V posl. sněmovně jsem vyvrátil statistickými údaji tvrzení o utiskování německé menšiny v ohledu celé péče sociální. Odpovědí panu sen. Krczalovi - který se pokusil o důkaz, že aspoň v úseku vyživovací péče o dítě, který tvoří nepatrný zlomek celkové státní podpůrné péče, křivdí se Němcům, jsem prokázal neudržitelnost tvrzení o domnělém útisku Němců i na tomto zlomkovém úseku státní péče o osoby veřejné pomoci potřebné.

Nechci tím říkati, zejména jako ministr sociální péče, že podpor je všude dost; my sami dobře víme a nikdo to neví lépe než ministr soc. péče, co utrpení a nedostatku je z doby krise v republice, a mohu také říci, že moje snahy o pomoc v tomto směru všem občanům bez rozdílu národnosti, občanům trpícím, jsou tak maximální, že více už vykonati nemohu. (Potlesk.)

Jsem přesvědčen, že interpelanti lépe by posloužili německému lidu i státu, kdyby společně s námi hledali cesty, jak by se dalo postupující zlepšení hospodářského života našeho urychlit a zevšeobecnit. Nikdo nám to nemusí říkati, všichni dobře víme, že podpory jsou jenom jedna nouzová cesta; ví to každý řádný dělník, a každý z nás by měl raději slušnou práci řádně zaplacenou. To je cesta, která nás může vést k úspěchu. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr inž. Nečas (pokračuje): Interpelanti by našli pro řady německých průmyslníků i německá města dosti vhodných podnětů, jak by za pomoci státu a vlády došlo postupně k celkovému a úplnému oživení severočeského a severomoravského průmyslového kraje a k obstarání práce pro tisíce německých i českých dělníků těchto krajů. Nepravdivé zprávy o útisku našich Němců, o jichž jednostrannosti a tendenčnosti by při trochu dobré vůle musili býti přesvědčeni i ti, kdož je rozšiřují - vyvolávají pochopitelně odezvu v nezasvěcených a poměrů neznalých kruzích v sousední říši a maří opravdovou snahu naší vlády, aby německá menšina našeho státu byla mostem mezi Československem a Německou říší. (Výborně!) Mimo to pak se nepravdivými zprávami o útisku německé menšiny v ohledu péče sociální zasívá roztrpčení do myslí a srdcí osob, nezaměstnaností zvláště postižených (Výborně!), znesnadňuje se dorozumění české a německé národnosti našeho státu a tím se ztěžuje a oddaluje hospodářské oživení a konsolidování státu, což je předpokladem odstranění bídy osob, které jsou v uvedených krajích postiženy nezaměstnaností.

Uzavírám tím, že vláda Československé republiky pamatuje objektivně a spravedlivě na všechno trpící obyvatelstvo státu bez ohledu na národnost a že se smaží také o realisaci všech vážných podnětů k hospodářskému oživení. Zde by si měli podat ruce všichni naši občané dobré vůle. (Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Byl mně podán návrh pp: sen. Donáta, inž. Wintera, dr Kloudy, Nováka (lid.), Thoře, Hackenberga a dr Hilgenreinera.

Prosím p. tajemníka senátu, aby tento návrh přečetl.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Návrh sen. Donáta, inž. Wintera, dr Kloudy, Nováka (lid.), Thoře, Hackenberga a dr Hilgenreinera

Podepsaní navrhují, aby o prohlášení pana ministra sociální péče inž. Nečase zahájena byla rozprava a sloučena byla s rozpravou o zprávě rozpočtového výboru o státním rozpočtu na r. 1937.

Předseda (zvoní): Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je tento návrh schválen.

Budeme pokračovati v rozpočtové debatě. Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, pí sen. Karpiškové.

Sen. Karpišková: Slavný senáte!

Státní rozpočet letošní tak jako rozpočty let minulých vykazuje přebytek. Bylo by to radostné, kdybychom nevěděli všichni, že cifry na straně příjmů jsou značně nad sazeny a že tudíž bude nutno učiniti velmi mnoho, aby jich bylo dosaženo. Míním tím, že musí býti celkově oživen náš hospodářský život, že musí býti sjednávány nové pracovní příležitosti, aby byl zaměstnán průmysl a aby také mohly býti daně odváděny v tom měřítku, jak byly preliminovány.

