Po vydání prováděcího nařízení volá potře ba upravit odměny učitelkám domácích nauk a učitelům náboženství ve smyslu poslední věty odst. 3 §u 11 zák. č. 86/29. Poněvadž není vydáno prováděcí nařízení, není při poukazování těchto odměn jednotnosti; v zemi Moravskoslezské byly poukazovány, v Čechách nikoliv.

Je potřebí upraviti ustanovení vedlejších učitelů § 10, odst. 5 zák.

Výše vylíčená stagnace, bezplánovitost v budování pomocného školství, nedostatek prováděcích předpisů k zákonu mají ovšem neblahý vliv i na vnitřní práci v pomocných školách. Učitelstvo je tímto nevyřešeným stavem pomocného školství postiženo dvakrát. Ve škole jest jeho práce strašně ztížena, ježto nemá speciálních učebnic ani pomůcek, jichž pomocné školy potřebují, poněvadž za dnešního stavu pomocného školství by nakladatel na vydání doplatil. V důsledku toho je učitelstvo pomocných škol nuceno vypomáhati si učebnicemi a pomůckami obecných škol, pracovati ve třídách zařízených pro tyto školy, krátce za zhoršených podmínek, pracovati za poměrů daných a určených pro školy obecné s dětmi normálními. Veřejnost, která jeho práci posuzuje právě podle těchto vnějších forem vyučování, je pak sváděna k nesprávnému závěru, že pomocné třídy jsou vlastně zhoršené třídy školy obecné. Důsledek takovéhoto nazírání jeví se v praxi tím, že neinformovaní rodiče zpěčují se dáti své děti do pomocných škol.

Zdá se, že s téhož nesprávného hlediska byla posuzována práce a význam učitelstva pomocných škol při vydávání nařízení o učitelských titulech. Pro svou práci musí se učitelstvo odborně připravovati a podrobiti se zvláštní zkoušce. Tato zkouška, definovaná výnosem bývalého ministerstva kultu jako zkouška speciální, konala se podle týchž předpisů jako zkouška učitelů pro ústavy hluchoněmých, slepých a mravně vadných dětí. Podle nového zákona o školách pomocných musí se každý učitel pomocné školy nebo třídy podrobiti zkoušce, o níž zákon sám mluví jako o zkoušce odborné. Učitelem pomocné školy může býti podle §u 10 zák. o pomocných školách ustanoven učitel se zkouškou pro školy měšťanské. Podle §u 11, odst. 3 zákona o pomocných školách je tento učitel postaven na roveň učitelům působícím na školách měšťanských v postupu a příjmu. Zvláště na tomto případě je viděti, jak je nařízení o titulech nespravedlivé a protismyslné, uváží-li se, že učitel měšťanské školy, pokud působí na měšťanské škole, má podle vládního nařízení nárok na titul učitele odborného, jakmile však týž učitel přejde na školu pomocnou, pro niž musí se vykázati další odbornou zkouškou, tento nárok se mu upře, ačkoliv zákon mu zachovává plat i postup učitele školy měšťanské. Je tedy na věci zajímavé to, že při jediné odborné zkoušce se titul odborného učitele přiznává, při zkouškách dvou se upírá. Stejně dopadá přirovnání k učitelům hluchoněmých a slepých. Tito učitelé konali, jak výše uvedeno, speciální zkoušky podle stejných předpisů jako učitelé škol pomocných. Jim byl správně titul odborných učitelů přiznán, učitelům škol pomocných odepřen. Tento dvojí loket volá po nápravě křivdy, učiněné učitelstvu pomocných škol, již možno provésti při novelisaci nařízení o titulech, o níž usilují i jiné organisace učitelské: Svaz učitelstva československého aj.

Ministerstvo školství nechť věnuje pomocnému školství více péče. Je čas, aby za součinnosti učitelstva těchto škol přikročilo k vydání prováděcího nařízení k zákonu, k vydání řádu školního a vyučovacího a k provádění resolucí sněmovnami přijatých k zákonu o školách pomocných.

