Složenie dnešnej vlády je agro-socialistické. Všetky jej činy sú vlastne len kompromisom požiadavkov strany agrárnej a socialistov, či je to zemedelské vyrovnanie alebo podpora nezamestnanosti. Všetky tieto ustanovizne sú nedokonalé a neúplné. Nehľadí sa na vec samú, ale len na záujem čisto stranícky, ktorý sa nikdy nekryje so záujmami ľudu a štátu.
Tak oživenie priemyslu na Slovensku je záujmom iste celoštátnym, i agrárnym. Veď prírastok populácie, nemajúc inde miesta, vtláča sa do roľníctva a je nebezpečenstvom pre celý stav. Roľnícke usadlosti na Slovensku sú malé, stálym delením pri prechádzaní na potomstvo sa ony ešte viac drobia. Preca niet na Slovensku zákona, ako je tomu v Čechách, ktorým by delenie pod isté minimum bolo zakázané. Prečo agrárníci toto nežiadajú? Asi preto, že je to síce práca ďalekosiahleho významu, ale predemagogické rozhadzovanie je neprospešná. Keď sa toto neprevedie, za chvíľu bude treba nového nejakého vyrovnania. Oživenie priemyslu na Slovensku by i po tejto stránke prinieslo veľkú úľavu. Nemá sa však ktorá strana vo vláde o to zasadiť. Soc. demokrati radšej fedrujú podporu v nezamestnanosti v tak zlej forme, ako sa dnes poskytuje, ako by prispeli k obnoveniu trhu práce. Forma dnešnej podpory v nezamestnanosti je priamo demoralizujúca. Participientom dostáva sa odplaty za to, že nič nerobia. Som za podporu v nezamestnanosti, ale vo forme morálne správnej. Protihodnotou podpory by maly byť práce verejnoprospešné vykonávané nezamestnanými. Ziskom by bolo vykonané dielo a ukľudnenie más teraz nečinnosťou vydaných na pospas bludným myšlienkam a fantazírovaniu. ľud by sa vychovával k dokonalejšiemu po všetkých stránkach, lebo nečinnosť je zárodkom každej záhuby a práca eticky najcennejšou hodnotou ľudského bytia.
Inštitúcia terajšej podpory v nezamestnanosti nedá sa inak vysvetliť, len ako ústupok jednej strany straníckemu heslu strany druhej. Zdá sa, že soc. demokratická strana nemá záujem na zvýšení životnej miery, ale na podporovaní darebáctva a nečinnosti, a preto je možné, že sa stávajú defraudácie, ako teraz v Lučenci so stravovacími lístkami. Blízko 400.000 Kč zmizlo na stravovacích lístkoch. Na koho? Kto to robil, nechcem o tej veci ďalej hovoriť, lebo v novinách sa to dosť i pretrása, ale by som prosil vysokú vládu, že by už v tej veci zakročila energickejšie.
Pozrime sa na pr. na kraj novohradský na Slovensku. Tam sa nerozumnosť dnešného systému javí až tragicky jasne. V Lučenci bolo pred prevratom asi 10 tovární. Vedľa toho po celom kraji novohradskom a gemerskom mnoho. Dnes okrem živoriacej vo Filakove niet žiadnej. Odbytištia za hraniciami sú stratené, na vnútorných trhoch pre výslovne nepriaznivú tendenciu vládnej politiky tamojšie podniky sú konkurencie neschopné. Nad filakovskou továrňou visí Damoklov meč, hrozí stále odňatie tarifových úľav, tých mialých, ktoré ešte jej boly poskytnuté. Prečo? Lebo vo volebnom okrese pána ministra železníc je niekoľko konkurenčných podnikov a tým neni v záujme, aby filakovskej továrni sa umožnil prevoz.
