Na Moravě je fa Anders, které pan ministr Najman znemožnil otevírati filiálky. Ona sice skutečně musela filiálky zavřít, ale říká se, že všechny cesty vedou do Říma. U nás ovšem všechny cesty vedou do agrárního sekretariátu, chce-li někdo něco poříditi. Teď za pomoci agrárníků zakládá družstvo Evu, která má, připraveno 200 filiálek. Ale agrárníci na Moravě zakládají družstva pro železářský obchod, a tu neslyšíme, že byste se proti tomu ohražovali. Agrárníci zakládají po venkově Družky, ale živnostenská strana sekunduje a věrně slouží agrární straně do roztrhání těla. živnostníci se dostávají do velmi nebezpečné blízkosti těch, kteří je berou kolem krku nikoliv z lásky, nýbrž proto, aby se jich zbavili a udělali z nich skutečné proletáře. Dělníci a dělnická družstva ze živnostníků proletáře nenadělají. Ti, kteří ještě nejsou zproletarisováni, když nedovedou včas vystihnouti nebezpečí a nerozhodnou se jíti s pracujícím lidem, uvidí, jak jim bude úzko. Že je nad touto politikou u živnostníků velká nespokojenost, je každému známo. Zde může pomoci jediná věc, a to je lidová fronta všech pracujících pokrokových a demokratických lidí.

A teď něco o těch družstvech. Pan kol. Horák tu včera řekl, že dělnická družstva dnes jsou něco jiného než byla dříve. Není tomu tak. Právě tyto dny je tomu 70 let, co byl v Praze založen první potravní spolek Oul, který byl založen s vlajícími prapory, požehnáním arcibiskupa, evangelického pastora - nevím, byl-li přítomen také židovský rabín - a to ne aby prospíval dělníkům, ale jako protiváha proti vznikající nespokojenosti dělnictva, proti socialismu. Také rakouský ministr r. 1873, když doporučoval zákon o družstvech, řekl, že to bude protiváha proti socialismu. Taková družstva byste chtěli, ale tato družstva právě musila zkrachovat. Družstva novější, která se zakládají na základě nových, objektivních podmínek, nebyla už zakládána s vlajícími prapory a s požehnáním, nýbrž bez požehnání. Ale ta družstva vzrostla, právě tak jako jejich popularita. A proč? Vzpomeňte si jen na světovou válku! Zkrachoval soukromý obchod s aprovisací, zkrachovaly i obce a když vláda, úřady a obce nevěděly kudy kam, přišly na družstva a prosily nás, abychom vzaly aprovisaci do svých rukou. A tady začíná jejich popularita. Družstva jsou tatáž, jaká byla, jsou snad jen větší, ale ta velká družstva vznikla právě z malých družstev a plní a budou plniti dobře své úkoly. Všechny pokusy znemožniti jejich činnost musejí zkrachovati.

Ani tato nová daňová předloha neměla za účel, aby družstva, přispěla na obranu státu - byl to politický útok na existenci družstev. Pánové, družstvům byly již dvakrát za posledních 10 let zvýšeny daně, po prvé r. 1928 a po druhé předloni, kdy byl zvýšen zdaňovací základ pro výdělkovou daň a přirážky. Ale dělníci si družstva nenechají vzíti.

Když jsou ta družstva pro dělníky tak špatná, proč doporučuje i živnostenská strana družstevnictví svým členům? Věřte, že kdyby dělnická družstva špatně hospodařila, bylo by to mnohým pánům vhod, ale poněvadž hospodaří s dělnickým majetkem dobře a tvoří fondy a reservy, aby vydržela i ve zlých dobách, jako byla krise, a mohla pomáhati svým členům, to vás mrzí. Naše družstva ovšem nemohou počítati s nějakou pomocí při kontingentu, aby si nahradila své prodělky, jako to učinila některá družstva živnostenská. My jsme odkázáni jedině sami na sebe a na vlastní prostředky. Družstvo, ve kterém působím, za 6 let krise vyplatilo na podporách svým členům bez jakýchkoliv příspěvků členů 5,500.000 Kč. Proto dělnictvo ví, co pro ně družstva znamenají. V době, kdy většina dělnictva byla živa jen s 20 nebo 10 korunovými poukázkami, znamenala každá koruna pro dělnickou rodinu velký majetek. Tedy ne pouze proti družstvům dělnickým! Vždyť máte také svá družstva a čím dále tím více se vám družstevnictví doporučuje. Znám p. ředitele Pravdu již moc dlouho a vím, kolikrát obchodníkům a živnostníkům říkal, že družstva mohou prokázat cenné služby a že jim mohou pomoci. Tedy na naší straně není nepřátelství - to špatně míříte.

