Vážení, jsem povinna jako zástupkyně dělnických žen zde říci, že je krajní nespokojenost a rozhořčení mezi dělnickými vrstvami nad tím, že se u nás denaturuje cukr, že se dává za 70 hal. pro dobytek a že se neposkytne možnost, aby nezdaněný cukr za levnější cenu byl přidělen jednak hospodyním k zavařování, jednak také těm rodinám, které žijí pod existenční minimum, a to je 54 % našeho obyvatelstva. (Sen.. Rejmon: Zdali by pak řepaři mohli prodávat řepu, o to se nestaráte!) Nemluvte o řepařích. Pane kolego, když byl cukr levnější, platilo se za řepu více, věřte mně. Vždyť já jsem v těch poradách seděla, když jste se zaklínali, že bude udržena cena řepy, zvýší-li se cena cukru. Seděla jsem v těch schůzích, když jste říkali, že udržíte cenu řepy, že nezrušíte ani jeden cukrovar. A zatím kolik jste jich zrušili, abyste se zbavili konkurence! Vy jako zemědělec byste měl první protestovat proti tomu, že při vysoké ceně cukru se hanebně málo platí za řepu. To bych od vás byla ráda slyšela. (Sen. Rejmon: Musíte to znát!) Já to, pane kolego, znám. Já jsem bydlila 11 let v Kolíně a dívala jsem se na produkci řepnou zblízka.

Podívejte se dále, pánové. (Výkřiky. Místopředseda Donát zvoní. - Sen. Rejmon: Musíte znát číslice!) My je známe a říkáme, že cena řepy je nízká a cena cukru vysoká, a vám by slušelo, kdybyste tu hájil správnější věc. Já jsem tento požadavek zrušení denaturovaného cukru vznesla již na počátku listopadu na velké schůzi na Smíchově a setkal se s naprostým souhlasem. My s tím nepřicházíme teprve nyní, je to náš starý požadavek; musíme se přičinit, aby se cukr, jehož denaturace provokuje, mohl prodávat za levnější cenu těm, kteří hladově na něj čekají, poněvadž pak ubude také ztráta 100 mil. Kč na dani z dnešního používání sacharinu.

Vážený senáte, ty otázky jsou rozčilující jako román, zejména pro pracující ženy. Vy nevíte, kolik bolesti a utrpení se skrývá v každé dělnické rodině uzavřeno. Jestliže se tu stavíte, jako byste neslyšeli, když jde o otázku cukru, tedy je to cynismus. A jestliže pánové upozorňují na cenu řepy, místo aby ukázali na nadměrné zisky cukrovarnického průmyslu, pak nevím, co to je barvoslepost, nedostatek vědomí, přílišné stranictví! Musíme dojíti ke snížení ceny cukru, poněvadž nám musí záležet na tom, abychom vyživili děti a dali výživu našemu chudému pracujícímu lidu.

Chci v závěru říci, že otázkám výživy lidu přikládám velkou důležitost z důvodů, o nichž jsem se již zmínila. Chci s tohoto místa vzdáti dík p. ministru soc. péče inž: Nečasovi, který z minimálních možností, které má ve svém resortu, dělá veliké věci. Zejména si vážím toho, že tam, kde jde o sjednávání cen, jako to bylo při cenách obilí, při obnovení monopolu, jsou jím energicky zastoupeni spotřebitelé. To je totiž nejdůležitější, vnést sociální prvek do celkové naší politiky. Chceme spravedlivé ceny pro zemědělce, zejména pro ty drobné; my jsme navrhovali pro ně daleko lepší výhody než agrární strana. Chceme spravedlivé ceny pro zemědělce, výdělek obchodu, zprostředkovateli, ale také spravedlivé ceny pro ty lidi, kteří dnes z malých mezd a platů nemohou platiti vysoké ceny. (Výborně!)

Vážení pánové a dámy, to jest jasné. Vím, že když klesá hodnota peněz, není možno křičet: snižujte horem pádem ceny. Ale kartelové ceny, kterých máme u nás tak ohromné množství, mohou jíti dolů, i když hodnota koruny byla snížena, musí jíti dolů.