Bolo by potrebné postarať sa o tých ľudí, ktorí tam pracujú. Veď tam pracuje vyše 3.000 ľudí a pracovalo tam i vyše 4.000, ale niet vývozu, nemôžu toľko ľudí zamestnávať. Tým by sa veľmi umožnila práca, keby tá továreň tam mala budúcnosť. Štát prišiel nielen o veľké sumy daní, ktoré prv továrne odvádzaly, ale má i priamo škodu. Na podporu v nezamestnanosti bolo vyplatené v lučeneckom okrese okrem gentského systému, tedy vo forme stravovacej akcie, zimnej núdzovej výpomoci atď., od prevratu vyše 30 mil. Kč. Ak rátame obnosy podľa gentského systému vyplatené, musíme túto sumu ešte mnohonásobne zvýšiť. Protihodnotou za tieto výhody však ani štát, ani krajina, ani okres a ani žiadne mesto nič nedostalo. Krátko, peniaze sa prejedly, ale na obecné potrebné ciele niet prostriedkov. Celý kraj novohradský je bez nemocnice. Lučenecká nemocnica vôbec nevyhovuje, je príliš malá, tam sa to tak robí, že keď nemocného operujú, donesú ho do domáceho ošetrovania, Iebo tu čakajú druhí, takže z pohraničia sa dávajú radšej operovať v maďarských Balážských Ďarmotách, že to štátnej propagande a prestiži neprospeje, je isté. V Lučenci niet vyhovujúcich školských budov. Stavba gymnázia je proponovaná už od prevratu, ale dosiaľ sa nič nestalo. Vyše 750 žiakov sa musí kutiť v dusnej, mokrej, svalením hroziacej budove. Tam sú i maďarské pobočky a s tými pobočkami je tam 21 tried a miestností je tam len 14, tam sa vyučuje striedave všelijakým spôsobom, kočujú jednotlivé triedy sem a tam, učí sa aj odpoľudnia; to je hrozný stav, budova je hrozne mokrá a ešte ani teraz sa nič nestalo. Vlani aspoň 500.000 Kč bolo preliminované, ale tohoto roku len 200.000 Kč. Ale čo sa urobilo za 500.000 Kč vlani? Nič nie je videť. Čo sa bude robiť toho roku s 200.000 Kč, tiež neviem, stav je hrozný a malo by sa rozhodne v tejto veci zakročiť. Štátna ľudová škola je v opravdovej búde. Malé 6 ročné deti musia sa učiť v miestnosti, ktoré každý večer slúžia za šatňu Sokolom a kde sa im onuce vysúšajú a vyparujú. Boly už posielané protesty, petície, žiadosti, ale všetko márne. 17 tisícové mesto je bez pitnej vody, ačkoľvek asi 30 km leží slovenské Krušnohore, na vodné pramene prebohaté. Vodovodom by sa táto časť južného Slovenska organicky spojila so Slovenskom stredným, okolnosť, ktorá menovite dnes by mala ohromne ďalekosiahly význam i strategický. Konkrétne spomenul som len tie sťažajné potreby kraja, záujmy ktorého mám česť v slávnom senáte hájiť, ale prosím, aby sa uvedomilo, že dôsledky takýchto nedostatkov majú nedozierny vliv na celý život a psychózu ľudu.
Keby sme podrobili podobnej analýze ostatné kraje Slovenska, v mnohých by sme našli podobný stav. Nemôžeme my, ktorým nám záleží na budúcnosti tohoto štátu, súhlasiť so stálym odkladaním riešenia aktuálnych problémov a otázok, so stálym plátaním záplat.
Že slovenská otázka existuje, bolo uznané samým terajším predsedom vlády. Prečo sa tedy neurobí už konečne ten cisársky rez cieľom nápravy? Slovensko celé už neraz dokázalo, že má viac prezieravosti štátnej ako Čechy, či to boly prezidentské voľby, alebo teraz návšteva prezidenta na Slovensku. To sú argumenty, ktorými možno všade dokázať, že podozieranie Slovákov z nespoľahlivosti je bezočivým klamstvom a podlou urážkou a bolo len na to vynajdené, aby Slovensku a Slovákom sa mohlo krivdiť. Niektorým pánom veľmi záleží na tom, aby sa vyrovnanie so Slovákmi odďaľovalo. Dobre, my počkáme, ale pozor, aby nebolo pozde! Nehodláme však mlčať, keď nám národná povinnosť ukladá kričať, ak však nášho kriku na kompetentných miestach nepočujú, historia nie nás, ale pravých vinníkov bude súdiť.
