Pokud jsem mohl získati informace o nákladech na státní zaměstnance, mohu prohlásiti, že ministerstvo financí snad z ukvapenosti anebo nedostatku času zpracovati příslušný ciferný materiál se zmýlilo, a ne snad o maličkost. Proti datům ministerstva financí stavím tyto údaje, zjištěné nikoliv podle rozpočtů, nýbrž podle skutečných výsledků sestavených státními zaměstnanci.

Náklady činily u vlastní státní správy 2.651 mil. Kč a u státních podniků 2.200 mil. Kč, dohromady tedy 4.851 mil. Kč, tedy jistě podstatně méně nežli polovičku, nežli bylo veřejnosti sděleno, a poplatníci mohou klidně, jak se říká, spat, že státní příjmy nejsou zkonsumovány na úřední státní aparát.

Ale byla-li tato zkreslená zpráva ministerstva financí příčinou, že nedošlo ihned od 1. ledna 1937 k odbourání všech, resp. převážné části srážek z platů státních zaměstnanců, je třeba, aby na základě nyní přesných dat došlo k urychlenému zrušení srážek, jak se již slíbilo, a to tím spíše, že změna výplatního termínu s desátého na prvního není pro zaměstnance ničím, a nikdo si za to nic nekoupí.

Kritika státních investic byla v posl. sněmovně omezena pouze na investice prováděné ministerstvem veř. prací.

Slavený senáte! Nehodlám zde zabíhati do merita věci, ale jsem nucen zdůrazniti, že úsporná parlamentní komise musí prozkoumati zároveň také investiční činnost státních podniků, které nejsou v působnosti ministerstva veř. prací. Jsem na tolik informován, že by tam našel pan posl. Remeš případy nehospodárnosti, nad nimi by plakal tak vydatně, jako to učinil nad rafinerií v Dubové, přes zdůvodněný celostátní zájem její výstavby.

Výsledky hospodaření státních podniků daly by se kritisovati do té míry, že by k tomu bylo třeba řeči aspoň týdenní a nikoliv půlhodinové.

Jako zemědělce mne zajímá rozpočet a výsledek zejména státních lesů a statků. Doufám, že r. 1935 byl posledním rokem pasivním tohoto ohromného podniku a mám zprávy, že r. 1936 vykáže již zisk. Nicméně tento zisk nebude jistě ještě daleko odpovídati zúročení základního jmění podniku a je třeba, aby vrchní vedení celostátně tak důležitého podniku bylo svěřeno odborníku - praktikovi, a aby nebyl podnik jako dosud pouze zkušebním králíkem. (Výborně!) Jistě že by pak vykazoval slušné zisky, ovšem tehdy, když energie vedoucích činitelů by byla vyvinuta výhradně na obchodní činnost a výběr personálu podle skutečných schopností provozních a obchodních a nikoli podle teoretického vysvědčení a snad i politické legitimace. (Výborně!) Rovněž dosavadní složení a činnost správního sboru státních lesů a statků nezaručuje dosažení nejvýše možných hospodářských výsledků, poněvadž nynější správní sbor je složen z podnikových zaměstnanců a zástupce ministerstva financí. Žádám proto, aby došlo k novelisaci vládního nařízení č. 206/1924 v tom směru, že do správního sboru státních lesů a statků, jakož i do správních sborů ostatních podniků ministerstva zemědělství bude se jmenovati aspoň po jednom zástupci z řad soukromých praktiků pro každé výrobní odvětví zvláště, tedy lesník, hospodář, pivař, průmyslník atd. Soudím, že jedině praktický živel ve správním sboru přinese do byrokratické správy nového ducha a iniciativu.

Na činnost československé Ústřední prodejny dříví, t. zv. Čupod, jest mnoho stížností. Poněvadž však jsou mi známy také příznivé vlastnosti této společnosti a význam její pro státní lesy a statky, doporučuji pouze, aby tato společnost, když už pobírá ze státních lesů a statků přes 7 mil. Kč ročně, měla vůči podniku státní lesy a statky aspoň tolik uznání, že si bude vydržovati celý prodejní aparát ze své vysoké provise a tím ulehčí personálním nákladům státních lesů a statků, které se konečně ani po zřícení této společnosti nesnížily. Zásadně nechť je sjednána provise z obchodů sjednaných výhradně společností a nikoliv z obchodů, které si státní lesy a statky získávají docela samy. Stane-li se tak, pak odpadnou veškeré a místy zdůvodněné stížnosti na Čupod.