Budeme žádati zvýšení mezd pro dělníky a žádáme nyní náležitou druhotní výpomoc; v tom by nás měli podporovati také zemědělci a živnostníci, poněvadž oni neprodají své výrobky, nebudou míti odběratelů, nebude-li náš dělník míti práci ani podpory a nebude-li moci kupovati.

Jsme všichni vázáni zákonem vnitřní sounáležitosti. Chceme spolupracovati. Strana, jejímž jménem mluvím, je ochotna spolupracovati se všemi, nemá záludných úmyslů, nemá ani v nejmenší míře touhy někoho odstraňovati z některých resortů ministerských, nabízí se ke spolupráci loyálně, a žádá to také od ostatních.

Protože věříme, že na konec musí zvítěziti rozum a lidskost, budeme hlasovati pro tento rozpočet, který není ideální, ale je dobrý a je za dnešních poměrů jedině možný. Prosím, aby všechny strany byly si vědomy, že bez spolupráce v dnešních vážných dobách neudržíme klid a budeme vystaveni ještě dalším, prudším nájezdům svých nepřátel, a proto všichni dohromady! Pracujme vytrvale a poctivě a bude nám lépe! (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kostka. Dávám mu slovo.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! 

Pro členy parlamentu, kteří přicházejí z německého území, jsou především zvlášť zajímavými cifry státního rozpočtu, které se zabývají tísní průmyslu a obstaráním práce. Podíl na produktivní práci, kterou stát rozpočtem poskytuje, je pro nás dnes věcí nejdůležitější a proti těmto otázkám ustupuje všecko ostatní, co nás ovšem rovněž zajímá, jako národnostní vyrovnání, do pozadí a tyto otázky budou mnohem snazší, nalezneme-li jednou podklady pro větší masy našeho německého obyvatelstva, aby dostaly práci a výdělek, i když mzdy v nynější době za dosud krajně obtížných poměrů nebudou moci státi na vysokém stupni. Je přece jen dobrým znamením, že se ti, když rozpočet připravují, tedy vláda a také parlament, těmito ciframi velmi intensivně zabývali, neboť jsou vlastně dvě miliardy pro produktivní práci k disposici. To znamená při úhrnném rozpočtu asi 8,5 miliardy přece jen zcela značný podíl, i když samozřejmě tyto dvě miliardy nemohou býti poskytnuty z běžného rozpočtu, nýbrž velká část toho musí býti opatřena půjčkami. Vidím také, že úhrada úroků za půjčky stojí v takovém poměru k ostatním výdajům, který dnes nutno ospravedlniti, i musíme se postaviti proti všem výtkám a říci, že produktivní práce státu i v jeho vlastních podnicích podle finančního zákona tvoří tak značný podíl pro úhradu dluhů, že je beze vší pochybnosti oprávněné, když se dnes toto břemeno pro budoucnost zvyšuje. Neboť jinak to nyní nelze činiti. Platí se právě dnes - a to jest zajisté otázkou, která nás všechny musí intensivně zaměstnávati všude příliš vysoké úroky. Tuto částku v dnešní hospodářské situaci nelze ospravedlniti. Cifry jsou všem známy. Opakuji jen, že máme vlastně v rozpočtu po ruce částku 550 milionů pro podporu práce. Přicházím stále více k přesvědčení, že podporování nezaměstnaného nestačí. Propočítáme-li tuto částku na cifry 550.000 nezaměstnaných, které jsme měli za letní doby, kdy se stavělo a sem tam bylo lze zaznamenati dobrou zaměstnanost, pak přijde na jednoho dělníka roční cifra 1.500 Kč, čili 125 Kč měsíčně. Ať se někdo pokusí žíti s tímto penízem. Při tom musí si ještě uvážiti, že bude spáti v nočních asylech, neboť byt tím zaplatiti nemůže.

