a) zejména úprava odbytu a zpeněžení chmele na podkladě buď a) syndikátním, b) dobrovolném, c) stanovením minimálních cen. Úprava tato jest předmětem jednání již několik let a pro její obtížnost nebylo možno dosud učiniti krok vpřed. Jest zejména obtížné stanovení cen pro domácí konsum chmele (vyslovuje se požadavek 1.000 až 1.500 Kč za cent). Jest otázkou pro budoucnost, jak tento problém bude lze vyřešiti;

b) dalším úkolem bude vyřešeni otázky reorganisace chmelařských Jednot podle zákona č. 89/1934 (chmelařské organisace s povinným členstvím). Jednání o této věci vede se již tři roky a návrh vládní vyhlášky, jíž vydávají se stanovy pro tyto organisace (povinné), jest t. č. v připomínkovém řízení meziministerském;

c) bude nutno vyřešiti za r. 1938 prodloužení ustanovení §u 18 zákona č. 89/1934 o úpravě chmelné plochy a výsazu chmelnic. Ustanovení tohoto paragrafu platí. jen do r. 1938, a jak poměry ve chmelařství ukazují, bude je nutno prodloužiti.

Ministerstvo zemědělství vydalo a vypracovalo i mnoho jiných zákonů o ochraně výroby rostlinné. Zákon z r. 1924 byl novelisován a vládou schválen v červnu 1937 a je v zemědělském výboru posl. sněmovny. Je jen třeba jej rychle projednati.

Ministerská rada schválila osnovu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 2. července 1924, č. 165 Sb. z. a n., o ochraně výroby rostlinné. Důvodem pro změnu tohoto zákona bylo poskytnouti větší ochranu ušlechťovaným a ušlechtěným rostlinám proti nežádoucímu cizímu sprášení. Proto byla v zákoně učiněna taková opatření, která nežádoucí sprášení omezují, resp. jemu zabraňují. Dále je v něm pamatováno i na náležitou ochranu zemědělců, sousedících se šlechtitelskými podniky, kterým se zaručuje bezplatná výměna osiva u nejrozšířenějších cizosprašných kultur žita a kukuřice. Do zákona se vkládá ustanovení, že v okolí pozemků, na kterých jest pěstována odrůda ušlechťovaná neb ušlechtěná, smějí býti pěstovány v určitém, pro cizosprášení nebezpečném pásmu jen kultury ze semene této odrůdy. Dále je stanoveno, že uznání nepodléhají mimo podniky státní také zemské podniky šlechtitelské. Doba oznámení podání se zkracuje na jeden rok před setím (sázením) plodiny, pro kterou se žádá ochrana, ježto při četných zásazích do zemědělské výroby není možno, aby zemědělec tvořil plány na 2 roky předem. K jednáním u okresních úřadů bude vždy přizván znalec z osob ustanovených příslušnou uznávací komisí, který nejdokonaleji ovládá látku spojenou se zušlechťováním rostlin. V §u 5 se vypouští doba čtyř let, po jejímž uplynutí bylo by možno obnoviti práva a povinnosti plynoucí ze zákona. Ze zákona bylo vypuštěno ustanovení o výměně pozemků, neboť toto jest zpravidla v praxi neproveditelné. Tím se neoslabuje nebo nezužuje možnost vyrovnání, neboť ustanovení o výměně osiva nahrazuje možnost vyrovnání mezi zájemci v daleko větším rozsahu a v přijatelné formě. Zákon se přizpůsobuje duchu potřeby zemědělské praxe.

Vážené dámy a pánové! Vy, kteří jste zemědělci, musíte uznati, jak velkou výhodou pro zemědělce je zušlechťování osiva, neboť výnos, který by jinak klesla během několika let byl snad úplně minimální, se udržuje právě tímto procesem na základní výši. Proto přikládáme onomu zákonu velkou důležitost a žádáme, aby byl projednán a uplatněn.

Dále je to zákon o uznávání původnosti odrůd, uznávání osiva a sadby a zhoršení kulturních rostlin, který byl r. 1921 novelisován, vládou schválen v červnu r. 1937 a je v národohospodářském výboru senátu, kde již by dvakrát bezvýsledně projednáván. Páni lidovci jsou proti němu. Je třeba v zájmu zušlechťování osiva a sadby a v zájmu jeho usměrnění co nejdříve jej projednati.

