Místopředseda Klofáč (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. dr Hilgenreiner. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky!

Rozpočet na r. 1937 byl již v posl. sněmovně schválen, a také náš klub hlasoval v rámci vládní většiny pro rozpočet. Tím je zde pro nás dáno stanovisko, také my budeme hlasovati pro rozpočet a pro resoluce, které navrhuje výbor.

Chtěl bych k tomu připojiti několik slov o politické situaci. Naším hlasováním pro rozpočet nemá naprosto býti řečeno, že projevujeme svůj souhlas se vším, co se v tomto státě děje. Neboť v podstatných bodech zůstáváme, ačkoli ve vládní většině, přece v oposici, a to přes to, že jsme jednoho ze svých vyslali do ministerské rady. S německými ministry v tomto státě je to dosud zvláštní věcí. Navenek musí buditi zdání, jakoby Němci ve státě měli své plné právo. Ve skutečnosti musel by však každý ministr, který vstupuje do vlády, vstupovati s protestem, že ústava, kterou jako ministr obzvláště je zavázán, v podstatných bodech dodnes není splněna. Němečtí ministři zůstali, bohužel, do dnešního dne jen slibem, ačkoli sliby byly nyní již dány třikráte, a to nesplněné sliby. Němečtí ministři, i když sebe více ceníme jejich zprostředkovací a kontrolní práci, dodnes v podstatě zklamali; a já k tomu připojuji: museli zklamati, neboť 3 miliony německých státních občanů, ba více nežli 3 miliony, jedna pětina všeho obyvatelstva ve státě, nepožívají dnes ještě těch práv, která nám byla slavnostně přislíbena v mírové smlouvě a v ústavě, připomínám obzvláště §§ 128 a 132.

Tak je s tohoto hlediska postavení německého ministra protestním postavením. Musí, koná-li věrně svou povinnost, státi takřka s rukou na klice a nemůže se věru klidně a pohodlně roztahovati v ministerském křesle. (Sen. Maixner [německy]: Kde je plnění povinností?) Nejde při tom o nějaké podrobnosti a maličkosti, jde o životní otázky našeho lidu, o existenci sudetských Němců v československé republice. Tato otázka dosud rozřešena není.

Poslední neděle prohlásil ministr věcí zahraničních dr Krofta s otevřeností a věcností, která ho vyznamenává, před Němci v Karlových Varech, že..německým spoluobčanům měl by se zajistiti řádný podíl na veřejné moci ve státě a přiměřené zastoupení ve státních a veřejných úřadech." V 19. roce republiky mluví se o tom, že by se měl teprve splniti požadavek, který by se podle ústavy měl předem rozuměti sám sebou, a to.musí říci ministr. Neboť kdo naše poměry chce líčiti po pravdě, ten stává se žalobcem celého systému.

Kdyby nám dnes pan ministr financí pór skytl příležitost sledovati v rozpočtu přesně, co my Němci pro stát konáme a co my Němci na druhé straně od státu dostáváme, pak bychom viděli, že jsme těžce poškozováni a v nevýhodě nejen právně, nýbrž také materielně. Když národ rok od roku po 18 let poměrně musí přispívati na státní správu, a na druhé straně přece zase je v podstatných věcech vylučován z toho, co mu náleží, pak to během více nežli jednoho desetiletí vzroste v miliardovou ztrátu, která musí vésti k ochuzení, k zubožení našeho lidu. Přistupuje-li pak k tomu ještě, že náš národ při celém našem vývozním průmyslu je hospodářskou krisí více postižen nežli jiný národ, pak můžete věru pochopiti, že v takovémto národě nalézá půdu krajní radikalismus a že ho nelze ke klidu přivésti krásnými frázemi a sliby, nýbrž jen účinnými skutky.

Při této příležitosti musím se zmíniti o bolesti našeho sudetskoněmeckého lidu, ústřední bance německých spořitelen. Ministr financí pokoušel se s tohoto místa obratně hájiti svou předlohu, kterou v té příčině podál. Musíme otevřeně prohlásiti: Nepřesvědčil nás. Řekl bych panu ministrovi financí, kdyby zde byl: Pane ministře, máme stále ještě dojem, také po vašich vývodech, že se při státní pomoci pro české a německé banky měří dvojím loktem, a.to naprosto v neprospěch německých bank. S otázkou zaplacení válečných půjček nemá sanace ústřední banky německých spořitelen nic společného. A ostatně pravíme přímo: 16 emisních ústavů v zemi, ve které pětina obyvatelstva, přes 3 miliony, jsou Němci - a v hospodářství znamenají ještě více - a ani jediný rovnocenný emisní ústav na německé straně, jak se to mělo státi podle předlohy pana ministra; to znamená zotročiti a zničiti německé hospodářství. (Souhlas. senátoru sudetskoněmecké strany.)

