Když bylo vládní nařízení č. 89/1935 Sb. z. a n. vydáváno a vlád. nařízením ze dne 18. prosince 1936 č. 324/36 prodlouženo, předpokládalo se, že do konce t. r. resp. po 1. lednu 1938 nebude již nutno tyto pracovní smlouvy chrániti. Ukázalo se však, že zejména v.některých odvětvích podnikání stále ještě hrozí nebezpečí, že by mohly býti ohroženy mzdy a platy dané v hromadných smlouvách pracovních, kdyby jejich zákonná ochrana skončila.

K tomu chci poznamenati, že toto nebezpečí stále a stále hrozí a že máme oblasti, kterých se ještě tak zvaná konjunktura vůbec nedotkla. Chci při této příležitosti poukázati speciálně na naši mladoboleslavskou čtvrtou župu, zejména na ten okrajový pohraniční pás, na Semilsko, Jilemnicko, Železnobrodsko, Vysocko i Liberecko a Tanvaldsko a celý okolní kraj, kde vidíme, že je v textilu stálá stagnace přesto, že textilu nehrozí nějaké nebezpečí ohrožení kolektivních smluv.

V důsledku toho doporučuji podle usnesení živnostensko-obchodního výboru senátu N. S., aby osnova zákona o hromadných pracovních smlouvách byla schválena tak, jak se na tom usnesla posl. sněmovna a jak toto usnesení jest uvedeno v senátním tisku 603. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji podle usnesení předsednictva lhůtu řečnickou v době 20 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Navržená lhůta je schválena.

Uděluji slovo přihlášenému řečníku pí sen. Pfeiferové.

Sen. Pfeiferová: Vážený senáte!

Zákon o platnosti hromadných pracovních smluv, ' který má býti nyní prodloužen, byl dělán v době vzestupu hospodářské krise a měl čeliti bezmeznému snižování dělnických mezd a ochuzování dělnických rodin. My pro vládní návrh zákona budeme hlasovati. Považujeme však za svou povinnost, a to vzhledem na dnešní postavení dělnictva následkem stoupající drahoty, žádati vládu, aby učinila lepší, účinné opatření pro ochranu dělnických mezd a kolektivních smluv, než je dáno tímto zákonem. Tak v §u 1 vlád. návrhu jest ustanovení, které je nové a které praví: "Dohodou smluvních stran, které sjednaly hromadnou smlouvu pracovní, mohou však býti tyto hromadné smlouvy.doplněny nebo pozměněny."

Vážený senáte! Na první pohled se zdá, že tu má býti dána dělnictvu a jeho odborovým organisacím možnost i za platnosti kolektivních smluv dožadovati se a prosazovati zlepšení a zvýšení mezd, ale tato formulace dává zároveň zaměstnavatelům možnost, aby prosazovali zhoršení a snížení mezd. Zde měl zákon jarně stanoviti, že doplnění nebo změny ve smlouvách ujednaných během platnosti zákona, nesmějí znamenati žádná zhoršení nebo snižování mezd.

Má-li býti zákon skutečnou ochranou zaměstnanců, musí dáti dělnictvu a jeho odborovým organisacím možnost dožadovati se a jednati vyšší mzdy při platnosti pracovních a mzdových smluv vzhledem na stálý pokles životního standardu následkem stoupající drahoty. Vždyť během krise byli to podnikatelé, kteří toho nedbali, že smlouva trvala, byla v platnosti, smlouvy nevypovídali, ale přece, a to několikrát do roka, mzdy snižovali. Slibovali dělnictvu, že jakmile nastane hospodářské zlepšení, dostane se jim také. zvýšení mezd a vrátí se jim rodinné příplatky, premie a jiné výhody, které si dělníci za svoji namáhavou práci dobyli pomocí svých odborových organisací.

Ale jaká je skutečnost? Nastalo sice hospodářské zlepšení, máme již 1¹/₂ roku trvající konjunkturu ve většině průmyslových odvětví, což zástupci průmyslu nepopírají na svých valných hromadách společností, v hospodářských časopisech atd., ale dělnické mzdy zůstávají stále na krisové úrovni, ba jsou ještě dále snižovány.

