Nyní to dopadlo tak, že osnova musila býti třikrát přepracována. Cíl byl ten, aby se soudcům nemusilo něco vracet, a šlo o to, jak to dát do zákona, aby zákon neměl zpětnou působnost. Nakonec se to vyřešilo v dohodě se Svazem soudců, poněvadž Svaz soudců je sám tak loyální a rozumný, že jest si vědom toho, když se dělaly srážky s platů, že byly myšleny i na soudce, a nechtějí využívat nedopatření zákonodárných sborů ve svůj prospěch. Proto bylo dáno do §u 12 ustanovení, že všechny nároky, které by z toho vyplynuly, pozbývají platnosti. Ale pan kolega doznal, že tu pořád rok 1934 visí ve vzduchu, že je neustále sporný. Pokud nebude ta věc promlčena, můžeme opět čekat rozhodnutí nejvyššího správního soudu. Ovšem musíme si býti vědomi zase toho, že správní soud vydá judikát, ale tím se na věci nic nemění, poněvadž úřady musí teprve vydati výnos, aby se tomu judikátu dostalo faktického uplatnění.

Řekl bych ještě, jak se se soudci a všemi státními zaměstnanci jedná. Snad stačí také to, že srážky dělají 10,8%, 8,8%, 5,8% a 3,8%. Všichni jsme čekali, že aspoň těchto 8 desetin procenta také odpadne a že budou srážky činiti pouze 10%, jak tomu je u členů Národního shromáždění. Znám to z vlastní zkušenosti a souhlasím s nedávnými vývody kolegy Kroihera, který na to poukázal. Ale račte chápat: u státních zaměstnanců s platy nad 14.400 Kč se sráží 10,8%, ale v téže době urovnávají se srážky členům Národního shromáždění pouze na 10%. Jak se až nepěkně o tu desetinu procenta jedná, vidíte z toho, když se podíváte na stránku 5 příslušné osnovy zákona, kde srážky činí u platů od 18 tisíc Kč do 24 tisíc Kč 2,1%. Prosím, pouhá jedna desetina procenta! Tedy o ¹/₁₀%, to znamená o jednu promilku se jedná se státními zaměstnanci, která bude činiti ročně pouhých 18 Kč. O těch 18 Kč se hrdlujeme se státními zaměstnanci! Ta práce s tím počítáním 2,1%. Administrativně možná tato práce bude znamenati více než 18 Kč, které se ušetří na státním zaměstnanci ročně.

Právě ta ¹/₁₀ procenta, ta promilka způsobí úžasnou bolest mezi veřejnými zaměstnanci, poněvadž si říkají: Když se s námi takhle tahají o každou promilku a desetinu promilky, jak to bude dlouho trvat, než nám dají ty mizerné nedostatečné platy, odhlasované zákonem č. 103 z r. 1926, o kterých již tehdy prohlásili, že jsou nedostatečné a že časem poklesem cen životních potřeb bude se moci mluviti o tom, že existence státních zaměstnanců je jakž takž snesitelná?

Jedno vítáme. Dnešním dnem končí platnost zmocňovacího zákona a dočkáme se snad toho, že o veřejných zaměstnancích nebude se jednati pomocí zmocňovacího zákona, ale pomocí zákonodárných sborů, takže nám bude poskytnuta možnost na křivdy na nich páchané poukázati. Stát je takový, jakou má státní administrativu. Poctivou, spolehlivou a rychlou může míti stát administrativu tehdy, když umožní státním zaměstnancům lidskou důstojnost. (Potlesk senátorů národního sjednocení.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaj i sen. Pánkovi.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte!

Chci říci jenom několik slov k tomu, co zde bylo řečeno. Pan kol. Kvasnička mluvil o zmocňovacím zákoně a řekl, že je pochybný. Touto věcí se ovšem bude zabývati ještě také ústavní soud, a nedovedu ani domysliti důsledky, jaké vzniknou nebo by vznikly, kdyby měl býti ústavním soudem prohlášen zmocňovací zákon za neústavní a právně neplatný, zejména pokud jde o státní zaměstnance. Pokud jde o zákon, je věc jasná, ale jde také o nařízení, která byla vydána podle zmocňovacího zákona, poněvadž když padá podklad, to jest zmocňovací zákon, padají také všechna nařízení.

