Loni jsem mluvil o státním diagnostickém ústavu v těch dobách, kdy dělnictvo odborově agrárně organisované podalo 34 singulárních žalob na svého zaměstnavatele, t. j. ministerstvo zemědělství, a mohu dnes s tohoto místa konstatovati, že spor byl urovnán smírně tím způsobem, že se dělnictvu dostalo nového a lidštějšího pracovního řádu. A když si páni senátoři všimnou rozpočtu státního diagnostického ústavu, uvidí, že na mzdách dělnických letošního roku bylo zaplaceno o 32.000 Kč více pro 47 trvalých a 25 sezonních dělníků. Sezonních proto, poněvadž diagnostický ústav spravuje také vlastní statek. Ústav nevyrábí jenom očkovací látky, nýbrž provádí také ve velkém diagnostiky a studuje stájové choroby. Dnes ústav produkuje - je to skoro k neuvěření - 132 různých druhů očkovacích látek, a poněvadž jsou skutečně virulentní a velmi působivé, jsou velmi vyhledávány. Jeho výrobní kapacita sotva stačí, bych řekl, na úhradu skutečné poptávky v historických zemích, poněvadž Slovensko a Podkarpatská Rus teprve začínají k očkovacím látkám míti důvěru. A právě zde chci porovnati, - když zde jsou stesky na naše státní statky a na naše státní hospodářství, že všude tam, kde je nějaký státní podnik, je v desolátním stavu, že máme samé nešiky byrokraty, kteří, bych řekl, nechtějí správně vésti ústav - že jsem velmi rád, že mohu jako venkovský občan promluviti o ústavu, u jehož zřízení jsem stál jako bývalý starosta, když jsme hledali pro něj vhodné objekty, a mohu jenom potvrditi, že ústav je veden velmi krásně nejen po stránce vědecké, nýbrž i finanční.
Vyrobil v r. 1935 přes 10 hektolitrů ser, ale do letošního roku do konce září již plných 13 hektolitrů. Počet diagnos vzrostl ze 13.149 r. 1935 na 23.820 roku loňského, a do konce září roku letošního na 18.829, bude tedy zase letošního roku podle toho větší. Říkám to jen proto, že agenda ústavu úžasně roste, ale od doby, kdy ústav byl založen, nebyl přibrán ani jediný odborník-zvěrolékař, a je potřebí, aby ústav v tomto směru, má-li vyhovovati, být rozšířen.
Spotřeba pokusných zvířátek v Ivanovicích byla r. 1936 10.714 kusů a letos do konce září okrouhle 11.000; jsou to drobná zvířata, většinou vivisekční, poněvadž větší zvířata jako koně, krávy - do konce září v počtu 830 - dávají krev k výrobě očkovacích látek.
Mimo to se studují ještě choroby stájové a jiné, posledně to byla na př. tularemie ale ta dnes neexistuje, je již odbyta - takže ústav je všestranně činný. Celou tuto činnost se strany státu a národního hospodářství velmi důležitou obstarává pouze 8 kvalifikovaných zvěrolékařů a 3 smluvní; tito 3 smluvní mají skoro všichni fysikální zkoušku, a jakmile se jim naskytne příležitost státi se okresním zvěrolékařem, utečou, nebo si zařídí soukromou praxi. Tvrdím-li, že dnes nestačí na tuto praxi, je třeba, aby stát ústavu, který je ve svém oboru dobrou kapacitou, dal veškeré prostředky a tolik sil, kolik jich potřebuje. Jak jsme dnes informováni, i v ministerstvu zemědělství se uznává, že bylo by potřebí rozšířiti počet sil na 12 smluvních míst.
A tu jsem u kapitoly, kterou chci zhodnotiti zase s druhé stránky. Ústav serologický byl koupen od býv. krále bavorského Ludvíka za X milionů a platí si sám amortisaci a z úroků na rok 1938 najdete v rozpočtu, že bude třeba investovat nebo rozšířit ubikace nynější, poněvadž nestačí, o rovných 400.000 Kč, že zaplatí na úrocích 202.100 Kč a na amortisaci 314.000 Kč. Ale prosím, on ještě preliminuje - to je také fakt - že příštího roku odvede státu 649.000 Kč. Jistě tento ústav potřebuje, aby mu bylo dáno vše, co ke svému rozvoji absolutně potřebuje. Ústavní zvěrolékař je placen jako každý jiný státní úředník, nemá žádné soukromé praxe a může suplovati za svého kolegu zvěrolékaře v místě jen tenkrát, když se strana nemůže dovolati - ovšem ne na svůj účet, nýbrž na účet zvěrolékaře.