O československém rozhlasu několik slov. V dnešních mimořádných dobách věnují všechny státy zvýšenou péči státní propagandě, a to nejen propagandě zahraničně politické, směřující k získání sympatií cizí veřejnosti, zájmům hospodářským a obchodním, jež projevují se pak zase ve zvýšeném turistickém ruchu, nýbrž pečují také o to, aby dobré dílo vlády bylo jaksi zpopularisováno i uvnitř státu samého. Této vnitřní propagandě věnují zvláště státy diktátorské neobyčejnou pozornost a zřizují dokonce i samostatná ministerstva propagandy.

Slavný senáte, také demokracie potřebuje takové propagandy, aby občanstvo nežilo stále jen v představě bídy, útlaku, nesnesitelnosti daňového břemene a jak se všechny ty bolesti, které přinesla hospodářská krise, jmenují, nýbrž také aby vidělo veliké dílo obrodné, veliký kus poctivé práce pro konsolidaci státu i zlepšení životní úrovně všeho občanstva a v tomto vědomí, že něco dobrého se vykonalo, získávalo novou radost ze života a prohlubovalo i svůj poměr ke státu samému, který není ničím jiným než souhrnem nás všech. Této vnitřní propagandě, zdá se nám, že se dosud málo věnuje pozornosti. Tuto propagandu obstarává dosud tiskový odbor presidia ministerské rady, jehož organisace jest spíše organisována jako úřad než jako instrument tisku a státní propagandy. Instituce tato není vlastně ještě ani doposud vybudována a nemůže tudíž ani řádně plniti své úkoly. Další závadou je, že se zde příliš uplatňují jednostranné politické vlivy, jak při obsazování míst, tak i pokud se týká vlastní organisace zpravodajské. Musím velmi důrazně odmítnouti způsob, jakým na př. v neděli dne 6. prosince bylo v rozhlase referováno o výsledku obecních voleb, kterážto relace nepochybně byla do rozhlasu dodána právě tiskovým odborem presidia ministerské rady. Bylo na to již poukázáno v denním tisku a pokládám za nutné i s tohoto místa na tyto vážné nedostatky upozorniti. Rozhlas jako účinný prostředek státní propagandy musí býti nestranný a tím nestrannější musí být i vládní propagační aparát.

Budiž mi zde prominuto, jestliže se při této příležitosti zmíním několika slovy o perle naší republiky, Moravském krasu. Navštívil jsem ten kraj osobně, zvláště nové, velmi zajímavé objevy jeskyň u Ostrova, kde před 2 léty objeveny byly naším kolegou, starostou obce Ostrova, posl. Šamalíkem, který pracuje s nezaměstnanými dělníky, nové jubilejní dómy Masarykovy, Pohádka Švehlova a jeskyně Rašínova. Pan ministr soc. péče inž. Nečas s nevšední ochotou bádací práce podporuje a rovněž ministerstvo obchodu a veřejných prací příspěvky dobrou vůli projevují. Právě mně docházejí zprávy, že se podařilo u Ostrova nalézti v nové sluji kosti z diluviálních zvířat, mamuta, nosorožce, jelena a jiných zvířat. A položíte-li si otázku, jak jest tento kraj, návštěvníky z celého světa vyhledávaný, se strany státu podporován v otázce komunikační a elektrisační, tu se musíme přímo zardíti studem.

Dostávám právě z krasových obcí řadu stížností, že jejich Svaz krasových obcí, který v kraji obětavě a úsporně provedl v obcích elektrisaci, nemůže toto dílo dokončiti jde zejména o Protivanov, městečko v Krasu - poněvadž po několik roků nevyřizuje se naší vládou žádost Svazu obcí, aby se státní půjčka 5 mil. Kč, z které se už 10 let úroky nežádaly, osvobodila od zúročení, čímž se umožní, že celý obnos 5 mil. Kč bude státní pokladně do r. 1950 zaplacen. Nezapírám, že se v několika málo obcích zneužily subvence elektrisační na jiný účel, ale uvádím, že to úřady okresní a zemský proti vůli Svazu obcí schválily. Státní úřady zavinily nepořádek a jestli Svaz obcí chce loyálně zaplacení státní půjčky zabezpečiti, má býti v tom směru vládou podepřen. Žádám tudíž velmi důrazně, aby se otázka státní půjčky Svazu obcí krasových zlikvidovala tak, jak se na tom usnesla koaliční sedma zemědělského výboru za přítomnosti zástupců ministerstev veřej. prací a financí. Doufám, že tato slušná připomínka je poslední a že nebude jednotlivými ministerstvy podlamována v členech Národního shromáždění sebedůvěra v pravomoc čsl. parlamentu a jeho usnesení.

