(2) Nároku podle odstavce 1 nemají osoby tam uvedené, přísluší-li jim nárok na zaopatření z pracovního poměru, v němž byly před povoláním k osobním úkonům, anebo nárok na zaopatření (důchod) z některého druhu veřejnoprávního pojištění; je-li však zaopatření podle odstavce 1 příznivější, dostanou na účet státu (vojenské nebo sociální správy) částku ve výši rozdílu mezi zaopatřením podle odstavce 1 a za opatřením (důchodem) podle předcházející věty.

(3) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje obdobně i na léčebnou péči o osoby tam uvedené, mající nárok na zaopatření, pak na léčebnou péči o osoby uvedené v § 75, odst. 2 po jich propuštění z osobních úkonů a o osoby onemocnělé po propuštění z osobních úkonů, jde-li o onemocnění, jež je v příčinné souvislosti s osobními úkony. Ustanovení § 75, odst. 3 platí obdobně.

§ 77.

O vyživovacím příspěvku příslušníků rodin osob povolaných k osobním úkonům platí předpisy platné pro příslušníky rodin osob povolaných k vojenské službě.

§ 78.

(1) O propuštění z osobních úkonů po zániku potřeby nebo proto, že dodatečně vznikl některý z osvobozovacích důvodů uvedených v § 68, anebo z jiného důvodu rozhodují velitelství (úřady) neb obce, kterým byly dotčené osoby naposled podřízeny. Propuštěné osoby mohou býti k osobním úkonům znovu povolány.

(2) O propuštění z osobních úkonů při nezákonném povolání platí § 71, odst. 1.

(3) Přidělí-li se osoba, povolaná k osobním úkonům na žádost některého zaměstnavatele, na práci u tohoto zaměstnavatele, je tím na dobu tohoto svého přidělení propuštěna z osobních úkonů, stává se zaměstnancem dotčeného zaměstnavatele a vztahují se pak na ni obdobně ustanovení platná pro zaměstnance stejného druhu zaměstnání, počítajíc v to i ustanovení smluvená pro dotčený druh zaměstnanců a ustanovení o veřejnoprávním pojištění. Je-li pro podnik, do něhož byla osoba povolaná k osobním úkonům přidělena na práci, zavedena pracovní povinnost, platí pro tuto osobu rovněž táž ustanovení jako pro ostatní zaměstnance dotčeného podniku, vázané pracovní povinností.

(4) Nejsou-li mzdové (platové) a jiné pracovní poměry u zaměstnavatele, jemuž byla osoba povolaná k osobním úkonům přidělena na práci podle ustanovení předcházejícího odstavce, upraveny hromadnou smlouvou a nedojde-li mezi zaměstnavatelem a osobou na práci přidělenou k dohodě o uvedených poměrech, určí tyto poměry na podnět úřadu (orgánu), který dotčenou osobu do podniku přidělil, rozhodčí komise uvedená v § 63, přihlížejíc co možná k mzdovým (platovým) a jiným pracovním poměrům, které jsou v místě nebo v nejbližším okolí pro obdobné pracovní výkony v občanském životě obvyklé.

Oddíl 4.

Jiná osobní účast při obraně státu.

§ 79.

(1) Za branné pohotovosti státu mohou býti uloženy jednotlivým osobám podle potřeby i jiné úkony nebo funkce než podle předcházejícího oddílu, mohou-li býti vykonány vedle běžného povolání (zaměstnání) dotčené osoby nebo tomuto povolání (zaměstnání) podstatně nepřekážejí, zejména úkony a funkce v zájmu státního hospodaření s věcnými prostředky (soupisové a podobné úkony).

(2) Osoby, které byly k takovým úkonům a funkcím přibrány a nejsou od osobních úkonů podle § 68, odst. 1, pístu. c), e), h) a ch) osvobozeny, jsou povinny uložené jim úkony a funkce vykonati; ustanovení § 71 platí obdobně.

(3) Osobám uvedeným v § 68, odst. 1, pístu. d) lze úkony a funkce uvedené v odstavci 1 uložiti jen se souhlasem jejich služebního (státního dozorčího) úřadu, a pokud jde o zaměstnance podniků pro veřejnou dopravu, jen se souhlasem státního dozorčího úřadu nebo služebny, a to podle směrnic, které vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s věcně příslušným ministerstvem.

