Přiházím k zdražená piva. To je zase taková taktika. Posledně, před několika lety, když cena ječmene, chmele byla velmi nízká a mohla býti snížena cena piva, nedošlo k tomu. Udělalo se to tak, že se zavedla daň, vyrovnalo se to, pivovarský kartel se dohodl s pivovary, vydělaly na tom pivovary a erár, ale cena piva zůstala stejná. Nyní se zavádí nová daň. To zdražení nemá býti vyšší než 10 hal. na 1 litr. Ale proč se má zdražovat sodovka a minerální vody? Proč už zde dávno nebyl vydán zákon, aby zřídla minerálních vod, jako léčebného prostředku, byla zestátněna? Proč se ponechávají v rukou soukromých spekulantů, kapitalistů? Na zdražení sodové vady si musíme nejvíce stěžovat my, Pražáci, poněvadž víte, že z pražského vodovodu se může člověk napít vody jenom jednou, po Silvestru, když neví, co pije. Ale jinak jsme odkázáni na sodovku a minerální vodu. Znamená to 10 hal. na jedné lahvi. Že bohatí mnoho sodovku nepijí, to víme, ale poněvadž se zdražuje pivo, musí se zdražit také sodovka a minerální voda.
Pokud se týče vína, upozorňuji na jednu věc. U nás se konsumuje hodně desertního, ovocného vína, k jehož výrobě se používá výhradně zdejších produktů. Má-li se víno udržet, musí mít 15 stupňů, a to se nyní zdražuje o 100 %. Nejen že je pijí nejchudší lidé, ale současně se tím. ubíjí domácí produkce. Dobře, ať na Malaga, Sherry, portská vína se udělá daň 4, 5 Kč; kdo si to může koupit, ať si to zaplatí, ale proč zase chudým lidem, když si jednou, když na to mají, chtějí vínem osladit život, zdražit je o 100 %?
Pivovarský kartel si rozdělil kontingenty, samozřejmě za souhlasu úřadů. Pivovarům se vyplatí, překročí-li výstav piva, platit postiženým 10 Kč za hl. Já neznám kalkulaci pivovarů, ale řekl mi můj známý, který je odborníkem - je to pivovarník: No, pivovary vydělávají 50 Kč na 1 hl. Spočítejte si, když Smíchovský pivovar má výstav přes 720.000 hl piva, kolik ročně vydělává! Já jsem dostal - nevím jestli i vy všichni - od sdružení malých pivovarů upozornění, že nová daň je zase namířena proti malým pivovarům. A je známo, že malých pivovarů ubývá. Dělníci v pivovarech se také domáhali úpravy kolektivní smlouvy, ale teprve teď dochází k úpravě nové, tlakem organisací teprve pivovary couvly a zvýšit mzdy přislíbily. Hostinští nebudou míti drobné - víte, že pětihaléře nikdo nemá - a budou to od konsumentů odnášet, že zdražují. Budou to odnášet hostinští, kterým se bude předhazovat, že své konsumenty, ještě šidí. Mohou-li velké pivovary platiti za překročení kontingentu 10 Kč a při tom ještě vydělávati tolik peněz, proč by se také naše finanční úřady a ti, kteří na těchto předlohách pracovali, nemohli trochu blíže podívat, zda by zde nebylo možno získat, aniž by byli konsumenti zatíženi a museli platiti dražší pivo. Proč by nebylo možno vyzískat těch několik desítek milionů z nadměrných zisků pivovarů? Řekl jsem už na začátku, že víme, že v kapitalistickém státě se obstarávají především zájmy kapitalistů, kdežto pracující lid má skutečně jenom to, co si vybojuje. Ale právě u nás se vyrovnávají poměry tak, že klesne-li cena některého zboží na světovém trhu, zavede se nová dávka nebo se zvýší paušál daně z obratu a tím cena zůstane stejná, jako byla, konsument si toho nevšimne. Až když se zmohší výdělek nebo zůstane pracující lid bez zaměstnání, když živnostník nemá odbyt a je daněmi těžko zatížen, pak se teprve ohlíží, kde jsou příčiny, že nemůže volně dýchat. Sotva zrušila brasilská vláda clo na kávu, už se u nás dělají pokusy, aby se o vývozní clo, které je v naší měně něco přes 2 Kč, zvýšil paušál daně z obratu na dováženou k nám kávu, aby cena její pro konsum zůstala stejná.
