Francie to udělala dobře se zakuklenci, kteří připravovali úklady oproti republice. Naučme se tomu již jednou také a hlavně se držme slov našeho Karla Havlíčka: "Nic jim nevěřte a nic jim nedávejte."
A mám-li se také zmíniti několika slovy o vyrovnání poměrů, řeknu, když dohoda, tož dohoda upřímná a opravdová. Opravu pak nutno provésti také v obcích, městech i okresích. Dosavadní stav je asi takový:
Cheb město má 113 zaměstnanců, z toho je 1 Čech; musilo by tam tedy býti 13 Čechů. Chomutov má 120 zaměstnanců, z toho jsou 2 Češi; 52 by jich tam musilo býti. Jablonec má 115 zaměstnanců, 15 Čechů; patří tam 82 Čechů. Lanškroun má 19 zaměstnanců, jediného Čecha tam neznají. Česká Lípa má 52 zaměstnanců, 3 Čechy, má jich tam býti 12. Liberec má 1.200 zaměstnanců, jsou tam 2 Češi místo 204. (Sen. Kostka [německy] To není pravda, to je falešná zpráva!) Vím, že budete míti číslice jiné, o tom není sporu. Vy nevěříte sobě, jak byste měli věřiti dokumentům, když jste ani nevěřili ministerskému předsedovi, který vám to krásně řekl na 100 %. (Sen. Kostka [německy]: Kolik Němců je v Praze a Olomouci?) Konstatuji jen pravdu.
Postoloprty mají 22 zaměstnanců, 5 Čechů místo 10. Trmice mají 31 zaměstnanců, 4 Čechy namísto 10. Ústí n. L. 1.264 zaměstnanců, 24 Čechů místo 253. Vrchlabí 20, Bilina 20, nezná českého člověka. Nejlépe jsou na tom Trnovany u Teplic; mají vyjímaje cizince 10.300 Němců a 4.200 Čechů, tedy 30 % Čechů. Městských zaměstnanců je 57, ale z nich
jenom 7 Čechů, ač by jich mělo býti 17. U okresů je to ještě horší. Okres teplický má celkem 511 zaměstnanců, z toho 52 Čechů, ale okres zná jen 24 % Čechů, ačkoli by tam mělo býti 122 zaměstnanců českých, ovládajících služební řeč. V těchto několika obcích mělo by býti zaměstnáno 840 Čechů místo 63, nehledě k tomu, že jsou většinou Češi na nejpodřadnějších místech. Poměry ve smíšeném území a na pohraničí státu jsou hospodářsky těžké. Chápeme to a máme to z vlastní zkušenosti a právem se zde se všech stran volá po přiznání pohraničního přídavku pro všechny zaměstnanecké kategorie.
Slavný senáte! Vážná situace zahraniční vyžaduje klid a pořádek uvnitř našeho státu. Chceme s našimi spoluobčany žíti v míru a přátelském poměru. Naše dobrá vůle nesmí však býti považována za slabost. Celistvost naší drahé republiky budeme brániti v každém případě i proti přesile. A, slavný senáte, jsme si vědomi vážnosti doby, a proto státu dáme vše, co k životu potřebuje, ba i to naše nejcennější, naše životy. (Potlesk.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je p. sen. Mikulíček. Dávam mu slovo.
Sen. Mikulíček: Dámy a pánové!
