(13) O finančním vypořádání s podnikem Československá pošta ze závazků plynoucích z ustanovení tohoto paragrafu platí zvláštní předpisy.
(14) Ustanovení tohoto paragrafu se nevztahují na telegrafy železniční; o nich platí příslušné předpisy o drahách.
(15) Telegrafem podle tohoto zákona sluší rozuměti nejen zařízení podle § 2 zákona ze dne 23, března 1923, č. 60 Sb. z. a n., o telegrafech, nýbrž i každé jiné zařízení na sdělování nebo výměnu jakýchkoli zpráv (značek, písmen, slov, obrazů, výkresů a zvuků) pomocí elektrické energie.
§ 93.
Poštovní a jiní holubi.
(1) O povinnosti odevzdati poštovní holuby vojenské správě platí zákon ze dne 20. prosince 1923, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1924, o poštovních holubech.
(2) Politické úřady mohou - a to již před vstupem státu do branné pohotovosti - v svých úředních obvodech jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i v jednotlivých případech na žádost vojenské správy stanoviti omezení neb úplné zastavení soukromého chovu poštovních a v rozsahu, jak se toho ukáže potřeba, i jiných holubů a podle okolností naříditi jich utracení, a to, třeba-li, pod dozorem. Za omezeni nebo zastavení chovu holubů, ani za utracení jich nepřísluší náhrada.
§ 94.
Nemovitosti.
(1) K účelům obrany státu, zejména pak k účelům opevnění neb jiných vojenských staveb (objektů) nebo válečného vystrojení opevněných míst; dále k účelům letišť, železnic, silnic a jiných komunikací, telegrafních, telefonních a radioelektrických zařízení, k účelům vybudování podniků důležitých pro obranu státu, k jiné podpoře nebo zabezpečení válečných operací a p. lze požadovati k užívání všechny nemovitosti, počítajíc v to i budovy.
(2) Požadovati nemovitosti podle ustanovení předcházejícího odstavce lze pro stát anebo jinou osobu, která připravuje, provádí nebo provozuje některou ze staveb, podniků, zařízení neb opatření uvedených v odstavci 1, pro jejichž účely je nemovitosti třeba, nebo je držitelem takové stavby, podniku, zařízení neb opatření.
(3) S převzatou nemovitostí lze užívati též vnitřního a jiného zařízení k ní náležejícího. O uložení zařízení, které není zároveň s nemovitostí požadováno, přísluší postarati se, držiteli nemovitosti; není-li však tomuto držiteli možno provésti uvedené uložení mimo nemovitost, k níž toto zařízení náleží, přísluší postarati se o jeho uložení tomu, kdo dotčenou nemovitost převzal do užívání.
(4) Převzetí nemovitosti do užívání opravňuje, je-li toho třeba, i k podstatným jejím změnám, při budově též k jejímu zbourání.
(5) Za užívání nemovitosti, která trvale nepřinášela, svému držiteli žádného užitku, náhrada nepřísluší.
(6) Nemovitost převzatou do užívání třeba vrátiti, není-li jí již třeba, nejpozději do dvou let po skončení stavu branné pohotovosti státu, a to co možná v takovém stavu, aby mohla sloužiti účelu, jemuž sloužila předtím, než byla převzata do užívání.
(7) Za škodu, která byla způsobena na nemovitosti převzaté do užívání, a nebyla odstraněna způsobem uvedeným - v předcházejícím odstavci, přísluší náhrada, vyjma případ, kdy držitel budovy je podle platných právních ustanovení nebo. podle převzatých závazků povinen bezplatně trpěti změnu budovy neb její zbourání (.demolování); závazky, převzaté po té stránce podle ustanovení dříve platných, zůstávají nedotčeny.
(8) Ustanovení jiných zákonů o požadování nemovitostí k účelům uvedeným v odstavci 1 zůstávají nedotčena.
§ 95.
Ubytovací a skladní prostory.
(1) Na ubytování branné moci, odsunutých osob, osob povolaných k osobním úkonům a p. mohou býti požadovány všechny k tomu vhodné prostory.
(2) Na uložení válečného materiálu, jakož i jiných věcných prostředků a odsunutých věcí mohou býti požadovány všechny prostory vhodné jako skladiště.