Podle statistiky německého ústavu pro konjunkturu klesly ceny surovin zemědělského původu od dubna. - vezmeme-li r. 1929 za základ, 100 % - se 76,2 % na 53,5 %, původu průmyslového s 84,5 % na 66,8 %, čili poklesly v průměru ceny surovin zemědělského původu o 30 % a ceny surovin původu průmyslového, které byly nejvyšší v březnu, poklesly do listopadu o 21 %. U nás se tedy ceny všech životních potřeb v krátké době zvyšují, ale nepozorujeme, že ceny na světovém trhu klesají.
Cena bavlny poklesla pro nadměrnou úrodu. Musíme přiznat, že máme vynalézavé pány v ministerstvu financí, kteří přišli na to, že by se tomu dalo čelit tím, že by se zvýšil paušál daně z obratu a ceny textilu by se nemusily snižovat, poněvadž, jak víte, bude podle předlohy zvýšena daň z obratu na textilie o 31/2 %, se 61/2 na 10 %. Konsumenti to nepoznají, neboť nevědí, že cena bavlny klesla, a tím se zdá věc vyřízena. Ale vyřízena není.
Podívejte se na umělá sladila. Daní z umělých sladidel by se měla získat určitá částka, ale my nevidíme, že by tato daň snad měla státní pokladnu nějak vytrhnout, nýbrž naopak v ní vidíme koncesi cukrovarskému kartelu - a to je zase otázka cukru.
Pánové, vzpomínejte si, že všechny strany před volbami říkaly: Cena cukru může býti snížena, a všechny se dokonce ptaly, proč snížena není. Mluvil tak "Venkov", "Večer" a noviny všech koaličních stran. Jedna to sváděla na druhou. V zásobovacím výboru se skoro jednomyslně usneslo, že cena cukru bude snížena o 1,40 Kč, ale do dnešního dne snížena nebyla a místo toho jsme v létě viděli, že se začal za 1,30 Kč nebo za 2 Kč rozdělovati cukr, který cukrovarský kartel prodal některým stranám. O 1,40 Kč může býti cukr lacinější, všechny strany jsou pro snížení ceny cukru, ale nedočkáme se toho. Nyní se spokojíme s tím, že cukrovarský kartel má odvésti 70 mil. Kč, ale za to dostává numerus clausus pro cukrovary, dostává vyšší zdanění umělých sladidel. To je pěkný present, který dostává cukrovarský kartel. Jak dlouho to chceme dělat? V rakouském parlamentě se často užívalo slova "fortwursteln" a zdá se, že i u nás ve vyhledávání nových zdrojů příjmů lepíme záplatu na záplatu. Řekl jsem, kolik by vynesl lihový monopol, a zde máme druhý takový případ, cukerní monopol. Ale jsem přesvědčen, že s tím vším na dlouho nevystačíme, že se přijde a musí přijíti s novými požadavky, že bude nutno ještě více platiti než nyní.
Slyšeli jsme zde příslušníky některých stran, zastupujících majetné vrstvy - třeba p. sen. Enhubera, o jehož vývodech se ještě zmíním - kteří radí, když mají družstva vklady, aby se od nich vzaly peníze. Jiní pánové tu poukazovali zase na jiné prameny příjmů. Ale my říkáme: Víme, že Preiss, Baťa, Beran, Feierabend jezdí do zemí, kde je totalitní fašistická vláda, a že jsou plni obdivu. Zdá se nám, že si odtamtud přinášejí recepty, jak si opatřiti peníze, poněvadž víme, že v těchto státech se napřed vybrakoval pracující lid a pak se šlo na rolníky a živnostníky, takže dnes je i mezi živnostníky a rolníky odpor proti totalitním fašistickým systémům. Ale na ty největší kapitalisty, na nejtěžší průmysl se nešlo, ten byl dosud v těchto státech ušetřen, ba dokonce se těmto lidem ještě vyplácejí dividendy, o kterých se jim ani nezdálo. Ale i na ně dojde. Ovšem nebudou to ti pánové, kteří tam teď jezdí obdivovati umění fašistické, jak vybrakovat z pracujícího lidu, co se dá, nýbrž to bude pracující lid sám, který nakonec s nimi zúčtuje. Když se v těchto fašistických státech rozmáhá nespokojenost, mají jediný recept, přepadají klidné národy, totiž státy s demokratickou a republikánskou formou a ukazují kapitalistům, že tam si mohou nahraditi, co musejí odváděti státu, že tam se může pro účely udržení fašistické nadvlády loupit a ničit. Ale i s tím bude jednou konec, ani s tím se tam nevystačí a my varujeme všechny vrstvy u nás, které si tak chválí totalitní systém, aby se nedomnívaly, že u nás bude možno podobným způsobem vybrakovati pracující lid, dělnictvo, úřednictvo, živnostníky a rolníky. Chtějí-li pánové jíti touto cestou, nemáme nic proti tomu, ale na konec to budou oni, kteří na to doplatí.
