(1) Obcím mohou býti nařízeními a předpisy vydanými podle § 100 uloženy příslušné závazky, jichž je třeba k účelům provádění státního hospodaření s věcnými prostředky, což platí zejména též stran péče o zabezpečení zemědělského obdělávání všech pozemků k tomu způsobilých, sklizně a výmlatu (vyluštění ).

(2) V obcích se zřídí obecní výbory hospodářské, jejichž úkolem jest: obstarávati v dotčené obci podle nařízení a předpisů vydaných podle § 100, jakož i, podle pokynů nejvyššího úřadu hospodářského a úřadů uvedených v §§ 106 a 107 práce, týkající se zachycení a použití věcných prostředků. Tyto výbory jsou složeny ze stejného počtu výrobců a spotřebitelů a předsedá jim starosta obce. Počet členů stanoví podle počtu obyvatelstva nadřízený okresní úřad, jenž jmenuje též zástupce jednotlivých skupin.

(3) Každý je povinen funkci člena obecního výboru hospodářského přijmouti, nezná-li omluvných důvodů stanovených vládním nařízením.

(4) V městech se zvláštním statutem a se zřízeným magistrátem, vykonávajících působnost okresního úřadu, se obecní výbory hospodářské podle ustanovení odstavce 1 nezřizují; o těchto městech platí obdobně ustanovení §§ 107 a 108, odst. 3, platná pro:okresní úřady, při čemž poradní.sbory zřízené podle ustanovení § 108, odst. 3 vykonávají tu též působnost obecních výborů hospodářských.

C. Hospodářské organismy, jichž se používá při státním hospodaření s věcnými prostředky.

§ 110.

Hospodářské organismy.

(1) Při státním hospodaření s věcnými prostředky může býti použito vhodných hospodářských organismů, které byly již dříve zřízeny nebo které se za tím účelem zřídí, a to, třeba-li, na podkladě povinné účasti hospodářských sdružení a osob ve věci zúčastněných.

(2) Nové hospodářské organismy se k účelům uvedeným v odstavci 1 zřídí vládním nařízením, jež bude obsahovati - jako svou součást - též stanovy toho neb onoho organismu. K změně stanov je rovněž třeba vládního nařízení, není-li ve vládním nařízení stanovy jinak stanoveno.

(3) Vládní nařízení, jímž se hospodářský organismus podle odstavce 2 zřídí, může stanoviti potřebné odchylky od právních ustanovení, která by jinak pro zřizovaný organismus platila, a může též stanoviti, že členové tohoto organismu, a třeba-li, i jiné osoby, jejichž oboru hospodářské činnosti se působnost tohoto organismu týká, jsou povinni přispívati k úhradě nákladů, jichž je třeba k plnění úkolů tomuto organismu uložených; takové příspěvky lze vymáhati politickou nebo soudní exekucí.

(4) Hospodářský organismus může býti vládním nařízením zmocněn, aby v rozsahu stanoveném vládním nařízením činil rozhodnutí závazná pro členy, a třeba-li, i pro jiné osoby. Tato rozhodnutí jsou vykonatelna politickou nebo soudní exekucí

(5) Vládní nařízení může svěřiti finančním prokuraturám, aby na vrub hospodářských organismů uvedených v tomto paragrafu obstarávaly úkoly jejich právního zástupce.

(6) Použije-li se podle ustanovení odstavce 1 při státním hospodaření s věcnými prostředky hospodářských organismů již zřízených, může vládní nařízení na dobu potřeby jinak upraviti poměry a postavení těchto organismů a jejich členů, přihlížejíc k zásadám obsaženým v předcházejících odstavcích.

§ 111.

Rozhodčí soudy pro spory mezi hospodářskými organismy a jejich členy nebo jinými osobami

 (1) Spory, které vzejdou mezi hospodářským organismem (§ 110) a jeho členy neb jinými osobami v oboru působnosti, svěřené tomuto organismu vládními nařízeními nebo předpisy, vydanými nejvyšším úřadem hospodářským nebo ministerstvem příslušným podle § 106, rozhoduje v případech stanovených v uvedených nařízeních a předpisech rozhodčí soud.

(2) Rozhodčí soud podle odstavce 1 se zřizuje u krajského soudu, vykonávajícího pravomoc ve věcech civilních, v jehož obvodu má sídlo dotčený hospodářský organismus, a vztahuje se na celý obvod působnosti tohoto hospodářského organismu.

