Ke konci bych, chtěl říci: Otázka ceny cukru nezmizí, ať se páni z cukrovarnického kartelu namáhají, jakkoli chtějí. Tato otázka s pořadu našeho hospodářského i politického života nezmizí. Nejenom cukrovarnický průmysl a zástupci kruhů spotřebitelských, nýbrž i vláda se bude musit tímto problémem ceny cukru zabývat. Dovedla-li vláda poskytovati cukrovarnickému průmyslu ve formě refundací obchodových daní každým rokem desítky milionů Kč, dovedla-li ještě jiným způsobem cukrovarnickému průmyslu pomáhat k tvoření jeho velkých a mohutných peněžních fondů, soudím, že má nejenom právo, ale přímo i povinnost do cenové 'politiky cukrovarnického průmyslu mluvit a zasahovat.
Jde o problém sociální i hospodářský, jde o problém, jehož řešení se týká převážné většiny obyvatelstva našeho státu a tato převážná většina obyvatelstva našeho státu si zaslouží, aby i tam, kde jde o její životní zájmy, byla jí dána přednost před sobeckými zájmy cukrovarnického kartelu. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Rozprava je, skončena. Byly mně podány návrhy sen. Mikulíčka a soudr. a to:
1. na přechod k dennímu pořadu,
2. eventuální návrh v případě zamítnutí tohoto právě uvedeného, na změnu čl. I.
Žádám o přečtení těchto návrhů.
Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):
1. Návrh sen. Mikulíčka, Dresla a Svobody:
Navrhujeme, aby senát přešel k pořadu přes usnesení posl. sněmovny (tisk sen. 604) o vládním návrhu zákona. (tisk sněm. 1182), kterým se částečně mění a doplňuje zákon ze dne 24. června 1932, č. 105 Sb. z. a n., o zřizování provozoven na výrobu cukru z řepy.
2. Eventuální návrh sen. Mikulíčka, Dresla a Svobody:
Bude-li náš návrh na přechod k pořadu zamítnut, navrhujeme ke čl. I:
Odst. 4 budiž nahrazen zněním:
"(4) V §u 5 nahrazují se slova "dnem 31. prosince 1937" slovy "dnem 31. března 1938".
Čl. I budiž doplněn novým odst. 5 tohoto znění:
"(5) Cena konsumního cukru snižuje se o 1,40 Kč na 1 kg na domácím trhu."
Předseda (zvoní): Přejí si páni zpravodajové slova k doslovu?
Zpravodaj sen. Sechtr: Nemám návrhů.
Předseda (zvoní): Pan zpravodaj sen. Jakubec si vyžádal slovo. Dávám mu je.
Zpravodaj sen. Jakubec: Slavný senáte!
Pan sen. Dundr vnesl svou řečí do debaty o ceně cukru velmi seriosní tón. Je to docela jiný tón, než je často slyšet v tisku a na schůzích, kde se tato otázka posuzuje zaujatě, mnohdy i demagogicky. K jeho vývodům chci připojiti několik slov.
Jistě není mezi námi nikdo, kdo by nestál za snížením ceny cukru; vždyť by to prospělo konsumentům, cukrovarníkům i cepařům. Je ovšem otázka, jak daleko může jíti snížení ceny cukru za dosavadních poměrů. Jsem vděčen, že pan sen. Dundr zdůraznil, že pokud máme vývoz cukru, budeme jej muset - to prohlašuji a podtrhuji - ještě dlouho držet, třebas se děje za státní podpory. To dokazuje také to, že v letošním roce, tuším na jaře, nebo před sjednáváním smluv přišlo samo ministerstvo financí s návrhem, aby bylo rozšířeno pěstování cukrovky, aby bylo exportního cukru ještě více, aby zaň mohlo dostat devisy. Z toho je vidět, že nelze upustiti od udržení našeho zahraničního obchodu proto, že byla doba krise, že nelze zpřetrhávat všechny nitky našeho zahraničního obchodu; a podporuje-li vláda tento vývoz, aby v těžkých zlobách bylo možno konkurovat, činí tak jako u jiných průmyslů, ať je to při vývozu uhlí, při sklářském průmyslu atd., poněvadž celý náš průmysl za hranicemi konkurovat musí, aby zdolal cizí konkurenci, a stát musí tento vývoz podporovat.
