Stále hromadnější ožebračování drobných zemědělců a živnostníků.na našem venkově je ovocem politiky velkostatkářského křídla agrární strany, politiky Stoupalů, Feieranbendů a jim podobných "ochránců" zemědělského lidu. Máte plná ústa lásky a péče o zemědělce, pánové, ale máte při tom na mysli zemědělce ze správních rad cukrovarů, lihovarů, akciových mlékáren, myslíte při tom na milionové zisky obilního monopolu, živočišného syndikátu, Kooperativy, Agrasolu a podobných podniků.
Nezaměstnaní dělníci, když byli vyhozeni fabrikanty a velkostatkáři na ulici, jako nepotřební, domnívají se zcela právem, že vláda je povinna převzíti péči alespoň o částečné zaopatření jejich a členů jejich rodin. Od čeho bychom však měli naše dohlížecí orgány, kdyby se neřídili heslem: Na chudý lid musí býti přísnost? Když kapitalisté defraudují státu daně, když kapitalisté a lihovarníci prohospodaří a zkrachují stamilionové zisky, které patří do pokladny státu, když různé kapitalistické společnosti, bramborářská družstva a jiní podvodně lákají statisícové subvence od státu, když Kooperativa s Agrasolem vyvážejí obili, tuky a dobytek do Třetí říše za babku a na dluh, zatím co nezaměstnaní u nás hladovějí, to ministerstvo vnitra a jeho dohlížecí orgány nevidí. (Předseda zvoní.) - Už budu u konce, pane předsedo.
Prostě velcí zloději a podvodníci se nechají běžet a malí alespoň se proto musejí hledat, aby státní pokladna nebyla úplně prázdná. Ale tato politika řádění agrární fašistické reakce je možná jen proto, že se strany levice krok za krokem se ustupuje, je možná také proto, že není jednoty pracujících, že není ještě uskutečněna hlavně odborová jednota. Dělnictvo čím dále tím více nabývá přesvědčení, že odborové jednoty je třeba. Vyžadují toho nejen hospodářské zájmy pracujících, ale zájem obrany demokracie a samostatnosti republiky.
Několik slov k osnově zákona o opatřeních.proti zastavování závodů a proti hromadnému propouštění dělnictva. Před několika dny se konala anketa starostů obcí a zástupců odborových organisací v okrese Hrádek, Grottau. V okrese došlo k zastavení textilního závodu firmy Kosmonos, kde pracovalo 800 dělníků. Na této anketě žádal zástupce Henleinovy strany Rtisler daňové úlevy a exportní prémie pro fabrikanty. Jedná se o další zastavení závodu, a to firmy Zigmund. Okres je z velké části úplně bez průmyslu a tamější rodiny trpí strašlivou nezaměstnaností. 2.800 nezaměstnaných tam je již dnes a těchto 2.800 nezaměstnaných se dívá zoufale na to, jak němečtí fabrikami vyprodávají stroje, jak se stroje ničí a odvážejí pryč.
Sliby dané vládou 18. února nesmějí pro nás býti prázdnými sliby. Třeba rozhodnosti v zabránění dalšímu odbourávání průmyslu. Vláda je povinna zahájiti ihned investiční práce a postarati se v dotčeném okrese o náhradní průmysl. Než se tak stane, žádáme zvýšený příděl pro tamější nezaměstnané ve formě poukázek. Žádáme rozhodný postup proti hromadnému propouštění zaměstnanců z fabrik, které tam fabriky provádějí, aby dělníky odvrátily od prosazování zvýšených požadavků. Jsme přesvědčeni, že poměrů příznivějších pro pracující lid dosáhneme jen tehdy, když co nejdříve bude uskutečněna jednota pracujících, především jednota odborová. (Potlesk komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen Reyzl.
Sen. Reyzl (německy): Pánové!