Za tento rozpočet, pre r. 1937 z už odznelých dôvodov ako pre Slovensko hrubo nedostačujúci hlasovať nebudeme. (Potlesk. Sen. Novák (rep.): A k Horthymu už nepůjdete?) K tomu pôjdete vy, pretože to potrebujete.
Místopředseda dr Heller (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan.sen. Krczal.
Sen. Krczal (německy): Slavný senáte!
Z příkazu společného klubu poslanců a senátorů sudetskoněmecké strany mám podati toto prohlášení:
Pan ministr inž. Jar. Nečas odpověděl v posl. sněmovně delší řečí na naléhavou interpelaci, kterou podali poslanci naší strany stran poškozování německé mládeže při provádění státní vyživovací akce pro děti. Ministr Nečas vyzval naši stranu, abychom údaje v interpelaci učiněné jak v parlamentě tak také v tisku opravili podle jeho vývodů. Naše strana již v komuniké klubu poslanců naznačila směr, jakým má jíti naše odpověď. Mohu tedy předpokládati, že úřednictvo ministerstva soc. péče připravilo zatím případnou novou opravu našeho názoru, a vysloviti naději, že z názoru a opačného názoru přece vysvitne pravý stav věci.
Úvodem chtěl bych konstatovati, že jsme svou interpelací ani v nejmenším nesledovali účel uloupiti českým dětem jedinou korunu ze státních prostředků, které jim náležejí. Víme velmi dobře, že hlad bolí stejně, ať již jím trpí německé nebo české dítě, a víme velmi dobře, že pravá lidskost a ochota pomoci nesmí se zastaviti před národností dítěte.
Co nás pohnulo učiniti rozdílení státních příspěvků k vyživovacím akcím, jež provádějí české a německé organisace pro péči o mládež, předmětem naléhavé interpelace, jest okolnost, že jsme vždy znovu byli upozorňováni ze všech krajů naší sudetskoněmecké domoviny na tuto věc a že na druhé straně víme, že se svazy pro péči o mládež, které by na německé straně v prvé řadě byly povolány nadhoditi a vyjasniti otázku většího účastenství, od celé řady let marně namáhají zjednati nápravu při provádění státní vyživovací akce pro děti. Je povinností německé strany postaviti se po bok nepolitickým německým svazům tím spíše, ježto se německá péče o mládež již při jiných příležitostech mohla přesvědčiti o tom, jak tuto otázku řeší německé vládní strany. Jsme při tom ovšem s panem ministrem Nečasem a s celou veřejností ve státě stejného mínění, že zakročení strany v takovéto otázce, pro vážnost státu nikoli bezvýznamné, smí se díti jen na základě nejúplnější pravdy a dokazatelných skutkových okolností.
Postavil jsem si tudíž za úkol, abych jménem naší strany podal odpověď resp. vysvětlení, jak je pan ministr Nečas žádá. Naše strana je pevného přesvědčení, že prohlášením pana ministra Nečase v posl. sněmovně měl býti proveden politický projev, pro který nikterak nezavdal příčinu jen sociální obor. Víme naopak velmi dobře, že šlo vládě o to, aby se po řečech našich poslanců během prvních dnů rozpočtové debaty, jež vzbudily rozruch, dostala zase do lepší posice. Pro zatemňovací akci, která měla veřejnost odvrátiti od skutečností, na něž naši poslanci ukázali, poskytoval žádoucí pomoc materiál, jejž připravili úředníci ministerstva soc. péče pro zodpovědění interpelace obvyklou písemnou cestou.
