Místopředseda Klofač (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Měchura.

Sen. Měchura: Slavný senáte!

Když jsem naslouchal řečníkům v této rozpočtové debatě, vzpomněl jsem si na takové debaty v minulých. letech. Republikánská strana může se zadostiučiněním srovnati, jaké změny nastaly. Co jsme slyšeli s tohoto místa v minulosti? "Nepotřebujeme zbrojení, nepotřebujeme stálého vojska, stačí nám milice."

Toto nebezpečné heslo vycházelo ze stran socialistických a zvláště komunisté tím agitovali. Naši socialisté věřili, že není třeba, abychom zbrojili, protože se o nás stará Společnost národů. Nic se nám nemůže stát, Ženeva nás ochrání v každý čas. U nás byl zakřiknut každý hlas, který varoval před takovým spoléháním na Společnost národů. A kdo měl pravdu? V této debatě r. 1936 už nikdo nespoléhá na Ženevu, nikdo nevěří ve Společnost národů. Pravdu měla republikánská strana, když radila, abychom především spoléhali sami na sebe, abychom vybudovali silnou armádu. Připomínám, že také ze strany republikánské vyšel podnět k opevňování hranic.

K této věci patří poznámka některých řečníků, kteří mluvili o postátňování lihovarů. Myslím, že dříve než začneme postátňovati hospodářský lihovar někde u Benešova nebo u Jihlavy, musíme postátniti doly, zvláště uhelné, v pohraničí. To je také návrh republikánské strany, který je velice důležitý pro obranu státu, zvláště na hranicích, kde hrozí nebezpečí našemu státu.

Páni řečníci zde mluvili také o zahraniční politice a vytýkali, že republikánská strana radí, abychom opravili mylné názory o důležitých otázkách zahraničních. Jaké pak výčitky, vždyť stanovisko republikánské strany, abychom se přizpůsobili změněným poměrům za hranicemi, uplatňuje se již i na místech rozhodujících, i ve stranách socialistických.

Mám zde dnešní číslo deníku strany nár. socialistické "A-Zet". Nápis "Praha-Řím-Berlín". Kdo slyšel zde v minulých letech řeči o zahraniční politice, ten nevěří svým očím.

Slyšeli jste zde prudké útoky proti Itálii. Socialisté předpovídali, že se Mussolini neudrží, že velmi brzy bude poražen novou vlnou socialismu, a proto se říkalo: Proč,bychom jednali s mužem, který bude brzy poražen? Ještě loni, když začala válka v Habeši, slyšeli jsme předpovědí: Mussolini tam. prohraje, a proto jsme ochotni hlasovati pro sankce proti Itálii. Dnes vidíme, že jsme byli na nesprávné cestě, teprve dnes se chystáme napraviti tuto chybu a prohlašujeme, že je nutné, abychom se sblížili s Římem a Itálií. A co říci o Berlínu? Podobně jako o Itálii, mluvilo se zde v minulosti o novém režimu v Německu.-Také o Hitlerovi a jeho vládě se mluvilo podobně jako u Mussoliniho. Věřilo se, že dnešní režim v Německu potrvá jen krátký čas, a proto se říkalo: Počkejme, až přijdou jiní lidé v Berlíně k moci. Také co se týče Německa vidíme. že jsme podlehli omylům, a dnes náš pan zahraniční ministr hledá cestu nejen ke zdejším Němcům, nýbrž také do Berlína.