Ministerstvo zemědělství připravilo v zájmu ochrany výroby rostlinné vládní nařízení o hubení plevelů a cizopasných rostlin. Toto vlád. nařízení bude předloženo vládě. I tato otázka hubení plevelů, které umořují výrobu rostlinnou, obilnářskou i okopaniny, je velké důležitosti a prosíme, aby i na ni byl v příhodné době vzat zřetel.

Ministerstvo zemědělství také připravilo osnovu o opatřeních proti zavlečení mandelinky bramborové, kterážto osnova se projednává v připomínkovém řízení. I tato věc má velký význam, poněvadž kdyby se už teď takovýmto nemocem nebránilo zákonnou úpravou, rozšířily by se po celé republice, takže bychom za chvíli neměli našich brambor.

Žádáme dále, aby hospodářské školství bylo vybudováno tak, aby všechny kraje měly aspoň odborné školy hospodářské, aby i drobní zemědělci měli možnost svůj dorost dát vzdělati v jejich oboru. Dnešní hospodářské poměry vyžadují, aby každý zemědělec byl odborníkem, aby mohl půdu co nejlépe využíti a co možná největšího užitku docíliti. Vyšší vzdělání zemědělců projeví se pak ve všech oborech na vesnici, zejména v samosprávě obce a i v soutěži všech občanů.

Taktéž dnes zaváděná obrana státu, která právě na hospodářských školách se ujímá, přinese venkovu nové lidi a propagátory této tak potřebné a pro náš stát důležité instituce.

Můžeme býti hrdi na náš venkov, s jakou radostí přijal všechna nařízení ohledně obrany státu. On jest si vědom, že jen v jednotě jest naše síla, v naší slavné armádě naše bezpečnost, a já pevně věřím, kdyby byl náš stát napaden, že všichni nejen muži, ale i ženy a děti budou na svých místech a že ani píď si nedáme vzíti z toho, co nám naše slavné legie a naši nejlepší lidé v čele se zesnulým panem presidentem T. G. Masarykem a panem presidentem dr Benešem vydobyli. (Tak jest! - Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. sen. Zmrhal. Dávám mu slovo.

Sen. Zmrhal: Slavný senáte!

Bylo dostatečně řečeno, že rozpočet na r. 1938 je rozpočtem na obranu republiky. Ale také již bylo mými klubovními kolegy jasně prohlášeno, že jsme pro obranu republiky, pro které kapitoly a z jakých důvodů budeme u hlasovati a proč nemůžeme hlasovati pro kapitoly ostatní. Máme k tomu jistě podstatné o důvody a já chci poukázati na některé z nich.