Tedy dnes již končí svou platnost zmocňovací zákon. Když mluvím o tom, co dnes končí, končí dnes také nařízení o srážkách s platů státních zaměstnanců. Jest ovšem již také nahrazeno novým nařízením č. 117 z 11. června, ale toto nařízení neplatí na soudce. Soudcové tedy nemají nic. Situaci zachraňuje tento zákon a proto jej musíme odhlasovati - ještě štěstí, že je tam zpětná platnost. Proč to říkám? Abychom se na příště vyvarovali takových kluzkých cest, abychom se vždy, když jde o platy státních zaměstnanců nebo jiné důležité věci, zeptali parlamentu a jednali podle ústavy a zákona.

Nyní o tom, co řekl p. kol. Kvasnička, že se nedávají na program nařízení. Žádné nařízení se bohužel nedává na program; to je zase kaz našeho parlamentarismu, že se vydávají nařízení, která se podle ústavy mají dodatečně dáti ke schválení Národnímu shromáždění, ale já neznám ani jediný případ, aby se tak stalo. To není správné, to odporuje ústavě a my nejsme tak příliš citliví, když jde o zákonná ustanovení.

Pan kol. Heller se zmínil o tom, že se snad nyní stavějí soudcové, pokud jde o plat, na roveň státním zaměstnancům nebo úředníkům. Jen pokud jde o srážky, ne pokud jde o plat; soudcové mají docela jinou strukturu platovou než státní úředníci.

Potom se také zmýlil ještě v jedné věci - k tomu ho snad svedla moje zpráva, jak jsem to již vysvětlil. Zde, pokud jde o minulost, je likvidace provedena také, až na rok 1934, kde provedena není.

P. kol. Kvasnička mluvil také o osudu státních zaměstnanců. Podpisuji to, zejména u oficiantů. Co se mi líbilo u soudců - a přál bych si, aby to bylo i u ostatních státních zaměstnanců: Když jsme mluvili se soudci, řekli výslovně: "Pánové, prosíme vás, ujměte se také našich spolupracovníků, kancelářských úředníků, oficiantů, kteří jsou tak bídně placeni." To výslovně řekli soudcové, abychom se ujali osudu těchto zaměstnanců, a přece v soudní službě je to poněkud lepší než jinde. Mohu uvésti na příklad poštovní resort; tisíc let by tu musil sloužit takový oficiant, než by se dostal do poslední platové stupnice státních zaměstnanců. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo k doslovu dalšímu zpravodaji, panu sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: slavný senáte!

Pokládám za svoji povinnost, abych se vrátil ještě jednou k případu Weigela a Schramla, a to z toho důvodu, že byla obviněna soudní služba, jako by se bylo se zatčenými surově zacházelo. Jsem předsedou ústředního sdružení zaměstnanců naší strany. Skoro v každé trestnici máme u vězeňské stráže organisované příslušníky naší politické strany. Docházím mezi ně již po 2 léta, mluvím s nimi a mohu prohlásiti, že vždy ve všech případech členové vězeňské stráže si právě naopak stěžují, jak musí vlídně a jemně se zatčenými a vězni zacházeti, jak nesmějí použíti nejen hrubého násilí, ale ani křivého slova, takže takový případ, že by vězeň nebo zatčený byl ve věznici týrán stráží, je naprosto vylhaný. Za to mi ručí stovky a stovky našich lidí, se kterými jsem po léta a léta mluvil a vždycky, ačkoliv jsem se ptal důvěrně: "No, snad jim někdy také nějakou dáte?", zněla odpověď: "Nikdy, ani jedinkrát, na to jsou u nás přísné tresty.")

Tolik jsem chtěl uvésti na obhajobu naší vězeňské stráže. (Souhlas.)

