Páni moji, keď my prízvukujeme isté slovenské krivdy, vždycky ako protiváhu dodáme k tomu aj našu štátnu vernosť a loyálnosť, aby každý videl z toho, že nás nevedie nejaká antagonia proti republike, nejaká zášť a nenávisť, ale tá úprimná vôľa, aby sa to, čo i my za krivdu uznáme a čo aj vy uznáte, spoločnými silami odstránilo. (Potlesk.)
Počuli ste tu pána Hancku a včera pána Pázmána. Obe ich reči boly plné tých slovenských ponosov, krívd atď. Či sú jednotlivé konkrétne krivdy pravdivé a či nie, ani ja sa nemôžem o tom presvedčiť, ani vy, ale ja túžim po pravde, ja chcem pravdu vedeť, a v čom spočíva? Dľa môjho názoru najlepšie by bolo: nech sa vyšle jeden parlamentný výbor, komisia alebo čokoľvek a nech sa tejto komísii predložia tieto špeciálne slovenské krivdy konkrétne, nech sa to preskúma a vyšetrí, nech sa vyžiada mienka aj patričných úradov a na základe toho nech sa zistí pravda. Ja uznávam, čo bolo:... (Sen. dr Buday: Tieto kultúrne krivdy na nás páchané neuznávate? Pekne ďakujeme!) Ale však som ešte nedopovedal, ešte do konkrétnych vecí som nešiel. (Sen. dr Buday: Na známosť to bereme!) Môžete.
Páni moji, áno, ja som priateľom objektívnej pravdy a keď sa presvedčíme o tom, všetci budeme na tom stáť, aby tie krivdy odstránené boly. (Sen. Hubka.- Ale také přiznat, co bylo vykonáno!)
Páni moji; keď mluvím o krivdách samých, zasa by to jednostranné bolo, keby sa len a len vytýkaly krivdy, ale na druhej strane by sa nepoukázalo na to, v čom to Slovensko postúpilo a pokročilo od prevratu. To každý bez akéhokoľvek straníckeho rozdielu musí uznať, kto poznal Slovensko pred 18 rokmi a dnes sa naň pozre, že Slovensko pokročilo. Dnes v každej obci po kostole prvá najkrásnejšia budova je škola. (Slyšte!) Dneska i naše cesty k nepoznaniu dobré sú. (Sen. dr Buday: To bola katolícka škola!) Tedy tuto by som zasa úradnú štatístiku musel videť a vedeť, aká je to škola, ktorá je peknejšia, ktorých je viac atď. Tedy štatistika a pravda nech zvíťazí! Ale na jednej strane uznávam aj tie prednosti a dobrá, čo nám republika priniesla, a tak na druhej strane musím tiež uznať, že jestvujú ešte zvláštne slovenské otázky, ktoré tú úplnú harmoniu, povedzme, kazia.
Páni moji, aj hlavne pán predošlý rečník sa odvolával na to, že slovenský priemysel bol odbúraný a že po prevrate mnohé dielne a továrne zastavily prácu atď. (Hlasy: To bylo i v Čechách!) Bolo to aj v Čechách, ja viem. Na Slovensku sa to hlavne stalo s Krompachmi. Lenže tuto sa zas nehovorí, že to bol úplne maďarský kapitál, ktorému nezáležalo na tom, aby udržal prevoz továrne i vtedy, keď snáď to bolo spojené s deficitom.