Když člověk poslouchá, jak v rozpočtové debatě, tak také v debatě o těchto návrzích, které skutečně se projednávaly ve výborech i v plénu expres, domnívá se, že vůbec tu nemáme žádné vládní strany, která by chtěla za pořádky v Československu nésti také odpovědnost. Člověk slyší, ať od řečníka z lidové strany, že dělníci a zaměstnanci nemají řádně zaplaceno, že je drahota a hlad, slyší to od řečníka ze strany agrární, slyší to od řečníků z řad socialistických. Pánové, proč se ty řeči od vládních zástupců zde pronášejí? Proč? Promiňte laskavě, či proto, aby ústa jinak mluvila a jinak ruka hlasovala, aby čtenáři časopisů to venku četli jinak a jiné skutky se jim přinášely, které jim škodí a které je okrádají? Přece má býti dost odvahy k tomu, když s něčím nesouhlasím, tedy za žádných okolností to nebudu podporovati a pak se to nemůže provésti. Promiňte, já jsem protestoval v rozpočtovém výboru, když,dostaneme dvě hodiny před schůzí rozpočtového výboru 12 předloh, které nelze ani za ty dvě hodiny přečísti. Prosím vás, když jednotlivý paragraf, na př. té předlohy č. 604, mění nebo doplňuje zákon z r. 1932, v jiné předloze se mění nařízení z r. 1932, pak nařízení z r. 1935 v tom a tom paragrafu, jak berete vážně vy, vládní koalice, jednání zde v parlamentě, když takovým způsobem dvě hodiny před projednáváním v příslušném výboru dostaneme 12 předloh, které nemůžeme ani přečísti a tím méně máme možnost, abychom mohli navrhnouti, aby se něco škrtlo, změnilo, doplnilo, nebo v čemkoliv zlepšilo jinak... (Výkřiky: My jsme to kritisovali, to jste slyšel!) To je to, že jste to kritisovali, ale myslím, že tu není vláda žádného tatarského chána, že tu není vláda žádného Hohenzollerna, ani žádného Hitlera nebo Mussoliniho, tu je vláda československé demokracie a ta československá demokracie a odpovědní lidé v ní, kteří vládnou, nemají jenom právo kritisovati, nýbrž mají také povinnost podle svých kritických slov poměry zde zaříditi tak, aby kritiky vzhledem k pracující třídě nebylo potřeba. (Sen. inž: Marušák: Neměl jste v 20. roce jít do oposice, mohlo to být lepší!) Tak jsme měli doběhnouti tam, kam doběhl socialista Mussolini v Italii a socialista Pilsudski v Polsku? Tam jsme měli doběhnout? Měli jsme doběhnouti tam, kam doběhl Noske v Německu a jiní a jiní? (Sen. inž. Marušák: Kdybychom byli šli za vámi, měli jsme zde Mussoliniho!) Právě proletariát a trpící třída má své zástupce vysoko, aby je mohla shodit s podstavce, když jejich zájmy nehájí. (Hlasy: My nechceme likvidovati!) My také nebudeme likvidovati, a je to jenom velmi krátký politický rozhled, když se myslí, poněvadž voláme po jednocení odborů a po sjednocení boje za práva pracujících a trpících, že je to likvidace. Kdybyste to objektivně posuzovali, viděli byste a poznali zásluhu i těch nejradikálnějších u nás a poznali byste to hlavně ve světovém měřítku. Ano, myslím, že žádný objektivně posuzující politik nemůže popříti, že nebýti toho, že myšlenkami, které jsme zde hlásali a také hájili, je ovládána 1/6 zeměkoule, byla evropská kultura už pochována. To se popříti nedá. A proto dnes při tak vážných věcech se nemůže mluvit o likvidaci.