Předseda: Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 527.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se panů zpravodajů - za výbor ústavně-právní sen. Pánka, za výbor soc.-politický sen. Olejníka a za výbor rozpočtový sen. dr Karase - zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Pánek: Není změn.

Zpravodaj sen. Olejník: Nemám oprav.

Zpravodaj sen. dr Karas: Rovněž ne.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Ta je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formuli byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 527.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání 3. odstavce, jímž je:

Zpravodajem je sen. Modráček. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Modráček: Slavný senáte!

Už po léta volá se po snížení poplatků při převodech nemovitostí, zejména mezi příbuznými. Již v zákoně ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n., kterým se nově upravovaly válečné přirážky k poplatkům a měnila některá ustanovení o poplatcích, bylo pamatováno na to, aby při všeobecném zvýšení převodních poplatků byly poskytnuty úlevy při převodech nemovitostí mezi blízkými příbuznými. Tak byl pro příslušníky rodin snížen převodní poplatek na 1,5% při ceně nemovitosti do 10.000 Kč, na 2% při ceně od 10.000 do 20.000 Kč, načež z každých dalších 10.000 Kč zvyšovala se procentová sazba poplatku o ¹/₁₀% až do 3% z ceny, kdežto při obyčejných převodech dosahoval převodní poplatek až 7% nemovitostní ceny.

V usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona tisk 1009, o němž právě jednáme, bylo nejen ve značné míře vyhověno žádostem o další snížení poplatků při rodinných převodech nemovitostí, nýbrž úlevy byly rozšířeny - arciť v menší míře - i na převody s vlastníka, který nemá potomků ani manžela, na jeho sourozence nebo jejich děti, při čemž převody dědictvím požívají poloviční výměry uvedené sazby. Tak snižují se poplatky při rodinných převodech při hodnotě do 20.000 Kč na 0,25%, při hodnotě nad 20.000 do 50.000 Kč na 0,5%, při hodnotě nad 50.000 Kč do 100.000 Kč na 1% atd., až při hodnotě nad 200.000 Kč do 250.000 Kč na 2,5%.

Pokud jde o převody s vlastníka, který nemá potomků ani manžela, na jeho sourozence, nebo jejich děti, byly tyto úlevy ovšem vyhrazeny pouze pro převody zemědělských usedlostí. U převodů s vlastníka, který nemá potomků ani manžela, na jeho sourozence nebo jejich děti, jsou-li nabyvatelé potomky těch, od nichž převodce převáděných nemovitostí nabyl, a budou-li tyto nemovitosti stejným způsobem vzdělávati nebo jich užívati, a to: u převodů záplatných se upravuje převodní poplatek při hodnotě do 50.000 Kč 2%, při hodnotě nad 50.000 Kč do 100.000 Kč 3% atd., až při hodnotě do 200.000 Kč na 5%. Sazba při převodech dědictvím se snižuje na polovinu právě uvedených sazeb.

Vládní návrh přiznával uvedené výhody toliko zemědělcům. Posl. sněmovna je však zcela správně rozšířila i na obytná stavení vůbec, ovšem poskytla úlevy jen na nemovitosti nejvýše do ceny 120.000 Kč.

Kromě těchto změn přináší usnesení posl. sněmovny správnější vymezení o zanikajících břemenech, na převzatých nemovitostech váznoucích, jakož i osvobození od daně z obohacení při bezplatných věnováních v rodině do hodnoty 30.000 Kč, resp. snížení této daně na polovinu při věnování od 30.000 Kč do 50.000 Kč.

Poněvadž tato osnova odpovídá nejenom dávno projeveným přáním, aby se ulevilo drobným vlastníkům jak zemědělským, tak i drobným vlastníkům rodinných domků, můžeme a musíme usnesení posl. sněmovny jenom uvítat.

Proto doporučuji, aby usnesení posl. sněmovny bylo schváleno beze změny. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Navrhuji trvání řečnické lhůty na dobu ¹/₂ hodiny. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Uděluji slovo panu sen. Mikulíčkovi.

