Každý hospodář, každý podnikatel a moderní stát není nic jiného, nežli velkým podnikatelem; vidí-li, že prodělává, řekne si, že tak dále hospodařit nemůže, že jde nezadržitelně k bankrotu a zkoumá, které jsou příčiny, jež ztrátové hospodářství zaviňují a snaží se je odstraniti. Hledá při tom nové cesty a způsoby, jak více vydělati, aby zmizely ztráty a objevil se zisk. Někdy je nutno přeorganisovati celý závod jak po stránce technické, tak i po stránce administrativní. Vydání, která podnik neunese, je nutno škrtnouti nebo aspoň omeziti na minimum. Tak si počíná moudrý a svědomitý hospodář. Kdo se ovšem řídí heslem: "Z cizího krev neteče" a "Po nás potopa", ten si mnoho hlavu neláme vymýšlením nových metod a úsporných systémů, tomu jde jen o to, kde by si ještě vypůjčil, z koho by ještě něco vyždímal.

Nemohu, bohužel, naši vládu zařadit mezi hospodáře moudré a opatrné. Co jen vyšlo vážných námětů a užitečných rad z rozpočtových debat. Ani si jich vláda nevšimla. Na kolik nepřístojností, zlořádů, korupcí, zkracování státní pokladny byla vláda a její ministři upozorněni. Avšak vláda, zdá se, nemá o podobné věci zájmu. Není zde vůle ani snahy vyvoditi z chyb minulosti důsledky není ochoty a odhodlání zjednati nápravu v případech, ve kterých se zjistí nepřístojnosti. A to je právě to, co vzbuzuje nejvážnější obavy do budoucna. Dovolím si, slavný senáte, uvésti jen 3 případy, abych na nich ukázal, že mám pravdu. Tak na př. ten nešťastný automobilový zákon, který ožebračil tolik autodopravců, jejich rodin a pomocných sil. Jeden denní list učinil svého času anketu a uveřejnil názory některých zákonodárců na tento zákon. Bývalý ministr Srba řekl, že zákon je zločinem. Pan sen. Klofáč prohlásil v té anketě: "Za ten zákon patříme na lavici obžalovaných." řekli byste, když někdo dozná zločin a uzná, že patří na lavici obžalovaných, bude míti státní zástupce snadnou práci, ale on neměl práci vůbec žádnou. Ani myš se nehnula, zákon zůstal zákonem, nic se nereparovalo, automobilismus dostal novou ránu tím, že mu byla utažena brzda rozvoje novými břemeny. Při tom ovšem vláda vysoce oceňuje rozvoj motorismu pro obranu státu.

A aby míra nepravosti byla dovršena, připravuje se kategorie státních silničních kontrolorů, jejichž úkolem bude hlídati majitele koncesované nákladní dopravy, dodržují-li přesně podmínky a nejezdí-li do okresů, kam podle koncese nesmějí.

Tady vidíme, kam vede politika hospodářských zákazů. V tomto případě brzdí dále rozvoj motorismu, což nám, zejména v současné době, nemůže a nemá býti lhostejno. To je politika neplodná a záporná. Místo toho, aby se ukazovalo lidem, co a jak mají dělati, aby si zlepšili existenci v tom či onom oboru, hazarduje se časem státních zaměstnance na, hlídání poctivě se živících lidí. Jako by nebylo dosti na tom, že je ztracena spousta času pro positivní práci státních zaměstnanců tím, že musejí hlídati lidi, kteří se nechtějí živiti poctivou prací. Půjde-li to tak dále, budeme míti ze státních zaměstnanců hlídací společnost. Jedni budou hlídati ty lidi, kteří se poctivě živiti chtějí, a ti druzí zase ty, kteří se poctivě živiti nechtějí. Kdo bude dělati práci plodnou a kdo platiti daně, z toho vládní pány hlava nebolí. To bychom si měli dobře uvědomiti. Vy zde v senátě, právě tak jako tomu bylo v posl. sněmovně, rozpočet schválíte. Ale tímto schválením nebyl vyřízen žádný z ožehavých obchodně-politických, hospodářských, finančních ani administrativních problémů, od jejichž řešení závisí možnost většího výdělku a tudíž i možnost zaplacení zvýšených daní. Odpusťte, dámy a pánové, když řeknu: Kdyby měl při schvalování rozpočtu míti parlament jen tu odpovědnost, která si žádá pouze zjištění, zda součty a účty navzájem souhlasí a měl řešiti problémy, které umožní práci v podnicích a obchodech, to by nebyl parlament, to by byl nanejvýš sbor účetních kontrolorů a ten podle mého soukromého názoru k řízení státu nestačí.

