Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Fr. Müller. Dávám mu slovo.

Sen. Fr. Müller: Slavný senáte, dámy a pánové!

Jako poslední sem přišedší člen našeho zákonodárného sboru mám právo sděliti svůj dojem z těchto několika dnů a z toho, co se tu projevilo v ohni debaty. Chtěl bych jen skromně poznamenati: Každému z nás jest již více než 21 let, ať už patříme ke kterékoli straně, ke kterékoli národnosti v tomto státě a ke kterékoli zájmové třídě. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.)

Všichni bychom udělali dobře, kdybychom si uvědomili, že je zbytečné vytahovati se tu jeden. nad druhého a že už by mělo patřiti minulosti, aby někdo, chtěje nad jiné vyniknouti, práci druhých snižoval, je osočoval a napadal. Hlásím se k svému národu. Je to však nějaká zásluha nebo ctnost? To je samozřejmá povinnost. Je zásluhou, když jsme se příčino váli, aby vznikl a udržel se tento stát, že chceme vykonati všechno, aby byl zabezpečen proti všem nepřátelům doma i za hranicemi? Po mém soudu to není vůbec zásluha,-nýbrž samozřejmá občanská povinnost. A proto jsem toho názoru,. že v tomto zákonodárném sboru bychom si mohli odpustiti mnohé, co snižuje jeho veliký význam.

Nyní mi dovolte, abych jenom stručně přičinil několik poznámek k rozpočtu československé republiky. Je nesporné, že v moderním a zejména demokratickém státě. se má rozpočet sestavovati tak, aby obsahoval již preventivní opatření proti jakémukoli zlu, které se může během roku projeviti v lůně takové společenské organisace, jako je stát. A lze jen hluboce litovati, že tato skutečnost a pravda nebyla brána za podklad při sestavování státního rozpočtu v letech vysoké hospodářské konjunktury.

Je přece příkazem zdravého rozumu, že každý hospodář, živnostník i obchodník v době dobrých obchodních let pamatuje při sdělá-vání bilance, aby si z dosaženého čistého zisku něco uložil pro případ eventuální hospodářské nepohody. Akciové společnosti pamatují dotováním reservních fondů na zabezpečení provozu svých podniků pro případ jakéhokoliv hospodářského. otřesu. Tomuto rozumnému opatření vděčili zaměstnanci a mnoho podniků, zejména v době, kdy se u nás projevila těžká hospodářská krise. Jen jeden veliký hospodař v našem státě zapomínal v dobách vysoké hospodářské konjunktury, že po letech tučných přicházejí také léta hubená, že po hospodářském rozkvětu logicky přijde zase hospodářské oslabení. Tímto hospodářem byla naše státní správa, zejména nejpovolanější její činitel, ministr financí. Oč byla tehdy vetší netečnost a lhostejnost k tomu, co.může přijíti, o to více si v posledních 7 letech láme hlavu náš pan ministr financí, kde sehnat finanční prostředky na úhradu škod, které přinesla našemu státu hospodářská pohroma.

Velkou část starostí na tomto poli má tu vedle pana ministra financí zejména pan ministr soč. péče, aby získal prostředky ke zmírnění strašné bídy v rodinách statisíců nezaměstnaných. Nejhorší při všech těchto starostech ovšem je, že určitá část občanstva tohoto státu je buď ze zlomyslností nebo z neinformovanosti přesvědčována o tom, že nezaměstnaní dělníci jsou notoričtí povalovači, kteří se vyhýbají poctivé práci. Razilo se okřídlené slovo, že prý si již tito nezaměstnaní příliš zvykli natahovati raději ruku po lžíci než po lopatě. Tvrzení toto"; jakož i jeho kolportování je nejhrubší urážkou vmetenou do očí těm, kdož trpí bez vlastní viny ba trpí za mnohé chyby a viny cizí.

Nepopíráme, že se vetřeli do řad nezaměstnaných dělníku a úředníků mnozí jednotlivci, kteří i v dobách dobré konjunktury se poctivé práci vyhýbali a dnes spolu s pořádnými nezaměstnanými se dovolávají podpůrné péče. Případy tyto však jsou velmi sporadické a bylo by nesprávné a pravý stav by nám to také skreslovalo, kdyby tyto případy byly generalisovány. Bylo by jistě hrubou urážkou celého zemědělského stavu, kdyby podle marnotratného jednotlivce, který lehkomyslností promarnil své jmění, považován byl za nepořádný a špatný celý zemědělský stav. Bylo by jistě také nešetrné, když nesvědomitý živnostník v kartách a pitkách probije svou živnost, kdyby byl osočován a snižován pro tohoto jednotlivce celý stav živnostenský. Proto je také.urážkou nezaměstnaných, když se o nich píše a mnohdy i na schůzích mluví jako o lenoších, kteří se vyhýbají poctivé práci.

Nezaměstnaní, zvláště jejich rodiny, trpí již sedmý rok strašnou sociální bídou. Domácnosti jejich jsou zruinovány, v rodinách není šatů, není obuvi a není prádla. Nad zruinovanými domácnostmi lomí ženy zoufale rukama.. Děti chřadnou při nedostatečné výživě. Lidé, kteří byli vždycky chloubou naší výroby, lidé, kteří svou prací tvořili hospodářské hodnoty a zakládali tak blahobyt jiným, jsou dnes úplnými žebráky. Nejhorší je to tam, kde dlouholetou nezaměstnaností jsou již všechny řádné podpory vyčerpány. Státní akce stravovací je nedostatečná a zejména platné směrnice vydané k jejímu provádění obsahují mnohá příkrá a tvrdá ustanovení, takže jejich úprava je více než naléhavá.

Zejména je nutno změniti ustanovení směrnic tam, kde se vyžaduje, aby uchazeč o státní stravovací akci prokázal, že v době od 1. ledna 1929 toyl nejméně a nepřetržitě S měsíce za sebou zaměstnán. Dnes dělník najde mnohdy na nouzových pracích jen ve sporadických případech možnost získati tříměsíční nepřetržité zaměstnání. Vezmeme-li zde v úvahu dělníky mladé, kteří teprve po příchodu hospodářské krise mohli vstoupiti do zaměstnání, vidíme, jasně, jak úprava tohoto ustanovení ve směrnicích pro státní stravovací akci je nutná a nevyhnutelná.