Tak se zcela jistě žádný mladý stát nevybuduje. Co jsou platná opevnění navenek, když uvnitř všude vzrůstá neklid a nespokojenost? Není spokojenost státních občanů nejpevnějším betonem, na kterém lze vybudovati bezpečnost státu? Mnohem důležitější nežli všechny dohody, malé i velké, je dohoda mezi státními občany navzájem, mezi národy v tomto státě, a tato dohoda dodnes sjednána nebyla.

To jsou staré otřepané pravdy, které - jsem přesvědčen - každý z pánů, kteří dnes mají největší odpovědnost, pociťuje mnohem více nežli je pociťujeme my. čím déle, tím více musíme přece evropskou situací býti upomínáni na to, že je svrchovaný čas sjednati zde uvnitř mír, nežli vyjdeme vstříc vážným zahraničním vývojům. Jsem přesvědčen, že vedoucí státníci ze svého pocitu odpovědnosti dávno došli k vědomí, že se něco musí státi. Ale odvahy se dosud nedostávalo. Před kým jest obava, nepotřebuji uváděti; to není mojí věcí. Nedostávalo se odvahy v době, kdy politický poctivec Švehl a přistupoval k této otázce, ale bohužel nemocí byl donucen odložiti veslo státu.

Dnes má se věc tak, že v čele našeho státu stojí mužové, kteří prohlašují, že to uznávají a mají odvahu přistoupiti k těmto otázkám. Směrodatní státníci projevili v poslední době opětovně rozhodnou vůli přistoupiti k menšinové otázce a tím především k německé otázce a nedáti se v tom nikým mýliti. Neboť tak rozumím slovům pana předsedy vlády dr Hodži, která v senátě dne 7. prosince pronesl: "V omylu byl by obzvláště ten, který by budovati chtěl na fikci, že odpovědní činitelé a president republiky mají dobrou vůli řešiti menšinový problém, že však někdo neodpovědný by mohl jejich úmysly křížiti. Budiž vzato na vědomí, že my všichni jsme pevně odhodláni domácí problémy řešiti, dokud rozřešeny nejsou, a že v tomto odhodlání nezakolísáme."

Bohudíky! Jen když po silných slovech následovati budou také silné skutky. Neboť pak zaslouží si vedoucí muži tohoto státu nejen díky Němců, nýbrž také celého státu, rovněž díky svého vlastního národa. Němci byli ve všech státech vždy živlem míru a pořádku, za předpokladu, že jim bylo popřáno žíti a pracovati; spiklenectví není věcí Němců. Jestliže mezi námi mnohé není takové, jak by si to vedoucí mužové státu v zájmu mladé republiky přáli, nechť se táží, zdali sami nemají na tom vinu. Pro vnitřní stanovisko Němců ke státu dlužno v prvé řadě pečovati tím, že se stát postaví na správné stanovisko k Němcům. Pak přijde správné stanovisko Němců ke státu samo sebou. O tom můžete býti přesvědčeni. Náš národ nepřeje si ničeho toužebněji nežli mír, poctivý mír, vybudovaný na spravedlnosti.

Nyní se tedy, jak úředně víme, chce s námi mluviti, mluviti s námi konečně vážně. Se Slováky se již dříve opětovně mluvilo, a jejich počet je o milion menší nežli náš. O čem se bude mluviti? Myslím, že se to rozumí samo sebou. Lze to shrnouti v jedno slovo: ústavní rovnoprávnost menšin ve státě. To musí býti hlavním thematem. Nežádáme přece nic jiného, nežli co nám podle mírové smlouvy a podle ústavy náleží; nežádáme žádného nadpráví, ale nechceme také dále trpěti velké bezpráví, které nás tíží. Ve svých příspěvcích k státním prostředkům, svými daněmi jsme dávno postaveni na roven, také svým příspěvkem k branné moci státu, a myslím, že možno s námi býti spokojenu. Nyní promluviti dlužno jednou o druhé stránce, co stát dluhuje nám, co nám má dáti. To bude thematem jednání.

K tomu patří podle našeho názoru také poměr účastenství na moci, na správě ve státě. Pan ministerský předseda vyslovil v senátě své politování nad tím, že..německý živel ve státní správě v plném poměru k počtu německého obyvatelstva dosud není zastoupen." Politování bereme s povděkem na vědomí, tím tento zjev byl také veřejně uveden ve známost. Jestliže však ministerský předseda připojil, že provedení tohoto poměru v úřednickém sboru je přece jen..příliš jednostranné", pak na to pravíme: Možná, pane ministerský předsedo, že je to jednostranné, ale co. tu dnes jest, je přímo nespravedlivé a pobuřující. Jednostrannost byla by jistě menším zlem.