Sen. Mikulíček: Vážené dámy a pánové! Bylo třeba, aby se pomalu vzepřela i mládež

v agrární straně jak v tisku, tak na svých projevech, aby byly sníženy vysoké převodní poplatky z doby konjunktury, kdy bylo za 1 q pšenice 350 Kč, za žito 300 Kč, za ječmen 300 Kč, za řepu 26 Kč za 1 q. Ovšem připomínám, že až pod tlakem těch, na které postupně tyto převodní poplatky doléhají, když jim předkové dávají dědictví po tvých dalších předcích.

Budeme hlasovati pro tento zákon, poněvadž je úlevou pro drobné poplatníky, podáváme však k tomuto návrhu zákona náš zlepšovací návrh, aby celý rozsah předložené osnovy se týkal také živnostníků a majitelů drobných rodinných domků. (Zpravodaj sen. Modráček: To je?) V celém rozsahu, pane referente, ne jenom do 120.000 Kč, kdežto ten návrh tak, jak je předložen, jde až do 250.000 Kč.

Vysoké převodní poplatky jsou také jednou z vážných příčin zadlužení venkova. Pravda, málokdy je v rodině jedno nebo dvě děti, aby to, co sestra nastupujícího hospodáře dostala, přinesla nevěsta věnem, bývá toho tam obyčejně větší množství a důsledky jsou, že není ani dosti prostředků vybaviti sourozence, tím méně aby bylo dosti prostředků na zaplacení převodních poplatků, které byly poměrně velmi značné. Znám stovky případů, kde za 12 až 13 měřic půdy střední jakosti pro toho, který odcházel z hospodaření, zaplatilo se 2500 až 3000 Kč převodních poplatků. Při tom se však nebere zřetel, že ta usedlost už je stejně nepoměrně vysoko zatížena dluhem. Ale marně jsem o tom mluvil dříve, a nemluvím o převodních poplatcích teď po prvé. Žijeme v kapitalistickém řádě. Kdybyste lidem, kteří trpí tímto režimem, vysvětlili, jak oni to chápou, celý systém zákonodárství, nevím, jak by dopadly nejen schůze, ale hlavně volby. (Výkřiky sen. Sechtra.) Ale poněvadž žijeme v kapitalistickém systému, tedy se rafinovanou cestou dělají v zákonodárných sborech zákony k ochraně kapitalistických zájmů. Úřad, ministerstvo, exekutor, berní úřad, berní správa se vymlouvá jenom na ustanovení zákona. Pan Sechtr se zde směje, a oběma rukama hlasoval pro zákon o stabilisačních bilancích (Sen. Sechtr: Ano!), podle kterého nahrabali kapitalisté tohoto státu - podle jeho kolegy, který byl jistě lepším spiritus sanktem, než je Sechtr, poněvadž ho udělali šéfredaktorem jejich tisku - 13 a ¹/₂ miliardy zisku od trvání zákona o stabilisačních bilancích. A ti pánové, kteří se teď smějí, hlasovali oběma rukama pro zákon o stabilisačních bilancích, hlasovali oběma rukama pro zákon o akciových společnostech, o syndikátech a družstvech, které všecky úmrtím nějakého předsedy, třebaže je 99%ním majitelem, ale formálně je to akciová společnost, unikají zdanění.