Mimo to až příliš tvrdě se vykládá ustanovení, podle kterého jsou ze státní stravovací akce vyloučeni všichni; ti, kdož pobírají nějakou rentu z právního titulu. Je přece známo, vážený senáte, že při (nastalém propouštění zaměstnanců z podniků propustili podnikatelé především dělníky starší a fysicky již méně způsobilé. Kdyby nebylo hospodářské krise, byli by tito staří a fysicky méně způsobilí zaměstnanci dosud zaměstnáni..

Dnes tito zaměstnanci prožívají velkou bídu, ježto nemají důchodů, jež by je zabezpečovaly před hladem. Rovněž příliš tvrdě vykládají úřady ustanovení směrnic pokud jde o t. zv. dělníky sezónní. Zde se stala křivda, která volá po tom, aby byla co nejdříve odčiněna.,

Kdo to býval t. zv. sezónní dělník? V dobách normálních znali jsme sice sezónní nebo kampaňové zaměstnance, ale tito pracovali pouze Část roku, velkou část v roce, a většiny jich pracovala téměř celý rok. Práce stavební trvaly 8 až 9 měsíců, v době zimní pak nalézali dělníci stavební opět práci na kampani ve sladovnách, pivovarech, cukrovarech, lihovarech a pod. Dnes této možnosti není. A ježto při moderním technickém "zařízení stavebního podnikání stavby budov trvají rovněž krátký čas, octli se stavební dělníci v poměrech velmi bědných. Zde by mělo bytí změněno nebo zrušeno ustanovení směrnic pro státní stravovací akci pojednávající o sezónních dělnících a každý případ nezaměstnaného t. zv. sezónního dělníka by měl býti posuzován po právu a spravedlností individuálně, a to podle zásady, je-Ii či není-li ohrožena výživa jeho rodiny.

Zásadně nutno konstatovati, že dosavadní rozsah státní stravovací akce je nepostačující. Dvě desetikorunové potravinové poukázky pro ženatého a jedna pro svobodného nezaměstnaného nemůže přece zajistiti ani ty nejminimálnější existenční podmínky v rodinách nezaměstnaných. Pohlížíme-li pak k rodinám s větším počtem dětí, v dalším pak k rodinám, na něž dolehly ještě jiné kruté rány osudu, musíme přijíti k přesvědčení, že aspoň pro tyto případy je nutno státní stravovací akci doplniti a zlepšiti.

Při provádění státní stravovací akce není však, bohužel, ministerstvo sociální péče rozhodujícím činitelem. Do provádění státní stravovací akce zasahuje namnoze velmi tvrdě ministerstvo financí, jež zvláštními důvěrnými oběžníky dává pokyny svým zástupcům v okresních sociálních komisích, aby nynější směrnice nebyly vykládány liberálně. Také zemské úřady jako -úřady dozorčí donucují úředníky okresních -úřadů, aby postupovali v okresních sociálních komisích tvrdě a nikoli liberálně. Mimo to zemské úřady zavinily, že se okresům dostávalo v posledních měsících málo přídělů potravinových poukázek a docházelo pak v mnohých místech ke značným projevům nespokojenosti mezi nezaměstnanými. Zde musí býti uvedena v soulad prakse ministerstva financí a zemských úřadů s praksí ministerstva soc. péče.

Také produktivní.péči o nezaměstnané nutno věnovati náležitou pozornost. Zkušenosti nás.přesvědčují, že na nouzových pracích, na které přispívá stát, vydělávají nesvědomití podnikatelé, zatím co dělníci dostávají mzdu pod existenční minimum.

Pracovní soudy jsou zavaleny v mnohých místech žalobami postižených dělníků, kteří se domáhají touto cestou svého práva.

Při provádění zákona o zprostředkování práce je nutno důrazně žádati, aby při získávání pracovali příležitosti byla dána přednost těm, kdož jsou postiženi dlouholetou nezaměstnaností a sociálně jsou na tom nejhůře.

Nesvědomití podnikatelé donucují ve velmi častých případech úředníky okresních ústavů práce, aby jim doporučovali dělníky, které si již předem sami vybrali, a zpravidla to bývají lidé lépe sociálně situovaní, takže mohou pracovati za nižších mzdových podmínek a za horších podmínek pracovních. Také zde je nutno, aby se povolaní činitelé snažili dosáhnouti nápravy.

Jsem toho názoru, že péče o nešťastné a bez vlastní viny trpící je věcí a proto i starostí všeho občanstva a celé naší státní správy. Je příkazem občanské morálky a povinností státu pomáhati tam, kde je pomoc nutná".

Tam, kde jsou hluboké tůně strašné sociální bídy, nesmí se také trpěti vrcholky nezaslouženého blahobytu. Velmi často se mluví a píše o tom, že náš stát má své nepřátele. Nebojíme se nepřátel ani vnitřních ani zevních, bude-li mezi občanstvem tohoto státu vědomí, že tento stát patří všemu lidu bez rozdílu rasy, náboženství a třídy a že je všem občanům tohoto státu dobrým domovem. Zlé by bylo, kdybychom si část občanstva, které trpí bez vlastní viny strašnou sociální bídou, dovolili považovati za lidi druhořadé. A zlé by bylo, kdybychom proto neviděli jednoho vážného nepřítele klidu a míru v tomto státě. Tento nepřítel by se přihlásil ke slovu, kdyby se u nás ze strašné bídy sociální počala roditi i bída mravní a kdyby statisícům nezaměstnaných dělníků se stal rádcem místo rozumu hlad a zoufalství. To by byl zlý rádce, a je proto povinností všeho občanstva se mu brániti. Dovedeme-Ii se vypořádati s tímto zlem, o to pak bude. vždycky lehčí naše obrana proti každému vnitřnímu nepříteli, ať přichází z extrémní levice nebo pravice, anebo zvenčí. Nejlepším prostředkem zabezpečení klidného vývoje věcí v tomto státě je práce a chléb. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Rejmon. Dávám mu slovo.

Sen. Rejmon: Slavný senáte!