Chceme-li se blíže pouštěti do požadavku Němců - Němců, neboť v tomto požadavku není žádné strany, zde shodujeme si všichni, ať z většiny nebo z menšiny - dojdeme k poznání, že žádný z nich, přihlédneme-li blíže, není státu nebezpečný nebo nepřátelský. Ať již máme na myslí zjednání hospodářské spravedlnosti, která se ještě nyní tak často přes slova o poměru porušuje, nebo ať žádáme své duševní a kulturní zabezpečení, které označujeme jako autonomii, anebo samosprávu, která našim samosprávným korporacím dodnes ještě z části náleží, vždy a všude shledáme, že se tím stát netrhá, nýbrž naopak ve svém trvání jen posiluje. Dovedeme přec příliš dobře vážiti si důležitosti zabezpečeného, jednotně vedeného státu; víme, co to znamená také pro jednotlivé národy, mohou-li se ve vnitřní a vnější bezpečnosti a svobodě rozvíjeti. Ale máme za to: Národové tu nejsou pro stát, nýbrž pro své národy a musí se říditi podle toho, co národům prospívá. Národové rádi dají státu, což státu jest, jestliže stát národům dá, co jim náleží. To je náš požadavek.

V tomto smyslu chceme zahájiti vyjednávání, k němuž jsme povoláni; návrh naprosto nemůžeme zamítnouti. Budeme se snažiti poctivě přispěti k míru, ale žádáme, aby se s druhé strany při tom postupovalo upřímně a poctivě. Není-li zde vůle sjednati skutečně pořádek, pak ať se s tím raději ani nezačíná! Neboť pak nastalo by jen zklamání, které ještě více zatrpčuje, a spolupráce na německé straně byla by znenáhla naprosto znemožněna. (Sen. Frank [německy]: Pak nutno vyvoditi důsledky!) Nouzovými náplastem! se zde nepomůže. Jestliže se s některé strany prohlašuje, že se mají odstraniti jen některé stížnosti, a ty jen pozvolna, pak pravíme: to není žádný způsob řešení těchto otázek. Nutno přistoupiti k celému problému. A tu mohu se dovolávati zase jednoho výroku pana ministerského předsedy, který v posl. sněmovně prohlásil, že tento stát je schopen splniti oprávněné požadavky všech a řešiti každý problém". Propůjčí-li se těmto slovům síla, pak lze se nadíti, že vyjednávání nebude se díti jen pro zahraniční veřejnost, nýbrž že se ve skutečnosti začne ve státě s novým systémem. Nyní tedy má býti učiněna zkouška vážnosti veřejných projevů. Má se dokázati, že tu je skutečně vážný úmysl postaviti systém, presidentem, ministerským předsedou a různými ministry zavrhovaný systém vůči nám Němcům, na novou základnu tam, kde se něčeho nedostává.

Nyní ještě slovo k německé straně. Byla nadhozena otázka, kdo s německé strany jest oprávněn vésti takovéto vyjednávání, a mnoho se o tom debatovalo, obzvláště v poslanecké sněmovně. Myslím, že tato otázka nepatří před parlament, kde my Němci nejsme mezi i sebou. Rodinné starosti projednají se v rodině a nevynášejí se před cizí lidi, nevynášejí se na ulici. Mně by bylo sympatičtější, kdyby se o tom ve veřejnosti vůbec nemluvilo, nýbrž kdyby se mezi námi Němci přátelsky vyjednávalo. Ale ježto se již o tom mluvilo, mohlo by se mně přikládati jako nepoctivost nebo jako zbabělost, kdybych o tom nepromluvil. Proto několik slov. Pánové, mluviti jménem všeho německého lidu není mezi námi oprávněna žádná strana, poněvadž žádná strana neshromáždila pod svým praporem všechen německý lid. Ale je mezi námi strana, která bez pochybností jest oprávněna mluviti za dvě třetiny německého lidu a tudíž vším právem může žádati, aby při důležitých národnostních otázkách byla slyšena. To musíme beze všeho přiznati. Proto nemůže žádnou německou stranu napadnouti, aby protivou k této straně sjednala konečné ujednání, Toho vyžaduje již vážná vůle sjednati trvalý mír mezi národy. Takovýto trvalý mír nelze sjednati proti největší straně jednoho tábora, o tom musí býti každý předem přesvědčen. Ostatně myslím, že by našemu lidu bylo asi dosti lhostejno, kdo začne vyjednávati, že by mu bylo asi dosti lhostejno, kdo něčeho pro německý lid dosáhne. bude mu záležeti jen na tom, čeho se dosáhne a nikoli kdo toho dosáhne. " Bylo, když jsme vstoupili do nového parlamentu -byl jsem tehdy předsedou naší strany - naší pevnou vůlí, aby ve všech národnostních otázkách vytvořena byla německá jednotná fronta, a pamatujete se, že jsem před jedním velmi rozhodujícím krokem naší strany hledal dorozumění s největší stranou německého lidu a řídil se jejím názorem. Bylo by mým přáním, abychom také dnes ještě stáli k sobě takovým způsobem, abychom v národnostních otázkách postupovati mohli společně. Není tomu tak.