A nyní několik slov ke zmínkám o družstvech. Při rozpočtové debatě jsem upozorňoval příslušníky živnostenské strany, že se dostávají do nápadné blízkosti reakce, která je bere kolem krku ne z lásky, ale proto, aby je zardousila. To se teď ukázalo také v debatě. Pro zdanění družstev mluvily listy nejtěžšího průmyslu, totiž "Hospodářské rozhledy" a "Hospodářská politika". I zde se to projevilo. Pan kol. Sláma mohl viděti, nevím, zda s hrůzou či radostí, že vedle něho vystoupil pan Enhuber z henleinovské strany, pan Paulus, rozjednocený sjednocený, který mluvil stejným tónem. Žádný jiný se už nenalezl. Z toho vidí pan kol. Sláma, že se brzy potvrdilo, co jsem řekl. Nemluvím o denních časopisech, které také proti družstvům hnaly útokem jako listy, které jsem právě jmenoval. Ale jsme ochotni uspořádati takovou debatu s pány ze živnostenské strany, takovou malou diskusi o otázce družstevní a živnostenské. Jsem přesvědčen, že bychom se nakonec shodli v tom, že musíme jíti společně proti velkokapitálu, a nikoliv aby se živnostníci dali použíti proti družstvům od velkokapitalistických žraloků. (Sen. Sláma: Jste na omylu, pane kolego!) Nejsem na omylu. Malí živnostníci nejsou pro to, aby se šlo po boku velkokapitálu proti pracujícímu lidu. Živnostníci jsou zajedno s masami pracujícího lidu, znají jejich bolesti zrovna tak, jako masy pracujících dělníků a úředníků znají bolesti živnostníků. Ti si dobře rozumějí, a věřte, že mají plné porozumění pro toto stanovisko. Já mohu jenom říci, že vyjednáváme s řadou společenstev v Praze o svolání společné ankety a že nám při rozhovorech zástupci těchto společenstev potvrdili: ano, máte správné stanovisko, musíme se bránit proti tomu, co by mohlo ještě více stlačiti naši životní úroveň.
Panu Enhuberovi se nedivím, on patří ke straně, která je vlastně odnoží německého fašismu, který dokázal v Německu, že opravdu dovede vybrakovati peníze odborových organisací, že dovede vykrást peníz družstvům a dělníkům, ale netroufal si na Thysseny a Kruppy. Tedy jestli má na to takový recept, aby se zkonfiskovaly dělníkům družstevní podíly - on řekl, že vedle podílů jsou úspory, a to že jsou tajné podíly - nevím, byl-li osvícen duchem novopohanství nebo pana Rosenberga, ale vypadá to tak, že tomu nerozumí, když to zde tak vykládá, že by mohla některá družstva zatajiti podíly a vykazovati je jako úspory. Pan kolega by chtěl všechno vzíti pracujícím lidem. Vždyť je známo, co nacisté v Německu chtějí provozovati nařizujíce: dojde-li k boji, ničte při náletech dělnické čtvrti. Také to ve Španělsku dokázali, že především ničí dělnické čtvrti a zabíjejí dělnické děti, ale netroufají si na paláce majetných. Pány ze sudetskoněmecké strany mrzí jedna věc. Měli to šikovně políčeno. Jeden jejich odbor vymyslil si tento plán: každý obchodník dá 50 Kč, vydáme fašistické letáky a uděláme jednu neděli agitaci proti družstvům. Ale komunisté jim na to přišli. Počítejte, kolik je obchodníků, bylo by to vyneslo asi 20 mil. Kč. Páni z henleinovské strany by byli udělali ohromnou agitaci proti konsumům a bylo by to posílilo trochu rozkliženou a dnes už trhliny vykazující stranu. Ale na konec tento kšeftíček jim selhal, poněvadž jim na to přišli komunisté. Proto se nedivte, že ženou tím více proti družstvům. Ale jsem přesvědčen, že i strana Henleinova má tisíce voličů, kteří jsou členy družstev. I konsumních družstev německých s vedením henleinovským je v Československu kolem sta, nehledě k živnostenským a zemědělským družstvům. Ti voličové měli by si poslechnouti jednou svého pana zástupce senátora.