Ujímám-li se slova k všeobecné rozpravě

0 státním rozpočtu na příští správní rok, nemíním se zabývati ve svém projevu rozpočtem samým nebo jeho jednotlivými kapitolami. Snad nenajdu souhlasu, ale jsem tak otevřený, že řeknu, že to považuji se svého osobního stanoviska za méně.účelné, poněvadž státní rozpočet projednala úsporná parlamentní komise, rozpočtové výbory obou zákonodárných sborů, jak posl. sněmovny, tak i senátu, a konečně byl tak, jak se -nám předkládá k projednání, schválen i posl. sněmovnou. Předpokládám tedy, že takto.podrobně a všestranně propracovaný rozpočet, co se věcnosti a úspornosti týče, bude vyhovovati potřebám státních a celonárodních zájmů, jakož i potřebám jednotlivých vrstev krajů a stavů našeho národa.

Proto chci, slavný senáte, dnes poukázati jen na jednotlivé potřeby a nedostatky, které se tohoto času velmi markantně projevují na poli kulturním, hospodářském i sociálním v mém volebním kraji a které by měly v souvislosti s pracovním programem státního rozpočtu také přicházeti pro příští rok v úvahu.

Slavný senáte, byl jsem minulého týdne upozorněn ředitelstvím Masarykovy měšťanské školy v našem okresním městě Nymburce na velmi svízelný stav tohoto školství, kdy mi byl zaslán písemný přehled všech.nedostatků a potřeb, bez kterých by naše národní školství v okrese velmi těžko plnilo své povinnosti, které po stránce celonárodní a celostátní plniti má. Mně samému byly sice nedostatky povšechně známy, avšak abych se přesvědčil, jak ve skutečnosti věci vypadají, požádal jsem ředitelství, abych mohl pravý stav věcí shlédnouti na místě samém. Bylo mi ochotně vyhověno a já řeknu jen tolik, že dnešní stav, jak jsem jej shlédl, mne nejen přepkvapil, ale přímo ohromil. Namanula se oni myšlenka a vzpomínka na vypravování našich rodičů a dědů, kteří bývali vyučováni ještě v různých pastouškách. Nechci vás podrobně unavovati a uváděti stav místností, jak dnes škola vypadá. Budova, která byla postavena před 40 lety, je položena výhodně v tiché poloze při Labi, celkem zvenčí i uvnitř ve vzorném pořádku. Chci vás jen povšechně seznámiti s nedostatkem tříd a jiných místností následkem rapidního vzrůstu žactva rok od roku, zvláště v posledních letech. Měšťanská škola (chlapecká měla při svém založení 67 žáků. Za 5 let vzrostl počet na 150 žáků, v r. 1900 měla škola již 205 žáků, r. 1905 251, r. 1910 319, r. 1918 350, r. 1922 413, r. 1925 442, r. 1933 473 žáků a r. 1936, tedy roku letošního, navštěvuje tamní školu již 564 žáků.

Obdobný vzrůst vykazuje i, dívčí škola měšťanská. Budova vyhovovala při založení, ale při prvním zvětšení počtu žactva byly zde již.potíže, které se rok od roku stupňovaly a dostoupily poměrů, se kterými chci širokou veřejnost a povolané kruhy seznámiti. Masarykovým měšťanským školám se dnes podle počtu žactva, jak chlapců, ták i děvčat, nedostává 12 tříd, tělocvična, rýsovna, kreslírna, fysikální síň, sborovna, tři místnosti pro ruční práce chlapecké a dívčí, dále pracovna,. kuchyň, spíž, 2 místnosti, 2 kabinety. žactvo, které se nemůže umístiti v třídách staré budovy, je vyučováno v najatých místnostech, které jsou ve stavu, který je těžko vylíčiti. Místnosti jsou většinou tmavé, takže se v nich musí po celou dobu svítit, nevzdušné a mnohé z nich umístěné tak, že v případě potřeby rychlého jejich vyklizení jsou žáci ohroženi i na životě.

Stav dosavadních místností měšťanských škol a jejich frekvence je samozřejmě více než přepjatá. Kabinety obou škol jsou přeplněny. V obou budovách není místečka, neboť i chodby a (záchodové předsíně, jak jsem je na místě viděl, jsou přeplněny skříněmi pokračovacích škol. Obě budovy jsou denně nepřetržitě frekventovány 2 obecnými školami (chlapeckou a dívčí), 2 měšťanskými školami (chlapeckou a dívčí), pokračovacími školami: kovodělnou, kupeckou a oděvní, večerní školou dělnickou, církví katolickou, kde se cvičí duchovní zpěv, městskou školou hudební a schůzemi městského a okresního osvětového sboru. Dále schůzemi; spolku přátel školy a jinými příležitostnými schůzemi, které byly povoleny místní školní radou.

Tak vypadá, velectění, stav měšťanských škol v Nymburce, které nesou jméno našeho presidenta-Osvoboditele.

Proč jsem se, slavný senáte, odhodlal především tuto otázku u příležitosti projednávám státního rozpočtu ventilovati? Jako zástupce venkova mám na této otázce nesporný zájem, poněvadž 48% dítek, které Masarykovy měšťanské školy navštěvují, jsou dítky z venkovských obcí. Nutí mne k tomu okolnosti a potíže, které za tohoto stavu měli rodiče z venkovských obcí s přijímáním svých dítek do škol měšťanských, zvláště z těch obcí, jejichž vzdálenost jest větší, než zákon předpisuje, a za druhé, bylo mi opravdu líto - přiznám se upřímně - dítek, učitelů i učitelek, kteří musí tráviti v tak temných a nevzdušných místnostech celé hodiny.

Slavný senáte, loňského roku přijali jsme zákon o újezdních měšťanských školách, který měl tuto palčivou otázku řešiti. Zákon ten byl, jak už zde bylo řečeno, jako žádný jiný přijat jednomyslně. Řeknu, že byl-li zákon o újezdních měšťanských školách přijat s povděkem obyvatelstva z kruhů jiných, hlasovali jsme jistě pro jeho přijetí rádi i my, zástupci lidu z venkova. Vždyť tímto zákonem byla již jednou provždy zrovnoprávněna mládež venkovská s mládeží městskou. Měli jsme všichni dojem, že jsme otázku věcných nákladů rozřešili velmi ideálně, když byla rozvržena stejným dílem, a to třetinou na Újezd, třetinou na okres a třetinou na zemi. Dnes však jest již v mnoha a mnoha případech, kde se školní Újezdy připravují, vidět, jaké potíže po stránce finanční se stavějí v cestu tomuto ožehavému problému.

