Paní kol. Plamínková ve svém projevu pravila: Demokracie má býti základem každé práce ve státě. Vážení pánové, co hluboké pravdy je v těchto slovech! Nejlepší důkaz byl po převratě, kdy skutečná demokracie ovládala všecky přední činitele ve státě, takže dokázali vésti národ v těch těžkých dobách, kdy v vůkol nás se odbývaly občanské boje o získání nadvlády, v úplném klidu a ke spokojenosti všeho lidu i dnes musí býti první povinností všech politických stran věnovati největší péči těm nejubožším dělníkům všech stavů, aby demokracie postupovala tak, aby konečným výsledkem byl spokojený lid pracující v Československé republice. (Potlesk.)
Místopředseda, Klofáč (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Tschakert. Dávám mu slovo.
Sen. Tschakert (německy): Slavný senáte!
Není zajisté pochybnosti o tom, že my všichni, jak zde sedíme, známe jen jeden cíl; totiž zabezpečiti a pokud možno zlepšiti životní podmínky naší národní skupiny v tomto státě. Pravím vám zcela poctivě, že jsme loňského roku přišli jako idealisté a řekli jsme si: Zasedají tam samí mužové, kteří žili ve starém Rakousku a kteří mohou pohlížeti nazpět na boj a na veliké vítězství. Z toho jsme usuzovali, že nám bude porozuměno; že se nám dá alespoň to, co je zakotveno ve státním základním zákonu. Byl bych vám dnes tak rád poděkoval za nějakou ochotu, kde jsme loňského roku přinesli tolik příkladů poškozování naší národní skupiny, nejen ve veřejných pracích, nýbrž také ve školství a především ve správě a umisťování naší mládeže. Byl bych vám tak rád projevil díky, a mohu vás ubezpečiti: Má-li býti klid ve státě, pak prosím vás, abyste nám dali naše právo.
Na nezaměstnanost bylo již tak často poukázáno. Chtěl bych jen tak zběžně sděliti několik dat. Je prokázáno, že 12 okresů s největší nezaměstnaností jsou německé okresy a s nejmenší nezaměstnaností české okresy. V celém státu napočítáno 32 % nezaměstnaných, na česká území připadají 2,3 %, na sudetskoněmecká 7 %. Pan ministr Nečas uvedl, že r. 1935 dáno bylo 1414 stavebních povolení, r. 1936 2048 stavebních povolení. Vyvozuje z toho přírůstek 44,8 %. To je správné. Jenom se neřeklo, kde a komu byla, tato povolení dána. Podle statistického šetření bylo v květnu a červnu 1936 dáno 1221 po volení k novostavbám, přestavbám a přístavbám, z toho 562 v Praze, 499 v 23 jiných českých městech a jen 160 ve 14 německých městech, to znamená kvotu 7,5 %, takže na vzestupu nemáme žádného podílu. Prosili bychom, aby se budoucně referovalo odděleně podle národních skupin.
Pan sen. Němeček kritisoval včera za dávání veřejných prací potud, že zavrhuje za dávati práce nejlevnějšímu, poněvadž pak dodatečně přicházejí ještě velké účty. To jsme hájili od r. 1920, od doby trvání starého zadávacího řádu. Zastávali jsme vždy princip střední ceny. Byl přece podán zadávací řád, který se měl letos v létě projednávati. Byl však uložen ad acta a bylo provedeno jen několik malých změn na starém zadávacím řádu. Myslím, že pan sen. Němeček měl přece příležitost přednésti tento návrh ve vládě samé. Jestliže zde poukazujeme na takovéto věci, pak musíme tak činiti, poněvadž jiného fora nemáme. Přál bych si, aby v novém zadávacím řádu byl nejlevnější vůbec vyloučen, neboť tím se vychovávají lidé, kteří dovedou kalkulovati. Jsou v rozpočtu položky, které možno bráti tak nebo onak. Budeme se snažiti, abychom poukázali na takovéto chyby, kde se vědomě falešně pracuje. Vidíte teď pražcovou aféru, také taková temná věc. Navrhl bych potrestati nikoli podplacené, nýbrž ty, kteří podpláceli, neboť není-li zde nikoho, kdo podplácí, pak také nikdo nebude moci bráti peníze.