Kdybych měl vylíčiti nedostatky Moravského krasu po stránce komunikační, tu bych musil donést fotografické obrázky hanebných silnic z hlavního města Moravy do Mor. krasu. Z Vídně jela přes Brno autobusová výprava do Mor. krasu. Dojela až za Líšeň, t. j. vesnice u Brna, a pak se musila vrátit, když nechtěla autobusy rozlámat po té hrozné silnici. Kolik let už se mluví a píše o zestátnění silnic z Brna do Mor. krasu! Zemský výbor moravský sán tuto silnici k zestátnění doporučuje. Kdo jest u příslušných ministerstev takovým nepřítelem Mor. krasu, že se staví proti němu, ať si tam osobně zajede a pak změní svůj názor. (Hlasy: Třebas na bicyklu!) Ano, třebas na bicyklu. Kdyby jiný stát měl náš Kras, jak jinak by se o něj staral! Byl bych velmi povděčen, kdyby těchto několik mých slov a připomínek přispělo k rychlému zjednání nápravy.

Dále s povděkem kvituji zásah vlády do věci pojišťovny Fénix. Žádám však, aby v brzké době bylo zjednáno jasno v otázce vyplácení drobných pojistek býv. pojišťovny Fénix. Nízké pojistky, které uzavřeli právě lidé sociálně slabí, měly by býti s největším urychlením vypláceny. Tisíce drobných pojištěnců, po většině osob starších a sociálně slabých, netrpělivě očekává vyřešení této otázky, jež pro mnohé pojištěnce je přímo otázkou jejich životní existence.

Teď budiž mi dovoleno několik slov k vojenské správě. Vezme-li se objektivní zřetel na technický a výcvikový pokrok naší armády, pak mohu směle říci, že v rozpočtu preliminované částky jsou a budou skutečně rentabilní investicí našeho státu. U příležitosti přehlídky našeho vojska na Slovensku jsem slyšel od jednoho občana ze Slovenska, nebyl to asi Slovák; myslím, že to byl Maďar, bylo to v okolí Levice, který se přiblížil k tribuně a jednomu pánovi říkal: Teď vidím, co máme, jak je to pěkné a hodnotné a nelituji, že jsem upsal peníze na půjčku obrany státu.

K tomuto názoru dospěl jsem jako účastník velkých manévrů v Čechách a na Slovensku, na nichž všem, i zástupcům cizích států, imponovala jak pohotovost a vytrvalost naší armády, tak i technická výzbroj a bezvadná souhra mužstva, důstojníků a gážistů, prodchnutá sice disciplinou železnou, ale duchem kamarádským.

Nutno však loyálně přiznati, že ministerstvo nár. obrany má ještě řadu úkolů, které musí v zájmu bezpečnosti našeho státu realisovati, byť i náklady na ony úkoly byly s hlediska finančního tíživé. Zejména je litovati, že se ministerstvu nár. obrany nepodařilo získati ministerstvo financí pro novelisaci automobilového zákona, kterážto otázka je neobyčejně důležitá a musí býti, ať se to líbí či nelíbí některým našim průmyslníkům, neodkladně ventilována a řešena.(Tak jest!)

V případě válečného konfliktu nebude míti naše armáda dostatek civilních těžkých nákladních vozidel, jichž výroba a používání jsou dosud tak nešťastným způsobem brzděny, ba přímo znemožňovány. Žádám proto, aby v této věci byla zařízena ihned patřičná náprava. Podobných iniciativních návrhů přinesli zástupci čsl. strany lidové v branném výboru již několik a některé z nich byly již také realisovány. Jedním z takových společných návrhů byl návrh na odbourání srážek vojenských gážistům, který se projevil poskytnutím odstupňovaných přídavků. Je proto klamáním veřejnosti i vojenských gážistů tvrzení, že se o prosazení platových otázek stará výhradně nejsilnější politická strana, kdežto ostatní strany její námahu a snahu prý brzdí, jak to ve zvláštním oběžníku sděloval budějovický agrární sekretář všem rodinám vojenských gážistů. Podobný postup není důstojný nejsilnější politické strany a doufám, že ústředí napříště zakáže sekretariátům takový postup.