Přednesl jsem věci týkající se školství, obvodních měšťanských škol, mládeže, dorostu a pomocných škol pro děti úchylné. Jest na ministerstvu školství a také na ministerstvu soc. péče, aby v tomto směru snažila se docíliti nápravy, aby, jak je to jen možné, uvedla tyto návrhy v zákon. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Dámy a pánové, jsem pověřen klubem komunistických senátorů učinit zde toto prohlášení (čte):

"Dne 14. prosince dostavila se do ústředního sekretariátu komunistické strany Československa silná pohotovost tajných policistů a četníků, kteří uzavřeli celou budovu a provedli v místnostech sekretariátu prohlídku. Tato prohlídka byla provedena na rozkaz policejního ředitelství proto, že prý byli odtud posíláni dobrovolníci do Španělska, kteří chtěli hájit španělskou demokratickou republiku proti hitlerovským agentům. Tato policejní prohlídka, která reakčnímu tisku u nás a celému hitlerovskému tisku dala nový popud k velkým štvanicím proti španělskému lidu i proti Československu, byla úplně bezvýsledná. Ale tuto policejní prohlídku v ústředním sekretariátu komunistické strany Československa je nutno považovat za drzou provokaci proti celému dělnickému hnutí a proti všem demokratickým lidem v republice.

Je všeobecně známo, že hitlerovské Německo posílá oddíly své řádné armády do Španělska, aby tu potlačily svobodu španělského lidu, aby Španělsko dostaly pod patu hitlerovského fašismu a aby se Třetí říši otevřela cesta k dalšímu uskutečňování jejích válečných plánů, v nichž právě Československo má hrát tak významnou úlohu.

Je známo, že sudetskoněmecká strana z pověření říšskoněmeckých fašistů verbuje v sudetskoněmeckých územích hladové nezaměstnané dělníky a posílá je tajně do Německa, odkud jsou dopravováni do Španělska, aby tu se zbraní v ruce bojovali proti španělské demokracii a pro uskutečnění hitlerovských válečných cílů. Podle našich zpráv má být dopraveno ze sudetskoněmeckých území 2.000 lidí do armády španělských fašistických generálů. Stejně tak nás docházejí zprávy, že národní sjednocení verbuje piloty z Československa pro Francovu armádu, aby tu pomáhali těmto hitlerovským agentům v jejich útoku na mír a na evropskou demokracii.

Přes to, že Československo má existenční zájem na vítězství španělské demokracie, neučinila vláda dosud nic, aby vystoupila proti této otevřené válečné intervenci. Ve své zahraniční politice se nepostavila po bok Sovětského svazu, který vystoupil se vší rozhodností a otevřeností proti fašistické intervenci ve Španělsku. V Československu vláda a ministerstvo vnitra nezakročují proti verbování dobrovolců pro španělské fašisty, které je vedeno se strany Henleinovců a národního sjednocení.

Hitlerovský tisk i tisk české reakce, která je spojena s hitlerovským imperialismem na život a na smrt, aby zakryl otevřenou válečnou intervenci ve Španělsku, křičí o najímání dobrovolců ve Francii a Československu, vede štvanice proti Sovětskému svazu, a štve proti komunistům. A ministerstvo vnitra se stává nástrojem těchto provokací. Nezakročuje proti verbování dobrovolců pro španělské generály, nezakročuje proti bezmeznému štvaní reakčního tisku proti hrdinně bojujícímu španělskému lidu, nýbrž posílá policejní čety do ústředního sekretariátu komunistů, aby reakci a hitlerovskému tisku dalo nový materiál ke štvanicím.

Protestujeme co nejrozhodněji proti tomuto postupu policejního ředitelství a žádáme, aby ministr vnitra podal zprávu o této události v senátě.

Vyzýváme všechen lid Československa, aby pokračoval v důsledné pomoci španělskému lidu (Veselost.) a aby jednotnou svou silou zmařil úsilí reakčních hitlerovských agentů.

Promiňte, pánové, španělský vyslanec sedí v Praze, má ověřené listiny presidentem tohoto státu a československý vyslanec sedí v Madridě u madridské legální vlády. Jestli jste vládní koalice, pak zbytečně vyhazujete peníze na vyslanectví v Madridě. (Výkřiky.)