Jsme pevného mínění a neostýcháme se také to zde vysloviti, že panu ministru Nečasovi šlo skutečně o objasnění interpelovaného případu, a věříme také, že byl při tom pevného přesvědčení, že materiál snesený jeho úřednictvem plně odpovídá skutečnosti. Dovedeme úmysl pana ministra Nečase, přinésti pravdu, oceniti stejně jako máme porozumění pro to, že svou řeč pronesl v pochopitelném rozechvění nad domnělou, úředníky svého resortu tak vykládanou a označovanou, demagogickou a k poškození státu směřující akcí naší strany. S tím větším důrazem musíme však byrokracii, jeho oboru přidělené a jemu podléhající, vytýkati, že jednostranně a zaujatě anebo však trestně nevědomě pro projev pana ministra Nečase vypracovala podklad, který v sobě choval nebezpečí, že přednesením těchto skutečností a především číselného materiálu si pan ministr a tím celá vláda nejhorším způsobem zadá. Pokud tedy ve svých dalších vývodech musím poukázati na nesprávnosti v údajích pana ministra, padá odpovědnost za toto opakem k naší interpelaci v pravdě a ve skutečnosti stát poškozující jednání plně a zcela na úřednictvo páně ministrovo. (Ministr inž. Nečas: Ne, ne, já jsem odpovědný za své úřednictvo, beru za ně odpovědnost! To by také znamenalo podceňování ministra, kdyby se tyto akce připisovaly pouze úředníkům!)
Materiál, který byl panu ministrovi jako pravá skutečnost předložen a který on přednesl, poskytl českým stranám a především tisku německých vládních stran vítanou příležitost k nejostřejším útokům proti nám. Stejně jak si vládní strany, tak jako komunisté, nedaly práci zkoumati ministrem Nečasem přednesený číselný materiál co do jeho pravosti a správnosti, neostýchaly se noviny všech směrů zahrnouti naši stranu nejpotupnějšími urážkami a nejostřejšími útoky. Vyzývám v každém případě všechny tyto listy, aby se stejnou důkladností přistoupily také na protidůvody naší strany.
Nyní k věci samé. Německé nepolitické organisace péče o mládež snaží se již po 8 let přesvědčiti ministerstvo sociální péče, že zachovávání národnostního klíče při provádění státní vyživovací akce pro dítky je nemožné. Jestliže nyní po této dlouhé době naše strana přednesla tuto okolnost v interpelaci, pak šlo jí v podstatě o důkaz, že zachovávání národnostního klíče při přiznávání státního příspěvku pro tuto akci nestačí. Křečovité lpění ministerstva soc. péče na národnostním klíči je nesociální. Nouze se tím neodstraní, když se prohlásí: "Co jde nad poměr národnostní, nebéřeme na vědomí." Státní peníze, které pro sociální a zdravotní účely plynou na příklad do karpatských zemí, neodpovídají nikterak klíči obyvatelstva. Panující tam větší potřeba je na příklad silnější nežli byrokratismus ve formě národnostního klíče. Výnos ministerstva soc. péče, který má upraviti provádění vyživovací akce, mluví sám o dětech nezaměstnaných a o dětech rodin postižených následky války. Tvoří zde podklad úřední číslice o nezaměstnanosti, které však nikterak nelze uvésti v soulad s národnostním klíčem. Je tedy naprosto oprávněno, když stav od mnoha let kritisovaný učinila naše strana předmětem naléhavé interpelace. Poslední příčinu zavdaly k tomu opětovné zprávy naší strany z nouzových území a poznání, že nepolitický svaz, jakým je péče o mládež, nemůže sám přivésti vysokou byrokracii k jinému mínění. Naše interpelace z 5. listopadu 1936 uvedla vedle národnostního klíče jen takové okolnosti, které souvisejí s prováděním sociálních opatření a o kterých vždy musíme tvrditi, že nedostačují, a to nejen co do rozsahu, nýbrž především také vzhledem k nedostatku jakékoli větší linie. Účel interpelace vysvítá nejlépe z kladených otázek, ke kterým se bohužel při všech našich interpelacích pří liš málo přihlíží.
K naší interpelaci přispěla dále také nedůvěra, kterou jsme musili míti proti vládě pro rozdílení peněz péče o mládež politickým stranám. Také tuto skutečnost jsme, jak známo, naléhavě interpelovali a odpověď vlády je taková, že naše nedůvěra se spíše zvětšila nežli zmenšila.
