Shrnujíce chceme říci: Povolujeme nové daně, poněvadž vyrovnání rozpočtu a obrana země toho vyžadují. Očekáváme však, že každého haléře z těchto často s největším odříkáním přinášených obětí obyvatelstva použito bude přiměřeně podle stanoveného účelu.

Všechny obory státní správy, obzvláště také ministerstvo národní obrany, musí si býti toho vědomy, že tyto neslýchané oběti nesmějí sloužiti k obohacení jednotlivců anebo určitých vrstev obyvatelstva. Kdyby obyvatelstvo neměla jistoty, že je tomu tak, pak musela by nastati hluboká nedůvěra, která by otřásla základy našeho státu. Myslíme, že by také v této příčině bylo zapotřebí kontroly parlamentu.

Budeme hlasovati pro předlohu, poněvadž chceme učiniti vše, aby zabezpečena byla obrana naší země, její bezpečnost, její demokratické základy a její svoboda proti každému nepříteli.

Právě my, kteří bydlíme na hranicích země, máme všechnu příčinu zabrániti neštěstí, které by přece v prvé řadě postihlo nás. Jestliže přes to jsou německé strany, které předlohy zamítají, pak jednají nezodpověditelně nejen proti státu, nýbrž především proti německému lidu.

Používáme této příležitosti, abychom znovu a s veškerou rozhodností opětovali své při znání ke Státu, k demokracii, k národnostní a sociální spravedlnosti a projevili zároveň své pevné odhodlání bojovati proti fašismu a jeho zástupcům obzvláště v řadách našeho vlastního lidu. (Potlesk. - Sen. Maixner [německy]: To nám nic nepomůže! - Německé výkřiky něm. soc. sen. senátorů: Vy se tedy také počítáte mezi fašisty? - Veselost. Výkřiky. Hluk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Slovo dále má p. sen. Pajor.

Sen. dr Pajor (maďarsky): Veľavážený senát!

Úhrada schodku riadneho rozpočtu na r. 1938, odhlasovaného väčšinou koaličných strán, má byť obstaraná tými 12 návrhami zákonov, ktoré si vláda chce dať odhlasovať a pomocou ktorých chce vybrať na nových daniach 1.200 milionov Kč.

Práve tak, ako sme pri pojednávaní rozpočtu vytýkali výšku výdavkov, musíme sa ohradiť nielen proti zavedeniu nových prirážok k daniam starým, ale i proti daniam novým, ktoré majú byť uvalené na poplatníctvo beztak už krajne zaťažené. Musíme sa proti tomu ohradiť i preto, lebo daňové položky štátného rozpočtu sú prelimované tak vysokými obnosy, ktoré dosahujú takmer príjmy rokov konjunktúry, čo znamená, že finančné úrady budú sa snažiť pri vyrubovaní daní túto výšku docieliť, a tedy budú si vynucovať také vyrubovanie daní, ktoré nebude odpovedať skutočným dôchodkom a zárobkom.

S takouto snahou finančných správ treba tým väčšmi počítať, keďže výška nielen starých, ale i nových daňových prirážok zavisí od výšky daní základných.

Výška daňových príjmov je odôvodnená podstatným zlepšením hospodárskych pomerov, kdežto faktický stav nasvedčuje opaku.

Zdá sa, že vláda si nevšíma tej konštatácie poslednej zprávy Národnej banky, že v železiarniach, strojárňach, v priemysle mechanickom, porcelánovom, papierovom, textilnom, konfekčnom, kožnom a chemickom možno pozorovať úbytok objednávok a pokles zamestnanosti.

Zdá sa, že vláda nechce počuť o rozhodnutí, ktoré bolo vynesené krajinským sväzom obchodných gremii za prítomnosti zástupcov 85 gremií a dľa ktorého treba učiniť súrné a energické kroky, aby pauperizácii obchodníckej vrstvy bolo zabránené, daňové a iné výhody družstiev, slúžiacich účelom straníckym, ďalej jednotkové a filiálne obchody, ktoré podrývajú základy obchodu, ako aj obilný monopol a zdražujúce kartely treba zrušiť a hlavne nie ich z verejných prostriedkov podporovať.

Vláda neslyší konštatáciu živnostenských komôr, že poptávky sa nezveľadily a nezvýšil sa konzum obyvateľstva, že prechodná priemyselná konjunktúra bola vyvolaná iba štátnymi objednávkami, a že ona potrvá len dotiaľ, kým bude môcť štát objednávať, a ne

slyší konečne smutnú konštatáciu, že táto prechodná konjunktúra nevyviera zo síl prirodzených.