Slavný senáte! Při této příležitosti vzpomínám, jaké prudké útoky jsme zde slyšeli proti agrární hospodářské politice. Vyčítalo se, že agrární politika překáží lepším obchodním smlouvám, že brzdí vývoz průmyslových výrobků. A zatím co vidíme? Nemůžeme se dohodnouti s naším spojencem Francií o obchodní smlouvu! Nezavinila to agrární hospodářská politika, vždyť z Francie nic zemědělského nedovážíme. Stala se opět událost, která dala za pravdu straně republikánské. Jsou to zemědělci, jsou to agrárníci, kteří pomáhají, že se můžeme prozatím hospodářsky sblížiti se státy, se kterými jsme žili v napětí. Četli jsme, že jsme sjednali vývoz tisíce vagónů pšenice do Itálie, a právě v těchto dnech schválila ministerská rada vývoz naší pšenice do Německa. 4.000 vagónů naší pšenice, které budou dovezeny do Německa, vyvolá tam velký respekt před československou republikou a před čsl. zemědělcem. (Sen. časný: Jen aby nám to zaplatili!) To je také pravda, to je důležité, poněvadž. nevíme, říká se všeobecně, co s tím. Práce rohlíku stala se nejlepším prostředkem k navázání mezinárodních styků.

Tu jsem zase u kapitoly, která se právě na tomto místě tolik přetřásala. Slyšeli jsme mnoho řečníků, zde i ve výborech útočili na obilní monopol, na obilní hospodářství, slyšeli jsme zde výtky, že stát ztratí v obilním monopolu mnoho set milionů, protože budou neprodejné veliké přebytky obilní. Všichni, kdo tak mluvili, neměli pravdu. Kdybychom měli třikrát tolik zásob, než máme dnes, všechny bychom beze ztráty odbyli do ciziny a zavázali si státy, které obilí potřebují, k vzájemným službám.

Ale, slavný senáte, dnes právě čtete v novinách, že ceny obilí na světových trzích rychle stoupají. Zdá se, že náš monopol na zásobách vydělá. Je však nutno, aby si naše veřejnost uvědomila, že naše domácí ceny obilí se musejí přizpůsobiti světové ceně. Srážky s cen monopolních musejí býti zrušeny a ceny veškerého obilí musejí býti zvýšeny. To je živelný požadavek zemědělského lidu. (Sen. Korvas: A. také mzdy!) Tím už samo sebou, když budou ceny za obilí jisté, budou mzdy našeho dělnictva zvýšeny, poněvadž bude mít každý čím platit, a potom se ta kolečka roztočí v této těžké době a zejména v krisi docela jinak, než se točí dnes.

Slavný senáte! Kdo v dnešní době nejvíce škodí našemu národnímu hospodářství? Ti, kteří dovážejí z Mandžuska, z Afriky, z tropických ostrovů, ze zemí, které od nás neberou nic, žádné průmyslové výrobky. Dovážejí se k nám suroviny na výrobu umělých tuků a margarinu. Dovážejí se beze cla nebo se clem nepatrným. Tento margarínový průmysl ubíjí dovozem z dalekých zemí naše drobné zemědělce, naše chovatele domácího zvířectva. Slavný senát ví, že celých 90% domácího zvířectva je majetkem drobného a středního rolnictva. Dovoz surovin pro velkovýrobu umělých tuků srazil ceny výrobků zvířecích. Široké vrstvy venkovské trpí konkurencí margarinu tak, že ceny mléka a másla klesly hluboko pod výrobní náklad. Zde se musí stát náprava. Hospodářství národní a státní se nezlepší, dokud nebude obnovenaZemědělská výnosnost, S tím souvisí otázka oddlužení rolnictva, jak bylo provedeno nedávná na př. v Jugoslávii. Náš stát a naši konsumenti musejí býti vděční našemu zemědělství, že se postaralo o dostatek levných potravin. Podívejte se na nouzi a drahotu potravin v Německu a Rusku!

Nejlépe se ukázalo opětně, že jediné rolnictvo je způsobilé dokonale zásobiti obyvatelstvo. Na posledním sjezdu sovětů v Moskvě prohlásil Stalin, že už 98% půdy v Rusku bylo sloučeno v kolchozech, v komunistických velkostatcích. Rolnická výroba byla v Rusku zrušena a místo ní zřízený obrovské velkostatky, které měří několik set tisíc ha, Komunisté provedli program Marxův: zrušení malorolnické výroby a zavedení obrovských latifundií. Jaký je toho důsledek? že v Rusku není dostatek potravin, kdežto před válkou vyváželo Rusko obrovské množství obilí do ciziny. (Sen. Fidlík: To jste na omylu!) Nejsme na omylu, víme, co tam je a vy také.