My křesťanští sociálové trváme nadále na německé jednotné frontě ve všech národnostních otázkách a budeme uplatňovati svůj vliv v tom směru, aby pokud možno při všech rozhodnutích ve věcech národnostních hledána byla dohoda. Ale když naši stranu zvete: "Pojďte přece ven z většiny a jednotná fronta jest mezi námi vytvořena!", pálí vám pravím s upřímností, na kterou jste u mne zvyklí: Nikoli, za to se musíme prozatím poděkovati. Stáli jsme s vámi celý rok přede dveřmi, a nebyl to nikterak uspokojující stav. Nyní se chceme jednou pokusiti, zdali uvnitř v pokoji můžeme získati více pro svůj lid, který bude vždy statí nad stranami. Vstoupili jsme, abychom se zasazovali o životní požadavky našeho lidu ve státě a zůstaneme jen tak dlouho, dokud smíme doufati, že tím svému lidu můžeme prokázati službu. Malými dary se jako lidová strana spokojiti nemůžeme, třídní strany mají to zde snazší: ty mohou snadno své voličstvo oklamati, jde-li o politické neúspěchy, podaří-li se jim dosáhnouti důležitých hmotných ústupků. My v takovéto situaci nejsme. Následkem toho jsme, i kdybychom nechtěli, nuceni býti poctivými v celé politice, poněvadž v takovéto politice předpoklad,... (Sen. H. Müller [německy]: My tedy nejsme poctiví?) To se vám nevytýkalo. Pane kolego, kladu váhu na to, aby se při národnostních diskusích nebudilo zdání, jako bychom my Němci byli rozděleni. Tu přece všichni chceme totéž, i když jiným tónem a jiným tempem. Vstoupili jsme do vlády jako přímí němečtí mužové a doufáme, že z tohoto boje o dobrou německou věc vyjdeme jako poctiví bojovníci, buď se štítem nebo na štítě.

Tím chci skončiti. Matněji než jindy hoří svíčky na politickém vánočním stromku našeho sudetsko-německého lidu. K právní nejistotě přistupuje nouze, která nás všechny, obzvláště však mladé, drtí. (Sen. Kreibich [německy]: Tedy přece materielní zájmy!) Oh, zajisté, pane kolego, a jak, samozřejmě! Kdyby nám přece bylo popřáno přinésti našemu lidu jako vánoční dar domů nějaké viditelné, hmatatelné úspěchy! Bohužel to nemůžeme. Můžeme zavěsiti jen několik tenkých svíčiček naděje na politický vánoční strom našeho sudetskoněmeckého lidu, nic víc, a můžeme jen doufati, že se radostným způsobem splní očekávání, se kterým vstupujeme do nového roku, že se také píli a znalosti našeho zdatného německého lidu podaří zase dobýti nazpět pracovních míst, kterých v této těžké pracovní krisi pozbyl. Ale jednu věc jedno i druhé předpokládá: boj za práva našeho lidu, boj za hospodářské povznesení našeho lidu předpokládá, abychom byli jednotní, abychom my Němci tvořili uzavřenou frontu a abychom se obzvláště my, zástupcové lidu v poslanecké sněmovně a v senátu, snažili odkliditi vše, co může brániti jednotnému zastoupení zájmů našeho lidu.

Tento vánoční dar, tento upřímný slib můžeme položiti našemu německému lidu pod vánoční strom a již z toho bude se radovati. My všichni máme v politickém boji jen jedno na mysli, a to nás při mnohém zklamání - rok od roku, pro mne již od roku 1920 - udržuje v naději, že se nám podaří vrátiti našemu sudetskoněmeckému lidu zase jeho domovinu. Jestliže se starý rok chýlí ke konci, aniž náš lid došel svého práva, tož chceme doufati a se snažiti, aby další osud v příštím roce s pomocí Boží byl milostivější.

A tak končím tím, že všemu našemu sudetskoněmeckému lidu bez rozdílu stran po smutných vánocích 1936 z celého srdce přeji šťastnější nový rok. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Stodola. Dávám mu slovo.

Sen. Stodola: Slávny senát!

Mám len krátku lehotu a preto sa nemôžem zaoberať tak obšírne dnešnou situáciou, ktorá je iste ťažká a naplnená veľkými problémy. Pri tom všetkom by som niekoľko poznatkov z dnešného života chcel riecť.

Keď tak počas rozpočtu vystúpil som na tuto tribúnu, príde mi na um tá dekáda, kedy som mal česť byť generálnym zpravodajcom, tá dekáda s tak mnohými vzácnymi rozpomienkami, lebo veď iste diagram. života ide hore a zas dole. Ovšem vek je tuná a mňa len teší, že ráčite mať dôveru k mužovi, ktorého som odporúčal, ktorého minulosť je najlepšou garanciou, že svoju úlohu dobre a svedomité skončí.

