Sen. Frank - neslyší rád, když se mu říká Frank II - tedy sen. Frank se domníval, že musí včerejšího jednání o podpoře cizineckého ruchu použíti k tomu, aby útočil na zahraniční politiku našeho státu. (Sen. Frank [německy]: Kritisoval!) Útočil! Že pokles návštěvy našich lázeňských míst má z valné části příčinu ve všeobecné hospodářské situaci (Sen. Frank: Oho!), což zajisté nikdo nemůže popírati, že však, pokud se týče úbytku lázeňských hostí z Německa, příčinou jeho jsou opatření, která učinilo Německo, obzvláště valutární opatření, o tom se sen. Frank zde včera nezmínil. (Výkřiky a hluk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Heller (pokračuje): Svalil snad všechnu vinu zmenšeného cizineckého ruchu na zahraniční politiku v tomto státě. (Sen. Pfrogner [německy]: Co s tím mají soudci společného? To by mne zajímalo! Výkřiky.) Pánové, nebudu přece odpovídati sen. Pfrognerovi. O tom nemůže býti řeči. (Hluk a výkřiky. - Místopředseda Donát zvoní.)

Pánové, o zahraniční politice našeho státu jednal včera pan sen. Frank úplně rovnoběžně se způsobem, jakým "Frankfurter Zeitung" pojednával poslední a předposlední neděle ve dvou článcích o zahraniční politice naší země. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Heller (pokračuje): V tomto článku svaluje se všechna vina, že se Evropa nalézá dnes v tak těžkém zmatku, na Československo a hlavně na politiku, kterou nynější president republiky pan dr Beneš pěstoval ve své vlastnosti jako ministr věcí zahraničních. Ano, pánové, v prvém článku se přímo útočí na osobu presidenta našeho státu a je více než příznačno, že si československý senátor přisvojuje argumentaci listu, který nejen že zcela jednostranným a nesprávným způsobem líčí naši zahraniční politiku, nýbrž který také osobu presidenta našeho státu vtahuje do debaty.

Pánové, pan sen. Frank mluvil pro přátelské styky s našimi sousedy - míní ovšem v prvé řadě Německo. Také my přejeme si nikoli sice přátelské styky (Hluk.) s nár.-socialistickým státem, ale přejeme si klidné a korektní styky také s Německem. (Sen. Pfrogner [německy]: Tedy žádné přátelství?) Ne. Nemůžeme míti (přátelské styky se státem, jehož základ je naprosto odlišný od našeho. (Výkřiky. - Hluk.) Ale pánové, kdo pak má vinu na tom, že k těmto stykům nedochází? (Sen. Bock [německy]: Jste právě tak cizorodý jako Blum není žádným Francouzem!) Pan Henlein jednou řekl, že v jeho straně, která přece jistě není cizorodou, mají místo také židé. Pan sen. Bock zdá se býti jiného názoru. (Sen. Maixner [německy]: Jak vy přicházíte k nám?) Děkuji pěkně, nejsem žádný labužník. Ale pánové... (Sen. Bock [německy]: Vy nejste žádný zástupce sudetského Němectva!) Jsem zástupcem tolika a tolika tisíců německých dělníků v tomto státě a toto právo mně nejméně vezme muž, který po celý svůj život byl jen důstojníkem, a nejméně muž, který barvu své strany mění častěji nežli svou košili. (Potlesk. - Německé výkřiky: Kdo mění barvu své strany?) Pan sen. Pfrogner! (Sen. Pfrogner [německy]: Do toho vám ničeho není!) My všichni byli jsme svědky obrovských útoků, kterým vydána byla naše země odedávna se strany německého tisku a německého rozhlasu. Připomínám jen známou příhodu s ruskými letadly, která konečně skončila tím, že pan Göbbels prohlásil: Celé Československo je ruskou mateřskou lodí letadel. Připomínám to, že v poslední době byla z případu Weiglova provozována Německem neslýchaně drzá propaganda proti Československu. Tento případ Weiglův zavdává mně příčinu promluviti o jiném případě. (Výkřiky. - Sen. Bock [německy]: Jděte jen mezi sudetskoněmecký lid a řekněte, že vy zastupujete lid!) Jak je pan Bock zástupcem sudetskoněmeckého lidu, to se ukázalo, když v Žatci dostal od sudetskoněmeckých dělníků pořádně nařezáno. Nuže, pánové, právě dnes... (Sen. Bock [německy]: Vy nejste přece žádný Němec, jděte do Palestiny! - Sen. Frank [německy]: Předneste svá tvrzení venku u nás! - Různé výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Volám pana sen. Bocka k pořádku. (Hluk trvá.)