Opětně měla pravdu republikánská strana, když hájila v pozemkové reformě parcelaci. Také na tomto místě a zvláště v časopisech. píše se o zbytkařích, o zbytkových statcích. Ale kdo vymohl tyto zbytkové statky? Podívejte se do protokolu pozemkového úřadu a shledáte, že všechny strany, nejen naše, nýbrž i socialistické strany žádaly zřizování co největších zbytkových statků, aby prý byli zabezpečeni zaměstnanci na velkostatcích a aby se prý nezmenšila výroba surovin pro průmysl, Kdo také nejvíce zbytkových statků obdržel a si vymohl? Všecky strany tenkrát - říkám to proto, aby se to nevytýkalo nám - jak mohly, přidělily si zbytkové statky pro svá družstva, pro obce i soukromníky a hospodaří na nich dodnes příslušníci všech stran.

Největšími zbytkaři v republice byli a jsou lidé, kteří nepatří k naší straně. Co dělali a dělají se zbytkovými statky, je jiná otázka, o které snad ještě bude řeč v příhodné době.

Pan kol. Mikulíček zde opětně osobně útočí na jednotlivé osoby z naší strany. Jak pravdivé jsou jeho útoky, o tom se můžeme nejlépe přesvědčiti my, senátoři. Ve dvou obdobích dlel mezi námi šlechetný muž a známý mecenáš, sen. Josef Šimonek. Každý z nás ví, že sen. Šimonek nebyl tchánem našeho sen. Vraného, ale pan sen. Mikulíček mluvil zde dnes o tom, že sen. Šimonek byl tchánem sen. Vraného. To je ukázka, jak hloupých nepravd se chápou naši političtí odpůrci v boji proti nám.

Pan kol. Mikulíček hází sty a tisíci hektary půdy, ale to jsou jen naprosté výmysly a nesmysly. On neříká, že běží o půdu lesní, že běží o lesy, které koupil na hranicích pan sen. Šimonek. Rovněž pozemky zemědělského družstva, jehož. podílníkem je také náš kol. Vraný, jsou značnou většinou pozemky lesní. Ale to jen mimochodem. Já chci ukázati, že takové osobní útoky proti Vranému, Beranovi, Stoupalovi i jiným nemají žádného vlivu na naše.rolnictvo, právě naopak! Když odpůrci, zvláště komunisté, útočí na naše vůdce, tu náš lid vidí, že tito vůdcové jsou na správné cestě. Bylo by neštěstím, kdyby páni Mikulíčkové a podobní lidé z komunistické strany někoho z nás chválili. To by byla nejlepší známka, že tak pochválený muž je na cestě nesprávné. Čím více na nás útočíte, tím více nám věří voličstvo. Již dvě léta útočí na nás nejen komunisté, nýbrž t. zv. lidová fronta, spojená s lidovci. (Slyšte!) A jaký je výsledek? Vítězství ve volbách é. prosince; na př. jen v mé obci, kde byl pan kol. Mikulíček pětkrát na veřejné schůzi a získal dohromady 26 hlasů. (Hlasy: Co je to ta lidová fronta?)

A tak tomu je všude. Pan sen. dr Klouda zde pravil, že nesmí býti dvojí koalice. Ale kde je ta koalice? To vidíme nejen zde, nejen v poslanecké sněmovně, ale především v tisku. Již druhý rok útočí ruku v ruce proti straně republikánské nejen komunisté, ale s nimi i ostatní strany. Tato druhá koalice byla nazvána rudočernou, a dokud ona bude postupovati tak útočně, jako doposud, do té doby nebudou poměry ve vládní většině ozdraveny. To nepovídám, že bychom se báli všech těch útoků. Ty nám neublíží, naopak, takové útoky vyvolávají u našeho lidu velkou obranu, naše organisace se posilují a stávají se aktivními a průbojnými. Ale přesvědčili jste se, že bez republikánské strany není možno v tomto státě vládnouti. Když to víte, musíte se podle toho zaříditi, nesmíte pokračovati ve svém marném boji proti Švehlově straně, protože jenom silný střed, jak jej vybudoval Švehla, zajistí nám pevnou.posici nejen doma, nýbrž i za hranicemi.