Vážení, dnes koalice předkládá tak krásnou štědrovečerní kytici nových.daní. Nebylo nikde jinde zdrojů příjmů k hražení zvýšených potřeb s obranou státu? Tak máme krátkou paměť. Od té hromadné vraždy na Nelsonu uplynuly 3. ledna, tuším, 4 roky. Všecky vládní strany podávaly návrh na sestátnění důlního průmyslu, který vynáší Petschkům, Rothschildům, Larischům, Wiltschkům půl miliardy ročně. Prosím, nebyl již podán koaličními stranami návrh na sestátnění zbrojařského průmyslu, když jednou se píše v tisku a podruhé ústy aktivních i neaktivních ministrů se dokazuje v zákonodárných sborech i v tisku, že zbrojaři na určitých věcech vydělávají 300 %? A pánové, co aby vynesly jenom tyto dva zdroje - uhlí a zbraně, kdyby byly ovšem řádně vedeny, ne tak, jak jsou vedeny státní statky a lesy, kde se ještě doplácí na 6 mil. měřic a 90 závodů! Ale musely, by býti řádně vedeny a ne jak tu pan řečník přede mnou mluvil, že někdo ukradl - on to řekl jinými slovy, není bolševik - stavební hmoty, postavil si z nich vilu a místo co by mu;byli všecko zabavili na ohražení toho, co ukradl, dají mu ještě 22.000 Kč pense. Přirozeně, špatné:příklady kazí dobré mravy. Když se vidí, že jednomu se nic nestalo min. radovi Autengruberovi z Fénixu místo doživotního kriminálu ještě povolili jíti na svobodu za kauci 50.000 Kč, když získal 3 miliony - pak ovšem nemohou státní podniky vydělávati. Ale místo co by se šlo na kartely, na uhlaře, na zbrojaře, na cukrovarníky, na lihovarníky a ostatní, přednese se tu 12 zákonů půldruhé hodiny před projednáváním. Jsme tu už většinou všichni úctyhodní kmetové - už máme přes padesátku - a proto se snad páni domnívají, že to můžeme číst na 3 stránkách najednou, myslit najednou čtyřmi směry a opravovat 4 paragrafy najednou. (Veselost.) Prosím, já si velmi dobře pamatuji, když ubyl předložen návrh zákona o zvýšení daně ze zápalek o 6 hal. na krabičce, zákon o zvýšení daně na droždí, zákon o zvýšení daně na margarin. Tehdy místopředseda rozpočtového výboru udeřil v rozpočtovém výboru těmi návrhy o stůl a prohlásil: Snad jsou ve vládě úchylní lidé, že dnes, při takovém vyčerpání konsumu nám ještě toto předkládají! Já jako člen rozpočtového výboru jsem odpověděl, že buď ten, kdo to řekl, musí jíti na pozorovací stanici, nebo celá vláda, poněvadž by to bylo hrozné, kdyby koaliční členové zákonodárného sbor u měli o vládě mínění, že to jsou lidé úchylní, a těm, nechali k disposici 150.000 vyzbrojených mužů, soudce, kriminály a všechno to ostatní!
A dnes je ta kytice daleko bohatší. Nemáme už kde brát než mase zvýšit obratovou daň! Pánové ze středostavovské strany živnostenské už dokonce opustili jednou vládní koalici proto, že byla zvýšena daň z obratu. Dnes se to sousto více přisladilo, omastilo a spolkne se. Nová daň z margarinu! Nová daň z piva, z minerálních vod! Pánové, já nevím, příroda nám to dává zadarmo, žádné výrobní náklady s tím spojeny nejsou, ale přijde systém, který nevidí, kde jsou přebytečné stamiliony a miliardy, a to, co člověk nemocný potřebuje k vyléčení, se mu zdaní, aby to pro chudáka bylo nedostupné. Vždyť je to ostuda, když člověk kolikrát sedí v nějaké místnosti a vidí, jak zahraniční host - měli byste to poslouchat - si dá lahev minerální vody, půl litru minerální vody, která teče ze skály čistá, jenom se pustí do lahve, a musí za ni zaplatiti 5 Kč. (Výkřiky.) Kamarádečku, víš, co jsem koupil za 5 Kč v torgsimu na Jaltě? Dvoukilovou slepici otrhanou! A ten Rusák, který sem přijede a chce si na Václavském náměstí v kavárně dát minerální vodu, poněvadž mu nešmakuje ani Hanouskovo ani vaše pivo zlevněné, musí zaplatiti 5 Kč za půl litru! A dnes to bude ještě zdraženo!