R. 1937 bylo vydraženo 57.000 nemovitostí. To je nepochopitelné a znamená ztrátu asi 5 miliard. Hypotekární zatížení, které r. 1927 činilo 23 miliardy, vzrostlo do r. 1934 na 46,6 miliardy zdvojnásobilo se tedy. Nepotřebuji vám teprve připamatovávati slova pana presidenta státu v Liberci, kde se připouští, že se staly chyby, tím že do německého nouzového území přišli čeští podnikatelé a dělníci, aby Němcům vzali práci. Nemohu zkrátka rozuměti; že aby nejvyšší místo ve státě nebylo, s to ve svém smyslu působiti na administrativu.
Žádají se vždy konkrétní skutečnosti. V Teplicích je 42 stavebních firem, které dnes ještě zaměstnávají tři správně placené techniky. Nařízení ministerstva spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí praví, že se všichni stálí soudní znalci, jimž na základě nových daňových zákonů byly daně odepsány, škrtají ze seznamu znalců. Je neuvěřitelné, že někdo, kdo právem rekuruje proti příliš vysokým daním, má býti takovým způsbem trestán. Obráceně udál se při úřední budově v Děčíně případ, že natěračská firma obdržela práci - někdo z České Lípy, kdo mnohem levněji oferoval než ostatní - poněvadž dlužila několik tisíc korun na daních, které prací měly býti zaplaceny. Na to se firma práce zřekla. V Teplicích je z 10 vápenek 6 zastaveno, z 10 cihelen 9. Mletí cementu činí již jen třetinu normálního mletí. V celém okresu přijati byli 4 zedničtí učedníci a v Teplicích za celou stavební sezonu vypůjčeno 25.400 Kč u teplické spořitelny pro stavební úvěr. To ukazuje, jak stavební živnosti leží ladem. V Liberci vykázal komorní obvod r. 1933 statisticky 46 % nezaměstnaných, okres 96 %, r. 1936 38,5 % a 73,3 %. Na Šumavě: Telefonní vedení v Mutěníně-Černé, ovšem jen čeští dělníci. Oprava kostela, Königswalde u Šluknova: Náboženský fond, zemská správa zadává opravu a natření, tedy zcela jednoduchou zednickou práci, českému staviteli, ačkoli se nabízeli 4 v okresu usedlí stavitelé. V Chodově staví se česká škola, žádný německý řemeslník a stavební dělník se nezaměstnává. Je tam továrna na školní lavice. Ale školní lavice se nekoupí v Chodově, nýbrž v Praze. Stavba české školy v Mimoni zadá se architektu Hlaváčkovi z Prahy a staviteli Dolejšovi z Mělníka. V Chebu se nová stavba okresního finančního ředitelství zadá 4. září ve vší tichosti třem českým stavebním firmám v Plzni, krátce před řečí pana presidenta státu v Liberci. V Chebu bylo po převratu zadáno 21 státních pozemních staveb asi za 19 milionů. Ani jedna stavba nebyla zadána německé stavební firmě. Úhrnný obnos podřadných dodávek místních lidí činí 125.000 Kč, čili 0,67 %. To považujeme za provokaci. K tomu přistupují práce ve vlastní režii státu a země. Tarifní smlouvy se nezachovávají. Tam existuje t. zv. "zelená smlouva", která byla sjednána s lidmi, kterých vůbec neznáme, a obsahuje značně nižší mzdy nežli smlouvy v místě sjednané. Tento postup je podle zákona nepřípustný a koncesované živnosti při tom hynou. V Mostě zadávala správa uhelných dolů práce asi za 150 milionů, ale ani za korunu některému německému dodavateli. V Břešťanech Masarykův důl, již loňského roku jsem při rozpočtové debatě označil, co se tam dálo. Na své dotazy neobdržel jsem dodnes odpovědi. (Výkřiky.) Fotografoval jsem práce, takže to nelze popříti. Dotazoval jsem se, kdo to nařídil, žádal jsem, aby se vyúčtovalo. To budeme později žádati zase. Také "Sozialdemokrat" z 23. srpna, píše: "Jak bylo sděleno z Teplic-Šanova, používá se při opravných pracích na tamním hlavním nádraží, jež provádí český stavitel Fořt z Lovosic, jen českých dělníků z okresu lovosického." Při tom je přímo nápadné, že určité firmy nalézáme vždy znovu. (Výkřiky.) Tu je především firma Jakub Domanský z Prahy, dále firma Smetana ze Skalice a firma Nekvasil z Prahy. Ty musejí míti nahoře velmi dobré spojení. V Rybništi upadla sklářská firma Hodina do konkursu. Zajímavou je listina věřitelů: Stát s 270.351 Kč, okresní nemocenská pokladna s 321.989 Kč, Pensijní ústav s 49.469 Kč a úrazová pojišťovna dělnická 23.886 Kč. Nevím, kde najdeme zase jednou tak šťastnou firmu, které se tolik počká.