Úkolem měst a obcí bylo poskytnouti alespoň přístřeší. Za dnešní situace, kdy také obce ve svých příjmech došly k nejzazší mezi a své přirážky nemohou již zvyšovati, nemohou ani to dáti k disposici. Naše město Liberec žilo až do poslední doby v jakémsi vyrovnání, nikoliv ve smyslu zákona o konkursech, nýbrž tak, že svůj rozpočet mohlo vyrovnati bez podpory státu a země. Vyšli jsme s vlastními příjmy, ačkoli jsme své občany přespříliš nezatěžovali. Naše přirážka k dani činžovní zůstala stále ještě na 71 %, ačkoli většina měst dospěla již k 125 %, podklad naší výdělkové daně zůstal na 310 %, ačkoli většina měst šla již nad to. Při tom dlužno poznamenati, že obyvatelstvo neplatí žádných okresních přirážek, poněvadž jsme autonomním městem. Přes to všechno - a zavedli jsme také dobrovolné příspěvky, vybírá se dávka z pokojů, tedy dávka z místností, která nezaměstnaným poskytuje jeden milion ročně - mnozí z 1.500 nezaměstnaných, které máme ve městě, mají starosti o byt, který nemohou již platiti.

Přihlédneme-li k preliminované státní podpoře 550 mil., musíme říci, že tato částka nestačí; dlužno opatřiti práci, jen opatřením práce možno čeliti obrovské bídě, která všude existuje. Je zde veliká bída a tím velká nespokojenost, která se projevuje také v politickém ohledu. Lidé sešli morálně. Jestliže lidé po celá léta toto prožívají, pak se nedivte, nejsou-li k práci způsobilými. Ti, kteří si něco opatří žebrotou, jsou ještě lepší lidé, ale jsou také lidé, kteří se chápou podvodu a krádeže. Tedy je nutno opatřovati práci každou metodou, kterou vůbec můžeme vynalézti.

Nezaměstnanost dostupuje v německých krajinách mnohem vyššího procenta nežli je celostátní průměr. Počítá-li se v německých krajinách na 1.000 obyvatelů 73 nezaměstnaných, vyplývá na celém státním území jen cifra 39, tedy asi polovina. Vidíte tedy, že také při zjednávání práce v těchto krajinách nutno vynaložiti větší péči, nežli pohlížíme-li na opatření práce v celém státním území. Klademe váhu na to, aby také peněz, které jsou po ruce z půjčky na obranu státu, použito bylo v severních Čechách. Klademe zcela obzvláštní váhu na to, aby také všude splněn byl slib pana presidenta státu. Ale nestačí jen dát provésti nejnutnější práce, nutno opatřiti práci a to bezpodmínečně, po případě i násilím.

Z toho vyplývá požadavek, že je dlužno podporovati průmysl samotný v každém směru. Slyšíme-li, že se stát rozhodl vraceti obchodní daně, dlužno to bezpodmínečně uvítati a mělo by se to co nejrychleji provésti. Obzvláště pro textilní průmysl byla tím v posledních dnech alespoň ukázána cesta, jak možno uvésti trochu zase průmysl zpět do starých kolejí. Tvrdím ovšem, že velká část lidí - a to zdůraznili také již ministři - sotva bude se moci vrátiti ke staré práci. Hledejme tedy jiné prostředky jak udržeti tyto lidi alespoň na povrchu. A tu považuji také zákon o osídlení za důležitý prostředek. Lidé, kteří se vyznají v zemědělské práci, se usídlí na malých pozemcích o rozměru 1.000 m² (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.), aby tam konali náhradní práci k tomu, co mohou ještě sehnati jako poloviční výdělek.

Nesmíme se báti toho, že ty lidi sjednotíme. Slyšíme o pracovních táborech, slyšíme, že se tato zásada v jiných zemích stále intensivněji provádí. Také u nás má stát a úřady pokud možno rychle přistoupiti k této otázce. Mohu těmto lidem pak dáti alespoň výživu a přístřeší. Ministerstva sociální péče a zdravotnictví v tomto směru již vykonala velmi dobrou předběžnou práci, zavedli jsme již všude péči o mladistvé až do 18tého, 20tého roku. Ale nutno jíti dále, také další lidi nutno shrnouti. Mohu vydržovati člověka za 10 korun denně; ale nesmí vzniknouti domněnka, že to je nucená práce. Říká se často, že se tím poškozuje jiné dělnictvo. Nikoli, je řada prací, které mohou a mají provésti takovéto pracovní tábory bez poškození dělnictva, kde možno lidi s nepatrnou částkou vydržovati a stravovati.