Promiňte, před volbami se velmi přísně vyzdvihuje vážnost zákonodárných sborů, hledají se nejváženější, nejschopnější a nejvíce lidsky cítící kandidáti, dočte se člověk o nesprávnostech v minulém volebním období ve všech listech, i v těch, které ty nesprávnosti vymyslily nebo první se jich chopily, aby jim pomohly k zákonné platnosti, a pak, když je po nebezpečí volebním, poněvadž jsme tu na rok - předpokládá se, že o jubilejním roce se žádnými volbami nemůže klid rušit, ani obecními, ani do zemědělských komor, obchodních atd. - předkládají se tu takové z důvodů věcných a z důvodů všeobecné - finanční a hospodářské situace nedostatečně odůvodněné předlohy. A myslíte, že se to zase slupne, těch pár haléřů na ten litr piva, myslíte, že to nikdo ani nepozná, ale nezdá se vám, že pivovarský průmysl, ne konsumenti, měl dát ne 5 hal. na půl litr, nýbrž stovky milionů ze svých zisků? Neviděli jste, kdo sledujete bursu, jak vyletěly akcie smíchovského pivovaru na 78.000 Kč? A najednou po tom černém pátku nespadly jenom o to procento, jako jiné papíry, nýbrž pod polovici těch 78.000 Kč, a člověk se dozví, že pánové proto dále zaznamenávají akcie smíchovského pivovaru na 33.500, poněvadž nanovo zas vydali nových 12.000 akcií, které rozdělili na staré akcionáře, čili to je celá polovice akcií, takže za původní akcií má už dnes každý akcionář zadarmo 12. Za tu původní musil dát 400 rakouských korun, to znamená 4.000 Kč, a dnes má za ně 12 akcií po 33.000 Kč. Nezdá se vám, že tam, jak zde mluvil soudr. Zmrhal, by se nebralo z podstaty, nýbrž z čistě vylichvařeného? A takových zdrojů znáte více než dost.
Na dnešní program byl ve chvatu dán vládní návrh tisk 604, o kterém referent ještě ani nereferoval, tak je najednou pilno. Neměli jsme měsíc co dělat, už by člověk pomalu zapomněl, kudy cesta ku Praze - a teď najednou se dá na denní pořad předloha, která se vůbec neprojednává, poněvadž referent k ní ještě nemluvil, osnova o prodloužení zákona, který znemožňuje v určitém okruhu starých cukrovarů stavět nové.
Vážení, nemohli jste místo daně z margarínu a ostatních konsumních daní zdanit cukrovarnický kartel, když jste - vládní koalice - nešli do důsledků z usnesení zásobovacího výboru, kde jistě páni jak z lidové, tak ze socialistických stran počítali dobře, zda-li je možno při stejných výrobních nákladech snížit cenu cukru o 1,40 Kč, což při 100 mil. q ročně. spotřebovaného drahého cukru v Československé republice znamená 434 mil. Kč? Nemohlo ministerstvo financí resp. jeho páni úředníci tam najíti zdroj příjmů? Jiným nemá býti dovoleno stavět cukrovary. Jak to máme jinak nazvat než lichvářskou zlodějnou, chráněnou zákonem? Já si doma nesmím uvařit cukr a spousta lidí, chudáků by jej vařilo ze řepy nalezené na zoraném řepném poli, ale jakmile naše důchodková kontrola zjistí, že si navařil syrupu, jímž sladí - konečně je ten syrup pořád lepší a zdravější než cukerin - následuje přísný trest, peněžitá pokuta, je-li schopen platit, nebo vězení. Nuže, buď jedno nebo druhé: buďto nechat úplnou volnost výroby cukru, nebo ji omezit a chránit zákonem, ale pak přesně propočítat, zač je možno dát konsumentu