Musím svou věc absolvovati trochu rychle, poněvadž naše řečnická lhůta jest omezena. Přicházím ke kapitole plachtění. U nás byl zakázán nejen tělocvik žáků v národních turnerských spolcích, nýbrž také sport plachtění. Žádosti z Mostu, Bochova, Plesné, Frývaldova, Bruntálu, Vrchlabí, Liberce, Vejprt a Svatavy byly zamítnuty s odůvodněním, že by byly pokusy prováděny v pohraničních okresech. Tu je zajímavé, ve kterých pohraničních okresech koná Masarykova letecká liga svá cvičení, a to v Poniklé, Hrobech, Jilemnici, Domažlicích, Ervěnicích, Klatovech, Chebu, Místku, Semilech, Bratislavě, Teplicích-Šanově, Dvoře Králové, Bílině, Kadani, Čes. Budějovicích, Hronově, Chomutově, Odrech, Frýdku, Mostě; Žatci, Liberci, Náchodě, Staré Pace, Železném Brodě, Karlových Varech a Petrovicích. Vidíte, že zde celé pohraniční pásmo je pojato do cvičné oblasti Masarykovy Letecké ligy. Stavební povolení a povolení k létání nutno vyžádati zvlášť a to u okresu, u země, u obce a u tří ministerstev. To je obrovsky komplikovaný postup. Také Češi žádají zjednodušení tohoto příšerného úředního šimla. Dnes na př. se nerozeznává mezi motorovým létáním a plachtařením a v plachtaření se zase nerozeznává mezi letadly školními a letadly o vysokých výkonech. Podívá-li se někdo na takový malý aparátek, to jsou aparátky, které se vymršťují a skáčí 5 až 10 m - je přece jasné, že s takovýmito malými aparátky nelze provozovati vyzvědačství. Sport má se oceňovati jako sport. Podívejte se na naše mladé hochy, jak se s těmito modely letadel zabývají, jak lezou po skalách a nechávají své aparátky létati. To by se těm dětem nemělo zazlívati, a konečně je toho potřebí k branné výchově, aby ti chlapci nabyli také odvahy. Žádal bych proto, aby k těmto žádostem byl vzat zřetel.
Posl. Knorre dotazoval se v posl. sněmovně po dnešním stavu německých úředníků u pošty. Chtěl bych odpověď usnadniti. Snažili jsme se sebrati v té příčině materiál, a to vzali jsme za základ volby do Léčebného fondu koncem r. 1934. Tu bylo na listinu Čechů odevzdáno 50.208, na společnou německou listinu 6.393 hlasů. V těchto hlasech obsaženy jsou hlasy jak aktivních, tak také pensistů. Voleb do Úrazové pojišťovny zúčastňují se však jen aktivní. Tu připadlo na československou listinu 42.655, na společnou německou listinu 3313 hlasů, z čehož vyplývá, že koncem r. 1934 nebylo, jak se tvrdilo, 10 až 12 %, nýbrž jen 7,9 % německých poštovních zaměstnanců. To bylo koncem r. 1934. Že se od té doby poměry nezlepšily, možno zajisté předpokládati. Ježto se přijímání Němců zásadně neprotěžuje, nemohou se poměry zlepšiti. Na vyšších místech je 14 vrchních ředitelů, z toho samozřejmě žádný Němec; 2 místa z toho jsou však na německém území, a to v Liberci a v Karlových Varech. Ze 140 ředitelů samozřejmě zase žádný Němec; 30 těchto míst leží v německém území. Z 800 vrchních poštovních tajemníků jest asi 30 Němců, to nejsou ani 4 %, a jsou dnes již odsouzeni k vymření. Německé poštmistry možno dnes hledati s lucernou, poněvadž jsou zaměstnáni již jen v zcela odlehlých krajinách.