Vláda nechce uznávať smutný fakt, že priemysel Slovenska nebral účasť na veľkej povojennej konjunktúre a že v dôsledku toho nenastrádal konjunkturálné majetkové rezervy pre dobu hospodárskej krízy, lež spotreboval kapitál závodný, že štátnych subvencií sa dostalo iba politicky privilegovaným osobám, kdežto väčšina bola odkázaná iba na vlastné sily, až konečne tento priemysel v dôsledku konkurencie vyvinutejšieho priemyslu českého dotrpel.

Vláda nechce slyšať zúfalé výkriky živnostenstva na Slovensku o pomoc a nerobí žiadne kroky, aby úver bol lacnejší, aby povolené bolo moratorium, aby zrušené boly dielne továrenských skladíšť, aby zaistené boly podpory v nezamestnanosti, aby snížené boly daňové a sociálné ťarchy a aby inštitucionelne bolo upravené poistenie starobmé, nemocenské, úrazové a penzijné.

Najnápadnejšie je však to, že vláda po dobu 10 rokov iba sľubuje, že obnoví autonomné práva živnostenských komôr a sociálnych ustanovizní, zrušené protizákonne pred 20 rokmi, - vieme, že preto, lebo tamojšími tučne dotovanými miestami odmeňuje zásluhy politické.

Sabotovať zákonné práva týchto korporácií, ktoré upravujú eminenťné záujmy berných podmetov, v hospodárskom živote tak dôležitých, a použiť ich za prostriedky straníckych bojov politických, - je politický nemrav.

Za pojednávania rozpočtu roku minulého s poukazmi na zákony som dokázal, že zákonné autonomné právo komôr nemožno zrušiť vládnym nariadenám, že činnosť menovanej správy je nezákonná a vynesené rozhodnutia sú neplatné. V tejto veci nie je pre vládu dôležitá záväzná sila zákona, lež politická zásluha, získaná podporovaním tej ktorej vlády. Živnostníctvo a obchodníctvo, na miesto toho, aby jeho oprávnené ponosy boly sanované a jeho zákonné práva uznávané, musá na svojej vlastnej koži skúšať, že vláda nielen rôzne výhody poskytuje, ale i hmotné podpory dáva mamutím družstvám, patriacim do záujmovej sféry hlavne strán koaličných, a pričiňuje sa o to, aby družstvá, aké sú agrárna Kooperatíva či Nupod alebo sociálne demokratická Budúcnosť, mohly mať miliardové obraty. A vyvrcholením toho dostane nové prirážky k daniam starým a celú hŕbu nových daní.

Avšak na najkrajnejšej medzi poplatnej únosnosti neocita sa len vrstva obchodnícka a živnostnícka, ale verejné i súkromné zamestnanectvo a celé obyvateľstvo vôbec, a je tedy prirodzené, že ukladanie nových tiarch povedie ku sníženiu životnej úrovne obyvateľstva, ku zmenšeniu hospodárskeho obratu, k stagnácii živností a obchodu a v konečných výsledkoch k novej hospodárskej kríze.

Je nepochopiteľné, že vláda požaduje na 5 rokov nové prirážky k starým daniam ako krízové prirážky prechodné, kdežto nové dane uvádza právom konjunktúry. Čože je tedy: kríza či konjunktúra? Zdá sa mi, že to je len nabubrelá a veľmi krízová konjunktúra.

Aby sa akosi ulevilo zúfalosti obyvateľstva a aby vládni zákonodarci, ktorí tie nové dane odhlasujú, mohli sa odvážiť predstúpiť pred svojich voličov a svoje jednanie mohli niečim odôvodniť, vyslovuje sa, že dane budú platiť iba niekoľko rokov. (Sen. Füssy [maďarsky]: Tak ako daň obratovú!) Ano. Nuže, ja tomu proste neverím. Máme už dane, odhlasované na vymedzenú dobu, avšak ich trvanie koaličná väčšina stále predlžuje. Daň dôchodová a daň obratová, ktoré pôvodia z doby války a ustálené boly na dobu války, napriek tomu, že je už po válke, nielen jestvujú, ale stále sa zvyšujú. Zdá sa, že neistý válečný stav trvá stále ďalej. Odpovední činitelia tvrdia, že tento stav je v celej Europe rovnako neistý a tiesnivý.