V naléhavé interpelaci na vládu, kterou jsme podali dne 4. června 1936, konstatujeme, že výsledek pětihaléřové dávky z obilí, nakoupeného v rámci obilního monopolu, ve výši Kč 600.000 rozdělen byl politickým stranám v koalici zastoupeným, ačkoli peníze určeny byly pro účely péče o mládež a ačkoli se všechny velké svazy péče o mládež včas a dobře odůvodněnými žádostmi ucházely o podělení z tohoto obnosu. Obdržely z tohoto obnosu, určeného na zmírnění nouze hladovějících a mrznoucích dětí, subvence následující politické strany: Republikánská strana 200.000 Kč, čeští soc. demokraté 50.000, čeští nár. socialisté 50.000, česká strana lidová 50.000, německá soc. demokratická strana 45.000 (Sen. dr Heller [německy]: Kteří němečtí soc. demokraté, co je to zase za nepravdu? - Sen. Wellan [německy]: Jaké peníze? - Výkřiky senátorů strany sudetskoněmecké. - Sen. dr Heller [německy]: To je vylhaná věc, strana nedostala vůbec nic! - Výkřiky senátorů strany sudetskoněmecké. - Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.), Bund der Landwirte 25.000, spolek České srdce 50.000 (Hluk. - Předseda zvoní.), Československý Červený kříž 50.000, akce Demokracie mládeži 50.000, český dělnický spolek "Humanita" 30.000 Kč, dohromady 600.000 Kč. (Výkřiky.)
Skutečnost, kterou ve své interpelaci kritisujeme, a výše subvencí politickým stranám, jak jsme je jmenovali, byly v odpovědi vlády mlčky přiznány. (Výkřiky.) Odůvodnění tohoto zřejmého zneužití peněz péče o mládež pro stranicko-politické účely však sudetské Němectvo naprosto nemůže pochopiti. Zní totiž doslova v odpovědi vlády ze dne 5. listopadu 1936, vyšlé tiskem 679 posl. sněmovny:
"Pro rozdělování takto v prvém období akce získaných prostředků mezi instituce, zejména takové, jež buď přímo nebo prostředkem jiných orgánů, pečují o strádající mládež, byl vypracován plán, zajišťující stejnoměrné rozšíření akce na celé státní území. Rámec tohoto plánu tvořil jednak zřetel k podaným žádostem a prokázané potřebě té které dobročinné instituce, jednak ohled na to, jak dalece jsou tyto instituce, jež ve značné míře nejen doplňují, nýbrž i nahražují péči veřejnou, podporovány z příslušných úvěrů státního rozpočtu a veřejných fondů, jakož i rozpočtů obecních nebo jiných veřejno-právních korporací. Neméně důležitou byla i okolnost, že příspěvky obilní společnosti, které jako dary dobrovolné a mimorozpočtové nevylučují možnosti volné disposice, nedosáhly takové výše, aby jich mohlo býti použito ve prospěch všech institucí péče o mládež. Bylo by nevhodné, aby byly ještě tříštěny mezi jednotlivé instituce, zejména je-li, jak shora uvedeno, na účel těchto pamatováno jiným způsobem. V důsledku uvedeného neshledává vláda účelným, aby zmíněnými prostředky, pokud byly již rozděleny, bylo znovu jinak disponováno."
Z této odpovědi musili jsme seznati, že ani němečtí ministři ve vládě neposkytují nám nejmenší záruky pro hájení německých zájmů.
Druhá interpelace pro poškozování německých dětí při přidělování státních prostředků pro vyživovací akci, podaná dne 5. listopadu 1936, o které zde obzvláště je řeč, vyšla příštího dne v časopisu "Zeit", postup to, který při všech důležitých interpelacích zachováváme a který také jest u jiných stran zvykem. Že zahraniční časopisy skutečnost otiskují, nemůže se vytýkati nám. Je pravda, že ministerstvo soc. péče volalo redakci časopisu "Zeit" a pracovní úřad sudetskoněmecké strany a žádalo opravu. Téhož dne však ještě vyhledal úředník strany resortního úředníka ministerstva soc. péče a sepsal v jeho přítomnosti příštího dne vyšlou, ministrem Nečasem osobně žádanou opravu v tom smyslu, že ministerstvo soc. péče samo při rozdílení státního příspěvku přísně zachovává národnostní klíč. Tato "lokálka o několika větách", jak se ve zprávě pana ministra praví, obsahovala však také loyálně poznámku o tom, kterým směrem jde naše kritika, a zjištění, že k celé věci po zodpovědění interpelace ještě přistoupíme.