Naše samosprávné svazky, okresy, země a mnohé obce, nemají možnosti příslušnými kvótami přispěti na výstavbu nových škol újezdních. Snad obce, kde má býti újezdní měšťanská škola zřízena, s největším napětím finančních možností by se k tomuto kroku odhodlaly. Mnoho obcí vedlejších se však nebude moci odhodlati k trvalému příspěvku na věcné náklady újezdních škol měšťanských. Jest třeba uvážiti, že venkovským obcím, -které nemají takřka jiných příjmů než výnos obecních. přirážek, nesníží se nicméně dosavadní náklady na vydržování dosavadních škol obecných. Novým příspěvkem na věcné (náklady újezdních škol vyčerpají svoje finanční prostředky, takže nebudou moci plniti ostatní povinnosti po stránce bezpečnostní, komunikační a jiné, kterými jsou zákonitě vázány. V těchto případech, vážení, vyčerpají naše obce jen na školství přirážky až do 130 až 140%. Zvýšiti limit přirážek v mnoha obcích jest podle mého soudu vzhledem k dnešní hospodářské době vůbec v celku nemožné, jednak také proto, že mnohé z nich mají limit přirážek vyčerpán a žádají ještě o příspěvek ze zemského vyrovnávacího fondu. Snad země, která je rovněž tangována třetinou věcných nákladů na újezdní školy, mohla by poměrně a postupné splniti svůj úkol v budování újezdních škol měšťanských. Nejtěžším snad problémem jest tato otázka pro samosprávné venkovské okresy. Tyto bez vydatné pomoci nejsou s to, jak jsem již řekl, spláceti příslušné kvóty na výstavbu újezdních škol. Mám za to, že zde nastává úkol samému státu, který by měl aspoň za venkovské okresy povinné částky na újezdní školy převzít a tak svou pomocí umožniti řešení těchto velkých úkolů aspoň v takovýchto nutných případech, jak právě velmi markantně ukazuje případ měšťanských škol v našem okresním městě Nymburce.

Vážení, říká se, že vzdělání lidu je největším národním majetkem, a je pravda, že vzdělaný člověk nikdy nepropadá různým falešným heslům! a doktrínám. Proto kdyby stát v této otázce mimořádně přispěl, splnil by úkol sám pro sebe a v tomto případě také vláda československé republiky účelným a rychlým řešením by se zapsala zlatým písmem do srdcí a duší venkovského lidu.

Pro okresy a obce se připravuje úprava samosprávných financí. Nemohu si pomoci, přimlouvám se vřele, aby při úpravě samosprávných dluhů byl vzat především zřetel na.zář jem okresů, venkovských obcí a měst. Nejsme tím nikterak proti zájmům měst větších, poněvadž v nich vidíme střediska kultury a civilisace; hledáme v tomto směru jen úměrnou spravedlnost. Za úpravu samosprávných dluhů žádá jen asi 300 venkovských obcí. Jsou to vesměs obce pod 2.000 obyvatel, jejichž hospodářské poměry jsou velmi neutěšené. Tyto Obce musejí především, než dostanou příspěvek ze zemského fondu, vyčerpati nejvyšší zákonem stanovenou přirážkovou kvótu a veškeré dávky, které, zatěžují nejširší vrstvy lidové.

Venkovské okresy stojí před nejtěžším úkolem dnešní doby, udržeti silnice aspoň ve sjízdném stavu. Bývalá samospráva vybudovala za své blahé působnosti hustou síť okresních silnic, z nichž mnohé jsou dnes i lehčího provozu neschopné, a nestane-li se v tom směru co nejdříve náprava, stanou se úplně nesjízdnými..Tento bídný stav okresních silnic nelze již přehlížeti a nelze také přehlížeti významu těchto silnic. Na jedné straně vidíme, že se věnuje soustavná péče silnicím státním, mnohdy až způsobem takřka přepychovým, kdežto některé silnice okresní zůstávají i bez nejnutnějšího udržovacího materiálu. Jest nutno zjednati v tomto směru nápravu, neboť dosavadní stav silnic okresních mohl by se nám krutě vymstít. Kdo prodělal světovou válku, viděl nejlépe, jakou službu v takové době konají dobré komunikace. Právě v dnešní pohnuté době, kterou prožíváme, je velmi záslužné se touto otázkou zabývati. Máme dobře vyzbrojenou a také vycvičeno-u naši armádu. Má-li ovšem armáda v době války úspěšně čeliti nepříteli, je mnohdy potřeba i rychlých jejích přesunů. O železnicích v našem státě lze s povděkem tvrditi, že by tento významný úkol splnily. Nelze však již s takovou jistotou tvrditi, že by tuto službu snesla i tělesa silniční. Mnohé a mnohé z okresních silnic mají tentýž význam dálkový jako silnice státní. Tyto silnice jsou i dnes, v době míru, silně frekventovány automobilovou dopravou.

Daně z motorových. vozidel, z pneumatik a různých olejů, 50% výtěžek daní a dávek z jízdného autobusem atd, plynou do státního silničního fondu. Neobávám se říci, že státní silniční fond nesplnil svého úkolu k silnicím okresním, jak jej splniti měl. Podle informací drží dosud státní silniční fond přes 90 mil. Kč, kterých mělo býti použito k rekonstrukcím a udržování okresních silnic. I zde je nutno zjednat všeobecnou nápravu, a proto se dnes ztotožňuji s požadavkem zemského zastupitelstva, které usiluje o novelisaci zákona o silničním fondu, podle něhož má býti prostředků tohoto fondu použito na rekonstrukce a udržování okresních silnic. Jdu tak daleko, že řeknu, že i z půjčky na obranu státu měla býti určitá částka dána na vybudování silnic okresních, poněvadž i to "patří do obrany státu.

Když už mluvím o samosprávě, chtěl bych se krátce zmíniti o zamýšlené instituci vládních tajemníků pro venkovské obce. Tuto věc dlužno vítati se stanoviska státu. Venkovským. starostům by se také ulehčilo v jejich dnes značné agendě. Ovšem bylo by nutno zachovati obecní samosprávě její dosavadní (práva a rozděliti dobře a účelně práci, aby nedocházelo k případným nedorozuměním.

Otázka vládních tajemníků narazí ovšem na nesnáze ve venkovských obcích po stránce finanční. Dojde-li k realisování zamýšlené akce, bude podle mého názoru nutno, aby náklady s tím.spojené převzal na sebe stát. Soudím, že by venkovské obce další finanční zatížení vzniklé z této akce těžko unesly.