Němečtí poštovní zaměstnanci a především telegrafisté byli panem ministrem pošt přímo uraženi. Byli líčeni jako hlupáci a lenoši. Dal jsem si vysvětliti, co znamená telegrafní služba. Bylo mně na kompetentním místě řečeno, že telegrafní služba jest jednou z nejtěžších služeb vůbec. Je prokázáno, že na př. Morse je lehký, že klapák ujde, že však Hughes, druh typové telegrafie, je tak těžký, že dnes tu skutečně není žádného dorostu. Je možno, že snaživí poštovní úředníci po úředních hodinách mohou navštěvovati kursy, kde se tomuto způsobu telegrafování učí, a je prokázáno, že počet posluchačů den ze dne se zmenšuje, že ke konci prostě již zde není nikoho, kdo by přednášku poslouchal. Velmi často zprostředkují se telegramy telefonicky, poněvadž se stává, že u poštovních úřadů s 2 až 3 úředníky ani jeden neumí telegrafovati. Věc má se přece nazvati pravým jménem. Aby se odbyly stížnosti německých poštovních zaměstnanců - a jsou oprávněny - nutno hledati jiné výmluvy, neboť tyto výmluvy mají na konec jen za účel zabrániti postupu. Praví-li se, že ti lidé byli v Teplicích zase dosazeni, má to jinou příčinu. Byli zase dosazeni, poněvadž to bez nich nešlo. To bych zde chtěl jasně konstatovati, a mohu jen ubezpečiti, že tuto řeč, která staví skutečnost takovou měrou na hlavu, veškeré naše německé obyvatelstvo odmítá.
Jiným případem jsou dopisy, které se objevují v sociálně-demokratických novinách. Zajímavé jest, že dne 4. září 1935 byl v "Nordböhmischer Volksbote" doslovně uveřejněn dopis, který tehdejší poslanec Nentwich psal místnímu vedoucímu v Podmoklech Sachseovi. Ve "Volksbote" stojí pak ještě doslova: "Kdyby snad někdo pochyboval o pravosti tohoto dopisu, jsme ochotni v serii ihned pokračovati." A bylo v ní pokračováno. Přišel pak dopis, který Sachse psal před tímto dopisem Nentwichovi, pak přišlo známé faksimile dopisu, který o dva dny opožděně došel do České Lípy, zatím byl fotografován a objevil se právě zase v marxistických novinách, jak "Volkswille" píše: "Zase jednou zavál nám známý "příznivý vítr" dokument na marxistický redakční stůl." Tato uveřejnění ukazují do Podmokel. Jestliže některý list píše, že může pokračovati v serii, musí dostávati neustále materiál a zdá se, že tomu také zde tak bylo. Konalo se již šetření, zaběhlo v písku, a doufáme, že soudní vyšetřování vnese trochu světlo do této temné záležitosti.