kilogram cukru, ale ne nechat to v tom stavu, jako je to dnes, že zásobovací výbor se ohromnou většinou usnese snížit konsum cukru v republice o 434 mil. Kč a pak se to nechá. Nebyli tam v zásobovacím výboru posl. sněmovny samí hloupí lidé, snad tam byli... (Sen. Rejmon: Ty jsi to počítal?) To je - lehký počet, k tomu, příteli, není třeba žádného matematika. Jestli ten cukrovar v Hradišti, který koupil váš nekorunovaný Dollfuss, Viktor (Veselost.) uvaří 500.000 q cukru a dá za řepu 6,200.000 Kč, dá se lehko spočítat, je-li režie cukrovaru menší nebo větší, jako není v pivovarech výrobní režie větší, než stojí slad a chmel. Opačně, režie v pivovaru je - mimo daň - daleko menší a materiál do 1 hl desetistupňového piva nestojí 25 Kč. A takový přerovský akciový pivovar, v jehož předsednictvu je Mohapl, národně sjednocený nebo rozjednocený - čert se v něm vyzná, mají přece 7 časopisů a žádný se k nim nechce veřejně znát - nemá tam ani 120 zaměstnanců a za výrobu 150.000 hl násobeno 25, t. j. 31/4 mil. Kč za materiál. A chcete tvrdit, že těch 120 zaměstnanců i s doplňováním strojů atd. stojí také 31/4 mil. Kč? 50 Kč je na tom daň a hostinští prodávají za 2,05 nebo 2,10 Kč. Někdo snad bude vyčítat živnostníkům, že mají příliš velké zisky. Kdyby hostinský prodal denně 2 hektolitry, byl by to slušný zisk, ale on je někdy neprodá ani za týden. Znám dosti takových hostinců po obcích, i v obcích bohatých; na př. Měnín na Židlochovicku není chudá obec, má asi 5.000 měřic orné půdy, a já tam seděl 4 hodiny v hostinci a přišel tam jeden host. Kdyby takový hostinský vydělal i 1 Kč na litru, nespasí ho to, ale pivovar vydělá 70 až 80 Kč na 1 hl a prodá jich 150.000! O tom nevědí pánové ani z ministerstva financí ani z vládní koalice. Musíte přece o každé věci jednal na společných schůzích, je-li přijatelná, čili nic, a není-li přijatelná, nestačí s tohoto místa vést kritiku, nýbrž je třeba tam, kde.se o tom rozhoduje, postaviti se za svůj názor a za každou cenu jej také prosadit.
Cukrovarnictví, lihovarnictví a pivovarnictví; to jsou nejlepší zdroje lichvářských příjmů chráněných zákonem. V dřívějších dobách, když se mluvívalo o rozpočtu, mohli jsme míti jiné stanovisko k vám, poněvadž jste byli stranou chudých pracujících rolníků. V těch dobách se rval s cukerními kartely zakladatel vaší strany Alfons Šťastný, v těch dobách ještě mladý, 35 roků starý nebožtík Švehla hlásal heslo, že je nutno zničit hydru kapitálu cukrovarnického, dokud je čas. To bylo heslo muže, jehož se každou chvíli dovoláváte, ale tehdy ještě neměl Viktor na Moravě 9 cukrovarů, tehdy ještě "Petr Malý" nebyl v Kloboukách na cukrovaře, tehdy tam byli Mayové, Redlichové, Kuffnerové. Ale změnily se nějak poměry našich řepařů? Přiznáváte, že cukrovary měli Redlichové, Kuffnerové atd., ale poměry našich řepařů se ani trochu nezlepšily, právě naopak. Počítáme-li, kolik je v cukrovce cukru a kolik za ni řepař dostane, je to čím dále tím horší. A aby nenastala konkurence, odhlasuje se prostě zákon, že v takové a takové vzdálenosti od starého cukrovaru se nesmí vybudovat cukrovar i nový, aby zkrátka řepaři byli úplnými nevolníky do okruhu 30 km.