Poněvadž jsem bohužel také členem parlamentní úsporné a kontrolní komise, která má tu vlastnost, že se neschází - za 4 roky se sešla dvakrát, a to k ustavující schůzi a v květnu r. 1934, víc nic - byl jsem upozorněn úředníkem z ministerstva financí, kterému to také lezlo krkem, abych se zeptal v rozpočtovém výboru při jednání o rozpočtu kompetentních pánů... (Sen. Sechtr: To tam máš pořádné známosti!) S provazolezci se neseznamuji, kteří hrozí svým parlamentním kolegům provazem! Já vyhledávám pořádnější lidi! - Byl jsem upozorněn, abych se zeptal, zda-li dědici po tom, o němž tu bylo tolik řečí, po šéfu firmy Baťa, zaplatili po jeho tragické smrti převodní poplatek, který 7%ní měl činit cca 80 až 90 mil. Kč. Pánové, jestliže firma přiznala, že v r. 1935 zaplatila 120 mil. Kč daní, pokut a poplatků, jistě nebudete chtít ocenit veškerý její majetek - firma vyšla z války se 400 mil. Kč, 20.000 měříc půdy, tovární objekty, prodejní domy - nevím, nedostala-li by za dům na Václavském náměstí i s vnitřkem, jak stojí, 25 až 30 mil. Kč, a těch prodejen je na sta; jděte se podívat do Brna a jinam - na miliardu to ocenit, nebylo by mnoho. (Výkřiky sen. Sechtra.) A co řekl tehdejší pan ministr Trapl s p. ministrem Černým, který je dnes zemským presidentem v Brně? "To nevíte, že je to akciová společnost a úmrtím jednoho akcionáře že se nepřevádí majetek a proto se také neplatí převodní poplatek?" (Výkřiky sen. Krejčího.) Ano, kontrolujte ho, pane kolego!

Na Moravě je předsedou různých velkopodniků - cukr, líh, pivo, elektrárna, velkostatky - ten váš polosvatý Viktor Stoupal. (Sen. Sechtr: To je chyba, že jím nejsi ty!) On nemá nic, on je chudý jak kostelní myš, berní správě přiznal čistého zisku ke zdanění 376 Kč měsíčně. Ale je předsedou syndikátu hodonínských a jiných cukrovarů v množství asi 14, je předsedou správních rad lihovarů, je předsedou správní rady elektrárny v Přerově, která vyrábí 1 kwh za 25 hal., jak to prokázal dr Vaňouček, sekční šéf z ministerstva veřejných prací v technicko-dopravním v výboru. Čili on nemá nic, až ho svatí seberou nebo čerti potáhnou do pekla, žádné převodní poplatky, to družstvo a syndikát zůstane dál. Převodní poplatky platí jen hloupý vesničan, v městě majitel domu, který si to nedovede lépe zařídit, akciovou společnost ze tří, čtyř osob, kde je starý tatík předsedou, žena jednatelem, mladý syn pokladníkem a až starý umře, udělají mladého předsedou - a převodní poplatky se neplatí žádné.

Vážení! Takovým způsobem shromažďují představitelé kapitalistických koncernů a shromažďují tak, až se dokonce ucítí silni učinit veřejný útok na nejvyšší úředníky v republice. Nejvyšším úředníkem v tomto státě je ministr. To je všeobecné. (Výkřiky sen. Sechtra.) Prosím, representantem je president, ale ministr je odpovědný. Také president nerozhodne v žádném resortě bez dobrozdání toho kterého ministra. A čeho jste dnes svědky, prosím? Neplatí se dávka z majetku, neplatí se převodní poplatky, nezaplatí se poměrně na jeden pár obuvi ani ¹/₄ toho, co zaplatí drobný živnostník, a teď se ovlivňuje široké okolí, rozsévá se všechno a nakonec to dopadá tak, že i koaliční tisk stokrát víc místa věnuje útočným a neslušným projevům soukromého kapitalisty než koaličnímu ministru, který řídí jeden z nejdůležitějších resortů, poněvadž bez toho by bylo po hospodářském životě.

Už tu pan kolega ze živnostenské strany připomněl, kolik se tam zaplatilo dávky z majetku a přírůstku na majetku. Sedm měsíců tam byla komise za vedení pana rady ministerstva financí Jiráka, bratra toho Jiráka, kterého nynější president republiky dal zavřít, když mu nabízel úplatek v cukerním obchodě. Sedm měsíců se tam měli jako pán Bůh na hodech i s penězi a za 7 měsíců jsme se nikdo nedověděl, kolik tato firma zaplatila dávky z majetku a přírůstku na majetku; ale pan ministerský rada Jirák požádal o pensionování v ministerstvu financí a zůstal u firmy jako daňový poradce, s oficielní gáží 10.000 Kč měsíčně. (Výkřiky.) Co chcete víc? Já myslím, že to není potřeba dále vysvětlovat.