Naše tohoročné rozpočtové parlamentné jednanie zapadá do rámca významných politických udalostí veľkého svetového dosahu. Nová vlna nervozity, by som povedal, ide svetom. čo sa robí okolo stredného mora, nemusím spomínať, ale istotne napĺňa duše vážnymi obavami do budúcnosti. Celý svet je dnes vyplnený istými paradoxami, zatiaľ čo politické ovzdušie je tehotné ťažkými problémami. Za ten čas nemožno necítiť hospodárske oživenie na všetky strany. Samo sebou táto nervozita donáša, že kalkulácia prestáva i v hospodárskom živote, ale špekulácia ovláda duše. Istotne náš páp prezident Osloboditeľ Masaryk správne riekol, že krízu človeka poválečného donieslo práve toto vykoľajenie, ktorého sme boli svedkami, a že príčinou krízy je tá nedôvera. To je tá známa francúzska la crise de la méfience, ktorá sa nedá nijakým spôsobom odstrániť.

Nezvláštno, že vzdor týmto ťažkým udalostiam napĺňa dušu človeka niekedy istým oduševnením, že i nedávno bolo také veľké sblíženie národov, a síce v teple tej veľkej vatry olympickej; a takáto vatra svieti i u nás. Zažali. ju naši veľkí mužovia, pán prezident Osloboditeľ a ministrprezident švehla a druhí martýrovia, ktorí tak svedomité pracovali za naše oslobodenie. Ona hreje naše duše a toto svetlo ako v tom gréckom mýthu jedna generácia podáva druhej. Teraz niese tú fakľu náš pán prezident Beneš a náš pán predseda vlády Hodža. Ich mená - to je program, úplný veľký program. Ovšem my dobre vieme, že zákon prírody učí, že svetlo ducha nikdy nezhasne, ale svieti tým, ktorí za ním prichádzajú.

Už veľkí mužovia klasickej doby hovorili, že národy sú prístupné pravde a snadno sa jej podvoľujú, keď im ju povedia dôveryhodní mužovia. Od tých čias, čo asi pred rokom prevzali naši štátnici vedenie, keď sme mali príležitosť tak radostne uvítať pána prezidenta Beneša, keď jeho otvorené slová boly v stave získať slovenské srdcia, vidíme, že v mnohom ohľade nám pravý a dobrý horoskop postavili do budúcnosti. Bolo to skutočne až patetické. To môžeme videť vždy, keď náš pán prezident príde na Slovensko a keď mu tie srdcia idú v ústrety s takou horúcnosťou, láskou a oddanosťou. Je pravda, že ešte len jeden rok sedí na prezidentskom prestole, ale už v mnohom ohľade sme videli výsledok jeho práce; predovšetkým bol posílený náš kurs i v zahraničí. Jeho plán na úpravu hospodárskych pomerov v strednej Európe je podkladom vážnych úvah medzinárodných činiteľov, jeho vláda položila základ obrany štátu zákonom na obranu štátu a skvelý výsledok pôžičky na obranu štátu bol najlepším dôkazom dôvery, ktorej sa teší. Jeho inšpirácie, by som povedal, nesú pečať jeho individuality, svetového formátu a geniálnej koncepcie. Tento rok pod pánom prezidentom Benešem a za úradovania predsedu vlády dr Hodžu doniesol pri tom všetkom veľký pocit bezpečnosti a dôvery v tých najvyšších vrstvách. A je príznačné, že jednou z najväčších kladných hodnôt je práve aj náš rozpočet.

Ovšem by sme boli nespravedliví, keby sme nepriznali, že tieto veľké vládne práce, ktorým práve títo dvaja mužovia, pán prezident a predseda vlády dr Hodža dali spád a expeditívnosť, neboly by prevedené bez účasti ostatných členov vlády. Je tak skutočne, vážení pánovia, že dneska zaujímať ministerské portefeuille v našej zemi je úloha veľká, samožertvujúca, lebo mladá demokracia mužov derie, stará demokracia, ako to vidíme na západe, mužov konzervuje. To je ten rozdiel.

Bol nám predostretý tento rozpočet, ktorý právom bol označený ako konsolidačný. Rozpočet na r. 1937 je v istom ohľade jubilejným rozpočtom. Platí to o formálnej stránke, resp. o jeho štruktúre. Je to desiaty rozpočet, u ktorého zostala základná a rozpočtová skladba v podstate nezmenená. Ďalej je dôležité, že rozpočtová novota je v pripojení prehľadu o investíciách, ktoré v r. 1937 vykazujú úctyhodnú čiastku 5-25000-000 Kč. V tomto ohľade sa veľmi dobre, ako sme to už počuli od priateľa R e jm o n a, osvedčuje tá spolupráca úspornej komisie, ktorú vedú dvaja duchovia; je to predovšetkým náš Beran a potom pán generálny spravodajca parlamentu, pán Remeš.