Víme, jak zle se vede živnostníkům a malorolníkům, chápeme, že je nutno jim pomáhati, ale právě tak musíme apelovati na všechny živnostníky, aby správně poznali svou situaci, aby správně viděli,svého skutečného nepřítele, aby rozpoznávali, kdo jim chce pomáhati a s kým mají bojovati.

Je skutečně smutné, když na příklad v otázce zdaňování družstev se octly živnostenské listy na jediné linii s listy nejtěžších našich kapitalistů, našeho těžkého průmyslu a pod. Věřte, že odtamtud vám žádná spása nekyne. Je třeba, aby naši pracující lidé, dělníci, úředníci, živnostníci i rolníci pochopili, kde je skutečný nepřítel, kdo chrání agenty, fašismu a kdo je jejich spojencem, kde je fašistické nebezpečí, kde sedí kagulárové, spojenci nejen francouzských kagulárů, nýbrž i kagulárů mezinárodního fašismu, a kde mají své advokáty, kteří se také u nás prozrazují. Je třeba, abychom my, kteří víme, že poneseme oběti a také všechny následky nutné obrany republiky a naší demokracie, konečně poznali význam okamžiku a po způsobu Francie i u nás vytvořili lidovou frontu proti fašismu, proti kagulárům a na záchranu demokracie a republiky. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. sen. Krejčí. Dávám mu slovo.

Sen. Krejčí: Slavný senáte!

Právě projednávaný rozpočet byl jak v tisku, tak i u nás v rozpočtovém výboru a zde v plenu mnohokrát nazván rozpočtem obrany státu. Rozpočtem tímto a zvláště úhradovými zákony opatřujeme státu více než 2¹/₂ miliardy nových prostředků, aby státní bezpečnost byla zavčas zabezpečena. Přejeme si, aby na jedné straně všechny orgány státní správy účelně hospodařily s tím, co je pra všeobecné potřeby státu určeno, a na druhé straně si přejeme, aby národní obrana hospodařila s penězi, které jsou povoleny na obranu státu, účelně a aby to, čeho je pro obranu potřebí, bylo vynaloženo včas, neboť po této stránce zvýšenou měrou platí slova: čas jsou pěníte. Proto musí zarážet, že s tohoto místa bylo předevčírem konstatováno, že jedno odvětví státní správy se prý dopouštěla sabotáže, že včas nedodávalo potřeby, železo, které bylo určeno pro opevnění a obranu státu. Mám tu časopis "Večer", který reprodukuje řeč kol. sen. Marchy a zde doslovně je toto: "Železárny v Podbrezové, o nichž bylo tolik debaty v posl. sněmovně, stály stát už ³/₄ miliardy Kč. Každý rok vykazoval podnik deficity od 7 až do 103 mil. Kč ročně. Čím byla větší konjunktura, tím větší byl deficit podniku. Ačkoliv je to státní podnik, musil mu nadřízený úřad pohrozit zákonem proti sabotáži, aby včas dodal materiál generálnímu štábu k opevnění hranic." A teď následuje věc, která je zvlášť silná: "A při tom generální ředitel tohoto podniku Strauch při této činnosti byl navržen na důstojníka čestné legie."