Na podporu vývozu jsme se usnesli na devalvaci čsl. koruny. Bylo to nutné, soc. demokracie učinila vše, aby tato nutnost se stal skutkem. Tuto devalvaci však musí nutně doprovázeti další zákroky, které by uvolnily náš zahraniční obchod a pomohly oživení našeho hospodářství; především pozvolné odbourávání povolovacího řízení, devisového řízení, jiná úprava kontingentů tak, aby celkový hospodářský život nebyl uměle škrcen.

Od devalvačního opatření uplynulo již dosti času, ale dosud jsme neviděli, že by se započalo s těmito nutnými pracemi, které, má-li býti devalvace účinnou, nesmějí býti vynechány, jako tomu bylo v r. 1934. Devalvaci musí doprovázeti toto opatření a na druhé straně také i ony kruté tresty pro zdražovatele, jak o nich mluvil p. ministerský předseda.

Snad namítnete, že toho nebylo dosud celkem třeba. Musím však zde vytknouti, že dosud nebyly zřízeny poradní sbory, vláda nejmenovala poradní sbory při ministerstvu, ministerstva nejmenovala poradní sbory další. Nebyl ministerstvem vnitra vydán jednací řád a směrnice. Myslím, že již je nejvýš na čase, abychom tyto věci dostali pod střechu. Sice potravinový index u nás nestoupl valně, takže ti, kteří sýčkovali, že devalvace bude pohromou, se přesvědčili o nepravdivosti svých tvrzení. Avšak upozorňuji, že na ceny výrobků z dovážených surovin musíme býti velmi opatrni. Máme tu na př. dnes onen případ v Jičíně, kde byl odsouzen obchodník k 10.000 Kč pokuty pro zdražování rýže. Jsou tu sice odvolání, avšak, kdybychom nevěnovali těmto věcem pozornosti, snadno by se rozrostly. Měli bychom postupovat jako na východě republiky, kde byli à tempo potrestáni ti, kteří chtěli neodůvodněně zdražiti.

V tom tempu to u nás, v zemích bývalého království Českého, nemůže pokračovati, poněvadž na východě republiky se k těmto příkrým rozsudkům došlo pomocí rozhodnutí policejních soudů, tohoto u nás není, my máme určitou možnost zakročiti z titulu vládního nařízení č. 294.

Musíme si dále uvědomiti, vážení pánové a dámy, že zlevněním vývozu, tím, že koruna byla odhodnocena, dochází také k určitému zdražení určitých předmětů, jako ječmene, který jsme dříve vyváželi s podporou, nyní jej vyvážíme snadněji, proto také jeho cena u nás stoupla. Totéž je u dříví, totéž je u zadních mouk, což by mohlo vykonati neblahý vliv na cenu chleba. Všechny tyto věci musíme míti bedlivě v patrnosti. Mileráda přiznávám, že tu není dosud velkých obav, že by někdo zneužil devalvačního opatření, ale je na místě, abychom byli na stráži.

K zabránění zdražení dováženého zboží bude nutno, abychom učinili opatření ve směru snížení cel. Namítne se snad, že by stát utrpěl určité škody na příjmu z cel, ale stát by na druhé straně mohl udělati pořádek v lihovém hospodářství, mohl by býti uskutečněn lihový monopol a z výtěžku 70 až 80 mil. Kč by mohlo býti nahrazeno to, co bychom slevili na clech. Ráda bych zavolala všechny ženy z celé republiky, aby se podívaly na cla, zejména u kávy, je to něco hrozného. Zboží v ceně 5 Kč za 1 kg je zdraženo clem na 20 až 25 Kč, a jiné a jiné věci. Rýže je na př. kontingentována. Proč? Nevím. Patrně aby nebyla přílišnou konkurencí našim mlýnským výrobkům. Musíme snížiti cla, objeví-li se, že dovážené produkty, rýže, čaj, slanečci, luštěniny, boby, atd. by měly býti zdraženy. K tomuto cíli mohl býti věnován devalvační výtěžek, který činil 40 mil. Kč, avšak dostala jej cedulová banka, která pro devalvaci nebyla nijak rozpálena.