Nejnaléhavějším požadavkem dělnictva je dnes, aby podnikatelé smlouvy dodržovali a podle nich také mzdy platili. Dodržování smluv v textilním průmyslu severovýchodních Čech na př. by znamenalo zvýšení dnešních mezd o 30 až 40 %, a to ve většině závodů. Tato smlouva je sice závazná, je tedy chráněna zákonem, ale to textilním podnikům, jako je na př. Sehnoutka v Černožicích, Hernych v Doudlebách, Feuerstein v Hořicích, Čerych v Jaroměři, Mauthner v Náchodě atd., tedy vesměs velkým finančně schopným závodům naprosto nevadí, aby svým dělníkům, a hlavně dělnicím vyplácely pouze 40 až 60 Kč mzdy týdně. Tu by mohl někdo namítnout, že od toho je tu revise, jak ji stanoví vládní nařízení a s touto spojené sankce proti zaměstnavateli, který smlouvu porušil.

Pan ministr soc. péče se také toho dovolával a dovozoval, poněvadž až dosud byla teprve jedna stížnost v této smluvní oblasti u okr. úřadu pro nedodržování smluv, že závaznost se osvědčila a že smlouva je dodržována. Ale zde právě je veliký nedostatek vládního nařízení, kterým jsou závodní výbory, tedy ti, kteří nejlépe znají mzdy dělníků, poněvadž jsou stále s nimi ve styku, přejímají jejich stížnosti, intervenují u správy závodů - z těchto revisí vyřazeny, nemají práva se jich zúčastniti. Toto právo přísluší pouze zástupcům organisací zaměstnanců a zaměstnavatelů a kapitalisté-podnikatelé dovedou si už zaříditi věci tak, aby teoreticky nezasvěceným zástupcům dělnických odborových organisací dokázali, že je vše v pořádku a že se smlouvy dodržují. Je tedy v zájmu ochrany dělnických mezd a práv, aby byla zjednána náprava, a to cestou zákona a aby dělnické závodní výbory byly vybaveny pravomocí býti účastny při revisích mezd, jakož i při podávání stížností pro jich nedodržování. Chci současně říci naše stanovisko k zákonu o opatřeních proti zastavování závodů a hromadnému propouštění dělníků. Hlasujíce pro tento zákon, žádáme, aby vláda učinila přítrž dnešnímu umělému vyvolávání stagnace, jak jsme toho svědky v bavlnářském průmyslu i jinde. Zde máme co činiti s promyšlenou spekulací akcionářů v otázce cen bavln, jakož i za účelem prosazení daňových úlev, exportních premií atd., ale především se to děje za účelem úsporných opatření, aby nemuseli vyplatiti dělnictvu drahotní výpomoc.

Již v rozpočtové debatě jsme mluvili o tom, jak úsporná opatření uplatňují zaměstnavatelé všude tam, kde měli v prosinci vyplatiti dělnictvu drahotní výpomoc. Stovky dělnic a dělníků poslali před několika týdny domů na neurčito a minulý týden v pátek a, v sobotu, tedy v den výplaty, kdy byla vyplácena drahotní výpomoc v severovýchodních Čechách, se textiláci a textilačky, kteří se těšili na drahotní výpomoc, zděsili, jakým pakatelem v mnohých závodech byli odbyti. Tak u firmy Henrych v Doudlebách, kde bylo 300 dělníků vysazeno až na dva měsíce, dostali dělníci 4 až 5 Kč drahotní výpomoci.

Jsme si vědomi, že je to umožněno nedostatečným jednáním, které se tehdy stalo, že bylo připuštěno, aby se drahotní výpomoc vyplácela podle. odpracovaných hodin, ačkoliv všichni dělníci bez rozdílu trpí dnešní drahotou a podnikatelé jim vlastně drahotní výpomoc jsou dlužni za minulé období.

Jak dnes podnikatelé vykořisťují dělnictvo vysazováním a současně stupňováním racionalisace, o tom svědčí poměry v žilinské sukence. Tam se stále vysazuje po stovkách, ale pracovní tempo je takové, že podle úsudku okresní nemocenské pojišťovny 25 % osazenstva je stále v nemocenském stavu. Nejde tu o žádné simulanty, neboť, jak známo, kontrola revisních lékařů jest až příliš přísná.

Tedy tímto dokazujeme dnešní neudržitelný stav, to úžasné utrpení dělnictva v továrnách, nelidské vykořisťování, a žádáme doplnění zákona, v tom smyslu, aby se zaměstnavatelům znemožnilo nejen hromadné propouštění, nýbrž i vysazování z práce.