Přicházím zde zase k otázce, kterou jsme již prakticky provedli. S městy jednal svého času stát trochu nepříjemně tím, že nyní jen oklikou jim nahrazuje daň z obratu a přepychovou, kterou dříve až do určitého procenta mohla sama vybírati, jestliže provedla své plné přirážky. Přicházím k otázce vyúčtování a zdůrazňuji ji všude, kde jen mohu. Nutno zase hledati výkon člověka k tomu, aby bylo možno jiného člověka zaměstnati. Tedy výkon za výkon! Nemá-li někdo žádnou práci, jsou druzí povinni dáti mu práci; poskytují sobě sami výhodu, že toho člověka zaměstnávají a umožňují mu výdělek. Tuto výhodu, kterou sami mají, musí nahraditi jiným způsobem. Nemusí se vždy vycházeti z toho: Chci-li člověka zaměstnati, musím zaplatiti úroky ze zaměstnání. To je dnes přímo protismyslné a mstí se všude, kde se toho někdo drží. Vidíme již dnes u nás nahoře velká hnutí. Jsou skupiny, které praví: "Budeme vyměňovati výkon za výkon". Na ulici je na př. nezaměstnaný; opatřím mu práci; nyní však on vykoná něco za to, když ho zaměstnám a zabezpečí si tak zvýšenou kupní sílu a možnost obratu. Ten člověk koupí přece zboží u kupce, u řezníka atd., vykoná něco za to! Co žádáme od těchto uživatelů? Nic, než aby se jako členové družstva připojili k tomuto společenství a ze svých zakázek, které dostanou, vrátili 2 % do společné pokladny, tedy jakýsi druh daně z obratu. Co pro nás vykonalo toto společenství (je to družstvo s r. o., zvané "Gemeinsinn")? Uspořili jsme tím za půl druhého roku pro město Liberec 320.000 Kč a máme letos v rozpočtu města částku 200.000 Kč jako dávku tohoto družstva "Gemeinsinn" pro veřejné práce obce. To by měla zahájiti města všude, samosprávné korporace, také okresy, pokud to jde. Národní banka nebude ničeho namítati, zabývala se tím u nás a studovala věc. Řekli jsme: Všechno to, nač jsou uložena 2 %, je v rozpočtu města schváleno a není tedy neuhrazeno. Je to uhrazena částka, která se zde vydává, vyúčtováním. Když mně potom ten člověk dá 2 % skonta, pak je to dnes všude zvykem. Také když si v cizině chce něco koupiti, suroviny, když nakupuje v cizině rýži a pod., jde k městské pokladně a obdrží ihned v hotovosti částku, která mu náleží; neboť ta je v rozpočtu města obsažena a uhrožena. Když ji nepotřebuje, pak si dá vyúčtovací list vyúčtovati a zase zaplatí jím dělníka, na př. stavitel i dělník v případě, když zde jde o těch 200.000 Kč, klidně sleví 2 % ze své mzdy, poněvadž to je z práce, kterou by jinak nikdy nebyl dostal. (Výkřiky sen. inž. Wintera.) Obrat je velmi veliký, neboť podnícen je obratem města. Bylo tolik a tolik vydáno vyúčtovacími listy. Aby zatížení na začátku nebylo příliš silné, přispěli také úředníci pětinou svých platů, ale neměli při tom žádné srážky.