Ale je nutno si uvědomiti, co všechno je v ceně cukru. Bylo zde velmi dobře řečeno, že v ceně cukru, jež se pohybuje kolem 6 Kč, je 2,09 Kč spotřební a obratové daně - to je víc než 1/3 na daně. Dále je v této ceně cena za řepu. Tu docela souhlasím s panem sen. Dundrem, že za žádných okolností bychom v zastoupení řepařů nemohli připustiti, aby se snížení cen cukru dělo na účet cen řepy. V ceně cukru je také - to si musíme otevřeně přiznat - ztrátová položka, kterou doplácíme na ztrátový vývoz, a dále zbývá ještě režie cukrovarů. A tu pan Sen. Dundr řekl, že ze zisku cukrovarů by bylo možno snad ještě o 1 Kč snížiti cenu cukru - ale myslím, že on sám nevěří, že by to bylo možné - nebo dokonce, jak se loni navrhovalo v zásobovacím výboru, o 1,40 Kč. Nechci býti advokátem cukrovarů, ale je potřebí si po pravdě a seriosně přiznat, že režie cukrovarů se od doby předválečné, i když to bude zvalorisováno, přece jen zvýšila. Nemůžeme si zapírat vliv všech sociálních vymožeností, které nijak nezávidíme (Výkřiky sen. Karpíškové a inž. Wintera.), ale musíme si uvědomit, že působilo také zavedení 8hodinové doby pracovní - na místo dvou šichet jsou tři - sociální dávky, kolektivní smlouvy, které jistě v cukrovarnickém průmyslu aspoň uspokojivě - lépe než jinde - upravují mzdy dělnictva, a dále že investice, které musí cukrovarnický průmysl čas od času doplňovat, jsou značně nákladné. Maličký propočet by stačil jako důkaz, jak mnohdy neodůvodněné a nedomyšlené jsou návrhy na příliš vysoké snížení ceny cukru. Máme spotřební kvotu asi 31/2 mil. q. Pracuje-li u nás asi 114 cukrovarů, připadá na každý cukrovar asi 30.000 q konsumního cukru, to znamená na jednotlivý cukrovar 3 mil. kg. Kdyby u těchto 3 mil. mělo nastati na účet cukrovaru snížení ceny cukru o 1 Kč, znamenalo by to, že každý cukrovar by musili vyřaditi 3 mil. Kč z ročního provozu a obratu. Nechci dělat nikomu advokáta, ale myslím, že není třeba příliš velké účetnické znalosti k tomu, aby bylo každému jasno, že 3 mil. Kč u jednotlivého cukrovaru by byla přece jen položka příliš vysoká. Kdyby se změnily poměry na světovém trhu tak, že by se cena cukru pozvedla, byla by situace jistě příznivější. Ovšem situace se již poněkud zlepšila. Před dvěma roky byla cena exportního cukru 40 i pod 40 Kč, dnes je, řekněme, 60 a snad i 70 Kč.
Bylo zde správně řečeno, že ihned na tu eventuální možnost snížení ceny přišel pan ministr financí nejen s těmi 70 mil. Kč, nýbrž i s přirážkou k dani výdělkové, která je značná a která bude u cukrovarů dělat velké částky, a s kartelovým příspěvkem 1/2 % z celého obratu, který bude také značný. Je třeba posuzovat tuto otázku seriosně a také podle toho postupovat. (Výkřiky sen. Pfeiferové.) Přijít s nějakým demagogickým návrhem, který není ničím podložen, není nic platné a je těžko za to nést odpovědnost.