Nesmíme však také zapomenouti na cenné a důležité služby, které prokazují naší armádě její civilní zaměstnanci. Bohužel stalo se, že kategorie civilních zaměstnanců vojenských nebyla dosud ve svých požadavcích uspokojena, a žádám, aby ministerstvo národní obrany s urychlením připravilo návrh na resystemisaci služebních míst pro civilní zaměstnance vojenské správy, a to vysokoškoláky, středoškoláky a i s nižším vzděláním, která by tyto kategorie zaměstnanců uspokojila a nadchla k radostné práci ve prospěch naší armády.

Ze všeho uvedeného plyne, že jsem svojí řečí sledoval jen zájmy celostátní, které musí státi v tak dnes vážné době nad zájmy osobními a politickými. Dnešní těžká doba vyžaduje semknutí všech státotvorných a činorodých sil v jeden celek a musí ustati parcelování národa na lidovou frontu, fašismus a komunismus. S tohoto hlediska nutno také nazírati na sestavu státního rozpočtu, který musí býti jasným přehledem všech složek československého národa a musí býti oproštěn od snah t. zv. "vzájemného napalování jednotlivých resortů", které jest pak příčinou zneužívání různých preliminovaných položek k účelům a cílům egoisticko-politickým.

Dokud takový systém sestavy státního rozpočtu bude zachován, pak se těžko někdy sejdeme na společné lodi čsl. státu, což by se mohlo nám vymstíti zvláště dnes, kdy nevíme dne ani hodiny, nebude-li náš stát potřebovati uceleného šiku všech složek Československé republiky.

Československá strana lidová v pevné důvěře, že se stane po každé stránce náprava, bude hlasovati pro rozpočet, poněvadž vždycky se řídí křesťanskou zásadou; dávati Bohu, co jest boží, a republice, co jí patří. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji schůzi na jednu hodinu.

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Učiním některá presidiální sdělení.

mezi schůzí: Zprávy tisky 352 a 353.

o 51. schůzi senátu byl schválen podle §u 72 jedn. řádu.

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme pokračovati v přerušené rozpravě.

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi, panu sen. Kvasničkovi.

Sen. Kvasnička: Slavný senáte!

Používám příležitosti při rozpočtové debatě, abych promluvil k některým zjevům, které považuji se svého hlediska i s hlediska své strany za velmi důležité. Vycházím z toho, že existence moderního státu je podmíněna třemi úplně rovnocennými činiteli: 1. správnou zahraniční politikou, která musí sledovati, aby náš stát bys co nejlépe zajištěn proti všem událostem vnějším. Tato zahraniční politika musí býti vždycky doplňována, a události v poslední době nám ukazují, že na tom se nic nezměnilo, řádně vybudovanou spolehlivou armádou, abychom se stali žádoucím spojencem každého jiného státu a ne snad abychom se někomu jenom nabízeli. (Výborně!) 2. Správnou vnitřní politikou, která by navazovala na zahraniční politiku, a provázena takovou hospodářskou politikou, která by zajišťovala co možná nejvyšší blahobyt největšímu počtu obyvatelstva. (Tak jest!); a konečně 3. řádnou státní administrativou, rychlou, spolehlivou a státu oddanou (Hlasy: Ano!), to je jako předpoklad těch prvých dvou bodů, na kterých spočívá existence moderního státu.

U nás - viděli jsme to i zde při rozpočtové debatě - se nejvíce mluví o bodu druhém. Zahraniční politika je territorium, na které si každý netroufá; jsouť zahraniční poměry jednak tak složité, že to vyžaduje určitých znalostí a zkušeností, a ty mohou velmi snadno zklamat, nehledě na to, že se u nás zahnízdil zvyk, že jakákoli kritika zahraniční politiky je provázena nevraživou kritikou v tisku, jak se o tom přesvědčila nedávno strana samého pana předsedy vlády. (Tak jest! - Tabu!)