To se tedy má pozorovati a studovati, nedostatky nutno vymýtiti. Ale je to řešení praktické otázky, jak mohu zjednati práci, výkon za výkon. Uspořených nyní 300.000 Kč považuji za čistý výnos. Přece je jen možno, že tento ryzí výnos bude v malých dávkách vydán, do 50 % amortisován, a že město, řekněme příštího roku, z těchto 200.000 Kč obdrží zase zpět 50.000 nebo 60.000 Kč a normálním obratem může uspořiti dalších 200.000 nebo 300.000 Kč. To jest ovšem namáhavé, šlo by to lehčeji, kdyby věc dělal stát nebo země. Ale nechtěl bych, aby se právě do této soukromé věci měst, kde sama sobě něco opatřují, stát příliš vměšoval, sice tomu bude jako u daně obratové a přepychové: na jedné straně se vezme a na druhé straně se nenahradí. Promluvíme ovšem také o všech těch otázkách, co se vytvoří investicemi, aby také byl všude dán přiměřený podíl pro německá území.

Jednou z nejdůležitějších otázek, o které se také zde již částečně mluvilo, jest otázka Ústřední banky německých spořitelen. Tento ústav byl svého času založen, aby se vytvořilo vyrovnání zásob peněz a aby se vydáváním dluhopisů pro samosprávné korporace vytvořila přiměřená možnost poskytovati půjčky. Ale snad vybudování této Ústřední banky nebylo pro poskytování úvěru průmyslu, jak se ukázalo, úplně na zdravých základech a také asi ve správě leccos úplně nevyhovovalo. Nepochybné však jest, že emisní zařízení Ústřední banky bylo dobré. Nebylo možno se vyhnouti tomu, že r. 1933 bylo nad tímto ústavem vyhlášeno moratorium. Slyšeli jsme v poslední době, že vláda předložila praktické návrhy na úpravu této věci. Chtěl bych zdůrazniti, že vkladatelé kladou největší váhu na to, aby tato otázka pokud možno byla rychle přivedena k dobrému konci, a když slyšíme, že by bylo nutno vydati náhradní papíry v částce 550 milionů, pak bylo by snad uvážiti, zdali by k 3 %nímu zúročení nemělo přistoupiti ještě půl procenta, aby se přišlo na kurs asi 75 až 76, což by znamenalo dodatkový peníz 2,7 milionu, který je jistě pro centrálu, která se má utvořiti za pomoci státu, snesitelným. Tím by se posílila důvěra obyvatelstva a nepřímo by z toho měly prospěch lidové peněžní ústavy.

Druhou důležitou otázkou, ke které se většina obyvatelstva vesměs staví positivně, ačkoli tento projekt má velké vady, jsou tak zv. C-depot. Pan ministr financí v debatě v posl. sněmovně zazlíval, že se mluvilo o tom, že je proti dobrým mravům, že se C-depot beze všeho nevydávají. To jsou efekty, které svého času německé spořitelny daly Ústřední pane k disposici v naději, že zachrání existenci Ústřední banky těmito depot. Bylo také tehdy přislíbeno, že spořitelny na svých lepot nic neztratí. Jsou dnes při vracení ve výhodě, k těmto C-depot se má ještě provésti upisování v hotovosti. Papíry budou nominálem 100 - poněvadž 70 bude upsáno - zapsány do bilancí spořitelen. To je plus. O tom, myslím, nevzplane již žádný veliký spor. Tuto otázku mohou však velké spořitelny vyříditi snadněji nežli střední. Jsou jednotlivé ústavy, které se rozhodly k velkým úpisům C-depot - až do 20 milionů - kdežto jejich stav činí 140 milionů. Jinak je tomu u libereckého ústavu, u kterého při stavu vkladů 545 milionů upisování C-depot činí jen 9 až 10 milionů. To jest otázka, kterou možno lehčeji řešiti. Bude tedy nutno vzíti zřetel k plynulosti peněz a mobilitě spořitelen, a tak bude možno otázku C-depot lehčeji vyříditi.