Nutnost prodloužení zákona o poskytováni státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti, kterou poskytují odborové organisace, vyplývá z hospodářské situace jakož i z toho, že nemáme žádného zákona o pojištění proti nezaměstnanosti. Víme, že předložený zákon dnešní kritické době nevyhovuje. Zákon byl vypracován v době, kdy nikdo nemohl tušiti, že se dostaneme do světové hospodářské krise takového rozsahu, a nebyl vypočítán pro sta
tisíce nezaměstnaných v našem státě. Zákon byl vybudován na zásadě, že státní příspěvek obdrží ten, kdo.jest odborově organisován. Byl tedy při vypuknutí krise pro nezaměstnaného, který byl odborově organisován, zákonitý nárok na to, aby od státu obdržel příspěvek k podpoře odborové organisace.
Toto právo chtělo se jim v době krise vzíti. Snahy po odstranění tohoto zákona objevily se na různých stranách, a jestliže se dnes naši kolegové z komunistické strany o tento zákon zasazují, připomínám jim, že to právě byli oni, kteří v letech 1926/27 v obecních zastupitelstvech svými zástupci navrhovali rozmnožené resoluce, Které nežádaly nic více a nic méně nežli odstranění gentského systému. Jestliže jste tyto návrhy oslazovali pilulkou, že jste prohlašovali, že zavedení pojištění pro případ nezaměstnanosti je nutné, byli jste si jako politikové přece vědomi toho, že tento požadavek nebylo. možno realisovati v době, kdy na stát čekaly úkoly zcela jiné. Tato akce ztroskotala a musela ztroskotati. Použilo se jí z valné části z demagogie, poněvadž se chtělo lichotiti nezaměstnaným, kteří opomenuli organisovati se odborově v době, kdy byli ještě v práci. S tímto argumentem vyšlo se na lov voličů a vidíme pak také dnes zase, že sudetskoněmecká strana podniká proti gentskému systému útok právě tak, jak to svého času činily jiné strany.
Víme sami, že tento zákon nedostačuje, hlavně v dobách tak těžké krise, jakou dnes proděláváme. Ale nutno také věděti, že v době, kdy je na statisíce nezaměstnaných, zákon o pojištění pro případ nezaměstnanosti provésti nelze. Takovýto zákon možno vybudovati jen na podkladech, vypočítaných podle pojistné techniky, lze ho vybudovati jen právě tak, jako všechna jiná pojištění, na příklad nemocenské pojištění, na placení příspěvků dělníků a podnikatelů a po případě státu. V době krise, kdy statisíce dělníků jsou bez zaměstnání, nelze žádati vydání zákona, který by musel vstoupiti v platnost s vyloučením těchto statisíců. Vedle tohoto zákona o pojištění pro případ nezaměstnanosti musel by tedy stát učiniti ještě jiná opatření, aby se dostalo nějaké podpory těmto nezaměstnaným, na které se pojištění nemůže vztahovati, poněvadž nepracují. Proto není požadavek všech těch stran, aby v této době krise zavedeno bylo pojištění pro případ nezaměstnanosti, ničím jiným nežli demagogií vypočítanou na to, získati pro sebe zcela určité vrstvy, kterým chtějí tím lichotiti.