Velmi rádi jsme umožnili vývoz opatřením devalvačním, ale nám především musí jíti o domácí trh, o vnitřní spotřebu.

Vážení pánové a dámy, objem a rozsah spotřeby je nejspolehlivějším ukazovatelem životní míry obyvatelstva. A po této stránce nemůžeme býti spokojeni. U srovnání s jinými státy vidíme, že spotřeba cukru u nás činí 26 kg na hlavu celkově, z Angličanů je to 43 kg, u Dánů, kde je cukr levný, je to přes 50 kg a prosím, my, země výroby cukru, musíme se spokojiti s nízkou cifrou spotřební. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)

U textilií zaznamenáváme o 50 % nižší spotřebu nežli v západních státech. To je důkaz, že naše spotřeba nemůže býti nikterak považována za dostačující. Proto také u nás poklesl odběr masa, odběr kávy, odběr piva i tabáku a ještě jiných životních potřeb. Příčiny nízké spotřeby u nás jsou známy. Chci je tu znovu opakovati. Jsme přibližně 20 % nad světovými cenami v ceně svých výrobků a po stránce mzdové stojíme asi na 15. místě mezi ostatními státy. Je žalno to konstatovati, ale je nutno připomínati, že u nás více než polovina žije pod existenčním minimem. Hospodářské zlepšení, které rádi kvitujeme, se dosud neprojevilo ve vyšších mzdách, proto musíme bojovati proti jakémukoliv zdražení, ať už z titulu devalvace - my máme také zdražení předdevalvační, t. j. zdražení masa vepřového a hovězího... (Sen. Rejmon: S kterou dobou porovnáváte ceny masa?) Porovnávám s cenou loňskou a s cenou na počátku roku letošního. (Sen. Rejmon: To se potom nedivím. Ale neptáte se, jaká byla cena masa v letech 1931 a 1935!) Hodnotné maso bez přívažku stojí v Praze 20 Kč jeden kg. (Sen. Rejmon: A kolik stojí na venkově?) Pane kolego, já vám to hned řeknu. Po posledním velkém zdražení, které bylo letošního léta, zůstalo nám ještě menší zdražení, ale pořád ještě hodnotné maso v Praze stojí bez přívažku 1 kg 20 Kč. (Sen. Rejmon: Zač prodává rolník?) Já jsem vám, pane kolego, mnohokráte nabídla, abyste se tuto relaci snažili s námi upraviti tak, aby nebyl pro meziobchod tak velký zisk, nechtěli jste však. Že je tu velký nepoměr, to my vám mile rádi doznáme, a budeme s vámi pracovati k nápravě. (Výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Karpišková (pokračuje): Je skutečností, že zde zůstalo předdevalvační zdražení a nesmíme také z těchto důvodů zapomínati, že náš boj proti všem těmto zjevům, když se dosud neprojevilo zlepšení ve vyšších mzdách, musí býti energický a důsledný. (Výborně!)

Jaká máme opatření, jaký aparát pro ochranu spotřebitelů a proti zdražovatelům? Hned konstatuji, že nedostatečný. Rozdělením agendy bývalého ministerstva zásobování mezi tři známé odbory, ministerskou radu, ministerstvo vnitra a soc. péče, nebylo dosaženo ochrany spotřebitelů. Vlastní ochrana spotřebitelů byla uložena pouze ministerstvu soc. péče, to však, ačkoliv jest jediným ochráncem spotřebitelů, nemá naprosto moci výkonné, žádné exekutivní moci a má naprosto nedostatečné prostředky finanční, aby tuto ochranu spotřebitelů mohlo konati. Pokud jde o protilichevní službu ministerstva vnitra, nesmíme se dáti zmýliti tím, že vykazuje přes 20 tisíc udaných případů. To jsou případy, vážený senáte, jenom nepatrných administrativních přestupků, nevyvěšování cen, drobné porušování potravin, ale skutečná lichva může býti postižena velmi málo. Zde u ministerstva vnitra, mělo býti již dosaženo určité reorganisace, příznivé, která by umožnila pronikavější stíhání lichvy, avšak ministerstvo obchodu a ministerstvo zemědělství se postavilo proti této reorganisaci, nebo lépe nedalo k ní souhlasu. Já tu prohlašuji, že pokud nebudou falšované potraviny zabavovány, nikdo si z trestu nebude nic dělat. 50 Kč, nejvýše 100 Kč každý zaplatí a porušuje dále.