Práce diagnostická, která jde do desetitisíců - a ústav byl původně vlastně určen k diagnostice - není vůbec placena. Také není placena práce přes čas a práce kancelářská přes čas. Tedy je potřebí, aby veškeré práce od zvěrolékaře do dělníka byly řádně placeny, aby ústav měl spolehlivé a svědomité pracovníky, jak jsem již řekl, od dělníka až po ředitele.
Ale musí býti práce také naprosto neodvislá od politického tlaku. A tu jsme u druhé věci, která od loňského roku nebyla ještě odčiněna. Dělnictvo je nuceno býti organisováno pouze v jediné odborové jednotě agrární, a řekl-li loňského roku a charakterisoval to náš soudruh Hampl slovy, že dělník není trvale bezcharakterní, stalo se, že dělníci vzpřímili páteř a že po jednání u soudu ministerstvo zemědělství přišlo konečně k poznatku, že věc musí býti likvidována. Kdybych byl rozhodčím, řekl bych, že ústavu za dnešních poměrů je potřebí, aby jeho vědecké resp. technické vedení bylo odděleno od vedení administrativního, poněvadž ředitel odpovídá také za kancelářské práce a za vedení statku, který má dnes přes 220 měr polí, a jistě že bych dopřál ústavu, aby měl tolik kvalifikovaných sil, kolik jich potřebuje, a popřál bych také dělnictvu naprostou politickou svobodu.
Vážení pánové, ústav má také velký význam v boji proti různým infekčním chorobám. U nás se v okolí stalo, že vypukla prudká infekce mezi krůtami, pernatým zvířectvem, a tím, že bylo dostatek očkovací látky a že se všichni ústavní zvěrolékaři vrhli na chorobu, byla odstraněna. Ústav také studuje pro případ potřeby potírání jiných nemocí - aby byl na př. odstraněn strach lidí před strašným vedením bakteriologické války - aby byly potřebné očkovací prostředky k disposici, které mohou zachrániti jak pro národní hospodářství, tak i pro stát a národ pokud možno všecky hodnoty.
A tu přicházím k druhé věci svého rodného kraje, k hanáckému ječmeni. Letos v listopadu vláda rozhodla, že můžeme také exportovati hanácký ječmen, který již před mnoha desetiletími opanoval zahraniční trh. Toto pozdní rozhodnutí mělo za následek, že jsme ztratili trh ječmene a že naše hanácké sladovny byly velmi vážně poškozeny. Za r. 1936 bylo ještě vyvezeno ječmene za 62 mil. Kč a sladu dokonce za 230 mil. Kč. Švýcarsko, Belgie, Holandsko, Anglie, Francie, Italie a zámoří byly našimi největšími konsumenty. Dnes jen sladovna v Ivanovicích na Hané počítá, že ztratila nejméně 1/3 svého exportu. Tato sladovna exportuje celkem 11 % celého vývozního kontingentu. Ale proč o tom mluvím, je to, že tato sladovna měla loňského roku předepsáno 120.000 Kč základní daně výdělkové a že ztrátou 1/3 exportu se její základna daňová sníží o 40.000 Kč, pravděpodobně na 80.000 Kč, a poněvadž obec Ivanovice a okres mají 200 % přirážek, znamená to pro naši nejbližší samosprávu, pro obec Ivanovice stejně jako pro okres, ztrátu po 80.000 Kč. A za této tendence je jistou věcí, že dělnictvo, které pracným způsobem v tomto oboru dostalo do kolektivních smluv některá zlepšení, sotva to, co tam má, udrží. A že sotva bude moci přijíti, aby kladlo nové požadavky, je věcí přímo vyloženou.