(3) Ubytovací a skladní prostory, uvedené v předcházejících odstavcích, opatří se obdobně podle předpisů platných pro přechodné ubytováni vojska. v míru. Je-li toho nezbytně třeba, lze k ubytování a k uložení věcí použíti též takových prostorů, které v míru ubytovacímu závazku nepodléhají. Vyňaty však jsou vedle ubytovacích a skladních prostorů, náležejících pod ustanovení § 83:
a) budovy a jejich části, určené pro presidenta republiky,
b) budovy a jejich části, nezbytně potřebné k účelům státní správy a k účelům provozu Národní banky Československé,
c) budovy a jejich části, sloužící železnicím nebo poštovní a telegrafní správě, pokud jich k udržování provozu nezbytně potřebují,
d) budovy a jejich části, určené k umístění veřejných museí, uměleckých galerií, archivů a knihoven, pokud je jich k tomu účelu nezbytně potřebí,
e) kostely všech církví a náboženských společností státem uznaných nebo recipovaných, pak místnosti ženských klášterů, uzavřené vnitřní klausurou, v rozsahu úměrném nezbytné potřebě.
Tyto výjimky neplatí pro ubytování a pro uložení věcí v poli.
(4) Za ubytovací a skladní prostory se platí náhrada podle předpisů platných pro přechodné ubytování vojska v míru; v případech těmito předpisy neupravených bude náhrada stanovena vládním nařízením.
(5) Ubytovací a skladní prostory třeba vrátiti po zániku potřeby, a to nejpozději do dvou, let po skončení stavu branné pohotovosti státu. Byly-li k účelům ubytování a uložení věcí provedeny na požadovaných nemovitostech adaptace, znemožňující dřívější jich použití, třeba je, žádá-li to držitel, uvésti co možná do takového stavu, aby mohly sloužiti svému dřívějšímu účelu.
(6) Za škody, jež byly způsobeny na ubytovacích a skladních prostorech v době jich užívání státem a nebyly odstraněny způsobem uvedeným v předcházejícím odstavci, přísluší držiteli náhrada podle zásad hlavy VII a nikoliv podle předpisů platných pro ubytování vojska v míru.
(7) Požadovati prostory k účelům uvedeným v tomto paragrafu lze pro stát, obce, podniky důležité pro obranu státu, a třeba-li, i pro jiné osoby.
§ 96.
Stravování osob a krmení zvířat.
(1) V případech potřeby jest obec povinna, postarati se v mezích prostředků, které jsou jí dostupny, o naturální stravování příslušníků branné moci a osob povolaných k osobním úkonům, jakož i o naturální krmení zvířat sloužících potřebám branné moci neb opatřených jako věcné prostředky neb jinak podle tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných.
(2) Obec, kterou tato povinnost postihuje, může uložiti osobám v obci bydlícím a k tomu způsobilým, aby požadované naturální stravování nebo naturální krmení provedly.
(3) Ustanovení tohoto paragrafu platí obdobně i o naturálním stravování odsunutých osob a o naturálním krmení odsunutých zvířat.
§ 97.
Léčebné ústavy a zařízení.
(1) K účelům obrany státu lze užíti všech léčebných ústavů a zařízení (veřejných i soukromých).
(2) Na obcích může býti v případech potřeby požadováno, aby na náklad státu zřídily a udržovaly léčebné ústavy a zařízení pro příslušníky branné moci a pro osoby povolané k osobním úkonům a aby tyto osoby převzaly do ošetřování.
(3) Ustanovení předcházejících odstavců platí obdobně i pro ošetřování nemocných zvířat.
§ 98.
Podniky důležité pro obranu státu.
(1) O registrovaných podnicích důležitých pro obranu státu platí ustanovení §§ 26 až 30.
(2) Držitelé ostatních podniků důležitých pro obranu státu (§ 18) jsou - nehledě k povinnostem, které jim plynou z ustanovení §§ 19 až 25, anebo z jiných ustanovení zákonných, nebo ze.závazků dobrovolně převzatých - povinni z příkazu věcně příslušného ministerstva, daného v dohodě s ministerstvem národní obrany,
a) udržovati neztenčeně chod svého podniku;
b) podrobiti se zvláštnímu státnímu dozoru;
c) odevzdati podnik státní správě úplně nebo částečně do správy na její vlastní účet.