Druhí zasa hovorili, že tie továrne krompašské najviac do Poľska vyvážaly svoj tovar, lebo tam bolo najbližšie k hraniciam. - Tedy, keď v súkromných a cudzích rukách boly tie továrne, tým nezáležalo na tom, aby sa tam pracovalo či nepracovalo; zastavila sa práca a odmontovalo sa. Stalo sa to i s niektorými inými slovenskými podnikmi. Ale zasa s druhej strany včil naposled zasa ako potešiteľnú vec musíme spomenúť, čo sa deje v trenčianskej župe na Pováží. Trenčianska župa bola jedna z najchudobnejších a trenčiansky sklenár a drotár po celom svete musel chodiť, aby si svoj ťažký chlieb zarobil. Dnes sa tam presťahovala z Bratislavy tá Patronka, potom je tam v Bystrici jedna čiastka našej Škodovky, buduje sa tam v Dubnici zbrojovka, stavala sa tam hydrocentrála, robia sa magistrály, veľké cesty, železnice atď. Tedy, páni moji, keď mluvíme o odbúraní slovenského priemyslu, zasa ako protiváhu musíme spomenúť, že preca len tí Česi vo voľačom išli Slovensku na pomoc, a dnes môžeme konštatovať aspoň od mnoha ľudí som sa to dozvedel že v trenčianskej župe dnes pomerne najmenej nezamestnaných je, ba že ani skoro niet nezamestnaných. Tedy musíme byť spravedliví a uznalí na obidvoch stranách. Ale na druhej strane aj tu sa robia iste také chyby, že to zahraničná propaganda využije, podráža nás Slovákov a smutné dojmy to potom zanecháva. Rozumiem tým tú Dubovú, tú rafineriu v Pohroní. Prosím, akokoľvek sa to už stalo, pán minister Dostálek vydal v rozpočtovom výbore senátu potom celé vysvetlenie a dokázal tieto veci, že jeho ministerstvo správne postupovalo, že o tom úmysle, že tam chce stavať tú rafineriu, vedelo ministerstvo nár. obrany, ministerstvo financií, i najvyšší kontrolný úrad tiež dal k tomu schválenie. Teraz nastala otázka, ktorá sa vo finančnom živote menuje virement, totižto, poneváč v rozpočte na to žiadna položka nebola, tak na základe toho virementu za súhlasu ministerstva financií a najvyššieho kontrolného úradu začalo sa tam stavať. Páni moji, keď včil prijde pán posl. Remeš a začne vytýkať, že tu boly porušené práva parlamentu, že tu tie najvyššie kontrolné práva parlamentu boly naštrbené, že sa tu nelegálne postupovalo atď., takto skutočne tam na Slovensku uveria a či nebudú si zasa mysleť: našiel sa jeden český minister, ktorý chce na Slovensku niečo vykonať a hneď sa najde druhý, ktorý je proti tomu a chce mu to znemožniť. Budú to tak vysvetľovať, že je to zasa práca jednej časti vlády proti Slovensku a je zasa jeden zahraničný propagátor potrebný, aby toho využila v zahraničí poukázal na to, že hľa, čo sa tu v tejto republike robí. (Tak! Tak!)
Páni moji, ja som zo západného kraja, kde sú gbelské naftové doly. Ja sa tam každý mesiac alebo druhý mesiac ukážem a pozrem si to. Tam dnes asi 500 ľudí pracuje. To je jeden podnik od Skalice po Bratislavu a okrem toho podniku nič tam niet. Tam by mohlo ešte viac ľudí pracovať, veď, ako geologovia hovoria, dá sa tam o vagon každý deň viac nafty vyťažiť ako dnes. Dnes každý deň vyťažia sa 4 cisterny, ale dalo by sa tam denne i 5, a vzbudilo to v obyvateľstve už nádej a rozšírilo sa po kraji, že v Dubovej stavá sa rafineria, a keď tá bude hotová, že i vo Gbeloch väčší počet robotníkov bude umiestnený. Tak včil keby z tej rafinerie nebolo nič, keby sa to tam zastavilo, veľké zklamanie a veľká nechuť by povstala na Slovensku. Ale myslím, že k tomu nedojde, lebo v tejto otázke, prosím, ani slovenskí soc.-.demokratickí poslanci nesúhlasia, alebo odsudzujú to stanovisko, ktoré v tom zaujíma p. posl. Remeš. (Hlasy: To je sociální otázka!) To je čisto sociálna otázka na Slovensku a v tejto otázke tiež všetci Česi a Slováci musíme byť jednotného názoru, veď to je ten stredoslovenský kraj na Pohroní, jeden z tých najchudobnejších, a bude požehnaním pre celý ten kraj, keď tam tá rafineria bude pracovať a tým pomáhať i podbrezovským podnikom. (Výborně!) Tak, páni moji, v tejto otázke buďme spravedliví, neposudzujme nič, by som povedal, generelne, ale každú konkrétnu krivdu slovenskú nech jedna komisia preskúma, a jestli sa dokáže, áno, nech sa zakročí a vinník nech sa potrestá. Ale naše vnútorné neshody nevynášajme na verejnosť, aby v celej Europe sa o tom hovorilo a písalo a škodoradostne poukazovalo na to: Hľa, tá Československá republika už sa dvojí, už sa rozkladá, už jej hrozí zánik, lebo Slováci a Česi nevedia v nej vydržať.