Sen. dr Heller (pokračuje): V těchto dnech zaměstnával naše soudy druhý případ, případ pana Schrammla. Tento pán přišel do nějakého sekretariátu sudetskoněmecké strany a odtamtud byl poslán do advokátní kanceláře pana poslance dr Neuwirtha. (Výkřik sen. Němečka.) Kol. Němečku, nerozčilujte se přece. Co říká sen. Bock, nemá přece naprosto žádného významu. Přijdu do Žatce a všude tam, kam chci. Samozřejmě. Byl jsem v Žatci a přijdu zase do Žatce. Byl jsem velmi často v Žatci a budu choditi dále, kam chci. V tom mně nějaký Bock (česky: kozel) nejméně zabrání, ani žádná koza.

Pánové, tento pan Schramml přišel k dr Neuwirthovi a tam dal do protokolu, že byl četnictvem ve Volarech a četnictvem v Plzni zbit a že pak, když byl v Praze ve vazbě, takřka z nařízení vyšetřujícího soudce by nelidským způsobem zbit. (Sen. Pfrogner [německy]: To přece bylo v novinách, vypravujte něco nového!) Pan posl. Neuwirth musel předem věděti, že se... (Sen. Pfrogner [německy]: Pan Heller by to byl určitě viděl!) Nejen pan Heller, nýbrž každý trochu inteligentní člověk, a každý advokát, který není předem zaujat proti státu, byl by viděl, že zde jde o dílo darebáka. (Sen. Maixner [německy]: Vy jste ještě nehájil žádného darebáka?) Je mou povinností, jsem-li o to požádán, hájiti každého. Pan dr Neuwirth ho přece neměl hájit; a jel s ním do ministerstva spravedlnosti, ačkoliv jednoduchým telefonickým dotazem v Pankráci by se byl dozvěděl, že ten člověk je lhář, a že to, co tvrdil, je od začátku do konce nepravdivé. Kdyby - jak tomu bylo v případě Schrammlově - nebyla pravda vyšla tak rychle a náhle na jevo tím, že Schramml konečně musel sám přiznati, že každé slovo, které řekl, je nepravdivé, pak byla by, kdyby toho nebylo bývalo, z toho vznikla zase velká akce proti Československu. Co se týče případu Weiglova, jsem přesvědčen, že skončí právě tak jako případ Schrammlův, že se právě tak ukáže, že to, co udává, je od A do Z vylháno a nepravdivé. Jsem o tom přesvědčen a blízká budoucnost ukáže, že mám pravdu (Různé výkřiky.); netvrdil bych to zde, kdybych to nevěděl. Tohoto případu Weiglova bylo využito k neslýchanému štvaní německého rozhlasu proti Československu. Proti tomuto štvaní, které se od let provozuje z Německa proti nám, nenalezli zástupcové sudetskoněmecké strany do dnešního dne ani slůvka obrany. A je povinností každého člověka, který stojí poctivě na půdě tohoto státu, protestovati proti takovýmto drzým a neslýchaným, v dějinách nebývalým útokům, jaké se se strany Německa neustále proti nám dějí. (Hluk.) Duševní a jinaká odvislost sudetskoněmecké strany od německého národního socialismu jí brání... (Sen. Pfrogner [německy]: Proti tomu protestujeme!) Vy můžete protestovati... a jinaká odvislost... (Sen. Frank: [německy]: Jaká jinaká odvislost?) Čtěte brožurku, která vyšla... a jinaká odvislost, materiální odvislost, chcete-li to věděti. (Sen. Frank [německy]: To je drzá denunciace!) To je prokázáno a tato odvislost brání sudetskoněmecké straně postaviti se na stranu Československa tam, kde je Československo napadáno. (Hluk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Heller (pokračuje): Ano, vy jdete dále a československý senátor měl odvahu vstoupiti sem na tuto tribunu a vinu na nepříjemném poměru k Německu svalovati na Československo, na československou politiku. To je historická nepravda (Souhlas. - Potlesk.) a je od československého senátora přímo nehorázností. (Sen. Pfrogner [německy]: My můžeme také míti svůj názor! - Sen. Kreibich [německy]: Od koho je kdo placen, v toho službách musí pracovati!) Henlein přijme auto od Německa. Pánové, Německo nemá peněz, aby dalo nemocným obyvatelům devisy, aby šli do Československa do některého lázeňského místa, ale Německo má peníze, aby panu Henleinovi nejen darovalo nádherný Horch, nýbrž aby také ještě za pana Henleina zaplatilo 46.000 Kč cla. (Sen. Frank [německy]: To není Německo, to je svaz průmyslníků! - Sen. Bock [německy]: Co je s auty ve Františkových Lázních?) O tom ničeho nevím. (Hluk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan sen. dr Heller. (Sen. Bock [německy]: Vždyť jste tam byl před 14 dny!)