Je-li to pravda, tu musím prehlásiť, že treba odistrániť príčiny toho neistého stavu, a medzi tými príčinami figuruje na prednom mieste inštitucionelné zabezpečenie požiadavkov maďarskej menšiny, založených na ústavnom zákone.

Dovolím si tu uviesť presvedčivý príklad, že darmo poťahujem nesprávne zapnutú vestu hore, dolu, na pravo či na ľavo, márne urežem s nej niektorý gombík, ona sa takto nikdy nevyrovná. Chcem-li, aby ona dobre ležala... (Sen. Földessi [maďarsky]: Treba ju rozopnúť a znova zapnúť!) Ba veru, treba ju rozopnúť a znova priamo a správne zapnúť, aby ani jedna strana nerušila súmernosť obleku. Špatne zapnutá Europa je prameňom. trvalej disonancie, neistoty a nespokojnosti a zdá sa, že Anglia a iné veľmoci, ktoré sú zvyklé dobre a správne sa obliekať; nechcú gombík urezať, lež chcú Europu správne pozapínať.

Daňové návrhy, predložené senátu, nemôžeme pri vedomí našej odpovednosti voči našim voličorri odhlasovať. Domnieva-li sa však koaličná väčšina, že stávajúce mimoriadné pomery požadujú od obyvateľstva mimoriadné obeti, tu myslíme, že k tomu cieľu, aby tie mimoriadné pomery boly odvrátené, musia priniesť obeti majetky a dôchodky, nadobudnuté z týchto mimoriadnych pomerov. (Sen. Füssy [maďarsky]: Nech sa bere od tých, čo obdržali od štátu veľké výhody!) Hneď poviem, kto môže a má prinášať obeti.

Bolo by spravedlivé, aby tieto obeti neznášalo obyvateľstvo, ktoré vyšlo v dôsledku mimoriadnych pomerov na mizinu, lež z verejných prostriedkov stále podporovaní zbytkoví statkári, kolonisti, štátni koncesionári, mamutie družstvá, monopoly, kartely, syndikáty, konjunkturálni zbohatlíci, armádni dodavatelia, kumulanti funkcií a vládni dôverníci poberajúci veľké tantiémy bez meritornej práce.

Podobný návrh, ktorý podaly naše spojené strany, bol však koaličnou väčšinou zamietnutý. Chápem, veď náš návrh najviac sa dotýkal ich. Netvornými výplody k oaličných strán sú tie návrhy, za ktoré tiež nesú odpovednosť ony spolu so všetkými následky z toho plynúcimi.

Okrem daňových predlôh práve pojednávaných máme ešte iné a vážné bolesti. Týmito daňovými predlohami bol by uhradený schodok iba riadneho rozpočtu. Máme však ešte rozpočet mimoriadny, ktorý požaduje od obyvateľstva ďalších 3.500 milionov na tak zv. obranu štátu.

Jeden skromný paragraf finančného zákona, odhlasovaného väčšinou, zmocňuje vládu, aby túto sumu opatrila operáciou úverovou. Úver môže byť tuzemský alebo zahraničný. V možnosti úveru zahraničného neverím, lebo podľa vývodov novín "Národní listy" dnešné neisté medzinárodné pomery nášho štátu, jeho expo- novaná poloha a ťažká geografická situácia znamenajú takmer nezdolateľné prekážky zabraňujúce opatreniu dlhodobej zahraničnej pôžičky a tedy vláda bude odkázaná na pôžičku vnútornú. Tomu nasvedčujú prejavy tunajších finančných kapacít a prednostov finančných sväzov na valnom shromaždení štátnej finančnej rady, konanom od r. 1933 až teprve teraz, dňa 20. novembra I937, ktorí, ačkoľvek uznávali nútnosť úveru tuzemského, neopomenuli prehlásiť, že priemyselná povaha a čulé zemedelstvo nášho štátu vyžaduje si veľkých kapitálových zásob a že, kedže súkromné podnikanie je hlavným prameňom štátnych príjmov, treba ho zveľaďovať i podporovať.

Verejnohospodárskou normou je, že len také použitie imania či kapitálu z vkladov tvoreného je zdravé, ktoré v podniku výnosnom vedie k tvoreniu imania nového a napomáha obyvateľstvu k prosperite. Keďže požadovaný úver je nevýnosný a nie je určený k účelom rentabilným, treba dbať toho, aby prílišné použitie tuzemského úveru štátom nezmenšovalo a neobmedzovalo úverové potreby súkromného podnikania.