Proč bylo v zákoně č. 105 z r. 1932, který se prodlužuje, a to v §u 2, odst. 1, ustanovení tohoto znění: "Řepový cukr vyklizený nezdaněně ku krmení včel započítá se do množství cukru vyklizeného zdaněně"? Již tehdy proskočila mezi statisíci včelařů - mají v organisaci, tuším, 150.000 včelařů - snaha vybudovat si družstevní cukrovar jak pro cukr potřebný k výkrmu včel za nepříznivého léta, tak v zimě a event. pro potřebu akcionářů. V zákoně máte, že cukrovary mají právo vydati jen polovičku cukru zdaněného, a tu druhou polovičku už tak nebo onak, jak se to podaří; buď v konsumu vnitřním nebo zahraničním, buď vývozem, dumpingem nebo denaturováním, nebo zpracováním cukru na líh nebo jiné a jiné předměty. Protože se kalkulovalo, aby účelem nového cukrovaru, který, páni cukráři, stát bude, byla výroba cukru k účelům pro včely - a už také potřebný kapitál je k tomu sehnán - včelaři počítají, že nezdaněný cukr, který budou dávati včelám, bude stát něco přes 2 Kč, a každý akcionář, který bude mít za 500 Kč akcií, pro svoji rodinu si bude moci z tohoto cukrovaru koupiti 125 kg ročně cukru zdaněného po 4,80 Kč - bylo do zákona dáno ustanovení, aby se ztížila právě této včelařské organisaci snaha, že včelařský cukr pro včely bule se počítati do toho zdaněného množství. Kdo není do toho zasvěcen, pročte tento zákon a myslí, že na tom nic není. Ale jelikož je tu statisíce včelstev, samozřejmě "poctivý" cukrovarský kartel už dnes ze strachu, aby včelaři nestavěli tento cukrovar, nabízí jim cukr pod 3 Kč. Ale včelaři vědí, kdyby se tato akce nedělala, že za rok to bude opět takové, jako to bylo před 4, 5 lety. A tak z těchto důvodů tento zákon spatřil světlo světa. Proč může švec si sednout jeden vedle druhého, třebas v jedné vesnici, proč na Slovensku lidé ze strany ministra Mičury' dovolili v jedné ulici jednoho městečka, které čítá, 3, 4 tisíce lidí, 4 hospody v jedné ulici a v celém městečku 20 koncesovaných hospod? Proč? To je zrovna, tak, jako nebožtík ministr Labáy odpověděl posl. Hrušovskému, když posl. Hrušovský v parlamentě přinesl materiál, že dr Labay vzal přes 10.000 Kč za 1 koncesi. Nebožtík Labay to nepopřel a odůvodnil to jenom tím, že musil "hupky hupky" na okr. náčelníka, na okr. úřad a potom ještě dále, a proto těch 10.000 Kč nebylo moc, že to bylo pouze na kramfleky, které při tom "hupky hupky" uchodil. (Veselost.) Tak se rozdávaly koncese ve vesnicích, kde podle zákonných ustanovení na 500 obyvatel má býti jedna koncese; poněvadž to bylo "hupky hupky" za 10.000 Kč, rozdávaly se koncese na 150 až 200 lidí. Proč? Poněvadž hostinští nebyli tak dobře organisováni a neměli takovou možnost, aby si to na zákonodárných sborech vymačkali nebo, řekněme, aby to jakýmkoli způsobem získali, jako cukrovary, které si vymohly, že jeden cukrovar od druhého musí býti vzdálen 30 km, jinak nesmí býti zřízen. Velmi dobře se pamatuji zdoby, kdy jsem byl poslancem, když se jednalo o to, aby se cukrovarům daly různé výhody daňové, dopravní, tarifní atd. v částce, která by činila 200 mil. Kč, jak tehdy běhal Mandelík s Heidlerem a jak se jim to podařilo získat. Je to samozřejmá věc. Proč? Prostě proto, že dovedli "ovlivnit", nikoliv přesvědčit vládu a členy zákonodárných sborů....