A nyní ke konkrétním faktům. Tady nám vykládali nějaké cifry o dani z obratu. To už kol. Modráček zde dobře vyložil. Myslím však, že máte větší oči na družstva, než jaká opravdu jsou. Vždyť podíl družstev na celkovém obratu drobného obchodu u nás činí jen 5 %. A těch 5 % že může ohrožovat živnostenský stav? Za letošní rok se přihlásilo a bylo povoleno 20.000 nových živností v Československu a z toho více než 1/3 obchodních. To není nová konkurence? Na jeden soukromý obchod připadá u nás 50 obyvatelů, ale když chce družstvo otevřít prodejnu, musí míti nejméně 100 rodin, to je asi 300 osob. Nedivte se, když družstva pamatují na to, aby nebyla od začátku pasivní, že se drží. Je to krise, hospodářské poměry, které nutí lidi, že se utíkají k živnostem a obchodu. V tom spočívá pro živnostníky a obchodníky fakt, že sami mezi sebou si dělají horší konkurenty, než jim dělají družstva. Vždyť není pravda, že by to byla družstva, která by obchodníkům tak škodila. Minule jsem už uvedl příklady. Vezměte si obce, kde družstva nejsou, zdali tam obchodníci a živnostníci nenaříkají. Naříkají stejně, jako kde družstva jsou. Pětiprocentní podíl na detailním obchodu v Československu nemůže však ohroziti živnostníky a obchodníky. Jsem přesvědčen, že podíl obchodních domů,jako Baťa, Jepa, Meinl, Odkolek, Kolík a jak se všechny jmenují, na obratu v detailním obchodu je mnohem větší než podíl družstev, ale neslyšíme zde tak ostrý boj proti těmto kapitalistickým mamutům, naopak pan kol. Sláma dokonce se přiznal k tomu, co jsem řekl: My jsme pro kapitál, ale jsme proti nezdravým zjevům. Zdá se mi, že toto stanovisko není správné.
Do družstev chodí také revise ministerstva financí. Není družstva ani Velkonákupny, kde by nebyla revise ministerstva financí, a věřte, že tam neposílají nejhloupější úředníky, které mají, že si dovedou vybrat. A mohl bych vám o tom vypravovat hotové romány, co musilo družstvo, ve kterém pracuji, prodělat s revisními komisemi ministerstva financí.
Družstva platí také daně. Kol. Modráček to již vysvětlil. Ale je to tak, že,družstva platí daně proto, poněvadž mají lepší berní morálku, než mají odchovanci starého kapitalistického systému, a ještě dnes nejsou kruhy soukromopodnikatelské z té berní morálky, jak v Rakousku byla zvykem, vyléčeni. Ještě dnes podléhají té nové morálce schovávat, utajit, aby něco zbylo pro každý případ. Družstva mají lepší berní morálku, platí, poněvadž vědí, že musí zaplatit, poněvadž se jim nic nesleví.
Bylo tady řečeno, že družstva nejsou tím, čím byla, poněvadž jsou velkými podniky, že už neplní svou povinnost. To by mohl říci někdo také o živnostenské straně, že když je nyní veliká, neplní svoji povinnost tak, jako když byla malá. Ale nebylo by to správné a logické. Občanské záložny, které vydělávají slušné peníze, které mají veliké fondy, od svého původního poslání - pomáhati živnostenskému stavu - dnes přešly k tomu, že dělají bankovní obchody a nikdo jim to nevytýká, musí to býti zase jen dělník, kterému každý všechno vytýká.