Máme ještě nepřístojnosti u železnic. Měli jsme již jednou příležitost mluviti o tom v dopravním výboru. Mám zde podání svazu živnostenských společenstev politického okresu přísečnického ze dne 24. listopadu na ministerstvo železnic v Praze, kde si lidé stěžují, že se v měsících září a říjnu prováděly na staniční budově ve Vejprtech opravné práce a že se zaměstnávali v místě cizí řemeslníci a dělníci. Podávají zde vůbec obraz klesající stavební činnosti a píší pak: Ve Vejprtech jsou usazeni: 5 stavitelů, 1 zedník a tesař, 1 tesař, 18 malířů a lakýrníků, 17 truhlářů, z toho 9 se současným oprávněním sklenářským, 5 pokryvačů, 9 stavebních zámečníků, 5 klempířů, 4 elektrotechnikové, 5 vodních instalatérů a 2 kameníci. Všichni tito lidé nedostali z těchto oprav na nádraží ani haléře výdělku. Totéž se projevuje také u myslivny ve Vejprtech. Mohl bych vám zde z vlastního názoru uvésti mnoho příkladů. U staničního nádraží v Mariánských Lázních byly natření fasády, vymalování vnitřních místností jakož i práce lakýrnická zadány českým malířům. K 16 německým malířům v Mariánských Lázních nebylo vůbec přihlédnuto. "Večerní české slovo" píše: "Česká veřejnost v Ústí n. L. jest obzvláště zvědava na to, komu bude pronajata nádražní restaurace na hlavním nádraží a kantina v Ústecké chemické." To já vůbec nejsem zvědav, vím zcela určitě, že tu žádný Němec nepřijde na řadu.
Dovolil bych si dotaz k panu ministru železnic: Zachovává se nařízení, aby se při pracích na udržování trati používalo jen dělníků z příslušných okresů, a kde tomu tak není a proč? "Národní osvobození" píše: "Jistě mají také právo na práci. Hlásí se lidé ze středních a jižních Čech u sekcí pro udržování tratí a dostávají práci. Ale co mají dělati lidé v severních Čechách, kteří zde jsou zakotveni a posílají své děti do českých škol?" Vidíte tedy, neběží zde o naše krásné oči, nýbrž jsou to hraničáři, ke kterým se nepřihlíží, ti se mají dívati na to, jak pro ně není práce ve vlastním území. "Věříme, že výnos ministerstva železnic, který byl tyto dny vydán, a podle kterého mají býti přijímáni lidé z příslušných okresů, kteří hledají práci tento výnos není nový, ten zde byl již dříve jednou a byl asi jen obnoven - že tento výnos bude rigorosně prováděn." To podpisuji také, aby tento výnos byl rigorosně prováděn, aby dělníci bráni byli z těch okresů, kde se práce provádějí. Která nádraží byla v posledních třech letech opravována a kteří řemeslníci byli při tom zaměstnáváni? Jak vysoké byly náklady těchto prací? Kolik německých nádražních restauratérů jest ještě v německém území? Kolik německých číšníků a učňů pracuje v nádražních restauracích a kolik nádražních trafik je zadáno Němcům? Nádraží v Chřibské jest evropským skandálem. Chtěl bych, aby se páni z dopravního výboru anebo pan ministr železnic sami jednou podívali na provoz na tomto nádraží, když lidé šplhají přes 3 vlaky anebo prolézají mezi 4 vlakovými garniturami, kde proudí ven pára, kde se překládá z jednoho vozu na zavazadla do druhého, kde nádražní chodníky jsou klenuté a kde jen 1 člověk, a to velmi opatrně, musí procházeti, nechce-li se dostati pod kola. Při tom je na nádraží obrovská špína, na nástupišti není záchodu. Stojí tam vždy 4 vlaky připraveny k odjezdu, poněvadž tato trať z Tannebergu do Chřibské jest jednokolejná, v Tannebergu se sbíhají dvě trati a v Chřibské se zase rozbíhají. Trať z Chřibské do Tannebergu bylo by vybudovati na dvoukolejnou, to by byla velice nutná práce.