A tu přicházím k jedné z našich všeobecných bolestí, zejména v Praze, k falšování másla. Nedávno mi řekl odborník, jemuž nemám příčiny nevěřiti, že v každých 50 vagonech másla je přimícháno 15 vagonů umělých tuků. Dnešní postup proti těm, kdož přimíchávají umělé tuhy do másla, je, řekla bych, velmi sousedský a mírný. Prostě se vezme vzorek a dodá se Státnímu výzkumnému ústavu, ten rozhodne, došlo-li k porušení, a příslušný úřad udělí pokutu 20, 30, 100 Kč. Doporučovala bych, aby každé takové máslo porušené umělými tuky bylo zabaveno a rozdáno nezaměstnaným. Viděli bychom, že by brzy byla Praha očištěna od margarinového másla. Jinak říkám na adresu pánů z agrární strany, kteří se zpěčují tomu, abychom vyráběli o 1.000 nebo o 500 vagonů více, než se jim zdá být nutno, aby se tedy učinilo separátní opatření, které by označilo kontingent umělých tuků, jež jsou přimíchávány do másla. (Sen. Rejmon: Kdo je míchá?) To je nám jedno, ale vy počítáte kontingent všeobecně a část toho kontingentu je také v másle. Já to mám ověřeno vlastní zkušeností, že se dnes na tomto poli velmi mnoho hřeší. My to musíme potírat. (Výkřiky sen. Rejmona.) Proč? Je to škoda pro vás. Dnes už si člověk v Praze s nechutí béře kousek másla, poněvadž ví, že to není dobré selské máslo nebo čajové máslo. Chci-li míti dobré máslo, musím dát 24 Kč v mlékárně. (Sen. Rejmon: Dnes dostanete levnější!) Já jsem hospodyně, pane kolego, já platím 24 Kč za máslo v Radlické mlékárně, která patří agrární straně.

Reklamujeme dostatečnou výrobu umělých tuků nikoli proto, že bychom chtěli škoditi odbytu živočišných tuků, nýbrž proto, že chceme lidem, kteří na máslo nemají, umožnit omaštění vůbec.

Teď přicházím k otázce dnešního vývozu másla do Německa. (Sen. Mikulíček: Za cenu, zač se u nás prodává margarin!) Počkej Mikulíčku, nekřič. Není tomu dávno, přišel pan ministr zemědělství s tím, že máme značný přebytek másla. Tu bych chtěla říci: My jsme letos v létě trpěli tím, že si naše rolnictvo mohlo a muselo naplniti chlévy, majíc dosti krmiva, a neodprodávalo. My jsme to odnesli vyššími cenami masa. Dobře, někdy je nutno přinésti oběti. Ale teď bychom mohli míti něco příjemného z toho, že máme plné chlévy a že je dostatek mléka, mohli bychom míti levnější máslo. Ale pan ministr zemědělství uznal, že prý máme přebytek 100 vagonů másla. My jsme si to však dali zkontrolovati odpovědnými činiteli a ukázalo se, že máme přebytek jen 40 vagonů. (Sen. Rejmon: Kdo pak to kontroloval?) Jako se došlo k cifře 100 vagonů, stejným způsobem se došlo ke 40 vagonům, a věříte-li stovce, musíte věřiti i čtyřicítce.