(3) O právech a povinnostech státních dozorčích orgánů [odstavec 2, pístu. b)] platí ustanovení § 32. Držitelé podniku jsou povinni poskytnouti těmto orgánům všechny vyžádané zprávy o činnosti podniku, zvláště pak o způsobu výroby nebo provozování, o technickém zařízení, o zásobách materiálu, o výkonnosti jakož i o spolehlivosti zaměstnaného personálu a o pracovních poměrech vůbec.
(4) Je-li třeba, může býti na podnik uvalena na vrub jeho držitele vnucená správa úřadem stanoveným vládním nařízením, jež určí i další podrobnosti.
(5) Škoda, která podnikům vznikne z plnění příkazů daných podle ustanovení odstavce 2, písm. a), bude jim nahrazena (§ 162). Byl-li podnik převzat do správy na účet státu podle ustanovení odstavce 2, pístu. c), poskytne se náhrada podle ustanovení § 151, odst. 4.
§ 99.
Úschova a správa věcí.
(1) Obce jsou povinny v zájmu obrany státu převzíti na požádání do úschovy věci, jež jim byly odevzdány vojenskými orgány neb jinými orgány státní správy.
(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí obdobně i o držitelích podniků zpracovávajících suroviny, o jiných osobách zúčastněných při státním hospodaření a věcnými prostředky a o držitelích vhodných skladních prostorů.
(3) Obce jsou dále povinny vzíti do správy na dobu nezbytně potřebnou vojenské stavební objekty (i s vnitřním zařízením),které jim budou vojenskými orgány odevzdány.
(4) Obce ručí za škody, které utrpěly jejich zaviněním neb opominutím věci převzaté od nich do úschovy nebo do správy podle ustanovení odstavce 1 nebo 3; o náhradě škody a její výši rozhodují tu nadřízené okresní úřady jako o věcech práva veřejného s vyloučením pořadu práva. Držitelé podniků uvedených v odstavci 2, kteří převzali věci do úschovy podle ustanovení odstavce 1, mají povinnosti a práva schovatelů podle práva občanského.
(5) Za uschování nebo správu podle tohoto paragrafu nepřísluší náhrada; nahrazeny budou jen hotové výdaje, jež z toho důvodu vzešly.
(6) Okresní úřady mohou naříditi, aby věci dané do úschovy byly prodány, kdyby opatrování jich vyžadovalo nepoměrných nákladů, nebo kdyby ponecháním jich v úschově jim hrozila zkáza. Takové opatření mohou učiniti, je-li toho nezbytně třeba, i obce.samy, jsou však povinny, není-li nebezpečí v prodlení, vyžádati si předchozí souhlas okresního úřadu. Dosažený výtěžek třeba odevzdati tonu velitelství (úřadu), jehož orgán věci obci do úschovy odevzdal. U věcí podléhajících státnímu hospodaření lze opatření, o němž je v tomto odstavci řeč, činiti jen v mezích předpisů platných pro toto hospodaření.
Část 4.
Hospodářská organisace za branné pohotovosti státu.
Oddíl 1.
Základní ustanovení o státně řízeném (zkráceně: státním) hospodaření s věcnými prostředky.
§ 100.
Všeobecná ustanovení.
(1) Výroba, oběh a spotřeba věcných prostředků (§ 194, odst. 2), počítajíc v to i jejich dovoz, průvoz a vývoz, může býti vládními nařízeními nebo předpisy nejvyššího úřadu hospodářského neb i jiných ministerstev (§§ 105 a 106) a v mezích těchto vládních nařízení a předpisů též nařízeními politických úřadů podrobena zvláštní úpravě a dozoru, zejména za tím účelem, aby zásobování branné moci a obyvatelstva a uspokojení jiných potřeb obrany státu bylo náležitě zabezpečeno.
(2) Způsobem uvedeným v odstavci 1 může býti zejména, též uloženo držitelům věcných prostředků a jiným osobám určité jednání nebo chování, může býti omezeno volné nakládání s věcnými prostředky nebo vázáno určitými podmínkami (dáním pod závěru podle § 101 nebo i bez tohoto opatření), mohou býti věcné prostředky (počítajíc v to zejména i stroje a jiné výrobní provozovací prostředky) na dobu potřeby odňaty nakládání dosavadního držitele a svěřeny k nakládání osobám jiným (zejména je-li toho třeba k lepšímu jich.využití nebo zabezpečení), může býti uloženo odevzdání věcných prostředků, vyjma nemovitostí, do vlastnictví jiných osob a p.