Pojednal jsem loňského roku dosti obšírně o stavbě silnic, mnoho se ještě nezměnilo. Očekáváme od pana ministra veřejných prací vysvětlení o použití fondů. Zřídili jsme dozorčí úřad k přezkoumávání veřejných prací a myslím, že se nám přece podaří zjednati zde pořádek. Neboť, buďme jen poctiví, nás zajímá méně rozpočet nežli vyúčtování, a to nedostaneme k nahlédnutí. Je to právě tak jako s našimi státními rozpočty. Jsou vždy vyrovnány a byly od počátku státu dodnes každoročně překračovány o 2 miliardy. Náš kamarád Richter sestavil přehled veřejných prací v německém území s více než 50 % německého obyvatelstva za poslední 4 roky, který svého času byl rozdán. Tento přehled ukazuje, že jen 16 % plynulo do německého území. Čeho žádáme, jest, aby se dávala přednost nouzovým územím, poněvadž tato území jsou dnes vyhladověna. Chtěl bych se jen tázati, co by se stalo s německou firmou a s německými dělníky, kdyby dnes vystupovali v ryze českých městech?
Náš vážený první pan president vyslovil kdysi větu: Demokracie je diskuse! Co se zde děje, není žádná diskuse, nebylo ještě nikdy diskusí; tak možno vyvozovati, že kde není diskuse, není také žádné demokracie. Dokud tento systém, který úporně potíráme - nebyli jsme nikdy proti státu, ale bojujeme proti tomuto systému - dokud tento systém nebude změněn a nedostane se nám zaručeného práva, nemůžeme hlasovati pro státní rozpočet. (Potlesk senátorů strany sudetsko německé.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Steiner. Uděluji mu je.
Sen. Steiner (maďarsky): Vážený senát!
Dnes sa tuná odohral prípad, ktorý je príznačný pre pracovné metody senátu. Predsedníctvo senátu, pozmeniac dobu pojednávania, sozvalo plénum senátu na dnešnú 8. hodinu ráno, avšak o tomto rozhodnutí vedelo len niekoľko senátorov. Veľká väčšina senátorov až dnes o 10. hodine dopoludnia dozvedela sa o tom, že senát, prerušiac rozpočtovú debatu, s niekoľkými prítomnými jeho členami bez diskusie schválil parlamentom už odhlasované dva návrhy zákonov, t. j. o rozpúšťaní politických strán a o srážkach z platov zákonodarcov. Proti takémuto počínaniu protestujeme, lebo vyplýva z toho diskreditovanie parlamentarizmu a slúži to iba cieľom reakcie.
Tiež rozpočet, o ktorom pojednávame, je položený na staré základy. Nebere ohľad na zmenené pomery a preto nestará sa o pravé prostriedky obrany štátu proti vnútornému a zahraničnému fašizmu, ktorý ohrožuje republiku; neuvažuje o potrebe zblíženia tunajších národov, keďže neposkytuje národným menšinám na poli hospodárskom, sociálnom a kultúrnom to, čo menšinám náleží na základe demokratického vyrovnania. A vôbec cez celý tento rozpočet práve tak ako cez celú politiku vlády tiahne sa ako červená niť ochrana záujmov kartelových magnátov.
Dneska zažívame také dejinotvorné vážné doby, kde rozhodné kroky docela malých národov môžu rozhodne vplývať na historický vývoj najbližšej doby. Tomuto tvrdeniu presvedčivo nasvedčuje príklad hrdinného boja španielskeho národa za slobodu, ktorý vyvoláva napiatu pozornosť celého sveta. So španielskym národom ruka v ruke svorne bojujú Baskovia a malé katalánske národy proti malej skupine španielskych fašistických generálov a veľkostatkárov podporovaných intervenčnými válečnými zásahy Hitlera a Mussoliniho. Tieto malé národy, keď po boku španielskeho ľudu, somknúc sa v ľudovú frontu, bránia rekovskou sebažertvou demokraciu a republiku proti barbarskému fašizmu a válečným podpaľačom, zároveň svádzajú boj za celé pokrokové ľudstvo, za svetový mier, za svoju národnú slobodu a za lepšiu budúcnosť. Jestliže by však baskyckí katolíci Iberského poloostrova, potlačovaní cez celé storočia, boli išli spolu so žoldniermi Hitlera a Mussoliniho, s vojenskou čvargou cudzineckých legií Franca a Molla, tu by nielen boly napomáhaly tomu, aby španielsky ľud bol uvržený v rabstvo fašistické, lež boli by zradili vec celého pokrokového ľudstva a boli by zapečatili tiež svoje vlastné národné osudy.
