V průmyslovém podnikání máme zaměstnavatelé, kteří mají v podnikání tradici, kterou tak žárlivě střeží a snaží se jíti s duchem doby. Takoví zaměstnavatelé si dávají velmi mnoho záležeti na tom, aby jejich tovární podniky netrpěly nutnými odbornými a finančními základy. V podnicích takového druhu nedochází skoro nikdy ke mzdovým nebo jiným diferencím, i když zaměstnanecké stavovské organisace musí denně hájiti zájmy svého členstva.
Jistý druh podnikatelů vidíme v řadách finančních kruhů. Zde jde o ukládání t. zv. volných peněžních prostředků do průmyslového podnikání. V rámci takového podnikání vidíme často různé výkyvy, které postihují zaměstnance i stát. Řada finančních podniků
spatřuje smysl ukládání svých finančních pro středků do průmyslu jedině v tom, že jimi i financované továrny musí odváděti z poskytnutého úvěru značné částky na úrocích. Na ' tomto poli továrního podnikání dostavuje se častěji nebezpečí zastavování provozu a obrana odborových organisací všech kategorií zaměstnaneckých jest i s úředními zásahy denně vypjata na nejvyšší míru.
Třetí, přímo škodlivý a nebezpečný druh zaměstnavatelů se vyskytuje zvláště v posledních letech. A je zajímavé, že se tito.neseriosní podnikatelé ve větším počtu ukázali v době, kdy se hojně rodily různé kartely, dobrovolné syndikáty, konvence a úmluvy o řízeném hospodářství v průmyslu. Nebýti kartelového opatření v průmyslových oborech, nebylo by se vyskytlo tolik t. zv. továrníků, kteří nikdy podnikání neznali a neměli a nemají pro ně žádné odborné kvalifikace. Chápou se podnikání jedině za účelem spekulačním. Je třeba jen litovati, že se takovým lidem dávají finanční prostředky k disposici některými peněžními ústavy. Dosažení kontingentu na tuzemském trhu jest jim dobrou pomůckou k nabývání mimořádných a neoprávněných zisků. Kontingenty se prodávají a podniky se prostě zastavují pod záminkou, že není dostatek objednávek. Nezaměstnaní dělníci a úředníci musí pak obdržeti alespoň minimální podporu od státu a od své odborové organisace, případně od jiných veřejných korporací. A právě tu by měla celá veřejnost posuzovati jednu z příčin nezaměstnanosti, o níž se tolik i v tomto slavném sboru mluvilo.
Ministerstvo soc. péče, do jehož kompetence se otázka nezaměstnanosti dostala, muselo hledati cesty k ochraně sociálně slabých. Jeho iniciativu ve věci samé jest třeba jen vítati, a to i s hlediska celostátního. Proto i vláda republiky Československé se rozhodla doporučiti osnovu zákona o zastavování podniků oběma komorám Národního shromáždění, aby zaujaly své stanovisko k jejímu obsahu. Posl. sněmovna osnovu již schválila, a proto senátní výbor živn.-obchodní osnovu rovněž projednal ve své včerejší schůzi a doporučuje ji slavnému senátu ke schválení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Navrhuji lhůtu řečnickou v trvání 10 minut. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Ke slovu je přihlášen pan sen. Kráľka.
Sen. Kráľka: Slávny senát!
Chcem prehovoriť k vládnemu návrhu zákona o opatreniach proti zastavovaniu prevodzovania továrenských závodov, proti hromadnému prepúšťaniu zamestnancov. Iste, že tento vládny návrh zákona, ktorý v podstate nie je ničím iným, než predĺžením vládneho nariadenia 78/1934, poťažne 134/1935, pre zabezpečenie práv robotníckych znamená určitý klad. Ale táto kladná stránka je nedostatočná, obzvlášte keď zákon skúmame s hľadiska potrieb Slovenska.
Slovensko potrebuje viac ako zákon o opatreniach proti zastavovaniu závodov. Slovensko potrebuje také opatrenia, ktoré mu umožňujú, aby jeho priemysel mohol sa rozvinúť. Slovensko potrebuje industrializáciu, všestrannej pomoci k tomu, aby sa mohlo industrializovať. Keď skúmame z toho hľadiska ten zákon, ako aj všetky iné zákony alebo opatrenia, ktoré boly usnesené alebo vykonané, musíme povedať, že tým elementárnym požiadavkom Slovenska nebolo dosiaľ vyhovené. Práve naopak. Chcem neskoršie na jednom konkrétnom príklade ukázať, ako sa pečuje o priemysel na Slovensku.