§ 80.

(1) Pokud vládními nařízeními neb jinými předpisy vydanými podle tohoto zákona nebude stanoveno jinak, jsou k uložení úkonů a funkcí podle ustanovení předcházejícího paragrafu příslušny stejné úřady a velitelství jako při povolávání k osobním úkonům.

(2) Vládní nařízení určí, zda se takovým osobám dostane za vykonání úkonů a funkcí uvedených v § 79 náhrady a jaké.

Část 3.

Věcné prostředky za branné pohotovosti státu.

Oddíl 1.

Všeobecná ustanovení o věcných prostředcích.

§ 81.

(1) Věcné prostředky (§ 194, odst. 2) mohou býti k účelům obrany státu opatřeny tím, že se uloží způsobem uvedeným v dalších ustanoveních jejich držitelem, aby je jako věcná plnění k účelům obrany státu poskytli, a to za náhradu, nestanoví-li zákon jinak.

(2) Okolnost, že držitel věcného prostředku není znám, nevylučuje právo uložiti, aby i takový věcný prostředek byl k účelům obrany státu poskytnut.

(3) Uložení závazku k poskytnutí věcného prostředku k účelům obrany státu není na překážku, váznou-li na něm práva třetích osob.

(4) Věcné prostředky, podléhající státně řízenému (státnímu) hospodaření (§§ 100 až 112) lze opatřovati podle ustanovení této části jen v mezích předpisů vydaných nejvyšším úřadem hospodářským neb ministerstvem příslušným podle § 106 anebo pokud to těmto předpisům neodporuje.

(5) Věcné prostředky lze podle tohoto zákona opatřit i pro účely spojeneckých států.

§ 82.

(1) Povinnost poskytnouti věcné prostředky k účelům obrany státu jako věcná plnění (§ 81, odst. 1) může záležeti v povinnosti:

a) odevzdati požadované věcné prostředky státu, obci nebo jiným osobám oprávněným k tomu podle zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných

aa) do užívání nebo

bb) do vlastnictví, nebo

b) s nimi jinak naložiti podle úředního určení,

c) snášeti, aby s nimi bylo naloženo způsobem, jakého žádají potřeby branné moci nebo obyvatelstva neb jiné účely obrany státu.

2) Věcné prostředky, převzaté původně do užívání, mohou býti převzaty později do vlastnictví; vládní nařízení může stanoviti postup, jaký třeba při tom vychovávati.

§ 83.

(1) Věcná plnění nelze ukládati stran věcných prostředků:

a) cizích diplomatických misí a konsulárních úřadů, osob požívajících exteritoriality podle mezinárodního práva, osob náležejících k cizím diplomatickým misím, k cizím konsulárním úřadům, k orgánům cizích států vůbec anebo k orgánům mezinárodním, s tou podmínkou, že tyto věcné prostředky slouží úřední potřebě nebo potřebě osoby a domácnosti a že ony úřady neb orgány působí na území Československé republiky se svolením vlády československé a nejde o příslušníky Československé republiky;

b) ostatních cizinců v rozsahu, který vyplývá z mezinárodních smluv anebo z mezinárodního práva vůbec.

(2) Ministerstvo národní obrany stanoví v dohodě s příslušným ústředním úřadem, v kterých případech a za jakých podmínek se mohou držitelé věcných prostředků důležitých pro brannou moc smluvně zavázat dodávati je vojenské správě s tím účinkem, že se na tyto věcné prostředky v rozsahu, v jakém budou vojenské správě podle jejího určení dodány, ustanovení tohoto oddílu nevztahují.

§ 84.

(1) Stanoviti všeobecné směrnice pro určení rozsahu a druhů věcných plnění již v míru předvídaných přísluší, jde-li o věcná plnění pro potřeby branné moci, ministerstvu národní obrany, a jde-li o věcná plnění pro ostatní potřeby obrany státu, věcně příslušnému ministerstvu v dohodě s ministerstvem národní obrany. V týchž směrnicích se též stanoví, kdy se mají věcné prostředky požadovati do vlastnictví a kdy jen do užívání, která vojenská velitelství, vojenské nebo civilní úřady jsou oprávněny věcná plnění požadovati, kdy jsou tak oprávněny činiti obce, a třeba-li, i jiné osoby, a jakým způsobem se mají věcná plnění požadovati.