Voláme vás proto, všechny strany, ke spolupráci ve prospěch zemědělského, nyní velmi zadluženého lidu. Pracujte s námi pro okamžité zřízení pomocného fonduzemědělského; posílíme tím nejen ten nejdůležitější stav zemědělský, když jej vymaníme z dluhů, nýbrž vymaníme tak z krise celý národ, prospějeme tím našemu státu a nikdy nebudeme míti nevyrovnaný státní rozpočet.

Dále žádáme rychlé uskutečnění novelisace zákona o převodních poplatcích a dani dědické a lidštější a rozumnější projednání záležitosti daňových nedoplatků se strany berních orgánů. Jednou už by mohlo nastati u nás v českém národě a v našem českém státě takové vyjasnění, abychom si lépe rozuměli a nebojovali všichni proti sobě k radosti všech našich nepřátel nejen doma, nýbrž i za hranicemi. (Potlesk.)

Místopředseda KIofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. RohIena. Dávám mu slovo.

Sen. Rohlena: Slavný senáte!

Při projednávání státního rozpočtu vidíme, že se jej podařilo uvésti do rovnováhy, a při tom je rozpočet takový, že stát může plniti veškeré své povinnosti pro potřeby celého státního života. A tu chci při této příležitosti poukázati, že v této situaci není naše samospráva. Byla ovšem učiněna opatření, jak pomocí z veřejných prostředků usnadniti, aby mohly plniti aspoň úrokovou službu ze vzniklých dluhů na investice ve prospěch potřeb obcí a okresů. Pomáhá se také z t. zv. vyrovnávacího fondu, ale všechna tato pomoc, jak vidíme ze zkušenosti, ještě nestačí. Ale mám na mysli při tom také města a obce, které dosud nebyly zařazeny mezi ty, které těchto podpor používají, ač živoří a jejich příjmy nepostačují, aby činily opatření k vybudování potřeb školských, zdravotních, bezpečnostních; při tom nemohou plniti svých povinností sociálních, neboť prostředky jejich sotva stačí k tomu, aby udržely ten stav, v kterém je hospodářská krise překvapila. Poukazuji na tento stav, volám po spravedlnosti, aby se i těmto obcím stejným dílem pomáhalo, aby vývoj jejich neustrnul, aby tyto nedostatky mohly postupně doháněti, aby tak získaly to, co jim chybí a z čeho se ostatní města těší.

Ve skutečnosti všechna města, která byla odhodlanější, si prostě vše zařizovala a pak získávala úhradu od celku. Bylo by jen spravedlivé ze stejných prostředků dopomoci i ostatním obcím k zařízením nutným ve veřejném zájmu.

Dnešní dávkový systém, který je krajně nespravedlivý a nezná progrese, nutno odstraniti a zavésti nové, spravedlivější zdroje. Snad by okamžitě prospělo, když by, tak jako daň činžovní a domovní, byla také daň výdělková, jakož i pozemková cele přidělena obci. Jinak jsem potěšen, že opětně bude míti ministerstvo zdravotnictví možnost podpořiti subvencemi práce vodovodní a odvodňovací. Předcházející stav byl skutečně zarmucující. Ministerstvo zdravotnictví slíbilo řadě měst subvenční příspěvky na podniky vodovodní a kanalisační, ale ministerstvo financí nehledělo k daným slibům, zastavilo vyplácení subvencí a přivedlo tím velkou řadu obcí a vodovodních družstev do těžkých finančních nesnází, neboť tyto vybudovaly řadu skupinových vodovodů a těžce si opatřily finanční úhradu, a jistě si dovedete představit, jaké obtíže vznikly, když vyplacení podpory z ministerstva zdravotnictví bylo ministerstvem financí zastaveno.