Nejtěžší otázkou zůstává emisní ústav. Věcně nelze zajisté ničeho namítati proti tomu, že by emisní ústav v nynější formě mohl existovati jako německý ústav, neboť byl znamenitě spravován a nepřinesl žádných ztrát. Na druhé straně má pan ministr financí - a chceme zde usuzovati objektivně pravdu, že bezpečnost pro emisní ústav bude v budoucnosti tím větší, jestliže všechny československé spořitelny přispějí k podpoře ústavu a jestliže přispějí k sanaci nynějších obligací spořitelen. V předloze se praví, že se nesmějí dříve činiti vklady, s výjimkou u poštovní spořitelny a Národní banky, dokud vklady u Ústřední banky nečiní 5 %. Také zde najde se nějaká úprava, a při dobré správě, kterou emisní ústav měl vždy také ve staré formě, nechť pomýšlí se na to, zdali by již dnes nebylo možno autonomní správu přenésti na některý ústav. Nemluvím egoisticky pro Liberec, ale liberecká spořitelna jest jediným ústavem, který podle svých stanov má možnost vydávati zástavní listy. Bylo by tedy možno, aby se tam vytvořila jakási filiálka, samostatný správní ústav, kterého by se mohlo používati jako zprostředkujícího místa, kdežto v Praze by se věc prováděla. Důvěra znamená u spořitelen všechno; je-li zde, bude vzkvétati celý ústav, nebude-li jí zde jednoho dne, pak se můžete namáhati, jak chcete, ústav se octne v potížích. Ale my, německé obyvatelstvo, máme důvěru k jakési autonomní úpravě. V osnově se stanoví již němečtí správní radové a kdyby lidová skupina měla 20 % stavu vkladatelů nové Ústřední banky, mohla by býti autonomně spravována. Budiž vzato v úvahu, zdali by nebylo možno tuto otázku vyříditi již dnes nejlépe autonomní úpravou: vytvořiti ústřednu, ale odděliti německou část. A tu by bylo docela dobře možno využíti statutu liberecké spořitelny.

Jsem tím, ačkoliv by bylo možno k státnímu rozpočtu říci ještě nesmírně mnoho, u konce svých vývodů a musím se ještě několika slovy vrátiti k interpelaci, kterou dne 22. listopadu podali v senátě sen. Wellera jeho kolegové. Týká se konfiskace satirického časopisu vycházejícího v Chebu, který se nazývá "Igel". Interpelace dokazuje, že tento ilustrovaný prý vtipný list je blízkým sudetskoněmecké straně. Jde o konfiskaci vyobrazení, které představuje slavnostní shromáždění na libereckém náměstí, v pozadí je liberecký dobrovolný střelecký sbor, samotná, radnice a má osoba jako slavnostní řečník, mimo to dvě děti, které odevzdávají kytici. Vyobrazení má podle interpelace znázorniti, jak pokynem ruky odmítám jednoho nezaměstnaného s podvyživeným dítětem a jednoho pensistu. Připomínám, že jsem před libereckou radnicí pronesl slavnostní řeč, při níž také děti odevzdávaly kytice, jen při návštěvě presidenta státu dr Beneše v Liberci. Poněvadž toto vyobrazení vyšlo krátce po této návštěvě, musí býti každému jasno, že se tato domnělá satira může vztahovati jen na návštěvu presidenta státu v Liberci, úmysl vysmívati se této události, je bezpochyby podkladem jak pro obraz tak také pro interpelaci. Ani liberecká radnice ani moje osoba nepotřebují zvláštní ochrany proti politickému znetvořování. Ale já a všichni slušní lidé vyžadují úctu také od politického odpůrce k události, kterou, jakou byla návštěva presidenta státu v Liberci, také političtí odpůrci označili za důležitou právě pro vzájemný poměr Čechů a Němců v tomto státě a za významnou událost. Takové věci dokazují nejen nedostatek vkusu a taktu - tomu jsme ovšem již uvykli - ale škodí také nesmírně a otravují přímo poměr mezi národnostmi v republice. Proto ohrazuji se zde rozhodně proti takovýmto urážkám a připomínám jen ještě ke konci, že také interpelant pan sen. Weller žádal, aby byl panu presidentu státu v Liberci představen, což se také mým prostřednictvím stalo. V ostatním trváme na tom, že návštěva pana presidenta státu v Liberci a jeho významná slova, při této návštěvě pronesená, jsou pro nás programem budoucnosti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Dytrych.