Uvedu druhý příklad, jak se s klidem přechází přes zjištěné závady, aniž by se projevila snaha zjistiti nápravu. Pan kol. Marcha zde vylíčil žalostné poměry státních železáren v Podbrezové. Kol. Krejčí vzal tyto státní železárny v ochranu. Chtěl zeslabiti účinek toho strašného fakta, že doplácíme miliardové částky na tento státní podnik. Nezeslabil nic, nasadil věci korunu, poněvadž nám pověděl, že v tomto státním podniku, tedy podniku státem spravovaném a obhospodařovaném, se kromě toho mizerně a nesprávně bilancuje, že se vede v tak milionovém podniku nedbale účetnictví a vykazují se zisky a bilance se dělá jako v nějakém hokynářském krámě. A ani ten hokynář by to tak špatně nedělal, aby takhle bilancoval. (Sen. Pánek: To neřekl!) Kolego Pánku, sen. Krejčí řekl, a nám zde dokázal, že se nedělaly odpisy z kapitálu, že se kapitál neúrokoval, že se účtovalo a bilancovalo, jak se chtělo. (Sen. Pánek: Ze začátku!) Ano ze začátku, a tím chtěl spíše odůvodnit pozdější vyšší schodky, že sety kapitály neúrokovaly a dělaly odpisy. (Výkřiky sen. Pánka.) Já jsem zde byl a slyšel jsem to. Tím ovšem tu skutečnost nezeslabil, naopak řekl bych, že ten špatný dojem ještě zvýšil. Úplně s ním souhlasím, když vyslovil politování, že ta věc takto dopadla, ovšem nesouhlasím s ním, když vyslovil politování, že navzájem zase on musil pánům z agrárních řad vyčísti jejich prebendy atd. a že se to veřejnost a voličstvo dozví a udělá si nepříznivý dojem. V tom s ním nesouhlasím. Voličstvo, to jsou přece poplatníci. A ti by neměli vědět, jak se s jejich penězi hospodaří? Naopak, oni se to mají dovědět, mají znát metody a způsoby, jak se zachází s jejich penězi, poněvadž je těžko a s tvrdými mozoly vydělávají a nota bene teď jich mají vydělat ještě 1¹/₂ miliardy Kč navíc. Je jen správné, když se to veřejnost dozví. Možná, kdyby se byla veřejnost dověděla více ze státního hospodářství před lety, že bychom dnes na tom byli lépe, poněvadž by si jistě nedala líbit, co se s jejími penězi dělo.

P. kol. Modráček při rozpočtové debatě o státní účetní, uzávěrce za r. 1935 uvedl případ, který kolegy z lidové strany velmi popudil. Pravil totiž, že ministerstvo veř. prací postavilo rafinerii v Dubové za 50 mil. Kč, aniž by to odpovídalo rozpočtu a aniž by si vyžádalo schválení a souhlas parlamentu. Domnívám se, že v žádném jiném demokratickém státě na světě by tato proti ústavnost nesměla zůstat bez patřičných důsledků. U nás se nestalo nic a dnes už po těch 50 mil. Kč ani pes neštěkne. Ba naopak - a to mne velmi mrzelo - najdou se ještě členové zákonodárného sboru, kteří to omlouvají den proto, že je v čele tohoto ministerstva příslušník jejich politické strany. To je u nás to strašlivé, že jakmile se přijde s nějakou nepřístojností, vždycky v tom každý vidí osobní útok na ministra. Na tom přece nezáleží, kdo v tom ministerstvu je, ale záleží na tam, co se dělá. Není to žádná omluva, že se jinde vyhazují také peníze. Nikde se nemají vyhazovat, v žádném případě a v žádném ministerstvu. Činí to špatný dojem, když člověk ví, že se věc hájí jen z důvodů osobních, z důvodu stranické příslušnosti. Měl-li si kol. Krejčí něco uspořit, tedy rozhodně to bylo ono braní v ochranu ředitele Staucha, poněvadž to má mimořádně pikantní příchuť. Ví se totiž, že p. ředitel Stauch má dceru pana předsedy rozpočtového výboru senátu. Právě tady by se mělo dokázat, že nejde o osobní věci, ale o věc zásadní, která je ve prospěch státu.