Nejvíce se u nás mluví proto o poměrech vnitropolitických a zejména o otázkách stavovských, které jsou většině členů senátu také nejbližší. O třetím bodu nemluvilo se jako o problému po celou dobu tohoto zasedání vůbec, ačkoliv tento problém považuji za jeden z nejdůležitějších, za daleko hlubší, než se všeobecně myslí. Vzpomínám na projev ministra vnitra, který mluvil v červenci k deputaci úředníků v Užhorodě asi takto: "Demokratický stát se nemůže spokojiti s tím, aby chtěl od svého zaměstnance vzorné, svědomité vykonávání jeho povinností. Demokratický stát musí chtíti od svého zaměstnance něco více: aby proň žil, dýchal, aby mu obětoval všechno, každou chvíli svého myšlení." Tenkráte jsem to zde také opakoval a kol. Paulus na to vzkřikl: "Ale to se všechno nemůže chtít za 500 korun měsíčně."

Nedávno mluvil o tom sám pan předseda vlády v rozpočtové debatě v senátě, kde řekl asi toto: "Právní rada připravuje materiál k reorganisaci státní správy."

O tomto problému se již mluví od počátku trvání našeho státu a doposud jsme se od komise k ničemu nedostali. Snad mají pravdu mnozí, kteří říkají, že když se chce něco pohřbít, nejlépe ustavit za tím účelem nějakou komisi. (To je pravda!) - A mluví dále s logikou jemu vlastní: Předpokladem reformy je decentralisace práce. - A teď to jde jako řetězový počet: Decentralisace práce předpokládá decentralisaci odpovědnosti, decentralisace odpovědnosti předpokládá zvýšení intelektuální a mravní úrovně úřednického aparátu. - Ted' se odbočil a říká: "Republika může býti spokojena s intelektuální a mravní úrovní svého úřednictva" - a zase dodá to, co říkal ministr Černý: Demokracie má však vyšší požadavky kvalifikační než jiný vládní systém, nemůže vystačit s formální kvalifikací. Pod slovy formální kvalifikace se myslí způsobilost v úřadě, svědomité konání povinností, krátce všechny známky, které jsou v kvalifikační tabulce. Mnohému z vás asi napadá, jakou kvalifikaci asi myslil pan předseda vlády. Asi tu, na kterou myslil ministr Černý v Užhorodě, ale veřejnost u nás - tak daleko jsme došli - si pod tím slovem myslila tu kvalifikaci, aby každý byl příslušníkem té politické strany, které je p. ministr. Pan předseda vlády také odpovídal, zde jistě to adresoval do německých řad, které se dožadují zvýšení počtu svých zaměstnanců. Je stále interpelováno se strany Henleinovců, že počet německých zaměstnanců je nedostatečný, poněvadž jim chce říci: Nestačí jen formální kvalifikace, ale je nutným předpokladem určitá vnitřní poctivost k tomuto státu. V tomto případě s ním všichni souhlasíme a dáváme mu za pravdu.

Minulý týden docent dr Mertl přednášel ve Státovědecké společnosti na zvláštní téma. Znělo: O byrokracii v demokracii. Ani demokracie se nemůže obejíti bez byrokracie. Naopak v demokracii, kde se ukládá státu daleko a daleko více úkolů, význam a počet byrokracie pochopitelně musí stoupati. Jde o to, jak bychom usměrnili tu byrokracii v demokracii. Dr Mertl říká zase to, co jsme slyšeli jinde: "Je chyba, že se na byrokracii a na její výkon díváme pouze s hlediska administrativy, jde o více, zase tatáž slova, jde o vztah mezi výkonem státní moci a její politickou složkou."

Byrokracie je nedělitelnou součástkou demokracie. Tím také veřejní zaměstnanci se liší svým charakterem od zaměstnanců v soukromoprávních službách. A proto nepovažuji za správný systém, jevící se ve snaze čím dále tím více proměniti pragmatikální systém zaměstnanců do formy smluvních zaměstnanců v poměru soukromoprávním.

Vůbec vývoj byrokracie je velmi zajímavým. První stopy o určitém charakteru administrativní byrokracie nalézáme u Bedřicha Velkého. Tato frederikovská byrokracie, chtěl bych ji tak nazvat, se vyznačovala tím, že se od ní chtěla věrnost a oddanost k panovníkovi, "pro krále a císaře", jak jste to všichni znali.

Pozdější vývoj, směr liberální v XIX. a XX. století vedl byrokracii k liberálnímu pojímání úkolu demokracie a vrhl se více na stránku formalistní. Tam ještě jsme. Totiž na rychlé vyřizování veškerých podání.