Není pochyby, že pro dobrou obranu státu je nutno, aby stát byl řádně vyzbrojen. Moderní válka vyžaduje a bude vyžadovati také ideologickou přípravu, ale nejhlavnější a nejpodstatnější přípravou pro obranu republiky je, aby pracující lid se mohl dosyta najísti, aby byl schopný přivésti všechny oběti, které se na něm již dnes žádají a které v případě potřeby ještě budou žádány. Jakmile stát potřebuje peníze, se strany reakce a buržoasie se volá, aby oběti byly rozděleny spravedlivě, ale víme, že v tom není ten důvod, jako by bohatí byli příliš postiženi, nýbrž že to znamená, že bohatí zapínají kapsy, aby hmotné oběti přinesly ostatní pracující vrstvy, dělníci, úředníci, malorolníci, živnostníci. Víme, že s hladovým a podvýživou trpícím pracujícím lidem nelze na žádnou důkladnou obranu počítati. Když z úředních statistik se dovídáme, že více než 50 % pojištěnců nemocenských pojišťoven nemá větší denní mzdy než 14 Kč, když ještě dnes není ukončena strašlivá krise, kde jsme měli téměř milion pracujících lidí bez práce, pak se musíme tázati, jak je postaráno o to, aby výživa lidu byla zlepšena, jak je chráněn spotřebitel a jak naproti tomu se jedná s kartely a syndikáty, kde jsouc příčiny toho, že pracující lid je v takovéto strašlivé situaci? Říká se nám, že žijeme v době humanity a solidarity. Pamatujeme na heslo, že plujeme všichni na jedné lodi, ale úhradové předlohy pro rozpočet na příští rok ukazují na to, že spravedlivé rozdělení zase odnesou nejchudší a nejpotřebnější. Můžeme předložiti doklady o tom, že na Podkarpatsku, kde pracující lid před několika lety skutečně umíral hlady, kde byly nemoci z hladu, korporace, která upozornila na tento strašný stav vládu a celou naši měšťáckou společnost, byla rozpuštěna, peníze sebrané k tomuto účelu byly jí zkonfiskovány, její činnost byla zastavena. Dodnes se však Dělnická pomoc nedověděla, že její činnost byla zastavena, ale peníze poskytnuté jako nouzová pomoc jí vráceny nebyly. Víme, jak teprve na základě toho vláda začala pořádati zachraňovací akce. Byl vypovězen k vůli tomu světoznámý anglický žurnalista a pak německý spisovatel Ludwig Renn, který v nynější době koná svoji povinnost jako republikán ve vojsku republikánské vlády španělské. Máme 20 let republiku a ještě dnes se odsuzují lidé, kteří konají sbírky na nezaměstnané, podle císařského patentu z r. 1773, 1834 a podle známého Prügelpatentu z r. 1854. Pro sebraných 10 až 20 Kč diktují se jednotlivými politickými úřady pokuty 100, 200 až 500 Kč. To je skoro ostuda, když po 20letém trvání naší samostatnosti ještě se u nás soudí podle patentu z r. 1773, vydaného k docela jiným účelům, a když se u nás nenašlo tolik síly, aby tato ostuda pro nás, že soudíme podle císařských patentů, byla odstraněna.

Nejlépe se charakterisuje rozpočet, když poukáži na to, že na ochranu spotřebitelů má ministerstvo soc. péče pod titulem 5 uvedenu položku 49.000 Kč. Jediná daň na margarin a umělé tuky na jeden rok připravovaná má vynésti 60 milionů Kč. My víme, že vedle této ochrany spotřebitelů, na níž je dáno 49.000 Kč a která podle toho také vypadá, se stará o ochranu spotřebitelů, aby nebyli šizeni špatným zbožím a vysokými cenami, také lichevní policie. Ještě se k tomu vrátím, poněvadž dnes lichevní policie nechodí vyšetřovati, kdo prodává dráže, nýbrž udává ty, kteří prodávají levněji, a dokonce mohu předložiti doklady, že byli trestáni lidé proto, že prodávali levněji.

"Právo lidu" včera nebo předevčírem přineslo lokálku, ve které - a to charakterisuje nejlépe poměry u nás - se také praví: "Smutná je podívaná na vyhublé a bledé děti zemědělských dělníků, když stojí u prasečích žlabů a pozorují, jak prasata žerou cukr, který děti tak nutně potřebují a jehož samy nemají. Kdo si troufá děti přesvědčiti, že je to takhle správné?" To píše "Právo lidu" a když my jsme takto mluvili na schůzích, vytýkalo se: to jsou komunisté, kteří chtějí za každou cenu vyvolávat rozbroje, nepravdivě informují a pod. Pravda je, že děti, budoucí obránci republiky, trpí často hladem, matky nemohou dáti ani sladkou kávu, na Českomoravské vysočině a v jiných krajích dnes sladí výhradně cukerínem. Na Podkarpatské Rusi roste generace, která cukr nepoznala, ale cukr je denaturován, aby mohl býti zkrmen velkostatkářskými prasaty. (Výkřiky: Vy víte, že to s tím cukrem nejde, ale to je všechno vaše tendenční mluvení!) Žel, že je to pravda, pane kolego, musím říci, že jsem se o tom přesvědčil na vlastní oči. Mohl bych vám vykládati, jak žijí zaměstnanci a deputátníci na velkostatcích pana sen. Vraného. (Výkřiky.) Právě na velkostatcích rodiny pana sen. Vraného - je to v německém kraji - snížili platy zřízencům a deputátníkům o 30 %.