Rozpočet na rok 1937 je prvým rozpočtom ministra financií dr Kalfusa. Jeho finančné expozé malo v hospodárskom svete veľmi dobrý ohlas pre svoju dôkladnosť, serióznosť a vecnosť. Pred tým sme mali v štátnych rozpočtoch tieto etapy: Prvá 5ročná, rok 1918 až 1923, mala prenikavé vzostupnú tendenciu, druhá 1924 až 1926 mala líniu mierne klesajúcu, tretia" od roku 1927 do r. 1930 boľa charakterizovaná stabilitou, štvrtá znamená jednoročné prerušenie 5ročnej tradície zvýšením o 471 mil. KČ, piata je charakterizovaná redukčnými tendenciami rozpočtov na r. 1932, 1933 a 1934, ktoré boly nazvané deflačnými a priniesli zmenšenie rozpočtového volumenu oproti r. 1933 o cca 1 miliardu Kč, oproti r. 1932 dokonca o cca 1.700,000.000 Kč á oproti r. 1931 dokonca o 2.208,000.000 Kč, v čom nie sú zahrnuté 2 miliardy úspor podnikov.

Akú prognózu môžeme dať rozpočtu na rok 1937? Treba skúmať predpoklady tohoto štátneho rozpočtu. Predpoklady dobrého štátneho rozpočtu sú statické a dynamické. statika je v základne, na ktorej rozpočet spočíva, t. j. v súčasnom. stave národného hospodárstva a hospodárskych pomerov vôbec. Tieto limitujú rámec rozpočtu menovite po stránke výdavkovej. Dynamické momenty ovládajú predovšetkým stránku príjmovú, pretože správny odhad, resp. preliminár príjmov je odvislý od vývojovej tendencie a možnosti hospodárskeho života v období, pre ktoré je rozpočet určený.

Musím konštatovať, že depurácia veľmi dobre pokračuje, že vyše 800.000 kont je už prevedené a môžeme aj to povedať, že naši finanční úradníci preukazujú štátu neoceniteľné služby, keďže vieme veľmi dobre, že finančný úradník nemôže šablónovité - hoci podľa platných predpisov - vykonávať svoju službu, ale on musí ovládať složitý hospodársky organizmus, musí byť na výške doby, musí pokračovať psychologicky a individuelne.

Pre Slovensko má terajšie obdobie intenzívnych investícií špecielný a tým väčší význam. Veľmi dobre ale vidíme, že nemáme dostatok technických odborníkov a pre tú príčinu je naša požiadavka, aby bola technika v Košiciach, úplne správna. Slovenský duch je konštruktívny a" technika sa práve konštruktivitou úplne vsunuje do tej mentality konštruktívnosti nášho ľudu, a ja som presvedčený, že Košice sú mestom, ktoré má podmienky k vybudovaniu techniky. Konečne musíme preca dať voľnosť vývoju nášho ľudu, nemôžeme držať aj tie rodiny, ktoré majú viac detí v chudobe, ale nech idú ven do sveta, technika je internacionálna. Keď som už u techniky, nech mi je dovolené spomenúť v krátkosti našej univerzity v Bratislave, ktorá je superedifikát, je našou chlúbou, ale predovšetkým, čo sa tyče kliník, je vo veľmi ťažkom postavení.

Pri tejto príležitosti spomínam to, že pán minister dr Czech veľmi krásne nedávno hovoril o zdravotníctve a metle nášho delnictva rheumatizme, ktorý ho tak hatí. A tu skutočne musí k tomu prijsť, že sa musí vybudovať inštitút pre skúmanie rheumatizmu, čo by bolo ešte lepšie, keby to bolo spojené s našou univerzitou. A k tomuto ovšem ako najlepšie miesto sa hodia Trenčianske Teplice, ktoré v každom ohľade TIŽ aj ohľadom toho človeka, ktorý na čele stojí, požíva absolútne dôveru.

"Najväčšou novotou predloženého rozpočtu je, ako až bolo spomenuté, investičný plán. Zemedelské kraje na Slovensku samy o sebe - a to nutno zdôrazniť - nie sů dostatočné absorbovať naše značné, chvála pánu Bohu, prírastky. Práve pre tieto prírastky, ako celkom správne pán min. predseda povedal, nech sa neposielaj í zpomedzi Moravy zriadenci ani portieri na Slovensko, my máme ku všemu dosť ľudí, nie sme za autonómiu, ale taký postup zbytočne len potom v tých stranách budí tuhu za autonómiou.

Z našich výrobných vrstiev, samo sebou sa rozumie, je nám najbližšie zemedelstvo a najmä nám na Slovensku. Vo všeobecnosti náš neúnavný dr Zadina veľmi pekne naznačil v krátkosti program. Je to cenový problém stability aj vo výrobe živočíšnej, ale ďalej hlavne, na ktorom bezpodmienečne a nekompromisne trváme, je to konečné vybavenie otázky zadĺženia zemedelcov zriadením pomocného zemedelského fondu. Myslím, že to je aj túžba živnostníkov, ktorí tiež na Slovensku musia podstúpiť veľmi ťažký boj o svoju existenciu.