Naprosto nedostačující odpověď vlády na naši interpelaci ze dne 4. června 1936 stran rozdílení peněz péče o mládež politickým stranám zavdala nám podnět k podání nové naléhavé interpelace dne 5. listopadu 1936. Jak mezitím panu ministrovi hlavní redaktor časopisu "Zeit" již osobně sdělil, byla při tom omylem na místě interpelace o rozdílení peněz péče o mládež politickým stranám otištěna po druhé druhá interpelace, týkající se stravovací akce.
Jak již uvedeno, šlo nám tedy při interpelaci v podstatě o rozdílení státní subvence podle klíče obyvatelstva, jež neodpovídá skutečnosti. Množstvím úzkostlivě přesných čísel jsme dokázali, že se zachovávání národnostního klíče v mnohých okresech projevuje jako bezpráví vůči německým dětem. Absolutních cifer, jež jsme přinesli, se ministerstvo soc. péče ve své odpovědi bohužel stejně málo dotklo jako také musilo uznati za správné též naše údaje o subvencování politických stran z prostředků péče o mládež, jež vzalo stejně mlčky na vědomí. Co se týče odpovědi vlády ze dne 5. listopadu 1936 na naši interpelaci ze dne 4. června 1936, prosíme pana ministra osobně, aby ji jednou přezkoumal, načež nám jistě potvrdí, že tato odpověď vlády musila sudetskoněmecké obyvatelstvo právem pobouřiti.
Úřednictvo ministerstva soc. péče ukázalo také při zpracování číselného materiálu pro pana ministra nešťastnou ruku. Vysoká byrokracie provedla jednou nešťastný pokus zastříti absolutně správné naše cifry a uvésti je v protismyslné souvislosti a svými vývody v jiném nežli interpelovaném oboru poskytla naší straně argumenty pro správnost našeho tvrzení. Jak již řečeno, nebyla. správnost našich absolutních cifer brána v pochybnost. Odpověď sice vybírá k vylíčení v podrobnostech deset okresů, o kterých se také my zmiňujeme, a přichází zde manévrem zatemnění ke dvěma číslicím, jež resortní úředníci považovali za hřeb odpovědi a jež také veškerý tisk protivníků uváděl jako vrchol odpovědi a křiklavý důkaz naší demagogie a vystupňované objektivnosti ministerstva soc. péče: Na jedno české dítě připadá, podle vylíčení resortních úředníků ministerstva soc. péče v deseti německých okresech Teplice-Šanov, Děčín, Haňšpach, Rumburk, Varnsdorf, Německé Jablonné, Hostinné, Cvikov, Jablonec n. Nisou a Úštěk kvota Kč 37,70, na jedno německé dítě naproti tomu kvota 60 Kč. Vytyčení těchto obou cifer je zjevným pokusem zastříti pravou skutečnost. Proč nebyly uvedeny kvoty z oboru, který naše strana výhradně interpelovala, totiž kvota státního příspěvku? Kdyby se tak bylo stalo, bylo by se přišlo při jednom českém dítěti těchto deseti německých anebo převážně německých okresů na kvotu 16 Kč, při německém dítěti na kvotu 5,50 Kč. (Výkřiky.)
Je velice podezřelé, že z jinak úzkostlivě přesného vylíčení schází právě ta cifra, která výhradně tvořila předmět naší interpelace, což možno označiti skoro jako nejapný kejklířský obrat resortních úředníků. Proč jsou cifry, jež jsou obsaženy v odpovědi pana ministra a které vzbudily rozruch, totiž 60 Kč resp. 37,70 Kč jako kvota německého resp. českého dítěte v deseti německých okresech, falešné? Zcela jednoduše proto, poněvadž byly vypočteny ze státního příspěvku s připočtením tzv. místních prostředků, sebraných německou resp. českou péčí o mládež, čímž se při státních příspěvcích nepříznivý výsledek 5,50 Kč jako kvota německého dítěte a 16 Kč jak o kvota českého dítěte náhle nesmírně přesunuje tak, že na německé dítě připadá 60 Kč a na české dítě 37,70 Kč.
Abychom drasticky znázornili skutečný podíl státu na nákladech stravování každého jednotlivého dítěte v deseti okresech, jež tvoří předmět sporu, obstarali jsme grafický přehled, který kolegům na přání dáme rádi k disposici.