Sen. Dytrych: Slavný senáte!

Vzhledem k velmi omezenému času mohu pouze stručně a výhradně s hlediska věcné materie rozpočtu na r. 1937 podotknouti k rozpočtu povšechně asi tato:

Předem jsem nucen stěžovati si na příliš pomalý postup komise pro zhospodárnění veřejné správy, od níž celá čsl. veřejnost očekávala, že iniciativní návrhy na reorganisaci veřejné správy zrychlí agendu a zejména odbourá písaření ve státní správě, jež se rozrostlo do netušené míry. Z rozpočtových úvěrů jednotlivých kapitol vidíme, že se dosud preliminují velké částky na vydávání různých úředních věstníků, publikací a pod. Soudím a mám pro to přímé důkazy, že v tomto směru lze dosáhnouti velkých úspor tím, že bude vydáván za celou státní správu jednotný úřední věstník, který bude pak jak zákonodárcům, tak i široké veřejnosti významnou pomůckou a odpadne zjev, že se jedny a tytéž výnosy a různé více méně bezvýznamné úvahy vyskytují v dosavadních početných úředních věstnících. (Sen. Němeček: To se projeví potom ve formě podpor v nezaměstnanosti, o to se jich bude vypláceti více! Dnes máme v tisku již 35 % nezaměstnaných!) Já jsem několikrát - myslím, že třikrát - mluvil o státním nakladatelství, na všechno jsem upozornil a řekl jsem, aby to dostaly právě soukromé tiskárny, že není potřebí, aby se všechno koncentrovalo u státního nakladatelství. To je jiná věc. Ale račte si přečísti publikace, zejména věstníky, na př. ministerstva veř. prací, zdravotnictví a j. a najdete tam řadu věcí úplně totožných, takže je to zbytečné psaní a zbytečné náklady.

Žádám proto, aby byla neodkladně provedena reorganisace komise pro zhospodárnění veřejné správy, a to tak, že do ní budou delegováni 1 až 2 úředníci z každého resortu a kategorie konceptní a účetní. To by byla taková, jak si to představuji, redakční komise. Tito úředníci by byli dočasně zproštěni služby a uloženo jim nepřetržitě jako řádný nový příděl vypracovati jednotné předpisy pro státní správu, předpisy pro sestavu rozpočtů a zejména návrhy pro odstranění písaření a zrušení zbytečných publikací a úředních věstníků, které se dosud vydávají ne proto, že je jich nezbytně třeba, nýbrž že v rámci různých redakčních rad se často přiživí značnými částkami mnoho protežovaných lidí.

S povděkem třeba uvítati, že položky subvenční vykazují tendenci sestupnou. Naproti tomu způsob poskytování subvence jednotlivými resorty je naprosto neudržitelný, jak jistě uzná z nás každý, kdo je funkcionářem všeprospěšných institucí, korporací atd. Prosadí-li se totiž udělení subvence u příslušného resortu, neznamená to ještě daleko poukaz peněz, protože za dnešního stavu jest ministerstvo financí vybaveno mocí takřka neobmezenou a často jsme svědky toho, že doporučená a ministrem resortu se všech hledisk zdůvodněná žádost je položena na lopatky úředníkem ministerstva financí.

Tento způsob není pro pány ministry vůbec důstojný. Schválí-li mu parlament úvěrové položky v rozpočtu, pak mu musí býti dána důvěra, aby s nimi hospodařil. Navrhuji proto, aby bylo neodkladně přikročeno k vydání doplněného a dnešním poměrům odpovídajícího předpisu, který by upravoval obor působnosti ministerstev a pánů ministrů, protože starý rakouský předpis ze 27. května 1896, č. 597, který sice platí právně dosud, nevyhovuje a ani ho není dbáno. Zdůrazňuji pak, že potom musí býti subvenční politika jednotlivých resortů prováděna podle hospodářské nutnosti a nikoli jednostranně podle politické příslušnosti toho kterého pana ministra.