Na cukrovarnický průmysl se často útočí způsobem ne dosti oprávněným. Vždyť cukrovarnický průmysl je ze všeho našeho průmyslu nejčastější. Musíme si přiznat, že od převratu největší část tohoto průmyslu přešla z cizích rukou do rukou českých, a byli bychom jistě rádi, kdybychom i při jiném průmyslu mohli něco podobného zaznamenat, poněvadž je to naše národohospodářské posílení.
Navrhuji, aby projednávaná osnova byla schválena a podaný pozměňovací návrh aby byl zamítnut. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati nejprve o návrhu sen. Mikulíčka a soudr. na přechod k pořadu, a bude-li zamítnut, budeme hlasovati o eventuálním pozměňovacím návrhu sen. Mikulíčka a soudr. na změnu odst. 4, čl. I a na doplnění tohoto článku.
Bude-li návrh tento zamítnut, budeme hlasovati o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové najednou. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Přikročuji ke hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem sen. Mikulíčka a soudr. na přechod k pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí s eventuálním návrhem sen. Mikulíčka a soudr. na změnu odst. 4, čl. I a na doplnění tohoto článku, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 604.
Předsednictvo senátu se usneslo podle § 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.
Ad 16. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se částečně mění a doplňuje zákon ze dne 24. června 1932, č. 105 Sb. z. a n., o zřizování provozoven na výrobu cukru z řepy (tisk 620).
Táži se pánů zpravodajů - za výbor živn. obchodní sen. Sechtra a za výbor národohospodářský sen. Jakubce - zda navrhují nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Sechtr: Nemám změn.
Zpravodaj sen. Jakubec: Není změn.
Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formuli přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 604.
Projednáme nyní, vážený senáte, další bod pořadu, jímž je:
17. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o usnesená poslanecké sněmovny (tisk 606) k vládnímu návrhu zákona (tisk 606) o úpravě státního příplatku k podpoře nezaměstnaných (tisk 621) [podle §u 35 jeda. řádu].
Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický sen. Brodecký a za výbor rozpočtový sen. Zimák.
Uděluji slovo zpravodaji za výbor soc.-politický, panu sen. Brodeckému.
Zpravodaj sen. Brodecký: Vážené paní a pánové!
Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 15 minut. (Námitky nebyly.)
Uděluji slovo prvnímu řečníku přihlášenému proti, panu sen. Svobodovi.
Sen. Svoboda: Vážené dámy a pánové!
Užívám příležitosti, kdy se prodlužuje na další rok zákon o státním příplatku k podpoře nezaměstnaných, abych podrobil zvlášť ostré kritice nejen nedemokratický, nýbrž přímo protiprávní a nezákonný postup uplatňovaný především politickými státními orgány ministerstva vnitra a také ministerstva soc. péče vůči rudým odborům a jejich členstvu.
Ministerstvo soc. péče pod heslem zavedení pořádku vypracovalo nové směrnice pro vyplácení podpor v nezaměstnanosti,jichž platnost nastane 1. ledna 1938. Má se jimi dosáhnouti jednotného systému pravidelného proplácení podpor a zjednodušení celé agendy. K tomu však měly býti napřed dány nutné předpoklady, které by u všech odborových svazů zajistily možnost jejich provádění.
Gentský systém, jehož zhoršení si reakce vynutila v červenci r. 1933 zákonem čís. 161, za 7 let hospodářské krise všechny odborové svazy finančně zakrvácel, zejména však průmyslové svazy, rudé odbory, které pro svůj třídní charakter jsou z pochopitelných důvodů ve strašlivé nenávisti buržoasie a také všech reakcionářů a fašistických buněk ve státních úřadech a zápasí proto s finančními obtížemi. Zápasí s nimi zejména pro nemožnou a naprosto nesnesitelnou protiprávní praksi, která se vůči nim po léta uplatňovala a uplatňuje.