Podle tohoto přehledu vyplývá následující srovnání: Podíl státu pro německé dítě v okresu teplickém 5,6 proti podílu státu 22,2 pro české dítě. V okresech Děčín 7,9 proti 60,8, Haňšpach 19,1 proti 54,1, Rumburk 17,1 proti 38, Varnsdorf 12,3 proti 34,2, Německé Jablonné 16,7 proti 27,3, Hostinné 27,2 proti 73,5, Cvikov 12,3 proti 95,8, Jablonec 20,7 proti; 47,3 a Úštěk 20,4 proti 84,6.
Státní příspěvek a místní příspěvky činí průměrem těchto deseti okresů pro německé dítě 5,51 Kč státního příspěvku, pro české dítě 15,96 Kč státního příspěvku. Samostatně sebrané prostředky činí pro německé dítě 54,53 Kč a pro české dítě 21,80 Kč. Z toho vyplývají pak cifry 60 Kč resp. 37,76 Kč.
Prováděcí výnos ministerstva soc. péče uložil péčím o mládež za povinnost starati se u okresu a u obcí o příspěvky a přibrati také obyvatelstvo, aby poskytovalo dobročinné příspěvky, poněvadž státní příspěvek znamená jaksi jen doplnění těchto samostatně sebraných prostředků. Pro okresy a obce není podle toho přímé nutnosti přispívati. Podle dalších směrnic měla akce trvati 3 až 4 měsíce. V německém území Čech přichází v úvahu asi 85.000 dětí; takže státní příspěvek činí na 1 dítě asi 5 až 6 Kč. Poněvadž s tím nelze dítě živiti 3 až 4 měsíce, je získání místních příspěvků naléhavou nezbytností. Ve skutečnosti má se nyní věc tak, že Češi za to, že rozvíjejí menší obětavost a očekávají všechno od státu, skutečně také dostávají od státu podstatně více nežli by odpovídalo jejich nepatrným samostatně sebraným prostředkům, a že Němci za svou zvýšenou obětavost trestáni byli tím, že obdrželi jen podíl podle klíče obyvatelstva. Odměna tedy pro málo obětavé Čechy, kteří trpí nouzí méně, a trest pro sudetskoněmecké území, které tím více musí trpěti následky nezaměstnanosti a hospodářské krise. To je v očích resortních úředníků ministerstva soc. péče tím "absolutně svědomitým, nestranným a lidským postupem", jejž pan ministr podle svých vývodů má na mysli.
Podle směrnic přicházejí v úvahu vlastně jen děti nezaměstnaných anebo děti rodin postižených následky krise. Šetření o tom, jak dalece německé a české okresní péče o mládež tento požadavek zachovávaly, bylo by jistě zajímavé a žádoucí.
Při provádění akce nastává nyní tento absurdní stav: Akce se zahájí státními příspěvky podle národnostního klíče. Musila se však potom dále prováděti podle klíče, jak ho diktuje nezaměstnanost a tedy nouze. Na tomto posléz zmíněném klíči buduje také prováděcí výnos ministerstva. Jak bude ještě prokázati, vycházejí také všechny jiné akce ministerstva soc. péče předem z tohoto klíče nezaměstnanosti a nouze alespoň v hrubých obrysech.
Jak vidíme, hrají velkou úlohu při provádění stravovací akce místní příspěvky, to jsou příspěvky okresu, obcí a veřejné dobročinnosti. Ve všech německých okresech v Čechách dohromady činily podle vývodů pana ministra místní příspěvky 2,635.772 Kč, ve všech českých okresech naproti tomu 2,696.604 Kč. To je křiklavý nepoměr a tím také dochází k oběma falešně použitým cifrám kvoty 37,70 Kč u českého dítěte a 60 Kč u německého dítěte. Při srovnání obou konečných sum místních příspěvků dlužno uvážiti, že je v Čechách mnohem více českých okresů nežli německých, že české území má povahu převážně zemědělskou a prokazatelně je méně postiženo nezaměstnaností.