(3) Má-li hospodářský organismus odbočky, mohou býti rozhodčí soudy podle odstavce 1 zřízeny též u krajských soudů, v jejichž obvodu jsou sídla těchto odboček. Rozhraničení působnosti soudů takto zřízených se provede nařízeními anebo předpisy uvedenými v odstavci 1.

(4) Není-li v předcházejících odstavcích jinak stanoveno, platí o rozhodčích soudech podle tohoto paragrafu zřízených obdobně ustanovení § 103.

§ 112.

Rozhodčí soudy pro spory mezi hospodářskými organismy a státem.

Ustanovení § 111 platí obdobně i o spor ech, které vzejdou mezi hospodářskými organismy.a státem ve věcech, týkajících se státního hospodaření s věcnými prostředky těmto organismům svěřeného.

Oddíl 3.

Ustanovení o opatřeních celních.

§ 113.

Opatření celní.

Vláda může dočasně zavésti, zvýšiti, snížiti nebo zrušiti cla ze zboží dováženého nebo vyváženého.

Část 5.

Finanční zabezpečení hospodářství veřejné správy za branné pohotovosti státu.

§ 114.

Rozpočtové hospodářství.

(1) Za branné pohotovosti státu buďte odsunuty veškeré státní výdaj e, o kterých vláda rozhodne, že nejsou nezbytné, a výdajových prostředků takto uvolněných buď použito na obranu státu; podle tohoto buď upravován návrh státního rozpočtu a vedeno státní hospodářství.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i pro hospodaření svazků územní a zájmové samosprávy; rozhodnutí o tom, které výdaje nejsou nezbytné, náleží přímo nadřízenému státnímu dozorčímu úřadu.

§ 115.

Zmocnění k finančním opatřením a jich příprava.

(1) Vláda se zmocňuje, aby za branné pohotovosti státu tam, kde by jinak bylo třeba zákona, se souhlasem presidenta republiky vydávala nařízení, podle nichž by se
a) opatřovaly finanční prostředky v oboru daní, cel, státních monopolů a veřejných dávek vůbec, ať již úpravou dosavadních anebo zavedením nových, pokud by tato opatření byla časově omezena a pokud by nebylo možno pro nepřekonatelné překážky svolati Národní shromáždění nebo jeho Stálý výbor,
b) opatřovaly finanční prostředky z jiných zdrojů (úvěrem a jinak), pokud by tato opatřeni nevedla k zcizení státního nemovitého majetku nad 'zákonné zmocnění, a
c) učinila jiná, opatření, nutná k finančnímu zabezpečení státu i.svazků územní a zájmové samosprávy, se zřetelem k potřebám vyplývajícím z branné pohotovosti státu.

(2) Ve vládních nařízeních vydaných podle ustanovení odstavce 1, lze na jednání nebo opominutí proti ustanovením těchto nařízení, pokud by nešlo o činy trestné již podle platných předpisů, stanoviti tresty na penězích bud' až do výše dvacetinásobku zkrácených, zatajených nebo ohrožených částek daní a dávek [odstavec 1, pístu. a)], nebo až do výše dvacetinásobku hodnoty předmětů, jimiž byl trestný čin spáchán, anebo pevnou částkou až do výše 500.000 Kč. Stejně lze stanoviti trest propadnutí věcí, jimiž byl trestný čin podniknut, které jím byly získány nebo které jsou zřejmě určeny k spáchání trestného činu, a to i když pachatel nemůže býti stíhán nebo odsouzen. Částky složené jako tresty na penězích a výtěžek za propadlé věci připadají státu. Vedle majetkového trestu lze stanoviti trest vězení až do dvou let. Pro případ nedobytnosti trestů na penězích budiž stanoven náhradní trest vězení nejvýše do dvou let. V uvedených vládních nařízeních se stanoví též příslušnost k stíhání a trestání činů trestných podle nich, nevyplývají-li již z jiných předpisů.

(3) Opatření učiněná podle odstavce 1, písm. a) je vláda povinna předložiti do čtrnácti dní ode dne vyhlášení oběma sněmovnám Národního shromáždění. Odeprou-li obě sněmovny Národního shromáždění hlasováním podle § 48, odst. 1 ústavní listiny je schváliti, pozbývají platnosti ode dne tohoto usnesení. Vláda je povinna vyhlásiti pak bez odkladu v Sbírce zákonů a nařízení, že a od kdy to neb ono nařízení pozbylo platnosti.