Stav našich vkladov možno odhadovať asi na 56 miliard, z čoho pripadá na Slovensko iba 3¹/₂ miliardy. V tejto 56 miliardovej sume stavu vkladov je pojatý väčšinou vinkulovaný, asi 24 miliardový kapitál rôznych verejných sborov, sociálnych poisťovacích ústavov a tak na uspokojenie rôznych uverových potrieb a kapitálových potrieb podnikov sotva zbýva 30 miliard.

Bereme-li však v úvahu, že suma 11 miliard, ktorá bola v r. 1929 použitá z vkladov peňažných ústavov z veľkej časti na nákup štátnych papierov, vzrastla v r. 1936 už na 14¹/₂ miliardy a že rôzne štátne úvery a pôžičky na obranu štátu túto sumu podstatne zvyšujú, mám za to, že je opodstatnená moja obava, že zamýšľaná nová úverová operácia bude mať neblahý vplyv na uspokojenie kapitálovej a úverovej potreby súkromného podnikania a asi 2,5 milionov ľudí, ktorí úveru potrebujú. Myslim, že povinnosťou vlády by bolo úprimne sa vyjadriť o úhrade 3¹/₂ miliardy mimoriadneho rozpočtu. Mlčanie vlády a jej rezervovanost je každým pádom nápadná a hodí sa k tomu, aby medzi občianstvom vyvolala podozrenie a obavy.

Keďže nové berné predlohy presahujú únos.nosť obyvateľstva a hlavne poplatníkov maďarských, ktorí sú vo svojich právach ukracovaní, a keďže pri prevádzaných prácach na obranu štátu sú maďarskí živnostníci, podnikatedia a robotnici zámerne opomíjaní, a keďže príčinu opatrení, nutných na obranu štátu, spatrujeme v nesprávnej vnútornej i zahraničnej politike vlády, neprejíma naša strana odpovednosť za predložené berné návnhy a preto za ne nebudem hlasovať. (Potlesk senátorů spojených stran maďarských.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Jako další je přihlášen ke slovu p. sen. Zmrhal. Dávám mu slovo.

Sen. Zmrhal: Slavný senáte!

Včera jeden z pánů kolegů zde mluvil o prodejném tisku. V souvislosti s případem Jepy v Brně p. kol. Sláma si zde stěžoval, že ostatní tisk v této věci nepřinesl žádných zpráv a vyslovil podezření, že snad z důvodů, že tisk ten boře úplatky a podobně.

S tohoto místa bych chtěl prohlásiti za náš tisk, že podobné podezření musíme odmítnouti. Jestli tisk naší strany a snad i jiných stran, zejména oposičních, nemůže psáti tak, jak by chtěl, nespočívají příčiny v tisku, nýbrž v tiskových zákonech, které byly odhlasovány a které jsou také v platnosti a které zejména oposičnímu a revolučnímu tisku vrazily roubík do úst.

Náš tisk přinesl nespočetné případy korupce a skandálů různého druhu, politických i hospodářských, a mohli bychom psi.daleko více stěžovati, že byly tyto zprávy umlčeny.

Máme projednati a schváliti řadu nových předloh, které vesměs znamenají ohromné zatížení poplatníků, které však ve svých důsledcích budou přeneseny téměř zcela na pracující lid, na dělnictvo, úřednictvo, živnostnictvo a malorolnictvo. Bylo zde již konstatováno jak kol. dr Vackem, tak i jinými pány senátory, že je tím vinna naše berní soustava. Víme, že je to součást kapitalistického státu, že,stát kapitalistický není ničím jiným než nástrojem třídy kapitalistů. A proto nás nepřekvapují ani tyto nové předlohy. Bylo zde mnoho mluvena o tom, kde by se mohlo vzíti a kde by se neměla bráti. Myslím, kdybychom upřímně všichni o této otázce chtěli mluviti, že bychom všichni věděli a dovedli ukázati tam, kde skutečně je, kde by se mělo vzíti a kde by se nemělo bráti, kde by se neměly ukládati nové těžké oběti. Je pravda, že se nové daně ukládají pro nutnost vybudování obrany státu. V minulé debatě k rozpočtu jsem o této věci mluvil a znovu podotýkám: žijeme v kapitalistickém státě a každá obrana je především posuzována kapitalistickou soustavou a společností jako obrana soukromého majetku. A tudíž plným právem říkáme, když se buduje a dělá všechno na obranu majetku, má majetek povinnost také platiti. Víme, že 6 let krise zanechalo strašné důsledky na výživě pracujícího lidu, že bude trvati ještě hodně dlouho, nežli se podaří strašlivou podvýživu dětí, příští naší generace, jen trochu vyrovnati, že by konjunktura, která prý nyní je, ovšem konjunktura zbrojařů, kartelářů a nikoli konjunktura pracujícího lidu, musila trvati moc dlouho, aby pracující lid mohl vyrovnati, co během 6 let krise ztratil.