Je pravda, že t. zv. gentský systém ukládá vešmi těžké oběti odborovým organisacím, v prvé řadě volným odborovým organisacím. Nežli se tento gentský systém u nás vžil, byly - jak víme - velké diference mezi státní správou a odborovými organisacemi. Dnes je situace podstatně jiná. Dnes odehrává se styk mezi státem a odborovými organisacemi ve zcela jinakých formách; třebas i při zostřené kontrole snaží se dnes stát přece, abys lépe plnil své povinnosti, jež mu zákon ukládá, než v první době. Je také pravda, že byly odborové organisace, ale z nejmenší části volné odborové organisace, které se pokoušely tohoto zákona z počátku zneužívati a tím ho připravily o dobrou pověst. Ti, kdož nám dnes kážou morálku stran zachovávání tohoto zákona, neváhali svého času obcházeti zákon, kde to jen trochu šlo. Odborové organisace tedy při provádění tohoto zákona přinášely nejen těžké finanční, nýbrž také jiné oběti tím, že se konkurenční odborové organisace, které nikdy nepomýšlely na placení podpory v nezaměstnanosti, z konkurenčních důvodů rovněž ucházely o to, aby byly zařaděny do tohoto systému, a tím také dělaly konkurenci volným odborovým organisacím při lákání členů. Musíme dnes konstatovati, že podnikatelé, kteří vždy v době konjunktury dovedou z dělnictva vytěžiti zisk, tím okamžikem, kdy nastává krise, anebo v některém odvětví konjunktura povoluje, s malými výjimkami přikročují k propouštění dělníků, a nyní ať se stát stará o nezaměstnané. Naši zaměstnavatelé neposkytli na podporu nezaměstnaných ani haléře. Kdežto v chudém Rakousku podnikatelé o své vůli - myslím, že to bylo r. 1924 nebo 1925 - zřídili fond 60 milionů šilinků, ze kterého se platí příspěvky k podpoře v nezaměstnanosti, jest u nás podnikatelstvo dodnes úplně osvobozeno od nějakého příspěvku k břemenům, jež organisace a stát převzaly pro podporu v nezaměstnanosti.
Dnes se ukazuje, že zavedení gentského systému bylo nejen pomoct pro nezaměstnané, kteří již za klidných dob, v době konjunktury odborovou organisací pamatovali na dobu krise, nýbrž že to také byla pomoc pro střední stav, pro malého člověka, který žije z dělnictva, poněvadž by bylo mnoho takových existencí zašlo, kdyby veškeré dělnictvo bylo bývalo poukázáno na t. zv. potravinové lístky.
Podnikatelé dodnes k péči o nezaměstnané nepřispěli ničím, a my nepřejeme si ničeho toužebněji, nežli aby se naše státní správa na to rozpomenula a aby právě tyto vrstvy, které z každé konjunktury mají výdělek a užitek, zákonem byly přidrženy k tomu, aby v dobách krise přispívaly také na tyto podpory pro nezaměstnané.
Když nyní dnes tento zákon na 1 rok prodlužujeme, víme, že také ještě po tomto roce bude muset býti tento zákon prodloužen. Nebudeme jistě koncem r. 1938 hospodářsky na tom tak dobře, abychom mohli upustiti od další platnosti zákona. Ale snahou naší musí zůstati, aby na místo naší nynější péče o nezaměstnané, ať to je potravinový lístek, který vůbec naprosto nestačí, ať je to gentský systém, nastoupila jiná péče o nezaměstnané, i musíme použíti první příznivé příležitosti při vzrůstající konjunktuře k tomu, abychom v případě pozdější veliké hospodářské krise měli své dělníky zcela jinak pojištěny, nežli jak nás tato světová krise překvapila při vadné, nedostačující péči o nezaměstnané.
Myslím, že musíme dnes odmítnouti výtky proti gentskému systému, jak byly vznášeny během doby krise. Znám krajiny, kde podnikatelé proti gentskému systému brojili jen proto, poněvadž podpory byly větší nežli snad nejnižší mzdy dělníků. Ačkoli se sazby podpor gentského systému řídí podle mzdy, máme krajiny, kde mzdy od doby krise byly stlačeny o polovinu a více, a tam byly sazby gentského systému trnem v očích podnikatelů. Znám krajiny, na příklad Šluknov, Dolní Poustevnu s jejím květinářským průmyslem, kde byl gentský systém překážkou ještě většího snížení mezd domáckých dělníků květinářských a zčásti textilních. Máme velký zájem na tom, aby tento zákon, ačkoli jednou pro hospodářskou tíseň státu musel býti zhoršen, byl vybudován alespoň na dobu, dokud nebudeme s to zavésti u nás skutečné pojištění pro případ nezaměstnanosti. Nízké mzdy znamenají pro dělnictvo ovšem také překážku pro odborovou organisaci, i mám za to, že tato krise také mnohého nepřítele dělnické třídy obrátila, že bylo chybou dělníkům - vešlo li to jinak, tedy násilím - brániti v jejich odborovém organisování. Kdyby bylo dělnictvo již před krisí lépe pochopilo myšlenku odborové organisace, pak byl by jistě státu v krisi z toho vzešel značný prospěch. Také střední stav byl by mohl žíti zcela jinak, obchod byl by na tom zcela jinak, kdyby statisíce dělníků nebývaly poukázány na žebrácký potravinový lístek.