Ale je zvláštne, že dnes zemedelstvo zaujíma zvláštne stanovisko. Dnes nutno zrevidovať všetky ty náhľady, ktoré na zemedelstvo doteraz trvalý. Vidíme, že nastal zvláštny presun vo výrobe zemedelskej aj v zahraničí. Všetky tie inštitúcie na pr., ktoré voľakedy nenašly takú ozvenu, sú uznané dnes za potrebné, poneváč ony regulujú ceny nie nadol, ale čo je veľmi vážne pre konzumenta, súťažeschopnosť a pre náš export, bez ktorého nelzä držať štandard nášho obyvateľstva, nahor. Ráčte si čítať len zprávy z londýnskej burzy, ráčte si čítať zprávy z Chicaga, aké ceny panujú, čo sa tyče jačmeňa, žita a čo by istotne malo za následok aj na pšenicu, aby sme videli, akú požehnanú missiu konajú práve tieto veľké organizácie.

Neráčte to brať za výraz nejakej demagógie, ale ja hovorím k vám ako starý a skúsený človek, že ten biedny človek, ktorý tam obrába pod horami to chudobné hospodárstvo, tú biednu roľu, si zaslúži tiež našu úctu.

Nebohý Švehla, sám veľký mysliteľ, ktorého výročie smrti sa nás teraz tak smutne a hlboko dotklo, učiteľ analyzujúci s neobyčajnou jasnosťou podloženou skúsenosťmi, nás učil, že zemedelstvo je viac než obyčajný obor výroby, že je fundamentom trvalosti, životnosti - a rovnováhy každého spoločenského sväzku.

Čo sa týka priemyslu, je nutné, aby sme zachytili všetky výrobné vrstvy, lebo už pred vojnou sme museli na Slovensku tiež zasahovať. My sme museli byť univerzalisti, nemohli sme byť špecialisti, ako je tomu dnes. Isté je, že pán predseda vlády dr Hodža preukázal vo svojich vládnych prehláseniach zvláštny záujem o priemysel. Dnešný priemysel by si žiadal právnu istotu a predovšetkým, aby sa mu dal pokoj, aby nebolo zasahované od druhých do jeho organizačného vývoja.

Naše vrstvy obchodnícke a živnostenské, ako som už prv riekol, doteraz majú ešte veľmi malý osoh z tohoto povznesenia hospodárskeho života. Musíme preto honorovať aj prácu ministra Najmana, ktorý chce udržať tento významný stav.

S delníctvom, slávny senát, sme osudové spojení. Práve preto by som prosil, aby v debatách sa bral ohľad na naše ťažké medzinárodné postavenie. Je nutné, aby naša koalícia zostala taká, aká je. A vážení páni, všetky tie reči tam a či tam o druhých koalíciách sú nonsens, sú hriechom, hovoril bych, dneska, keď musíme tak ťažko bojovať o našu suverenitu, slobodu a neodvislosť.

Na export musíme klásť veľkú váhu. Už som spomenul ten štandard. A v tomto ohľade i doprava padá na váhu. A tu si musíme riecť, že Dunaj ešte nie je dobre využitý, zvlášte keď Nemecko nás tak radostne prekvapilo a ukázalo, že tých dokumentov mierových za čary drží. Večer na Dunaji cikalo ôsmej nevidíme nič, Dunaj sa zavrie, lebo nie je večer tak osvetlený, ako by to bolo žiaducné, aby šla doprava ako vo dne. Ráno príjdu a otvoria. Videli ste, že by na veľkých centrálnych nádražiach bolo zavreté od 9 hod. večer a ráno otvorené? I medzi Bataviou a Amsterodamom celé noci sú svetelné znaky pre letúny, ktoré tam lietajú. Prečo by sa nemohlo urobiť spojenie tiež Odésa-Bratislava, keď môžeme z Ruska sem tudy tahať surovizne? V tomto smere sa dosiaľ neurobilo celkom nič.

V tomto ohľade pán dr Krofta, náš minister zahraničných vecí, veľmi ipotešiteľne napísal niekoľko článkov, kde práve poukazuje na to, ako by sme mohli robiť obchody s Amerikou, ako sú tam zapracovaní Nemci, a poukazuje i na program pre našich zástupcov, ktorí tam sú. Ovšem jedného sa nebudeme môcť sprostiť. Budeme museť, či chceme, či nechceme, či nám to rozpočtový rámec o niečo rozšíri, urobiť ministerstvo propagandy. Toto ministerstvo propagandy neviem, kde bude pridelené, do toho sa nemiešam, to Je vec vlády, ale musíme tak urobiť. "Nemôžeme zostať za Nemeckom tak ďaleko, ako sme. Lebo kým Nemecko dáva, ako to minister zahraničných Vecí dr Krofta veľmi dobré píše, 200 miliónov, Itália 140 miliónov a malé Maďarsko 30 mil., my dávame na propagandu len S milióny. Vážení páni, dneska to nejde, dnes žijeme v inom svete, tu treba i zhodiť provincialismus, tu treba nastúpiť širšiu dimenziu konania a denia, lebo to budú tie najproduktívnejšie investície, ktoré robíme.