Chceme míti zaručenu minimální existenci, aby živnostenské a podnikatelské kruhy nebyly zdaněny víc, než kolik unesou. Máme minimální nebo maximální ceny na obilí, aby byla zaručena zemědělská výroba. Ale, pánové, jde o to, aby dělníkovi se u nás zaručila minimální existence v době nezaměstnanosti. Za 20 nebo 14 Kč nemůže býti dělník živ. My jsme měli milion nezaměstnaných to je velká masa - a znova opakuji, že bez pracujícího lidu obrana republiky není možná. Pánové, musíme si uvědomiti, že ta obrana bude možná tím více, čím pracující lid bude silnější a schopnější.
A teď právě k tomu, o čem zde mluvil kol. Sláma, že jste proti nezdravým zjevům. Co pak nezdravé zjevy nejsou příčinou kapitalistického systému, anebo kapitalistický systém nezavinil všechnu korupci a nezdravé zjevy? Pánové, nestačí říci: Kos je hezký ptáček, měl bych ho rád, jen kdyby mi nechodil na třešně! My musíme přijíti na kořen zla, nejenom konstatovati, v čem spočívají nezdravé zjevy. Kapitalistický systém nemůže se obejíti bez neskonalého množství parasitů, příživníků, které musí podpláceti. O tom nás poučují procesy, které byly nedávno vedeny v Brně. Poněvadž kapitalistický systém sám v sobě je špatný, používá všech špatných prostředků, aby se udržel a prodloužil si život. Víme, že zejména v době, kdy na šestině světa je socialismus, si prodlužuje život jen uměle za pomoci státu, státních dodávek a když násilnými, nejbrutálnějšími prostředky se mu podaří pracující lid udržeti na uzdě, pokořiti jej a zotročiti, jen tak může si kapitalistický systém prodloužiti život. Jsem přesvědčen, že nesmí býti zájmem živnostníků, těchto poloproletářů, aby kapitalistický systém udrželi dále při životě, než kolik je nutno jej držeti, naopak, aby pochopili, že je jim bližší dělník, rolník, že jim nejsou blízcí Preissové, Federerové, Mulačkové, Löwensteinové, Baťové a pod., poněvadž i národohospodářští učenci poznávají, že soukromokapitalistický výrobní řád a systém je v krachu, že se nedá udržeti na dlouho, že jen nejsilnější jedinci ho mohou ještě udržeti, ale že jeho konec je neodvratný. A proto my znovu se snažíme přesvědčiti všechny lidi dobré vůle, a jak již kol. Vacek řekl, nezbývá nic jiného, než spojení všech, kteří trpí kapitalistickým systémem, kteří vidí, že kapitalistický systém žije na jejich účet a že z toho vyrůstá nebezpečí demokracii, svobodám národů a republikám, ve kterých ještě demokracie je, ve kterých ještě jsou svobody, než spojení všech pracujících, pokrokových, demokratických a antifašistických lidí. (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.)
Jsem přesvědčen, že velká masa živnostníků i pracujících rolníků tyto naše hlasy uslyší, jako je uslyšelo dělnictvo všech dělnických stran a že společně vytvoříme velkou armádu k zápasu a boji nejen proti fašismu, nýbrž i ke konečnému zápasu proti kapitalismu a jeho zničení. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán sen. Javornický. Dávam mu slovo.
Sen. Javornický: Slavný senáte!
V pátek minulého týdne jsme hlasovali pro vyrovnaný státní rozpočet, který znamená právní jistotu pro vnitřní život státu a zajišťuje důvěru zahraničního nazírání. Dali jsme tedy státu to, co nutně potřebuje k hospodářskému životu a čeho vyžaduje železná nutnost k obraně našich hranic, k udržení klidu, bezpečnosti a demokracie. K tomu ovšem nestačí jenom slova, tady musí býti znatelné činy, ba řeknu to otevřeně, nelze se vyhýbati ani obětem. I když chceme, aby byl zachován mír, musíme býti náležitě připraveni na odražení každého nepřítele. Celý svět tone v šíleném zbrojení, a proto jsme i my povinni se dostatečně technicky připraviti se svou zdravou a nejvyššímu veliteli oddanou armádou, která nesmí postrádati nic.
Nechci tvrdit, že je u nás blahobyt, ale je tu zaručeně lépe nežli ve státech s diktaturou. Kdybychom nemuseli zvyšovati státní rozpočet právě proto, že je svět rozerván na dvě fronty, míru proti válce, demokracie proti diktatuře, mohli bychom v klidu uvažovati o dalších sociálních, hospodářských a kulturních potřebách našeho občanstva.