Vyslovuji politováni nad tím, že tato poslední věta byla zde pronesena takřka v předvečer dne, kdy nás navštívil ministr spojeného státu Francie Delbos a že vypadá tato věc jako úmyslné skandalisování osoby, která stojí ve státní službě na místě značně vyvýšeném. Hned po tom, když jsem si přečetl tuto zprávičku, spojil jsem se s ministerstvem veř. prací jako jeho dílčí rozpočtový referent a otázal jsem se, co je na tom pravdy, že by státní hutě v Podbrezové se chtěly snad dopustiti sabotáže a nedodávaly železo včas podle svých možností na opevnění státu. Zjictil jsem, že ani ministerstvo ani ředitelství báňských a hutních podniků dodnes nedostalo žádného vyrozumění o tom, že by byla Podbrezová dělala nebo působila nějaké prodlužování ve státních dodávkách. Zjistil jsem, že na Brdech a jinde a jinde se šířily zprávy o sabotáži podbrezovských podniků, že co již vrabci na střeše o tom štěbetali, nedošlo žádné upozornění ani stížnost k ministerstvu veř. prací. Pan ministr veř. prací jakmile se dověděl, že tu je vysloveno nějaké podezření ze sabotáže, ihned zavedl proti řediteli u podbrezovských podniků disciplinární řízení. To není u konce a proto se neví, zdali skutečně zde byl nějaký úmysl nebo nedopatření, které by pse rovnalo sabotáži, neboť prostě proto nedodávaly podbrezovské podniky tolik železa, kolik ho národní obrana potřebovala, poněvadž ho snad neměly, a proto, že musí velkou část starého železa kupovat, aby ho mísily s vlastními rudami. Měl bych jen přání, staly-li se:skutečně případy, že by opevňovací práce musely trpět odkladem, poněvadž podbrezovské hutě nedodaly železo, měly ihned příslušné orgány u ministerstva nár. obrany, resp. hlavního štábu učinit příslušné hlášení ministru nár. obrany, aby ministerstvo nár. obrany obrátilo se na ministerstvo veř. prací, aby byla zjednána náprava. Jestliže příslušné orgány ministerstva nár. obrany, resp. hlavního štábu to nekonaly, bylo by povinností, jako pan ministr inž. Dostálek zavedl disciplinární jednání proti ředitelství podbrezovských podniků, aby ministerstvo nár. obrany zavedlo disciplinární řízení proti osobám, které nemajíce železo, neudělaly příslušné hlášení, aby byla zjednána náprava. (Tak jest!)

V rozpočtovém výboru jsem podrobně referoval o podbrezovských podnicích stejně jako o jiných pasivních i aktivních podnicích, pokud náležejí do správy báňských a hutních podniků. Jestliže se znovu k teto věci vracím, nečiním to proto, že touto dobou je ministrem veř. prací příslušník našeho klubu, nýbrž abych dal průchod pravdě a spravedlnosti a ujal se všech předcházejících i budoucích ministrů, kteří ubudou ještě spravovat prostřednictvím ředitelství státních báňských a hutních podniků pasivní doly v Příbrami a v Podbrezové a neodhodlají se k jejich zavření, ani nebudou mít kouzelný proutek, kterým by naráz z těchto pasiv udělali aktiva.

Mám tu přehled vlád Československé republiky a z toho je viděti, že od převratu ve

veř. pracích se vystřídali jako ministři příslušníci 7 politických stran a mimo to dvakrát tam byli odborníci, kdežto naproti tomu na př. v zemědělství máme ustavičně příslušníka jedné strany, strany republikánské, která nejenže nikoho nepřipustí, ale ani chvilku nikomu nedopřeje podržet toto ministerstvo. V ministerstvu zemědělství byli tito ministři: Prášek, Prášek, Prášek, dr Brdlík, dr Staněk, dr Hodža, dr Hodža, dr Slávik, dr Srdínko, dr Srdínko, Bradáč, dr Hodža, dr Hodža, dr Hodža a poslední dr Zadina.

Státní hutnické podniky v Podbrezové byly a jsou pasivní. Mám zde podrobný přehled o jejich pasivitě a kdybych byl škodolibým, mohl bych pasivum toho kterého roku hned přišpendlit ministru, který toho roku seděl ve veř. pracích. Ale to dělat nebudu. Mám zde první rok republiky 1918, tenkrát byly tyto podniky aktivní částkou 1,264.000 Kč. Ovšem tenkrát bylo účtováno kamarádsky, poněvadž nebylo žádné zúrokování investičního dluhu. (Sen. Pánek: Nebyly stabilisační bilance!) Dělalo se to, jak se namanulo. V r. 1919 byl ministrem vař. prací dr Staněk a tento rok končil pasivem 7,976.989 Kč, téměř 8 mil. Kč. Ale prosím, na zúrokování investičního dluhu ani haléř, daně a dávky ani haléř. A teď to srovnejte s posledním rokem 1936, kdy na zúrokování investičního dluhu se dalo 5,442.000 Kč, na daně a dávky 3,491.000 Kč a na majetkové odpisy 6,119.000 Kč. Tedy prosím, jsou podstatné rozdíly mezi dnešním a tehdejším účtováním a přece tehdy bylo pasivum za rok téměř tak velké, kdežto rozpočtená ztráta pro r. 1938, podle odhadu činí jen 8,026.100 Kč.