(2) Rozvržení věcných plnění na jednotlivé správní obvody třeba provésti, kde to povaha věci a okolnosti dovolují, stejnoměrně se zřetelem k hospodářským poměrům těchto obvodů.

(3) Věcná plnění, jež nebyla předvídána ve směrnicích uvedených v odstavci 1, opatří se podle požadování k tomu oprávněných velitelství, úřadů, obcí, a třeba-li, i jiných osob; která velitelství a úřady jsou k tomu oprávněny a kdy jsou k tomu oprávněny obce, a třeba-li, i jiné osoby, stanoví předpisy, vydané ministerstvem národní. obrany nebo věcně příslušným ministerstvem v dohodě s ministerstvem národní obrany, podle okolností i jiné předpisy podle tohoto zákona vydané.

(4) Je-li třeba věcných plnění jak pro potřeby branné moci, tak i pro jiné potřeby obrany státu, třeba přihlížeti k tomu, aby byly obstarány především potřeby branné moci.

§ 85.

(1) Velitelství, úřady, obce a jiné osoby k tomu oprávněné (§ 84) požadují věcná plnění u okresních úřadů, v jejichž obvodu mají býti tato plnění poskytnuta, a je-li toho podle povahy věci v zájmu branné moci třeba, mohou tak činiti přímo vojenští velitelé, kteří jsou k tomu podle vojenských předpisů oprávněni; tito velitelé mohou též, je-li nebezpečí v prodlení, věcné plnění požadovati přímo u obcí.

(2) Okresní úřady a v případech, kde byla věcná plnění požadována přímo u obcí, obce samy určí,kteří držitelé j sou povinni požadovaná věcná plnění poskytnouti, a uloží jim tato plnění. Okresní úřady mohou však stran věcných plnění, jež byla u nich požadována, uložiti obcím, aby samy určily držitele, kteří mají požadovaná věcná plnění poskytnouti, a jim tato plnění uložily. V poli mohou při nezbytné potřebě vojenští velitelé uložiti věcná plnění držitelům věcných prostředků přímo, a to i v tom případě, jde-li o věcné prostředky, jež byly dány pod závěru nebo podrobeny státnímu hospodaření.

(3) Okresní úřady mohou uložiti - bez předchozího požadování jiných úřadů nebo velitelství - věcná plnění, jichž potřebují k tomu, aby zdolaly úkoly na ně vložené, a to buď přímo nebo prostřednictvím obcí. Rovněž obce mohou uložiti s předchozím souhlasem okresního úřadu samy věcná plnění, aby mohly obstarati úkoly uložené jim tímto zákonem nebo vládními nařízeními a jinými předpisy podle něho vydanými. Bez předchozího souhlasu okresního úřadu mohou tak učiniti, jen když jde o případy zvláště naléhavé, v nichž není času vyžádati si tento souhlas; tyto případy musí obce okresnímu úřadu dodatečně oznámiti.

(4) Věcné plněni se uloží držiteli, je-li znám, zpravidla písemně.

(5) Při určování jednotlivců k poskytnutí věcných plnění a při ukládání těchto plnění třeba přihlížeti co možná k tomu, aby tím nebyla ohrožena výživa držitele a jeho rodiny a chod jeho hospodářských zařízení.

§ 86.

(1) Osoba, jíž bylo uloženo věcné plnění, je povinna je poskytnouti v určené době a na stanoveném místě, a to i tehdy, má-li za to, že uložení tohoto plnění odporuje zákonu; v tomto případě může se však dovolávati nápravy u okresního úřadu, v jehož obvodu bylo věcné plnění poskytnuto. Tento úřad je povinen věc co nejdříve vyšetřiti, a uzná-li, že uložení věcného plnění nebylo v souladu se zákonem, je třeba dotčený věcný prostředek ihned vrátiti, nebo nelze-li tak učiniti, poskytnouti za něj na žádost věcný prostředek stejného druhu a co možná stejné hodnoty; nežádá-li o to držitel anebo nelze-li to ani učiniti, přísluší držiteli náhrada v penězích.