Z tohoto přebytku bylo vyvedeno již 5 vagonů do Německa, a 12 vagonů je připraveno k vývozu za cenu Kč 11,25 až Kč 12,50 za kilogram. Řekněte vy všichni, kdo máte jen pojem o té věci, zdali by se také u nás neprodávalo hromadně máslo za 12 Kč? (Sen. Rejmon: Ale kdo by kupoval to dražší?) Já se vás ptám, zdali by sedláci mohli to máslo stále vyrábět za 12 Kč?

Nyní vám řeknu, jak k tomu došlo, že mohlo a může býti máslo vyráběno za tak nízkou cenu. První mou starostí bylo, zdali na to něco dává živočišný syndikát. Zjistila jsem ke své radosti, že nikoli, avšak dělá to spolek mlékařských družstev, tedy zemědělská společnost, a to pomocí dovozních listů z r. 1930, které mají výhodu při vývozu větším než 500 kg 2 Kč 10 h na 1 kg. Ale je také pravděpodobné a snad - mohu říci - jisté, že ministerstvo zemědělství tu poskytuje zlevněná vývozu 3 až 4 Kč na 1 kg. (Sen. Plamínková: Když ne veřejně, tedy tajně!) Jistě z nějakých fondů. Tento vývoz másla do Německa je subvencován 5 až 6 Kč na 1 kg. Chci říci, že to je zločin na republice. Pánové, jestliže Německo má na kanony, na zbrojení, může mít také na máslo a nám se opravdu velmi protiví, abychom podporovali vývoz levného másla do ciziny. (Výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Karpišková (pokračuje): My právě žádáme, aby to máslo bylo prodáno zde, třeba s tou subvencí, ať to dostane ten sedlák, ale ať si můžeme namazat máslo na chleba my a nikoli v hitlerovském Německu. (Výkřiky sen. Mikulíčka a sen. Rejmona.)

Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Mikulíček nemá slovo. Prosím o klid.

Sen. Karpišková (pokračuje): 40 vagonů přebytku na másle, to je půldenní produkce takového vývozního státu jako je Dánsko, tedy nestojí za řeč tento přebytek, abychom mohli mluviti o vývozu. Velmi se proti tomu ohražuji a tvrdím, že za tu cenu třeba i za subvence ministerstva zemědělství bychom zde velmi rádi máslo kupovali.

Dalším opatřením, které je nutné proti zdražování a k úpravě cen, je novelisace kartelového zákona. Novelisace je připravena již dávno v ministerstvu spravedlnosti. Dnes se dostala t. zv. hospodářským ministrům k projednání, avšak kdo ji brzdil, bylo naše slavné ministerstvo obchodu. Proč? Vždyť živnostnictvo nemá zájmu - a jeho zástupce spravuje ministerstvo obchodu - na kartelech.(Sen. Sláma: Proč jste hlasovali pro ten zákon?) Dobře, hlasovali jsme pro něj, ale nyní žádáme jeho novelisaci. Vám se nelíbí, že jej chceme novelisovat a bráníte se tomu. (Sen. Sláma: Vy jste pro ten zákon hlasovali!) Ale teď budeme hlasovat pro jeho zlepšení a chceme totéž od vás. (Sen. Sláma: Teď děláte z nouze ctnost!) Vy jste nikdy neodhlasovali nic špatného?

Novela chce zaříditi určité zlepšení, a to aby v kartelovém řízení, které až dosud bylo jinak upraveno, byly zastoupeny vrcholné složky spotřebitelských a zaměstnaneckých organisací. Tato změna má sloužiti tomu, aby bylo dosaženo hlubší kontroly cen. Ministerstvo obchodu - neříkám, že sám pan ministr - ubrzdilo dobrou věc, aby v kartelovém řízení zasedali zástupci vrcholných organisací spotřebitelských a zaměstnaneckých. Nevím, jaký prospěch z toho může mít živnost, a proto důtklivě a energicky žádáme, aby novela kartelového zákona již nebyla zdržována. Neochota dáti spotřebitelským organisacím zastoupení, nesmí brzdit dobrou věc. Bylo tu proneseno několik výmluv, mezi nimi také ta, že by se prozrazovalo obchodní tajemství. Toto prozrazování obchodního tajemství je do jisté míry umožňováno spíše nyní a proto novelisace kartelového zákona v tomto směru je naléhavá.