Ďaľej, čo sa týka toho, čo pán Buday označil. Povedal som, že uznávam isté krivdy speciálne slovenské, i v kultu. Ano, i ja som katolíckym kňazom a som na to hrdý, ale svoje katolícke kňazské povedomie a postavenie vždy spojujem i s národným vedomím a so štátnym presvedčením, aby som ako kňaz nielen cirkvi, ale i tomuto národu a štátu osožil. (Výborně!) Páni moji, toto sú kultúrne a svetonázorové prúdy, pravda, tie nikdy neprestanú. Mňa nik nepresvedčí a ja tiež ťažko si môžem trúfať, že vás, pravda, presvedčím. Za to ja zo svojich práv a presvedčení nič nezadám a nikde nikdy nespácham zradu na svojej církvi a kňazskom postavení, keď sa ja aj po stavím na sto procent za túto republiku. (Výborně!) a keď ja prízvukujem, že aj ten slovenský národ len v dohode s Čechmi môže sa udržať ako samobytný národ. (Potlesk. Sen. dr Buday: Ako uzná slovenský národ! Hlasy: Československý!) Prosím, áno, ale záleží nám na tomto slovíčku, povedzte nám, páni moji, budeme sa pre slovíčko tu baviť, či ja raz užívam slov český národ, raz slovenský národ a raz československý národ. (Sen. Pázmán: To nie je jedno!) Ja už som vám povedal. Neni to jedno, ja dobre viem, jeden, dva, tri. Vy uznávate štátnu jednotu, potom mluvíte o československom národe a o slovenskom národe. (Sen. Pázmán: Tak je!) Ja bych sa k tejto ideologii klonil a prijal ju, lebo nevidím v tom nebezpečie pre republiku ani pre národ. Toho, páni moji, niet. Toho sa musia všetci prepiatí českí fanatikovia, bych povedal, zrieknuť, že oni Slovákov počeštia. To musí prestať kdekoľvek. (Jednota národa toho nežiada. (Sen. dr Buday: Ako je to jednota, keď je to jedno?) Budem vyprávať o štátnej jednote. (Sen. Hancko: Z pol Čechov a z pol Slovákov složenej!) Ale keď voľakto to nechce uznať, s tým je ťažko diškutovať. Štátna jednota je bezpodmienečná. (Výkřiky. - Místopředseda dr Hruban zvoní.) Zo štátnej jednoty nemôžeme nič pustiť. Proti tomu protestujeme aj na tých protirevizných schôdzach, aby z našej republiky bolo voľačo odtrhnuté. Ale keď sa v tejto jednotnej štátnej republike tak hovorí, prosím, keď sa v nej nachádzajú Česi a Slováci a Česi sa medzi sebou menujú český národ a Slováci slovenský národ, ale srdečne, totiž so srdcom jednotní sú, jednomyseľní, povedzte mi, zdali nemôžeme spoločne nažívať? (Sen. dr Buday: Duchovná jednota!) Povedzme úprimne: nemôžeme sa preca len dohodnúť? Dobre, prosím, Slovensko ako Slovensko chce žiť svojím zvláštnym životom. Ale tento zvláštny národ ný život nesmie byť namierený v nejakú antipatiu prati Čechom. To musí zmizeť; tí Česi, ktorí to neuznávajú, oni sami sa prehrešujú proti tomuto štátu a viacej škodia tým svojím pokračovaním ako napravia. Prosím, my si porozumieme, Čech porozumie Slováka, Slovák porozumie Čecha. (Sen. dr Buday: Skaličinou hovoriť!) Každý sa nemohol narodiť tam, kde vy; a keď ja vyprávam aj skaličinou, západoslovenskou rečou, ten slovenský západ bol vždycky prebudilejší, ako tam ten kraj. (Potlesk.)
Je pravda, to uznávam, moje rodisko, Skalica, je na hranici Moravy, pol hodiny je Hodonín, Sudoměřice, Strážnice. V Skalici vyprávajú česky ako slovensky a včil sa niekto najde a vytýka im to, snáď myslí, že je to jeho národná zásluha.
Hovoril som, páni moji, že ačkoľvek moje stanovisko v tej slovenskej otázke je iné ako tých pánov, ale za to, čo je pravda, to je pravda, to my uznávame všetci a na odstránení toho všetci chceme pracovať, a prosím, ja si dovolím ako katolícky kňaz isté požiadavky tu predniesť a vám to ponechávam, či je to správne a či nie. (Sen. dr Buday: Čujme!)
