vládní nařízení nebo předpisy podle něho vydané zmiňují o vojenské správě, rozumí se tím ministerstvo národní obrany nebo vojenská velitelství, úřady neb orgány, jež toto ministerstvo určí; učiní-li tak všeobecně, vyhlásí to v Sbírce zákonů a nařízení.

(5) Státními úřady nebo úřady bez bližšího označení se rozumějí též ředitelství (ústřední ředitelství), nebo místní správy státních závodů, ústavů a zařízení, prohlášených podle zákona, ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., za podniky spravované podle zásad obchodního hospodaření.

(6) Silničními úřady se rozumějí, pokud jde o silnice zemské a státní, zemské úřady, a pokud jde o ostatní silnice a cesty, okresní úřady.

§ 195.

(1) Na řízení, prováděné podle tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů. podle něho vydaných před jinými úřady než politickými, může býti, pokud zákon toto řízení sám neupravuje, vládním nařízením - a ve věcech upravených předpisy vydanými podle § 100, též těmito předpisy - rozšířena zcela nebo zčásti platnost ustanovení platných pro řízení před úřady politickými, a to podle potřeby s potřebnými odchylkami, nebo také může býti toto řízení upraveno samostatně. Tato ustanovení se nevztahují na řízení trestní.

(2) Je-li toho třeba, mohou býti za branné pohotovosti státu stanoveny vládním nařízením v řízení před politickými úřady potřebné odchylky od předpisů jinak pro toto řízení platných.

§ 196.

(1) Podání, právní jednání, listiny a úřední úkony, jichž je třeba k založení, upravení a vypořádání nároků a závazků podle tohoto zákona, jsou osvobozeny - vyjímajíc řízení soudní - od kolků a poplatků, od dávek za úřední úkony ve věcech správních a od obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.

(2) Vláda může nařízením poskytnouti v oboru provádění tohoto zákona další osvobození od kolků, poplatků a dávek, vyjímajíc řízení soudní a to, čeho je třeba k provedení §§ 49 až 54.

(3) Vládní nařízení, vydaná k provedení tohoto zákona, jakož i předpisy, vydané podle § 100 nejvyšším úřadem hospodářským nebo ministerstvem příslušným podle § 106, mohou pro svůj obor zavésti obdobná osvobození od kolků, poplatků a dávek, jaká se stanoví podle odstavce 1 nebo budou stanovena podle odstavce 2 pro obor provedení zákona samého; předpisy naposled jmenované však musí, pokud jde o toto osvobození, býti vydány v dohodě s ministrem financí a jím spolu podepsány.

(4) Řízení před rozhodčími komisemi (§ 63), rozhodčími soudy (§§ 103, 111 a 112) a znaleckými komisemi nebo veřejnými ústavy (§ 100, odst. 3), konané podle tohoto zákona nebo nařízení a předpisů podle něho vydaných, je prosto poplatků.

§ 197.

(1) Úpravu bližších podrobností jednotlivých ustanovení tohoto zákona lze v jeho mezích provésti vládním nařízením; to platí i o úpravě bližších podrobností vládních nařízení vydaných podle §§ 115 a 138.

(2) Vyžadují-li toho zvláštní důvody účelnosti nebo zjednodušení, lze ve vládních nařízeních vydaných podle odstavce 1 vyhraditi příslušným úřadům, aby v mezích těchto nařízení provedly úpravy jednotlivostí.

§ 198.

(1) Nedotčena zůstávají ustanovení platných předpisů o drahách.

(2) Jestliže účinnost některých ustanovení těchto předpisů je omezena toliko na dobu mobilisace nebo války, po případě válečného stavu, může býti vládním nařízením se souhlasem presidenta republiky zavedena účinnost takových ustanovení zcela nebo zčásti také v míru na dobu potřeby, nastanou-li události, které jsou uvedeny v § 139, odst. 1, první větě. Ustanovení § 139, odst. 3 a § 140 platí obdobně.

(3) Ustanovení hlavy VIII platí i pro porušení povinností stanovených v zájmu obrany státu platnými předpisy o drahách, tak jako by tyto povinnosti byly uloženy přímo zákonem o obraně státu.

§ 199.

(1) Ustanovení dosud platných zákonů a nařízení, jež se vztahují na věci tímto zákonem upravené, pozbývají v rozsahu úpravy takto provedené své účinnosti.