Agrární reakce prosadila snížení položky na podpory nezaměstnaných pro r. 1938 o 250 mil. Kč. Zesílený útok je veden buržoasní reakcí proti poskytování záloh odborovým organisacím na proplácení podpor nezaměstnaným členům odborově organisovaným. Některé reakční živly v ministerstvu soc. péče stávají se vykonavateli přání agrární buržoasie a ostatní reakce a zcela zapomínají na sociální poslání a úkoly ministerstva soc. péče., Proto také zálohy rudým odborům byly značně odbourány a tím vzniká stav, kdy podpory členům nemohou býti pravidelně proplácený. Nepřátelé rudých odborů sledovali zde jasný úmysl. Počítali totiž, že se jim takto podaří rudé odbory zničiti a znemožniti.
Chci zde mluviti o praksi, která se uplatňuje proti průmyslovému svazu lučebního a sklářského dělnictva při rudých odborech. Uvedený průmyslový svaz lučebních dělníků obdržel od ministerstva soc. péče zálohu ve výši 2,500.000 Kč. Má však od ministerstva obdržeti za vyplacené podpory s připočtením předložených vratek celkem pouze 1,995.315,90 Kč. Tím snížila se záloha ministerstva soc. péče poskytnutá průmyslovému svazu o celé 2 mil. Kč, což má za následek značné ochromení, ba úplné znemožnění činnosti průmyslového svazu v oboru pravidelného vyplácení podpor v nezaměstnání. Takovýto postup ministerstva soc. péče je nadále nemožný. Proti němu také co nejrozhodněji protestujeme. Myslím, že tak daleko v ústupcích před reakcí a zelenými velkostatkáři ani ministerstvo soc. péče nemůže jíti. Dělnické odborové organisace byly vybudovány především k obraně svých hospodářských zájmů, aby se ubránily bezmeznému vykořisťování zaměstnavatelů, případně i stávkou. Budovaly si své obranné a stávkové fondy. V dobách hospodářské krise byla na ně uvalena povinnost propláceti podpory nezaměstnaným. Zato jím vláda má platiti režijní příspěvek 10 Kč na jeden pojistný případ. Avšak ani zde vláda neplní svou povinnost. Průmyslovému svazu lučebního dělnictva dluží ministerstvo soc. péče jen na režijním příplatku 600.000 Kč. Na odborové organisace byla převalena tudíž veškerá tíže a starost o nezaměstnané. Zatím co fabrikami a velkostatkáři, kteří vyhodili statisíce dělníků za vrata svých závodů, uvrhli na léta miliony příslušníků nezaměstnaných a jejich rodin do strašlivé bídy, zatím co rodiny nezaměstnaných platí za chamtivost kapitalistických dravců svými životy; nezmohla se vláda, ve které sedí i socialisté, aby přinutila fabrikanty platiti pravidelný příspěvek na podpory nezaměstnaných. Zhoršení gentského systému z r. 1933 bylo odůvodňováno velkým vzrůstem nezaměstnaných a přílišným zatížením státních financí. Ale v době nynějšího oživení výroby, v době velkých zisků fabrikantů a kartelářů žádáme, aby toto bezpráví, toto zhoršení, které bylo v r. 1933 učiněno, bylo zrušeno a aby vešlo v platnost opět znění, zákona z r. 1930.
Důvody, které páni na ministerstvu soc. péče uvádějí, že byly snad v bilanci průmyslového svazu lučebníků některé nejasnosti, nesmějí sloužiti k tomu, aby proto bylo zastavováno proplácení refundace. Jestliže se tak děje a nezaměstnaní odnášejí důsledky takovýchto nesociálních a přímo reakčních opatření, pak si to nelze vyložiti jinak než jako opatření čistě tendenční, diktované politickým nepřátelstvím se strany rozhodujících činitelův ministerstvu soc. péče.
Jsme oprávněni se tak domnívati zvláště proto, že se tak děje jen a jen proti rudým odborovým svazům, ač naproti tomu víme, že i v jiných odborových svazech zjišťují dohlížecí orgány často větší nedostatky a chyby, i nechci-li říci přímo nepořádky. Takovýto postup ministerstva soc. péče je prací pro reakci, pro nepřátele odborového hnutí a dělnické třídy vůbec.