Ale pánové, podívejte se, je tu lihová společnost; rok už mezi koaličními stranami je boj o to, má-li lihová společnost dál obchodovati s lihem nebo má-li se udělati monopol. Dokázáno je, že by stát vydělával 400 mil. Kč převzetím lihového hospodářství do vlastních rukou, protože monopol je, jenže přenesený na soukromou společnost. Proč se to nedělá, vždy to není tak těžké, vždyť už stát lihový monopol měl?

Pánové, když se podíváme kolik vynášejí akcie některých akc. společností, musíme si položiti otázku, je-li to oprávněno nebo ne. (Sen. Jura: Nikdy se jim nezdálo o takových ziscích, jakých dosahují nyní!) Akcie smíchovského pivovaru stály nedávno přes 50.000 Kč. Je ta zásluha akcionářů smíchovského pivovaru, že jejich cena stoupla? Není, je to zásluha pijáků smíchovského piva, že majitelé mohou tolik vydělávati na jedné akcii. Z původních 200 Kč, 400 K, na 56.000 Kč ročně připadá několik tisíc dividendy z jedné.akcie. Podívejte se, pánové, jak to, že jsou jednotlivci, kteří sedí v 50, 60 správních radách, takový Preisa, Bělohříbek, Svoboda a jiní ředitelé bank? Z 20, 30, 50 průmyslových podniků dostávají statisícové, ba milionové tandemy. Jak to? Jakým právem tito lidé dostávají takové částky, když na jedné straně stát potřebuje peníze na obranu? A nečetli jsme, že by se aspoň jeden z těchto pánů zřekl jedné ze 49 tantiem ve prospěch státu a že by mu stačila jenom jedna. Vždyť má ještě plat. (Výkřiky senátorů strany komunistické.)

Podívejte se na plzeňský pivovar, kde jedno pravovárečné právo vynáší 90.000 Kč ročně! Původně složil každý majitel pravovárečného domu snad 50, 100 zlatých. Zde tato otázka ještě více vyniká nežli u smíchovského pivo varu. Zde by "se nebralo z podstaty, nýbrž skutečné ohromné nadhodnoty, z práce dělníků v pivovarech a na druhé straně konsumentů piva. Nemá stát právo v takové době říci, když je třeba na obranu republiky, že zde je nutno vyrovnati ohromné protivy i se stanoviska kapitalistického?

Máme živočišný syndikát na dovezené sádla, vejce, máslo, a vybírají se poplatky. Již jsem řekl minule, že na jednu kopu vajec 2 Kč. Kam jdou ty peníze? Živočišný syndikát je vůbec nevyúčtuje, nikdy nic o něm neslyšíte. Víme, kam peníze jdou? Tvoří se fond a platí se vývoz laciného másla Hitlerovi a jiným našim nepřátelům, kteří jen čekají, aby nám to platili ne ve formě hrud másla, nýbrž ve formě jiných hrud. (Výkřiky senátorů strany komunistické.)

Kol. Vacek správně upozornil, že v Praze a jinde se postavily paláce a obchodní domy, které stály 10, 20, 30 snad i více mil. Kč. I tyto domy neplatí žádné činžovní daně. Jsou osvobozeny na 15, 20, 25 let. Činže z nich činí statisíce, snad i miliony. Kol. Vacek správně upozornil, že zde jde po většině o zatajené majetky, které jsou investovány takovýmto vhodným způsobem.

Bude-li stát od chudáků žádati regres, je v zájmu jejich a povinností státu žádati peníze, které zde jsou z bezpracných důchodů. A jaké! Má zrušiti osvobození takových staveb, poněvadž po většině tyto domy byly za placeny činží za 3-5 let.

My ukazujeme na některé možnosti velkých příjmů. Kol. Vacek je již jmenoval. Podívejte se na zápalkový monopol. Společnost Solo, úplně cizí společnost, má monopol a odvádí státu určitou částku z krabičky zápalek. Sama na tom vydělává. To je vidět na jejích. akciích. A jsme přesvědčeni, že by bylo získáno daleko více převedením takového monopolu na stát, nežli když je svěřen soukromé společnosti.