Ponajsamprv, páni moji, keď sa pojednávala otázka tých obvodových či újazdných meštianok, konštatoval tu pán predseda, že to bol prvý prípad, keď jeden návrh všetky strany jednomyseľne prijaly. I my sme tento zákon odhlasovali, aby sa nehovorilo, že my sme snáď proti kultúre a proti kultúrnemu povzneseniu nášho národa. Však tu porád prízvukujú, že Slovensko nemá primerane dostatočný počet meštianok, tedy nech má. Ale pri pojednávaní, vlastne pri osnovaní tohoto zákona stalo sa isté nedopatrenie, omyl, totižto že sa zabudlo na to, že na Slovensku je v platnosti ešte ten starý úhorský školský zákon, kde stojí v §u 10, že i cirkvi či konfesie majú právo postaviť si a udržiavať si ľudové školy. K ľudovým školám sa pripočítavajú i meštianky, to patrí tiež k nim.
Tento zákon, ktorý sme odhlasovali jednomyseľne, nevzal do povahy túto okolnosť a tým postavil katolícke cirkevné obce ako udržiavateľky svojich ľudových škôl a podobne i evanjelické cirkevné obce ako udržiavateľky svojich cirkevných škôl do takého postavenia, že ony len po piatu triedu môžu udržovať svoje ľudové školy a potom tiež deti všetky prejdú do tej obvodovej meštianskej školy, poneváč to ten zákon žiada. V tej cirkevnej obci, aby vyhoveli požiadavkom malého školského zákona, ktorý predpisuje 8ročnú školskú dochádzku, sa veľkými investíciami zadlžili, postavili si nové triedy, aby vyhoveli tomuto zákonu a aby 8 ľudových ročníkov mali, a včil majú tie deti po päť rokoch prepustiť, aby chodily do štát nej meštianky, a následkom toho tie budovy, triedy môžu mať zatiaľ prázdne, ale dlžoby im zostanú na krku. Preto zásadne i my sa pridŕžame toho, aby i katolícka cirkev prispela voľačím na udržanie týchto meštianok, a včil veľké ťarchy, ako vieme, klade ten zákon na obce, okresy i na krajinu, tak, prosím, i tomu štátu vítaný byť môže a prospešný každý groš, ktorým tie konfesie, či katolícka čí evanjelícka, prispejú na udržanie týchto meštianok, a tým bude zasa tá štátna a národná spolupráca na istý čas zaistená a zabezpečená. Preto ja tuto navrhujem, že svojho času podáme na ministerstvo školstva a národnej osvety isté memorandum, aby pri vydaní prevádzajúcich nariadení k tomuto zákonu pamätané bolo i na to zvláštne slovenské stanovisko. Páni moji, v záujme shody medzi Čechmi a Slovákmi tam, kde je to bez ťažkostí možné, nech je vyhovené. Salus rei publicae suprema lex esto!
Ďaľej, veľactený senát, u nás previedla sa tá pozemková reforma. Na tých pozemkoch, ako viete, boly ako reálne ťarchy t. zv. patronátne ťarchy. Tí starí majitelia týchto pozemkov boli patronmi a mali na tom isté ťarchy, stá a stá ročne. Toto sa dneska rozparcelovalo, jeden majetok prišiel do 15, 20 rúk, a táto otázka dneska nie je riešená. Pán minister zemedelstva, pán minister spravedlivosti spomenuli už to, ba už akýsi elaborát robí sa v tejto veci, ale konkrétne nevidíme nič. My žiadame, aby v tejto veci konečne už sa nejaký štátny zákon vydal, ktorým by táto otázka spravedlive bola riešená.
Ďalej aby videli, že ja mám tiež svoje katolícke starosti a povinnosti, spomínam tu tiež ako krivdu: My na Slovensku jedného jediného katechétskeho, organizovaného či systemizovaného miesta nemáme na meštianskych školách. Jedno jediné miesto je v Trnave. Katechétsku službu konajú kaplani, mnísi, rehoľníci za najmizernejší honorár, ako je to vo všetkých školách, ale ani tento honorár v riadnom čase nedostávajú. Na tento účel do rozpočtu taká malá čiastka je pojatá, že to nestačí snáď k vyplateniu honorárov dvoch tretín tých dotčených katechétov a jedna tretina musí vždycky čakať na najbližšiu dobu, keď zasa bude v rozpočte na to úhrada. Páni moji, nejedná sa o veľkú čiastku, ale preca, keď sú na to tí mnísi a rehoľníci odkázaní a musia rok, pol roka čakať, než to dostanú, je to trochu trapné, a zasa len svoj hnev a svoju zlosť a neúprimnosť vybijú potom proti republike.