Byl jsem koncem října v Dubové. Ta otázka nezní tak, jak ji formuloval kol. Krejčí. Nejde o to, měla-li se tam ta rafinerie stavět, čili nic. Ta otázka zní tak, je-li těch 50 mil. Kč, které ministerstvo veř. prací na to vydalo, řádně investováno a jak to tam vlastně vypadá. Pojedete-li kolem vlakem, ani vás nenapadne, že by tam něco podobného mohlo být. Situace je tam takováto: Je tam 30 různých malých reservoirů, jsou tam 3 přehříváky, 3 kotle se sekciony, kotelna, dva tovární komíny, jeden 75 m a druhý 45 m vysoký, jeden komín plechový 25 m vysoký, a nyní tam staví Královopolská strojírna 25 m vysoký plupletor ve váze 110 d. Kromě toho je tam asi 100 m dlouhá vlečka a dřevěné baráky, které slouží za ubikace dělnictvu. Odborníci to odhadli i s zemkem na maximálně 13 až 15 mil Kč. Kde je těch 35 mil. Kč, které chybí do 50 mil. Kč? V takovém krcálku rozhodně není zásob za 35 mil. Kč. Nemyslíte, že by se měl parlament o tyto věci zajímat? Domníváte se, že jen ministerstvo veř. prací nese před veřejností odpovědnost za Dubovou? Stejnou odpovědnost má i parlament, a nestará-li se o to, nevynutí-li si zjednání nápravy, lpí na něm stejná vina jako na ministerstvu veř. prací. Jakmile zjistil, že zde byly protiústavně a mimo rozpočet bez svolení parlamentu oddisponovány miliony z peněz poplatnictva, okamžitě měl vyvodit důsledky, jako by se to stalo všude jinde.

Konečně třetí příklad. Když j sne zde v senátě schvalovali zákon o újezdních měšťankách, stěžovali si mnozí z vás i kolegové z vládních stran na záplavu stále nových a nových školních učebnic, na nová a nová jich vydání, v kterých dohromady není nic měněno, která sice dělají dobře autorům, nikoliv však rodičům žáků, jimž je náklad na školní učebnice neúnosný. Upozorňovali jsme, že některé učebnice nejsou propracovány, že jsou psány ve spěchu a že to činí dojem, jakoby při tom šlo jen o obchod. Ani prstem se nehnulo k zjednání nápravy. Domnívám se však, že právě nyní, kdy se zvyšují daně a tedy i daň důchodová, kdy se zavádí branný příspěvek a kdy zvýšené daně nutně přinesou občanstvu zdražení životních potřeb - ono to už začíná a myslím, že ani vláda nevěří ujištění, že ceny zboží nestoupnou, poněvadž 1¹/₂ miliardy se někde musí objevit - nesmí býti lhostejno, působí-li se rodičům dětí zbytečná vydání s nákupem nových učebnic, nehledě k tomu, ze také jejich hodnota se má před vydáním prozkoumat. To se ovšem vůbec neděje, jak o tom svědčí článek dr Karla Engliše uveřejněný v "Českém slavě" v č. 138 ze dne 18. června 1937 a nadepsaný: "Národní hospodářství do středních škol". Článek je velmi zajímavý. Pojednávaje o učebnicích, kterých by bylo pro národní hospodářství na středních školách třeba, píše autor mimo jiné: "Nikdo by si netroufal, kdo se těmito vědami nikdy vážně nezabýval a žádného vědeckého poznatku nevytvořil, vzíti dvě, tři nebo více knih dotyčného oboru a napsati "původní" učebnici. Ale v hospodářské vědě se tak děje a pro určité střední odborné školy se tak nedávno stala. Jak ovšem tato učebnice vypadá, o tom raději pomlčím." K tomu připojuje Podnikohospodářský archiv, vydávaný docentem inž. dr Karlem Žlábkem, ve druhém sešitě VI. dílu na str. 120 toto: Tyto věty se týkají Učebnice národního hospodářství pro obchodní akademie a abiturientní kursy od vrchního školního rady Ant. Bednáře, odborného inspektora obchodního školství, a inž. Fr. Neústupy, která budila trapný rozruch nejen svou úrovní, nýbrž i způsobem, jak se jí vytlačovala kvalitní učebnice JUDra a PhDra Kazimíra Dobiáše.