Sen. dr Heller (pokračuje): I když jsem tam byl, nevím o tom ničeho. Zde se vypravují věci a prohlašuji zde, že o všech těchto věcech naprosto ničeho nevím. Když tomu nevěříte, je to vaše věc a je mně líto. Já jsem žádné takové auto neviděl, když jsem tam byl, a nevím o tom ničeho. V žádném případě to nejsou auta darovaná Německem. O tom není ani řeči. (Sen. Maixner [německy]: Vy byste také přijal auto!) Já bych je nepřijal, nejsem žádný Henlein, abych od svých nepřátel přijal auto. To zůstává vyhraženo panu Henleinovi. Že nepřátelé republiky darují panu Henleinovi auto, je jen příznačné pro pana Henleina. Ale pánové, to ukazuje, že sudetskoněmecká strana vždy tam, kde jsou diference mezi Německem a Československem, stojí na straně Německa proti své vlastní zemi. Tím je prokázáno, co jsme tvrdili od začátku, že zde v zemi je strana, bohužel, velká strana, která stojí ve službách cizí mocnosti (Sen. Bock [německy]: To je drzá denunciace, řekněte to venku!), mocnosti, která proti Československu smýšlí nepřátelsky a jejíž jednání tedy se obrací proti zájmům naší země. (Sen. Bock [německy]: To je drzá denunciace!) Pan Bock nedovede slovo "Denunziation" ani vysloviti. (Sen. Bock: Sie denunzüren!) "Denunzieren" se říká, ne "denunzüren". (Sen. Pfrogner: Sie brauchen ihn nicht deutsch zu lernen!) Říká se německy "lehren", pane sen. Pfrognere, a ne "lernen". Vy bohužel všichni dohromady neumíte německy, musíte se tomu teprve všichni učiti. (Sen. Frank [německy]: Říkati to pod ochranou imunity je velmi hezké, řekněte to venku! - Sen. Pfrogner [německy]: Jděte do Žatce a povězte to v Žatci!) Řeknu to kde chci a nedám si od pana Pfrognera, člověka, který měnil své smýšlení, nic poroučeti a od pana Bocka už teprve nic. (Sen. Maixner [německy]: Vy své smýšlení nebudete moci měniti, poněvadž vás jiná strana nechci!) To nevím, ale mám své smýšlení od více než 40 let a nezměnil jsem je a doufám, že s tímto smýšlením půjdu do hrobu. Neboť mé smýšlení není žádným smýšlením konjunktury, pane Pfrognere, nýbrž smýšlení, které se zakládá na přesvědčení.

Budeme hlasovati pro předlohu, poněvadž vnáší částečně pořádek do zmatených platových poměrů soudců, a chtěli bychom jen projeviti přání, aby tato nadmíru trapná a nepříjemná záležitost soudcovských platů, také pokud jde o minulost, byla co možno nejdříve sprovozena se světa. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. sen. Vlk. Dávám mu slovo.

Sen. Vlk: Vážený senáte!

Budiž mi dovoleno, abych jménem klubu senátorů strany živnostenské k prohlášení pana ministra financí v daňové záležitosti zlínského továrníka Bati připojil s našeho hlediska toto: Je zajímavé, že dokud šlo o tisíce živnostníků, u nichž byly prováděny revise finančních správ s největší přísností, nikdo mimo naši živnostenskou stranu se jich neujal, i když namnoze tyto revise neměly vždycky toho finančního efektu, jaký finanční správy očekávaly.