Žádáme vládu a ministerstvo vnitra, aby co nejrozhodněji zakročilo proti verbování dobrovolníků Henleinovci i nár. sjednocenými pro fašistické generály ve Španělsku. (Sen. Paulus: A rozpustilo komunistickou stranu!) To byste se v tom přívalu mohl zadusiti. Máte špatnou lodičku, mohl byste se utopit. (Sen. Paulus: O mne nemějte strach!) Teklo by vám do bárky.

Žádáme, aby vláda republiky postavila se ve španělských otázkách po bok Sovětského svazu, aby energicky vystoupila proti válečné intervenci se strany Německa a Itálie a zrušila bojkot legální madridské vlády, jako toho vyžaduje zájem obrany republiky." (Potlesk.)

Vážení pánové! Ke státnímu rozpočtu. Státní rozpočet vykazuje přebytek ne celých 2 mil. Kč. Objevuje se to již několik let, ačkoliv účetní uzávěrka podává nám potom obraz naprosto jiný, jako je např. dokázáno i účetní závěrkou, kterou jsme projednávali před několika týdny v rozpočtovém výboru. Poplatnictvo se domnívá, že se z něho vymačká jenom 8.455 mil. Kč, ale ve skutečnosti má poplatnictvo tohoto roku zaplatit přes 12.128 mil. Kč, a to mimo rozpočet 8.454 mil. na podíly na státních daních přes 2.823 mil. Kč, na fondy - uvádím jenom tři, z nichž dva, silniční a vodohospodářský jsou pod správou ministerstva veř. prací a jeden, vodohospodářský je pod správou ministerstva zemědělství - silniční a vodohospodářský ministerstva veř. prací přes 738 mil. Kč a vodohospodářský ministerstva zemědělství přes 111 mil. Kč. Úhrnem vymačká se na poplatnictvu tohoto státu přes 12 miliard Kč, má se totiž vymačkati r. 1937.

Jak se tu hospodaří s fondy, dokazuje fakt, že jenom úrok a úmor fondu silničního a dvou vodohospodářských činí 195,375.000 Kč. Tolik jest již dluhů, že téměř 200 mil. Kč připadá jenom na úrok a úmor.

Kromě toho nám rozpočet podává ještě jiný obrázek. Pan ministr financí musil zařaditi do rozpočtu na r. 1937 položku 5.850 mil. Kč, o kterou vzrostl státní dluh r. 1936.

Pánové, je to ohromující cifra, 17.978 mil. Kč na jeden rok, čili propočítáno na každého občana, při cca 15 milionech lidí od nemluvněte až po starce nad. hrobem, připadá 1.198,59 Kč. Pánové, jak znějí potom ty refrény o zlepšovaném hospodaření? Vždyť to je vyložené bankrotářské hospodářství. Nechci stavěti staré Rakousko za vzor, ale, pánové, staré Rakousko šlo do světové války se 14 miliardami dluhů a my za 18 let už máme 46 miliard Kč dluhů, úroky a zase úroky. Úroky ze státních dluhů, úroky ze samosprávních dluhů, úroky ze soukromých dluhů, čili polovina výtěžku lidské práce proměňuje se v úroky. A důsledky toho jsou ovšem, že nemohou se tu zlepšovati hospodářské poměry.

Kromě toho ještě jenom stručně, kolik se zde miliard za 18 let rozkradlo v korupcích. Vzpomínám si; když jsem dostal příkaz od strany, abych odhalil korupci lihovou r. 1923. O více než 4 miliony Kč korupčníci okradli stát, zlomilo to tehdy politicky krk předsedovi tohoto sboru Karlu Práškovi. Když jsem to přednášel s parlamentní tribuny, vládní časopisy do mne praly, že jako bolševik mám zájem na tom, aby republika postavena byla ve špatném světle. Ale potom na Hradě o Novém roce když měl předseda senátu jíti gratulovati, ukázalo se, že je od špiritusu tak nasáklým občanem, že kdyby v chodbě Hradu si někdo zapálil cigaretu, mohlo by to chytit, a proto musil předseda senátu Karel Prášek sebrati svých pět švestek a jíti. Pánové, vezměte si to, co tvrdil r. 1923 ten, kdo prováděl dozor, posl. Remeš, tehdejší člen lihové pětky roku 1923, že totiž při odevzdávání hospodaření s lihem z rukou státu do rukou soukromé společnosti byl stát zkrácen - on to neřekl tak bolševicky "okraden" - o ¼ miliardy.