Slavný senáte, seznáte, že jde o učebnici z posledních měsíců. Já si vás dovolím s autorem této "vědecké" učebnice poněkud blíže seznámiti. Pan vrchní školní rada Ant. Bednář působí v ministerstvu školství ve III. odboru. Jeho vlastní straník soudr. prof. dr Macek nemohl již sám k činnosti jmenovaného klidně přihlížeti a uvedl ve svém referátě v rozpočtovém výboru posl. sněmovny ke kap. ministerstva školství, že je nešvarem, jsou-li ministerští úředníci spoluautory učebnic. Měl nesporně na mysli p. Bednáře. (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas.)

Pan vrch. školní rada Bednář byl ředitelem obchodní akademie v Berouně, kde byl také za stranu soc. demokratickou starostou. Za krátkou dobu svého radovství "spoluvytvořil" 15 až 18 učebnic. To je tak: Chce-li některý profesor vydati učebnice, musí panu vrch. radovi nabídnouti spoluautorství, t. j, zříci se poloviny autorského honoráře ve prospěch p. vrch. rady, jinak nemá kniha naději na schvální. Pan vrch. rada Bednář si patrně učebnici nepřečte a pak jsou ovšem možné i takové zjevy, jako je na příklad učebnice Bednář-Neústupa: "Národní hospodářství pro obchodní akademie a abiturientské kursy".

Pan vrch. rada Bednář dosud vydal tyto učebnice:

Bednář-Ježek: "Kupecké počty pro. obchodní akademie", díl I, II, III, IV.

Bednář-Ježek: "Kupecké počty pro abiturientské kursy",

Bednář-Petr: "Logaritmické tabulky a tabulky z nauky o zboží pro obchodní akademie",

Bednář-Ježek: "Kupecké počty pro veřejné školy obchodní", II. díl,

Bednář-Čermáková: "Obchodní nauka a písemnosti", díl I a II,

Bednář-Šíma: "Kupecké počty pro odborné školy pokračovací, pro živnostensko-obchodní",

Bednář-Čermáková: "Obchodní nauka a písemnosti pro odborné školy pokračovací, pro školy živnostenské, obchodní", nový díl I, II, III a IV,

Bednář-Hampl: "Účetnictví pro odborné školy pokračovací, živnostenské a obchodní",

Bednář-Neústupa: "Národní hospodářství pro odborné živnostenské školy",

Bednář-Petr: "Občanská nauka pro kupecké školy pokračovací",

Bednář-Cejnar-Petr: "Občanská nauka pro veřejné školy obchodní",

Bednář-Neústupa: "Národní hospodářství pro,obchodní akademie a abiturientské kursy - to je právě ona učebnice, na kterou se vztahuje článek resp. posudek Englišův a Žlábkův.

Všimněte si, že žádnou učebnici nevydal sám. Všechny tyto učebnice byly ovšem vydány deskou grafickou Unií v Praze.

Pan vrch. školní rada Bednář, jak vidět, považuje svůj úřad v ministerstvu školství vlastně za dobrý obchodní podnik. Aby šly učebnice dobře na odbyt, nařídil, že každý žák na školách mu podléhajících musí na titulní stránku učebnice napsati své jméno, adresu, jméno školy a školní rok. Pak je ovšem kniha i pro antikvariát nepotřebná a odbyt nových učebnic a tím i autorská odměna utěšeně roste.

Slavný senáte, jen z těchto tří příkladů a podobných je statisíce - vidíte to nebezpečí do budoucna, které spočívá v tom, že nikoho ani nenapadne, aby se staralo nápravu, když se zjišťují nepřístojnosti, když už to nejmenuji názvem lépe přiléhajícím.