R. 1920 byl ministrem veř. prací soc. demokrat Hampl. Tenkrát byl zisk 9,393.000 Kč, ovšem zase žádné zúrokování investičních dluhů, daně a dávky jen 437.000 Kč. Tou dobou bylo účtování nepřesné. Pak přišel dr Vrbenský a hned po něm dr Kovařík, průmyslník, odborník na slovo vzatý.

A za něho železárny v Podbrezové vykázaly 105,199.000 Kč ztráty. Protože byl odborníkem řekl: Takto se tato věc nedá dělat, zde je nutno udělati řádné odpisy, zde je nutno investovati. Za něho se udělaly investice za 15,781.000 Kč, kdežto r. 1918 nebyl dán na investice ani haléř.

Potom byl ministrem pan posl. Tučný r. 1922, za něho vykázal podnik 60,622.000 Kč ztráty. Pak byl ministrem pan posl. Srba, r. 1923 za něho činila ztráta 44,181.000 Kč, r. 1924 činila ztráta 44,475.000 Kč a r. 1925 za ministra Mlčocha činila ztráta 33,189.000 Kč. Celkem činila ztráta před vydáním zákona o podnikovém hospodaření, 251,798.000 Kč, t. j, za 7 roků. Za následujících 12 roků činila ztráta 269,508.000 Kč, ale majetkové odpisy v té době činily téměř 65 mil. Kč, úrokování investičních dluhů činilo 58 mil. Kč, daně a dávky 17,702.000 Kč, dopravné železnicí činilo 140 mil. Kč, poštám na poplatcích bylo odvedeno 435.000 Kč, státním lesům a statkům za dříví, dřevěné uhlí, seno a oves bylo odvedeno 7,655.000 Kč, jiným resortům státní správy 254.000 Kč. Na investice bylo za tato léta vynaloženo 51 mil. Kč, na nemovitosti 37 mil. Kč a na movitosti 12 mil. Kč. To za dobu, kdy bylo zavedeno podnikové hospodářství. Tato ztráta klesala rok od roku. Roku 1925 činila 33,189.000 Kč, r. 1926 za inž. Roubíka 27 mil., r. 1927 za dr Spiny činila 25,620.000 Kč, r. 1928 za dr Spiny 30 mil. a r. 1929 za dr Spiny 18,628.000 Kč. Dr Spina byl člověk hodně příbuzný ideově a skoro bych řekl organisačně panu sen. Marchovi. A nevytýkám mu, že za něho bylo r. 1927 25,627.000 Kč ztráty atd. Pak přišel inž. Dostálek a za něho klesla pasivita na 15,926.000 Kč, r. 1930, r. 1931 činila 17,758.000 Kč, r. 1932 26,509.000 Kč, r. 1933 činila pasivita 25,597.000 Kč, r. 1934 17,086.000 Kč a r. 1935 za dra Czecha 16,645.000 Kč. Potom r. 1936 opět byl ministrem inž. Dostálek, kdy činila pasivita 15,600.000 Kč. Ale, prosím, kdyby tam přišel nevím kdo, snad anděl s nebe, žádný nebude míti kouzelný proutek, aby pasivitu změnil na aktivitu.

Stejně to máme s příbramskými doly. Příbramské doly vykazují ztráty 5,436.000 Kč. Jejich produkce činí 65,491.000. Tato produkce pozůstává z předmětů, kterých potřebujeme z důvodů monetárních, stříbra, a jednak z důvodů obrany státu. Výroba činí 275 q, stříbra a 332 vagonů olova, 4.760 q olověných rour. Víme, co to znamená pro obranu státu. Kdybychom v případě války si měli toto olovo opatřovati odjinud a kdybychom je musili platit zlatem, jak by nám zlatý poklad republiky brzy zmizel. Představte si, co znamená výtěžek 275 q stříbra pro monetární zabezpečení.