Konečně i státní statistika o stávkách za měsíc listopad, kdy v Československu bylo 30 stávek v 213 závodech oproti 26 stávkám ve 110 závodech v měsíci říjnu, svědčí o tom, jak se dnes dělníci musí zoufale brániti proti útokům a sahají ke stávkám i v době, kdy každá koruna v dělnické rodině schází.

A vážený senáte, my a s námi statisíce dělníků, dělnic a pracujících jsme si vědomi, jaké zhoubné následky budou míti daňová zatížení, která senát právě odhlasoval. Od dnešní vlády a především od její většiny také neočekáváme ochrany zájmů pracujícího lidu. Proto voláme k dělníkům bez rozdílu politického přesvědčení, bez rozdílu organisační příslušnosti sjednoťme řady, sjednoťme dělnické organisace a budeme tvořiti sílu, která si vynutí nejen lepší mzdy, nýbrž člověka důstojný život. Síla pracujících, když bude jednotna, bude také s to prosaditi rozpočty pro ochranu zájmů širokých vrstev pracujícího lidu a ne, jak jsme toho svědky právě dnes, pro ochranu zájmů kartelů a těžkých kapitalistů jak ve městě, tak na venkově. (Potlesk senátorů komunistické strany.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Füssy.

Sen. Füssy (maďarsky): Vážený senát!

Od pána predsedu vlády a tiež od niektorých pánov ministrov veľakrát sme počuli v rozpočtovej debate, že hospodárska kríza už zanikla a že je tu nová konjunktúra. Že toto tvrdenie je priťažené zo vzduchu, to vidíme i z púhej existencie práve pojednávaných predlôh.

Tu j e podporovanie nezamestnaných zo štátnej pokladnice. Páni výboroví zpravodajcovia počítajú s tým, že počet nezamestnaných vzrastie v zimnom období o stotisíc, avšak tiež istý vládny zákonodarca pripustil, že za niekoľko týždňov vzrastie ich počet na pol milionu. To je tá hospodárska konjunktúra? A pritom, ač i vláda dobre vie, že treba stále počítať so značným počtom nezamestnaných - nedošlo dosiaľ k žiadnemu opatreniu, nebolo využité ani tej dobrej konjunktúry, naugurovanej pánom predsedom vlády, k zorganizovaniu poistenia pre prípad nezamestnanosti. Avšak i administratívna správa podporovania nezamestnaných deje sa tak hrozne kodrcave, že je to až neuveriteľné. Pred rokami často sa stávalo, že nezamestnaný upadol u zamestnávateľských kruhov v podozrenie, že nechce sa podujať práce príležitostnej, keďže podpora v nezamestnanosti stačí mu k živobytiu. Dnes je už každému jasné, že nezamestnaný naozaj sa nesmie uviazať na dva, tri dni v zamestnanie, lebo by ztratil podporu nezamestnaných na celé mesiace.

Hromadné prepúšťanie robotníkov bolo dosiaľ priemyselným podnikom zakázané nariadením. Dnes už niet zmocňovacieho zákona a preto sa musíme s touto otázkou zvlášte zabývať. Páni, nevidel som ešte živnostníka alebo továrnika, ktorý by mal veľa objednávok a napriek tomu by prepúšťal svojich zamestnancov. A tedy s tou konjunktúrou nie je všetko v poriadku.

Tiež návrh zákona v obmedzovaní zriaďovania nových cukrovarov je nejaký malomocný. Na jednej strane je verejne známé, že cukerný kartel má toľko zásob na sklade, že si nevie s nimi rady, na druhej strane zákonom treba zakazovať zriaďovanie nových cukrovarov, na tretej strane vláda nemá odvahy zdaniť veľké zisky cukerného kartelu, na štvrtej strane vláda sa neodvažuje zakázať vývoz cukru so stratou, a preca čo konzument doplatí na vývoz cukru, z toho by bola pekná hromádka "taxy na obranu štátu". Ovšem, potom by cukerný kartel nemohol dávať oročky koaličným stranám, ktoré sú v kartele.

Štvrtý hospodársky návrh znie o povinnom predlžení kolektívnych smlúv. Vyhovuje on robotníkom textilným a dosť. Na miesto toho rád bych už bol videl, aby vláda podala definitívny návrh zákona na ochranu záujmov súkromných zamestnancov a niektorých ich skupín.