Jestliže po všem tom došlo také na velkoprůmyslníka Baťu, je třeba si uvědomiti, že tento průmyslový magnát nemá v republice žádného výjimečného výsostného postavení, nýbrž že jako občan republiky podléhá všem zákonům, které republika vydala. Ovšem naši živnostníci neměli nikdy možnost brániti se veřejně účinně a s takovou odvahou, jako to právě Baťa provádí. Ihned po jeho prohlášení bylo zřejmo, že to je vlastně veřejný projev proti ministru financí, a tu se očekávalo s jistotou, že se bude reagovati na jeho prohlášení a že ministerstvo financí musí je přivésti na pravou míru. Tak se také stalo.

Na celý případ, jímž se zabývá velmi živě celá veřejnost, chci v této své dnešní řeči jako člen klubu senátorů živnostenské strany projeviti svůj názor a své přesvědčení. My živnostníci a obchodníci nemáme z dosavadní prakse finančních úřadů příčiny, abychom si finanční orgány pochvalovali. Kdyby se zde vedle daňových revisí mělo mluviti také o přestupcích důchodkového zákona, uvedli bychom tisíce případů, kde naši živnostníci a zejména řezníci při zatajení jednoho nebo jen několika kusů dobytka před zdaněním důchodkovou daní byli trestáni nejen velmi citelně a velikými pokutami, nýbrž byli často vzati do vazby, jež namnoze trvala dosti dlouhou dobu.

Ve Zlíně pak již byli a pravděpodobně budou ještě zjištěny nesprávnosti, jak se dá plně očekávati, které jistě budou velikého dosahu, a nebylo dosud odhodlání postupovati tak rigorosně, jak právě se stalo na jiné straně. Přesto však pokládám odpověď pana ministra financí za odpověď nejdůležitějšího činitele a správce největšího státního resortu a zároveň za odpověď vlády, jejímž také odpovědným činitelem ministr dr Kalfus je. Pod dojmem této odpovědi jsem přesvědčen, že Baťa klame veřejnost celostránkovými inseráty, uveřejněnými dne 26. června t. r. v některých denních koaličních listech u vědomí toho, že zřejmě tvrdí nepravdu jen proto, aby před veřejností vývody ministra financí proti němu svědčící zlehčoval a oslabil. Naše živnostenská strana zásadně odmítala obchodní inserci Baťovu a jistě by se nepropůjčila k tomu, aby uveřejnila insert, který považujeme za smělý a neodůvodněný útok na ministra financí. V právě předneseném prohlášení p. ministra financí dr Kalfuse shledáváme, že všechna tvrzení v Baťově insertu vyvrátil stejně dobře a šťastně jako jeho proslov ve Svazu čsl. průmyslníků.

My jako koaliční strana litujeme jedné věci, a to, že se ministerstvu financí v této záležitosti se strany koalice nedostalo tak silné a vydatné podpory, jak by toho byl správný a neohrožený postup ministra financí plně zasloužil. Naopak stala se zde věc, kterou nutno právě v tomto zákonodárném sboru připamatovati těm koaličním stranám, které Baťův výpad ve svých politických listech uveřejnily. Nedá se, slavný senáte, přece sloučiti, když koaliční strany mají povinnost podporovati ministra financí a tím i vládu, aby na druhé straně placenými inserty uveřejňovaly prohlášení, která jsou přímo proti ministru financí namířena. Tím dostávají se tyto koaliční strany jistě do velmi prekérní situace, poněvadž plniti koaliční povinnost na jedné straně a podporovati útoky proti čsl. vládě na druhé straně, nedá se naprosto sloučiti s koaliční disciplinou. (Výkřiky sen. dr Matouška.)