Baťův zlínský časopis přinesl článek o stříbru a dovozuje, jak Spojené státy americké vynakládají ohromné peníze na opatření stříbra, poněvadž stříbro je nepřímým základem jejich dolaru.

Doly v Podbrezové jsou pasivní. Podle rozpočtu příštím rokem má činiti pasivita 8,026.200 Kč. Zaměstnávají 3.729 dělníků a 385 smluvních zaměstnanců, s příslušníky rodin je to 15.000 lidí. Kdyby tento podnik byl v rukou soukromých, co by s ním udělal? Udělal by to, co se stalo se stříbrnými doly v horách Ratibořských, jejichž majitelem byl Schvarzenberg, který, když přestala robota, je zastavil, ale do dneška kutací právo si udržuje, takže z tohoto kvetoucího města je město chudé. Druhý případ jsou Hory Matky Boží u Sušice, kdysi královské hlav. město, dnes jsou tam doly opuštěné a je tam 126 domků a v těch je největší chudoba. A tak se to stává z horních měst, když podnikateli nevynášejí doly, tak je prostě zastaví. Co by se asi stalo, kdyby kterýkoli ministr závody v Podbrezové zastavil, čím by pro chudý kraj úbytek výdělku nahradil? Byl to dr Spina, který za svého ministrování několikrát učinil otázku, zda mají býti tyto doly zastaveny. R. 1933 tuto otázku předložil vládě p. ministr inž. Dostálek, aby bylo rozhodnuto o tom, zdali se mají doly a hutě v Podbrezové zastavit. Ovšem o tom není rozhodnuto a je tu odpovědnost celé vlády a nejen jednoho ministra. Ale, prosím, kdyby místo 15 ministrů bylo 60 ministrů nebo jeden, já bych pochyboval, že by se rozhodl v tom chudém kraji slovenském zastaviti podnik, jehož hrubá těžba činí ročně 304 mil. Kč. Kdybychom tento podnik byli zastavili r. 1925, byli bychom ušetřili 269 mil. Kč na ztrátách, ale byly by státní podniky dostaly méně o 280 mil. Kč jako těžbu od dolu v Podbrezové a co bychom těm 15.000 příslušníkům rodin zaměstnanců musili zaplatiti na výživném, to by se dalo těžko spočítat. Každý, kdo chce kritisovat podbrezovské doly, měl by si tam zajeti a je-li mu to daleko, ať si zajede do Příbrami, ať tam svolá tábor lidu a řekne Pánové, já přijdu v parlamentě s návrhem, aby pasivní příbramské doly byly zavřeny. Pánové, víte, co by se mu stalo? Nestačil by utíkat, poněvadž by ho ukamenovali. Pánové, snadno se to říká, ale já vím, co v tom je. V celém tom případu jest otázka Dubové. Dubová je státní podnik, konkurenční podnik státní, který konkuruje podniku petrolejářskému, zejména firmě Fanta a spol., kterážto společnost bude akciovou společností, a poněvadž je mnoho osob, které mají upsaný akciový kapitál v této společnosti, po případě dostali již předem gratis akcie, proto jim na tom tak záleží. Nedávno jsem četl román "Petrolej" od amerického spisovatele a senátora Sinclaira. Tam vypráví, jak korupce petrolejářů rozvrací celý americký úřednický systém, presidentem počínaje a posledním distriktním úředníkem konče. Zdá se, že u nás petrolejáři nejsou o nic více vybíraví v prostředcích jako američtí. Poněvadž patrně pan ministr inž. Dostálek není ke koupení, proto se patrně soustřeďuje všechen bos proti Dubové. Proto i dr Czech, za něhož se tato věc začala dělat, si odnáší svůj díl.