Návrh o vrátení štátnych stavebných podpôr je pre nás neprijateľný preto - ač základná myšlienka je nám vítaná - lebo paragrafy tohoto návrhu boly v poslaneckých výboroch tak krásne prekrútené, že sa z nich práve tí najbohatší majitelia víl, ktorí brali náhodou aktívnu účasť vo vynesení tohoto zákona, pekne vyzujú z povinnosti vrátiť stavebnú podporu, ale budú zato natiahnutí ti, ktorí majú malé byty s izbou a kuchyňou.

Zo všetkých týchto návrhov vidím, že vláda ani v dobe najväčšej krízy nenaučila sa z veľkej biedy ničomu. Na miesto dôkladných a prehĺbených opatrení vidíme iba fľakovanie. Nie j e to nový, leč starý požiadavok, ktorý opakujem, že vláda mala a i dnes ešte má podniknúť všetko k pravej sanácii hospodárskej krízy a nie mastičkárenie na odstránenie jej symptomov.

Každý štát, či j e v ňom režim demokratický a či imperialistický, má svoje určité finančné plány, hospodárske zámysle. U nás do dnes niet žiadneho plánu, všetko beží tak, ako beží. A dosť. Na nezamestnanosť odplavaly ťažké miliardy, avšak ešte ani dnes nemáme program na stavbu silníc a železníc, ba nemáme program ani na ich čistenie.

Do dnešného dňa nedošlo ešte ani k pokusu o podchytenie zadlžených gazdov premenou krátkodobých pôžičiek v pôžičky dlhodobé.

Nevieme si rady s obilnými prebytky, necháme ich ztuchnúť a pestujeme nimi škodlivý hmyz v nových sýpkach, ale ľuďom dávame k požívaniu múku bielenú, takže obilná spoločnosť poskytuje ľuďom za pokrm v každom kilograme múky 5-6 dg bielidla, škodlivého ľudskému zdraviu. Stran prísneho trestania falšovania potravín nestalo sa nič. Vo väčších mestách nemožno dostať pravú papriku, lebo ju beztrestne falšujú prachom z tehál. Falšovanie masla je dosť známé z listov denných. Je čudné, prečo pán minister zemedelstva nezačína obmedzovať výrobu umelých tukov. Na falšovateľov masla treba ostrých trestov a nie zákaz dovozu oleja, lebo len takto možno pomôcť výrobcovi. Stačilo by však tiež prísné uplatňovanie starého zákona o falšovaní vína, ktorý platí na Slovensku. Naproti tomu pravdivým skutkom je, že mnohí v Podkarpatskej Rusi naučili sa falšovaniu vína od niektorých štátnych vinárskych dozorcov, nakomandovaných tam zo zemí historických.

Pán minister zemedelstva dosiaľ nepodniknul nič stran zriadenia zemedelských komôr. Avšak ešte i dnes sa kladú čo najväčšie prekážky tomu, aby zemedelci maďarskej menšiny zorganizovali sa v hospodárskych spolkoch.

Ministerstvo živností a obchodu ešte ani dnes nepokladá za vhodné vypísať voľby do obchodných a živnostenských komôr. A vláda má na svedomí to, že nedošlo ku zriadeniu dvoch odbočiek, t. j. slovenskej a maďarskej odbočky obchodnej a živnostenskej komory.

Už od roku sa hovorí o zriadení hospodárskych poradných kancelárií, ale sa len hovorí, i dnes sa ešte hovorí.

Slimáčim krokom postupuje, ba v poslednej dobe už sa i úplne zastavilo rozšírenie tabakových plantáží. Ač vieme veľmi dobre, že naše pôdne pomery pripúšťajú pestovanie jemnejšieho cigaretového tabaku, nedovolí to vláda z falošných, chybne vykladaných obchodne politických dôvodov. Rozvinuli sme-li už pestovanie pšenice až na stupeň sebestačnosti, prečo by sa tak nemohlo stať i s tabakom?

Obilným monopolom zaviedla vláda vlastne hospodárenie na základe maximálnych cien. Ale i to je len polovičaté, ľavoruké opatrenie, lebo k reglementácii priemyslu dosiaľ ešte nedošlo. Agrárne nožnice pustošia ďalej nezmenene a ustrihávajú každý nový výhonok hospodárskeho života. Jestliže už sa vedie usmernené, ba viazané hospoelárstvo vo výrobe obilia, tu sa tážem: Kedy začne vláda s podobnou reglementáciou v priemysle továrenskom? Bude-li mi odpovedané, že obilie je predmetom verejnej potreby, na to odpoviem, že pre gazdu je predmetom verejnej potreby i kosa a pluh, nehovoriac ani o šatstve a obuvi.