(4) Opatření učiněné podle odstavce 1, písm. b) a e) je vláda povinna dáti oběma sněmovnám Národního shromáždění neprodleně na vědomost.

(5) Potřebné přípravy k finančním opatřením uvedeným v odstavci 1 provede podle směrnic Nejvyšší rady obrany státu ministerstvo financí již v míru, a to v dohodě s ministerstvem národní obrany, a třeba-li, i v dohodě s ostatními ústředními úřady.

Část 6.

Další doplňky a změny platného právního řádu za branné pohotovosti státu.

§ 116.

Opatření evakuační.

(1) Hlavním velitelem, a třeba-li, i armádními veliteli může býti učiněno opatřeni, aby z určitého místního obvodu bylo odsunuto (evakuováno) obyvatelstvo, zvířata a jiné věci.

(2) Rozsah a způsob odsunutí se stanoví vyhláškou, a třeba li, i příkazy danými přímo určitým osobám. Osoby, jichž se to týká, jsou povinny odebrati se na místo, které jim bylo vykázáno, setrvati tam a vykonávati práce, které jim byly přikázány. Držitelé zvířat a jiných věcí, jichž odsunutí bylo nařízeno, jsou povinni odevzdati je k převozu nebo sami převézti na určená místa.

(3) Organisovati odsunutí přísluší vojenské správě v dohodě se zúčastněnými odvětvími státní.správy; provésti je jest věcí politických úřadů.

(4) Náklad na nucené odsunutí hradí stát v rozsahu, který bude stanoven, vládním nařízením. Převezme-li stát odsunuté věci do užívání nebo do vlastnictví, platí o náhradě ustanovení §§ 151 a násl.

§ 117.

Příročí a zvláštní ustanovení o řízení před soudy a úřady.

(1) Vládním nařízením mohou býti stanoveny úlevy při plnění soukromoprávních pohledávek.

(2) Týmž způsobem může býti upraven vliv mimořádných poměrů, způsobených brannou pohotovostí státu, na běh lhůt a dodržení roků, na řízení před soudy a úřady vůbec. Zvláště může býti stanoveno, jak a pokud mají býti odvráceny právní újmy, které by mohly vzejíti ze zameškání lhůt anebo roků nebo z mimořádných poměrů vůbec, a jak mají býti napraveny právní újmy, které snad již vzešly.

§ 118.

Právní jednání o nemovitostech.

(1) Vláda může nařízením stanoviti, že smluvní zcizení, propachtování a pronájem určitých druhů nemovitostí jsou v případech stanovených tímto nařízením vázány úředním souhlasem. Vláda může též stanoviti, že úředního souhlasu je potřebí i k povolení exekucí na nemovitosti nucenou dražbou nebo vnucenou správou.

(2) Projev úředního souhlasu může vláda svěřiti bud' některému státnímu úřadu nebo zvláštním komisím. Složení těchto komisí i způsob jejich jednání a rozhodování stanoví vládní nařízení.

(3) Právní jednání a exekuční povolení bez úředního souhlasu uvedeného v odstavci 1 jsou neplatná.

(4) Ustanovení předcházejících odstavců platí obdobně též o horních právech a podílech na nich.

(5) Na základě právních jednání uvedených v odstavci 1, která se stala v době účinnosti vládního nařízení tam označeného, mohou býti povoleny zápisy do veřejných knih jen tehdy, je-li předložen průkaz o souhlase příslušného úřadu (komise) úřední listinou. Totéž platí obdobně o povolení exekuce; souhlas příslušného úřadu (komise) musí býti prokázán v návrhu na povolení exekuce.
§ 119.

Opatření proti nepřátelskému majetku.

Na obranu státu mohou býti v mezích uznaných mezinárodním právem učiněna bez újmy jiných povinností ze zákona plynoucích - vládním nařízením opatření, jimiž se omezuje právo nepřátelských států a jejich příslušníků volně nakládati se svým majetkem, který je na území republiky Československé, jakož i opatření, jimiž se určitým omezením podrobuje nepřátelský majetek vůbec, který je na tomto území; sem patří zejména opatření o dohledu a o vnucené správě majetku, pak opatření, jejichž účelem je zabaviti, zužitkovati neb obstaviti aktiva a p. Právní jednání, jež tomu odporují, jsou neplatná.