Zlému a škodolibému člověku je marno vysvětlovat. Zase přijde a bude otřepávat Dubovou. Všem nemůžeme ústa zavírat. To, co jsem uvedl, nedělám proto, že tou dobou je v ministerstvu veř. prací ministr příslušník našeho klubu, nýbrž ujímám se všech těch, kteří tam byli a nezastavili státní doly ani v Podbrezové, ani v Příbrami, ani neměli kouzelný proutek, aby je učinili aktivními. Ujímám se všech těch, kteří nezastavili tyto doly a ani se jim nepodařilo učiniti je aktivními. Koho zajímá, co je příčinou pasivity příbramských dolů, uvádím, že je to nízká cena stříbra v poměru 4 : 1 a nízká cena železa v poměru 3 : 1 a že náklady provozovací jsou průměrně 10krát tak veliké. Dynamit je dražší 16krát, důlní spěry jsou dražší 20krát přibližně proti předválečné hodnotě a podobně jiné a jiné věci. Nenajdete téměř jednu věc, která by nebyla aspoň 10krát dražší proti předválečným poměrům. Za těchto okolností při dnešní ceně stříbra není možné očekávati aktivitu. Ale je zajímavé, že když cena stříbra stoupla, tak do konce září se zdálo, že příbramské doly budou aktivní jedním milionem. Potom ovšem cena klesla, proto budou pasivní a budou pasivní i r. 1938 a pravděpodobně ještě r. 1939. Chtěl bych učiniti ještě jednu připomínku: Mluvil tu kol. Dytrych a bylo na něj pokřikováno a pan sen. Turek v rozpravě užil slov, že pan sen. Dytrych mluvil proti zemědělcům, protože snad má odjinud plat. Velectění, je směšné, aby hledal někoho tam, kde sedí sám, aby označoval někoho, že má plat odtud, kde sedí sám. To je směšné. Kol. Dytrycha znám, troufám si tvrditi, že nemá žádné takové funkce, aby pro ně mluvil proti zemědělcům. Jistě není předsedou družstevního průmyslu bramborářského, Vezměte si telefonní seznam a najdete, kdo jím jest. Předsedou průmyslu bramborářského je pan ministr dr Zadina. Na jedné Straně má chránit bramboráře a na druhé straně jako předseda družstevního průmyslu bramborářského má chránit lihovarníky. Tedy někomu předpisovat, že má odjinud jiný plat a že proto musí mluvit proti zemědělcům, je trochu směšné. Já také, co teď řeknu, nebudu mluvit proti zemědělcům, ale budu mluvit proti "zemědělcům", proti těm, kteří zemi dělí, proti "zemědělcům", proti každému, kdo se z nás dělí.

Ať si každý zamete před svým prahem. Klidně bychom se mohli obrátit proti jiným a vytýkat pasivnost státních podniků, když kol. Beran v posl. sněmovně řekl, že stát nemá zájmu, aby se zúčastnil pasivních podniků soukromých a vkládal tam své peníze. Dovolím si vás upozorniti - máte každý státní závěrečný účet za r. 1936 a tam je na str. 420 soupis všech podniků, ve kterých stát má vložené peníze jako akciovou účast, a na druhém místě najdete tiskařské a vydavatelské podniky s kapitálem 14,996.000 Kč. Teď se podívejte, v čí rukou tyto podniky jsou a že za celá léta, co tam stát ten kapitál má, nedostal ani haléře dividendy. Najdete tam i mnoho jiných věcí. Když, sečtete všechny podniky, ve kterých sedí agrárníci, dojdete k cifře nejméně 500 mil. Kč, a mimo několik málo podniků z ostatních není haléře dividendy. Když takto hovořil kol. Turek a když někdo chce soudit druhé, ať posoudí nejdříve sebe.

Letos již byl pan posl. Remeš opatrnější. Nechtěl být nástrojem v rukou někoho, kdo chce dělat povznešeného, kdo chce být ke všem laskavý a při tom druhého vyprovokovat. Když se k tomu nepropůjčil, propůjčili se páni sami. Lituji, že právě letos bylo zneužito tohoto místa před návštěvou ministra Delbose, že generální ředitel Strauch byl tu napaden a že mu bylo předhozeno, že za všechnu jeho činnost byl ještě navržen za důstojníka čestné legie. Jako by byl defraudant, jako by byl prováděl irredentu a pasivní resistenci proti státu.

Když přinášíme zvýšené oběti pro stát, víme, že odhlasováním rozpočtu a úhradových předloh vzneseme na náš lid velmi těžké oběti a proto si přejeme, když je přinášíme, aby s nimi bylo dobře hospodařeno a aby takovým všelijakým napadáním jednoho druhým náš lid a naši všichni voliči nebyli znepokojováni a otravováni. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku v debatě rozpočtové, p. sen. Stodolovi.