Mohlo by se mi snad.namítnouti, že poměry, jak je líčím, nejsou tak zlé, zvláště ne u nás v krajích zdánlivě bohatých, v krajích polabských. Řekl bych, že by bylo osudným omylem domnívati se, že v krajích polabských žijí zemědělci v nějakém nadbytku. Kol. Máchovský ťtom již z části mluvil. Já řeknu jen tolik, že t. zv. zlatý prali země České už dávno přestal býti zlatým pruhem a dávno už není takový, za jaký se všeobecně pokládá. Osev řepy, která zde byla kdysi takřka hlavní plodinou, byl snížen o 42% a její cena dnes sotva odpovídá výrobním nákladům. Poměrně zvýšený příjem za obilí, který přinesl obilní monopol jiným krajům v Čechách, na Moravě i na Slovensku, jsme my za 3 léta jeho trvání v Polabí nepocítili vůbec následkem katastrofálního sucha, které vládlo v letech 1934 a 1935. Letošního roku na jaře skýtala obilní úroda v krajích polabských určité naděje, že škody utrpěné v minulých letech budou tamním zemědělcům aspoň do jisté míry nahrazeny. Avšak stálé deště, které v měsíci červnu nepřetržitě trvaly, způsobily polehnutím obilí tak značné škody na sklizni, že letošní tržba za obijí poklesla i proti dvěma letům předchozím. Proto se nás tím více dotkly srážky s loňské ceny za obilí, které si zemědělci musí platit na udržení monopolu, a otevřeně říkám, že budeme žádati a žádáme už dnes, aby tyto srážky byly pro příští rok bezpodmínečně odstraněny. My jsme i v živočišné produkci v polabských krajích utrpěli značné ztráty tím, že mnoho dobytka bylo prodáno za ztrátové ceny v r. 1934 až 1935 následkem nedostatku krmiv. Letošní ceny jsou v živočišné produkci již uspokojivější. - tak jsem upřímný, že to řeknu - ovšem velké ztráty utrpěné v předchozích dvou letech není možno hned nahraditi.

Na živočišné produkci jsou nejvíce závislí drobní a střední zemědělci, a proto žádám, aby produkce tato byla zákonitě zabezpečena jako produkce obilí. 1 tady jde jen o stabilisaci úměrných cen, neboť cenovými výkyvy trpí nejvíce drobný a střední stav výrobců, ale trpí jimi také široká veřejnost konsumentská.

Obilním monopolem bylo dosaženo stabilisace cen nejen u obilí pro producenty, ale ještě více pro konsumenty mouky. Podařilo-li by se úměrně ještě stabilisovati ceny v produkci živočišné, došli bychom tak postupně k stabilisaci cen veškerých životních potřeb. A jediné za těchto podmínek mohou býti také podle mého soudu trvale upraveny mzdy dělníkům a veškeré jiné důchody ostatních pracujících vrstev našeho národa. Mám za to, že půjdeme-li za tímto cílem promyšleně dál, nastoupíme tak nejbezpečnější cestu k normálním. poměrům,.po kterých jistě všichni voláme.

V rozpravě o státním rozpočtu v posl. sněmovně poukázal můj kolega z kraje, posl. Rechcígl, na poměr mezi hlavním městem Prahou a venkovskými obcemi a okresy v otázce rozšíření pražského vodovodu v kraji mladoboleslavském. Otázka ta byla svého času různými časopisy živě ventilována a byla vytýkána venkovskému lidu nenávist proti městu Praze a jejímu obyvatelstvu. Bylo vytýkáno, že tamní kraje nechtějí dopřát obyvatelstvu Prahy trochu zdravé pitné vody. Toto tvrzení neodpovídalo nikdy pravdě. Já jako zástupce boleslavského kraje jsem se zúčastnil také mnoha schůzí branného výboru a mohu s plným vědomím odpovědnosti říci, že nikdy ve schůzích tohoto širokého výboru nepadlo jedno slovo nenávisti proti správě města Prahy a jejímu obyvatelstvu. Z příslušných jednání bylo vždycky zřejmo, že tu byla jen snaha sebezáchrany, že tu byla jen snaha odvrátiti, po případě zmírniti zhoubné důsledky, které by tak značným odběrem spodních vod pro zúčastněné kraje mohly v budoucnu nastati. Jest třeba především vzíti na vědomí, že v oblastech okresů, které by byly projektem vodovodu obce pražské dotčeny, jest zřízeno několik vodovodů, vybudovaných za podpory veřejných prostředků k zásobování tamních obcí. Jelikož některé z těchto vodovodů mají značně hluboké studně a odbírají vodu z velkých hloubek, z nichž i město Praha chce vodu odebírati a poněvadž zásobování obcí jest závislé na vyvěrajících pramenech, napájejících také veřejné toky, a od umělých hlubokých studiu, byla a jest podle místních zkušeností jistě oprávněná obava, že funkce veřejných vodovodů již zřízených mohla by býti Křížením vodovodu podle projekte obce pražské citelně dotčena.

Zemědělská veřejnost celého kraje, z něhož, jak projektem je zamýšleno, má býti voda odčerpávána, nemohla a nemůže se zbavit obavy, že bude také poškozena produktivnost půdy v horních polohách těchto oblastí.

Jde o kraj, jehož většina leží v nejsušší oblasti Čech, kde průměrné roční srážky v normálním roce nedosahují ani 500 mm vody. Tento kraj je osídlen asi 300.000 obyvateli, kteří se živí výhradně zemědělstvím, a je tudíž na bíle dni, že se tyto vrstvy zemědělského lidu obávají, že přílišným svodem spodních vod by mohly býti podtrženy i vody vrchní, čímž by byla značně dotčena produktivnost a úrodnost tamější zemědělské půdy.

S tohoto stanoviska je tedy především nutno posuzovati odpor, který kladly tamní okresy zřízení pražského vodovodu. Není tedy žádné nenávisti proti pražskému obyvatelstvu nebo proti hlavnímu městu našeho státu. Tolik jsem chtěl podotknouti, abych blíže objasnil tuto -spornou otázku, a předpokládám, že bude-li se strany města Prahy dobrá vůle k dohodě, může celá věc pro obě strany uspokojivě skončit.