Soudr. Zápotocký uvedl již ve své řeči v rozpočtové debatě v parlamentě, že ministerstvo soc. péče s ministerstvem vnitra zkrátilo během několika let rudé odbory o více než 6 mil. Kč na pokutách. Uvedu zde některé případy, kterých je však ve všech průmyslových svazech celé stovky, abych na nich ukázal protiprávní, nedemokratický a protizákonný postup při provádění kontroly okr. úřady a četnictvem, a na základě toho i nesprávná a neudržitelná rozhodnutí ministerstva soc. péče a ministerstva vnitra vůči nezaměstnaným členům i rudým odborovým svazům.
Sklářský průmysl jablonecký v Pojizeří je světoznámý. Stejně tak je světoznámá i bída sklářského domáckého dělnictva. Sám pan ministr inž. Nečas líčil v jednom svém oxposé v parlamentě bídu domáckého sklářského dělnictva v Pojizeří. Do roku 1932 nepodléhali ani povinnému soc. pojištění. I potom fabrikami obcházeli a obcházejí dosud směrnice ministerstva soc. péče, aby nemusili pro ně pracující domácké sklářské dělnictvo pojistiti u nemocenské pojišťovny.
Strašlivá krise ve sklářském průmyslu dala jim možnost donutiti vyhladovělé dělnictvo, aby pracovalo za podmínek jimi nadiktovaných. Tím více však trpěly a trpí ony tisíce dělnictva, které jsou bez práce. Strašlivá bída nezaměstnaných příslušníků německé národnosti stala se živnou půdou pro henleinovský fašismus a iredentu. Avšak místo toho, aby se dostalo nezaměstnaným účinné pomoci, pocítili mnozí přímo bezohledný postup se strany stát. úřadů a vyšetřujících orgánů. Tak Anna Loukotová z obce Zásady, okr. Semily, byla vyšetřována okr. úřadem v Semilech, že neoprávněně vybírala státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti od 8. února 1936 do října 1936. Na základě vyšetřujícího okr. úřadu výše jmenovaného oznámilo ministerstvo soc. péče průmyslovému svazu lučebníků výměrem ze dne 23. října 1936, že byl neprávem poukázán státní příspěvek Anně Loukotové a to proto, že její manžel provozuje živnost truhlářskou a že byla přihlášena u nemoc. pojišťovny, ačkoliv nikdy v žádném pracovním poměru nebyla. Na základě šetření vedeného. průmyslovým svazem bylo v tomto případě zjištěno, že její manžel pracuje ve své živnosti následkem hospodářské krise sotva 3 měsíce v roce a tudíž ze svého výdělku nemůže zajistiti obživu své rodiny.
Ani tvrzení ministerstva soc. péče, že Anna Loukotová nebyla nikdy v žádném pracovním poměru, není správné. Obecní úřad příslušné obce potvrdil, že dotyčná už od r. 1918 pracuje trvale, avšak příležitostně a pro více zaměstnavatelů, jak je to praktikováno ve sklářském odboru, jako domácká sklářská dělnice, A proto musilo ministerstvo soc. péče po plném jednom roce přiznati uvedené člence nárok na státní příplatek, vyplývající ze zákona č. 267 z r. 1921, podle něhož mají nárok na státní příplatek všichni příslušníci Československé republiky, kteří podléhají povinnému nemocenskému pojištění. Tudíž i tehdy, když nejsou nemocensky pojištěni.
Další případ se týká Václava Vondráčka ze Žlábku, okr. Semily. Výměrem ministerstva soc. péče ze dne 19./5. 1937 sdělilo toto ministerstvo Průmyslovému svazu lučebního dělnictva, že uvedenému nepřísluší státní příspěvek a že jej nebude refundovati. Jako důvody uvádí, že nebyl v takovém námezdním poměru, v němž by podléhal povinnému nemocenskému pojištění. Šetřením, které vedl Průmyslový svaz, se zjistilo, že Václav Vondráček pracoval do r. 1929 u fy Podzimek v Holenicích u Semil a týdně vydělal průměrně 300 Kč. Že od těch dob nepracoval, není přece jeho vinou. Ale z dob, kdy pracoval, plyne mu nárok na státní příplatek, jelikož podléhal tehdy povinnému nemocenskému pojištění.