Pánové, co bylo s uhlím z Mutějovic, myslím, že to je všeobecně známo a není tedy potřebí se o tom rozšiřovati. Velmi dobře se z osobních zkušeností pamatuji, že vládní systém nešel proti korupci, trestat korupčníky, nýbrž, tuším, že to byl právě největší vliv toho svatého z Mutějovic, aby se novelisoval tiskový zákon, aby byly umlčeny kritiky v tisku. Tedy ne jíti na korupci, potrestati ji, zbaviti veřejného vlivu a možnosti korumpovati ty, kteří se provinili, nýbrž umlčeti ty, kteří tuto korupci odhalili.

Zákon o tisku je zde, ale korupce nepřestala. Pánové, vranovská přehrada, stavba ministerských paláců, teď soud v Brně s pražci, aféra ve Fénixu, kde musil býti zatčen i ministerský rada, to všecko, co se děje v hospodaření v ministerstvu nár. obrany při přebírání jak zbraní, tak i výbušin, mluví jasně. Myslím, že nejméně schůzí má branný výbor, loňský rok měl 3, a tam se toho nejméně namluví. A i tam konstatoval předseda tohoto výboru, když vysvětloval příčiny vražd vojínů v Truhlářské ulici, že se ví, jaká je příčina výbuchu handgranátů v Truhlářské ulici, a poukazoval na to, že Janeček, před válkou chudý člověk, je dnes stonásobným milionářem.

Vážení, jak se vydělává na dodávkách zbraní a výbušin, ukazuje nejlépe případ bývalého generála a ministra nár. obrany pana Husáka, jakou odměnu od společnosti, od níž se odebírá, dostává. Jak se vydělává na zbraních a výbušinách, ukazuje také dobře bilance našich Škodovek. Víme, že právě proto škodovky se snaží ovlivnit veřejný, politický svět, aby se jejich kšefty nepřetrhly, a část svých výtěžků poskytnou také těm, kteří chrání mnohdy obchod takový, který by nesnesl denního světla.

A jak se hospodaří na tom největším majetku v republice, na té největší velkostatkářské latifundii, státních statcích a lesích? Pánové, to přímo řve. 6 mil. měřic země, 89 závodů, mezi nimiž jsou lihovary, pivovary, cihelny, pily, rafinerie lihu, 17 mil. nám měly dát čistého zisku, státní pokladně Československé republiky, a místo toho účetní uzávěrka nám ukáže, že stát na ně musí doplácet z toho, co vymačká z poplatnictva převážně daněmi nepřímými. Počítáte-li pozemkovou, domovní, obratovou a důchodovou daň, kterou zaplatí pracující, zbývá na bezpracné zisky za platit sotva 1/8 státního rozpočtu. A z toho se ještě musí platit na deficity státních lesů a statků!