Ale druhou věcí je, že ztracený trh se velmi těžce dostává zpátky. Mohu docela klidně prozraditi, co mně šéf firmy Milchspeiser a Katscher řekl, že má obavu, že trh zpět nedostane, nebol mezinárodní způsob prodeje sladu vypadá tak, že se slad prodává v kavárně, a ten prodej je podložen kouzelnou obálkou, lhostejno, jsou-li tam československé koruny, když je to s naší strany, nebo jsou-li tam pengö nebo polské zloté. Když se ten sládek přesvědčí, že z polského a maďarského sladu, jak se to stalo letošního roku, se uvaří pivo a že tou cizí valutou si může svůj život také polepšiti, je jistou věcí, že příštího roku i naše sladovny, bohužel ta forma prostředků tady je, budou muset se exponovati s těmi obálkami ještě více, ale není jisto, zda ztracený trh dostanou zpět.
Třetí kratičkou věcí, kterou mám, jsou naše Staré moravské požadavky. Morava si stěžuje od převratu na to, že je zkracována. Jsou to ovšem hříchy z doby staré, kdy měla Musterlandtag. Kdybychom dnes na př. se zemí deskou měli býti zrovnoprávněni, bylo by třeba, aby bylo 822 km silnic převzato do státní správy. Kdybychom měli převzíti všechny zemské hospodářské školy, ušetřila by Morava asi 10 mil., a kdybychom měli převzíti zemské dráhy a zemské střední školy, ušetřila by Morava zase asi 8 mil. Pak by Morava ke svým 650 mil. Kč dluhů, které má, nemusela smutně věšeti hlavu. Ale byla zde dohoda s vládou a já, který znám, jakou výhodu by to znamenalo, beru to prostě na vědomí, že vláda slíbila - a také to pomalu krok za krokem plní - že veškeré nedostatky Moravy až do zvýšení subvence našim zemským divadlům - my nemáme státních divadel - budou odstraněny.
A vy dovolíte, abych k daňové předloze zase stručně promluvil o našem zásadním požadavku, vyřešiti daňový problém. Posl. Remeš uvádí ve své zprávě v Národním shromáždění, že celý náš finanční aparát nestojí celkem ani 100 milionů Kč, a kdybychom úpravou osobního nákladu úřednictva, finančních úřadů snad asi o 10 mil. Kč mohli dosíci rychlejšího vybírání, nemusilo by potom docházeti k miliardovým depuracím, neboť nedoplatky daňové se rok od roku zvětšují, jednak proto, že předpisy přicházejí pozdě, a také proto, že proti daňovým předpisům, které byly učiněny většinou následkem odhadu, se rekuruje, a pak se stává, že zpravidla drobný živnostník neplatí ani daň, kterou přiznal, tím méně to, co mu bylo předepsáno. Tedy nedostatek personálu je veliký.
A já zde uvádím pro to konkretní fakt, poněvadž dnes zase bylo mluveno v jiném smyslu, že by stačili dnes a v některém úřadě dva úředníci a že by to běželo, kdyby se celých 8 hodin pracovalo. Snad - ale u berních správ, kde záležitost finanční je nejen citová, nýbrž velmi citlivá, to vypadá jinak.
Vyškov je jeden z největších okresů na Moravě. Má přes 100.000 obyvatel, před 5 lety tam bylo 7 úředníků sice výpomocných, ale i to bylo mnoho. Ale ten Vyškov má 4 osady vedle sebe, které mají 5000 obyvatel: Křečkovice, Brňany, Nosalovice, Dědice. Dnes ve Vyškově jsou 3 kasárny pro těžkou vozbu, bylo postaveno 60 nových činžovních domů a dnes Vyškov už nemá 5.400 obyvatel, nýbrž přes 7.000, poněvadž je známo, že za vojskem se stěhují také živnostníci. A jestliže dnes ukládáme berním správám novou práci, jestliže okres, resp. obce rostou tím, že mají pro to příznivé podmínky, že se staví kasárny atd., je nutno uvažovati o tom, jak předejíti tomu, aby se nedoplatky u nás nehromadily. A mohu vám říci, že počet poplatníků výdělkové daně ve vyškovském okrese je 58.141 a poplatníků daně, která má t. zv. zemědělský paušál, je celkem 17.830. Zemědělci vědí, jak často půda přechází z ruky do ruky, že tento paušál se rok od roku takřka mění. Agenda odvolací ve Vyškově vzrostla. Loňského roku bylo 728 nevyřízených rekursů. Během roku rekurovalo 2073 poplatníků a ke konci tohoto roku se setkáváme tím, že počet nevyřízených