Ale, vážení, my máme na programu nemožnost stavěti nové cukrovary, a nikdo se z vládních stran, najmě z řad pp. agrárníků neptá, kam přišel vyšší zisk z řepy, kterou odebraly cukrovary jako nadkontingentní; platily za ni sotva 50, v nejhorším případě 65 % ceny kontingentní. Této řepy byly v republice miliony metráků, ne statisíce. (Hlasy: Letos?) Loňský rok, a letos částečně také. Ale nikde nemáme zaznamenáno, že z této řepy, kterou cukrovar odebral od chudáka za 6, nejvýš 8 Kč, by bylo nějaké zboží bývalo lacinější.
Myslím tedy, vážení, že při projednávání těchto 12 předloh, které mají zatěžovat konsumenty - a při tam vlála resp. vládní většina nehledá zdroje příjmů tam, kde jsou nelze nejen komunistovi, ale myslím, ani demokratu, který má zájmy konsumentských vrstev na mysli, pro takové návrhy hlasovat, jako nelze hlasovat pro zákon č. 604, který znemožňuje konkurenci v cukrovarnickém průmyslu. Ovšem já jsem o tom nemluvil jednou, ale je putno o té věci opakovat stále a stále výtky, že cukrovarnické hospodářství je u nás hotová anarchie. (Hlasy: Tam je právě pořádek!) Vždyť to nemůžete nijak odůvodnit ani před pracujícími vrstvami, které jsou ve vašich Domovinách, ani které jsou v jiných i stranách vládních. Jak to můžete občanovi odůvodnit, že žena dělníka nebo živnostníka, domkářka nebo rolnice musí platit 6,30 Kč za 1 kg cukru, ale její prase dostane cukr za 70 hal? A při tom ještě provokativně píšete v novinách, že po používání, resp. po futrování cukrem má prase neobyčejně jemnou kůži a srst. (Veselost.) To přece nelze s hlediska lidského odůvodnit nijak. (Hlas: Kdyby sis to dal jednou vysvětlit, aby ses neoblamoval!) Já to mám vysvětleno od odborníků, ne od Viktora. Vždyť je to hotová anarchie, když do krajů, kde se pěstuje cukrovka - ať je to moravské Slovácko, ať je to jižní Slovensko, nebo určité úrodné kraje Podkarpatska - se pašuje cukerin. (Hlasy: To je stará věc!) Ale proč, proboha? Což myslíte jen proto, že ti lidé by si nedali raději 3 kostky cukru ráno do kávy, poněvadž cukr má určitou výživnost, než půl nebo celý koláček toho cukerinu? A ještě větší nepřirozenost je v tom, když četníci na pohraničí, když tam někdy urovnávám stávky, mi dokazují, že tam není nouze a bída, poněvadž polovina vesnice pašuje z Rakouska a z Maďarska. Ptám se jich: Co? - Co se dá: cukr, špek, mouku. Povídám: I cukr? - Ano, i cukr, a hodně! To je dobré. My vyvezeme cukr do Maďarska za 65 hal. 1 kg. Československý občan vezme ruksak a jde do Maďarska pro ten cukr a koupí ho za 2,50 Kč, vezme ho na hřbet 20 kg, je v nebezpečí, že ho financ postřelí nebo i zastřelí, a prodá ho zde za 4 nebo 4,50 Kč, poněvadž 6 Kč mu nikdo za pašovaný nedá. Čili, aby ten náš cukr, který ony tam vyvážíme za 65 až 70 hal., dostal zpátky, dává v šanc zdraví a život. Prosím vás, je možno provádět větší nesmysly, nežli se provádí s takovouto hospodářskou politikou? Vy, pánové, odůvodňujete vývoz naší pšenice za 90 Kč a másla za 12 Kč, abychom měli vyrovnanou bilanci, vývoz - dovoz. Ale my proto, že dáme za 1/2 nebo za 1/3 ceny, našim nepřátelům