Mám zde jiný případ z okresu čáslavského, kde jsem také prováděl intervence v té věci. Miloslav Jošt, zedník z obce Vinic, byl okr. úřadem odsouzen k trestu vězení na 48 hodin a k vrácení státního příplatku v částce 178,50 Kč, protože prý podle vlastního doznání předstíral, že pečuje o výživu své manželky, která však byla plně zaměstnána v továrně fy Štefan v Dol. Bučicích. Zemský úřad, ke kterému se odsouzený odvolal, výměrem ze dne 2. října 1937 odvolání zamítl s odůvodněním, že šetřením četnictva a vyšetřujících úřadů, i vlastním doznáním byla vina prokázána. Je přímo neslýchané, že okr. úřad může tak oběma nohama šlapati po platných zákonech republiky. A ještě neslýchanější je stanovisko a rozhodnutí zemského úřadu. Ty pány vůbec nenapadne zkoumati, zda postup prvého úřadu odpovídá platným zákonům republiky. Úřad je úřad, ten je neomylný, a basta! Jak by bylo možno o tom pochybovati! Pánové však musí vzíti na vědomí, že nejsme ještě ve Třetí říši, nýbrž v demokratické republice, kde každý svéprávný občan má právo žádati, aby se s ním jednalo podle platných zákonů a aby se těmito zákony řídily zejména výkonné politické orgány, které na plnění zákonů mají dozírati. Okr. úřad zde a v řadě případů tomuto podobných porušil pravomoc a kompetenci odborových svazů, jimž jedině přísluší rozhodovati o tom, má-li jeho člen nárok či nikoliv. A naproti tomu na základě zjištění kontrolního úřadu může ministerstvo soc. péče uplatniti nároky u odborového svazu na vrácení a zaplacení částek proplácených postiženému z titulu státního příplatku k podpoře v nezaměstnanosti.
Mám zde několik protokolů postižených členů odborových organisací, které dokazují, že vyšetřující úředník u okresního úřadu v Čáslavi, pan aktuár Váša, používá takových method při vyšetřování, jimiž prokazuje svou naprostou neschopnost. Tak případ první. To se týká onoho Jošta, o kterém jsem mluvil (Čte): "Já podepsaný v tomto protokole uvádím jednání a postup při vyšetřování dne 15. července a 30. listopadu 1937 stran státního příplatku k podpoře podle gentského systému a žádosti o omilostnění mého trestu. Dne 15. července postup úředníka na okresním úřadě byl tento: Proč si necháváte na přihlášku psát manželku, která pracuje a vydělává týdně 40 až 45 Kč, tím okrádáte stát denně o 2,40 Kč? Na základě toho jsem byl odsouzen okresním úřadem v Čáslavi k vrácení 178,50 Kč a k 48 hodinám vězení. Průmyslový svaz lučební, Praha II., u kterého jsem členem, podal uvedenému úřadu v mé věci právní výklad, na který nebyl brán zřetel. Dne 30. listopadu jsem šel na úřad s tímto opisem právního výkladu a vyšetřující úředník mi prohlásil, že na takové kafrání nemá čas a ani kdy se tím zabývat a žádal, bych vratku v částce 178,50 Kč zaplatil na okresním úřadě a pak by se dalo jednati o prominutí trestu."
Druhý případ (čte): "Stvrzuji svým podpisem pravdivost výpovědi, o níž uvádím toto Začátkem měsíce října t. r. byl u mne štábní strážmistr z četnické stanice ze Žleb, bych prý k němu šel ven. Ptal se, zdali mám doma pracovní legitimaci; řekl jsem, že ne. Tak pojďte ven, řekl, a já odpověděl, že jsem teď přišel z práce a mám hlad a že se chci najíst. Na to mně bylo odpověděno: mně po tom nic není. Tázal se, zdali pobírám invalidní rentu jako válečný invalida; řekl jsem, že ano, a to měsíčně 67,50 Kč. Na to mně štábní strážmistr prohlásil takto: My vám to, vy frajeři, zrychtnem. Což slyšel podepsaný svědek Josef Švadleňák z Vinař."