Tímto činem nebyla nikterak podnícena snaha zahájiti podobné práce v jiných krajích a tím také pomáhati k odstraňování tak velké nezaměstnanosti, ač při dobré vůli ministerstva financí nebylo třeba zastavovati tyto podpory, neboť preliminovaná částka ve výši 6 mil. Kč na odvodnění a vodovody již z 50% postačila na převzetí úrokové a amortisační služby všech těchto podniků, neboť jmenované obce by si jistě rády opatřily příslušnou částku výpůjčkou a ministerstvo zdravotnictví by převzalo pouze úrokovou a amortisační službu. Tento postup jest odůvodněn zvláště tím, že jde všeobecni o investice, které slouží ku prospěchu také generacím budoucím. Vedle toho bylo by tímto řešením docíleno, že by mohla býti provedena nově řada odvodnění a vodovodů, a to nákladem aspoň 250 milionů Kč (Slyšte!), čímž by se vykonalo mnoho prospěšného a opatřila tisícům nezaměstnaných práce. Poukazuji, že tyto veřejné práce, jako je odvodnění a vodovody, činí poměrně nejmenší nároky na státní pokladnu, neboť zde příspěvky státní dosahují nejvýše 50% celkového nákladu. Upozorňuji na to rozhodující činitele v ministerstvu financí, aby se nad tímto způsobem řešení pozastavili a tento způsob podpor dovolili. (Výborné!)

Pokud se týče naší samosprávy, nejsou to jenom obtíže finanční, ale velikou nesnáz působí zanášení nezdravé a přílišné stranickosti do samosprávy. Z malicherných, nevěcných důvodů opouštějí zástupci obcí svá místa, jen aby zmařili činnost správy té neb oné obce. Letošní rok byly provedeny volby v městě Da-šicích. Při volbě starosty byli dva kandidáti, z nichž každý obdržel 15 hlasů. Musel rozhodnouti los. Takto byl zvolen starostou národní socialista. Postup byl legální a odpovídal zákonnému ustanovení. A co následovalo? Skupina druhá opouští schůzi, maří volbu náměstků a ustavení obecní správy vůbec. Bez udání důvodů resignují na svoji volbu, jejich resignaci okresní úřad schválí (Sen. Sladký: Jak to?) a ministerstvo vnitra rozpouští zastupitelstvo. Takto si tu naši demokracii nepředstavuji, neboť to jest prostá anarchie. (Tak jest!) Tak lehkomyslně se postupuje nyní na více místech. Ale tu je povinností nadřízených úřadů, aby tyto případy vážně zkoumaly a jde-li prokazatelně o lehkomyslné justamenty, mají použíti zákonných sankcí. Nejen že jest ohrožen zdravý rozvoj postižených obcí, ale jde tu přece také o zájem státu, protože jen tisíce spořádaných obcí tvoří spořádaný stát (Tak jest!) a nelze takto vznikající zlořád v zájmu státu trpěti.

Chci poukázati na jeden případ, jak postupují mnohdy naše okresní úřady. V Potštejne n. Orl. resignuje starosta obce na svoji funkci a na členství v zastupitelstvu z důvodů zdravotních. Obecní zastupitelstvo tuto resignaci schválí a okresní úřad ji potvrdí. Ale zároveň pověřuje bývalého starostu správou obce až do volby nového starosty. Věc tak nemožná, neboť jmenovaný není již vůbec členem zastupitelstva a žádný jeho čin v zastoupení obce provedený není pravoplatný, není pro obec závazný. Na učiněnou výtku proti tomuto nemožnému postupu odpoví okresní hejtman, právník: "To je věc názoru a musíte mi dovoliti, abych mohl míti také.názor svůj." Ovšem poopravil.se: "Vyšlu však kolegu do Prahy, aby mně zemský úřad podal jisté vysvětlení." (Sen. Plamánková: A učinil to?) Za dva dny to pak přece poopravil. Pak nerozhoduje právo a zákon, nýbrž osobní názory. Takto to dál.nejde a ministerstvo vnitra musí v tomto směru pořádek učiniti.