Podívejte se, jak se takový velkokapitalista dovede odměňovat těm, kteří řídí lodičku Československé republiky! Mně povídá Franta Štěpánek z Hostivaře, který byl ve třináctém roce mými hlasy zvolen v užší volbě za zemského poslance: Není korupce, Mikulo, jenom když ti dám couvert a v něm najdeš 100.000 Kč! Ale což, já vezmu tvého kluka do práce, on by zasloužil 1.000 Kč měsíčně, a já mu dám 30.000 Kč měsíčně. Nezdá se ti, že je to korupce? Víte, kolik měl Udržalův synek u Bati, mladý chlapec, ještě neměl 25 roků? Daleko víc než jeho tatík jako ministerský předseda a jako poslanec. Synek Englišův, poněvadž ještě tolik nemá... (Výkřiky sen. Sechtra.) Já se neoceňuji tolik jako páni! Tolik nemá ani Baťa, aby si mě koupil, kamaráde!

Já z toho, co od Bati užiji, cukrovku nedostanu, spíše tuberkulosu. Pan Engliš dělal ohromnou hospodářskou politiku - všichni jste ji oběma rukama schvalovali - ale takovou, že jeho synek dostal u Bati, když nebyl stár ještě ani 25 let, dvakrát takový plat jako měl Engliš jako profesor a ministr. (Slyšte!) To je fakt. Dnes jsem připomněl v branném výboru, že mladý Engliš je spoluúčastníkem firmy Fatra, která má v Napajedlích koncesi na plynové masky. Je to koncese veřejná a dělají se tam většinou masky pro čsl. armádu a čsl. občany. Když má koncesi, jakým právem vyřazuje z práva vydělat si v této továrně určité lidi pro politické přesvědčení? Ne zločince, ne Weigly nebo jak se jmenuje ten, co ho teď pan Göbbels dal zavřít, poněvadž se bojí, že by prozradil, kdo mu nakukal ten švindl o trýznění v Československu. Takové Weigly - a ten měl 6.000 Kč měsíčně - továrny na masky zaměstnávají, ale poctiví dělníci, kteří nechtějí ohýbat hřbet, kteří ještě v sobě cítí své lidské já, kteří jsou přesvědčeni, že nedostávají mzdu za to, že jsou toho neb onoho politického smýšlení a že podkuřují, nýbrž za to, že pracují, aby měli výdělek a uživili rodinu, ti, kteří hájí své přesvědčení, nejsou tam, kde je koncesovaná výroba pro veřejnost, k práci připouštěni.

Zlín je sám o sobě republika v republice. Velmi bedlivě sledujte, jak dopadnou ve Zlíně příští obecní volby. Již jsem tu jednou říkal r. 1934, když jsem byl v Moskvě, kde je prý diktatura... (Zpravodaj sen. Modráček: Není tam žádná diktatura!) Vykládáte, že tam je diktatura! (Zpravodaj sen. Modráček: Není, je tam jen Stalin a Vorošilov!) Ještě je jich tam více, potkal jsem tam i Kalinina a jiné. Když jsem tam byl r. 1934, bylo ze stočlenného moskevského sovětu, který spravuje město s tolika obyvateli, kolik jich má země Moravskoslezská, pouze 52 komunistů a 48 bezpartijních, ale ve Zlíně je demokracie, tam kandidovalo při posledních obecních volbách 6 politických stran: Baťovci, soc. demokraté, čsl. socialisté, lidovci, živnostníci a komunisté. Rok před obecními volbami při volbách do Národního shromáždění dostaly protistrany nadpoloviční většinu hlasů a v těchto obecních dostal Baťa 41 kandidátů ze 42. (Hlasy: To je organisátor!) Nazdar, demokracie! Ze všech ostatních stran dostala jen jednoho kandidáta strana lidová, tamějšího katechetu.