Sen. Stodola: Pán predseda, slávny senát!

Na všetkom našom dení spočíva ako taký čierny závoj nálada smútku. Žiaľ nám ide dušou, srdcom, nevychádzame zo stienov. Ešte nedávno tak ťažko sme boli deprimovaní smrťou nášho pána prezidenta Osloboditeľa, práve v tejto dobe konáme 12. výročie smrti nášho ženiáleho Šveh1u, a už zasa rúti sa jeden stlp našej hospodárskej struktúry, pán minister Najman, patriot republikánskej demokracie. Muž svedomia a cti, veľký priateľ Slovenska. On si žiadal pohreb jednoduchý, ale vzplanuly srdcia vďačnosťou. Tisíce ľudí putovalo do Prahy, aby mu vzdaly poslednú česť. Ako vám popísať patetiku celého pohrebu, ako dôstojnosť a veľkosť? Najman dal svojmu štátu a svojim verným najprv svoje zdravie a potom svoj život. Dobre riekol pán predseda vlády, že doslovne od svojej politickej dielne odišiel od nás, pretože pri stole, ktorý bol politickým ministrom společným stolom práce, sotva si sadol na svoje kreslo, opúšťaly ho sily, reč, vedomie, takže subjektívne vyhasol na tom mieste, kde vykonával najvyššiu službu všetkých svojich občianskych funkcií. Švehla, Rašín, Štefánik, pán prezident Osloboditeľ, u nás Zoch, Blaho boli martyri svojej práce. A do tejto nesmrteľnej fronty vstupuje teraz minister Najman. Lebo my veľmi dobre vieme, že popri martyroch sú aj proféti, akých tiež máme a musíme veľký pozor dať, aby sa nestali následkom ich nadľudských námah tiež martyrmi. Lebo martyr a proféta stoja veľmi blízko jeden popri druhom v živote a vývoji štátov a národov.

Medzinárodné vrenie našej doby, ako to riekol pán dr Hodža, prejavuje sa u všetkých štátov vo vrcholnom vypätí národných energií branných, hospodárskych, politických a mravných. Toto zápolenie uložilo Československu úkoly rovnakého a nie väčšieho potenciálu ako všetkým ostatným zemiam a reperkusie a výsledky ovšem vidíme práve pri takýchto smutných pádoch.

Ovšem môžeme s uspokojením konštatovať, že struktúra nášho hospodárstva je veľmi rozdelená, že devalvácia nevyvolala nevyrovnateľné znekľudnenie cenovej hladiny. Československí zemedelci pristúpili na výzvu vlády a nevvmáhali zvýšenie cien chlebových,

čsl. priemyselníci sa nedožadovali zvýšenia cien svojich výrobkov, zodpovedajúceho tej dobe špeciálne tiež zvýšeniu cien svojich výrobkov, nakoľko ich vyrábali z dovážaných surovín, a tiež mzdový mier prispel k pomernej štabilite cenových hladín. A tento mzdový mier musíme honorovať.

Čo sa týče odanenia, tak možno hovoriť že by zaslúžil pomník ten typ nemenovaného, spokojného poplatníka. Toho ovšem niet, ale povedľa tohto monumentu by sa hneď mal skutočne postaviť aj druhý pomník tomu, kto by sa úplne vyznal v dnešných daňových zákonoch. Ony sú hodne komplikované a musíme pristúpiť k istej redukcii a zjednodušeniu, aby predovšetkým ľud a národ mal pochopenie o tom.

Že inde pomery sú o mnoho horšie, veľmi dobre vieme, na príklad v Italii, kde sa zdaňujú akciové spoločnosti desaťprocentnou daňou z kapitálov. Ovšem vidíme, že niekde sú veľké zmeny v terajšom rozpočte. V druhej časti na pr. v čl. XXIX sa minister financií zmocňuje, aby zadovážil prostriedky na úhradu mimoriadnych výdavkov vo výške 3.5 miliardy Kč úverovými operáciami.