odvolání činí dnes 974, čili počet odvolání se za r. 1937 zvýšil o 256 aktů. Rozsah agendy spisové vede do tisíců - 8756. Žádostí za osvobození od činžovní daně bylo 611. Daň domovní ve Vyškově nemá vůbec referenta. Ten z úředníků, který má snad nejčistší stolek, bývá za rychlejší práci potrestán tím, že dostane v seriích daň domovní, kterou potom postupně, jak se dá, za dva, tři roky teprve vyřizuje. Daně jsou věc velmi citlivá, a chce-li stát dostati peníze rychle, musí si pro ně umět poslat, a jestliže dnes berním správám a finančním úřadům nakládáme novou práci do příštího roku - a to nemůže nikdo popříti - je nutno, aby nedoměrky tak zní terminus technicus - rok od roku nerostly. Ale problém daňový, řekl bych, je zejména problémem malých lidí. Stát potřebuje ke své existenci peněz, to je beze sporu. Ale občan potřebuje také peněz. Tyto dvě cesty by měly jíti vedle sebe paralelně, neměly by se protínati a křižovati, poněvadž při tomto protínání slabší to odnese a dá se tedy předem typovati, že to odnese slabší poplatník. Máme ve státním rozpočtu poměr 82 % nepřímých daní a 18 % přímých daní. Daně nepřímé jsou o to nespravedlivější, poněvadž zde nejchudobnější zaplatí za cukr 6,20 Kč stejně jako ten nejbohatší. Daně by měly býti spravedlivě rozvrženy, neboť člověk je vytahuje z kapsy, sám je nese, cítí to jako útlak. Poněvadž především se stává u drobného poplatníka, že bývá předaňován, platí více než odpovídá jeho kapacitě, řekl bych jeho živnosti a únosnosti. Rozdělil bych soubor daňových otázek na tři věci: v čem chybuje občan a co je nutno odstraniti zákonem, v čem chybuje sám zákon nebo kde je tvrdý, a v čem to padá na vrub úředníka, byrokrata. Ten také za to vždycky nemůže. Nemohu generalisovati, že by všechno úřednictvo finančních úřadů bylo nepřítelem poplatníka, tím méně malého poplatníka. Ale úřednictvo má svoje směrnice, má svoje výnosy a poněvadž se musí opírati o t. zv. přezvědné osoby, má zde systém naprosto anonymní, a to ovšem svádí velmi často na scestí, že se vydávají platné rozkazy, které nemohou odpovídati pravdě a skutečnosti. Tedy říkám, že úředník je zde otrokem těchto zákonů. On si pomoci nemůže, protože je na to prostě odkázán. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)
Ale veliká chyba je také v občanu. Ten zpravidla o finančním zákoně neví naprosto nic. On si nevšimne ani podrobností na daňových vložkách, on všecko neguje, je přímo idiosynkratikem, a věřte mně, že poplatník raději udělá poslední vůli nežli daňové přiznání a dělá to s takovým chvatem a na základě tak špatných informací, a to pod zorným úhlem, aby daňové přiznání bylo již co nejdříve z chalupy venku. Poplatník podceňuje dekrety
a poněvadž včas nevyhoví, dostává se vlastní vinou do kontumace. Stačí jediný chybný krok a je tam.
Ale, vážený senáte, zde to bohužel prohrává hlavně t. zv. berní morálka a velmi často to prohrává také stát, a mnohý z poškozených poplatníků se pomstí na republice hlasovacím lístkem. Je přirozenou věcí, že člověk má sklon k tomu, že jde po tom, co mu dává příjemnější stránku života. Prominete, jestliže můj otec chodil na hon a nechal mi flintu, je to příjemná stránka života. Jestli hrál karty, snad jsem se to naučil také. Ale můj otec nemusil vyplňovati taková daňová přiznání, mne to nikdo neučil, mne to neučila společnost a neučila mne to také škola, a teď jsem byl postaven jako prostý občan před skutečnost, že jsem dostal stejné tiskopisy jako vzdělaný intelektuál, advokát. Je to věc složitá, problém náramně těžký a právě zde bude musit hlavně živnostenské školství starati se, aby náš nastávající poplatník, když je učněm, se naučil správně, nebo aspoň pravděpodobně manipulovati s přiznávacím archem, aby měl ponětí o tom, co mu zákon dává, aby se mohl brániti a ubrániti, aby se dostal do té kategorie, že je to pro něho únosné.