Musím spomenúť, na čo si naši Slováci mnoho žalujú: na časté menenie učebníc na stredných školách. Páni moji; vždy za 2, 3, 4 roky sa tie učebnice menia. (Sen. Krejčí: Stejně je to u nás na obecných!) No áno, ale, páni moji, nemôže jedna učebnica najmenej päť rokov ostať? Pohlaďte (obrácen k sen. dr Milotovi), pán profesor, vy ste profesor vysokej školy, vy by ste to preskúmali. Pre nejakú maličkosť hneď ju vyhodia a zavedú novú knihu, a ten rodič má zasa 20, 30 alebo koľko korún na to vyhodiť. (Sen. Sechtr: To máte úplně pravdu!) A následkom toho zasa sa obviňuje štátne nakladateľstvo, že tam sú istí ľudia zainteresovaní, ktorým na tom záleží, aby sa tie učebnice stále menily. (Sen. Sechtr: Ale tady je to také, pane kolego!) Dobrá, ale ja pribíjam, že to je naša spoločná sťažnosť. Potom, ako ráčite vedeť, pri každej škole bývajú tie žiakov podporujúce spolky. Tie zakúpia knihy pre chudobných žiakov, nasbierajú, vypožičajú si peniaze na to a tie knihy užívajú žiaci, po 2. až 3 rokoch musia ich odstrániť, zakúpiť nové, a tak sa to vždy mení. Toto tiež neprispieva k tej žiaducnej harmonii medzi Čechmi a Slovákmi, lebo i toto sa pripisuje všetko len pražským úradom. (Sen. Sechtr: Na gymnasiu zruší čítanku, nařídí jinou a děti už chodí půl roku do školy, ale ještě ji nemají!) Áno.
Potom máme všeobecnú žiadosť, aby do tých knižníc vo školách všelijaké knihy sa nedostávaly, ktoré urážajú náboženský alebo mravný cit mládeže žiadame, aby sa to prísne kontrolovalo. (Výborně! - Potlesk.) Viac o tom nechcem povedať.
Ďaľej tu boly všelijaké slovenské otázky pospomínané. Jednu každú prebierať a na ňu odpovedať by dlho trvalo. Ja len všeobecne omedzím sa na to, že my všetci Slováci vládotvorní a i lepší opozičníci žiadame a prajeme si, aby to Slovensko tvorilo pretium affectionis, ako to povedal sám p. prezident Masaryk pri jeho 80ročnom jubileume, aby, keď sa jedná o nejakú otázku na Slovensku, sa na to hľadelo vždycky pod zorným úhlom tej štátotvornosti, tej dohody a jednoty, aby sme my sami takto nedali príčiny našim zahraničným nepriateľom, aby sme im my sami nedávali zbrane do rúk, ktoré oni v novinách nám nepriateľských voči nám využívajú a tým nám život otravujú. (Tak je!)
V sociálnom ohľade Slovensko ešte jednu mimoriadnu krivdu má. Vláda nemôže za to, ani vy, ale tie nešťastlivé pomery, totižto, že na Slovensku štátne podpory či podľa gentského systému alebo, ako sa to volá, vyživovacie, stravovacie akcie pomerne málo sa dostávajú. Máme málo našich ľudí organizovaných podľa gentského systému a nie sú všetci, aby mohli byť pojatí do počtu tých, ktorí majú právo na stravovaciu akciu, lebo nevedia vykázať tú 3mesačnú nepretržitú námezdnú dobu a následkom toho nemajú právo ani na tú týždennú 10 či 20korunovú podporu. To nás trápi a bolí. Mnohoráz sme to prízvukovali a budeme prízvukovať, aby sa v tomto ohľade niečo stalo. A na druhej strane musíme poukázať, páni moji, čo je vám snáď tuto v Čechách menej známe, na tú premalú, prenízku mzdu poľnohospodárskych robotníkov. Predstavte si to: horko, ťažko niektorým okresným úradom podarilo sa od veľkostatkárov vymôcť 9 až 10korunovú mzdu. Pred tým bolo 7, 8, 9 Kč, žena 6 Kč, bezo stravy, bez všetkého, aby ste vedeli. Ako môže tá jedna rodina, keď muž zarobí 7, 8, 9, v najlepšom prípade 10 Kč, žena 6 Kč, a má 4 až 5člennú rodinu -- z toho vyžiť a ešte si voľačo na zimu odložiť? Tu musí v každom človeku to ľudské povedomie sa vzbudiť a povedať, že proti tomu musí sa zakročiť, že musíme nejakým spôsobom pomôcť, aby aspoň tie minimálne mzdy roľnícke nejakým zákonom alebo vládnym nariadením boly ustálené.