Výrobní cena 1 kg cukru i s daní a mezinárodním ziskem činí 4 Kč. Proč však musí lid platiti 6.30 Kč za 1 kg? Proto, aby cukerní kartel pod vedením dvou největších koncernů - dr Jaroslava Preisse a agrárníka Stoupala - mohl shrabovati 700 mil. Kč čistého zisku. Naše děti lítostivě přihlížejí, jak jsou celé vagony cukru, o nějž ony mají nouzi, odváženy za hranice úhlavním nepřátelům republiky, jak ten cukr, za nějž jejich matka platí 6.30 Kč, je prodáván hitlerovcům za 70 hal. Není jen cukerní kartel, je tisíc kartelů, které jako tisíc pijavic zdražují lidu všechny jeho životní potřeby. Kartely udržují nezaměstnanost, zavírají továrny, ničí existence dělníků, rolníků a živnostníků, připravují stát o daně, ničí přírodní i průmyslové bohatství země. Svým zdražováním činí život lidu nesnesitelným. Pan předseda vlády prohlásil, že zdražování je velezrada. Byl to výrok, který nás ubezpečil o tom, že proti zdražovatelům se zakročí. Pan předseda vlády nemohl se lépe vyjádřiti. Avšak táži se, kdy a na kterém místě byl jediný kartelář pro velezradu obžalován a potrestán? V této době došlo u nás ke zdražování důležitých předmětů denní spotřeby, textilních předmětů a jiného zboží; myslím, že je to nepopiratelná velezrada. Ale vidíme, že při tom se ještě nezaměstnaným spílá lenochů a flákačů. V době stávky stavebníků v Praze napsal agrární "Lidový deník", že na zábavy a výlety je peněz dost, ale na.nákup potravin peníze nejsou. Rolníci mají 16 miliard Kč dluhů, živnostníci 11 miliard dluhů, 60 % obyvatel trpí podvýživou, 21.000 zemědělských usedlostí a 100.000 živnostenských existencí přišlo na buben. A kdo je toho příčinou? Bankokracie, kapitalisté, karteláři. To jsou výsledky práce panstva, sdruženého v prosincové frontě. Tak si představují republiku a domnívají se, že republice stačí, když takovým způsobem budou uspokojena všechna jejich přání a budou míti vyšší zisky. To jsou doklady velezrádné politiky stoprocentních vlastenců, podlamujících síly, důležité při obraně republiky, a rozvracejících existenci lidu. A když se ozve lid a chce své, namlouvají mu páni, že ohrožuje republiku. Když dělníci žádají vyšší mzdy, vytýkají mu, že způsobují sociální neklid a rozvrat. Když nedávno stávkovali pražští stavební dělníci, aby si vybojovali, co jim bylo v krisi vzato, napsal do "Venkova" mluvčí velkostatkářů dr Kahánek, že stávky jsou rubem demokracie. Rubem demokracie. tedy není, když agrární monopolisté zdraží chleba, aby velkostatkáři a jejich velkomlýny měli ještě větší milionové zisky? Rubem demokracie není, když prasata žerou cukr za 70 hal. a děti si nemohou popřáti sladké kávy? Rubem demokracie není, když zadlužení zbytkaři dostávají milionové subvence a zadlužení rolníci jdou do exekuce? Naproti tomu, kdo provokuje stávky, vyvolává neklid a rozvrat? Říká se, že tak činí dělníci, když se snaží stávkou vybudovati své lepší hospodářské postavení. Vidíme, jak dělníci jsou úmyslně provokováni, že Svaz průmyslníků, tatáž kohorta lidí, úmyslně provokuje sociální boje a domnívá se, že bude možno, aby dělníky znovu donutila na kolena, jak tomu bylo v době krise. Kdo provokuje stávky, vyvolává neklid a rozvrat? Karteláři, bankéři, fabrikanti a velkostatkáři, protože dělníkům a zaměstnancům snižují mzdy a platy, živnostníky a rolníky ženou k žebrácké holi a celou republiku považují za zbytkový statek, na němž by mohli řádit podle své vůle.