Poukazuji na to proto, abyste viděli, jakého jste si tu svým daňovým systémem a celým zákonodárným postupem vychovali usurpátora. Troufá-li si dnes Baťa na ministra, snad uvěříte vyprávění, jak se tam jedná s dělníky, úředníky a se soudci.

Se šéfem této firmy jsem seděl 3 roky v silničním výboru. Šéf byl předsedou a bylo nás tam 11 přísedících. Odhalili jsme fakt, že v době, kdy byl šéf firmy Baťa předsedou silničního výboru, objednával na adresu silničního výboru kámen za poloviční tarif, skládal jej v továrně, stavěl v továrně z tohoto kamene silnici, používal ho v továrním objektu uvnitř plotu na vysprávku vlečky, když nebyl pohotově levnější kámen. Co myslíte? Poněvadž jsem byl poslancem a měl jsem imunitu, řekli členové silničního výboru, že musím za tím jít, a protože jsem to vysvětlil před silničním výborem, byl jsem předvolán a okr. soudce po 12hodinném líčení - ačkoliv jsem měl potvrzení v aktech od ředitelství státních drah z Brna, že se skutečně dovezlo 3,160.000 kg kamene, při čemž byl erár zkrácen o více než 60 tisíc na tarifu, vynesl rozsudek a byl jsem odsouzen ke třem dnům nepodmínečně s jedním postem. Odvolal jsem se a prokázal jsem to, co jsem tvrdil, u krajského soudu. Krajský soud u třetího přelíčení... (Výkřiky.) Ano, je pravda, krajský soud u třetího přelíčení mi dal pouze 200 Kč na rok podmínečně, ale 4¹/₂ tisíce Kč útrat jsem musil zaplatiti. (Výkřiky.) Ano, vážení, mám takových případů o stranickosti víc než dost a dnešní zkušenosti, anebo zkušenosti před dvěma až třemi měsíci, jak všechny úřady od okresního soudce přes krajský soud, okresní úřad, zemský úřad, ministerstvo - obviňuji zde i odpovědné ministerstvo - nadržují tomuto mamutímu kapitalistickému koncernu. Už jsem zde mluvil o tom, že 163 rolníkům byly v Otrokovicích ve prospěch soukromé firmy vyvlastněny podle zákona na obranu státu pozemky na rozšíření letiště, a dnes se prostředkem těchto vyvlastněných pozemků dělá příkop a bude tam silnice do soukromého podniku, která bude spojena se soukromou cestou. Tyto pozemky, které jsou vyvlastněny na rozšíření letiště a kde bylo zakázáno hned po vyvlastňovacím výměru v dubnu, že tam nikdo nesmí vkročiti - pak poškození se odvolali, ale odvolání nemá odkládacího účinku - byly vyvlastněny za třetinu obecné trhové hodnoty půdy na Otrokovicku. Jednal jsem o tom s panem zemským presidentem Černým v Brně dobrou hodinu. Jemu se to zdá dost. Já jsem mu řekl: U vás by to bylo dost - zemský president má statek ve Střílku u Zdounkova, 14 km od poslední stanice, tam je to dost - ale ne na Otrokovicku a Malenovicku a vůbec v okolí Zlína, kde je plán postaviti stotisícové město; ne že by tam lidé chtěli spekulovati s pozemky, aby za ně dostali více peněz, oni chtějí pouze půdu za půdu, metr za metr. Okresní úřad rozhodl, a jak jsem vysondoval, také zemský úřad rozhodne asi proti nim. Pravděpodobně budou ti lidé musit až k nejvyššímu správnímu soudu, a není zajištěno, že jim bude dáno za právo.