Končím. Predniesol som príčiny, ktoré nás nútia, aby sme za túto republiku pracovali, aby sme na zdokonalenie jej života, všetky sily vynaložili, aby sa Slovensku zvláštna pozornosť venovala, slovenské krivdy vzájomným dorozumením odstránily a takto svetu najlepšia odpoveď dala proti všetkým zahraničným nástrahám. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Turek. Dávám mu slovo.
Sen. Turek: Slavný senáte!
Pan ministr financí ve svém projevu v senátě prohlásil, že výše státního rozpočtu závisí na hospodářských předpokladech a na únosnosti občanstva a že musí býti spravedlivé rozdělení daňové, zvláště daně důchodové u malých poplatníků.
Jako dlouholetý člen daňové komise měl jsem možnost se přesvědčit, že o nějakém spravedlivém rozdělení daní nemůže být ani řeči, poněvadž pravidelně ti drobní zemědělci nepodávají přiznání, a na druhé straně berní úředník nemá času, aby každý jednotlivý případ zkoumal, tak to opíše podle roku předchozího, poněvadž se na něm vyžaduje ohromná práce. A tím způsobem na konec se projevilo, že nejvíce musili zaplatiti ti drobní zemědělci. Pro zajímavost jsem si opatřil výtah tří poplatníků přímo z mojí obce, který nám trochu blíže osvětlí poměry těch našich drobných zemědělců. První případ: Z hospodářství o výměře 5 ha 32 arů zaplatí se na dani pozemkové 216,50 Kč, na dani domovní 188,10 Kč, na dani důchodové 100 Kč, na dani obratové 235 Kč, to je úhrnem 739,60 Kč. Připomínám, že ve všech třech případech mají majitelé těchto pozemků menší nebo větší kousek chmelnice, která už jaksi sama sebou přispívá k vyššímu zdanění. Výnos jsem propočítal správně podle letošního výnosu a přišel jsem k tomu, že činí po 1 ha 2075 Kč. Je započítáno všechno, pro domácnost pouze minimální spotřeba a osivo, takže na krmiva se musí počítat s přikupováním. Mimo to jsem ještě zapomněl dodati, že dotčený rolník je zadlužen 17.000 Kč, takže na 1 ha připadá 150 Kč daní a 3204 Kč zadlužení.
V druhém případě, kde obhospodařuje 10 ha 78 a, zaplatí na daň pozemkovou 336,75 Kč, na daň domovní, poněvadž má asi dvě místnosti pronajaty, 872,70 Kč - daň činžovní to tak zvyšuje - na daň důchodovou 565 Kč a na daň obratovou 338 Kč. Zadlužení 58.000 Kč, úhrnem zaplatí 2111 Kč. Připadá tedy na 1 ha 192 Kč daní a 5272 Kč zadlužení.
Třetí případ, 22 ha 51 a, zaplatí na daň pozemkovou 1278,75 Kč, na daň domovní 94 Kč, na daň důchodovou 955 Kč, na daň obratovou 704 Kč, úhrnem 3031 Kč; zadlužení 128.000 Kč. Na 1 ha připadá 132 Kč daní a 5689 Kč zadlužení.