(2) Politické úřady jsou povinny zaříditi vše, aby požadovaná věcná plnění byla poskytnuta.

(3) Není-li požadovaný prostředek v stavu k použití způsobilém, může okresní úřad držiteli uložiti, aby jej na svůj náklad uvedl do stavu způsobilého k použití, je-li oprava tohoto věcného prostředku jeho hospodárnému a účelnému využití přiměřená nebo zavinil-li nezpůsobilost věcného prostředku k použití sám držitel (§ 175, odst. 3.).

§ 87.

(1) Převzíti věcné plnění přísluší orgánu určenému velitelstvím (úřadem), obcí neb jinou osobou, které věcné plnění požadovaly.

(2) Není-li držitel, kterému bylo věcné plnění uloženo, přítomen osobně nebo zástupcem, anebo není-li držitel požadovaného věcného prostředku znám, převezme se věc v přítomnosti zástupců obce.

(3) Věcná plnění, za která přísluší náhrada, pro jejíž výši nejsou rozhodné úředně stanovené sazby nebo ceny, se přejímají komisionálně; vládní nařízení stanoví, v kterých dalších případech je třeba komisionálního přejímání.

(4) Podrobnosti o složení přejímacích komisí, o přibrání odborných zájemnických vrstev, znalců a p., jakož i o způsobu jednání stanoví vládní nařízení. Přejímají-li se věcné prostředky pro potřebu branné moci, musí, býti v přejímací komisi vždy též zástupce vojenské správy.

(5) Bude-li u věcných prostředků, požadovaných podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných, do patnácti dní po převzetí úředně zjištěna skrytá vada nebo vada, o které nebylo lze se přesvědčiti při převzetí, může ten, kdo takový prostředek převzal, jej bývalému držiteli vrátiti; ten je pak povinen vrátiti náhradu, kterou za takový prostředek dostal. Rozhodne-li se ten, kdo prostředek převzal, jej podržet i přes jeho vadu, sníží se přiměřeně náhrada příslušející za takový prostředek, a byla-li snad již plná náhrada vyplacena, je příjemce povinen přeplatek vrátiti. Jde-li o vadu zvířete, o které se má za to, objeví-li.se do zákonné lhůty, že tu byla již před převzetím, platí ustanovení první věty s tou odchylkou, že místo lhůty patnáctidenní nastoupí ona lhůta zákonná.

(6) Jinak platí o správě pro vady věcných prostředků, požadovaných podle tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení, obdobně ustanovení občanského práva.

§ 88.

(1) Věcné prostředky, jež byly převzaty jako věcná plnění podle tohoto zákona jen do užívání, třeba po zániku potřeby držiteli vrátiti. Za držitele, jemuž se má věcný prostředek vrátiti, sluší považovati osobu, která předloží průkaz vydaný o převzetí dotčeného věcného prostředku, leč by byly před vrácením věcného prostředku proti osobě průkaz předkládající učiněny námitky.

(2) Toto vrácení se děje zpravidla komisionálně. Složení komisí, za jejichž součinnosti se věcný prostředek vrací, přibrání odborných zájemnických vrstev, znalců a p., jakož i způsob jednání upraví vládní nařízení. Vracejí-li se věcné prostředky, jež byly převzaty do užívání branné moci, musí býti v oné komisi vždy též zástupce vojenské správy. Vládní nařízení:stanoví, v kterých případech není komisionálního vrácení třeba.

(3) Ten, kdo převzal věcný prostředek podle ustanovení tohoto zákona do užívání, může jej se zřetelem na výši uplatňované náhrady za způsobená poškození převzíti do vlastnictví také ještě při komisionálním řízení odevzdacím.