Při tom agrární stávkokazecká odborová jednota napsala ve svém letáku, že je naprosto zbytečné, aby dělník riskoval ztrátu mzdy a existence a případně i ztrátu života stávkou. Tedy vyhrožují i smrtí. Najedení a přejedení vlastenci hrozí: odvážíte-li se stávkovat, budeme do vás střílet. To je práce pro české cagoulardy a nikoliv pro obranu republiky a pro sociální spravedlnost, jak se po ní volá s těchto míst a některými pány z těch stran, které by měly několik možností zakřiknout své příslušníky, kteří jsou příčinou všech těchto zjevů.

Jako kartely a syndikáty, když vezmeme v úvahu obranu republiky, musíme říci, že zbrojařští magnáti vydělávají nekřesťansky ohromné zisky na obraně republiky. Za vše, co republika potřebuje, dají si dobře platiti. Za války víme, že zbrojařští magnáti prodávali zbraně i nepřátelským armádám. Akcionáři cementáren prodávají armádě drahý cement, jejž potřebuje na opevnění. Agrární lihobaroni zruinovali automobilismus, aby rok co rok vydělávali 400 mil. Kč. Největší zisky mají ovšem zbrojaři. Jeden tank, jehož výrobní cena je 400.000 Kč, prodávají armádě za 1 mil. Kč. Vydělávají více než 100%. Na plynových maskách mají zisk 150 %. Při tom musíme konstatovati jednu zajímavou a můžeme říci politováníhodnou věc. Víme, že se různé práce a různé dodávky týkající se obrany republiky nemohou zadávati veřejným ofertním řízením, ale musíme žádati, aby hlas dělnictva zaměstnaného ve zbrojovkách byl také slyšen. Dělníci budou brániti republiku a přinášejí největší oběti. Poukazuji na případ Poldovky, kde dělníci byli a měli býti trestáni za to, že upozornili na různé pletichy henleinovských vysokých úředníků tohoto závodu. Vývoj věcí dnes jim dal za pravdu.

U nás se nesmí psáti o takových věcech a o takové události, jako se stala v Tatře v poslední době, a v souvislosti s ní je případ dr Sýkory, generálního ředitele velkého zbrojařského podniku a velké hutní společnosti. Víme, že ti páni cagoulardi českoslovenští a jejich spojenci, jejich drabanti docela otevřeně veřejně píšíc tyto věci v novinách.

Nedávno jsem četl v "Národních listech" zajímavou zprávu, kterou napsal docent dr Bart, který byl patrně za státní peníze na mezinárodním kongresu keramické chemie v Paříži. Dosud nenapsal však ani slovo o svých zkušenostech z tohoto sjezdu, ale v "Národních listech" psal, jak to mají krásně zařízené francouzští cagoulardi, jak byl přivítán, že k tomu stačila sokolská legitimace což arci je špatné vysvědčení pro Sokol - aby byl uveden do tajného shromáždění cagoulardů. Při tom napsal zajímavou větu, že francouzští cagoulardi mají u nás filiálku. Nečetli jsme nikde, že by policie nebo ministerstvo vnitra zahájilo šetření o tom, kde ta filiálka je, kdo ji vede a co u nás tato filiálka francouzských cagoulardů pohledává. Když uvážíme spojení s německými hakenkrajclery, s Henaeinem, s agrární reakcí, nejen Gajdy, nýbrž i jiných fašistů a polofašistů, máme právo vědět, jak je možné, aby zde byla trpěna filiálka těch, které francouzská vláda dává pozavírat a sebrat, kteří ve Francii za Maginotovou obrannou linií budovali svou linii pro případ občanské války, pro vyvolání nepokojů, aby francouzská lidová fronta byla pokořena.

Mám takovýto případ. Jistě to není maličkost. Ředitel jedné velké společnosti, která je armádním dodavatelem, koupil velkostatek. Berní úřad byl zvědav, když se dověděl, kolik za ten velkostatek dal, vzal přiznání jeho důchodu k důchodové dani a zavolal si pana ředitele a tázal se, kde najednou vzal ty zbývající peníze, když podle posledního přiznání k důchodové dani mu nestačila částka, kterou měl vykázanou. Pan ředitel se odvolal, že dostal remuneraci. Finanční úřad poslal revisi a chtěl ji provésti, ale na intervenci této společnosti v ministerstvu nár. obrany byla revise zastavena, poněvadž jde prý o podnik důležitý pro obranu země a mohla by být prozrazena různá tajemství. Proto revise nesmí být provedena. Na to společnost v upouštěcím řízení zaplatila 5 mil. Kč dodatečně daní.