Dovolím si pri tejto predlohe za robotníctvo ťažko pracujúce uviesť niektoré otázky, čo sa týka Slovenska. Málo som počul hovoriť pri štátnom rozpočte o dneskajšom ťažkom položení hospodárskych pomerov robotníctva na Slovensku, ale stále len o útočení, o rôznych zastaveniach, prípadne i o odbúraní a pod.
Písalo sa v rôznych časopisoch a štátnych železiarňach a oceliarňach v Podbrezovej. Ovšem písalo sa v smysle tom, že by závod tento bol vredom na tele štátu. Než som usadol do ľavíc senátorských, bol som od detských rokov robotníkom v tomto závode a preto za povinnosť si kladiem, zastať sa skutočnesti, čo sa týče tohoto závodu. Viem, k čomu slúžil závod za panstva Maďarov a obzvlášte po čas svetovej vojny, keď s vypätím všetkých síl pracoval a vojnopovinní pracujúci v závode tomto boli oslobodení od vojenskej služby, a viem, čo sa robí od čias, ako prevzal závod náš štát. Nie je mojím cieľom narážať na štátnu správu, že závod podbrezovský odsunuje na vedľajšiu koľaj, lebo ako pozorovať, posledné časy začína sa uplatňovať náhľad, že Podbrezová je jedno ohnivo z reťaze, ktoré spája tak prepotrebnú reťaz ako v ohľade obživy chudobného kraja doliny pohronskej pre vyše 30.000 duší a tak tiež z ohľadu obrany štátu. Keď sa ale veci v skutočnosti takto majú, na čo a k čomu sú dobré tie falošné reči a písačky? Ja s tohoto miesta prehlašujem, že mali by sa čomu tešiť a zaiste by sa aj tešili viac v Budapešti a Berlíne ako v Prahe tomu, keď že by tepna podbrezovskej železniarne a oceliarne ochabla, alebo dokonca prestala biť a pracovať.
Čo sa týka schodku, nie je možné, že by schodky boly za normálnych okolností milionové. Videl som, aká bola výkonnosť pred časom a vidím, aká je dnes. Narážky na štátny závod v Podbrezovej pochádzajú zaiste od tajnej ruky, ktorá má v plánoch svoje tajné plány.
Pri tejto príležitosti sa zmienim tiež o tom, že bolo by už na čase, keďže by v štátnom závode v Podbrezovej zamestnaný robotník bol poštátnený. Tým by sa vzájomná dôvera zosílila a upevnila, keďže podnik je štátny, v ňom páni sú štátni, keďže plné právo majú tiež robotníci, ktorí v ňom pracujú, byť za štátni vzatí.
Je treba, aby sme na Slovensku mohli otvárať a aktivovať podniky, ba čo viac i nové stavať a nie ako na Slovensku počuť, že sú deficity a podobne, kde pri štátnych rozpočtoch jednotlivými osobami bolo navrhované, aby boly zastavené alebo čiastočne do prenájmu dané. To sú špatné názory, ktoré na Slovensku počuť, poneváč je Slovensko bohaté. Len preto treba viacej pozornosti venovať a príčiny hľadať, kde je tá veľká chyba deficitu, či na strane robotníctva a či na strane vedúcich činiteľov, ktorí štátny podnik prevádzajú. To je výsmešné takéto chýry pre slovenské robotníctvo na tak biedny kraj, ako je Horehronie, hovoriť. To by boly ťažké následky.
Ešte podotýkam o štátnom podniku na Slovensku v Podbrezovej k tomu strašnému deficitu, že nie je to tak, že od prevratu sa 3/4 miliardy dopláca za štátnu železiareň v Podbrezovej, poneváč čo sa postavilo od prevratu, je nemovitý štátny majetok na Slovensku, ktorý je potrebný pre celú republiku Československú. V prvom rade postavená bola nová jemná válcoveň, ktorá stála viac ako 45 milionov. Je potrebné, aby válcoveň mohla plne pracovať ako závody Vítkovické a k tomu je potrebné len hodne objednávok a potom závod bude môcť tak pracovať.
Poukazujem na druhú vec, postavenie solivaru na piesku, potom obrábacej dielne a ďalej, že sa stavia rafineria Dubová. K akému účelu je to potrebné? Sdeľujem, že rafineria a obrábacia dielna je potrebná pre obranu demokracie a republiky.