I mohutný dub schne a hyne, hlodá-li v něm červ a není-li jeho ničivá činnost znemožněna. Oč méně odolnější je mladé tělo ani ne 20tileté lípy republiky Československé! Oč více je tu třeba opatrnosti a dozoru, aby červ korupce, protekcionářství, mnohoobročnictví, politickostranické zaslepenosti, chamtivosti nezničil útlý státní organismus! Na hlavu vládní koalice padá vina za všechny tyto zlořády, na hlavu vládní koalice padne také trest za napáchané hříchy, protože se nepostarala a nestará o jejich trestání a jest jejich spolupachatelkou. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): K slovu je přihlášen dále p. sen. Machovský. Dávám mu slovo.

Sen. Machovský: Slavný senáte!

Při projednávání státního rozpočtu na rok 1938 chci upozorniti na velikou skupinu malozemědělského lidu, který jest sice samostatný a při tom nejvíce zaměstnaný, ale nejhůře placený dělník. Za svou velikou práci jest nejhůře odměňován. Ba velmi často se stává, že podstata statku po předcích zděděná mizí, ztrácí se a konečný závěr celého životního strádání a dření bývá, že přichází na řadu exekuční buben. Není těchto zjevů málo a mohl bych posloužiti příklady velmi drastickými.

Příčina zadlužení těchto pracovníků půdy má několik.důvodů: předně to byla po léta trvající politika deflační, jež zavinila, že inventář živý i mrtvý, pořizovaný na úvěr v letech konjunktury a vyšších čísel, klesl v ceně pěti- až šestinásobně a dluh zůstal celý. Příkladem uvádím, že kráva koupená r. 1920 za 10.000 Kč měla za 2 roky cenu jen 2.000 Kč. Byla-li koupena za peníze vypůjčené, vznikl nekrytý dluh 8.000 Kč. Rovněž tak bylo i s inventářem mrtvým, za doby vysokých čísel koupeným. Ti nejpodnikavější nejvíce doplatili na politiku deflační, která se zde několik roků uměle udržovala.

Druhá příčina zadlužení zemědělců je ta, že několik roků za sebou byla naprostá neúroda následkem živelních pohrom, krupobitím a suchem. Na pohled veliká pomoc zemědělcům z fondu zemědělských rad nikterak nemohla nahraditi utrpěné ztráty, jdoucí do miliard. Nejen, že zemědělci nic ze svých pozemků nesklidili, ale nemohouce se zbaviti dobytka a tahounů, museli veliké částky vydávati na opatření krmiva a peníze si často vypůjčiti.

Třetí příčina jest neúměrné zdanění malých zemědělců. Daňové depurace po dlouhých letech provedené byly nutné jen proto, poněvadž daně v předluženém podniku byly namnoze předpisovány velmi pozdě. Následovaly dvě devalvace, ale již předem bylo sjednáno v ministerské radě, že nesmí nastati z důvodu devalvace žádné zdražení. U zemědělců se provedlo toto ustanovení zplna. Ne tak u odvětví průmyslových, která - nehledě na staré zásoby - zdražila svoje artikle ihned, odvolávajíce se na dražší suroviny. A zase jsme tam, kde jsme stále. Zemědělec prodával a prodává lacino, kupoval a kupuje draho, disparita mezi cenami zemědělskými a průmyslovými rostla a roste stále. Každý provázek, každý výrobek ze dřeva, ze železa, šatstvo, prádlo atd., výrobky potřebné pro provoz zemědělský neobyčejně stouply. To je čtvrtá příčina zadlužení zemědělců.