Náš generální zpravodaj o rozpočtu, soudr. Remeš napsal r. 1935 velmi pěknou věc, nebudu ji rozvádět, stačí titul: "Nejtýranější tvor je poplatník". V tom ohledu se poměry dosud ještě nezměnily.
Vážení, já ukončuji. Mohl bych přirovnati - nechci zlehčovati katolické náboženství, nebo nějakou věrouku jinou - všechno to, co se děje v ohledu daňovém k náboženskému úkonu. Katolický křesťan má svou velikonoční dobu, připravuje se na zpověď, vyzpovídá se, dostane rozhřešení, pokání atd. Ten náš poplatník má svou velkonoc a takové martyrium velkonoční celý boží rok, až do poloviny února se musí připravovati, a má to dělati hodně svědomitě, poněvadž v polovině února odevzdává daňové přiznání. A to není nic jiného, než jeho zpověď. Pak přijde to strašné vytýkací řízení, to je zpytování svědomí, pak přijde úroda, to je rozhřešení s pokáním, a jsou-li exekuce, pak začne consilium abeundi, to je poslední pomazání. Tak to vypadá. A jestli mu exekuce prodá střechu nad hlavou, může to býti i funus s celým konduktem. Ten, kdo měl s finančním fiskem co dělati celý život, jako my, drobní lidé, kteří jsme se nedovedli ubrániti, třeba jsme si mysleli, že jsme o hlavu větší než druzí, přizná, že to poznání tryská z přesvědčení a že není sebráno jen tak odněkud.
Já nebudu analysovat jednotlivé fáze, co by bylo potřebí, ale je nutno říci, že mezi úřadem a námi je potřebí určitého narovnání. Poplatník se musí snažiti, aby se povytáhl, věděl co nejvíce o finančním zákoně a dovedl se ubránit. V nás pak úředník nesmí vidět jen kverulanty, defraudanty, nepřátele státu. úředník si nesmí představovati, že by snad byl udatným náčelníkem, který nemá za účel nic nes do toho státního vigvamu nositi skalpy protivníků, a ony to jsou skalpy našich poplatníků. Náš úředník by měl býti více psychologem. Znám učitelský stav a vím, když učitel dostane 40 dětí do první třídy, za jeden rok pronikne psychologicky do duše každého jednotlivého děcka, ale on pozná také prostředí rodiny, ve kterém to dítě žije. Ale my mámena berní správě, odkud je do Ivanovic 6 km, 20 let od převratu úředníka, který nezná cestu, kudy se tam jde, nezná poplatníky, a neví, v jakém prostředí poplatník žije.
Vážený senáte! Zákon Englišův byl několikráte novelisován a bude museti býti novelisován a opravován, až z celého zákona nezůstane nic, než jeho číslo a rok jeho na rození. Pokud nebude úplně převrácen - příštipkováním se to nedá spraviti - nebude u nás naděje, že by se drobný živnostník měl trochu lépe.
Představujeme si několik věcí, kterých je potřebí, a snad by to v některých případech nestálo ani haléře, na př. aby daňové předpisy byly veřejně vyloženy. Demokracie znamená kontrolu, a tato forma byla až do vydání Englišova zákona, poněvadž v každé obci byly předpisy a my jsme je mohli navzájem viděti. Potřebovali bychom lidovější exekuci. Stát by měl rozlišovati mezi skutečným notorickým neplatou a mezi člověkem, který se zhroutil následkem hospodářských poměrů. Dosavadní účtování je věc absurdní, pro průměrného člověka není dostupné, poněvadž i nikdo z průměrných venkovských lidí nepochopí, co je daň předepsaná a co daň nepředepsaná, co jsou platy, a nikdo také nepochopí, že daň obratová není daní obratovou a že musí býti ještě zvlášť účtována.
My bychom žádali také rychlejší úřadování a snížení úroků na běžnou výši. Dnes je debetní úrok ještě 7 % plus 5 % úroků z prodlení. Ale hlavní věc, za kterou jdeme, je reorganisace berních komisí se zastoupením malých živnostníků. To jest ovšem zase spojitá nádoba s obchodními komorami, poněvadž podle dnešního systému navrhují polovičku členů obchodní komory a polovičku zemědělské rady. Že obchodní komory tam nepošlou zástupce drobných lidí, je přirozené.