Slavný senáte! Máme před sebou řadu osnov a návrhů, které znamenají právě úhrady pro vyšší státní vydání, s nimiž je nutno počítati v příštím roce.
Jedno mi budiž prominuto, že si dovolím upozorniti na nevhodnou režii našich státních a parlamentních prací, když těsně před vánočními svátky se nám předkládají zákonné osnovy a řada je jich terminována. Každý z nás musel již dávno předpokládati, že bude nutno hledati nové finanční úhradové zdroje. Je však třeba se starati zavčas o formu a věcný obsah oněch opatření, která budou nezbytná k úhradě výdajů.
Slavný senáte! Již ta okolnost, že byl sestaven rozpočet jednotlivých ministerstev ve výši 12 miliard Kč a urovnán na výdajovou částku 10.117,423.500 Kč nasvědčuje tomu, že sestavení tak vážného úkolu v době plné neklidu se nepřikládá taková vážnost, jak toho vyžaduje. Tady nutno jistě s povděkem kvitovati velikou snahu úsporné komise zákonodárných sborů, kdy musí stát svá vydání omeziti na míru nejnižší. Bylo by si jenom přáti, aby měl možnost také širší kruh členů obou,komor býti včas informován o přípravných úsporných opatřeních, neboť přespřílišná důvěrnost také někdy škodí.
Je nutno zdůrazniti, že v kritické době pro národ a stát, kdyby mělo dojíti ke krisi světové, budou to zase z největší části jenom střední a nejnižší vrstvy národa, které přinesou pro obranu státu největší oběti.
Probíráme-li však úhradové osnovy, vidíme, že finanční oběti z největší části připadají zase na tyto vrstvy, ať již v jakékoliv formě, a právě tady je nutno počítati s tou okolností, že pro obranu státu potřebujeme zdravé vojáky, fysicky i duševně schopné, dostatečně odolné, a proto musíme věnovati hospodářským poměrům širokých lidových vrstev zvýšenou pozornost.
Žijeme v mimořádné době, která také vyžaduje mimořádných opatření. I když předložené vládní návrhy jsou z větší části nepopulární, musíme míti odvahu říci na všecky strany pravdu.
Daňová břemena musí býti spravedlivě ukládána. Nesmí býti na jedné straně hromaděny neúměrné statisícové a milionové zisky a na druhé straně bída a zoufalství.
Zavádí se nová daň a dávka jako příspěvek na obranu státu. Konstrukce této daně je založena přímo na dani důchodové a bude také nejsvědomitěji proplácena ze služebních platů. Gážisté mají důchod zachycený ihned u pramene nejúplněji. Daň je placena předem srážkou ze mzdy nebo služného. Státní zaměstnanci se nezdráhají platiti příspěvek na obranu státu. Je to daň, která vyvěrá ze železné nutnosti, a má ji platiti každá fysická osoba. Je zajímavé prohlášení odpočivatelů, že oni nechtějí býti vyřazeni z,povinnosti ke státu, i když není na ně pamatováno při snížení zavedených srážek z důchodů, které tísnivě působí na jejich hospodářský život. Z odpočivných platů bude nadále sráženo 5 až 15 % a projeví se tu dále všechny nové daně, některé přímo a většina ovšem nepřímo. Když si přimyslíme značné zvýšení cen životních potřeb, nelze se diviti oprávněnému roztrpčení.
I Mimořádná daň ze zisku se zdá nepopulární pro podnikání, ale je hodně zmírněna proti původnímu plánu, a je jen spravedlivé, alespoň zčásti podchytiti obrovské zisky zbrojařských i jiných dodavatelů. Stát má platiti miliardy na obranu, která je vlastně také ochranou těžkého průmyslu a jeho majetku. Bude asi těžko zachytiti zisk z dodávek do zahraničí, který se vyrovnává všemi možnými způsoby, velmi často nám neznámými. Konečně forma pro zavedení daně z mimořádných zisků je u nás pro kapitál daleko výhodnější, nežli volil Mussolini v Italii, kde se sáhlo bezohledně na právo vlastnické, tedy na majetek občanů. Bude-li dělník či gážista postižen při hrubém ročním služebním požitku 10.400 Kč částkou 41 Kč s dosavadní daní důchodovou, je to zaručeně tíživější, nežli zaplatí-li podnik při výtěžku 500.000 Kč úhrnem 113.386 Kč, i když je tato částka percentuelně značně vyšší, asi 22 %.