Vážení pánové, brněnská "Svoboda" napsala o agrárních poměrech ve Španělsku, že to tam vypadá tak, jako kdyby u nás byl předsedou vlády Gottwald a vládu tvořil Mikulíček. Kdyby pánové, u nás Gottwald a Mikulíček hospodařili, tak by tu ten Mikulíček s tribuny nemluvil, poněvadž už by byl u zdi. (Výkřiky sen. Pauluse.) A vším právem, pane kolego. Ovšem vy se tomu smějete, poněvadž já nevím, zdali jste si také lízl z toho vzorného hospodaření. (Sen. Paulus: Vy byste to obhospodařil!) Prosím, je tam tolik orné půdy, že kdyby se pronajala za 1q pšenice jedna měřice ročně, jenom tento nájem by vynesl čistých 50 mil. Kč ročně. Ale jak to vypadá, kdo to má v nájmu? Velmi dobře to, pánové, znáte, poněvadž tam často chodíte na hony, na Židlochovsku, Nosislavsku. Je tam prvotřídní půda, na kterou procentuálně připadá nejméně živelních pohrom, půda jako zahrádka, a má ji syndikát hodonských cukrovarů v nájmu za pár haléřů. Posledního měsíce jsem tam měl tři shromáždění lidí. Říkali: 200 Kč bychom dali za měřici nájmu. Ne, to musí mít syndikát hodonských cukrovarů, a kromě toho ještě podle účetní uzávěrky syndikát hodonských cukrovarů dostal od Státních lesů a statků vklad přes 25 mil. Kč, z nichž podle účetní uzávěrky roku 1935 nezaplatil ani haléře úroků, čili při 4% zúročení znamenalo by to 2 mil. Kč - že prý se nevyplácely r. 1935 dividendy. (Sen. Kvasnička: To je milion, čtyřikrát 25!) Milion, pane profesore, stojí také za to strčit do kapsy, od podniku, na nějž stát doplácí plných 14 ½ mil. Kč. Myslķm, ˛e to nenķ špatný kšeft, mít takového příznivce, který mi do mého podnikání vloží tolik, že bych při 4 % z toho musel zaplatiti 1 mil. Kč. Toto hospodaření se nedá s hlediska poctivého hospodaření absolutně vysvětlit. A při tom ještě v účetní závěrce stojí, že na mzdách bylo vyplaceno o 13 mil. Kč méně. A při tom ještě pánové z agrární strany jsou - musím to říci, to je vyložená drzost vůči ostatním koaličním stranám - tak drzí, že žádají, aby všichni zaměstnanci na státních lesích a statcích byli organisováni v jejich odborové jednotě. Je smutné, že si to ostatní koaliční strany, které mají své odborové organisace, dají líbit. (Výkřiky.)

Pánové, v Sovětském svazu by takové hospodaření netrpěli. Tam by všechno pěkně probrali a podle zásluhy by s nimi zatočili. Byl jsem v Turanu, největší věznici v Moskvě, a ptal jsem se mladého 23letého muže, zač má tři roky. Ukradl 300 rublů soukromníkovi. Vedlejší vězeň sedí 10 let za to, že ukradl 500 rublů. Žádal jsem o vysvětlení, proč jeden tři roky a druhý 10 let, a vězeň mi odpověděl: Ten to ukradl soukromníkovi, kdežto já jsem to ukradl Sovětu. A ještě mohu býti rád, že jsem vyvázl s těmi 10 lety.

Vážení, nezdá se vám, že v zájmu státu, v zájmu hospodářství ve státě a ovšem také v zájmu toho, aby stát byl opatřen vším potřebným k obraně, je třeba trestati daleko více ty, kteří nehospodaří a ještě rozkrádají veřejný majetek, než ty, kteří sem tam poškodí nějakého keťasa - k Preissovi se nedostanou - který má tam schováno tolik a tolik? Myslím, že v tom není nic bolševického, že všichni vlastenci by to měli vzíti za své a přísně trestati ty, kteří takto s veřejným majetkem jednají a jej prohospodařují.

Máme za sebou 181etý vývoj, a výsledky? Půl milionu rolníků v exekučním řízení, přes půl milionu nezaměstnaných, na které dokonce dává slavná koalice o 100 mil. Kč méně nežli r. 1936.

Ústřední sociální pojišťovna dává statistiku: 53 % pojištěnců pod 14 Kč denní mzdy. Podle statistiky Pensijního ústavu polovina pojištěnců, kteří jsou ve vyšších službách, kteří jakž takž museli projíti nějakými vyššími nebo středními školami nebo byli tak čiperní, že se dostali na mistrovské nebo jiné místo, nemá existenčního minima, čili výsledkem 18tiletého hospodaření je bída, hlad, nezaměstnanost na všecky strany.