§ 120.

Ustanovení o vnitřní správě v poli.

(1) V území operačního pásma se přenáší ve věcech náležejících do působnosti politických (státních policejních) úřadů působnost ministerstva vnitra a jiných ústředních úřadům hlavního velitele; politické (státní policejní) úřady se v těchto věcech uvedenému veliteli podřizují.

(2) Opatření podle odstavce 1 může učiniti ministr vnitra v dohodě s ministrem národní obrany i v etapním pásmu.

(3) Zastaví-li politické (státní, policejní) úřady pro válečné události svou činnost, přenáší se jejich působnost na vojenská velitelství.

(4) Za vykonávání působnosti, vyplývající pro vojenská velitelství z ustanovení tohoto paragrafu, odpovídá hlavní velitel vládě.

§ 121.

Svěření částečné pravomoci zemských úřadů vojenským velitelům.

(1) Bez újmy ustanovení daných v § 120 může vláda v určitých zemích anebo v jejich částech v poli nebo v zápolí svěřiti hlavnímu veliteli, a třeba-li, i armádnímu veliteli oprávnění, aby k zabezpečení vojenských zájmů, zejména po stránce veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti, a pro zajištění různých potřeb armády v poli vydával, uzná-li to za potřebné, v mezích úřední působnosti zemského úřadu a místo něho příkazy a zákazy, a to jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy. Je-li toho nezbytně třeba, může dotčený vojenský velitel takové příkazy a zákazy dát vykonati. Vláda stanoví též, kdy toto oprávnění zaniká. Svěření uvedeného oprávnění, jakož i jeho zánik třeba vyhlásiti v Sbírce zákonů a nařízení.

(2) Příkazy a zákazy podle předcházejícího odstavce oznámí velitel tam uvedený, není-li nebezpečí v prodlení, před jich vydáním příslušnému zemskému presidentu, který je, jsou-li všeobecné povahy, vyhlásí v Zemském věstníku, nebo jsou-li určeny pro jednotlivé případy, uvědomí o nich ty, jichž se týkají; příkazy a zákazy všeobecné povahy, není-li v nich stanoveno jinak, nabývají účinnosti dnem vyhlášení. Je-li nebezpečí v prodlení, vydá vojenský velitel příkazy a zákazy podle odstavce 1 sám. Jsou-li tyto příkazy a zákazy všeobecné povahy, vyhlásí je vojenský velitel v místních obvodech a obcích jimi dotčených způsobem tam obvyklým; není-li v nich stanoveno jinak, nabývají takové příkazy a zákazy účinnosti dnem tohoto vyhlášení. Vydá-li vojenský velitel příkazy a zákazy podle odstavce 1 sám, oznámí je zároveň s jich vydáním příslušnému zemskému úřadu, který je podle potřeby dodatečně uveřejní v Zemském věstníku.

(3) Po zániku oprávnění uvedeného,v odstavci 1 je příslušný zemský president oprávněn změniti nebo zrušiti příkazy nebo zákazy, vydané na základě tohoto oprávnění.

§ 122.

Vojenští správní komisaři pro správu okresů a obcí.

(1) Bez újmy ustanovení daných v § 120, může ministr vnitra v dohodě s ministrem národní obrany v určitých okresích aneb jejich částech v poli nebo v zápolí svěřiti vojenským velitelům, ustanoveným k tomu účelu za vojenské správní komisaře, oprávnění, aby k zabezpečení vojenských zájmů, zejména po stránce veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti, a pro zajištění různých potřeb armády v poli vydávali, uznají-li to za potřebné, v mezích úřední působnosti okresních (státních policejních) úřadů neb obcí a místo nich příkazy a zákazy, a to jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy. Je-li toho nezbytně třeba, může dotčený vojenský správní komisař takové příkazy a zákazy dát vykonati. Ministr vnitra stanoví v dohodě s ministrem národní obrany, kdy toto oprávnění zaniká.

(2) Ustanovení vojenského správního komisaře a obvod jeho působnosti třeba uveřejniti v příslušném Zemském věstníku, a třeba-li, i jiným, v místě obvyklým způsobem je vyhlásiti; to platí též o zániku tohoto opatření.