Ted' něco o podpůrných fondech při zemědělských radách. Právem mohu tvrditi, že poskytování podpor našim zemědělcům, postiženým živelnými pohromami, je příčinou politické nevraživosti na venkově, protože se nepostupuje podle způsobených škod, nýbrž mnohdy velmi stranicky. Nápravy lze dosíci jediné urychleným zřízením zemědělských komor a státního živelního pojištění, kam by plynuly řádné dotace ze státních rozpočtů, a škody by likvidovaly nepolitické orgány přesně podle skutečnosti a nikoli podle legitimace. Jsem dále nucen si zde stěžovati, že peněžních prostředků živelných fondů se zneužívá na vyplácení odměn a podpor dobře zapsaným zaměstnancům zemědělských rad ve velkých částkách, kdežto s poškozenými zemědělci se, jak víme, smlouvá o každý haléř.

Žádám, aby ministerstvo zemědělství dalo svými orgány u všech zemědělských rad v republice přezkoumati, kdo a kolik obdržel takových odměn a podpor z živelných fondů, a aby pak spolu s ministrem vnitra učinilo takové opatření, jež by zabránilo zneužívání prostředků fondů.

Protože je dnes devisou zhospodárniti veřejnou správu a urychliti podpůrné akce zemědělské, navrhuji, aby povolené subvenční prostředky na různé akce byly poukazovány přímo ministerstvem zemědělství a nikoli jako dosud průchodními stanicemi, zemědělskými radami, které ukládají subvenční peníze na knížky u peněžních ústavů a z pochopitelných důvodů pak jenom oddalují výplaty. Na př. u nás na Moravě čekají lidé na podpory někdy až dva roky.

Nyní o katolické literatuře a časopisech. Rozpočty všech kapitol preliminují v celku značné náklady na nákup knih pro doplňování knihoven resortních, školních atd., dále na nákup časopisů, publikací a také obrazů. Také zde musím konstatovati, že ač katolická literatura, písemnictví a umění jsou vůbec na výši doby, přece jsou takřka na indexu, protože katolická hodnotná díla se nenakupují pro knihovny a různé z veřejných prostředků dotované instituce v takovém rozsahu, jak toho zasluhují a jak toho vyžaduje všeprospěšný zájem.

Apeluji proto na pány ministry, aby v tom směru byly dány pp. referentům, spravujícím tyto úvěry, příslušné pokyny za účelem podporování katolické literatury a umění vůbec. Nestačí jen mluviti o křesťanské dynamice v našem státě, nýbrž je nutno ji také vhodně síliti a podporovati.

Fondovní hospodaření. Ač již druhý rok je nám slibováno, že dojde ke koncentraci fondovního hospodářství a že výsledky hospodaření jednotlivých fondů budou řádně uveřejněny ve státním závěrečném účtu, přece fondy jsou pořád ještě skrytou doménou jednotlivých resortů a o jejich hospodaření nemáme žádného přehledu.

Dožaduji se proto opětně, aby byl sestaven přehled veškerých státních fondů a aby fondovní agenda, která je dosud roztříštěna ve všech resortech, byla soustředěna pod jednotnou fondovní správu, jejíž kuratorium by bylo složeno tak, aby zabezpečovalo objektivní hospodaření s fondovními prostředky. A nutno také zdůrazniti, slavný senáte, že zde nejde jenom o několik tisíc korun, nýbrž o majetkové hodnoty přesahující 1 miliardu Kč.

Náklady na státní zaměstnance. Vyhovuji spoustě žádostí státních zaměstnanců, abych ventiloval otázku, zda skutečně státní zaměstnanci spotřebují téměř veškeré státní příjmy, jak svého času prohlásil zde v senátu pan ministr financí. Myslím, že je zcela spravedlivé, aby naši poplatníci, kteří byli uvedenou zprávou přímo pobouřeni, byli uklidněni přesnými daty o nákladech na státní zaměstnance.