Přáli bychom si, aby byla zpaušalována daň obratová u veškeré prvovýroby, dále bychom si přáli odstupňované daně výdělkové pro drobné živnostníky mezi 15.000 až 30.000. Má-li živnostník přiznáno 15.000 Kč, platí 1/4 %, t. j. 37,50 Kč, ale má-li o stovku více, platí už 1/2 %, čili 75 Kč, takže nenajdete jednoho poplatníka než nejnižší kategorie, t. j. 37,50 Kč, nebo 75 Kč, takže přiznaná stovka stojí poplatníka při 600 % přirážek na 268 Kč.
Přáli bychom si jako idealisté daňové soudy, aby výstřelky finančních úřadů - poněvadž poplatník je věčně, celý život obviňován - mohly býti také jednou korigovány, aby úředník resp. zástupce státu musil také dokazovat.
Ale, vážený senáte, veškeré novelisování zákonů a vůbec veškeré zákony nám živnostníkům nemohou pomoci, když. si nebudeme pomáhati sami. O tom se velmi krásně vyjádřil náš president dr Beneš loni 14. dubna k deputaci živnostenské, když řekl: "O konečném vašem úspěchu bude rozhodovati nikoliv jen opatření zákonné, nýbrž to, jak budete v hospodářském organismu plniti svůj úkol, jak budete na výši doby. Je nutno viděti poměry a vývoj a podle toho si postupně vybudovati svou posici."
Živnostnictvo není opuštěno, není isolováno, neboť má velkou a silnou mravní podporu v silných politických stranách. Československá strana soc. demokratického dělnictva je pro každou opravu zákona, která prospěje širokým vrstvám lidovým, a k těm patří náš živnostník, poněvadž podle mého názoru není ničím jiným než dělníkem s živnostenským listem, jenomže ve zhoršeném vydání, poněvadž dodnes ještě není o něho sociálně postaráno. (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má nyní p. sen. Reil.
Sen. Reil (německy): Slavný senáte!
Schválili jsme zde v senátě v pátek dne 17. t. m, státní rozpočet na r. 1538. Nyní se projednávají jen - osnovy zákonů, které mají přinésti úhradu nedostávající se částky příjmů 11/2 miliardy. Je to obtížnější kapitola, a strany, které v zájmu státu hlasují pro tyto větší výdaje, osvědčují své věrné stanovisko k myšlence státu. Máme-li na paměti, že Československá republika má 15 milionů obyvatelů, pak znamená 11/2 miliardy nových daní 100 Kč nového zatížení pro každého jednotlivého obyvatele státu, bez ohledu na to, zdali je to dítě v kolébce anebo na výdělek odkázaný muž anebo žena.
Nebylo tudíž divu, jestliže se u mužů ve vládě a v koalici projevily pochybnosti, zdali se v přítomné době smí obyvatelstvu státu uložiti tak veliké opětovné zatížení. Byla v koalici snaha nová břemena rozděliti tak, aby je pomohli nésti všichni podle svých sil. Bohužel musíme říci, že nové daně a zvýšení zdraží veškeré živobytí a že také malý člověk, dělník bude tím postižen, ačkoli se jednotlivé strany snaží dělníka pokud možno ušetřiti. To platí jak o důchodové dani, tak také o dani z margarinu, při čemž u dani z margarinu levnější druhy nesmějí býti zdraženy. Úřady budou bdíti nad tím, aby se tyto levnější druhy margarinu vyráběly v dostatečném množství. Také bude nutno bdíti nad tím, aby se určité daně nepřenášely na konsum, to platí obzvláště o kartelové dani. Uvítati dlužno, že v poslanecké sněmovně byla ke kartelovým poplatkům přijata resoluce, kterou se vláda vybízí, aby podle §u 2 zákona snížení anebo osvobození od daně plnou měrou přiznávala těžce zápasícímu textilnímu průmyslu. Vítáme také úlevu pěstitelům vína při dani z vína.