A to je bída, hlad a nezaměstnanost u těch, kteří, pokud byli zaměstnáni, pracovali produktivně. A jak se měří těm, kteří nejsou produktivním živlem? Já vím, že důstojníků je třeba v dnešním napjatém poměru mezi různými státy a státními skupinami, ale ptal jsem se při projednávání ministerstva nár. obrany, kolik máme u nás důstojníků a vojenských gážistů, abych mohl propočítati částku 438 mil., která je v rozpočtu. A tu nikoli pan ministr, nýbrž předsedající pan sen. Kroiher řekl, že nám to říci nemohou. Nevím, proč. Pravice obvinila ministra Cotta v Paříži, že vynálezy, které má správa vojenství ve Francii, dodány byly do Moskvy. Myslím, jsme-li spojenci, budeme-li zítra, pozítří navzájem potřebovat pomoci, abychom se ubránili proti útočníkům - ani Československo ani Sovětský svaz ani Francie útočníkem nebude, že máme zájem, aby armáda našeho spojence byla dobře vyzbrojena. Proč by nemohli věděti členové rozpočtového výboru, kolik máme důstojníků? Soukromě, nemám to autentické, jsem se dověděl, že asi něco přes 20.000. Počítejte pro 20.000 gážistů 438 mil. Kč, to je průměrně přes 20.000 Kč na jednoho ročně. Kdyby to vydělal jen nadprůměrný dělník, kdyby takové příjmy měl dobře situovaný rolník na vesnici, nebylo by nespokojených. Totéž je s druhou armádou neproduktivních živlů, kterých za jiných okolností bylo by dost polovice, to je četníků a policie. V rozpočtu je 500 mil. Kč, dohromady podle zpráv v rozpočtu ministerstva vnitra pro 25.000 mužů. To znamená, že průměrně přijde na jednoho 18.000 Kč ročně. Jak to potom vypadá, když jsem musil zakročiti v Berehově proto, že byly stávkové hlídky bity, že přemlouvaly stávkokaze, aby nešly lámat boj za zlepšení mezd, jako tomu bylo ve Svaljavě, kde dělníci majitelům vinic navrhují, aby tam, kde platili 7, platili 9 Kč, kde 8, aby dali 10, a kde se platilo 11 - to je ta nejtěžší práce nosit 20 kg na zádech, při tom jednou rukou pumpovat vodu a jednou rukou stříkat - aby se platilo 12 Kč. Kdyby ten dělník na té vinici, na regulaci, stavbě nebo kdekoliv jinde měl ne 18.000. Kč, nýbrž jenom 9000 Kč ročně příjmu, tak vám nebude dělat rebelanta. Ale je to tragické, když ten, kdo má příjem pětkrát vyšší, ačkoli neproduktivně je zaměstnán, osobně proti zákonům a mnohdy proti výslovnému znění ústavních práv občanských páše protizákonně násilí na chudáku, který má 12 až 15 Kč denní mzdy. Podívejte se, jak na druhé straně nespravedlivě jsou obviňováni státní zaměstnanci produktivní, bez nichž bychom nemohli býti, železniční a poštovní zaměstnanci; bez nich nebylo by života. Jen kdyby jednou 24 hodin tito státní zaměstnanci nechali práci, viděli byste ohromný chaos v celém životě státním, hospodářském a celém ostatním. A ti, prosím, si mně stěžují, že po 16leté službě berou na prvního 620 až 640 Kč. Rodinu má v Přerově, polovic nocí prospí v Bohumíně nebo jinde na jiném konci, čili daleko více utratí, než kdyby mohl sedět doma. (Hlasy: A není ještě definitivní!) Mnohdy na to musí čekat a zase platovým zákonem ztěžuje se mu to tak, že když je dán do definitivy, provisoria, titul sice dostane, ale platu o nějakých 50 Kč méně. Tak rafinovaně je to zavedeno. Snad se namítne, že v obchodě a v průmyslu v celém kapitalistickém světě je krise. To je pravda, ale v celém kapitalistickém světě podnikatel za r. 1935 má přímo abnormální zisky. Nebudu uváděti čísla, jen připomenu - znáte jistě statistiku z novin - Škodovka 110 mil. Kč, Smíchov 67 Kč za akcii, 1900 Kč dividendy za r. 1935. Akcie je sice zaznamenána 5000 Kč, vyrostla překolkováním ze 67 Kč na 5000 Kč a na burse je 5500 Kč.

Cementáři, kteří loni dávali za cement na stavbu 15 Kč, dnes dávají 25 Kč, a nikdo se nerozčiluje, že stát bude museti za potřebný materiál na vybudování obranných prostředků na hranicích zaplatiti o tolik více.

A jak se to má, s uhlobarony, to přímo řve. Horník dostane sotva 1 Kč od metráku nakopaného uhlí a jeho bratr, syn nebo tchán musí uhlí platiti 25 až 35krát dráže. Potom ovšem, když uteče Larischovi Zajíček s 25 mil. Kč, co na tom záleží! Podívejte se na železářské podniky Báňské a hutní, Pražské železářské, Vítkovice i na akcie mléčného průmyslu, který nevydělává sice na zahraničních dodávkách, ale který čerpá své zisky jednak na základě nízké nákupní ceny u producentů a jednak na základě vysoké ceny u konsumentů.