Z toho je vidět, vážení pánové, že se nepřihlíží k vyššímu zadlužení a odpočitatelnou srážkou jsou pouze úroky zaplacené z těchto kapitálů. Spočítáme-li však výnos v celku, činí to: v prvém případě 10.998 Kč, při tom při padá na 1 ha 1000 Kč na režii, to znamená 5000 Kč; v druhém případě 20.750 Kč, režie činí 15.000 Kč, poněvadž ten už musí přijednávati síly, už to neobdělá sám a režie se mu tedy zvýší. Ve třetím případě příjem celkem 62.075 Kč, režie 45.000 Kč. Když uvážíme, že z tohoto malého zbytku musí platiti hnojiva, pojištění, řemeslníky, ošacení, přikupování na živobytí, úroky, daně a krmiva, není myslitelné, že by mohl takovýto zemědělec pracovati potom se ziskem. Konce jsou takové, že dnes nemá koruny ve stavení a platy teprve teď se budou scházet k Novému roku. Proto jsem toho přesvědčení, že nejmenší musí zaplatiti na daně nejvíc, protože jemu se nepočítá práce, on si to udělá sám a neodpočítává mu berní správa na práci, což ti druzí mají možnost, poněvadž si musejí přijednat a tím způsobem ten nejmenší musí zaplatiti nejvíce. V případech, kde je hospodářství menší než 5 ha, jsou tyto případy ještě markantnější.
A teď si představte, nastane-li pád dobytka nebo přijde-li živelní pohroma. Jak vypadají poměry v takovém hospodářství? Potom se není co diviti, že každý jednotlivý zemědělec hájí svoje produkty živočišné, máslo a mléko, neboť to je jediný příjem na udržování nutných denních výdajů.
Proto se stavíme za to, aby daňové rozdělení bylo spravedlivější a aby byl brán zřetel hlavně na malé lidi. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.)
Poměry jsou teď tak hrozné, že životní úroveň našeho drobného člověka je skoro horší nežli v dobách robotních. Přivydělat si nic nemůže, je proto odkázán na to, co dům dá, trochu kávy ze žita, dvakrát denně brambory, které se omastí mlékem, trochu mouky a při tom od rána do noci hrabe se na té hroudě.
Proto musí býti snahou všech zemědělců, aby ceny za produkty zemědělské byly takové, aby za svoji těžkou práci byli spravedlivě odměněni tak, jako žádá každý dělník. Je to také v zájmu státu, neboť čím větší příjmy budou míti, tím více budou moci odevzdati státu, oč se již berní úřad postará.
Zadlužení, které tak těžce doléhá dnes na všecky zemědělce, počíná býti neúnosné a bude povinností státu, aby dokončil, co započal, aby provedl oddlužení zemědělců do konce.
Musejí být vytvořeny fondy, z nichž by se zachraňovaly domkářské a malorolnické usedlosti v dobách hospodářských nesnází anebo při neštěstí, do kterého malozemědělci nevinně upadli. Tuto záchrannou pomoc musí především říditi a podporovati stát.
Na prvém místě budou to naši hraničáři na severu, kteří již dychtivě čekají na svoji záchranu, neboť poslední léta byli hrozně postiženi katastrofálním suchem a neúrodou; u nich dostoupilo zadlužení takové výše, že je obava, aby majetek jednou našimi lidmi nabytý - a jsou to lidé ze všech politických stran - našemu národu neunikl.
Naopak se musíme všichni snažiti, aby poddolovaná půda, která je způsobilá k obdělávání, byla vyvlastněna a přidělena těm drobným lidem, kteří mají sice své domky, avšak byli vyřazeni z práce a teď žijí v bídě a strádání a vedou život nedůstojný člověka.
Uvažme, jakou oběť ti lidé vzali na sebe, když se vzdali rušného a společenského života, a tam rozptýleni po celém severu jako vedety na přední stráži chrání a opatrují ten náš jazyk, tu naši řeč. A jsou to lidé ze všech politických táborů. Ale všichni jdou za jedním cílem: Ochránit naši republiku.
Proto si zasluhují všichni, aby stát co nejdříve jim pomohl, aby si mohli těžký život upravit snesitelněji.
Obzvláště má značné zásluhy naše učitelstvo a úřednictvo, nejen ve výchově žactva, nýbrž i v organisování a uvědomování našich lidí. A poněvadž jsou životní podmínky horší, bylo by na místě, kdyby se vyšlo se strany státu i jejich požadavkům vstříc, aby byli za svou těžkou práci náležitě odměněni.
Ale bohužel všechna naše přání a požadavky se hroutí, poněvadž státní finance tomu nedovolují a není úhrady pro požadavky takové důležitosti.
Mám ještě jednu organisaci na mysli, vážení pánové, která potřebuje státní pomoci, a tou je dobrovolné hasičstvo. Víte, že dobrovolní hasiči jsou ze všech politických tříd, jsou to ti naši drobní lidé, kteří se věnovali této práci, a dali si do štítu heslo: "Vše pro bližního!"