Vítáme prodloužení zákona a přejeme si jen, aby první příležitosti použito bylo k tomu, učiniti konec naší nedostatečné péči o nezaměstnané a vytvořením pojištění pro případ nezaměstnanosti postarati se o budoucí doby. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Na konec je přihlášen pan sen. Němeček. Uděluji mu slovo.
Sen. Němeček: Slavný senáte!
Třebaže je možno říci, že v uplynulých několika měsících nastalo zlepšení hospodářské konjunktury, je přece jen potřebí konstatovati že máme řadu pracovních odborů, kde se situace nezlepšila, kde je velmi značný počet nezaměstnaných, tak jako byl před 4, 5 lety, a kde se marně čeká na příležitost ku práci. Jedním z takovýchto odborů je také průmysl grafický, který nezaměstnaností byl velice postižen, kde jak zaměstnavatelé, tak i dělníci hledí využitkovati každé příležitosti, aby získali práci a tím také kousek chleba.
Veřejnost grafická byla před krátkou dobou potěšena zprávou, že legionářské nakladatelství Josefa Elstnera v Praze hodlá vydati nový metodický školní atlas. Také v senátě se mluvilo o potřeby vydání takového atlasu pro školy a nyní přišla zpráva, že toto nakladatelství hodlá atlas vydati. Grafické závody se těšily, že budou míti příležitost ku práci a, že snad několik lidí se při tom bude moci obživiti. Tato radost byla ovšem zkalena novinářskými zprávami, že technicky bude tento školní atlas vybaven známými odborníky z Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Tato zpráva stran technického vybavení atlasu, jak proběhla novinami, je velmi zajímavá a ukazuje nám, kde jsou také příčiny dnešní nezaměstnanosti příslušníků grafických odborů. Ona prokazuje také, že zaměstnanci Vojenského zeměpisného ústavu, tedy zaměstnanci státní, pracují i na zakázkách soukromých a připravují tak nejenom majitele soukromých závodů grafických, nýbrž také - a to hlavně a jmenovitě - nezaměstnané grafické dělnictvo o příležitost ku práci. To, co se tu veřejnost dověděla, není ovšem celkem nic nového, poněvadž je dokázáno, že zaměstnanci Vojenského ústavu zeměpisného pracují už dávno pro soukromé závody grafické. Jsou dokonce i případy, že litografové zaměstnaní jako zaměstnanci ve Vojenském zeměpisném ústavu chodí po své pracovní době do závodů soukromých a tam také pracují a připravují tak jiné dělníky o chleba. Tak na př. dochází do grafického závodu fy Josef Heřmánek na Malé Stráně ve Všehrdově ul. č. 6 litograf Josef Němec z Vojenského zeměpisného ústavu a pracuje tam. To mělo za následek, že firma Heřmánek propustila litografa, který byl u ní zaměstnán jako dělník, poněvadž ho prostě nepotřebuje, měla možnost vypomoci si způsobem, Který jsem zde právě naznačil.