(4) Nebyl-li věcný prostředek, který má býti vrácen, držitelem (odstavec 1) převzat, anebo není-li jeho držitel znám (předpokládajíc, že takový věcný prostředek nepřipadl státu bez náhrady podle ustanovení § 147, odst. 4), nebo byly-li proti osobě hlásící se o vracený věcný prostředek učiněny námitky, ponechá se prozatím v uschování (opatrování) státní správy neb obce na náklad a nebezpečí držitele. Státní správa (obec) může takové věcné prostředky prodati veřejnou dražbou, jestliže se držitel o jich vydání nepřihlásí do třiceti dní poté, co byl k tomu okresním úřadem vyzván vyhláškou nebo, je-li jeho jméno a bydliště známo, písemně. Výtěžek dražby bude po úhradě nákladů na dražbu a uschování (opatrování) věcného prostředku držiteli poukázán anebo pro něho k soudu složen.

(5) Nelze-li věcný prostředek, který byl převzat do užívání, po zániku potřeby držiteli vrátiti, může mu býti poskytnut věcný prostředek stejného druhu a co možná stejné hodnoty, nebo dána náhrada v penězích, jaká se poskytuje držitelům, jejichž věcné prostředky, převzaté původně do užívání, byly později převzaty do vlastnictví (§ 153).

Oddíl 2.

Některá zvláštní ustanovení o jednotlivých případech věcných plnění za branné pohotovosti státu.

§ 89.

(1) Potřeba dopravních prostředků pro účely branné moci, již v míru předvídaná, opatřuje se za branné pohotovosti státu zpravidla podle zákona č. 117/1924 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 25/1936 Sb. z. a n.; přitom se za letadla pokládají všechna letadla uvedená v § 6, odst. 1 zákona ze dne 8. července 1925, č. 172 Sb. z. a n., o letectví.

(2) Neopatří-li se za branné pohotovosti státu potřebné dopravní prostředky pro účely branné moci způsobem právě uvedeným, opatří se jako věcná plnění podle předcházejících ustanovení této části; stejným způsobem se opatří též dopravní prostředky pro jiné účely obrany státu.

(3) Závazek uvedený v předcházejícími odstavci postihuje všechny dopravní prostředky, zejména pak vozidla pro zvířecí potah (vozy, sáně, káry a p.), všechna zvířata způsobilá k dopravě osob anebo břemen, všeliká motorová vozidla (osobní i nákladní automobily, motorové vlaky, motocykly a jiná vozidla uváděná do pohybu motorickou silou, přívěsné vozy s karoserií i pouhé chasis), jízdní kola, všeliká letadla (aeroplány, hydroplány, řiditelné vzducholodi, balony a p.) i plavební prostředky [§ 47a) zákona č. 117/1924 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 25/1936 Sb. z. a n.] atd.

(4) Dopravní prostředky třeba poskytnouti i s příslušenstvím, k němuž náleží zejména postroje, sedla, potřebné množství pohonných hmot a obručí, příslušný výstroj, nástroje, nářadí a obvyklé náhradní součástky; bližší vymezení toho, co tu sluší rozuměti příslušenstvím, stanoví vládní nařízení.

(5) Osvobození dopravních prostředků podle zákona č. 117/1924 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 25/1936 Sb. z. a n., nevylučuje, je-li toho v případech zcela výjimečných nezbytné třeba, jich opatření k účelům obrany státu podle ustanovení tohoto paragrafu, nejde-li o dopravní prostředky vyňaté z věcných plnění podle ustanovení § 83; jde-li o dopravní prostředky drah sloužících veřejné dopravě anebo poštovní a telegrafní správy, třeba postupovati v dohodě s příslušným ministerstvem (státním dozorčím úřadem), jde-li o dopravní. prostředky správy veřejných.silnic a cest, v dohodě.s příslušným silničním úřadem, a jde-li o dopravní prostředky podniků registrovaných podle tohoto zákona, v dohodě.s vojenským dozorčím orgánem toho neb onoho podniku.

§ 90.

(1) K účelům obrany státu lze užíti všech veřejných i soukromých silnic, cest a všelikých k jejich účelům provedených zařízení a děl, kterých je třeba k úplnosti, ochraně a zabezpečení tělesa silnic a cest, k ochraně, usnadnění.a zajištění dopravy na nich, a dále všech zařízení, jichž je třeba k odvrácení neb odstranění škodlivých účinků, vznikajících ze zřízení nebo trvání silničního tělesa (mostů, propustků, přívozů, příkopů, svahů, tunelů, zábradlí a p.); tato zařízení a díla se pokládají za součásti silnic a cest.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí též o příslušenství silnic a cest, ležícím mimo pozemky těchto silnic a cest, je-li určeno k jich stavbě, správě a udržování, zejména pak a lomech (s veškerým stavebním a strojním zařízením).