Továrník Baťa je nepochybně přesvědčen, že na něho a jeho firmu nemohou se vztahovati ustanovení zákona. Patrně toto přesvědčení bylo příčinou, že se odvážil před slavnostním forem, jako je manifestační sjezd čsl. průmyslníků, konaný za účasti zástupců vlády, úřadů, korporací, ústavů atd., hovořiti o svém vlastním osobním daňovém případě. Dosud nemáme obdoby, že by někdo takovéto příležitosti použil, aby rozbíral svůj daňový a ještě k tomu daňově trestný případ. Na účastníky schůze působil tento projev velmi trapně. Avšak nedosti na tom. Když ministr financí odpověděl po našem názoru až příliš úzkostlivě a opatrně na neslýchanou provokaci Baťovu, vyvrátil jeho stížnosti, troufal si Baťa v zaplaceném celostránkovém prohlášení téměř ve všem čsl. tisku negovati prohlášení ministrovo, avšak velmi jednoduchým způsobem. Prohlašuje prostě, že řízení je proti zákonu, ale nenamáhá se nijak, aby to blíže odůvodnil, po případě jasné doklady ministrovy vyvrátil.

Je proto, slavný senáte, potřebí zabývati se některými tvrzeními Baťovými:

1. Továrník Baťa sice prohlásil, že jeho spolupracovníci podali na úředníky, kteří konali svoji těžkou povinnost - a u Bati nepochybujeme, že byla opravdu těžká - trestní oznámení. Baťa úředníky nazývá vetřelci. Patrně se mu tak nezavděčili jako úředníci finanční správy, kteří u něho prováděli revise před tím a z nichž pak udělal ředitele svého daňového oddělení. Dalo si patrně ministerstvo financí tentokráte při jejich výběru pozor. Baťa však "zapomněl" uvésti, že tímto trestním oznámením se zabýval jednak státní zástupce a jednak na subsidiární návrh Baťových zaměstnanců radní komora krajského soudu v Uherském Hradišti, která ve svých odůvodněných usneseních návrhy na zavedení přípravného vyšetřování proti finančním úředníkům zamítla a výslovně konstatovala, že jejich jednáním nebyl nijak porušen zákon. To patrně pro továrníka Baťu neplatí přes to, že to ministr financí ve svém prohlášení výslovně konstatoval. Naproti tomu osvobození Balajkovo v trestním řízení pro urážku úředních osob, ve kterém byl Balajka osvobozen, je mu směrodatné, ačkoliv otázka zákonitosti prohlídky jako otázka hlavní a jediná byla řešena ve sporu druhém, a rozřešena kladně ve prospěch finanční správy radní komorou krajského soudu v Uh. Hradišti. (Předsednicví se ujal předseda dr Soukup.)

2. Baťa prohlašuje, že u jeho spolupracovníků materiál usvědčující nalezen nebyl a nemohl býti nalezen, protože neexistuje trestný skutek. Nehledíme-li k tomu, že Baťa tu předbíhá konečnému rozhodnutí finančních úřadů, musíme bráti ve velikou pochybnost tvrzení strany, která je na takové věci bezprostředně a hmotně interesována. Nepochybujeme, že Baťa to bude tvrdit, i kdyby byl stokrát pravdou opak.

3. Baťa prohlašuje, že se nesníží k vyrovnání jako pašerák a defraudant. Pan ministr financí však prohlásil, že firma Baťa svými zástupci v posledních letech, ba v posledních měsících dvakráte zažádala za upouštěcí řízení a dvakrát jí bylo upouštěcí řízení povoleno, když firma zaplatila příslušné upouštěcí částky. Pan továrník Baťa nereagoval na toto prohlášení pana ministra financí, ale opětovně pouze zdůrazňuje, že se k pašeráctví a defraudantství nesníží. Pan továrník Baťa udělal čáru přes minulost a snaží se býti od nynějška lepším člověkem, když dříve podle svého vlastního tvrzení byl ve skutečnosti pašerákem a defraudantem.

4. Pan Baťa zamlčuje z minulého prohlášení pana ministra financí, že s trestním řízením u firmy Baťa souvisela řada dalších případů, z nichž ve velkém počtu případů došlo k dodatečnému vyměření daní a k zaplacení upouštěcích částek. Již tyto okolnosti ukazují, jak byla odůvodněna revise a trestní řízení u firmy Baťa, a pak je nabubřelé tvrzení, že neexistuje trestný skutek. Ukazuje také, že Baťa se patrně pohybuje ve společnosti pašeráků a defraudantů, když na základě revise u jeho firmy konané zaplatili lidé, kteří jsou s ním v obchodním spojení, upouštěcí částky.