Ale máme také případy, že pensionovaní zaměstnanci Vojenského zeměpisného ústavu v Praze, kteří požívají pensijního důchodu, pracují po svém pensionování ve Vojenském zeměpisném ústavu v závodech soukromých a jsou ovšem zaměstnavateli jako pracovní síly velmi rádi viděni, poněvadž jejich mzda jest ovšem se zřetelem na pensi, kterou dostávají, mnohem nižší, a kromě toho uspoří zaměstnavatelé ovšem i příspěvky, které by jinak za řádného pracovníka musili platiti na starobní a invalidní pojištění.
Tyto zjevy jsou ovšem jenom součástí toho velikého - a je nutno říci, také dosti těžko řešitelného - problému, jakým je otázka dvojího příjmu a dvojího zaměstnávání státních zaměstnanců vůbec.
V ústavně-právním výboru senátu bylo o tomto problému velmi obšírně hovořeno při příležitosti projednávání úsporných opatření personálních a bylo tam také poukazováno nejen na důsledky tohoto dvojího zaměstnávání a dvojího příjmu státních pensistů,.nýbrž také hlavně na rozhořčení, které tato skutečnost hlavně mezi nezaměstnanými dělníky a zaměstnanci vyvolává. Je jisto, že tyto zjevy jsou jen důsledkem malých pensí, které státní zaměstnanci dostávají. A já bych řekl, že do té doby, dokud naše hospodářské poměry a jmenovitě dokud počet nezaměstnaných nebyl tak veliký a nezaměstnanost nebyla tak dlouho trvající,jako tomu bylo až do nedávna, z dělnictva nikdo si toho valně nevšímal a nikdo to také pensistům nezazlíval, jestliže si tu neb onde ke své hubené pensi přivydělali. ' Ale čím dále krise trvala a trvá a zvláště v odborech a podnicích, které byly takto postiženy, nelze se diviti, když nezaměstnaní poukazují na tyto zjevy a říkají, že je sice pravda, že pensionovaní státní zaměstnanci mají příjmy malé, nezaměstnaní dělníci však že nemají nit a trpí se svými rodinami nedostatek a bídu.
Tento stav se ovšem zhoršuje ještě tím; když se nezaměstnaným při každé příležitosti vyčítá, že jsou lenoši, kteří žijí vlastně jen na útraty státu.
Dnešní poměry vedou také ke zjevům, řekl bych, přímo groteskním. Tak mohu uvésti případ v Teplicích-Šanově, kde pensionovaný úředník dráhy, který dostává od státu pensi - myslím, že byl svého času restringován nebo propuštěn pro neznalost státního jazyka - přijal místo korektora u denního časopisu vycházejícího v Teplicích-Šanově a tam za malý měsíční plat toto místo obstarával. Tento úředník má syna, který je vyučen typografem a který je dlouhou řadu roků nezaměstnaný a který s ohledem na svou inteligenci by mohl toto místo korektorské zastávali poměrně za vyšší plat, který by mu jako kvalifikovanému odborníkovi musel býti placen. Ale nemůže toto místo dostati prostě proto, že mu je zabírá jeho vlastní otec za služné velmi nízké. Tedy vidíte, že tyto poměry zacházejí přímo do extrémů. Konstatuji ještě jednou výslovně: nikdo nezazlívá státním zaměstnancům, že mají při svých nedostatečných pensích ještě snad tu a tam vedlejší výdělek, ale je třeba, aby bylo přihlédnuto k tomu, aby v dobách, kdy je zle a bída, se takto nebrala příležitost k zaměstnání otcům rodin, kteří jsou odkázáni jenom na hubenou podporu, kterou zde při dnešní příležitosti zákonem prodlužujeme. Vždyť nakonec přesto, že ten problém je tak těžký, se domnívám, že by bylo možno i těm nedostatečné pensijní důchody pobírajícím státním pensistům pomoci, poněvadž kdyby byli zaměstnáni dělníci a soukromí zaměstnanci na místech, která jsou obsazována pensisty, ubylo by státu na nákladech na podpory v nezaměstnání a bylo by možno tuto podporu, kterou jinak požívají nezaměstnaní, event. obrátiti ve prospěch zvýšení pensí drobných pensistů, anebo by bylo třeba - a o tom bylo již velmi často mluveno také s tohoto místa - aby bylo přihlédnuto k tomu, aby se nevyplácela pense tam, kde dotčený, který ji dostává, jí nezaslouží. Včera nebo dnes se zde hovořilo o onom pensionovaném úředníkovi, který byl pensionován proto, že jednak neznal státního zákona a jednak při tom něco defraudoval, a že zároveň dostává 10 až 20.000 Kč roční pense. Kdybychom měli mluviti o pensistech, kteří dostávají od republiky velké sumy peněz na pensi, kteří byli předčasně pensionováni nebo se dali pensionovati, aby s pensí požívali i eventuální platy od různých firem, kterým dělají jako státní pensisté různé odborné poradce, domnívám se, že by zde bylo možno získati pro nedostatečné pense drobných kategorií takové částky, že by nebyli nuceni, aby takto ujídali chléb dělnictvu.