K zajištění obrany musí přispěti všichni bez rozdílu, každý podle svého majetku a příjmu. Jsou to oběti někde značné a snižující životní úroveň, ale nutné, aby nedošlo k obětem ještě větším a snad nenahraditelným. Náš stát je státem malého a středního lidu, není u nás tak velkých sociálních rozdílů jako v jiných zemích. Zatížení daňové v důsledku zavedení branného příspěvku je přechodné a postihuje jak presidenta republiky, členy vlády a zákonodárce, tak i všechny vrstvy občanstva naší republiky.
Nepopulární je návrh zákona o všeobecné dani nápojové, neboť nastane zaručeně zdražení vína a ovocných šťáv. Řekne se snad, že se víno nemusí pít, je to však názor pochybný, neboť je to Slovensko, které na mnohých místech: má jedinou obživu z vinné révy. Jde také o choré a slabé, jimž lékař předepíše píti dobré víno, a tu jde často o vrstvy sociálně nejpotřebnější.
Stejně tak nutno dívati se na novou úpravu daně z limonád, z minerálních a sodových vod. Minerální vody, to je dar přírody, a přesto jsou cenou nedostižné nižším vrstvám a těžce zatěžují rozpočet rodin, kde zapůsobila choroba a nutno píti minerální vodu jako léčivou. Zde zase narážíme na kartel, který právě stanoví tak značné ceny u minerálních vod. Dělá to dojem dohody s pivovary, aby vody nekonkurovaly nebo neohrožovaly výrobu piva, neboť spojitost akcionářů a dodavatelů minerálních vod se členstvím pivovarského průmyslu všemu tomu nasvědčuje. Zde by mělo býti jednou jasno, neboť nejenom my, ale ani cizinec nedovede pochopiti, jak je to možné, že se musí u nás, v zemi tak bohaté na přírodní minerální vody, platiti za láhev této až 4,90 Kč.
Rovněž změna zákona ze dne 27. listopadu 1930, č. 168, o dáni z piva postihne pracující vrstvy, zejména v továrnách, kde je pivo tekutým chlebem a nezbytným občerstvením, zvláště ve sklárnách a železárnách při vysokých pecích. I když se jedná o zvýšení jenom o 10 hal. na 1 litru, snad bylo přece jenom možno uvažovati o tom, aby toto zvýšení cen piva postihlo výrobu a nebylo přesunuto na spotřebitele. Proti změně ustanovení o kolku z hracích karet nebude jistě nikdo z nás, myslím, nic namítati.
Vládní návrh zákona o kartelovém poplatku, který má vynésti asi 50 až 60 mil. Kč, jak jej vyjadřuje senátní tisk čís. 595, postihuje jenom majetné vrstvy. Bude nutno bedlivě kontrolovati, aby tento poplatek, který má býti nepřesunutelný, nepřenesl se do prodejních cen, aby jej na konec nebyl nucen zaplatiti zase jenom spotřebitel. Velmi často hospodářskému rozvoji škodí kartely měrou nebývalou, proto je nutno s urychlením připraviti změnu zákona čís. 141 z r. 1933 o kartelovém sdružování. Regulace cen na trhu kartelového podnikání má velmi často důsledky škodlivé. Jestliže stát nutně potřebuje finanční podporu, kterou požaduje od sociálně slabých, pak není zde důvodu, proč by zvláště kartelové podniky, které v této mimořádné konjunktuře jenom získávají, měly zůstati nepovšimnuty.
Otázka daňová je stále u nás předmětem úvah, neboť již sama základna, vyjadřovaná zákonem čís. 76 z r. 1927 o přímých daních, později novelisovaným, je nedostatkem. V této době ovšem nebyli socialisté ve vládě, a proto jsme nestáli při křtu tohoto nepraktického zákona daňového. (Sen. Mikulíček: Ale trpíte to!) Musíme, bohužel, trpěti proto, že to trpíte i vy s námi. Nebyli jsme ve vládě, nemohli jsme se zásadně proti tomu postaviti. Dnes máme dosti důvodů, abychom na to upozornili, a nebojím se na to upozorniti, Mikulíčku.