Slavný senáte, na našem venkově bydlí vrstva lidu, o kterou se dnes veřejnost velmi málo zajímá. Jsou to domkáři, kteří z pozemkové reformy dostali l nebo 2 ha půdy. Poněvadž tito domkáři museli obyčejně rozšiřovat hospodářské budovy a pořizovat nutný živý i mrtvý inventář, jsou dnes značně zadluženi. Jeví se tu proto nutnost aspoň občas poskytnouti těmto lidem nějaký vedlejší výdělek. Stát, země, okresy i obce provádějí veřejné investiční práce ke zmírnění nezaměstnanosti a k oživení hospodářského života. Na těchto investičních pracích se naši venkovští domkáři stále hlásí o práci, která se jim obyčejně odpírá s poukazem, že mají zajištěno existenční minimum. Připouštím, že tito lidé i bez vedlejšího výdělku netrpí alespoň hlad, chápu také velmi. dobře, že je třeba především zaměstnat dělníky, kteří nemají práci a jsou odkázáni na podporu v nezaměstnanosti nebo na stravovací akci. Ovšem domkáři, o kterých jsem se zmínil, potřebují vedle nejnutnějšího živobytí, které konečně mají ze svých pozemků, také peněz, aby mohli platiti daně, obecní a jiné přirážky, o nichž ráno mluvil p. kol. Máchovský, aby mohli sebe i své rodiny také ošatit zaplatiti úroky a anuity z dluhů, pojistné na budovy atd., atd.

Já poměry těchto lidí velmi dobře znám; stále chodí a prosí nás, abychom jim svým vlivem obstarali práci. Až dosud to však bylo marné. Proto dnes s tohoto místa jménem domkářů žádám, aby dosavadní praxe byla nejen změněna, nýbrž odstraněna, aby těmto lidem byla alespoň občas poskytnuta práce na regulacích, melioracích a různých pracích, které se provádějí za podpory z veřejných prostředků, aby si mohli přivydělat aspoň na nejnutnější vydání. Nestane-li se tak, nerozpakují se říci, že tito domkáři se bez vedlejšího výdělku na svém skrovném majetku neudrží, že spějí určitě k úplnému zproletarisování a budou pak v budoucnu rozšiřovat řady nezaměstnaných.

Předpokládám, že snahou nás všech a vůbec všech povolaných činitelů je tomuto zjevu co nejdříve zabrániti, zvláště když to nevyžaduje žádných mimořádných finančních obětí se strany státu. Tito domkáři jsou pracovitou a šetrnou vrstvou lidu a mají plné právo na život ve státě.

Končím a kojím se nadějí, že státní rozpočet pro příští rok přinese i v těchto směrech, o kterých jsem mluvil, značné zlepšení v budoucím hospodářském životě. Stane-li se tak, bude to nejen úspěch náš, slavný senáte, nýbrž

především úspěch celonárodní a celostátní. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu pecníku, panu sen. inž. Marušákovi.

Sen. inž. Marušák: Slavný senáte!

Správná dopravní politika jest nezbytným předpokladem pro hospodářský rozvoj a obra-nu státu. Je proto oprávněné. volání po vytvoření ministerstva dopravy, které by spojovalo dopravu železniční, silniční, vodní a vzdušnou v harmonický celek. Veřejnost uvítala, že došlo alespoň k utvoření komise pro celostátní dopravní plán. Bylo by si jen přáti, aby tato komise rychle pracovala a aby v ní byla zastoupena všecka odvětví dopravy, tedy také doprava vodní, které se z neznámých důvodů tohoto zastoupení nedostalo. Dosavadní roztříštěnost dopravy působí veliké škody. I když uznáváme veliký význam státních železnic, přece není trvale možné, aby si vynucovaly výsadní postavení v dopravnictví. Zařazuje-li na př. Německo v poslední době 34krát více automobilů do provozu než československo, ačkoliv správný poměr by měl býti asi 1:5, je to zjev, k němuž nemůžeme nečinně přihlížeti. účelně rozvětvená síť dopravních prostředků a nízký náklad přepravní tvoří podmínku pro konkurenční schopnost naší výroby. Dávají-li se silnice zdarma k používání veškeré dopravě v míře téměř neomezené, nemělo by se ani po železnicích žádati, aby se postavily na stanovisko soběstačného podniku. Zejména tarifní politika železnic nemá se prováděti jen s ohledem na vlastní podnikové zájmy,.nýbrž má bráti ohled také na potřeby podniků jiných a na hospodářský a obranný život celého státu.

Tomu dnes tak není. Bezohledná tarifní politika stát. drah poškozuje dopravu na Vltavě a Labi v moderně vybavených středočeských přístavech v Holešovicích a Mělníku a vyhovuje pouze severočeským přístavům v Loubí a v ústí. Od roku 1901 byly do kanalisované Vltavy a Labe investovány 2 miliardy Kč. (Slyšte!) Vodní doprava doplňuje vlastně síť našich železnic za hranicemi republiky. Nemůžeme se jí proto vzdáti. Avšak od r. 1926 do r. 1935 klesl v Holešovicích vývoz na 1/6 v Mělníku vývoz na 1/6 a dovoz na 1/8. Jenom dělnické mzdy v přístavních překladištích v Mělníku klesly z l mil. na pouhých 90.000 Kč, ztráty obchodníků jsou ještě větší. Oba tyto přístavy jsou důležité pro přímou dopravu do Hamburku a zpět, zejména pro kusové zboží, jako cukr, ječmen, slad, celulosu, řezivo a kulatinu.

Tarifnictví čs. stát. drah jest nutno upraviti s ohledem na abnormální vzdálenost východního Slovenska a Podk. Rusi od Prahy, aby tyto kraje byly života a konkurence schopné. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.)

Tarifní politika ČSD však z konkurenčních důvodů vlastních znemožňuje včasné dokončení dráhy z Vizovic do Lidče v zemi Moravskoslezské, ačkoliv její dostavba jak z důvodů celostátně hospodářských a obranných, tak regionálních je v nejvyšší míře žádoucí. Potřeby země Moravskoslezské jsou státní železniční správou vůbec přehlíženy. Téměř všecky místní dráhy německých společností, i vysoce pasivní, byly státem převzaty. V zemi Moravskoslezské došlo k převzetí místní dráhy Dolní Kounice-Ivančice, avšak ani nákladní provoz se na ní neudržuje, ačkoliv se toho jeví naléhavá potřeba už s ohledem na uhelný revír rosicko-oslavanský. (Sen. Kiedl: Ačkoli to bylo výslovně slíbeno!)