A teď porovnejme, co vše bylo provedeno, aby se zemědělcům pomohlo! Pan ministr zemědělství dávno má připravený plán pro oddlužení zemědělství; oceňujeme jeho poctivou snahu a práci. Rovněž tak i premiér vlády je přesvědčen, že to je zájem nejen stavu zemědělského, nýbrž i celého státu. Slyšíme i s jiných stran velmi naléhavé hlasy, že je třeba těmto nezaviněně zadluženým, mnohde předluženým zemědělcům pomoci. Jest však třeba přikročiti na místo slov k činům; jenže činy se představují v celé své nahotě tím, že ať se mluví o cenách výrobků zemědělských z výroby rostlinné nebo živočišné, vždy se svádí boj, který se nejlépe projevil přede žněmi, když se jednalo o ceny obilí, a vede se dál o ceny mléka, které je prý drahé. Vede se boj o úpravu produkce živočišné a při tom se chrání výroba umělých tuků a hájí se průmysl margarinářský, jenž ničí výrobu živočišnou. Chtěli bychom vysvětlení, jak si představují také ti druzí, jak pomoci zadluženému zemědělci. Zvýšiti kontingent margarinkám, které mají obrovské zisky, bývá každoročně na programu nezemědělských stran, stejně tak jako jejich tisk naléhavě vymáhá zvýšení kontingentu umělých tuků. Továrna na výrobu umělých tuků v mém volebním kraji, jež má roční kontingent 650 vagonů, vydělává ročně 30 mil. Kč. Tato továrna je předmětem starostí, aby byla podpořena. K posílení tohoto tažení vyšlou se dělníci na náměstí, aby manifestovali a továrníka podpořili. Tato továrna zaměstnává asi 150 lidí při výrobě umělých tuků. Ti, co jsou zaměstnáni navíc, jsou zaměstnáni v jiném odvětví v této továrně. Kdyby se mělo vyrobit 650 vagonů přírodního másla, musili bychom na to množství chovati, živiti a ošetřovati 65.000 dojnic.

To je otázka sociální, abychom nepoškodili 1430 zaměstnanců, Ale o ty málo jde, spíše jde o toho, kdo je majitelem této továrny. Z toho vidíme, že pomoci a vůle dostává se jen tomu továrníkovi a dostává se mu jí nejvíce podle toho, jakou má politickou legitimaci, kterou také velmi často mění podle potřeby, to máme dokázané, aby mohl kupovati pozemkové a lesní objekty, stavěti domy a vily. Ten asi pomoci oddlužení potřebovati nebude. Zde také varovně vystupuje otázka zdraví národa a otázka zásobování obyvatelstva tuky v případě války. Margarinky dovážejí surovin z tropů. Kde by braly suroviny v případ války? To bychom byli vůbec bez tuků. Nerentabilní chov dobytka bude upadati, zmenšovati se a tak můžeme již předem věděti, že v tomto případě špatně slouží státu ten, kdo se stará, aby výroba tuků přírodních byla nerentabilní a tudíž ubita.

Další neblahá vlastnost z velkého podporování výroby umělých tuků je ta, že to ke zdraví národa nepřispívá. V soc.-politickém výboru předložil pan ministr zdravotnictví svoje písemné exposé o tom, jak jest třeba zvýšiti péči o dítě. Úbytek porodů a velká úmrtnost kojenců jsou mementem národu. A když jsou příklady, že se po použití umělých tuků dostavila revoluce v žaludku u dospělých, mám za to, že ani dětem, ani matkám, zvláště ne matkám kojícím, umělé tuky zdraví nepřidají. Umělé tuky prospívají snad politickým stranám, ale ne lidským žaludkům. Jsme také pro to, aby suroviny potřebné k výrobě umělých tuků byly z produktů naší země, abychom nebyli odkázáni jen na tropy, kam sami nevyvážíme nic. Potřebujeme také, abychom vzhledem k restrikci osevu cukrovky a pšenice mohli síti olejnaté plodiny, jimi vyrovnati osev a tím také rozmnožovati národní majetek. Chci také poukázati na jednu zvláštnost. Jsme hustě osazeni na území našeho státu, vyrábíme tolik, že časem nemůžeme sami vyrobené ani spotřebovati. Máme v paměti ještě doby, kdy byla starost, že obilí nám hnije na sýpkách. Ale mám dnes na mysli více výrobu zelinářskou nežli obilnářskou. Do výroby zelinářské investuje se ohromný kapitál v předpokladu, že se zelenina, zvláště zelenina raná, prodá, jenže se jí také často urodí více, že není vůbec prodejná. Uchovati tuto zeleninu nelze, roboť se za teplého počasí rychle kazí. A vyvézti zeleninu za hranice - kam? A kdyby, dej Bože, chtěli něco v sousední říši, jsou zde určité noviny, jež mají hned velkou starost, aby se Hitler nepřejedl. Zelináři to mohou raději voziti za vis do kompostu. Takto se chce pomoc zemědělcům z dluhů! Zemědělci od nikoho nic nechtěli, vždy si pomohli sami. Dopřejte jim rentabilní podnikání a oni svoje dluhy zaplatí. Bude-li se všechno sabotovati, co má prospěti rentabilnímu podnikání zemědělců, padnou. Ale všem ostatním nebude při tom dobře. Rozpočet státu je sděláván v předpokladu, že kola a kolečka národohospodářského stroje budou do sebe přesně zapadati. Bude-li v soukolí vylámané ozubí, bude to chvíli hrkat, rachotit, praskat a v zápětí bude stroj stát. Máme pochopení pro všechny, víme, že zde nejsme sami, víme, že dělník žije dosud ze velmi bídně, víme že nám může býti lépe, když i těm ostatním vedle nás povede se lépe. Chceme dáti státu všechno, co může práce dáti. Víme, že budoucnost naše požaduje ještě více obětí, ale prosíme, aby byl včas, raději dříve než později, roztočen národohospodářský stroj, jenž budiž poháněn palivem vyšších čísel. Špatně se platí, když není čím!