(3) Majitelé nebo provozovatelé přívozů jsou povinni k účelům obrany státu poskytnouti veškerá svá zařízení potřebná k přepravě a tuto přepravu sami nebo svými lidmi obstarati nebo připustiti, aby ji obstarala vojenská správa.

(4) Doprava na určitých silnicích, cestách anebo přívozech může býti v zájmu obrany státu dočasně politickými úřady omezena nebo zastavena, zejména bude-li to vojenská správa žádati. V poli je k takovému omezení nebo zastavení dopravy oprávněna vojenská správa. Z opatření uvedeného v tomto odstavci buďte politickými úřady (vojenskou správou) co možná vyňata vozidla, sloužící náhradní veřejné dopravě železniční, dále vozidla, dopravující poštovní zásilky nebo personál a materiál na stavbu neb opravu železničních, telegrafních, elektrických silnoproudých, vodních a leteckých zařízení, jakož i vozidla pro správu veřejných silnic a cest a vozidla veřejné i soukromé zdravotnické služby; tato vozidla se však musí podříditi nařízením celkového dopravního plánu.

(5) Za užití silnic, cest a jejich příslušenství, stejně tak jako za jich poškození nebo zničení nepřísluší náhrada; to platí též o škodě vzniklé z omezení nebo zastavení dopravy.

(6) Ustanovení předcházejícího odstavce platí i o užití přívozních zařízení a o přepravě na nich.

(7) Uzná-li to vojenská správa za potřebné, může silniční úřad - a to již před vstupem státu do branné pohotovosti - uložiti správám silnic a cest, aby na vlastní náklad při zřizování nebo přestavbě silnic a cest, jakož i na silnicích a cestách již postavených provedly v zájmu obrany státu zvláštní zařízení, sloužící k znemožnění dopravy; vládní nařízení určí, co sluší rozuměti zvláštními zařízeními právě uvedenými.

(8) Na žádost ministerstva národní obrany a po dohodě s ním může silniční úřad již před vstupem státu do branné pohotovosti učiniti na silnicích a cestách v zájmu obrany státu ještě i další opatření.

§ 91.

(1) K účelům obrany státu lze užíti všech veřejných i soukromých vod, plavebních drah, přístavů, překladišť a jejich příslušenství (jeřábů, výtahů, skladišť, jezů a p.); na překladiště železniční se vztahují ustanovení platná pro dráhy.

(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí též o jiných vodních stavbách, ať se jich užívá k ochraně proti velkým vodám anebo k využitkování vody (přehrady, nádrže, ochranné hráze, vodovody a p.).

(3) O vodách a vodních stavbách uvedených v předcházejících odstavcích platí obdobně ustanovení odstavců 4, 5, 7 a 8 předcházejícího paragrafu.

(4) Pokud z příslušných mezinárodních úmluv a z mezinárodního práva nevyplývá něco jiného, platí ustanovení předcházejících odstavců i o řekách mezinárodních.

§ 92.

(1) K účelům obrany státu lze užíti všech poštovních zařízení a státních i soukromých telegrafů se vším příslušenstvím.

(2) Při užívání poštovních zařízení a státních anebo soukromých telegrafů podle odstavce 1 přísluší vojenské správě přednost; podrobnosti se stanoví dohodou mezi ministerstvem národní obrany a ministerstvem pošt a telegrafů.