Jestliže by bylo lze co finanční správě vytýkati, byla by to jen okolnost, že v podniku tak velikém nebyla již dávno provedena důkladná revise, aby se opravdu zjistilo, je-li všecko tak v pořádku s hlediska daňových předpisů, jak se firma Baťa stále ohání.

5. Musíme si však všimnouti ještě další věci. Firma Baťa, dříve firmou jednotlivce, je společností akciovou. Společnosti akciové se zakládají obvykle, aby se sebral základní kapitál od širších vrstev občanstva. Zde se však provedla přeměna jedině proto, aby pan továrník nemusil platiti důchodovou daň. Nyní je to mnohem jednodušší. Platí se toliko zvláštní daň výdělková, kde je plno možností odpočitatelnosti různých reserv, investic a pod., a důchodová daň se platí jen z toho, co si akcionář z podniku skutečně vybere.

Byli bychom povděčni panu ministru financí, kdyby nám jednou sdělil, kolik takto finanční správa ztratila u firmy Baťa na daních. Ono se velmi lehce hlásá placení daní, když využiji velmi důmyslně všech možností zákonných, by se platilo co nejméně. Pak je možno vykřikovati do světa, že se platí daně v pořádku.

6. Továrník Jan A. Baťa má patrně svoje vlastní zákony, poněvadž tvrzení o protizákonnostech, které uvádí ve svém prohlášení, nemohlo býti ověřeno žádnými zákony vydanými Československou republikou.

Pan továrník Baťa říká na př., že komise účetních znalců seděla ve Zlíně 18 měsíců a že je to proti zákonu. Pan továrník Baťa říká, že zákon ukládá předvolání občana v trestním řízení k výslechu do 6 týdnů. Ale pan továrník Baťa neříká, že se to vztahuje na případy trestního řízení zahájené po 1. lednu 1932. Takovým způsobem Baťa mystifikuje veřejnost a takovým způsobem si vykládá zákony!

7. Pan továrník Baťa se povyšuje na vysoký mravní prestol. Snad by bylo vhodné, kdyby se s tohoto hlediska také trochu poohlédl kolem sebe, po svém okolí. Uvádím namátkou, jak se postupuje na druhé straně. Bývalý zaměstnanec, který se s firmou rozešel, byl patrně od firmy v podezření, že má nějaký materiál a že by ho snad mohl dát k disposici finančním úřadům. Jak se to udělá? Dostane telegram podepsaný úředníkem finančním, aby se dostavil tam a tam, dosti daleko od místa pobytu. Úředník se tam dostaví, ale ovšem nikdo ho tam neočekává. Zatím se provede prohlídka v jeho bytě, ovšem negativní, zda tam skutečně nejsou nějaké doklady. Je znám také z poslední doby proces autora knihy "Botostroje", který je pronásledován až do zničení. A to je, slavný senáte, druha stránka věci.

Co jsem právě uvedl, je náš názor na celou tuto daňovou záležitost. Prohlásil jsem a opětně prohlašuji, že my v této věci stojíme plně za ministrem financí a žádáme ho, aby daňovou záležitost firmy Baťa provedl do důsledku a po skončení řízení podal zprávu o výsledku. Jménem klubu senátorů strany živnostenské plně souhlasím s dnešním prohlášením pana ministra financí a také se za ně bezpodmínečně stavím.

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kvasnička. Dávám mu slovo.

Sen. Kvasnička: Slavný senáte!

Na programu schůze senátu je usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona tisk 933 o úsporných opatřeních personálních. Páni řečníci kromě zpravodajů zabývali se událostmi jinými, já však považuji za svou povinnost promluviti právě k tomuto zákonu. Proč?