Slavný senáte! Stalo se a stává se, že se doložené naše postuláty posuzují podle toho, jako by se pomáhalo velkostatkářům. Jaký to nesmysl! Neudrží se při pouhém závanu. Ze všech zemědělců v naší republice je 80 % malých a středních usedlostí. Však i to slovo "střední" časem dráždí a zdá se mnohým podezřelé. Přece je známo, že byla zde provedena pozemková reforma. Z ní nedostali ani ti tak zvaní střední nic. Kdo měl přes 9 ha pozemků, byl z přídělu vyloučen. Proto majetek pozemkový tak zv. středních zemědělců, na kterém pracovalo několik pokolení, není na tom dobře. Dluhy, pracovní poměry, daně a dávky odčerpávají z podstaty statků. A co ti malí zemědělci? Těch je nejvíce. Od 1 do 6 ha je těchto podniků přes 60 %. Vím, že mnohý řekne jsem pro to, aby se těm malým pomohlo. Na to je jeden recept, který byl předložen již letos přede žněmi: "Malým více za obilí a velkým méně." To se velmi hezky vyslovuje a poslouchá, jenže špatně uskutečňuje. Musíme se starat o vyšší mzdy zemědělských dělníků. Chceme zvýšiti životní míru bezzemků, kteří hledají zaměstnání u těch, kdož mají více korců. To by bylo dvojími cenami obilí znemožněno. Tento recept nebyl psán sice latinsky, ale jeho otcem je staré římské heslo: Divide et impera! Rozděl a panuj! Tento lék byl myšlen ne k uzdravení pacienta, ale k jeho smrti. Smrt! Do té se nikdo nezamiluje a také ti nejmenší tento lék odmítli.

V závěru chtěl bych poukázati na mezeru v našem sociálním zákonodárství, kterážto mezera pociťuje se dnes všude tam, kde je malý majetek a není si z něho možno zajistiti výměnek. Z takového hospodářství 1 až 5 ha je obyčejný výměnek tak nepatrný, že vedle špatného obývání při dluhovém zatížení více dáti nemůže.

Přicházím k pojištění osob samostatné výdělečně činných. Všude se uznává velká potřeba rychlého obligatorního pojištění osob samostatných. Víme, že z lásky nikdo pojištěn nebude, že bude muset na toto pojištění platit. A již jsme zase u toho nejhlavnějšího, u rentability podnikání. To není jen otázka zemědělců, to je otázka celostátní. Potřebujeme všechny druhy pojištění najednou: nemocenské, invalidní i starobní. Je nám známo, že vleklá nemoc jednoho člena rodiny dovede zničiti celý podnik malého zemědělce. Operace, lázně, sanatoria, ústavy vyčerpají celý majetek, majitel může vzít raneček a jít. Máme nejdokonalejší pojištění dělnické na celém světě. Stát od převratu poskytl miliony na pomoc této instituci; jen hornickým bratrským pokladnám přispívá po deset let každoročně 90 mil. Kč. Samostatně výdělečně činní, chudí, potřební, finančně slabí, jsou odkázáni na pomoc veřejnou, a ta je nejméně sociální. O koho se mnoho lidí stará, tomu bývá nejhůře.