Seberou tedy - a to je nesmírně důležité zjištění - vyhladovělé německé obyvatelstvo a zadlužené německé okresy a obce pateronásobek státního příspěvku z vlastních prostředků, aby děti jejich nehynuly hladem, kdežto u Čechů upravují místní činitelé jen 2 ½ násobek státního příspěvku. To však tedy není nikterak důkazem objektivnosti ministerstva soc. péče, nýbrž důkazem bezpříkladné životní vůle sudetského Němectva. Při tom je lhostejno, dali místní příspěvky sebrané u sudetských Němců pocházejí z prostředků okresu, obcí nebo soukromé dobročinnosti, neboť v podstatě pocházejí tyto peníze ze stejného pramene.
V odpovědi pana ministra se uvádí, že se české okresy uvnitř Čech ve prospěch českých okresních péčí o mládež v německém okrajovém území zřekly účastenství na státních příspěvcích. Chceme tomu rádi popřáti platnosti. Ale zřeknutí bylo možno jen proto, poněvadž stravovací akce v zemědělské oblasti vnitřních Čech není zapotřebí. O pravé lidskosti a spravedlivém pojetí povinností státního občana bylo by svědčilo, kdyby se české okresy uvnitř Čech byly zřekly státního příspěvku ve prospěch sudetskoněmeckých nouzových území, když se již ministerstvo soc. péče nemůže zbaviti byrokratismu.
Nemůžeme přijmouti bez odporu, když pan ministr Nečas ve své odpovědi mluví o tom, že většími příspěvky české ústředny pro péči o mládež českým okresním péčím o mládež v sudetskoněmeckých krajinách bylo české území uvnitř Čech zkráceno. Lokální patriotismus, který se projevuje v každém okresu, nebyl by připustil přesunutí peněz, kdyby zde byla panovala skutečná nouze. V sudetskoněmeckém území by takové zřeknutí nemohlo nikdy nastati, poněvadž nouze je všude Kde to jen trochu bylo možno, rovněž se zřekli, jak to pod nátlakem nutnosti musily učiniti okresy Úštěk a Německé Jablonné. Při tom však na příklad dlužno uvážiti, že v chudobinci v Úštěku samotném žije 12 rodin s 29 nezletilými dětmi a v okresu alespoň 800 dětí, jež potřebují podpory. O ty bylo nutno na mnoze se postarati darováním naturálií.
Dále dovozoval pan ministr Nečas, že německé okresy a obce nedávají českým okresním péčím o mládež žádných nebo málo příspěvků a v nejlepším případě zachovávají národnostní klíč. Nám, otevřeně přiznáno, není zcela srozumitelné, jak najednou národnostní klíč představuje nejvyšší míru objektivnosti, používá-li se ho vůči Němcům, když však na druhé straně se mluví o příspěvcích, které se jen v poměru národnostního klíče dávají Čechům, při čemž se s tím spojuje výtka příliš malých příspěvků. My ovšem nevíme o jediné stížnosti české okresní péče o mládež, které by se nebylo ihned vyhovělo. Kde Češi skutečně byli poděleni menší částkou nežli podle klíče, byla právě nouze na německé straně o tolik větší, že se na české straně mlčky zřekli dodržování národnostního klíče. Takovéto případy se jistě více nežli vyrovnávají okolností, že v okresech, kde Němci tvoří menší menšinu, Němci namnoze vůbec u okresu a obcí vyšli úplně na prázdno. Zadlužení německých okresů a obcí přináší mimoto s sebou, že německá péče o mládež v ryze německém území od této strany vždy musí očekávati méně nežli česká péče o mládež v ryze českém území. V mnohých smíšených okresech vycházejí německé okresní péče o mládež při příspěvcích okresu úplně nebo skoro úplně na prázdno. Uvádím zde okresy Dvůr Králové, Domažlice, Klatovy, Prachatice, České Budějovice, Jindřichův Hradec a především Slovensko, kde příspěvky okresů německým okresním péčím o mládež jsou řídkým zjevem. V okresu Turč. Sv. Martin na př., ve kterém německá okresní péče o mládež vydržuje vlastní plně kvalifikovanou pěstounku, nedostává od okresu ani haléře, slovenská okresní péče o mládež naproti tomu dostává okresní subvenci 12.200 Kč a plné služné dvou pěstounek.