(3) O příkazech a zákazech vojenských správních komisařů, vydaných na místě okresních (státních policejních) úřadů, platí obdobně § 121, odst. 2 a 3.

(4) Příkazy a zákazy, které vydá vojenský správní komisař podle ustanovení odstavce 1 ve výkonu pravomoci. obecní, dá dodatečné na vědomost okresnímu úřadu.

§ 123.

Zvláštní ustanovení o působnosti obcí.

Vyžaduje-li toho obrana, státu, může zemský úřad anebo.s jeho zmocněním okresní úřad na dobu potřeby stanoviti, že přenesená působnosti.obce a působnost její v oboru bezpečnostní policie, zahrnujíc v to i působnost trestní, bude zcela nebo zčásti vykonávati na vrub obce funkcionář jím ustanovený; se schválením téhož úřadu může onen. funkcionář zříditi na dobu potřeby, a to i místo dosavadních zaměstnanců obce, pro výkonnou službu zvláštní výkonné orgány. Po dobu takového opatření zaniká v rozsahu, v jakém bylo toto opatření učiněno, působnost příslušných jinak orgánů obce.

§ 124.

Doplňky zákona o mimořádných opatřeních.

(1) Vedle mimořádných opatření, uvedených v zákoně ze dne 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 10, července 1933, č. 125 Sb. z. a n., mohou výdělečné spolky, obchodní společnosti, výdělková a hospodářská společenstva (družstva) a jiné podobné výdělečné útvary býti podrobeny vyžaduje-li toho zájem obrany státu - zvláštnímu úřednímu dozoru nebo zvláštním podmínkám a podle okolností i vnucené správě podle zásad stanovených vládním nařízením.

(2) Jsou-li vážně ohroženy veřejné zájmy a nestačí-li opatření podle ustanovení odstavce 1, mohou býti útvary tam uvedené rozpuštěny (zrušeny). Likvidace rozpuštěných (zrušených) útvarů se provede podle platných ustanovení. Likvidátoři musí býti úřadem schváleni; odepře-li je úřad schváliti, může je sám jmenovati a učiniti, čeho třeba k tomu, aby byli uvedeni ve svou funkci. Cizozemským útvarům druhu naznačeného v odstavci 1 může býti provozování činnosti v republice Československé zakázáno.

(3) Příslušným k opatřením podle odstavců 1 a 2 je u útvarů, jejichž stanovy schválilo ministerstvo vnitra, toto ministerstvo, jinak zemský úřad.

(4) K zřizování nových útvarů a k zřizování poboček útvarů uvedených v odstavci 1 je třeba povolení ministerstva vnitra; tím se neruší působnost jiných úřadů při zřizování takových útvarů neb jejich poboček. Povolení se udílí podle volné úvahy.

(5) Při provádění ustanovení předcházejících odstavců postupuje úřad v součinnosti s nejvyšším úřadem hospodářským nebo ministerstvem příslušným podle § 106. Opatření podle odstavců 1 a 2 je úřad povinen učiniti, navrhne-li to nejvyšší úřad hospodářský nebo ministerstvo příslušné podle § 106.

(6) O mimořádných opatřeních podle předcházejících odstavců platí obdobně příslušná ustanovení zákona č. 30U/1920 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 125/1933 Sb. z. a n.

(7) Mimořádná opatření podle zákona č. 300./1920 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 125/ 1933 Sb. z. a n. a podle tohoto paragrafu mohou býti za branné pohotovosti státu činěna bet časového omezení, stanoveného zákonem č. 300/1920 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 125/ 1933 Sb. z. a n.

§ 125.

Censura a jiná mimořádná opatření k ochraně veřejných zájmů.

(1) O censuře a jiných mimořádných opatřeních k ochraně veřejných zájmů v oboru divadel, filmů, telegramů, telefonních hovorů, poštovních a jiných zásilek platí příslušná právní ustanovení; pokud tato ustanovení nejsou v celém státě jednotná, může je vláda nařízením pro celé státní území upraviti jednotně.

(2) Censuru telegramů, poštovních a jiných zásilek, určených pro příslušníky branné moci v činné službě neb jimi odesílaných, může naříditi ministerstvo národní obrany a prováděti ji samo orgány vojenské správy.