Podívejte se na hospodaření s cukrem a lihem! Před veřejností už neobstojí skutečnost, že cukr u nás stojí 620 Kč a že se musí dopláceti na cukr lacino vyvážený. Průměrně se vyrábí a denaturuje cukr za 70 Kč, někdy za 50 Kč, ale výroba jednoho kg cukru nestojí 130 Kč, poněvadž cukrovar, který zpracuje 500 tisíc q cukrovky, dá za ni 6 mil. Kč. Ale běžte se podívati do účtů, může-li býti v cukrovaru režie 6 mil Kč. Dá-li mně cukrovar 64 nebo 65 hal. za jeden kg a režie není tak velká, kolik se mně dá za materiál, nemůže býti cukr dražší než 130 Kč. Vyvážíme u nás více cukru, či ho více spotřebujeme doma? Více cukru se u nás zkonsumuje doma, čili na cukru, který se prodává ve velkém za 556 Kč, se vydělává 226 Kč na jednom q, aby se na cukr, který se vyváží, doplatilo 70 Kč na 1 q. Pánové z cukrovarnického průmyslu si pěkně potichu strčí půl miliardy Kč do kapsy, které vyzískají na 3 mil. q.

A líh? Půl roku už je v Československu rvačka o líh, půl roku se nemůže koalice dohodnouti, kdo má dále s lihem hospodařiti. Vynáší to snad 15 hal. na 1 l, ale je-li těch litrů 100 mil., vynáší to zase pěkné miliony.

Na jedné straně všestranná podpora těch, kteří těží z veřejných prostředků nebo jimž je dána možnost svým monopolním postavením zpracovati komsumenty, a na druhé straně bezmezná bída.

V rozpočtovém výboru jsme navrhovali určité položky na zlepšení hospodářských poměrů nezaměstnaných i jiných, kteří trpí při zaměstnání ve státní správě. Pánové se jen ironicky smáli, kde prý na to vzíti peníze. To je zvláštní, jde-li o chudáky, nejsou nikdy prostředky, ale pánové sami přiznávají, že banky dostaly už přes 3 miliardy Kč. Nevím, odkud čerpal své zprávy tajemník Ústřední soc. pojišťovny Evžen Štern, který to odhadoval na dvojnásobnou částku.

Pan ministr financí mluvil o sanování bank. Je to v jeho exposé, že bude nutno sanovat Centrobanku a Karlovarskou. Referent o účetní závěrce se rozčiloval nad tím, že mnohé banky jsou dvakrát sanovány a přes to se položily, čili že se peníze vyhazují zbytečně. Není levněji vydělaný peníz v této společnosti než v záložně a spořitelně. Dělník musí dělati práci fysickou a inteligent práci duševní, obchodník se musí starati o to, aby měl zboží a odběratele, rolník se musí starati - celý rok i v zimě je práce - když má 30 nebo 40 měřic hospodářství - kdo si dá do banky vklad, dostane 3 % úroku, kdo však chce podnikati a nemá, prostě si vypůjčí na krátkou dobu na úrok 8 až 10%ní. Nikde se levněji peníze nevydělají. Co je to za velkou práci, zaznamenati, že ten a ten uložil tolik a tolik a ten a ten si vypůjčil tolik a tolik? A přes to se banky sanují. Že bylo potřebí banky sanovati, tomu lid přestává věřit.

Pan referent k účetní závěrce loňského roku se rozčiloval nad položkou 16 mil. Kč, které se daly na Podkarpatskou banku r. 1934 a r. 1935 znovu 14 mil. Kč. Tak se hází penězi, které na druhé straně právě na tom Zakarpatsku se vymáhají na chudých domkářích a rolnících a někde se vezme poslední kousek dobytka. Pak tam dochází ke katastrofě, jak mi včera sdělil pan kolega ze strany, se kterou jsem politicky v rozporu, ale když se tam pošle 40 ozbrojených mužů, že si člověk nechce dáti vzíti poslední kravku, aby zaplatil daně, to není omluvitelné.