Dnes je tomu právě rok, co také s tohoto místa promluvil pan ministr financí sensační řeč o tom, že náklad na státní zaměstnance roste tak úžasným způsobem, že už ani výnos všech daní přímých nestačí na krytí personálního nákladu. Řeč ministra financí způsobila veliký rozruch a mohu říci zmatek ve veřejnosti, protože si neinformovaná veřejnost řekla: My nemůžeme zaplatiti na daních a dávkách ani tolik, co nás stojí státní zaměstnanci! V kruzích zaměstnanců zase to vzbudilo zmatek tím větší, poněvadž si byli vědomi, že to, co pan ministr financí zde řekl, nebylo správně řečeno. Když pan ministr financí sečetl tenkrát veškerý personální náklad na státní správu, pensisty, učitele i na zaměstnance podniků, nedal naproti tomu do příjmů úhradu z těchto podniků, nýbrž jenom úhradu daňovou. Proto pochopitelně došlo k rozruchu a mezi zaměstnanci je dodnes tento výrok ministra financí pociťován jako křivda, která ani dodnes nebyla napravena.

Už jsem zde několikrát mluvil o tom, jak stát platí své zaměstnance. Můžete se podívat do usnesení posl. sněmovny, kde se jedná o platech soudců. Soudcové jsou přece jen vyšší kategorie státních zaměstnanců, ale § 1 mluví o tom: Ostatním soudcům sráží se s aktivních platů, činí-li pensijní základna - t. j. stálý plat - nad 9.000 Kč, ročně 3,8%. Československá republika platí soudce také platy 9.000 Kč ročně! Nad 10.800 Kč až do 12.600 Kč se sráží 5,8%, nad 12.600 Kč do 14.400 8,8% a nad 14.400 Kč sráží se 10,8%. Takto platí Československá republika soudce, kategorii vysokoškoláků! Zrovna tak platí ostatní své zaměstnance, a já, slavný senáte, konstatuji, že kromě sovětského Ruska a států balkánských žádný evropský stát neplatí své zaměstnance tak špatně, jako je platí Československá republika. Prosím, když už byl dělán platový zákon čís. 193 z r. 1926, tehdejší pan ministr financí dr Engliš v důvodové zprávě konstatoval, že Československá republika bohužel není tak situována, aby mohla své zaměstnance platit aspoň tak, jak je platilo Rakousko - to bylo v důvodové zprávě - ale že se bude u nás dělat politika taková, aby poklesem drahoty a životních cen tato disparita, které si je vláda velmi dobře vědoma - při předkládání tohoto zákona - byla časem urovnána. Ale prosím, snad stačí říci, že téměř 100.000 stát. zaměstnanců nemá platu ani 6.000 Kč ročně. 9.000 Kč ročně má 60.000 zaměstnanců, 12.000 Kč ročně má něco přes 70.000 zaměstnanců, tedy celých 40% stát. zaměstnanců nemá plat, který by přesahoval 12.000 Kč ročně! To jsou zaměstnanci, které posíláte do pohraničí, aby tam chránili republiku, chcete od nich, aby konali vzorně svou povinnost, a při tom se zapomíná, že jsou to také lidé, mající své lidské starosti a bolesti, potíže v domácnostech, chceme, aby měli děti - stěžujeme si na pokles populace - chceme, aby posílali děti do menšinových škol, a celých 40% zaměstnanců nemá plat 12.000 Kč ročně! Ale, prosím, s těchto platů jsme prováděli ještě srážky, o kterých jsem teď mluvil!

Když srážky byly zavedeny - a mám tu svědka, zpravodaje pana sen. dr Karase - prohlásil nám tehdejší pan předseda vlády Malypetr, že jsou dočasné, pro jistotu na rok, v nejhorším případě na dva roky, poněvadž jinak by rozpočet neměl v rovnováze a tomu že se chce vyhnout, jinak že by nemohl přijmout vedení vlády, nemaje vyrovnaný rozpočet, že je to tedy na dva roky, že srážky budou průměrně dělat 10%, ale pokles životních cen bude prý dělat 20%, takže de facto všichni na tom ve skutečnosti 14% vydělají. (Sen. dr Matoušek: A že vláda podnikne všechno, aby nastalo snížení cen!) Vláda prý podnikne všechno, aby nastalo snížení cen. Netrvalo dlouho, pan předseda vlády již tak přesně nehovořil, mluvil o tom, že vláda zabrání stoupání cen. Za krátkou dobu, když byla provedena devalvace, formulovalo se to ještě šíře, řeklo se, že se vláda postará, aby se zabránilo neodůvodněnému zdražování. Prosím, provádí-li se devalvace, provádí-li se politika řízeného hospodářství, je pochopitelně těžko mluvit o neodůvodněném zdražování, poněvadž jedno souvisí s druhým.