(3) O mimořádných opatřeních k ochraně veřejných zájmů v oboru tisku platí dosavadní právní ustanovení s těmito doplňky

a) Uloží-li státní úřad bezpečnostní povinnost předkládati povinné výtisky před jich vydáním (preventivní censura), platí tato povinnost pro všechny tiskoviny (tiskopisy), vyjímajíc ty, které podle tiskových zákonů nemusí býti opatřeny povinnými údaji:

b) Státní úřad bezpečnostní, jemuž se má předložiti povinný výtisk, může:

aa) zakázati vydání nebo rozšiřování tiskoviny, jejímž obsahem by mohly býti ohroženy zájmy obrany státu, neb jiné důležité zájmy republiky československé neb jejích spojenců, anebo veřejný klid a pořádek;

bb) zakázati rozšiřování tiskoviny, při jejímž vydání nebylo dbáno podmínek neb omezení stanovených státním úřadem bezpečnostním, nebo jejíž vydávání bylo tímto úřadem zastaveno (§ 10 zákona č. 300/1920 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 125/1933 Sb. z. a n.).

Je-li nebezpečí v prodlení, může z důvodu uvedeného pod písm. aa) zakázati zatímně rozšiřování tiskoviny kterýkoli státní úřad bezpečnostní.

c) Ministerstvo vnitra může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy dovoz, dopravu a rozšiřování tiskovin z ciziny podrobiti zvláštním omezením nebo podmínkám anebo je zakázati.

d) Zákaz rozšiřování tiskoviny třeba vyhlásiti v úředním listě republiky Československé. Takový zákaz zahrnuje v sobě i zákaz dovozu a dopravy a platí, není-li v něm jinak stanoveno, pro celé státní území. Tiskoviny, jichž rozšiřování bylo zakázáno, třeba zabaviti a prohlásiti za propadlé.

e) Kdo přestoupí zákaz vydání, rozšiřování, dovozu nebo dopravy tiskoviny podle tohoto paragrafu, bude potrestán soudem za přečin trestem stanoveným v § 18, odst. 3 zákona ze dne 10. července 1933, č. 126 Sb. z. a n.; kterým se mění a doplňují tiskové zákony.

(4) Vláda může naříditi podle potřeby i censuru a jiná mimořádná opatření k ochraně veřejných zájmů v oboru zařízení pro reprodukci zvuku (gramofonových desek, fonografických válců, perforovaných papírů, plechů a p. pro zvukové přístroje), a třeba-li, i v oborech jiných.

(5) Vláda zřídí za branné pohotovosti státu ústřední censurní komisi a rozhodne, kterému členu vlády bude tato komise podřízena. Tato komise je povolána, aby podle rozhodnutí a pokynů uvedeného člena vlády censoru jednotně řídila, usměrňovala, jí využívala a ji kontrolovala; členy této komise jmenuje ministerstvo národní obrany a ostatní zúčastněná ministerstva. Orgány censuru provádějící (dosavadní i za branné pohotovosti státu nově zřízené) jsou ve vykonávání této své činnosti podřízeny přímo uvedené ústřední censurní komisi.

§ 126.

Omezení v oboru radioelektrických zařízení.

(1) Vedle opatření podle jiných zákonných ustanovení mohou býti učiněna v oboru radioelektrických zařízení z důvodu státní bezpečnosti ještě dále uvedená opatření.

(2) Okresní (státní policejní) úřady mohou osobám, které vyrábějí, prodávají, provozují nebo drží jakákoli (přijímací i vysílací) radioelektrická zařízení a součástky, naříditi, aby v lhůtě k tomu určené odevzdaly tato zařízení, jakož i jejich součástky, kterých možno použíti k sestrojení nebo provozu takových. zařízení, na místo tímto úřadem stanovené a ponechaly jej tam v úřední úschově. Radioelektrická zařazení a součástky, odevzdané v stanovené lhůtě osobami, které nebyly oprávněny je vyráběti, prodávati, provozovati nebo držeti, zadrží se bez náhrady v prospěch státu; rozhodnutí o tom učiní okresní (státní policejní) úřad. Za odevzdání radioelektrických zařízení a jejich součástek do úschovy a za škodu z toho vzešlou nepřísluší náhrada.