V dnešnej svetovej situácii pred nebezpečím zahraničného fašizmu, pred ktorým stojíme ohrození, štátne podniky ako také majú byť prvým vzorom ako teleso štátu a nie útoky robiť so strany súkromých a podobných podnikateľov, aby ešte väčšie zisky maly ako dosiaľ, a preto nesmieme tak ďaleko sahať, aby sme štátne podniky viedli do zániku, ale aby sme sa postarali, aby podniky a pracujúci v týchto boli prinesení na úroveň dôstojnú demokratickému štátu. Alebo predať štátne podniky alebo do prenájmu dať, ako sa o týchto veciach jednalo, súkromným podnikateľom, to nie je demokratické počínanie. Predávať podniky pod zámienkou, že sú deficitné, nie je odôvodnené, lebo v prvom rade to nie je pravdou. Dnes, keď sa zaznamenáva všade konjunktúra, keď štát potrebuje pre svoju potrebu výrobky týchto podnikov, není prípustné, aby sa predávaly. To by znamenalo, že robotníctvo by bolo ešte viacej od súkromného kapitálu a jeho vyderačstva vykorisťované.
Ku koncu, vážený senát, by som povedal, že je treba tento nápor reakčnej kliky zdolať tým spôsobom, že v závodoch vytvoríme jednotu. Práve tak ako i v republike vtedy môžeme najúspešnejšie a najúčinnejšie čeliť reakcii, keď robotnícka trieda a celý pracujúci ľud sa sjednotí v jednotnom a ľudovom fronte. Základom toho sjednotenia je sjednotenie odborových organizácií v jednotnú odborovú centrálu.
Sme presvedčení, že k tomu sjednoteniu dojde v dohľadnej dobe. Musí dojsť, lebo o to usiluje a po ňom túži celá robotnícka trieda a celý pracujúci ľud. Táto jednota bude aj súčasne zárukou toho, že budúci rozpočet nebude už rozpočtom protiľudovým, ako bol rozpočet pre tento rok, že úhradové osnovy neprevalia nové a ťažké ťarchy na bedrá pracujúceho ľudu, ohrožujúc jeho fyzickú odolnosť a udatnosť. Jednota ľudu a v prvom rade jednotná odborová organizácia bude zárukou toho, že peniaze na obranu republiky budú dávať tí, ktorí majú toho nadbytok, zbrojári, fabrikanti, kartelári a vôbec boháči. Pracujúci ľud dá trebárs aj životy, keď to bude záujem štátu vyžadovať, a kapitalisti nech dajú peniaze. (Potlesk komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Ke slovu se již nikdo nehlásí, rozprava je skončena.
Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 607.
Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 5d jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.
Ad 18. Druhé čtení osnovy zákona o opatřeních proti zastavování provozování továrních závodů, proti hromadnému propouštění zaměstnanců a o úpravě některých výpovědních lhůt při pracovních (služebních) poměrech zaměstnanců v těchto závodech (tisk 622).
Táži se pánů zpravodajů - za výbor soc. politický sen. Rušavého, za výbor živn.-obchodní sen. Korvase - zda navrhují nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Rušavý: Nikoliv.
Zpravodaj sen. Korvas: Rovněž ne.
Předseda (zvoní): Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formuli přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 607.
Tím je pořad schůze vyřízen.
Dal jsem dodatečné dovolené na schůze senátu dne 20. a 21. t. m. p. sen. dr Turchányimu, a na tento týden p. sen. dr Krčmérymu.
Vážený senátu! (Senátoři povstávají.) Jsme na konci svých prací v r. 1937. Můžeme právem říci, že parlamentní demokracie u nás pracuje a že s 'ní pracuje a žije republika. Má své dobré jméno a respekt v celém kulturním světě. Vstupujeme v prvé vánoce bez presidenta Osvoboditele, nezapomínáme závazku, že půjdeme ve stopách jeho gema. V posledních dnech,byl u nás ministr Delbos s poselstvím velké demokracie francouzské, s poselstvím vzájemné pomoci a kolektivní bezpečnosti, s poselstvím evropského míru. Byli jsme s ním zajedno. S klidem a sebedůvěrou hledíme a můžeme hleděti vstříc své budoucnosti. Jsou tomu dvě léta, co v čelo státu vstoupil dr Edvard Beneš. Jsme šťastni výsledky jeho práce v tomto období, přejeme mu všeho zdraví, aby mohl pokračovati v díle presidenta Osvoboditele pro dobro našeho státu, ostatní Evropy a světa. (Hlučný po
tlesk.) Jménem předsednictva děkuji, drazí přátelé, vám všem za vykonanou práci a přeji vám všem také z duše trochu toho oddechu v době vánoční i novoroční, abychom se v druhé polovině ledna mohli s novými silami znova sejíti k práci další, k níž nás povolala důvěra a vůle všeho obyvatelstva našeho státu. (Výborně! Potlesk. - Senátoři usedají.)
Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze svolala písemně nebo telegraficky s pořadem, jenž bude určen.
Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.
Končím schůzi.
(Konec schůze ve 23 hod. 5 min.)