Chci však dále říci, že činnost ministerstva obchodu je dnes - zase nemyslím jenom pana ministra - zaměřena skoro výhradně proti spotřebitelům - a to je chyba. Vzpomeňte jen na vládní nařízení č. 162 o filiálkách, ale, vážení pánové a dámy, chystá se i vládní nařízení, jímž má býti umožněno zavírání bufetů již o osmé hodině večerní. To je další škoda, poněvadž dosud je tam zaměstnáno na 2.000 žen, pracujících ve dvou a půl směnách. Kdybychom chtěli učinit zadost touhám, které se tu ozývají a které mají býti vyjádřeny vládním nařízením o zavírání bufetů o osmé hodině, došli bychom k tomu, že bychom nejen omezovali spotřebitele, kteří by si nemohli koupit laciný nápoj a laciné sousto po osmé hodině večerní, nýbrž vyhodili bychom ještě těch 2.000 žen na dlažbu.

Nedávno o tom napsal majitel Sect Pavillonu, že je nemravné zaměstnávat ženy v noci. Co pak on nezaměstnává v Sect Pavillonu ženy v noci? Ale ne prodáváním pokrmů a nápojů, a je z toho velmi dobře živ. Odmítáme, aby lidé, kteří mají sami dosti viny na svých bedrech, podezřívali ženy, které musejí pracovat v automatech a bufetech, z nemravnosti. Ve velkém městě může býti nemravný každý, kdo chce, v pravé poledne jako o půlnoci, to je jedno, poněvadž zde je možno se ukrýt. Proto odmítáme tuto snahu ministerstva obchodu, nemůžeme si pomoci, poněvadž by to bylo ochuzování konsumentů a nebylo by tím vyhověno tomu, po čem se volá: Dejte nám laciný požitek, nápoj a pokrm. To nemohou, dát hostince při nejlepší vůli, poněvadž mají větší režii. Proto musíme nechat automaty otevřeny do 11 hodin; pro redaktory, šoféry a obecenstvo jdoucí z biografů. (Sen. Sláma: Paní kolegyně, kde to vezmeme, kdo to bude platit?) Já teď mluvím o bufetech a zavírání jejich, že se tím brzdí konsum. (Sen. Sláma: Slibujeme úřednictvu, že mu zvýšíme platy!) Panen kolego, to sem nepatří. (Místopředseda Donát zvoní.) Vy hledáte vinu u podnikavých lidí, kteří zřídili bufety a automaty. Tam jsou zaměstnáni číšníci, kuchaři a ženy a platí se jim podle kolektivní smlouvy. Musíme říci, že je to zákonný podklad pro jejich existenci. Nesmíte tam hledat vinu, poněvadž chyba je v tom, že se hostinští ve svém celku nepřizpůsobili poklesu kupní síly našeho občanstva. Pane kolego, jděte se tam někdy podívat, jak se tam jí. Za 60 hal. nekoupíte v žádném hostinci nic, to mi dáte za pravdu, ale v takovém automatu koupíte za 60 hal. bramborák, za 1 Kč kávu, a my tu možnost nesmíme lidem brát, když jim platíme malé mzdy. Až jim budeme platiti větší, půjdou do restaurace. (Výkřiky.)

Vážení pánové! Měli jste dost času na reorganisaci hostinské služby, a proto protestujeme, aby byli konsumenti ochuzováni zavíráním bufetů v 8 hodin.

Dále chci říci, vážený senáte, že k stupňování domácí spotřeby a tím i k zvýšení výroby a oživení obchodu a řemeslných živností můžeme dojíti jen jednou cestou, a to opuštěním zásady, která je u nás vžita, zásady nízkých mezd. Z dnešních mezd a platů je možno pouze živořiti.