My v Československé republice jsme formalistní vyřizování pokazili úplně stranickým systémem. U nás, vážení pánové, jsme svědky toho, že dnes a čím dále je to znáti víc a více, se zaměstnanci ve veřejných službách považují za exponenty svých politických stran. Strana, která je tam dosadila, strana zpravidla dočasného ministra nebo resortního jejich představeného znamená pro ně více než služba státu.

Pánové, v určitých případech se mně stává, že přímo trnu nad těmi názory: Víš kamaráde, nechme to být, popřej to naší straně. Tak se mnou mluví úředník v úředním poslání. Já až zase po druhé půjde o vašeho straníka, pokusím se, abychom tu spáchanou křivdu, která se stala, napravili. Kam to jdeme? (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

Pánové, promiňte, kam to jde? Kam jde tento systém? Prosím, zpolitisovali jsme tak státní administrativu, že někde výkon pravomoci neřídí se již služební přísahou, nýbrž podle toho, jak se na to budou dívat nahoře. My jsme tak zotročili zaměstnance tímto systémem, my jsme jim nalomili tak páteř, že přebíhají od strany do strany a dělají to velmi často ti nejvyšší, kteří toho nemají zapotřebí. Mluvím konkrétně - tu je konečně k tomu místo. Byl propuštěn poštovní pomocník, otec několika dětí. Nebyl to žádný fašista. Byl propuštěn prostě proto, poněvadž při vyšetřování jako svědek vypovídal podle svého svědomí, že o výroku, který měl býti přisuzován jeho přednostovi, k vůli kterému jeho přednosta byl stíhán, ovšem pak se ukázalo, že neprávem, byl propuštěn ze služby a když jsem šel intervenovati k přednostovi, tento mi řekl: Něco vám řeknu. Zde se na mne dívají jako na fašistu, a proto nechci s tím nic míti a raději jsem to potvrdil, aby tu nebyl.

Druhý doklad. Byl jsem důvěrníkem při disciplinárním řízení. V tomto disciplinárním řízení, které zavedlo Rakousko, viděli jsme do jisté míry nedílnou součástku svého postavení a ochranu před tím, aby mně nebylo bráněno svůj úřad vykonávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí; podle služební přísahy, kterou jsem složil.

Dneska však ty disciplinární komise vypadají docela jinak. To není ochrana. Nechci mluviti o persekuci politické, tu bych těžko dokazoval, ale o konkrétním případě, který znám. Byl obžalován úředník před disciplinární komisí. Sám žádal o disciplinární řízení - vysoký poštovní úředník - a to proto, poněvadž mu při jeho přeložení z trestu bylo naznačeno, že prý má podezřelé styky s Henleinovci. On řekl: Styky s Henleinovci? Podal si kolkovanou žádost a prosil, aby s ním bylo zavedeno disciplinární řízení. Disciplinární řízení bylo zavedeno. Podotýkám, že v komisi nezasedali straníci pana ministra, nikoli, nebyli to socialisté, nýbrž příslušníci občanských stran. O obžalovaném úředníku se zjistilo, že před 10 lety byl u národního hnutí - vy víte, jak se fašismus vyvíjel - pak vystoupil a tehdy napsal článek do novin dávno zapadlých, který nebyl konfiskován, nemohlo to tedy býti nic strašného.

A víte, na čem se usnesla disciplinární komise? Výtečně kvalifikovaný úředník, který byl mimořádně povýšen, který v té době byl ustanoven úsporným komisařem - tedy zvláštní důvěra samotného ministra - byl navržen k propuštění bez nároku na pensi, poněvadž napsal ten článek, ačkoliv sloužil 20 roků. Bylo by nespravedlivé viniti pana ministra. Je to důsledek usnesení disciplinární komise a zlomení charakterů těchto úředníků. Odsouzený se odvolal a sám nynější ministr pošt musil dáti pokyn, že nemá zájem na tom, aby tento nelidský trest byl do důsledků prováděn. V takových žijeme poměrech. Proč to dělají úředníci? Prostě proto, poněvadž platový systém, který jsme zavedli, a který by se osvědčil v jiných vládních poměrech, u nás se zvrhl. Každý počítá, koho by mohl dostat před sebou pryč, poněvadž tím se mu uvolní systemisované místo. (Sen. Trnobranský: To je jako u toho Hofrichtera!) Správně, jako to dělal Hofrichter, který otravoval lidi. Když konečně ani ti kolegové těchto cílů nesledují, myslí si: Já budu žádat o přeložení, budu žádat o povýšení, budu se ucházet o to a to místo, a ono přece bude dobře, když tam nahoře o mně budou míti mínění, že jsem dobře k potřebě, že jsem důvěryhodný, jak říká příslušný paragraf zákona č. 103 z r. 1926, jakožto o předpokladu povýšení. To je jeden příklad.