(3) V nařízeních a předpisech uvedených v odstavci 1 bude též stanoveno, v kterých případech přísluší držitelům věcných prostředků neb jiným osobám za plnění a úkony jim uložené náhrada a jaká. Závisí-li výše ceny nebo náhrady na určité předepsané jakosti věcných prostředků, může býti určení jakosti takových prostředků v jednotlivých případech uvedenými nařízeními a předpisy svěřeno zvláštní znalecké komisi nebo vhodnému veřejnému ústavu. Výrok komise nebo ústavu o jakosti je pro strany, úřady i soudy závazný.
(4) Právní jednání, která se příčí nařízením a předpisům uvedeným v předcházejících odstavcích, jsou bezúčinná; nařízeními a předpisy, vydanými podle ustanovení předcházejících odstavců, mohou býti stanoveny i jiné následky takových jednání.
(5) Předpisy nejvyššího úřadu hospodářského a předpisy jiných ministerstev (§§ 105 a 106) třeba vyhlásiti, jsou-li všeobecně závazné povahy, v Sbírce zákonů a nařízení.
§ 101.
Závěra věcných prostředků.
(1) Držitel věcných prostředků, které byly dány pod závěru, je povinen - vedle toho, co je jinak stanoveno nařízeními a předpisy vydanými podle § 100 - míti je v evidenci, zejména též co do přírůstků a úbytků, a opatrovati je jako dobrý hospodář a nesmí je volně zciziti, zastaviti, spotřebovati, ani zpracovati, pokud není jinak stanoveno nařízeními a předpisy vydanými podle § 100.
(2) Závěře nemohou býti podrobeny zásoby věcných prostředků, které jsou v držení branné moci nebo jichž dodávání bylo vojenskou správou před vyhlášením branné pohotovosti státu smluvně zajištěno; v tomto případě v rozsahu, v jakém jsou vojenské správě skutečně a včas dodávány.
(3) Závěře nemohou býti dále podrobeny zásoby provozovacích prostředků (materiálu), které jsou v držení drah sloužících veřejné dopravě, v držení poštovní a telegrafní správy, přístavní správy a plavebních podniků, sloužících veřejné dopravě, v držení správy veřejných silnic a cest anebo dolů a hutí; toto vyloučení ze závěry platí tak dlouho, dokud budou shora uvedená zařízení (správy) v zájmu státu nebo v důležitém zájmu veřejném v provozu (v činnosti).
(4) Zásoby provozovacích prostředků (materiálu), které byly pro dráhy sloužící veřejné dopravě, pro poštovní a telegrafní správu, pro přístavní správu a pro plavební podniky, sloužící veřejné dopravě, jakož i pro správu veřejných silnic a cest anebo pro doly a hutě smluvně zajištěny před vyhlášením branné pohotovosti státu, nepodléhají rovněž závěře, a to v rozsahu, v jakém jsou uvedeným zařízením (správám) skutečně včas a řádně dodávány; toto vyloučení ze závěry platí jen tak dlouho, dokud budou tato zařízení (správy) v zájmu obrany státu nebo v důležitém zájmu veřejném v provozu (v činnosti).
(5) Provozovacích prostředků (materiálu), které jsou podle ustanovení odstavců 3 a 4 ze závěry vyňaty, smí býti použito mimo železniční, plavební,silniční, cestní, poštovní a telegrafní, důlní a hutní provoz jen pro potřeby vojenské správy nebo s jejím souhlasem.
(6) Věcné prostředky dané pod závěru mohou býti dotčeny exekučními a zajišťovacími úkony, jen pokud je dovoleno je volně zciziti, zastaviti, spotřebovati nebo zpracovati. Byly-li věcné prostředky stiženy exekučními nebo zajišťovacími úkony před závěrou, aniž do závěry došlo k jich zpeněžení nebo vydání, nemůže býti v řízení pokračováno, dokud není rozhodnuto o tom, zda se dotčené věcné prostředky převezmou či ze závěry uvolní; převezmou-li se, nastupuje na jejich místo cena za ně při převzetí poskytnutá a třeba ji složiti k soudu.