Chci s tohoto místa říci, že rády posloužíme Svazu průmyslníků, ať se nás jenom zeptá, zač může býti živ dělník, který pobírá 80, 100, 150 Kč týdně, když platí na př. 1.200, 1.600, 1.800 Kč i více roční činže. My ženy - ať nás zavolají - rády vysvětlíme, jak je možno skutečně z té mzdy žíti, a budou pak vidět, že nízké mzdy jsou největším nepřítelem rozvoje hospodářského.

Nechci mluviti jenom o soukromých zaměstnavatelích, chci také připomenouti, že i stát je nesolidním zaměstnavatelem. Platy, jaké má velká část státních zaměstnanců, 6.000 až 8.000 Kč ročně, svědčí o sociálním nepochopení.Když to dělá stát, je to tím bolestnější, je to nedostatek sociálního citu. Nedivme se pak, že se nemůžeme při takovýchto mzdách a platech dostati k většímu oživení hospodářského života.

Chci tu však konstatovati, že strana, jejímž jménem mluviti je mně ctí, sociální demokracie, vždycky vystupovala se vší energií pro zájmy a prosperitu výroby nejen průmyslové, nýbrž i zemědělské. Přejeme si, aby obě tyto výroby prosperovaly. My jsme to byli, kteří jsme iniciovali vše, co souvisí s oživením výroby, ač by to bývalo povinností těch stran, které se dušují, že jsou zástupci průmyslu jaksi od přírody a kteréžto strany byly také od průmyslu ve volbách hodně podporovány. Proto chci opakovati, že náš hlas jako lidí seriosních musí býti slyšen a naše návrhy, ukazující cestu z krise akceptovány. Nikoliv však oklikou, jak to dělá Reeskontní ústav s návrhem kol. Macka, který navrhuje operace na volném trhu. Reeskontní ústav dělá něco, co vypadá jako Mackův návrh, ale dělá to z peněz, které si stát vypůjčil, z oněch 100 milionů Kč, které Reeskontní ústav dostal do základu, dále z peněz, které odnímá peněžním ústavům, záložnám, spořitelnám. Nedělá to přílivem nových peněz. A to je chyba, poněvadž tím se nedosahuje účinků správných.

Slavný senáte! V závěru chci říci a zdůvodniti, proč tak naléhavě žádáme ochranu spotřebitelů, nejen městských, ale i venkovských. Kdo žil na venkově, ví, že i tam je řada lidí, kteří musí nakupovati všechno, co do úst a do ruky vezmou, draho: sádlo, maso, mouku atd. I v zájmu těchto lidí mluvím, poněvadž znám jejich těžký život. Nemysleme si vždycky, když jde o spotřebitele, že je to velké město. Nikoliv, je to i venkov a velká většina malých měst, kde ceny mouky, masa a tuků jsou nejvyšší. Proč nám o to tak jde? Poněvadž víme, že tu jde o otázku nejdůležitější, totiž o výživu lidu. Při Svazu národů byla zřízena, jak račte asi věděti, také komise pro otázky výživy lidu. Vidíme, že to začíná v moderních státech hýbat myslí a mozky lidí, přichází věda do politiky, nikoliv naopak, jak se to často u nás dělá. Tato otázka je tak důležitá, že neváháme nadhoditi tu možnost, zda bychom neměli zříditi ministerstvo pro výživu lidu.

Vážení pánové a dámy! Máme nyní dva ministry bez portefeuille. Snad by se dalo uvažovat o tom, abychom zřídili takové ministerstvo, které by mělo velkou kompetenci cenotvornou, které by mohlo zasahovat do cenových a daňových otázek, do otázek vývozu a upravovat tak jednu z nejzákladnějších otázek. Je to důležité proto, poněvadž od toho odvisí populační politika našeho státu. Pokles porodnosti, jehož se lekáme, je ponejvíce zaviněn tím, že chudí již dnes nemohou roditi tolik jako rodili Bohatí rodili vždycky málo, nyní skoro nic, ale ti chudí, kteří jsou sami hladoví, nedodávají již tu velkou cifru, kterou jsme měli před 9 lety, takže náš přírůstek populační činí sotva polovinu toho, co jsme měli před devíti lety. Je to postrašující, ale souvisí to s otázkou výživy lidu. Otázky výživy lidu jsou důležité pro obranu státu. Milerádi chceme dáti všechno, aby Československá republika byla ochráněna a případně i my ženy půjdeme ji chrániti, jak jsme to již řekly z tohoto místa ale musíme říci odpovědným činitelům, že ti hoši, kteří budou míti snášet strasti příští války, musí být dobře živeni, a ne podvyživeni, jako dnes. To je důležitá otázka, jak lid žije, jak se stravuje a proto otázky výživy lidu nesmějí býti námi opomíjeny. Otázky výživy lidu jsou dále důležité pro udržení spokojenosti pracujících vrstev v demokratickém státě.