Nedivte se potom, vážení přátelé, že se veřejnost na výkon státní správy dívá všelijak. Včera se tu kol. Paulus zabýval určitým případem z Brna. Z Brna je, zná jej, měl k tomu soudní znalecký posudek, měl k tomu výpověď svědků, neobvinil politickou stranu, obvinil jen, že určití činitelé, jmenoval je, bývalí vynikající nebo dosavadní političtí funkcionáři, ředitel nemocenské, úrazové pojišťovny a pod., se dopustili určitého deliktu a že se tvrdí, že na zákrok ministra spravedlnosti nebyla na ně podána žaloba. My jsme podali žádost, ne jak se píše v novinách, že to pan ministr četl. My jsme podali žádost, aby pan ministr přišel. Pan ministr přišel, vyložil, vysvětlil, a kol. Paulus byl tak loyální, že prohlásil: Já beru na vědomí, že ani nepřímo ani přímo se strany ministra spravedlnosti nebyl vykonáván na soud žádný nátlak. Ale, vážení přátelé, tím jsme nezacpali nikomu ústa, veřejnost tím nepřesvědčíte. Zejména ve spravedlnosti je veřejnost tak citlivá, neboť to je, prosím, poslední orgán, kde se člověk může dovolávat určité spravedlnosti! A když přestane míti důvěru v neodvislost a nestranickost soudů, není žádné instance na světě, která by ji donutila, aby tu důvěru k soudu měla. Proto není správné, co psaly noviny, že bývalý fašista, gajdovec Paulus atd. Nezáleží na tom, kdo to mluví, nýbrž na tom, co se povídá, není správné, když se tvrdí, že vyhrožoval socialistům fašismem, on jenom konstatoval, a to my všichni cítíme, že tam, kde je nedůvěra v justici a ve správnost administrativy, jsou předpoklady ke změně režimu. Tak tomu bylo všude, tak se tvořily základny ke zřízením totalitním a autoritativním.

Jak ještě mnoho musíme doháněti do demokracie anglické, kterou se tak rádi oháníme. Já bych si velmi přál, kdyby byl pan ministr zde ještě býval dodal: A poněvadž cítím, že se tady jeví určitá pochybnost o správnosti, dávám pokyn státnímu návladnictví, aby žaloba byla podána. (Výborně!) Má na to právo, aby se to před neodvislým soudem prokázalo -- a bude trvat na tom, aby to bylo provedeno aby to bylo provedeno ve všech příslušných instancích, aby se prokázalo, že ministerstvo spravedlnosti v tom nejmenším ohledu neudělalo nic, co by se mu mohlo vytknouti. To je jediná cesta. (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.)

Vážení pánové, mezi námi znám osobně velkou část příslušníků tohoto slavného zákonodárného sboru, kteří jsou mi povzneseni nad jakékoli podezření z jakékoli osobní nepoctivosti, i z řad sociálních demokratů. Jak by bylo žádoucno, kdyby byl pan kol. Dundr místo výkřiků a nadávek na kol. Paulusa sám podal tuto žádost, aby ministr spravedlnosti proti vlastním straníkům zakročil. Mluvívá zde kol. Mikulíček a o mně nikdo nebude předpokládati, že já a Mikulíček jsme spojité nádoby. Kol. Mikulíček pravil, že byl v Rusku ve věznici; kde zjistil, jak jeden vězeň měl za malý delikt velký trest, kdežto druhý, který zpronevěřil velikou částku, měl trest poměrně malý. Když se ptal po příčině toho, bylo mu řečeno: To je proto, poněvadž šlo o zneužití veřejné důvěry a o veřejné peníze a tam morálka musí býti daleko ostřejší než v poměru soukromoprávním. To nejsou jen názory kol. Mikulíčka. Loyálně prohlašuji, že se s těmi názory ztotožňuji také a myslím, že bychom se s těmi názory měli ztotožniti všichni, že tam, kde jde o veřejné peníze a o zneužití důvěry osob veřejně postavených, musí býti morálka daleko neúprosnější a přísnější, než u každého jiného normálního občana. (Výborně!)