(7) Nařízení a předpisy vydané podle § 100, pokud nedovolí zcizení, spotřebování nebo zpracování věcných prostředků daných pod závěru, stanoví, komu, v jakém množství, v jaké jakosti, době, na kterém místě a za jakou cenu jsou jejich držitelé povinni je dodati, nebo jak jinak mají s nimi naložiti. Týmž způsobem bude stanoveno, jakou náhradou jsou.povinni ti držitelé věcných prostředků, kteří nesplnili řádně svou dodávací povinnost.
§ 102.
Ustanovení o věcných prostředcích nezajištěných závěrou.
Ustanovení § 101 mohou býti nařízeními a předpisy vydanými podle § 100 rozšířena podle potřeby i na věcné prostředky, které nebyly dány pod závěru.
§ 103.
Rozhodčí soudy pro spory z dodání, zpracování, rozdělování a přejímání věcných prostředků.
(1) Spory z dodání, zpracování, rozdělování a přejímání věcných prostředků podléhajících státnímu hospodaření mezi dodavateli, zpracovateli, rozdělovateli a přejimateli mohou býti vládními nařízeními nebo předpisy, vydanými podle § 100 nejvyšším úřadem hospodářským anebo ministerstvem příslušným podle § 100, přikázány do působnosti rozhodčích soudů.
(2) Rozhodčí soudy podle odstavce 1 se zřídí u každého krajského soudu, vykonávajícího pravomoc ve věcech civilních, a skládají se z potřebného počtu odborných senátů.
(3) Rozhodčí soud je výhradně příslušný pro spory uvedené v odstavci 1, bez ohledu na hodnotu předmětu sporu. Místně je příslušný ten rozhodčí soud, v jehož obvodu má žalovaný své bydliště (sídlo). Je-li žalovaných několik, může býti žaloba podána na všechny spolužalované jako společníky ve sporu u rozhodčího soudu, který je příslušný pro kteréhokoliv z nich.
(4) Soud se může usnésti, že není příslušný, jen na námitku. Námitku nepříslušnosti rozhodčího soudu nelze vůbec uplatniti, jestliže se žalovaný pustil do jednání, nepříslušnost nenamítnuv. Vyhoví-li rozhodčí soud námitce, že není příslušný je povinen zjistiti v ústním jednání, který rozhodčí soud je příslušný, a žalobu mu odstoupiti. Rozhodčí soud, jemuž byla žaloba takto odstoupena, je rozhodnutím prvého soudu o příslušnosti vázán.
(5) Vládními nařízeními nebo předpisy, vydanými podle § 100 nejvyšším úřadem hospodářským anebo ministerstvem příslušným podle § 106, bude ustanoveno, jak se povolávají předsedové rozhodčích soudů a jejich náměstkové ze soudce z povolání, kolik bude přísedících a náhradníků v jednotlivém senátě, jak se ustanovují přísedící a náhradníci, jak se zbavují funkce, kdy je lze odmítnouti, jaká náhrada přísluší předsedům (jejich náměstkům) a přísedícím (jejich náhradníkům) a jakým způsobem jsou strany povinny přispěti k uhrazení nákladů potřebných na tyto soudy.
(6) Rozhodčí soud je povinen, dříve než vydá rozhodčí výrok, strany slyšeti nebo dáti jim příležitost, aby mohly své stanovisko uplatniti, a je povinen zjistiti příběh, o nějž jde. Může vyslýchati strany, svědky a znalce také pod přísahou, může užíti proti stranám a jiným osobám donucovacích prostředků a ukládati jim tresty jako řádný soud. Stranám musí býti dána možnost účastniti se jednání. Nepustí-li se některá strana do jednání, buď jednáno toliko se stranou druhou. Nemůže-li býti strana obeslána proto, že jest místo jejího pobytu neznámé, obešle ji rozhodčí soud veřejnou vyhláškou a ustanoví jí opatrovníka podle předpisů o řízení před řádným soudem. Je-li třeba důkazu o jakosti dodaných (převzatých) věcných prostředků a bylo-li v dotčeném oboru určování jakosti věcných prostředků svěřeno zvláštní znalecké komisi nebo veřejnému ústavu (§ 100, odst. 3), je soud povinen vyžádati si posudek takové znalecké komise nebo veřejného ústavu a je výrokem této komise nebo ústavu o tom vázán. Jinak si upraví řízení podle volného uvážení. Smír před rozhodčím soudem sjednaný má tytéž účinky jako smír soudní.