Přednáším tuto věc u příležitosti projednávání gentského systému také proto, abych ' ukázal, že to není jen všeobecná hospodářská krise, která v některých odborech způsobuje tak velký počet nezaměstnaných, nýbrž že tímto způsobem počet nezaměstnaných, když neroste, tedy je udržován.
Kdybychom měli k těmto věcem přihlížeti mlčky, je možno říci, že se nezaměstnaných nezbavíme nikdy a že zůstanou trvalým břemenem nejenom pro pokladnu naší republiky, nýbrž i pro pokladnu odborových organisací. A domnívám se, že je při této příležitosti také třeba, aby vděčně bylo vzpomenuto odborových organisaci a jejich zásluh, kterých si získali o udržení klidu a pořádku v naší republice tím, že s vynaložením všech svých sil hleděly podporovati nezaměstnané způsobem, aby alespoň z části jim umožnily existenci.
Strany nedělnické, hlasujíce pro prodloužení tohoto zákona, nechť si tedy uvědomí, že zároveň tím také vzpomínají zásluh odborových organisací, které si tyto organisace získaly za udržení klidu a pořádku v naší republice. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Byl mně podán pozměňovací návrh sen. Svobody a druhů na změnu čl. I osnovy zákona.
Prosím o jeho přečtení.
Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):
Pozměňovací návrh sen. Svobody, Wenderlicha, Pfeiferové a Králky:
Čl. I budiž nahrazen ustanovením "Ustanovení zákonů o státním příplatku k podpoře nezaměstnaných ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., a ze dne 5. června 1930, č. 74 Sb. z. a n., platí v plném znění od 1. ledna 1938."
Předseda (zvoní): Přejí si páni zpravodajové. slova k doslovu?
Zpravodaj sen. Brodecký: Nikoli.
Zpravodaj sen. Zimák: Nie.
Předseda (zvoní): Vzhledem k podanému návrhu budeme hlasovati nejprve o pozměňovacím návrhu sen. Svobody a soudr. na změnu čl. I. Bude-li tento návrh zamítnut, budeme hlasovati o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Přikročuji ke hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem sen. Svobody a soudr. na změnu čl. I, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 606.
Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.
Ad 17. Druhé čtení osnovy zákona, o úpravě státního příplatku k podpoře nezaměstnaných (tisk 621).
Táži se pánů zpravodajů - za výbor soc. politický sen. Brodeckého, za výbor rozpočtový sen. Zimáka - zda navrhují nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Brodecký: Nikoliv.
Zpravodaj sen. Zimák: Nie.
Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 606.
Projednáme nyní ještě odst. 18 pořadu:
18. Zpráva výborů soc.-politického a živn.obchodního o usnesení posl. sněmovny (tisk 607) k vládnímu návrhu zákona o opatřeních proti zastavování provozování továrních závodů, proti hromadnému propouštění zaměstnanců a o úpravě některých výpovědních lhůt při pracovních (služebních) poměrech zaměstnanců v těchto závodech (tisk 622) [podle §u 35 jedn. řádu].