Místní dráhu Kuřím-Veveří Bitýška v délce 8 km mohl by stát získati za pouhých 500.000 Kč. Neučinil tak a raději nechal dojíti k zastavení provozu. Stejně marně se dovolávají zájmové korporace převzetí místní dráhy Brno-Líšeň.

Luhačovice, největší a nejvýznamnější české lázně, se nemohou dočkati postátnění 10 km dlouhé místní dráhy Újezdec-Luhačovice, která svou nedokonalostí velice smutně representuje československourepubliku v očích návštěvníků. (Sen. Riedl: Správné, přímé rychlíky tam jezdí!)

Rychlíkové spojení Praha-Znojmo se udržuje motorovými vozy bez ohledu na obrovskou vzdálenost a na prudké zatáčky. Bylo z místa nejpovolanějšího slíbeno, že od minulé zimy dojde k výměně motorových vlaků za parní soupravu rychlíkovou, avšak slib ten nebyl dosud splněn. železniční spojení Jihlavy a Znojma se zemským hlavním městem Brnem nevyhovuje ani časově ani co do rychlosti.

Nutno také poukázati na platové a služební poměry zaměstnanců ČSD, zejména zřízenců, které jsou velmi špatné, což zajisté není bez vlivu na bezpečnost dopravy. Pro úředníky stavebních železničních správ nebyla systemisace provedena vůbec, což zavinuje, že na př. zeměměřičský inženýr ve věku 60 let a po 30Ieté služební době je teprve vrchním komisařem v V. platové stupnici.

Také síť státních silnic v zemi Moravskoslezské není dobudována. Centrální úřady nemají porozumění pro požadavek této země, aby mezinárodní silnice Vídeň-Praha-Berlín, vedla (přes Znojmo a Jihlavu a nikoliv přes Jindř. Hradec, kterýžto směr jest technicky naprosto nevyhovující. Země Moravskoslezská jest proti ostatním zemím zkrácena na státních silnicích o 822 km, avšak marně volá po inkameraci dálkových silnic okresních, aby se tento rozdíl vyrovnal. (Sen. Sladký: Na Valašsku není jediného kilometru státních silnic!) Hospodářské a vojenské spojení Moravy se Slovenskem jest naprosto nedostačující. Avšak o každou novou úpravu silniční jest třeba sváděti urputný zápas jak s úřady centrálními, tak se silniční radou. Země Moravskoslezská má také citelný nedostatek technického personálu. Stavby a úpravy silnic se provádějí za naprosto nedostatečného dozoru, neboť chybějí nejen technické síly pragmatikální, nýbrž i smluvní. Ba ani systemisovaná místa státních cestmistrů a cestářů se z úsporných důvodů plně neobsadila, Podobný postup se neuplatnil v žádné jiné zemi. Jaké škody z toho vznikají, dovede si každý soudný pozorovatel představiti.

Nemožně špatné silniční spojení mají Lázně Luhačovice se Zlínem, kterážto významná místa tvoří pro každého návštěvníka tohoto kraje nerozlučný celek hospodářský. Státní správa se postarala hned po státním převratu nákladnými investicemi o dobré silniční spojení pro všecky ostatní významné lázně v republice, zejména velikou péči věnovala lázním ve zněmčeném území. Avšak pro národně významné Luhačovice neprojevila téměř nejmenšího zájmu. Jsme vděční panu presidentu republiky dr E. Benešovi, že letos v létě jeho první návštěva platila Luhačovicím a Zlínu, čímž významu tohoto kraje naší republiky dodal zvláštního důrazu. Čiřen. Riedl: Proto aspoň trochu byla tam ta silnice upravena!) Jinak ani to nebylo. Stejně důležitá byla návštěva pana předsedy vlády dr Hodži. Kéž celá čsl. vláda následuje těchto vzácných příkladů.

Také silniční personál má mnoho stížností. Státní správa se stará velmi bedlivě o to, aby autonomní zaměstnanci neměli lepší platové poměry nežli zaměstnanci státní stejných kategorií. Avšak nestará se o to, aby obráceně nebylo hůře placených zaměstnanců samosprávných zaměstnanců. Okresní cestáři marně volají po zrovnoprávnění s cestáři státními. Jejich spravedlivý požadavek uznaly všecky koaliční i oposiční strany, a v posl. sněmovně od letošního jara je připraven k ústavnímu projednání příslušný návrh koalovaných stran. Vyřízení požadavků se však oddaluje s poukazem na nedostatek úhrady, jež si vyžádá ročního nákladu asi 16 mil. Kč. Při dobré vůli by se tato částka našla, vždyť přece naprosto bezdůvodně přenechává státní finanční správa těžké miliony jenom lihové společnosti. Kdyby se urychleně postátnilo hospodaření s lihem, získala by státní pokladna nejméně 100 nových milionů Kč na příjmech. Obracím se na pana ministra vnitra, aby se laskavě ujal spravedlivé věci okresních cestářů a zasadil se o projednání zákona na jejich platovou úpravu. Veřejný zájem toho nutně vyžaduje. (Výborné!)