Teď se chci několika připomínkami dotknouti otázek živnostenských. Mám na mysli především starobní a invalidní pojištění. Tato tak důležitá otázka pro všechny samostatně výdělečně činné dostává se snad konečně do takového stadia, že snahy, za kterými šla strana národně-socialistická již od roku 1919, došly cíle, a že naši živnostníci za pomoci ostatních složek naší strany dosáhli toho, že byl schválen zákon č. 148 Sb. z. a n. ze dne 10. června 1925 o pojištění osob samostatně.hospodařících pro případ invalidity a stáří. Zákon ten měl vejíti v účinnost současně s pojištěním dělnictva. Ale bohužel tehdy ještě nebylo toho zájmu v řadách živnostenských ani zemědělských a proto nebylo důvodné včerejší rozčilování kolegy T h o ř e, který v tomto směru činěné výtky odmítal, ač nebyl v právu, a poukazuji jej, aby si přečetl svoji řeč, kterou přednesl při projednávání tohoto zákona v senátě. Jen z jeho vývodů bylo jasné, že se nucené odhodlal, že pro zákon ten bude hlasovat také strana středostavovských živnostníků. Jak je známo, v r. 1926 nastoupila t. zv. občanská koalice, kde tvořili většinu ti, kteří měli míti zájem, aby byla vydána prováděcí nařízení k tomuto zákonu, aby byl uveden v život. Ale přes tyto výtky jsem potěšen, že dnes již nejsme osamoceni, že vedle nár. socialistických živnostníků volají dnes po tomto pojištění i živnostníci středostavovští. Připomínám, že považuji za nezbytně nutné, aby s tímto pojištěním bylo také spojeno pojištění nemocenské. V tomto zákoně bude se jednati o živnostnictvu a to musí domysliti, aby mělo dobré starobní pojištění, a uložiti si co nejvyšší oběti, aby to bylo skutečně pojištění pro stáří, aby to nebylo jenom zaopatření chudinské, nýbrž aby mělo při svém zestárnutí takové zaopatření, které by dosahovalo existenčního minima, t. j. 6.000 Kč ročně. Je to jistě požadavek skromný, ale i ten bude vyžadovati značného finančního vypětí pojištěnců.

Dále chci poukázati na naše živnostenské školství. Zájem státu, zájmem živností, průmyslu i živnostenského dorostu jest, abychom urychleným způsobem dobudovali naše živnostenské školství pokračovací. Výchova živnostenské mládeže jest pro život státu, který chce držeti krok ve výrobě ve světové soutěži, velmi důležitá proto, aby výroba byla pro každý obor, pro dobu přítomnou i budoucí, opatřena dobře kvalifikovaným dělnictvem. Vývoj a budování tohoto školství jsou bržděny tím, že města, kde je těchto škol třeba, musí nésti ze dvou třetin náklad na pořízem strojů a zařízení a opatření budov. Vedle toho jest zde závazek nésti náklady udržovací, opatřiti světlo, otop, vydržovati školníka atd., čímž vznikají rozpočtové schodky těchto škol, několik desítek tisíců ba i 100 tisíc překračující. Při dnešních finančních poměrech obcí není žádnou vzácností, že obce jsou staviteli a dodavateli zařízení a j. žalovány. Při dnešním velikém zatížení, při všech finančních obětech nemůže takováto škola dotčené obci přinésti žádného hospodářského prospěchu, protože ti chlapci jsou nemajetní, přijdou do školy s kouskem chleba v. kapse a ničím pro hospodářský život města nepřispějí. Doporučuji proto, aby k financování tohoto školství byly hledány jiné zdroje, nechť obec je na př. povinna jenom. věnovati bezplatně pozemek a nějakou částku. rozpočtovou, případně větší, než jak se dosud dalo, řekněme na př. tak, jak má býti budováno obvodové školství, poněvadž prospěch z tohoto školství nemá obec sama, má jej celý kraj, jeho živnosti a průmysl. Chci se. také zmíniti a nadhozené zde otázce, jak řešiti ne-urovnané výrobní poměry jak v řemeslných, tak i v obchodních živnostech. Přichází se s návrhem, aby živnostenská společenstva byla vybavena mocí usnášeti se na stanovení minimálních cen živnostenských výrobků. Tato usnesení mají býti zákonně závazná.