Veľmi nás zabolelo, keď známy spisovateľ Garni tak napadol našu republiku, ba keď sa opovažoval povedať, že samovražedná politika Benešova je mnohého príčina. Vážení páni, jeden z našich zakladateľov, človek, ktorý život dával a obetoval za oslobodenie, robí samovražednú politiku, keď zastupuje svedomité záujem nášho štátu? Prial by som si len, aby nás pán Garni aspoň navštívil, aby videl, čo je na pr. Slovensko. O Slovensku hovoril pán Scotus Viator, že je rekordom kultúrnej práce v Európe, a na to môžeme byť všetci hrdí. Bratia Česi a Slováci boli v stave preukázať, že sa tvár Slovenska zmenila k nepoznaniu, v mnoho krajoch, čo sa tam spoločnou silou Čechov a Slovákov previedlo. My vám za to srdečne ďakujeme.

Dobrá tiež je poznámka pána ministra dr Kroftu ohľadom revízie. Nechcem Maďarom ublížiť, nechcem pochybovať o ich chrabrosti a utrpení po čas tureckých vojen - ale pán minister konštatoval, že kráľovstvo české platilo toľko na turecké vojny ako všetky zeme starej rakúsko-uherskej monarchie dohromady. Uhorsko platilo len VT toho, čím na välky s Tureckom prispela koruna česká. A konečne aj pluky, ktoré bojovaly pod Leopoldom a Sobieskym, nepozostávaly čisté len z Maďarov a Poliakov, ale boly tam aj české pluky, čierny pluk. Toto ako ilustrácia, že nie je všetko pravda, čo sa tam za Dunajom prízvukuje.

Ovšem to nás nemôže hatiť, aby sme nešli za veľkou myšlienkou nášho predsedu vlády Hodžu, ktorý silou mocou chce previesť dohodu na Dunaji, aby sme čím viac mostov stavali cez Dunaj, ktoré by boly základom obapolného dorozumenia á, úcty.

Teší nás, že Rakúsko udržuje svoju suverenitu a konsoliduje sa hospodársky na pr. na poli meny. Tešila nás návšteva p. Schuschnigga, ktorá bola samozrejme opätovaná. Sme presvedčení, že naše spojenie aj na hospodárskom poli bude vždy najlepšie.

Ja končím. Nemôžem zakončiť bež toho, aby som neprihliadol ku krásnej, vznešenej poslednej návšteve našich parlamentných zástupcov v Rumunsku. Nebolo ešte príkladu, aby tri suverénne štáty a národy tak krásne a vznešene spolu vydržiavaly jedno zasedanie

a spolu sa radily o budúcnosti. Bože, keď je človek starý, čo sa naspomína. Na pr. dobre sa pamätujem na r. 1878, keď môj otec hovoril: Synu drahý, pozri, to je Černajev, to je ruský generál, ktorý pomáha Srbom. Spomínam, ako Holečkove spisy nás v jarme maďarskom, sílily, mládež doniesly do extázy. Tam možno stopovať koreň našej vzdorovitosti, spievali sme aj srbské piesne. R. 1895 sme boli na národnostnom kongrese, kde sa naši otcovia, vojvodovia, radili, ako sa má skovať Malá dohoda.

Istá vec je, že koreň našej vzdorovitosti bol práve v junáckom držaní sa Juhoslávie, a v tom držaní, ktoré svojho času ukázali v Sedmihradsku, Transylvánä naši bratia Rumuni. Preto nech mi je dovolené menom nás Slovákov poďakovať pánu prezidentovi senátu Soukupovi a poši. snemovne MaIypetrovi, že nás, tam tak dôstojne a vznešene zastupovať vedeli. (Výborné!)

Pre nemoc, ľutujem, nemohol som sa zúčastniť. Mám tam skutočne mnoho dobrých a vzácnych priateľov. Ale jedno som urobil. Poslal som telegram prezidentovi senátu, vrelý pozdrav, kde som spomenul, že naše hroby tieto výšiny krajšieho sveta, z ktorých sála svetlo nášho ducha, nedáme nikomu, lebo nám robia našu vlasť vzácnou á svätou. Nie, pánovia, naše hroby si vziať nedáme a do posledného by sme šli znova do zákopov. (Souhlas.)

A tak sa zdá, že tento telegram ich uchytil niečo pri srdci, poneváč došla odpoveď, ktorá najlepšie dokazuje, ako blízko sme dušami, srdcami a aj osudom skovaní. Je to najkrajší znak vernosti rumunského národa oproti nám. Ráčte odpustiť, že to predčítam po francúzsky, ale práve to aróma tej francúzčiny má taký výraz. Prišla nasledujúca odpoveď (čte): "En attendant nos chers et precieux amis, représentants des parlements de Progue et de Belgrade, le senát roumain vous remercie chaleureusement pour les enthousiastes parolles et pour les nobles sentiments que vous lui avez exprimés et de son coté vous assure que la nation roumaine séra toujours únie de toutes ses forces aux nations tchécoslovaque et yougoslave. - Président du senát A. Lapedatu."

Myslím, že -je to historická pamiatka a môže nás naplniť istou dôverou do budúcnosti. Rozpočet navrhnutý prijímam. (Potlesk.)