Na tyto lidi se pohlíželo všelijak, ale dnes, kdy i potřeba státu toho vyžaduje, byly i státem na ně vloženy požadavky, aby v případech válečných nastoupili i oni na místo a stali se členy civilní požární ochrany. Z těchto důvodů, vážení pánové, bude dnes povinností vlády, aby se i ona trošíčku tomu hasičstvu věnovala a aby mu svoji podporu neodmítala. Dnes není to malá organisace, neboť česká zemská hasičská jednota sdružuje 143 župy s 5.470 sbory a 157.702 členy. Svaz čsl. hasičstva sdružuje pak všechny zemské jednoty a tvoří tak mohutnou složku 315 žup s 10.811 sbory a 320.867 členy.
Činnost hasičstva neomezuje se pak pouze na výcvik a výkony ve službě požární, nýbrž rozšířena je i o aktivní činnost při leteckých cvičeních a službě civilní požární obrany, v níž ve většině případů jest vedoucím činitelem. Letošního roku pořádány byly 4 kursy protiplynové ochrany, z toho 3 pro muže a 1 pro ženy, a náklady s nimi spojené nesla česká zemská hasičská jednota ze svého. Otázce brannosti věnována jest náležitá pozornost a v měsíci prosinci letošního roku byl pořádán kurs hasičsko-samaritsko-branný pro ženy. Jak těžká a nebezpečná jest služba hasičská, dokazuje statistika za r. 1935, kdy utrpělo 615 členů úraz, z čehož bylo 145 úrazů těžkých, 467 lehkých a 3 smrtelné. Mimo to poskytují se podpory členům, jichž pracovní schopnost byla následkem úrazu v nařízené službě hasičské snížena, anebo pozůstalým po členech, kteří následkem úrazu v nařízené službě hasičské zemřeli, a to: 118 invalidům, 52 vdovám bez sirotků, 23 vdovám se sirotky a 11 sirotkům.
V samaritské službě pracuje Česká zemská hasičská jednota spolu s Čsl. červeným křížem a má 6.780 samaritských stráží s 27.255 členy. První pomoc v. r. 1935 poskytnuta byla v 80.797 případech, transportů nosítky provedeno 5.626 a převozů dvoukolovými nosítky 834.
To je, prosím, stručný výtah práce hasičské organisace za uplynulý rok.
Jak je vám známo, vážení pánové, byl ustaven společný klub poslanců a senátorů všech politických stran, který si vzal za úkol, aby tyto hasičské požadavky propagoval a prosazoval v zákonodárných sborech, aby hasičská jednota skutečně se dočkala toho, aby podpora od státu jí byla přidělována.
Je tu řada přání, která si předběžně dovoluji uvésti. Především je to úprava nového požárního řádu, výstavba hasičských zbrojnic a místností pro schůze, placení přípřeží, zlevnění benzinu a olejů, snížení pojišťovacích poplatků z motorových vozidel, úhrada vydání na pojištění proti povinnému ručení, zrušení dávky ze zábav a obratové daně z nákupu hasičských potřeb, bezplatná jízda vlakem, elektrikou a autobusy k požárům a na cvičení, ustanovení hasičských poradců při úřadech a vybavení hasičských dozorčích orgánů příslušnou pravomocí, úprava hasičské služby v civilní požární ochraně, výplata podpor na věcné potřeby prostřednictvím, hasičských organisací, zvýšené podpory na věcné potřeby pro sbory hraničářské v obdobích jednoročních a bezúročné zápůjčky, protože smíšené obce jich nepodporují, příspěvek státní pro hasiče chudé a ve službě zestárlé, vydání divadelního zákona s přechodnou lhůtou 5 let, ochrana hasičské organisace proti zesměšňování v divadlech a časopisech, konání schůzí ve škole a veřejných budovách, zvýšená ochota tisku uveřejňovati zprávy o činnosti hasičské, příspěvky na výcvikové kursy a vydávání hasičských příruček. To jsou, vážení pánové, hlavní body, které si načrtla zemská organisace a kterých se bude dožadovati. Je samozřejmé, že to nebude všechno najednou, ale postupně. Myslím, že všichni lidé dobré vůle se postaví za, tyto požadavky a budou pracovati o to, aby byly uskutečněny.