Vážení, zde v tomto prohlášení "Venkova", které jsem si vyhledal a vypůjčil v čítárně - aniž o tom zřízenec ví, ale také to tam odevzdám, aby bylo jasno, poněvadž také jej kupuji, ale náhodou sobotní jsem si nekoupil - je odvolání na zákonitost a nezákonitost, na protizákonný postup ministerstva financí. Jak najednou se dovolávají na Zlínsku zákonného ustanovení, ústavou zaručeného, o nedotknutelnosti domácího příbytku, o nedotknutelnosti osob, když na ně pan ministr vyzrál, když zjistil, že se děly, jak prohlásil a dnes potvrdil, a dějí protizákonnosti a nesprávnosti!

Již jsem tu mluvil a tom, že zlínští policajti přepadli dělníka Kapču, že ho zbili a pak musili dvakrát křísit v kriminále. Krajský soud konal přelíčení se 4 policajty, z nichž dva jsou nadstrážníci, Pomališ a Sokol, a dva strážníci, Kapsa a bratr toho Sokola, o kterých dělník Kapča řekl, že je znal osobně, než ho zatkli ve Zlíně - vždyť Zlín není Berlín nebo Londýn, aby se dam lidé neznali. Dělník Kapča tvrdil: Vy jste mě bili. - Byl jsem přítomen, byly čtyři přelíčení a krajský soud odůvodnil osvobozující rozsudek nad strážníky, že dělník byl již několikrát z důvodů politických trestán pro výkřiky na schůzi, pro nedovolenou schůzi, pro rozšiřování letáků; proto mu soud nevěří a v důvodech se uvádí, že soud nabyl přesvědčení, že Kapča nebyl zbit na Zlínsku policií, poněvadž se prokázalo, než ho policajti dostali do rukou, že byl úplně zdráv. Byl ovšem úplně zdráv, ale za ty dva dny, než ho dostal do rukou okresní lékař Brauner, měl rozbitý nos a 12 krvavých podlitin na těle, pravděpodobně od pendreku. Poněvadž to objektivně není prokázáno, že to byli bratři Sokolové, Pomališ a Kapsa, byli osvobozeni. Zde člověk vidí právě v tomto boji mezi kapitalistou a nejvyšším úředníkem ve státě, na které straně stojí československá žurnalistika. Mimo několik časopisů - a je to ostuda, že i koaliční tisk to za peníze uveřejnil - přinesly Baťovo insertní prohlášení skoro všechny listy. Já vím, budete se vymlouvat, že to je administrační otázka, že to není v politické části. Ale, prosím, zde ten váš politický chameleon, dr Ferdinand Kohn čili Kahánek v dnešním "Večeru" dopustil něčeho, zač byste, pánové, nevyvodíte-li důsledky, zasloužili všichni jako členové parlamentu veřejný posměch. Článek je psán v souvislosti se sporem Baťa contra ministr financí Kalfus a píše se zde: "Je známo, že v jedné pražské kavárně cizí státní příslušníci obchodují na černé burse s t. zv. "šédy". To jsou potvrzenky o tom, že udání bylo učiněno, a znějí na částku, která udavači byla přislíbena. Jsou také nabízeny k prodeji za příslušný peníz ještě dříve, než udaná obět je vyřízena. Byly časy, kdy velmi podobné zjevy zdomácněly v Chicagu. Antonín Čermák se nebál očistiti Chicago. I v našem parlamentě měl by se nalézti takový Antonín Čermák." Prosím, to je v dnešním "Večeru". Pánové, jestliže se i tomu ironicky zasmějete, s pánem bohem, pak skutečně každý své cti dbalý člověk, kterého nikdo nekoupil a nekoupí, by se vystříhal, aby s takovými lidmi přišel do styku, když si to nechá parlament - poněvadž parlament tvoří senát i posl. sněmovna, oba dva zákonodárné sbory - líbit.

Proto je třeba zamysliti se nad tím, máme-li plná ústa starosti - a zvláště před volbami - o ty, jichž hlasy žádáme, a úplně do podstaty změnit zákonodárství zvláště v otázkách daní a poplatků, aby nejen ten, kdo bez práce vydělává denně miliony a pak si troufá na každého, i na nejvyššího úředníka, ale aby každý, kdo poctivě pracuje, měl zde zabezpečený život. (Potlesk senátorů strany komunistické.)