(7) Výrok rozhodčího soudu musí býti odůvodněn. Doručením nabývá mezi stranami účinku pravomocného rozsudku řádného soudu. Může býti napaden jen žalobou o bezúčinnost. O tom, z kterých důvodů lze žalovati, aby výrok rozhodčího soudu byl zbaven účinnosti, platí přiměřeně ustanovení, civilního řádu soudního o důvodech, pro které lze žalovati o bezúčinnost výroků rozhodčích. Pro žalobu tu je příslušný krajský soud v sídle rozhodčího soudu. Lhůta k podání žaloby činí třicet dní a počítá se podle předpisů civilního soudního řádu o lhůtě k podání žaloby o bezúčinnost výroků rozhodčích. Krajský soud jedná o žalobě bez ohledu na hodnotu předmětu sporu podle ustanovení o řízení před okresními soudy, s výjimkou věcí nepatrných. Proti rozhodnutí krajského soudu není opravného prostředku.
(8) Žaloba o bezúčinnost nemá vlivu na vykonatelnost výroku rozhodčího soudu.
(9) Výrok rozhodčího soudu je vykonatelný i politickou exekucí.
(10) Spory, o nichž jedná tento paragraf, mohou býti nařízeními a předpisy uvedenými v odstavci 1 přikázány též do působnosti rozhodčích soudů zřízených podle jiných zákonných ustanovení.
Oddíl 2.
Hospodářské úřady a pomocná hospodářská zařízení.
A. Nejvyšší úřad hospodářský a ministerstva.
§ 104.
Zřízení nejvyššího úřadu hospodářského.
(1) Pro ústřední správu státního hospodaření s věcnými prostředky (oddíl 1) za branné pohotovosti státu a k jeho likvidaci po skončení této pohotovosti se zřídí nejvyšší úřad hospodářský (zkráceně "NúH.") jakožto zvláštní ministerstvo.
(2) Počátek působnosti tohoto úřadu stanoví vláda nařízením.
(3) Potřebné přípravné práce, týkající se zřízení nejvyššího úřadu hospodářského (zejména též zřízení potřebných složek u jednotlivých ministerstev jakožto základů pro nejvyšší úřad hospodářský), jakož i další hospodářské organisace za branné pohotovosti státu třeba učiniti podle směrnic stanovených Nejvyšší radou obrany státu (§ 12) již v míru, a to tak, aby hospodářské úřady a pomocná zařízení pro státní hospodaření s věcnými prostředky mohly v stanovené době svou činnost ihned zahájiti.
§ 105.
Působnost nejvyššího úřadu hospodářského.
(1) Působnost nejvyššího úřadu hospodářského se vztahuje má všechny věcné prostředky, není-li jinak stanoveno podle ustanovení § 106; působnost ministerstva národní obrany ve věci vývozu, dovozu a průvanu podle § 42 zůstává nedotčena. Stanoviti ceny věcných prostředků přísluší však vždy nejvyššímu úřadu hospodářskému, pokud to nesvěří úřadům nižším (§ 107); o stanovení cen věcných prostředků, jež byly přikázány do působnosti některého jiného ministerstva, platí ustanovení § 106, odst. 2.
(2) Nejvyšší úřad hospodářský je dále oprávněn kontrolovati a revidovati, zda a jak osoby, kterým plynou povinnosti z nařízení a předpisů vydaných podle § 100, plní tyto povinnosti; o této kontrole (revisi) platí obdobně ustanovení §§ 31 a 32.
(3) Jestliže působnost ve věcech, jež podle předcházejících ustanovení příslušejí nejvyššímu úřadu hospodářskému, vykonávaly před jeho zřízením jiné úřady, pomíjí tato působnost v rozsahu, v jakém přísluší nejvyššímu úřadu hospodářskému a po dobu této příslušnosti, a to i tehdy, jde-li o správní věci trestní. Působnost nejvyššího účetního kontrolního úřadu zůstává nedotčena.
(4) Nejvyšší úřad hospodářský jest oprávněn ověřiti politickým nebo jiným úřadům, hospodářským organismům (§ 110) a poradním sborům hospodářským (§ 108), aby jeho jménem obstarávaly některé úkony jemu příslušející.