Zpravodajem výboru soc.-politického je pan sen. Rušavý, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. Rušavý: Slavný senáte!
V důsledku stále ještě velkého počtu nezaměstnaných je nutno, aby byla prodloužena účinnost opatření, učiněných v době nejtěžší hospodářské krise, kdy docházelo k hromadnému propouštění dělnictva a úřednictva v soukromých závodech. V dřívějších letech předkrisových, nastala-li přechodná výrobní stagnace, hledaly správy závodů možnost, kde a na jaké vedlejší práci zaměstnati zaměstnance, pro které právě v určitém úseku výrobním práce nebyla. V době krise byly však prostě zaměstnanci propuštěni, vyřazeni, v nejlepším případě posláni na neplacenou dovolenou. Správa závodu se zbavila starosti a starost o tyto zaměstnance musel převzíti stát a odborové organisace. Jednalo se častokráte o lidi léta zaměstnané v tom kterém podniku, kteří za dlouholetou poctivou práci zasloužili větších ohledů, neboť jejich práce vytvořila mnohé hodnoty a z jejich práce nabyli podnikatelé svůj majetek. K propouštění zaměstnanců docházelo často z důvodů dosti malicherných, také z důvodů obchodních, dobře vypočítaných. Mnohý podnik měl objednávky, všechny podmínky k provozu, objednávky se však předaly příbuznému podniku v jiném místě a věc byla vyřízena. Fabrika stála, podnikatel svůj zisk obdržel a dělníci byli odkázáni na veřejnou dobročinnost, na podpory a stravovací lístky.
Proto vláda v r. 1935 vydala opatření proti zastavování provozování továrních závodů, proti hromadnému propouštění zaměstnanců a o úpravě některých výpovědních lhůt. Bylo to vl. nař. č. 134 ze dne 25. června 1935, platné do konce r. 1936, a pak vládní nařízení č. 325 ze dne 18. prosince m. r., platné do konce roku letošního.
Protože se tato opatření osvědčila, uznává vláda za nutné, aby dosavadní opatření byla prodloužena. Posl. sněmovna se usnesla na prodloužení účinnosti zákona do 31. března 1939. Soc.-politický výbor doporučuje, aby senát přijal osnovu zákona tak, jak byla přijata post.sněmovnou ve znění sen. tisku č. 607. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor živn.-obchodní je pan sen. Korvas. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Korvas: Slavný senáte!
Dnes máme schváliti prodloužení vlád. nařízení ze dne 25. června 1935, č. 134 Sb. z. a nař., a vlád. nař. z 18. prosince 1936, č. 325 Sb. z. a nař., a to o 15 měsíců, t. j. do 31. března 1939.
Vládní nařízení o opatřeních proti zastavování provozování továrních závodů, proti hromadnému propouštění zaměstnancův a o úpravě některých výpovědních lhůt při pracovních nebo služebních poměrech zaměstnanců v továrních podnicích vzniklo z naprosté nutnosti, která se dostavila v době hospodářské krise.
Ale i kdyby toho nebylo, citované vládní nařízení, které se má státi zákonem s platností do 31. března 1939, mělo by míti trvalou zákonnou platnost, poněvadž takového opatření jest u nás stále třeba.
Pravda jest, že tímto zákonem zasahuje státní správa do práv majitelů továrních provozoven. Správa státu však nemohla voliti jinou cestu, měla-li uchrániti státní pokladnu od daleko většího zatížení, nežli na státní finance dolehla po řadu let krise. Mimo to vláda republiky Československé nemohla klidně přihlížeti k martyriu, ve kterém tovární zaměstnanci žili a ještě žijí, když provozovny jsou zastavovány, a to někdy i bezdůvodně.