Další (čte): "Podepsaní dělníci Josef Švadleňák a Josef Kutílek, oba z Vinař, prohlašují: dne 3. prosince 1937 jsme byli vyšetřováni na obecním úřadě ve Vinařích panem štábním strážmistrem ze Žleb, kde jsme museli předložiti pracovní legitimaci, zdali máme odpracované tři měsíce v roce a jaké jsou naše majetkové poměry: Jsme oba živitelé rodin, úplně nemajetní a již po druhé vyšetřovaní. Z jakých důvodů, to nám není známo. Jsme oba členy Průmyslového svazu lučebního, Praha II., skupina Vinaře."
Mám zde ještě další případy, pro krátkost času je neuvádím. (Sen. Stodola: Výborně! - Výkřiky senátorů strany komunistické: Předseda zvoní.) Výpověď uvedených postižených a jejich svědků dokazuje, že okresní úřad nezná zákon o státním příplatku pro nezaměstnané, jinak by musel věděti, že pro nabytí nároku k podpoře pro nezaměstnané jsou směrodatnými stanovy odborové organisace a nikoliv odpracování tří měsíců v roce, jak uváděl pan četnický strážmistr.
Ve všech uvedených případech nutil aktuár Váša vyšetřované, aby podepsali. To bylo i v případu Jošty Miloslava, který ze strachu, jako desítky jiných, při výslechu podepsal a tím potvrdil, co potřeboval pan aktuár.
Zvláště četné jsou případy vyšetřovaných nezaměstnaných členů odborové organisace, kteří jsou odsuzováni k trestu na svobodě a k vrácení "neoprávněně" vybraného státního příplatku za to, že vlastní chalupu a několik měr polí, které měli a užívali v době trvalého zaměstnání. Jejich hlavní příjem tudíž vyplýval z námezdní práce. Dělník, který pracoval po léta jako kolář, v době své trvalé nezaměstnanosti se nastěhoval ke své tchýni a švagrové, aby měl alespoň střechu nad hlavou. Pracoval příležitostně na poli své tchýně. O žních po chvilkách pomáhal na poli, za což měl zadarmo byt a nějaký ten brambor. Ale okresní úřad v Čáslavi zjistil podle výměru ministerstva soc. péče, že neprávem vybíral státní příplatek proto, že prý hlavní zdroj jeho příjmů jest z hospodářství jeho tchýně. Takováhle šalamounská rozhodnutí stačí i ministerstvu soc. péče, aby škrtem pera zbavilo člena odborové organisace všech nároků a odborovému svazu způsobila hmotnou škodu. Podobných případů jsou celé desítky, třeba jen v jediné obci, a postiženy jsou jimi jistě ve větším rozsahu i druhé odborové svazy a jich členové. Pánům stačí výměra 3 měřic pole k tomu, aby zbavili nezaměstnaného člena odborové organisace nároků s odůvodněním, že jeho hlavní příjem plyne ze zemědělského hospodářství. Když však přijde na domkáře živelná pohroma a na 100 % mu rozbije úrodičku na poli, pak tentýž úřad naráz prostě udělá z něj dělníka, aby ho znovu připravil o podporu pro živelně poškozené.
Čáslavský okres je známým chudým zemědělským okresem. Na celém okrese je asi 50 velkostatků a velikou většinu tvoří na vsi domkáři s výměrou nejvýše do 5 ha polí. A právě tato část drobných zemědělců je nejvíce zadlužena. Sám časopis "Venkov" uvádí v článku ze dne 19. října 1937, že jen v Čechách je předlužených zemědělců přes 150.000. Je to jen dalším potvrzením o naprosté nerentabilitě drobných zemědělských usedlostí a jejich platební neúnosnosti.