(2) Zcela pak se zrušují zejména tato ustanovení zákony o válečných úkonech ze dne 26. prosince 1912, č. 236 ř. z. a zák. čl. LXVIII/1912 se všemi změnami a doplňky, obsaženými zejména v císařském nařízení ze dne 9. ledna 1915, č. 7 ř. z. a § 16 zák. čl. L j1914, v císařském nařízení ze dne 31. července 1916, č. 249 ř. z. a zák. čl. XXIII/1916 a v císařském nařízení ze dne 18. března 1917, č. 122 ř. z.
zákon ze dne 13. srpna 1918, č. 316 ř. z., o náhradě za plnění k vojenským účelům,
§ 14-zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z. a zák. čl. XXXIII/1912 (vojenského trestního řádu),
§§ 89 a 90 zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z. (vojenského trestního zákona),
§§ 22 a § 24, č. 1 zákona ze dnes 19. března 1923, č. 50 Sb. z, a n., na ochranu republiky,
§§ 2 až 5 zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n.; o trestání válečné lichvy,
§§ 1 až 6 zák. čl. XIX/1915,
císařské nařízení ze dne 25. července 1914, č. 154 ř. z., o součinnosti obcí a veřejných úředníků při úkolech zemské obrany a o tom, jak se trestá porušení úřední povinnosti,
císařské nařízení ze dne 25. července 1914, č. 155 ř. z. o tom, jak se trestá rušení veřejné služby nebo veřejného provozu a porušení povinnosti dodávací,
císařské nařízení ze dne 29. června 1914, č. 178 ř. z., o výjimečných ustanoveních v oboru řízení v občanských věcech právních pro vojenské a jim na roveň postavené osoby,
císařské nařízení ze dne 7. srpna 1914, č. 207 ř. z., o odročování a přerušení výkonu trestů na svobodě,
císařské nařízení ze dne 9. srpna 1914, č. 219 ř. z., o povolování výjimek z ustanovení o nedělním klidu a o výplatě mzdy v hornictví po čas mimořádných poměrů způsobených válečným stavem,
císařské nařízení ze dne 29. srpna 1914, č. 227 ř. z., o vlivu válečných událostí na lhůty, termíny a řízení,
císařské nařízení ze dne 16. října 1914, č. 289 ř. z., o odvetných opatřeních v oboru právním a hospodářském za příčinou válečných událostí,
císařské nařízení ze dne 20. března 1915, č. 69 ř. z., o vyrovnání na zlaté mince nebo cizozemskou měnu znějících soukromoprávních peněžních dluhů státu, které se mají plniti v tuzemsku,
císařské nařízení ze dne 28. března 1915, č. 97 ř. z., o udržování výhradních kutišť a propůjčených horních děl v stavu těžebném,
císařské nařízení ze dne 6. května 1915, č. 125 ř. z., o veřejné správě obvodu pevností,
zákon ze dne 24. března 1918, č. 257 ř. z.,o vedení prací hornických společenstev, zřízených na základě zákona ze dne 14. srpna 1896, č. 156 ř. z.,
císařské nařízení ze dne 1. června 1916, č. 165 ř. z., o opatřeních při překážkách činnosti advokátních komor, jejich výborů a disciplinárních rad, vzešlých následkem války,
zákon ze dne 31. prosince 1917, č. 15 ř. z. z r. 1918 o ochraně válečných uprchlíků výnos ministerstva vnitra, ministerstva spravedlnosti a vrchního armádního velitelství ze dne 21. prosince 1859, č. 10 ř. z. z r. 1860, o direktivách pro obvod opevněných míst, schválených nejvyšším rozhodnutím ze dne 21. května 1856.

(3) Všude tam, kde platné právní předpisy odkazují na jednotlivá ustanovení, jež pozbývají účinnosti nebo se zcela zrušují, týkají se tyto odkazy nadále obdobných ustanovení zákona o obraně státu; pro opatření a úkony, jež byly učiněny za platnosti zrušených ustanovení, jakož i pro řízení o nich jsou však i nadále rozhodná tato dřívější ustanovení.

§ 200.

Zákonem tímto nejsou nijak dotčena práva Národního shromáždění a jeho členů, jak jsou obsažena v ústavní listině.

§ 201.

Tento zákon nabývá účinnosti třicet dní po vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

J. Malypetr v.r.,
předseda.

Dr Říha v. r.,
sněm. tajemník.

Václav Vávra v. r.,
zapisovatel.