(5) Nejvyšší úřad hospodářský a úřady (orgány) uvedené v odstavci 4 jsou povinny ve vykonávání u své působnosti podle tohoto paragrafu přihlížeti k tomu, aby hospodářské potřeby byly uspokojeny v pořadí naléhavosti a důležitosti s hlediska obrany státu, tedy především potřeby branné moci.
§ 106.
Působnost jiných ministerstev.
(1) Vláda může nařízením ústřední správu státního hospodaření s některými věcnými prostředky a jeho likvidaci vyloučiti nebo vyjmouti z působnosti nejvyššího úřadu hospodářského a přikázati ji do působnosti některého jiného ministerstva; působnost ministerstva národní obrany ve věci vývozu, dovozu a průvozu podle § 42 musí tu však z zůstati nedotčena.
(2) Ceny věcných prostředků, které byly přikázány podle odstavce 1 do působnosti některého jiného ministerstva, stanoví nejvyšší úřad hospodářský v dohodě s dotčeným ministerstvem, pokud to nesvěří úřadům nižším (§ 107).
(3) Ustanovení § 105, odst. 2 až 5 platí obdobně.
B. Zemské a okresní úřady, poradní sbory a obce.
§ 107.
Působnost zemských a okresních úřadů ve věcech hospodářských.
(1) Věci, patřící do obor u působnosti nejvyššího úřadu hospodářského, obstarávají v nižších stolicích podle nařízení a předpisů vydaných podle § 100 okresní (státní policejní) a zemské úřady.
(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí obdobně i o věcech, jež byly přikázány některému jinému ministerstvu podle ustanovení § 106.
§ 108.
Poradní sbory hospodářské.
(1) U nejvyššího úřadu hospodářského se zřídí poradní sbor, jenž se skládá z desíti zástupců z vrstev zemědělských, průmyslových, obchodních, živnostenských, hornických a dopravních a z desíti zástupců z vrstev spotřebitelských a zaměstnaneckých; zástupce jednotlivých skupin jmenuje vláda na návrh příslušného ministerstva. Poradnímu sboru předsedá ministr, řídící nejvyšší úřad hospodářský, nebo zástupce, jejž k tomu ze zaměstnanců nejvyššího úřadu hospodářského určí ministr tento úřad řídící.
(2) Též u každého zemského úřadu se zřídí poradní sbor, jenž je složen obdobně jako poradní sbor u nejvyššího úřadu hospodářského; zástupce jednotlivých skupin do poradního sboru u zemského úřadu jmenuje nejvyšší úřad hospodářský. Tomuto poradnímu sboru předsedá zemský president anebo zástupce, jejž k tomu ze zaměstnanců zemského úřadu určí zemský president.
(3) Obdobně složený poradní sbor se zřídí též u každého okresního úřadu; zástupce jednotlivých skupin jmenuje zde nadřízený zemský úřad. Poradnímu sboru u okresního úřadu předsedá přednosta tohoto úřadu nebo zástupce, jejž k tomu ze zaměstnanců okresního úřadu určí přednosta tohoto úřadu.
(4) Ukáže-li se toho potřeba, mohou býti vedle poradních sborů uvedených v předcházejících odstavcích zřízeny poradní sbory zvláštní, o jichž zřízení a složení rozhodne nejvyšší úřad hospodářský.
(5) Členství v poradních sborech je úřad čestný; členům přísluší jen náhrada hotových výdajů a ušlého výdělku v rozsahu a podle zásad stanovených; směrnicemi, vydanými nejvyšším úřadem hospodářským v dohodě s ministerstvem financí. Náhrada se poskytuje ze státních, a jde-li o poradní sbory zřízené v městech se zvláštním statutem nebo se zřízeným magistrátem (§ 109, odst. 4), z obecních prostředků.
(6) Působnost sborů uvedených v tomto paragrafu je poradní a podrobněji ji stanoví, jakož i jednací řády pro tyto sbory vydá nejvyšší úřad hospodářský.
(7) Úřady, u nichž jsou poradní sbory zřízeny, mohou jich při plnění svých úkolů při státním hospodaření s věcnými prostředky použít i k jiným pomocným úkonům.
§ 109.
Působnost obcí ve věcech hospodářských.