Nemůžeme také souhlasiti s postupem zemského úřadu v Brně, který nutí své podřízené okresní úřady, aby místa okresních cestmistrů byla systemisovaná pouze v nejnižší úřednické kategorii bez ohledu na vyšší odborné vzdělání. Okresní cestmistři, absolventi průmyslových škol s několikaletou stavební praksí, kteří před provedením organisačního zákona byli ustanoveni ofertní cestou ve vyšších služebních třídách, jsou nyní k nátlaku zemského úřadu přeřazováni do nižších služebních tříd. Jest samozřejmé, že tento tvrdý postup neprospívá dobrému poměru mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a že působí škodlivě. Zemský úřad v Brně zařídil vůbec velmi podivně svůj poměr k technikům, zejména pokud vyšli z bývalé autonomní služby. Tak zemští inženýři v hodnosti vrchních technických radů byli k 1. prosinci 1928 převedeni do státní služby v hodnosti vrchních technických komisařů. Tímto přeřazením. dostali se do pořadí za daleko mladší kolegy ze služby státní. Stížnosti proti tomuto brutálnímu opatření podané nejsou dosud ještě vyřízeny, ačkoliv od jejich podání uplynula lhůta 8 let. (Slyšte!) Není vyloučeno, že je zemský úřad kompetentním ministerstvům ani nepředložil, poněvadž lze těžko uvěřiti, že by centrální úřady nechaly stížnosti tak dlouho nevyřízené. žádám ministerstvo vnitra, aby se v Brně po osudech těchto stížností zeptalo. (Tak jest!) Příležitostně si dovolím učiniti ve věci nový dotaz. Některé naše úřady si počínají příliš velkopansky a necítí žádné odpovědnosti. Tak na př. zákon č. 49 o vodohospodářských. melioracích a č. 50 o vodocestném fonde ukládají povinnost zříditi poradní sbory. Dosud však tyto sbory jmenovány nebyly. Máme cenové komise o stavebních hmotách, jejichž činnost zabrzdilo ministerstvo obchodu. Ani komise investiční, od níž se tolik očekávalo, kromě formálních schůzí ještě nic nevykonala a jak se zdá, je úmysl učiniti ji bezvýznamnou. Je řada dobrých zákonů, mezi něž patří významné zákony na obranu republiky, jež byrokracie učinila bezvýznamnými, protože se na ne v praksi prostě nehledí. Bylo by záhodno utvořiti z obou sněmoven parlamentní kontrolní výbor, který by dozíral nad prováděním zákonů a vládních nařízení. Osvědčila-li se parlamentní úsporná komise, osvědčil by se při dobré režii i parlamentní kontrolní výbor.

Nezaměstnanosti se dá účinně čeliti jediné plánovitým hospodářstvím, které u nás dosud neprovádíme. Dosavadní zlepšení zaměstnanosti nenastalo následkem řízeného hospodářství, nýbrž v důsledku.příprav na obranu státu s ohledem na hrozící válečné nebezpečí z dnešního Německa. Jakmile Německo nastoupí cestu mírové politiky, pomine příčina přechodného zvýšení pracovní příležitosti a dostaví se pravděpodobně silnější výkyv nezaměstnanosti. Dosud však státní správa učinila velíce málo pro plánovité hospodářství. Zato však kartely a syndikáty zejména na výrobu cukru, uhlí, lihu, benzinu, cementu, skla a textilu. provedly reorganisaci své výroby, jejíž výsledkem je zastavení výroby v celé řadě podniků, propuštění desetitisíců zaměstnanců, snižování mezd a platů, snižování cen nakupovaných surovin, jako na př. řepy, a zvyšování prodejních cen výrobků hotových. Toto kartelové hospodářství neohlíží se na zájem státu a veřejnosti, naopak poškozuje jak pokladnu státní, táli samosprávných svazků umělým snižováním výnosů na daních, přirážkách a dávkách a zvyšováním státních výdajů ve formě podpor v nezaměstnanosti a státních příspěvků autonomním svazkům, které zchudly zastavením výroby.

Podnikatelská činnost zkartelovaných závodů, kdyby se jí včas neučinila přítrž, mohla by otřásti i státem v jeho základech. Je proto nutno vytvořiti s největším urychlením buď vlastní ministerstvo národního hospodářství, jak se o něm ve své řeči zmiňoval včera pan sen. dr Klouda, nebo vybaviti některé z dosavadních ministerstev, buď sociální péče nebo zdravotnictví, plnou mocí, aby se prostřednictvím zvláštního odboru staralo o urychlené vypracování celostátních pracovních plánů, zemědělské kolonisace, reformy školní návštěvy atd. a. které by znemožňovalo zastavování výroby, zejména výrobků monopolních, vlivem kartelů. Toto ministerstvo mělo by za úkol starati se o to, aby se racionalisace uplatňovala nejenom na mrtvé hmotě a mechanické síle, nýbrž také na člověku. (Výborně!) Nezaměstnanost sama sebou nezmizí - musí býti odstraňována odbornou organisací výroby práce a distribuce na podkladě vědeckého řízení práce s ohledem na celostátní zájmy.

Československo čítá 15 mil. obyvatel. Může jich však s naprostou bezpečností uživiti i 45 mil. " bude-li plánovitě a harmonicky rozmnožovati a užívati svého bohatství přírodního a rozumového a využije-li své ideální zeměpisné polohy.

Rozhodnutí vlády organisovati investiční činnost tříletým programem stavebním značí první záslužný krok v plánovitém státním podnikání. Jest si jen přáti, aby se osvědčil a aby všecky kraje republiky se staly účastnými tohoto dobrodiní. Nezapomeňme při tom na dokončení splavnosti našich řek, zejména řeky Moravy. Spojení Dunaje s řekou Moravou kanálem pro lodi s větší tonáží jest nutné aspoň mezi Děví něm a Hodonínem, kde bude třeba vybudovati vnitrozemní přístav pro naše lodi podunajské, aby našly útulek zejména v případě válečného nebezpečí. Stejně významné jest splavnění dolního toku řeky Váhu.

Při stavbě kninické přehrady u Brna budiž postupováno rychleji nežli doposud. (Výborné!) Zejména budiž s největším urychlením provedena výstavba obce Nových Kniniček, aby přestěhování osady určené k zatopení mohlo býti provedeno včas a hladce. Zkušenosti získané s přestavbou Nového Bítova u přehrady vranovské jsou v tomto směru velmi cenné. Budiž také třebas pomocí zmocňovacího zákona zabráněno nezřízené spekulaci s pozemky okolo přehrady, která má sloužiti k vybudování kolonie pro Velké Brno jednak k účelům rekreačním a za druhé jako útulek při nepřátelských náletech na město Brno.

Vláda by měla vydati bezodkladně jednotný celostátní zadávací řád podnikatelský. Nelze trpěti cenové podbízení. Dělnické mzdy musí býti v nabídkovém řízení jasně vyčísleny. Nabídky neúplné a podkalkulované mají zpravidla za.následek méně hodnotné stavby, útisk stavebního dělnictva a živnostenských dodavatelů, dodatečné zvyšování stavebních nákladů a v neposlední řadě také stavební katastrofy, jak jsme toho byli svědky při stavbě pražské bursy před několika dny. Vláda jest povinna učiniti rychlá a dobrá zákonitá opatření na ochranu stavebníků, dělnictva a státní pokladny. (Výborně! - Potlesk.)