(3) Pokud toho vyžaduje zájem obrany státu, ministerstvo pošt a telegrafů omezí nebo zastaví provoz poštovních zařízení a státních i soukromých telegrafů, a to i před vstupem státu do branné pohotovosti; stane se to zejména, bude-li to ministerstvo národní obrany nebes hlavní velitel žádati. V poli je k omezení nebo zastavení uvedeného provozu oprávněn též hlavní velitel - a je-li nebezpečí v prodlení, v své oblasti i velitel armády - uvědomí však o tom neprodleně ministerstvo národní obrany a ministerstvo pošt a telegrafů. Těmito ustanoveními nejsou dotčena platná jinak právní ustanovení o omezení nebo zastavení provozu poštovních zařízení a státních i soukromých telegrafů. Dojde-li k omezení nebo zastavení provozu telegrafů, může býti provedeno i přerušení a odklizení příslušných technických zařízení.

(4) Tam, kde je toho třeba v zájmu obrany státu, zejména v poli, může vojenská správa převzíti státní i soukromé telegrafy i s příslušenstvím zcela nebo zčásti do svého výhradního užívaní.

(5) Při užívání soukromých telegrafů může je vojenská správa na svůj náklad přechodně pro tento účel upraviti.

(6) Ministerstvo pošt a telegrafů může v dohodě s ministerstvem národní obrany v zájmu obrany státu - a to i před vstupem státu do branné pohotovosti - naříditi, aby telegrafní vedení v pohraničním pásmu (§ 34, odst. 1), zejména pak ta, jež jdou přes hranice státu, byla přerušena a příslušná technická zařízení v potřebném rozsahu odklizena; toto přerušení a odklizení provedou ihned orgány státní správy. S přerušením soukromého telegrafního vedení se zastavuje provoz i na zbývající části vedení. Mělo-li by dojíti k obnovení přerušeného vedení a k znovuzahájení provozu na něm, třeba o to žádati u ministerstva pošt a telegrafů, které o věci rozhodne v dohodě s ministerstvem národní obrany.

(7) Bude-li to ministerstvo národní obrany žádati, zruší ministerstvo pošt a telegrafů - a to i před vstupem státu do branné pohotovosti - vůbec koncesi na soukromé telegrafní zařízení, jehož vedení je v pohraničním pásmu (§ 34, odst. 1), zejména jde-li přes hranice státu, a dá příslušná technická zařízení svými orgány ihned odkliditi.

(8) Technická zařízení, která byla podle ustanovení odstavců 3, 6 a 7 odklizena, mohou býti podle potřeby předtím, než se vydají koncesionářům, vzata do úřední úschovy. Stát může taková zařízení převzíti též do užívání nebo do vlastnictví; v tom případě platí o náhradě ustanovení §§ 151 a násl.

(9) Dojde-li k zastavení neb omezení provozu soukromých telegrafů podle ustanovení odstavců 3 a 6 nebo k přerušení a odklizení soukromých telegrafních zařízeni podle ustanovení odstavců 3, 6 a 7, nepřísluší za to koncesionářům náhrada; to platí i o vzetí odklizených technických zařízení do úřední úschovy podle ustanovení odstavce 8. Rovněž nepřísluší koncesionářům náhrada za užívání soukromých telegrafů podle ustanovení odstavců 1 a 4; škoda, která byla způsobena při užívání takových telegrafů mimořádným jich opotřebením anebo zničením, se nahradí podle ustanovení § 162.

(10) Po dobu zastavení neb omezení provozu soukromých telegrafů podle ustanovení odstavců 3 a 6, ani po dobu výhradního jich užívání podle ustanovení odstavce 4 neplatí dotčení koncesionáři ani uznávacích, ani evidenčních poplatků.

(11) Držitelé soukromých telegrafů jsou povinni na vyzvání ministerstva pošt a telegrafů, dané zejména, když o to ministerstvo národní obrany požádá, učiniti - a to již před vstupem státu do branné pohotovosti - do stanovené lhůty a na vlastní vrub opatření, jímž by bylo umožněno státní správě kontrolovati provoz na těchto telegrafech.

(12) Ministerstvo pošt a telegrafů stanoví v dohodě s ministerstvem národní obrany, zda a která z opatření předvídaných v tomto paragrafu nebo jiných zákonech pro dobu branné pohotovosti státu, jakož i která jiná opatření se mají v zájmu obrany státu stran poštovních zařízení státních i soukromých telegrafů učiniti - vedle případů uvedených v odstavcích 3, 6 až 8 a 11- již před vstupem státu do branné pohotovosti.