Ještě několik slov o zdravotní službě. Mluví se hodně o tom, že lékaři jsou proti pojištění osob samostatně výdělečných. Myslím, že jako ve všech stavech, tak i zde je několik druhů lékařů. Máme lékaře dobře situované a lékaře odkázané provozovati praksi na zapadlých vesničkách. Snad žádný lékař se toho času nemůže obejíti bez motorového vozidla. Má-li paušál od nemocenské pojišťovny, projezdí v pohonných látkách ²/₃ tohoto paušálu. Všeobecným pojištěním byli by všichni lékaři zabezpečeni, neboť na venkově si dnes dovolí zavolati lékaře samostatný jen tehdy, když smrt obchází jeho lůžko. Také je potřebí vzíti v úvahu příjmy obvodních lékařů a zabezpečení jejich rodin v případě lékařovy smrti. Mluvil jsem nedávno s jedním obvodním lékařem, který mi řekl, že v případě jeho smrti brala by jeho paní z titulu pojištění 300 Kč pense měsíčně. Vím, že hranice spokojenosti neexistují, že každý chce k slunci blíž, ale toto vše je podmíněno roztočením celého státního hospodářství. Neměly by se v tom celém velikém tělese opakovati ve státním hospodářství zjevy, o nichž se s této, tribuny mluvilo. Naše strana je přesvědčena, že stát musí dostati vše na zabezpečení míru, na obranu naší svobodné vlasti. Této velké myšlence sloužíme a budeme sloužiti. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Pan sen. Paulus si přeje ke své řeči věcnou poznámku. Dávám mu k ní slovo.

Sen. Paulus: Slavný senáte!

Mně se stala v mé řeči záměna jmen. Dceruška pana sen. dr Karase není manželkou ředitele Štaucha, nýbrž Hegera, rozpočtového referenta ministerstva, který sdělává a má v rukou rozpočty státních dolů a podniků, což tímto opravuji.

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je dále přihlášena paní sen. Koutková. Dávám jí slovo.

Sen. Koutková: Slavný senáte!

V debatě o rozpočtu bylo již mnoho řečeno o,nutnosti zlepšení. I já chci poukázati na některé stavy a nedostatky, jež by bylo třeba když ne zcela odstraniti, tedy alespoň zmírniti.

Právě tak, jako je pro zdravý vývoj národa jednou z nejdůležitějších podmínek duchovní kultura, stejně tak je nutno se starati o kulturu těla. Jako s dobrým vývojem státní existence je spjat problém kulturně vyspělého člověka, tak i řádná úprava poměrů sociálních a zdravotních je důležitým předpokladem úspěšného vývoje národa. Otázka sociálně-zdravotní péče jest jedním z nejdůležitějších problémů hospodářských a ovšem zároveň i finančních. V době těžké tísně hospodářské vznikly velké, nedozírné škody na hmotných statcích občanstva tohoto státu, ale též ztráty na zdraví jsou velmi značné, a i dnes, kdy jsme oprávněni věřit, že stojíme na úsvitě lepších časů, musíme přece jenom hospodařit opatrně s každou korunou státních příjmů. Ovšem to neznamená, že bychom se měli obávati výdajů, které jsou nevyhnutelně nutné v zájmu státu a občanstva.

Je dokázáno, že státní investice jsou důležitým nezbytným prostředkem boje proti krisi, neboť je prokázána nezbytnost čeliti hospodářské krisi,opatřením práce těm, kteří poklesem výroby byli z práce vyloučeni. Článek 117, odst. 3 snižuje částku na péči o nezaměstnané z důvodů mimořádných hospodářských poměrů pro r. 1938 na 300 mil. Kč. Ve finančním zákoně na r. 1937 vyhrazeno bylo pro tento účel 550 mil. Kč. To znamená, že se dotace pro příští rok snižuje téměř na polovinu. Bylo by jistě žádoucno, aby skutečně došlo k tak pronikavému snížení nezaměstnanosti; máme však pochyby, že se podaří ještě o polovinu snížiti nynější stav nezaměstnaných. Proto doporučujeme, aby tato částka byla stanovena výše, poněvadž prakticky neznamená zatížení rozpočtu, neboť povolené částky se používá vždy podle potřeby. Nebude vyčerpána, kdy se nezaměstnanost sníží, ale na druhé strany by působilo obtíže, kdyby se včas nezajistil nutné prostředky, kdyby se poměry na trh práce značně zhoršily. Takováto přiměřen' položka měla by býti dána do rozpočtu ministerstva soc. péče.