Ždímají se peníze z toho chudáka, který má baráček v ceně 400 až 500 Kč, více byste za to nedali, poněvadž je to hromádka prohnilého dřeva, když vítr do něj foukne, shodí jej. Ale na druhé straně do Užhorodské banky se dávají desetimilionové částky.

U nás za 18 roků se nerozřešil problém půdy. Měli jsme pozemkovou reformu. Půda je životní otázkou občanstva, bez ní nelze žíti nikde, ani v Číně, ani v Americe, ani v Československu. Sliby, jaké sliby zahraničními revolučními činiteli, že bude odčiněna 300 let páchaná křivda. Kdo dostal tuto půdu? Zbytkaři za 400 Kč měřici, průměrně 110 ha jeden, a chudáci 1 a ¼, ha za cenu mnohem vyšší. Páni zbytkaøi se oddlužují. Za 400 Kč dostal měřici a na té má 1.400 Kč dluhu. Proč? Je-li tržní cena 3.000 Kč; každá záložna, každý finanční podnik do polovice tržní hodnoty na tu měřici půjčí. Není to pozoruhodné, přestože nařízení o oddlužení je tak dlouho v platnosti, že pouze 1.500 se přihlásilo o vyrovnání a ti mají 300 mil. Kč pasiv? To znamená, že na jednoho připadá 200.000 Kč na vyrovnání. Ale podle tohoto nařízení se vyrovnává jenom pátá pětina zadluženosti, to znamená, že tito lidé mají majetek nejméně v ceně 1 mil. Kč. To jsou drobní pracující rolníci? Bylo si mně stěžováno sekretariátem v Brně a doma v Malenovicích, že soudy samy vymlouvají těmto lidem, aby si podávali žádosti o oddlužení, že to stejně bude málo platné nebo nic.

Dnes přiznávají i páni ze strany, kteří měli vliv na provádění pozemkové reformy, že se stala chyba a vada. Už několikrát bylo ve výborech samým panem ministrem bývalým i dnešním řečeno, že je potřebí přikročiti k nové pozemkové reformě, zvláště chceme-li zachrániti více než 1 mil. příslušníků nezaměstnaných. Pan ministr soc. péče řekl, že příslušníků je 300.000, a i kdybychom se dostali do stejných poměrů konjukturálních jako r. 1928, že by se těchto 300.000 nezaměstnaných již vůbec do výrobního procesu nezařadilo.

Stále se to slibuje a stále se o tom mluví. Komu se dostala nejkrásnější půda? Jděte na Slovensko, kde je bídy více než dost a podívejte se na ten krásný diosecký velkostatek, jděte kolem Nových Zámků, kde vidíte pohromadě 60-80 měřic půdy, která nepatří malorolníkům. Ti by ji museli rozděliti na 10 záhonů a na každém zaset něco jiného. Jeďte kolem Trnavy na Slovensku a budete vidět, za jak směšnou cenu nakoupila společnost Latorica půdu na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, kde každá měřice dobré půdy je vzácná. Na Podkarpatské Vrchovině od Berezného počínaje podél českopolských hranic dostali pánové 1 hektar půdy za 170 Kč. Někdo by řekl, že je tam špatná půda, že jsou tam lesy, ale 170 Kč za měřici je směšná cena. A společnost Latorica otročí v pravém slova smyslu nejméně 50 vesnic kolem svého panství. Když jsme vyjednávali o mzdu dělníků, tu právě ředitel této společnosti, který býval ředitelem u Schönborna a přešel do Latorice, bouchl na stůl pěstí, jako kdyby se lidé rvali v poslední vesnici. Řekl jsem, co si to dovoluje a přítomnému okresnímu hejtmanovi jsem řekl, napomeňte ho, načež se tento pán začal rozčilovat. Uvedli jsme ho na pravou míru stran jeho jednání, ale on se rozlobil a šel pryč. Byl tam sociálně demokratický poslanec, byla tam moje maličkost, a byl tam ještě jeden delegát z Čech. Vůči nám si tak počínal. Neříkám, že jsme nadlidi, to by bylo nerozumné. Tato společnost to dostala v pravém slova smyslu zadarmo.