Poučenie, ktoré poskytuje boj španielskeho ľudu za slobodu, musí si vziať k srdci tiež maďarský ľud v Československu. Musí v prvom rade vystúpiť proti reakčným kruhom, ktoré pomluvačným ťažením napadajú v týle boj španielskeho ľudu za slobodu, ktoré vychvaľujú hromadné vraždenie žien a detí bombometnými lietadly Hitlera a Mussoliniho a nivočenie kultúrnych hodnôt. Hrdinný boj španielskeho ľudu proti fašistickému peklu je tiež bojom ľudu maďarskeho a všetkými silami a solidárne musíme pomáhať, aby tento boj bol vedený k víťazstvu.
Baskycké a katalánske národy ukázaly ďalej maďarskému ľudu v Československu cestu v dnešných osudových dobách. Veď je tu mnoho dôkazov, že hitlerovský imperializmus vybral si po Španielsku práve Československo za cieľ svojích ďalších válečných útokov. Hnutie Henleinovo, s ktorým české reakčné kruhy udržujú priateľský pomer, pripravuje iba pôdu pre útok fašistického Hitlera. Hitler, Horthy, Mussolini a ich agenti v Československu, fašistickí váleční dobrodruhovia ohrožujú bezpečnosť, mier a existenciu republiky Československej a jej národov a ako v tuzemsku tak i v cudzozemsku pripravujú otvorený fašistický útok proti demokracii a republike.
Najnebezpečnejšou formou fašistického válečného útoku je revizionistická propaganda, ktorá je šírená hlavne medzi masami maďarského ľudu. Obzvlášte milanská reč Mussoliniho a "kniežacie prijatie" Horthyho v Ríme daly nový podnet a impuls revizionistickej propagande fašistickej.
V prvom rade treba si objasniť jednu otázku. Akým právom zamýšľajú fašistickí diktátori rozhodovať o osude maďarského ľudu? Kto im dal zmocnenie, aby sa dohodovali o koži maďarského a slovenského ľudu? Nemajú práva v mene maďarského ľudu vystupovať a mluviť tí, ktorí svoje vlastné národy uvrhli do stredovekého rabstva fašizmu. Akým mravným právom mluví o nespravedlivostiach páchaných na iných národoch ten Mussolini, ktorý poitalčil tyrolských Nemcov habešskými metodami, ktorý ten habešský národ bombometnými letúnmi a plynovými bombami pozbavil národnej samobytnosti, ktorý vo spojení s Hitlerom chce prikovať do fašistických okovov španielský národ hromadným vraždením žien a detí. Práve tak nemá práva vystupovať v mene maďarského ľudu ten Horthy, ktorý po službách vykonaných rakúskej cisárskej monarchii vystúpil z temna neznáma a pomocou rumunskej armády posadil sa na krk maďarského národa najzurivejším bielym terorom.
My komunisti, ktorí sme v každej dobe dôsledne reprezentovali záujmy maďarského ľudu v Československu, čo najrozhodnejšie odmietame fašistickú revíziu. Revízia znamená fašistické otroctvo a válku, a to takú válku, ktorej hrozné následky prevyšujú ešte i skazu u Moháča, takú válku, ktorá by mala za následok znivočenie, vypustošenie jadra maďarského národa.
Vedieme ostrý a neúprosný boj proti fašistickej revízii a proti šovinistickému štvaniu s tým spojenému. Ani jedinú dedinku na Slovensku a Podkarpatskej Rusi nevydáme fašizmu Horthyho.
Toto nebojacné, bojovné stanovisko proti fašizmu nie je namierené proti naším pobratimom v Maďarsku, ktorých utrpenie pod rabstvom fašistickým je i utrpením našim. Nechceme toto utrpenie učiniť ešte nesnesiteľnejším a predĺžiť ho fašistickou revíziou. Nechceme, aby maďarský národ stal sa slepým nástrojom, a korisťou válečných pletích imperializmu Mussoliniho a Hitlera. Áno, korisťou, lebo veď fašistická válka, ktorú by priviedol k výbuchu imperializmus Musoliniho a Hitlera, znamenala by koniec samostatnosti Maďarska, a vykopala by hrob nezávislosti maďarského národa. V boji proti fašistickej revízii podávame ruku našim demokraticky a pokrokove smýšľajúcim pobratimom v Maďarsku, ktorí v revolučnom duchu Rákosiho, Patöfiho a Adyho bojujú za povalenie fašistického režimu a za uskutočnenie maďarskej republiky demokratickej.