Není jistě. od celé veřejnosti námitek, aby i v živnostenské výrobě byl zaveden pořádek, aby byla odstraněna nesvědomitá, nekalá soutěž, aby i ten, který pracuje na svůj vlastní účet, byl před takovouto soutěží chráněn. Ale nesmí to býti předkládáno jako agitační heslo, protože zvlášť v dnešní době, kdy široká veřejnost s obavou očekává cenový vývoj životních nezbytností, nesmí bytí vzbuzena nedůvěra, že jde snad o nové zdražování. Máme-li míti jako živnostníci úspěch, nelze žádati, aby tato moč byla svěřena jednostranně jediné výrobci,.a je třeba, aby účast na tvoření takovýchto minimálních cen měl také konsument. Jsem si vědom, že je těžko hledati pro všechny obory živnostenské takovouto existenční základnu. Má-li však býti tato otázka vyřešena, musí býti pracně tato základna nalezena a názorně a příkladně předložena, v jaké ceně budou výrobky a výkony, když toto usměrnění nastane. Když konsumentstvo uvidí, že to neznamená zdražení, nýbrž jen pořádek a spravedlivou odměnu, celá veřejnost to přizná a za pomoci všech jiných stavů bude této snaze našeho drobného živnostnictva vyhověno. Ale předkládati požadavky nepropracované, nedomyšlené jen s tím, aby tady byla pro léta zásoba agitačních prostředků pro stavovskou politiku, to musí každý rozumný živnostník odmítnouti. Chtěli bychom rádi pomoci skutečně znalým živnostem, v nichž živnostníci pracují sami neb s učněm, nepatrným dílnám, kde, jak víme, jsou poměry přímo zoufalé, kde nemají finančních prostředků, jen ty ruce a chudičké zařízení. Tady bych si přál, aby také ministerstvo financí věnovalo těmto věcem svoji pozornost. Bylo by jen spravedlivé, kdyby u těchto nepatrných živností výrobních a obchodních; kde příjem nedosahuje 12.000 Kč, nastalo úplné osvobození od daně výdělkové, jakož i od samosprávných přirážek. Těchto živností jest jistě asi 80%. Jaké ulehčení to bude znamenati pro berní úřady! Statisticky se lehce zjistí, že tuto ztrátu na daních snadno unese jak státní rozpočet, tak i samospráva. Jsem si vědom, že jenom tím tyto živnosti finančně nezachráníme a jejich životní úroveň nepozvedneme, ale morální úspěch, že tyto široké vrstvy chudých lidí budou míti pocit, že i jiné stavy vidí jejich těžké postavení a že chtějí jim podle svých možností prospěti, zde bude.

Též by bylo spravedlivé, aby tyto malé provozovny byly osvobozeny od daně činžovní, tak jako se nepředpisuje pro provozovny tovární.

Bylo by spravedlivé zavésti všeobecnou paušalisaci daně z obratu, neboť právě v ceně výrobku těchto malých je tato daň obsažena několikráte, následkem toho imisí bytí pak proti velkovýrobě dražší.

Myslím, že schválením našeho státního rozpočtu můžeme se dostati zase dál v práci na potřebách všech stavů, které pomoci státu potřebují, a proto naše strana bude pro tento rozpočet hlasovat. (Potlesk.)