stravu, dřevo a ocel, musíme tu vydupat 12ti předlohami 11/4 miliardy Kč z občanů, protože ten nepřítel, vlastně ten soused, jemužto vyvážíme na dluh za 1/3 má nás tak rád, že kdyby se nebál našich ostatních přátel, tak nás tu zítra zadáví. To vyváží ta vyrovnaná vývozní bilance? Nebylo by lepší nebo není to také vaší povinností, když víte dneska už o těch 350.000 nezaměstnaných - věděli jste o 3/4 mil. nezaměstnaných, a to je ještě spousta těch, které četníci a ostatní vyškrtnou - nebylo by stokrát účelnější dáti zrno, máslo i cukr těmto nezaměstnaným? Což je alfou a omegou lidského života, co se na čem vydělá? Vždyť přece účelem života je zabezpečiti život člověka a nic více! Jestli na tom, když zabezpečíme život člověka, vyděláme o šesták více, to nemůže býti směrodatné a tím méně rozhodující. Přece kdo má zrno, má všecko, poněvadž zrno je středem živobytí, je to nejen chleba, knedlík, buchta, ale zrnem se také vykrmí to, co je potřebí, zvěř pernatá či srstnatá. A zde se musí, abychom měli vyrovnanou vývozní bilanci, vyvážeti za 90 Kč pšenice a, to ještě na dluh, a u nás máme spoustu lidí, kteří by byli vděčni za kousek buchty nebo knedlíku nebo něco jiného. Takové bilanci, pánové, snad rozumí p. Feierabend pod vaší ochranou, snad i vy, ale nerozumějí jí ti trpící a nebudou jí rozuměti budoucí, kteří budou posuzovati, jak se tu hospodařilo, a budou zazlívati, že nepřišlo podle výroku místopředsedy rozpočtového výboru více lidí, kteří rozhodují a kteří takovéhoto něco předkládají, ale kteří na druhé straně hospodaří takovýmto množným způsobem, na pozorování, a že podle výsledku nebylo také s nimi zatočeno.
Víme, že jak daňové zákony, tak také zákon č. 604 není a nebude v zájmu těch, kteří vyrábějí řepu na poli, nebude v zájmu těch, kteří z této řepy cukr kupují. My také víme a tak se nám to začíná hodně dařit, že se nám jednou podaří přesvědčiti jak řepaře, tak také konsumenty o škodlivosti nejen kartelů, i nýbrž také o škodlivé činnosti těch, kteří kartely chrání. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je p. sen. Havlík. Dávam mu slovo.
Sen. Havlík: Ctihodný senáte!
Pan sen. inž. Winter při jedné příležitosti prohlásil zde s tohoto místa, že s hrdostí jako nádražní úředník-železničář se hlásí ke své známé lásce, k dráze, k železnici.
Já jako venkovský občan mám ovšem také jakéhosi svého koníčka, svou lásku, a poněvadž není možno mluviti k těmto předlohám ze široka, a nic se v tam také nedá měniti, využívám této příležitosti, abych především promluvil o své obci, Ivanovicích na Hané, proto, poněvadž tam máme jedinečný státní ústav, státní diagnostický, veterinární, serotherapeutický ústav; náš hanácký kraj je znám po celém širém světě v zahraničí produkcí svého hanáckého ječmene. Konečně dotknu se velmi stručně poměrů a žádostí země Moravskoslezské, která zdaleka pokulhává nejen za Českou zemí, nýbrž i za zeměmi jinými. Zrovna bych si řekl, že se mně sbíhaly sliny, když jsem slyšel, jak jeden řečník z agrární strany se zmínil o tom, jakým ideálním způsobem má býti vybavena na př. Podkarpatská Rus.