Dějí-li se takovéto věci, pak je nutno přece říci právě na tomto místě úplně nedvojsmyslně, že naše nedůvěra je opodstatněna. Mohli bychom snášeti spoustu nových dokladů o podvratné činnosti prosincové fronty proti lidu, demokracii a republice, ale trvalo by to dlouho, bylo by zapotřebí mnoho knih, kdybychom měli všechno vypočísti. Zde jde o dlouhý řetěz záměrných činů. Ať si nikdo nemyslí, že ti, kteří v prosinci přihlásili svoji frontu, ustanou ve svém nepřátelství proti všemu lidovému v této republice. Jsou ve spojení s mezinárodním fašismem, upsali se mu na život a na smrt a po šikmé ploše zrady budou sjíždět stále rychleji a rychleji. Tato fronta se každou chvíli přihlásí. Když generál Franco a ostatní španělští generálové zahájili povstání proti legální španělské vládě, viděli jsme na první pohled, kdo jsou jejich spojenci u nás v Československu. Když šlo o dodávku zbraní pro Portugalsko, když se jednalo o politicky velmi důležitou věc a bylo si přáti, aby se celý československý národ postavil za ministerstvo zahraničí, viděli jsme znovu, jak se ta fronta ukázala ve své plné nahotě. Není to třeba zvláště ukazovati. Každý cítí a ví, odkud nebezpečí této reakce a fašistických spojenců proti nám jde.

Agrární týdeník "Pokrok" v Hradci Král. nedávno napsal: "Bylo by třeba zadupat jako Hitler na katolíky a socialisty, aby myši zalezly do děr." Je znám výrok pana agrárního senátora Sechtra: "Rafie stojí těsně před 12. Varujeme vás, socialisté, abyste nám nedělali obtíží, jinak to s vámi dopadne jako v Německu a ve Španělsku:" Co by teprve dělali, kdyby skutečně to šlo podle jejich plánu a došlo k připojení Československa na osu Řím-Berlín-Tokio. Byli jsme svědky teprve v posledních týdnech strašlivých příprav cagoulardů francouzských, a že by podobně jako ve Francii i naši cagoulardi byli schopni připravit dýku, kterou by vrazili národu do zad, o tom nemůže býti pochyby. I u nás jsou a mohli by být u moci lidé, kteří by lid uvedli znovu pod fašistickou diktaturu a podřídili se válečnému komandu Berlína.

Když jste četli, že zločinné plány francouzských cagoulardů byly zmařeny, pak plným právem musím poukázat, že to byla lidová fronta francouzská, která tyto plány mezinárodního fašismu francouzských cagoulardů rázem znemožnila. I pro nás v Československu není jiného prostředku než lidová fronta všech pracujících demokratických pokrokových sil, chceme-li nejen zabránit, nýbrž i překazit každý pokus, abychom se nedočkali podobných věcí, jako ve Francii nebo snad jako ve Španělsku. Buržoasie již pevně počítá s tím, že po krátkých devatenácti letech samostatnosti národ opět upadne v otroctví, snad ještě tisíckrát horší, než v době habsburské. Bankéřům a fabrikantům, kartelářům a velkostatkářům se za Rakouska vedlo dobře a vede se jim dobře i za republiky. Pomatujeme se, jak pomalu se dálo přeorientování našich majetných vrstev, zejména těch, které nutno zařaditi mezi těch 100 nebo 200 rodin po způsobu francouzském. Oni vědí docela dobře, že dojde-li to tak daleko, že republika bude v nebezpečí přepadení se strany mezinárodního fašismu, budou především chránit své vertheimky, své peníze, prostředky, bohatství, že se spojí třeba á nejhorším nepřítelem národa, jen aby zachránili své. Dějiny našeho národa jsou toho nejlepším dokladem a proto již dnes se snaží všemi prostředky pomocí stávkokazeckých odborových organisací, které zakládají a vyvolávají v život, vytloukat z dělníků a rolníků ještě větní zisky, vtloukat jim myšlenku že musí poslouchat, aby sami měli ještě nádhernější přepych, ještě sladší a pohodlnější lenošení. Osud národa jim neleží na srdci. Jim leží na srdci jejich majetek. Oni nechtějí demokracii, nemohou ji potřebovat, touží, jak by mohli pokračovat po fašistickém způsobu.