(3) Stát může radioelektrická zařízení a součástky, které byly odevzdány do uschování podle ustanovení předcházejícího odstavce, převzíti do užívání nebo do vlastnictví. V tom případě platí o náhradě ustanovení §§ 151 a násl.

(4) Po dobu opatření podle odstavců 2 a 3 nemohou osoby tam uvedené, které mají povolení (koncesi) k výrobě, prodeji, provozu nebo držbě radioelektrických zařízení, vykonávati své právo vyplývající z takového povolení (koncese) a přestává na tuto dobu též povinnost platiti příslušné poplatky; za radioelektrická zařízení, odevzdaná podle odstavce 2, nesmějí si osoby tam uvedené opatřiti žádná zařízení náhradní.

(5) Odevzdání radioelektrických zařízení a jejich součástek do úřední úschovy podle odstavce 2 může býti nařízeno i všeobecně vládním nařízením nebo nařízeními politických (státních policejních) úřadů.

(6) Odevzdá-li osoba, mající u sebe bez povolení radioelektrické zařízení, na úřední výzvu podle tohoto paragrafu toto zařízení v stanovené lhůtě podle ustanovení odstavce 2, přestává býti trestnou za nedovolenou držbu a provoz tohoto zařízení.

1. Součinnost s poštovní a telegrafní správou, jakož i s vojenskou správou. při opatřeních podle odstavce 2 se upraví dohodou mezi ministerstvem vnitra, ministerstvem pošt a telegrafů, ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a ministerstvem národní obrany
2. Výroba, prodej, provoz a držba radioelektrických zařízení, jakož i dovoz jich z ciziny mohou býti vedle podmínek stanovených platnými zákony vázány z důvodu státní bezpečnosti ještě dalšími podmínkami, stanovenými vládním nařízením.

 

§ 127.

Ustanovení o soudních trestech.

(1) Vláda může nařízením omeziti nebo vyloučiti
a) povolování podmíněného odkladu trestu nebo podmíněné propuštění z trestu nebo z přechodného ústavu podle zákona ze dne 17. října 1919, č. 562 Sb. z: a n., o podmíněném odsouzení a o podmíněném propuštění, a podle zákonů jej doplňujících;
b) použití zákona ze dne 16. července 1931, č. 123 Sb. z. a n., o státním vězení;
c) snižování trestů pod dolejší hranice trestní sazby nebo zaměňování jejich způsobu za mírnější.

(2) Tato opatření, není-li v nich jinak stanoveno, platí jen pro trestné činy spáchané poté, kdy nabylo účinnosti vládní nařízení uvedené v odstavci 1.

(3) Vláda může vydati nařízením ustanovení o odkladu a přerušení trestů na svobodě, uložených osobám povinným k činné službě vojenské neb osobám, jejichž pracovní síly je v zájmu obrany státu, zejména zásobování vojska nebo obyvatelstva, nezbytně třeba, jakož i osobám, u kterých by neodkladný výkon trestu měl za následek hospodářskou zkázu jejich anebo jejich rodiny.

(4) Odsuzuje-li soud veřejného úředníka nebo veřejný orgán pro zločin zneužití úřední moci nebo odsuzuje-li někoho pro zločin podle zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n., o trestání válečné lichvy, nesmí trest snížiti pod dolejší hranici trestní sazby, ani zaměniti jeho způsob za mírnější, ani povoliti podmíněný odklad trestu. Podmíněné propuštění z trestu uloženého pro takový trestný čin není přípustné.

§ 128.

Příslušnost vojenských soudů v trestních věcech občanských osob.

(1) Za války může býti vládním nařízením rozšířena na dobu války pravomoc vojenských soudů na, občanské osoby pro tyto trestné činy, spáchané poté, kdy uvedené vládní nařízení nabude účinnosti:
a) soudní trestné činy, uvedené v hlavě VIII tohoto zákona;
b) trestné činy, popsané v §§ 6, 13, § 15, č. 3, § 21 a § 24, č. 2 zákona na ochranu republiky;
c) trestný čin podle § 12 zákona na ochranu republiky, pokud se vztahuje na trestný čin uvedený v § 6 téhož zákona;
d) trestné činy, popsané v §§ 43 až 46 a § 56, odst. 2, druhé větě branného zákona;
e) těžší trestné činy, spáchané skutky uvedenými pod písmeny a) až d).