Nedávno jsem četl, že u nás jeden kartel je skutečně vzorný, poněvadž ceny nezvyšuje, naopak je stabilisuje. Je to kartel železářský. O železářském kartelu se vůbec málo píše a mluví. A přece je to jeden z těch kartelů, který bude také osvobozen od kartelových poplatků zákona, poněvadž je to kartel mezinárodní. A jsme přesvědčeni, jestliže se mnoho v posledních letech mluvilo o těžké situaci strojírenského a kovodělného průmyslu, který zpracovává kov, že platí vysoké ceny surovin, spočívá to v tom, že železářský kartel má stále nadměrné zisky. Také stačí se podívati zase na akcie Báňské a Nutní, Pražské železářské a jiných. (Sen. Juran: Uhelné společnosti!) No, na kartelu uhelných společností se dokonce také stát podílí. Stát je vázán úmluvami také s jinými uhlobarony ohledně cen, ohledně dodržování ochrany odběratelů a pod.

Stabilisační bilance nám ukázaly, kolik bylo během let zatajených zisků v jednotlivých kapitalistických společnostech. To jsou miliardy. Pánové, nemyslíte, že ty společnosti, které vykázaly tolik milionů a set milionů zatajených, t. zv, latentních reserv, od té doby mají zase další latentní reservy? Rozhodně mají velké nové zatajené zisky. Já jsem zde jmenoval případ jednoho podniku, kde berní správa chtěla provésti revisi, ale na zákrok ministerstva nár. obrany, poněvadž by mohlo býti prozrazeno tajemství, neboť jde o podnik, který pracuje pro obranu, byla revise zastavena. (Sen. Juran: To je sankcionování zlodějů!) Pánové, pak ovšem se nemůžeme dostati tam, kde skutečně peníze jsou, abychom nemuseli zase znovu převalovati všechno na bedra pracujícího lidu, neboť to si musíme přiznati, daně spotřební, které tvoří největší část nových daňových předloh, pro pracující lid jsou neúnosné. Je to ohromné nové zatížení.

Vezměte jen daň z umělých tuků. Dobře, v předloze je, že umělé jedlé tuky, to umělé sádlo, nesmějí býti v ceně zvýšeny. To je hezká věc, že se pamatuje na to, aby ten nejchudší člověk, který kupuje umělé sádlo, nemusel platiti vyšší cenu. Ale co říkají dnes továrny? My sice cenu nezvýšíme, ale zhoršíme kvalitu, poněvadž to v zákoně není, že se nesmí zhoršiti kvalita. Neboli ten chudák bude zase ošizen, ať si ten kabát oblékne ták nebo obráceně, pořád to bude on, který to musí zaplatiti. Ale, když už jsme u toho margarinu, právě u margarinu daň se zvyšuje o tolik na rozhodné přání našich velkostatkářských a velkoagrárních kruhů, aby prý byla chráněna živočišná produkce, jak se nám tvrdí. Kdežto v Dánsku, které je známo svým nejlepším máslem, a jiných státech, na př. Holandsku, kde se rovněž tolik másla produkuje a odkud se tolik másla vyváží, spotřeba tuků stoupá - u nás ještě na jednu hlavu nespotřebujeme tolik margarinu jako v Dánsku, Holandsku a jinde - u nás se umělé sádlo, poněvadž je laciné, musí zdražiti, aby se snad tukem šetřilo, ačkoli se nepomůže živočišné produkci tímto způsobem. To je omyl, na který budou dopláceti zemědělci. Loni stálo máslo 16 Kč, letos stojí 22 Kč a důsledek toho, že v listopadu cena o tolik stoupla, je, že v prosinci je potřeba másla u nás o 25 % menší, poněvadž si je lid nemůže koupiti. U nás neplatí v tomto případě kapitalistický způsob hospodaření, vyrovnání nabídky a poptávky, že je-li něčeho mnoho, musí se cena snížiti a prodá se to, nýbrž pánové, místo aby dali máslo za 16 Kč zde u nás českému lidu, jak jsem uvedl, vyvážejí je raději do fašistických států, do fašistického Německa, nejde jim tedy o to, aby se pomohlo našemu zemědělství. Ovšem my víme, že je to ve skutečnosti taktika, jak dosáhnouti vyšší ceny.