Vážený senáte, již jsem řekl, že na ochranu spotřebitelů je v rozpočtu věnováno 49 tisíc Kč. S tímto penízem se zájmy spotřebitelů dají jen špatná ochránit. Již jsem uvedl doklad o tom, jak kartely, syndikáty, zbrojaři, dodávající pro obranu republiky, vydělávají a jak jsou chráněni. My nežijeme v éře ochrany spotřebitelů, nýbrž žijeme vlastně v éře ochrany těch, kteří vydělávají, v éře ochrany kartelů a syndikátů, netrestají se a neudávají se ti, kteří prodávají dráže, nýbrž naopak ti, kteří prodávají laciněji.

Chtěl bych zejména uvésti skandál na mléčném trhu pražském. Znám obchodníky, kteří byli trestáni proto, že prodávali mléko za 1.40 Kč, ač podle úředního vládního nařízení je prý minimální cena 1.50 Kč. U nás neznáme maximální ceny za mléko, nýbrž minimální. Kdo prodá laciněji, je trestán pokutou. Ale nejenom to, kartely si dají zapsati do rejstříku, aniž by se někdo pozastavil, podniky takové, které se příčí t. zv. dobrým mravům. Jsou kartely, které jsou v rukou úplných nepřátel republiky, v rukou henleinovců, tak na př. kartel vlnařských přádelen, Liebig, nýdecká vlnařská přádelna, která má své sídlo v Německu.

Víme, že železářský a uhelný kartel je mezinárodní společností. V těch kartelech zasedají největší nepřátelé republiky, velkoagrárníci, bankéři čeští a němečtí a také fabrikami čeští a němečtí. Očekávali jsme, že když ze živnostenské strany bylo obsazeno ministerstvo obchodu příslušníkem této strany, vyvodí z toho důsledky a postaví se proti kartelům. Vždyť se pamatujeme na agitaci, která se pod heslem: Boj proti kartelům právě vedla, a myslím, že je nesporno, jestli někdo otročí a utlačuje živnostníky a obchodníky na pouhé nádeníky fabrikantů, výrobců a kartelářů, jsou to právě kartely. Musíme však konstatovati, že za ministrování zemřelého pana ministra Najmana, příslušníka živnostenské strany, se proti kartelům neudělal ani škrt, naopak že za jeho ministrování se nám zrodilo a bylo zaregistrováno více kartelů nežli kdy před tím. Naproti tomu vidíme, že co nejde udělat kartelem, udělá se t. zv. kontingenty. Živnostenská strana se začíná zúčastňovat kartelů cukerních atd. A když to nejde kartely, které nejenom že zdražují a provádějí tuhou racionalisaci, které diktují členům kartelu, jednotlivým továrníkům, vykupují uzavírané továrny, jak znovu nám ukázal kartel sklářský, který nedržel také daného slova odborovým organisacím, ale nikdo si netroufá u nás proti kartelům vystoupit, jde to pomocí kontingentů.

Podívejte se na otázky mléka v Praze. Co by se mělo státi za to, že se zde udělal pokus pražský trh s mlékem sabotovat, aby do Prahy nepřišlo tolik mléka, kolik je třeba. Ten pokus se stal. Je to již hotový skandál s mlékem v Praze. Udělal se kontingent, nucená pasteurisace, bez ptaní spotřebitelů, obchodníků, vládním nařízením. Dobře 70 % pražského obyvatelstva je proti nucené pasteurisaci, sta živnostníků se připravilo o existenci, dali se jim milodary, stanovil se nespravedlivý kontingent, který za dobu svého trvání 3¹/₂ roku přes to, že přibylo v Praze obyvatelstva přes 100.000, nemusel býti zvýšen a ještě dnes stačí. Přidělilo se největším mlékárnám ke zpracování více, na př. Radlické o 20.000, Nuselské o 15.000, ale dovolání proti tomu není, poněvadž vládním nařízením byla přenesena působnost v těchto otázkách na t. zv. kuratorium vyrovnávacího fondu, které není institucí úřední, ale dělá se úřední a které diktuje pokuty a trestá. Před rokem jsem zde mluvil o másle. Páni senátoři z agrární strany tenkráte mi řekli: Když odkoupíte máslo za cenu takovou, za kterou se vyváží do Německa, necháme to tak beze všeho. Letos je máslo dražší a důsledek toho je, že se prodává méně o 25 % než loni. Neboť pracující lidé nemají peníze, aby mohli platiti drahé máslo.