Znáte jistě přísloví, že cesta k srdci vede skrze žaludek. My bychom to nechtěli aplikovati na city a vztahy obyvatelstva k našemu státu a k naší republice. Nechceme býti tak materialističtí, avšak tvrdíme, že cesta k zdatnosti a udržení demokratického režimu vede přes dokonalé vyřešení otázky výživy lidu. To si troufáme tvrditi. Proto žádáme ochranu spotřebitelů v nejširším měřítku.

Vážení pánové a dámy, nejde vždycky jenom o ceny v drobném, o tresty na zdražovatele, to by bylo příliš málo. Nám jde při otázce ochrany spotřebitelů o to, aby došlo k pronikavé změně v naší obchodní a peněžní politice, aby byly vneseny sociální ohledy do výroby a aby spotřeba, jejíž nejvýhodnější uspokojení je nutno postaviti za hlavní cíl výroby, byla respektována, neboť spotřeba tu není pro výrobu, nýbrž naopak spotřeba je rozhodující pro výrobu.

Vážený senáte! Ke konci chci říci, že je mi stydno opakovati znovu, že dosud nemáme spotřebitelské komory, jak po nich voláme už od převratu. Musím to však činiti, poněvadž nedoslýchavost určitých vrstev mne k tomu nutí. Chci však krátce ještě říci, že nesouhlasíme zejména s návrhem pana posl. prof. dr Brdlíka, který jak víte doporučuje, abychom snížili cenu cukru o 1 Kč na kilogramu na účet státní daně. Vážení pánové, to by znamenalo, že by stát přišel asi o 300 mil. Kč a pan profesor Brdlík navrhuje, aby tento schodek na dani byl nahrazen tím, že by se ty tři až čtyři Kč daně převalily na umělé tuky. Snad o tom není třeba ani mluviti, je to tak horentní, tak za vlasy tahající, že bychom měli zdražiti umělé tuky, které jsou určeny pro chudé lidi, 4 až 5 Kč na I kg. Chci také, když mluvím o tom, že je mi stydno, mluviti o nedostatku spotřebitelské komory, že je mi rovněž stydno mluviti o snížení ceny cukru. Tato věc se vleče léta a kartelová komise, jíž to bylo vládou přikázáno, neučinila nic. Nyní dokonce se objevují snahy zvýšiti cenu cukru, což by byl paradox ještě větší.

Vážení pánové, cukerní daň za Rakouska činila 38 haléřů na 1 kg, později v letech válečných byla připojena přirážka 16 hal. My jsme se dlouho po převratu bránili inkameraci, této přirážky; za Rakouska v posledních letech činila cukerní daň 54 haléře a cena cukru byla 80 h, také někdy 78, 76 haléřů. Vidíte snadno na první pohled, že daň tvořila více než 50 %. Dnes je cena cukru Kč 6,30 a celková daň, z cukru a z obratu Kč 2,09, daň činí tedy jenom třetinu. Mají býti tyto cifry předmětem útoků se strany pana prof. Brdlíka a má se říkat, že daň má býti snížena proto, aby cukr mohl býti levnější? Nikoliv. Podívejte se jen na zvýšené zisky cukrovarnického průmyslu. Chci říci, že v tom kartelu sedí i agrární cukrovary a státní a že stát tu musí jít příkladem vstříc a prosadit snížení ceny cukru na účet zisků cukrovarnického průmyslu.