Náš rozpočet na r. 1938 nie je vyšší len oproti r. 1937, ale vyšší je tiež oproti všetkým doterajším rozpočtom, ktoré sme mali od r. 1929, od doby konjunktúry. Pri tomto srovnaní treba mať pred očima tú okolnosť, že celkový výdajový rozsah rozpočtu predstavujú: Skupina I a III, to je 10.117 mil. Kč a 2740 mil. Kč, resp. úhrnom 12.857 mil. Kč. Tieto cifry sú pre nás dôležité so stanoviska hospodárskej únosnosti rozpočtu, lebo je starou známou a osvedčenou zásadou, že verejné hospodárenie musí byť v úzkej súvislosti s národným hospodárstvom a vzťah verejných financií je odvislý od prosperity národnej výroby, práce, výnosu a dôchodku.

Priemyselná výroba v Československu vyvrcholila v máji tohto roku, keď dosiahla 100 % výroby z r. 1929, rešp. 111 % výroby predválečnej. Index odberu priemyselných surovín vykazoval v máji toho roku 110 % našej úrovne z r. 1929.

Ovšem ale vidíme, že práve v poslednej dobe situácia sa zoslabila, vidíme to najlepšie v Amerike, kde oceliarne rozhodne menej pracujú než predtým. Tento stav musí byť pre nás mementom k opatrnosti v odhadoch príjmových preliminárov. Potvrďuje sa, že úsporná komisia mala pravdu, keď posudzovala situáciu veľmi striezlive a namáhavou a záslužnou prácou snížila pôvodné výdajové prelimináre o veľké obnosy. Za to zasluhuje našu srdečnú vďaku.

Príjmový preliminár rozpočtu na r. 1938 je úhrnom 12,863 mil. Kč, t. j. o 1.583 mil. Kč viac ako v roku 1937. Vďaka Bohu, že roku 1936 sa hospodárska situácia tak podstatne a priaznive zmenila, že skutočný výnos daní bol vyšší ako preliminár, rešp. bol podstatne vyšší ako roku 1936.

Je isté, že prostriedky, ktoré štát potrebuje pre svoju obranu, musí každý z nás dať k dispozícii, iste tak každý urobí bez úvahy. Ovšem metody, ktoré slúžia k zadováženiu týchto prostriedkov, musia byť predmetom vážnej a spravedlivej finančnej politiky.

Predseda vlády dr Hodža uviedol vo svojom veľkom rozpočtovom expozé, že cesty, ktorými dospievajú europské režimy ku svojej brannej pohotovosti, sú rôzne. Diktatúry proste nariaďujú, staré tradičné demokracie zvládly tento úkol tým, že sa opieraly o tradície; československá demokracia bola postavená pred úkol dobrovoľnej disciplíny, ktorý naši predstavitelia v úspornej komisii vzorne zdolali. Bolo zaujímavé, keď pán minister dr Kalfus, ktorého nervy a vytrvanlivosť obdivujeme, riekol, že rozvratu dlžníkov aj veriteľov bolo zabránené prácou pre ozdravenie úverníctva. Snížením úrokov na jednej strane uľavilo sa dlžníkom, na druhej strane však sa zabezpečily úspory veriteľov. Tiež guvernér Národnej banky dr Engliš veľmi správne poznamenal, že poriadok v štátnom hospodárstve práve v dnešnej dobe je veľký čin našej demokracie a tvorí pevný základ ďalšieho úveru štátneho. Ovšem musíme však súčasne udržať neztenčenú aktivitu podnikania, na ktorej leží celá tvorba dôchodov i úspor a celá daňová i úverová potreba verejných sväzkov.

Výnosnosť našich daní závisí tedy od rentability nášho hospodárskeho telesa. Ako dlho bude táto čiastočná konjunktúra trvať, ktorú dnes prežívame, o tom nesmieme sa oddávať ilúziám. Inštitúty pre konjunktúry poukazujú, že ona pomaličky, ale iste upadá. Práve v tejto dobe pracuje sa na sblížení najväčších komplexov hospodárskeho sveta medzi anglickým imperiom a Amerikou a úspech tohoto jednania by mohol doniesť zmenu k lepšiemu. Zaiste je v striedaní krízy s konjunktúrou niečo živelného, kde ešte ľudský rozum solháva, ako solháva medicína pred niektorými nemocami, preca všäk rozumná hospodárska politika zná už mnohý prostriedok, ako proti kríze bojovať.