Tedy to není ochrana ani obchodníků, ani živnostníků, pracujících spotřebitelů, nýbrž naopak to je ochrana kartelářů, syndikátů, kteří mohou libovolně, beztrestně diktovat, zdražovat a spotřebitelé nemají proti tomu žádné ochrany, poněvadž lichevní policie chrání jejich usnesení proti spotřebitelům.

Vždyť my platíme na jedné kopě vajec dovezených z ciziny 2 Kč syndikátu, to znamená za 1 vejce 3 hal, škoda, že není zde pan kolega, který zde přede mnou mluvil o tom, jak jsou drahá vejce.

Kam jdou peníze z tohoto fondu? Dostávají z něho podporu obchodní společnosti a družstva, které vyvážejí za levné peníze máslo našim nejúhlavnějším nepřátelům Československé republiky, demokracie, do hitlerovského fašistického Německa.

Včera zde mluvil pan kol. Horák proti družstvům. Musím to trochu zkorigovat a reagovat na jeho vývody. Chtěl bych říci pánům ze živnostenské strany, že nejsou na dobré cestě, a zdá se, že se dostávají do velmi nebezpečné blízkosti těch lidí, kteří je samou láskou škrtí již teď a zaškrtí je co nejdříve, do blízkosti kartelářů, reakce, buržoasie a kapitalistů. Podívejte se, v Československu je tisíce obcí, kde není žádného družstva, a ptejte se obchodníků a živnostníků v těchto obcích, vede-li se jim lépe nežli tam, kde družstva jsou. My jsme neslyšeli ani slova od p. kol. Horáka proti tomu, co skutečně živnosti ničí, a to je kapitál a nikoli družstva. Přece víme, kolik zničil obuvníků takový Baťa, kolik pekařů takový Odkolek a jiní, a proti tomu je třeba, aby živnostníci společně s námi, s pracujícím lidem udělali frontu. My nejsme nepřáteli živnostníků. Mohu vám říci ze zkušenosti, že družstva jsou velmi dobrými zákazníky živnostníků, a mohu říci ze svého působiště, že jediné družstvo, ve kterém působím, od živnostníků odebírá za více než 8 mil. Kč potřeb. (Sen. Horák: Jaké potřeby?) Různé. Zboží, výrobky, všechno, co živnostníci dělají. Kotrmelce přece nedělají. (Veselost.)

Pánové, podívejte se na takového Baťu, který si dělá od nejmenšího do největšího sám a živnostníka nezná. A proti tomu jste umlkli. Nějaký čas, když to bylo dobré pro agitaci, abyste získali ty chudáky obuvníky, jste křičeli, ale teď ticho, od té doby, co máte obsazeno ministerstvo obchodu, naprosto ticho. (Sen. Sláma.: A vy při tom máte celou stránkové inseráty od Bati a nic proti němu neděláte!) Nemáme. My nejsme příčinou velkých daní, které živnostníky tak postihují, nejsme zastoupeni v daňových komisích, jako ti, kteří tyto daně buď snižují nebo zvyšují. Pánové, když se takhle proti těm družstvům mluví, měl včera pan kol. Horák dodati, že těch nových 670 družstev není dělnických, ale bytových, stavebních, živnostenských a agrárních. (Sen. Horák: Já nejsem členem družstva!) Vím, proč jste to říkal. Poněvadž byste musil přiznati; že to nebyla družstva dělnická, která vzrostla, nýbrž že jsou to družstva živnostenská a agrární. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)