Srážky s těchto platů dostoupily bezmála 25%, zastavena byla systemisace míst, 1. lednem 1927 měla být provedena resystemisace, táhlo se to do r. 1930, měla se každé tři roky opakovat, dnes máme rok 1937, 7 roků po tom a v této věci se nic nestalo, a zase konstatuji, že Československá republika je jediný stát na světě, který své zaměstnance nechá trčet na témže místě, na kterém byli před 7 lety.

Dne 4. října prohlásila vláda, že počátkem ledna bude zkoumána hospodářská situace, že podle toho vláda je ochotna zmírnit platové srážky a že na to věnuje částku 150 milionů Kč. Všeobecně se konstatuje, že krise je na ústupu, nezaměstnanost klesá, výnos státních příjmů se lepší, ale drahota stoupá - je to, bohužel, tak, že vždycky to souvisí jedno s druhým, že pojem konjunktury je zpravidla spojen s pojmem stoupání cen. Bylo by jen spravedlivé, kdyby vláda po 6 letech splnila, co slibovala, než to zavedla - co tu také zdůraznil p. zpravodaj, kol. Pánek - totiž odstranění veškerých srážek s platů státních zaměstnanců, beztak nízkých, jak jsem vám před chvíli říkal.

Vláda zatím přistoupila pouze k tomu, že provádí nepatrnou nápravu. Ve veřejnosti se neustále o tom hovoří a snad bude, slavný senáte, dobře, když vás budu informovat, kolik po té skvělé úpravě a konjunktuře státní zaměstnanci dostanou po všech těch srážkách víc.

Začnu nejnižšími a skončím nejvyššími: Soudní kancel. pomocník dostane měsíčně nejméně o 4.80 Kč více, nejvýše o 5.20 Kč; kancel. oficiant nejméně o 5.20 Kč, nejvýše o 14.70 Kč; vrch. kancel. oficiant nejvýše o 17.80 Kč; oficiál nejméně o 15 Kč, nejvýše o 24 Kč; úředník II. služební třídy - maturanti - od 6 do 30 Kč, soudce nejméně 24 Kč, vrch. soudní rada - přednosta soudu - 65 Kč. To jsou měsíční náhrady za srážky, které činí několik set korun.

Jak se u nás se státními zaměstnanci jedná, dokazuje jednání o soudcích. Nemůže býti strašlivější obžaloby toho všeho, než zpráva ústavně-právního výboru, podepsaná p. kol. Zimákem a Pánkem, která konstatuje, že je to již třetí osnova, týkající se srážek s platů soudců. Soudců jenom proto, že byl zatím vydán judikát nejvyššího správního soudu, kterým bylo vysloveno, že srážky s platů soudců vládním nařízením neodpovídají ústavě. Je vůbec otázka, byl-li zmocňovací zákon oprávněn zabývat se platy zaměstnanců, které byly uzákoněny zákonem. Zmocňovací zákon - všichni se na to velice dobře pamatujeme - byl odůvodňován tím, že vláda musí mít v ruce zákon, kterého by mohla použít v neodkladatelných a naléhavých případech, kdyby prostě nebylo času věc projednat, a že každé nařízení vydané pomocí zmocňovacího zákona bude předloženo Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení. (Zpravodaj sen. Pánek: To se děje, ale nejedná se o tom!) Ano, a právě to nejsmutnější je, že se toho použilo při platech státních zaměstnanců, na které bylo dosti času, poněvadž se položky na ně dávaly do rozpočtu, a že se tak stalo jen proto, aby členové Národního shromáždění byli ušetřeni o těchto ožehavých věcech v parlamentě mluvit a pro ně hlasovat, aby tak bylo celé to odium přeneseno na vládu. Do národního shromáždění se to sice dodatečně dalo, ale nikdy se to neschvalovalo, poněvadž je prý Národní shromáždění autonomní, samo rozhoduje o tom, co se má nebo nemá dát na program. Bylo to tedy parlamentu sice předloženo, ale nebylo o tom jednáno, poněvadž ve zmocňovacími zákoně není napsáno, že se to má parlamentu předložit a ten že to má projednat. To slovo "projednat" vypadlo.