Přes všechny částečné výhody, které jsou oprávněny, zůstávají tyto úhradové předlohy pro většinu poplatníků nadmíru tvrdým oříškem na vánočním stromku, který tu byl postaven. Obzvláště těžce postiženi jsou živnostníci a obchodníci. Tyto stavy, které těžce zápasí o svou existenci, jsou v několikerém ohledu nuceny přispívati k novým daním, jsou postiženy výdělkovou a důchodovou daní. Již nyní jsou tyto vrstvy povolání postiženy vysokým zdaněním, proti kterému se skoro nemohou ubrániti, poněvadž se jejich daňová přiznání neuznávají a na jejich vedení knih nepřihlíží.
Německý hlavní svaz průmyslníků v Československé republice vydal za příčinou nových břemen oběžník, ve kterém si svaz stěžuje do postupu při předpisování daní; svaz poukazuje k tomu, že tím, že se nedbá, u berních úřadů předpisů o postupu, dochází k přílišnému zdanění; svaz žádá, aby nyní při novém zatížení bylo při předpisování daní přesně dbáno zákonitých předpisů a aby tyto předpisy byly liberálně vykládány. Zdůrazňuji zde obzvláště toto volání německého hlavního svazu průmyslníků a vybízím pana ministra financí, aby v té příčině vydal berním správám přesné pokyny. Toto vyzvání adresuji na pana ministra financí zcela obzvláště v zájmu živnostníků a obchodníků.
Také naše Krkonoše a Orlické hory jsou vydány takovému neustálému přílišnému zdaňování. Mnozí živnostníci, hostinští, obchodníci pronajimatelé bytů a majitelé aut mají proto velké dluhy na daních, při čemž jest jim nemožno tyto daně zaplatiti. Teprve nedávno prováděny byly u většiny obyvatelů ve Velké Úpě a Malé Úpě a v jiných obcích krkonošských berní exekuce. Musely býti poskytnuty vydatné slevy, poněvadž ti lidé nemohli dlužné daně zaplatiti. Kolik práce a námahy byly by si mohly berní úřady uspořiti, kdy by se s poplatníky byla hned sjednala dohoda o jejich zdanění. Dlužno litovati, že výdělečné podniky obcí nebyly osvobozeny od placení příspěvku na obranu státu. Obce dávají již nyní pokud jde o leteckou obranu a zákon o ubytování velké příspěvky na obranu státu a budou podle nového zákona se svými výdělečnými podniky opětně přinuceny k velkým dávkám.
S ministerské strany bylo prohlášeno, že všichni musí přinášeti oběti na obranu státu; to je správné a my křesťanští sociálové to plně uznáváme. Moji klubovní kolegové naproti v poslanecké sněmovně hlasovali pro úhradové zákony a my v senátě se prohlásíme rovněž pro ně, poněvadž doufáme, že za peníze, které plynouti budou z nových zákonů, opatřena bude také práce a výdělek. Důvěřujeme slovům pana ministerského předsedy, že na výdělku a na práci zúčastněno býti má vydatnou měrou také německé obyvatelstvo státu.
V posledním čase mluvilo se často o sabotáži různých podřízených úřadů a českých svazů, pokud jde o ujednání ze dne 18. února.
V této souvislosti musím zde promluviti o skutečnosti, která ukazuje, že se určité svazy snaží u německého obyvatelstva vždy znovu buditi pochybnosti o dobré vůli určitých českých kruhů.
Dne 13. září 1936 konal se ve Vrchlabí sjezd českých hraničářů, při kterém po různých řečech sděleno a schváleno bylo 21 požadavků "hraničářů". Ku podivu předčítal těchto 21 požadavků přednosta berní správy ve Vrchlabí. V bodě 1 těchto požadavků se žádá, aby na ochranu hranic zesílena byla finanční stráž. V bodu 2 se žádá, aby urychleno bylo postátnění policie ve Vrchlabí s expositurou v Hostinném.
Mezitím vtáhla státní policie do Vrchlabí a do Hostinného. Obě města musela mnoho vynaložiti na ubytování a na zřízení kanceláří.
V bodě 20 se žádá, aby vrchlabským hraničářům bylo umožněno postaviti důstojný národní dům s poskytnutím státní subvence. Národní dům byl mezitím postaven, zdali se státní subvencí, není mně sice známo, ale dlužno míti za to. Národní dům byl dne 31. října 1937 za přítomnosti českých organisací z daleka široka slavnostně otevřen.