Podľa nášho presvedčenia takáto demokratická maďarská republika najde si už cestu k pokojnému vyrovnaniu so súsednými štáty a zapojí sa do systému kolektívnej bezpečnosti mierovej, organizovanej Sovietskou Uniou ako jedným ochráncom malých štátov.
Je životným záujmom maďarského ľudu v Československu a jeho národnej budúcnosti, jestliže požaduje zamietnutie fašistickej revízie. Nemôže ísť spolu s Hitlerom Mussolinim a s ich agentami v Československu, lež musí nasledovať hrdinný príklad baskyckých a katalánskych národov a musí nastúpiť boj na fronte mieru a slobody proti vnútornému i vonkajšiemu fašizmu a na obranu republiky a demokracie.
Ovšem, reakční vodcovia sjednotených strán maďarských sú iného názoru. Títo sa soskupujú pre revíziu za každú cenu; ovšem nie otvorene, lebo toľko odvahy nemožno predpokladať u džentrických potomkov maďarských magnátov, ktorí hrali tak ubohý zástoj v tisícročných maďarských dejinách. Ani zdaleka nechcem tvrdiť, že spojené maďarské strany reprezentujú toto stanovisko jednotne. Veď i vo vedúcich vrstvách sú pokrokoví a demokratickí jednotlivci, ktorí zastupujú záujmy maďarského ľudu a zavrhujú fašistickú revíziu. Zvlášte smýšľajú tak masy robotníkov, maloroľníkov a maloživnostníkov, ktorí patria k sjednoteným maďarským stranám. Tieto masy sú nespokojné so stupňovaným koristníctvom veľkokapitalistov, 900 kartelových magnátov a protiľudovou politikou dnešnej vlády, ktorá ustupuje pred reakciou a prehlbuje nerovnoprávnosť národov. Tejto nespokojnosti zneužíva v prospech svojej štvavej, iredentistickej politiky veľko statkársko-džentrická klika EsterházyJaross-Szüllö, ktorá sa dostala v čelo spojených maďarských strán. Opakujem: nie otvorene, ale liecomernou dvojbarevnosťou, veď oni ani jediného mysliaceho človeka nepomýlia tým, že pri každom kroku protestujú proti obviňovaniu z iredentizmu, keď na pr. Jaross v istej schôdzi prehlásil: "Musíme sa smieriť s následkami prevratu v r. 1918", avšak ihneď v uzavretom kruhu za kulisami predstavuje tu Hitlerových hnedokošeľáčov, tam zas čaty Mussoliniových čiernokošeľáčov ako osloboditeľov maďarského ľudu.
Ostatne celou svojou dvojtvárnou politikou chcú oni strhnúť maďarský ľud do skazy a válečnej katastrofy. Szüllö povedá: "Československo má uzavrieť spojenectvo so svojími blízkymi súsedmi a nie so svojími vzdialenejšími súsedmi." Esterházy hovorí ešte jasnejšie: "Treba roztrhať konexie so Sovietami." A totiž táto záujmová skupina magnátskych veľkostatkárov chce, aby Československo zrušilo svoje smluvy o vzájomnom poskytovaní pomoci, uzavreté na ochranu mieru a aby išlo spolu s fašistickými válečnými dobrodruhy, s Hitlerom, Horthym, Mussolinim.
Je to záujem maďarského ľudu? Nuže, kto uverí tomu, že záujmy maďarského ľudu sa kryjú so záujmami najurputnejších nepriateľov maďarského ľudu, so záujmami finančných magnátov živnobanky, so záujmami Preissa, Kramářa, Vraného, a vôbec so záujmami tých, ktorí chcú fašistickými čižmami pošlapať národné práva Maďarov?